Alchymisté v českých zemích I.

© Pavel Abraham Jurkovič

1. ÚVOD, CO PŘEDCHÁZELO, PRVNÍ NEPŘÍMÉ DOKLADY ALCHYMIE U NÁS, ÉRA PŘEMYSLOVSKÁ a KAROLINSKÁ

2. PRVNÍ DOCHOVANÉ ZMÍNKY O ALCHYMII U NÁS A PRVNÍ ALCHYMISTÉ

PROZATÍM JDE O ROZPRACOVANÝ NEÚPLNÝ MATERIÁL !!!

{•©•} = neúplné

1. ÚVOD, CO PŘEDCHÁZELO, PRVNÍ NEPŘÍMÉ DOKLADY ALCHYMIE U NÁS, ÉRA PŘEMYSLOVSKÁ a KAROLINSKÁ (doly, univerzity, kláštery, templáři, katedrály...)

Studium hermetických nauk (astrologie, alchymie, magie) se traduje již od dob krále Přemysla Otakara II. (+ 1278), jemuž byla údajně věnována sbírka astronomických přístrojů a arabských rukopisů.

Něco z alchymie určitě znal řád TEMLÁŘŮ - u nás v letech 1232-1309 - o tom se nám však z našeho území nedochovalo nic konkrétního, ani jediný spis či svědectví.
Pozn.: Jejich sídlem v Praze byl kostel sv. Vavřince - dnes odsvěcený kostel sv. Anny, a je zde centrum "Křižovatky" založené V. Havlem. Působil také v Uhříněvsi, v moravských Čejkovicích, které byly od počátku 90. let centrem řádu v Čechách, na Moravě a v Rakousku, Jamolicích, zde hrad Templštejn, a krátce také ve Vsetíně a okolí, zde vystavěli hrádek Freundsberg.

Předpokládá se, že první praktické alchymistické znalosti a spisy přivezli do Čech profesoři či studenti pařížských a italských univerzit na přelomu 13. a 14. století.

A také s rozvojem těžby drahých kovů v Českých zemích ve 13.stol. se dá předpokládat přítomnost lidí znalých alchymie u důlních prací ---- co Jihlava --- ??????? --- BYLO BRZY!

Předpokládáme také vliv alchymie (i naopak) v oborech slévačství, sklářství, malířství, farmacie apod.

Další velký vliv na rozšíření alchymistických informací měly zřejmě církevní řády (hl. františkáni, dominikáni a cisterciáci) - to dosvědčují alchymické rukopisy v řádových knihovnách. Má to i logiku - kláštery byly centry vzdělanosti, měly některé zvídavé členy, do velké míry to byly svobodné zóny, měly zahrady, bylinky, měli čas, prostředky a klid... vše potřebné k alchymickému Dílu.

[ r. 1317 - 1. papežský zákaz praktikování alchymie, z důvodu penězokazectví ]

Bartoloměj z Chlumce (Mistr Klaret) napsal česko latinské slovníky (na jejich tvorbě se podíleli i další vzdělanci, arcibiskup Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi, královský lékař Havel ze Strahova a snad dokonce i císař Karel IV.), z nichž Vokabulář, první z Klaretových slovníků (poč. 50. let 14. stol.) obsahuje i pojem: alchymie = czystarstvo. A potom Glosář, nejrozsáhlejší z nich (pol. 60. let 14. stol.), obsahuje pojmy: alchymie = alchymia cz[i]strna; alchimista = czistnar a další pojmy... názvy kovů a chem.látek. Též pojem: transmutatio = przy[e]m[y]enynye.
Pozn.: v díle Bartoloměje z Chlumce je zachována i nejstarší zmínka o české pohádce, jde o pohádku "O dvanácti měsíčkách" (která má vyloženě astrologicko alchymický podtext).

Podle Bohuslava Balbína (1644) se 1. český (pražský) arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297 – 1364) za svého mládí na italských studiích zabýval také (al)"chymií". To však není nikde dobově doloženo.

F. M. Pelcl (1781) uvádí zájem císaře Karla IV. Lucemburského (1316 – 1378) o alchymii; říká, že za jeho panování byla alchymie v Čechách dosti rozšířeným jevem.

Karel Pejml v "Dějiny české alchymie" (1933) uvádí, že v Karlovi IV. věnovaném alchymickém traktátu, je v dedikaci uvedena zmínka o tom, že se císař sám pokoušel proniknout do tajů umění (alchymického). Jiný spis, "Elixir mudrcův", byl zase věnován jedné z císařových manželek (nevíme však které z oněch 4).

Z té doby nejsou žádné přímé důkazy o alchymistické praxi, spisech či osobnostech, ale zároveň máme svědectví symbolická a pevnější než spisy: stavby s bohatou alchymistickou symbolikou, katedrálu V+V+V, hrad Karlštejn či další místa - i celá území - rozvrh Prahy atd. - což vše bylo pod inspirací a dohledem Karla IV. !!! - dá se tedy předpokládat, že jisté alchymické znalosti měly profesní cechy či mistři Petr Parléř (erb černo-bílo-červený) a Theodorik - alchymická výzdoba Karlštejna.
Oblíbená témata obecně té doby: umučení Kristovo = práce s kovy, vzkříšení Kristovo = Kámen mudrců, neposkvrněné početí Panny Marie = očištění prvotní látky, Korunovace Panny Marie Svatou Trojicí - pozdvižení hmoty, ... atd.... Kristus jako úhelný kámen stavby i kámen nové stavby ... kámen mudrců, též ženich nevěsty církve ...

V. Podroužek (1960) upozorňuje na možné alchymistické motivy v Pasionálu abatyše Kunhuty (před r. 1321), jehož autoři jsou dominikán Kolda z Koldic a kanovník Beneš. Alchymistické motivy lze vidět v cizincově daru (koule), v zasnoubení princezny s princem a ve tvaru vězení (v parabole De strenuo milite). POZN: Pasionál lze brát i jako jakýsi středověký orloj. Kristus je pojat jako Slunce a jeho nevěsta (sama Kunhuta) jako Venuše. Andělé jsou hvězdy, ďábel - had je démon tmy a zimy nebo souhvězdí podzimního hada a Kristův kříž je pojat jako křížení nebeského rovníku a ekliptiky.
Pozn.: Kunhuta byla prvorozenou dcerou českého krále Přemysla Otakara II. a Kunhuty Uherské, byla mazovskou kněžnou (s knížetem Boleslavem II. Mazovským, s nímž měla 3 děti, se rozvedla), poté se stala abatyší kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, po smrti své pratety sv. Anežky se stala abatyší kláštera Na Františku.

2. PRVNÍ DOCHOVANÉ ZMÍNKY O ALCHYMII U NÁS A PRVNÍ ALCHYMISTÉ (texty, Jan Těšínský, pražští arcibiskupové, Černý)

První přímá česká zmínka o alchymii je známa ve skladbě "Nová rada" (1394) od Jana Smila Flašky z Pardubic a z Rychmburka (1350 – 1403), synovce prvního arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic. Jan Smil sepsal poučnou báseň: "Rada, jak dělati zlato a kouzla a jiná umění", takže ve 14. století museli být v Čechách adepti. Cit.: "Žádný kraloviče, oddej svú vóli a chtěnie i za všeliké uměnie čáry a zlato dělati."

Tkadleček: Hádka milence s Neštěstím (1407): "Nauč se znáti kunšt a uměnie, jemužto alchymia řiekají, jenž z rozličných metallí, totížto z rozličné věci, jakožto jest mosaz a měď, čistec, olovo, síra, rtut, salnytr, arsenik bielý, hutrých a z kterýžto věcí smyšlených zlato a střiebro z sebe vydává."

PRVNÍ DOLOŽENÝ ALCHYMISTA U NÁS:
Kněz Jan z Těšína / Těšínský (též Johann Tysinensius, přelom 14./15. stol.) - 1. spolehlivě doložitelný český alchymista a alchymistický autor. Jeho rukopisný traktát "Processus de lapide philosophorum" nese datum 1412.

Zikmund Albík z Uničova (1347, 1358 n. 1360 v Uničově - 1427) - studoval medicínu v Praze, byl osobním lékařem českého krále Václava IV. (syn Karla IV.), doktorát získal potom v Padově. V roce 1411 se stal arcibiskupem, avšak již v roce 1412 se úřadu vzdal - úřad vyměnil za hodnost probošta vyšehradského, která byla tradičně spojena s úřadem nejvyššího kancléře království českého a pro jeho osobu s titulem arcibiskupa caesarejského, věnoval se medicíně a učitelskému působení na univerzitě. Po smrti Václava IV. se pravděpodobně stal osobním lékařem jeho bratra krále Zikmunda Lucemburského, který ho za zásluhy povýšil do šlechtického stavu. Během husitských válek musel Albík uprchnout ze země a zanechal v Praze většinu svého majetku. Jako přední představitel medicíny a současně znalec filozofie byl Albík z Uničova povolán i za člena smírčí komise pro řešení sporu mezi Janem Husem (a jeho přívrženci) a jeho univerzitními odpůrci (Štěpánem z Pálče a další). Byl příznivcem alchymie, údajně laboroval v Roudnici nad Labem.

Konrád z Vechty (asi 1364 – 1431) - člen královské rady, mincmistr království českého, zemský podkomoří, od 1408 olomoucký biskup, od 1413 byl 7. pražským arcibiskupem (1425 zbaven úřadu - sympatizoval s husity) - listem poslaným z Čech ke koncilu kostnickému byl obviněn z provozování Hermova umění. Laboroval i v Roudnici nad Labem.

Konrád z Vechty (asi 1364 - 26. prosinec 1431) se narodil v měšťanské rodině ve vestfálském hrabství Vechta. Stal se knězem a protože byl schopný finančník, dostal se do služeb krále Václava IV. V letech 1398 - 1400 byl členem královské rady. Zabýval se s potěšením alchymií.
Roku 1401 se stal na přímluvu Václava IV. biskupem v dolnosaském Verdenu, ale biskupem nebyl potvrzen. Proto byl jmenován mincmistrem království českého, pak zemským podkomořím. V roce 1408 se dostal na olomoucký biskupský stolec jako Konrád II. V roce 1412 se stal administrátorem pražské arcidiecéze a 10. února 1413 byl papežem potvrzen jako metropolita pražský.
Roku 1416 se kostnický koncil zamýšlel, že povede Konráda k zodpovědnosti za nečinnost v souvislosti se situací v Čechách. Pražské arcibiskupství zápasilo s hospodářskými těžkostmi a Konrád byl nucen prodat řadu majetků. Po smrti Václava IV. korunoval Konrád Vechta Zikmunda Lucemburského českým králem. Ke králi však nepřimknul a 21. dubna 1421 se veřejně přihlásil ke Čtyřem artikulům pražským. Poslušnost mu odřekl olomoucký biskup Jan XII. Železný i litomyšlský biskup Aleš z Březí a arcibiskup Konrád byl dán papežem do klatby. Zřekla se ho svatovítská kapitula i všechno kněžstvo věrné církvi. V letech 1423 - 1425 zastupoval stranu podobojí při jednání s katolíky. V závěru svého života lavíroval mezi husity a katolíky. Odebral se nejprve do Roudnice a potom na hrad Helfenburk (u Litoměřic), kde 26. prosince 1431 zemřel. Byl pohřben patrně v tamější hradní kapli.
Dne 21. prosince 1425 byl papežem s konečnou platností zbaven úřadu.

Jan z Lazu; též z Laacu, Lasnioro nebo Lasnionoro (jde o přezdívku, kterou mu vynesla jeho poctivost - it.: laz nien oro = Laz žádné zlato) - autor 1. českého alchymického spisu Cesta spravedlivá (1457), svoje vědomosti o transmutaci získal v Itálii u Antonína z Florencie, pracoval pro císařovnu Barboru v Mělníce, než poznal, že jde o podvodnici (VIZ JEHO HODNOCENÍ - NÍŽE).

{•©•} Jan Černý, lékař v Litomyšli, známý alchymista. Napsal spis Proces alchymický, vydal herbář.
Jan Černý (Niger) se narodil okolo roku 1456 v Praze, zemřel před rokem 1530. Uznávaný litomyšlský lékař, člen Jednoty bratrské. Roku 1479 získal titul bakaláře na Pražské univerzitě. Poté odchází k Českým bratřím do Litomyšle, kde si založil lékařskou praxi. Stal se dokonce osobním lékařem Viléma z Pernštejna. Černý je autorem prvního českého tištěného herbáře. Ten vyšel roku 1517 v Norimberku u tiskaře Hieronyma Höltzela, nákladem boleslavského lékaře Mikuláše Klaudyana. Herbář byl určen pro prostý lid a měl být užíván hlavně jako domácí lékařská kniha. Černý omezil i citace antických autorů a soustředil se především na praktické využití rostlin. Až do vydání českého Mattioliho překladu byl Černého herbář nejpopulárnější medicínskou knihou u nás. Botanické popisy rostlin jsou velmi zdařilé a dokazují, že Černý byl dobrý pozorovatel. Sám dokonce přidal rostlinu z naší flóry, která se konvenčně ve starších herbářích nevyskytovala – křivatec. Méně dokonalé jsou ilustrace herbáře. Rostliny na nich postrádají individuální znaky, takže tvoří v podstatě siluety. Často se opakuje jeden obrázek pro více druhů současně. To ovšem není nedostatek Jana Černého, ale spíš nakladatele Klaudyana. Na některých místech dokonce nerespektuje Černého popisy rostlin. Jako v kapitole o mandragoře, kde Černý kritizuje tradiční mýty o podobě jejího kořene: A jakož bájí, že by kořen na sobě měl podobenstvie člověčí, klam jest. Žertýři to z kosatce formují a zase dadí ruosti v zemi. Potom strojí dodatečně ten obraz pro šálení peněz. Naopak Klaudyan přiřazuje obvyklé zobrazení mandragory jako muže a ženy. Novodobě vyšel herbář v reedici v nakladatelství Academia (1981).

{•©•} Vahn - chebský měšťan laboroval v letech 1458-77 v komnatě s komínem nad kaplí chebského hradu

{•©•} opat Jiří Angelus - působil na Chebsku, pomocí alchymického zlata prý zbudoval 300 kostelů a kaplí a ještě po něm zbyl zlatý poklad.

© Zpracoval: Tabris, Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2014

Další obsah této kategorie

Alchymisté v českých zemích II.

© Pavel Abraham Jurkovič

3. ÉRA LUCEMBURSKÁ, ALCHYMISTÉ Z VLÁDNOUCÍCH VRSTEV

4. ÚTLUM, DOBA PARACELSOVA, POČÁTKY ÉRY HABSBUSRKÉ

 

Alchymisté v českých zemích III.

© Pavel Abraham Jurkovič

5. MECENÁT RUDOLFŮV

6. MECENÁT ROŽMBERSKÝ

7. DALŠÍ STŘEDISKA ALCHYMIE U NÁS té doby

8. ALCHYMIE V UTAJENÍ - OBDOBÍ PO BÍLÉ HOŘE

9. MODERNÍ ÉRA - po Lévim

10. ALCHYMISTÉ DNEŠNÍ 

Místa alchymistů v Čechách a na Moravě

PROZATÍM JDE O ROZPRACOVANÝ NEÚPLNÝ MATERIÁL !!!

© Pavel Abraham Jurkovič

Andělská hora (hrad), JV od Karlových Varů - v předbělohorské době, kdy zdejší hrad držel Linhart Colonna z Felsu (přední osobnost stavovské opozice), zde byla alchymistická laboratoř. Pracoval zde Jakob Tentzel, jehož pojednání o alchymii se nalézá ve sborníku pražského Národního muzea "De metallis diversi tractatus".

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter