Alegorické sochy z Karlova zámečku

Popis a fotografie jednotlivých soch ze zaniklého Karlova zámečku v Jihlavě - Pávov. Je škoda, že jsou tyto nádherné (a částečně tajemné) sochy "schovány" před veřejností na dvoře magistrátu, kam běžně člověk nechodí. Rád bych je proto alespoň touto formou přiblížil veřejnosti. (Článek o Karlově zámečku naleznete ZDE)

Autorsky jednotný soubor pěti rokokových alegorických soch představujících jednotlivá roční období a alegorii Hudby, které autor vytvořil kolem roku 1 775  jako výzdobu lipové aleje u dávno zaniklého Karlova zámečku v Jihlavě - Pávově. „ To odpovídá dobové módě, kdy při vybavování zámeckých zahrad byla dávána přednost alegorickým sochám nebo námětům čerpajícím z mytologie." „Hravý svět rokoka poznamenal v mnoha případech sídla působivými doplňky. "Zámeček byl vystavěn hrabětem Františkem Antonínem Pachtou v závěru 17. století, jeho okolí bylo parkově upraveno a rozděleno cestami do osmi pravidelných dílů doprovázených pavilony.

Pozdně barokních soch bylo původně šest, roku 1895 se dostaly do držení jihlavského výrobce kachlů Aloise Niemetze, který je nechal převést do zahrady za svou továrnou v dnešní Chlumově ulici. V roce 1908 je koupil lékárník a pozdější starosta města Vinzenz Inderka (1855 - 1934). Šestou sochu ze souboru, označ ovanou jako alegorii Tance, věnoval helenínskému továrníkovi dr. Karlu Lówovi (1849 - 1930), který ji nechal nainstalovat před svou novogotickou vilu v Jihlavě - Heleníně. Ostatních pět soch Inderka zapůjčil do nově zakládaného parku na místě bývalého hřbitova u kostela sv. Ducha, dnešní park Smetanovy sady. Roku 1922 těchto pět soch prodal Památkovému úřadu v Brně, který je obratem převedl Městu Jihlava . V červnu 1 923 byly sochy umístěny na cihlové sokly a rozmístěny v parku Smetanovy sady, kde odolávaly útokům vandalů až do svého přesunu roku 2006 za jihlavskou radnici. 
U tohoto souboru je autorství Jana Václava Prchala sporné. Ladislav Vilímek ve svém článku uveřejněném ve Vysočině noviny Jihlavska, tvrdí, že se jedná o chybné určení tvůrce soch. Podle něj je na vině Historický kalendář města Jihlavy sepsaný Františkem Hoffmannem roku 1957. V přehledu významných osobností Jihlavy je u jména Jan Václav Prchal následující text: „Nar. 17. 8. 1744 Kroměříž, zemř. 16. 10. 1811, studoval na vídeňské akademii, od r. 1774 v Jihlavě. Autor kamenných kašen se sochami na jihlavském náměstí, soch na Kalvárii v Dřevěných Mlýnech - dnes ve Smetanových sadech, dřevořezeb v klášteře v Nové Říši a dalších prací v jiných místech. " Sochy z Kalvárie stojí u kostelíka sv. Jana Křtitele a nikoliv ve Smetanových sadech, což mohlo vést k tomuto závěru, ke kterému se přiklání i historikové umění Jiří Žluva a Antonín Bartušek, kteří autorství skulptur nepotvrdili.
Já osobně s tímto názorem nesouhlasím, podle mého soudu se jedná skutečně o dílo Jana Václava Prchala, který byl v době vzniku souboru nejvyhledávanějším jihlavským autorem solitérních soch. Díla odpovídají stylově i formou jeho charakteristickým pracím. S jeho autorstvím souhlasí i Bohumil Bradáč a František Němeček.

Každá ze soch je vytesána z vápence a je nyní postavená na čtvercovém betonovém soklu zdobeným vytlačenými obdélníky s vyjmutými rohy završeném vyloženou římsou z žuly, na kterou nasedá podnož s jednotlivými figurami. Všechny (kromě alegorie Tance) jsou zapsány ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Křehkými záhyby draperií a formou účesů, především u ženských figur, odkazuje na antické umění.

JARO
Ženská postava v životní velikosti a uvolněném postoji je zob razená v polovičním aktu s drape rií přehozenou křížem přes levé rameno a pravou paži zakrývající i pravou polovinu hrudi, levé prso je obnažené, cíp šatu obtáčí její boky a vzadu za tělem splývá v bohatých záhybech až k zemi. Odhalená pravá noha je pokrčená v koleni a zkřížená přes levou, ke které tiskne látku šatu, o zem se opírá pouze špičkou prstů bosého chodidla. Pravá ruka visí podél těla a dotýká se rohu hojnosti, který je tordovaný a v útrobách ukrývá květiny. V mírně pokrčené levici drží žena zrcadlo hruškového tvaru. Hlava je lehce přikloněná k levému rameni, dlouhé kadeřavé vlasy jí splývají na šíji a lemují levou ruku až k jejímu lokti. Tělem probíhá esovitý pohyb. Výška sochy činí 195 cm, sokl má rozměry 69 x 65 x 65 c m.

 

 

LÉTO
Socha ženy v životní velikosti zobrazená v kontrapostu s vytlačeným levým kolenem . Špičkou chodidla se opírá o krychlový výstupek z podnože. Postava je oblečena v lehce zřasený a přiléhavý oděv, který je vysoko nad koleny u levé ho stehna rozhrnutý a nařasený, za tělem splývající k zemi, šaty jsou v pase přepásány. Obě nohy jsou odhalené, k celkovému charakteru postavy se jeví jako přehnaně mohutné. Tato figura působí nejerotičtějším dojmem z celého souboru. Pokrčenou pravicí přidržuje velkou kytici, levá ruka je volně vyvedená podél těla a tiskne k boku snop obilí. Vlasy jsou mírně zvlněny a sčesány na pravou stranu, hlava je pootočena k pravému rameni. Tělem figury probíhá esovitá křivka. Výška sochy je 1 95 cm, rozměry soklu jsou 66 x 65 x 65 cm.  V lednu roku 2000 byla alegorii uražena hlava, restauraci provedl akademický sochař Otakar Marcin.

 

 

PODZIM
Ženská figura v životní velikosti, je zobrazená stojící v kontrapostu, levou nohou pokrčenou v koleni je mírně vykročeno, podnože se dotýká pouze špičkou prstů bosé nohy. Je oděná v přiléhavý šat, hruď má do poloviny obnaženou. Přes obě ramena jsou křížem vyvedené dva pruhy látky vzájemně se přetínající mezi prsy, na pruhy látky navazuje oděv dopadající až k zemi. Přes záda má přehozený dlouhý plášť, který má sesunutý pod ramena, rukávy jsou nařasené. V pravé pokrčené ruce objímá trsy hroznů, které si přitlačuje na předloktí. Levice je lehce pokrčená a splývající podél těla, v té svírá vavřínový věnec, druhý tiskne k tělu kolem ruky nad zápěstím. Hlava je vzpřímená a mírně pootočena k pravému rameni, vlasy jsou sepnuté na temeni a spadají mezi lopatky, její účes zdobí vavřínový věnec. Tělem probíhá esovitý pohyb. Pohledem směřuje do dálky. Výška sochy je 188 cm, sokl má rozměry 75 x 65 x 65 cm.

 

 

ZIMA
Socha muže v životní velikosti v kontrapostu, levá noha je pokrčená a lehce nakročená. Jako jediný ze souboru je obutý do vysokých bot s ohnutým okrajem. Postava je oblečená v zřasený plášť sahající těsně pod kolena, který je rozhrnutý nad levým kolenem, bohaté řasení přebíhá přes pravé rameno až k levému boku. Spodní lem rukávů, šatu a kolem krku je zdobený kožešinou. Hlava je pootočena k pravému rameni, tvář má pokrytou dlouhým plnovousem a na hlavě nasazenou beranici. Má ostré obličejové rysy a vážný výraz s pohledem směřujícím do dáli. Pravá ruka je mírně pokrčená a dlaní natočená k plameni hořícímu v misce, která je na podstavci umístěna vedle jeho pravé nohy. Levice je ohnutá v lokti a od zápěstí skrytá v záhybu pláště na hrudi. Tělem probíhá esovitý pohyb. Výška sochy je 198 cm, sokl má rozměry 70 x 65 x 65 cm.63 V březnu roku 2002 byla socha poničena vandaly, restauraci provedl sochař Petr Máša.

 

 

HUDBA
S ocha mladé ženy v životní velikosti s obnaženou hrudí. Je považována za nejkrásnější dívku z tohoto souboru soch. Přes levé rameno má křížem přes tělo přepásanou šerpu, která je na pravém boku zavázána do mašle a dále přechází do draperie, břicho je odhalené. Spodní část těla je zahalená do šatu zřaseného kolem boků a kryjící celé její obě nohy. Oděv je silně zvlněný v bohatých záhybech vyvedených do prostoru, především podél levé nohy figury. Postava má bosé nohy, levou nohou stojí na improvizovaném skalisku, pravá je ohnutá v koleni a pokrčená mírně do prostoru. V levici alegorie nese lyru zdviženou vysoko k levému rameni, na kterou hraje prsty pravé ruky. Hlava je skloněna k levému rameni, pohledem se dívá směrem k divákovi, dlouhé vlasy v bohatých kadeřích jsou sepnuté v zátylku a splývají do půli zad, zdobí je čelenka z peří. Tělem probíhá esovitá křivka. Výška sochy je 1 96 cm, rozměry podstavce jsou 71 x 65 x 65 cm. Jedná se o nejdynamičtější postavu souboru. 
Jiří Žluva upozornil na možnost, že tato figura namísto alegorie Hudby představuje múzu Terpsichoré, jež byla dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné, tedy jedna z devíti múz, která představovala múzu tance a zpěvu. Její zaměření zřetelně naznačuje taneční pohyb této figury a mírně pootevřená ústa. „ Jejím atributem je lyra a hlava o zdoben á věncem z květin. Zde sice zkrášluje hlavu skulptury čelenka z peří, ale lehkost peří a lehkost tance se nakonec nijak nevylučují. "

TANEC
Poslední socha, která je uváděná jako protějšek k alegorické soše Hudby, je jako jediná umístěná mimo zbytek souboru - nachází se v Jihlavě - Heleníně v parku před Střední průmyslovou školou textilní v západní cihlové zdi atria. Je ovšem velmi nepravděpodobné, aby tato socha v podobě vousatého muže ve statickém postoji představovala alegorii Tance. Je těžké určit, o jakou figuru se ve skutečnosti jedná. Muž má uražené obě ruce v partii pod rameny a neexistuje žádná fotodokumentace či popis, kde by bylo zaznamenáno, jak socha původně vypadala, zda například nedržela nějaké atributy, které by pomohly určit její označení. Za předpokladu, že zmíněné sochy alegorií „Hudby" a „Tance" skutečně patří k sobě, mohlo by se jednat o boha Hyména, který byl bohem sňatků a svatebních zpěvů a ochráncem manželství. O jeho původu existuje několik verzí, podle jedné z nich byl synem múzy Terpsichoré, podle jiné zemřel v den své svatby. To by mohlo vysvětlovat jeho skleslý a smutný výraz.
V nice z kamenných kvádrů zaklenuté obloukem stojí na půlkruhové podnoži torzovitá figura neoděného muže v životní velikosti a v kontrapostu, kdy levá noha je v koleni pokrčena a opřena o stylizované skalisko umístěné na podnoži. Figura je mírně předkloněná. Muž má přes pravé rameno bohatě zřasenou draperii volně splývající k pravému boku, která se přes klín obtáčí na levý bok. Hlava je zpřímená, tvář má pokrytou plnovousem a na hlavě položený vavřínový věnec. Výška sochy je200 cm.


ZDROJ
Kodysová: http://theses.cz/id/rr4o4b/BAKALKA_Kodysov.pdf

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2016 

Další obsah této kategorie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Minoritský kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednou z nejstarších kamenných staveb ve městě. Jeho vznik se datuje do období rané gotiky (1240 - 60). Pověsti říkají, že jihlavský konvent je nejstarším minoritským klášterem v našich zemích.  Je jisté, že klášter vznikl spolu s městem někdy ve čtyřicátých letech 13. století, písemně je doložen poprvé až roku 1257. Dnešní kostel představuje vzácně dochovaný typ mendikantských staveb, jeden z nejstarších toho druhu u ná

Jezuitský mlýn

Málokdo ví, že do nedávných dob stával v Jihlavě (Starých horách) tzv. Jezuitský mlýn. Nyní po něm zůstaly pouze rozvaliny, kolem kterých chodí lidé do práce.

Místa jihlavských kutišť

Společně se vydejme na obhlídku všech jedenadvaceti kutišť v okolí Jihlavy, kde si ukážeme, co se ze slavné minulosti dochovalo, v jakém stavu byly stopy po jihlavských dolech ještě nedávno a jak vypadají dnes. Nejprve se podívejme, kde se všude těžilo na území dnešního města.

Kostel sv. Jana Křtitele

Nejstarší jihlavský kostel v místech možného vzniku Jihlavy a původního osídlení. Kostel je zasvěcen tajemnému Janu Křtitelovi, související s křižáckým řádem Johanitů, uctíváním useknuté hlavy i svatojánskou nocí. Podrobně i obrazově níže. (Dov)

Tiskárna školních knih a učebnic v Jihlavě (1588-1595)

Souběžně se starohorskou papírnou za Benedikta Freye působila v Jihlavě tiskárna, kterou zpočátku provozoval kazatel Kašpar Stolzhagen (lat. Caspar Stolshagius), učenec a humanistický básník. 

Papírna ve Starých horách v Jihlavě (1540-1946)

Papírna ve Starých Horách (Altenberg) byla založena na řece Jihlavě v roce 1540. Patří mezi nejstarší papírny v českých zemích. 

MUDr. Leopold Fritz

MUDr. Leopold Fritz se narodil 7.listopadu 1813 v myslivně Na pouštích, stojící dodnes při silnici ze Stonařova do Třeště. Otec byl revírníkem na třešťském panství. Z tohoto tichého venkovského prostředí Fritz odešel studovat nejdříve do Jihlavy a nakonec do Prahy. 

Městský poustevník Knorr

Kdo chodíval v padesátých letech ulicemi mezi jihlavským náměstím a hlavním nádražím, mohl potkat podivného člověka, který na první pohled vypadal jako poustevník. Pomalu kráčel celou tou dlouhou několikakilometrovou cestou od nádraží, kde bydlel, z kopce až k řece, pak do kopce do města a zase zpět domů. 

Jihlavská pevnost

Jihlavská pevnost (1300 - 1891) na souboru historických obrazů Gustava Kruma. (Dov)

Inkviziční protokol ve věci kacířské r. 1762

Protokol inkviziční ve věci kacířství v děkanátu jihlavském u sedmnácti farníků brtnických, z kacířství dílem podezřelých, dílem usvědčených, se seznamem zakázaných knih, které byly od vyšetřovaných přineseny. Níže naleznete zkrácený záznam procesu v nezměněné podobě dle dobové kroniky (kurzivou). (Dov)

Studium knihy doktora Fausta v Jihlavě r. 1591

V době vlády Rudolfa II. v Praze (1583 - 1612) a pouze 3 roky poté co Jihlavu navštívil John Dee (21.3.1587) se zde odehrál zajímavý příběh, který prokazatelně dokládá, že knihy doktora Fausta byly čteny (a snad i praktikovány) též v Jihlavě. Na tyto souvislosti prozatím nikdo nepoukázal. Níže naleznete celý příběh a proces v nezměněné podobě dle dobových kronik (kurzivou). (Dov)

Hrádek Heulos

Hrádek, Hrádeček, nebo někdy také Zámeček, je kamenná stavba ve starogermánském stylu, která se tyčí na dohled od centra Jihlavy v lesoparku Heulos (dnes Brezinovy sady) nad říčkou Jihlávkou. Stavba je umístěna v jedné linii s Bránou Matky Boží, kašnou Neptuna a radnicí.

Bauerova podzemní svatyně v Jihlavě

Jedno z nejzáhadnějších míst Jihlavy a pravděpodobně jediné místo tohoto druhu v ČR! Jak víme, měla Jihlava pro nacisty velký okultní význam. Konkrétní místo svatyně je neznámé a doufám, že to tak zůstane, kvůli soukromí i klidu majitele, i nadále. Každopádně symboly stále čekají na rozluštění. (Dov)

Letohrádek Karlův zámeček

Na místě dnešních hal firmy Bosch stával kdysí nádherný lovecký zámeček. Zbylo z něj jen 6 soch. Níže naleznete historii této unikátní stavby, mapy a nové fotky alegorických soch (o sochách více ve speciálním článku ZDE).

Jihlava - historické plány města a vyobrazení

Jihlavy prošla několikerým mapováním. Níže naleznete plány z let 1547, 1647, 1650, 1785, 1805, 1825, 1835, 1940, 2015. Je zajímavé sledovat postupný vývoj a zaniklé části. Níže též několik historických vyobrazeních. (Dov)

Unikátní soubor fotek staré Jihlavy

Z důvodu velkého zájmu zde uveřejňuji odkazy na mé galerie fotek staré Jihlavy. Celkem jde o 1125 obrázků rozdělených do tří galerií - každý obrázek funguje jako proklik do jednotlivých galerií! 

  

Jihlavské události 1226 - 1900

Události 1226 - 1900 a unikátní soubor historických obrázků Jihlavy od Gustava Kruma. (Dov)

 

 

Popraviště v Jihlavě

Královské město Jihlava jich mělo od počátku své existence hned několik. První bylo u samého pranýře na horní straně náměstí, což potvrzují písemné prameny. Nejeden zločinec tu byl sťat pro výstrahu.

 

 

Náhrobní kameny v obvodové zdi kostela sv. Jakuba

Zajímavé téma - komu vlastně patří náhrobky v obvodu kostela sv. Jakuba? Tato informace je bohužel nedostupná jak na webu města tak i farnosti. Proto jsem si dovolil vše zpracovat formou popis-překlad-fotka. 

Historie města Jihlavy

Uprostřed rozsáhlé kopcovité, lesnaté a rybničnaté Českomoravské vrchoviny, po obou stranách bývalé zemské hranice mezi Čechami a Moravou, leží starobylé město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí.

Zahrada MUDr. Leopolda Fritze

Dnes už není po zahradě ani památky. Zmizela veškerá zeleň, zmizel zahradní domek a obvodová zeď. Zapomnělo se na jednu velkou jihlavskou záhadu, která v roce 1935 vzrušovala veřejnost stejně, jako

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter