Angelus Silesius - Cherubský poutník

Angelus Silesius (vlastním jménem Johannes Scheffler, někdy uváděn jako Johannes Scheffer 25. prosince 1624 Vratislav - 9. července 1677 tamtéž) byl slezský německy píšící barokní básník a mystik.

Studoval práva a lékařství, roku 1654 byl jmenován císařským dvorním lékařem. Byl synem polského luteránského šlechtice, po sporech s luterstvím ale konvertoval ke katolictví, vstoupil do Řádu menších bratří a stal se knězem. Po konverzi přijal jako biřmovací jméno jméno Angelus, k němuž připojil přídomek Silesius (lat. Slezský). Je autorem mystické duchovní poezie s prvky panteismu, typické je pro něj vnímání člověka, světa a Boha prostřednictvím paradoxů. Jeho nejznámějším dílem je Poutník cherubínský.

I. VĚČNÉ SLOVO

Věř, jemné Božství jest jen nic a nadto nic;
když ničím je ti vše, pak teprv znáš je víc.

Jen jediný je Bůh a není světu znám:
co z něho poznat chceš, tím stát se musíš sám.

Bůh – jeden jediný: kdo chceš ho pochopit,
hleď, jak je v tobě on, ty v něm obsažen být!

Kdo hledá jediné – být věčně s Bohem spolu, 
dlí v stálém pokoji – a přec i v stálém bolu.

Vše v jednom jedno jest: když zpět se stáhne dvojí,
pak opět bytostně co jedno v jednom stojí.

Když člověk stahuje se prázden od mnohosti,
jda k Bohu, rozpozná, že na jednom má dosti.

Jak předivný je Bůh! Jsa to, co chce, by byl,
a chtěje to, co jest, má v sobě směr i cíl.

Chceš vědět, kdo je Bůh? Slyš, jak to srdce cítí
v svém úzkém rozmezí: Bůh, to je přesah bytí.

Kdo sleduje, jak Bůh je skrytý ve všem dění,
čte knihu života a nedá na domnění.

Mé poslední je Bůh. Když jsem mu počátkem, 
tu ve mně vzniká on a já se končím v něm.

To, po čem touží Bůh, už z hloubi věčna vidí
a v čase promítá co obraz v každém z lidí.

Ač slýcháš o Bohu, že zván je nezměrným,
přec můžeš obejmout ho zcela srdcem svým.

Když v času, prostoru jsi duchem mimo proud,
pak v lůno věčnosti lze mžikem proniknout.

Věř, dokud na srdci ti čas a prostor leží,
pak chápat, co je Bůh a věčnost, můžeš stěží.

Bůh, to je věčný klid, nic nehledá a nechce;
jen cheš-li rovněž nic, pak dosáhneš ho lehce.

Kdo v sobě spočívá, ten vnímá Boží hlas
a jak chceš, popírej: zvlád´prostor, zmohl čas.

Když mimo prostor, čas, dlím v Bohu sa a znovu,
jsem roven zajisté i rozměru i slovu.

Je v boží podstatě ven do stvoření vtéci,
nic chtít, nic brát, nic mít, být stále týž, prost věcí.

Bůh znovu netvoří, ač vše se děje nově;
co vzniká, od věků je skryto v jeho slově.

Jen jednu možnost máš: nech, o poznání jde-li, 
být stranou stvořené a vzhlížej k Stvořiteli.

Kdo moudře znají číst v tvé knize stvoření,
těm všechno kolkolem tvým tajným slovem zní.

Ne pouhou literu: znát ducha, v tom je cíl,
v tom vidím, že i mnou Bůh věčnost vyslovil.

Slyš: věčné slovo zní z těch tichých, svatých zdrojů
až tehdy, když jsi prost všech vnitřních nepokojů.

V sluch Boží do nebes nic nezní líbezněji
než to, když v souzvuku tvá ústa s duší znějí.

Kdo umí na mžik jen se promknout smysly svými,
ten zpívat Gloria zná s kůry andělskými.

Jen nezoufej a zroď se z bohu v proudu změn
a k žití věčnému tak budeš přivtělen.

Buď, Pane, vůle tvá... Tak duše dlouze vzdychá.
Než: on je v nadvůli nesmírná oblast ticha.

Ne, není začátek a nikde konce není
a žádný střed a kruh, je marné otáčení.

Zkus ducha uvěznit a sevřít do okovů,
on vstane nezlomen a nespoután vždy znovu!

Mít v lásce svobodu je Boha milovat;
kdo nelpí na věcech, těm Bůh ji dá – a rád.

Svět poutá, zavádí a tísní; moudrý ten, 
kdo chudý v duchu jest. Je vskutku svoboden.

II. SVĚTLÉ HLUBINY LÁSKY 

To světlo nad světly je dchnutí života, 
však oku jeví se co čirá temnota. 

Duch, který obrácen je stále k Boží tváři, 
smí navždy přijímat i její věčnou záři.

Pryč s prostřednictvím! Mám-li světla rozsvícena,
pak nesmí budovat se před mým zrakem stěna.

Kdo bydlí ve středu, jenž do všech končin míří, 
zří bleskem paprsků kruh celý ve vějíři.

Když cosi znamenáš, pak nezůstávej stát!
Je třeba ze světla se k vyšším světlům brát!

Když záře pravdy má i tobě býti známa,
ó duše, dříve chtěj tou září býti sama!

Kdo smysly prohloubí a zná je nitrem zmoci,
ten slyší za ticha a vidí ve tmách noci.

Ó bratře, nediv se, že nevidím už svět,
vždyť toužím stále jen se k slunci obracet!

Máš slunce vyhlížet, jak stoupá od hlubin;
i neodvracej se, sic uzříš jen svůj stín.

Kdo moudrý, Boha zná; však nastane-li zlom
a světlo potemní, je slep a nevědom.

Chléb z mnoha zrnek je a moře z krůpějí;
a tak jsou jedno, kdo žít v Bohu umějí.

Čím více z moudrosti jak ze zdroje se pije,
tím více pramení, tím hlubší, mocnější je.

Ten den, kdy změříš mne, věz, nikdy nenastane;
vždyť nekonečno (Bůh) mnou putuje a vane.

Má duše z bezedna bezedné božství vzývá:
co závratnější je, co hlouběji se skrývá?

Svět – moře bouřlivé. Duch Boží prostřed hromů
člun těla řídí tmou a duše pluje domů.

Bůh ukryl před světem své nejvnitřnější taje;
jsou nedostupny všem, jen láska proniká je.

Kdo svatě miluje ty, kdo ho nenávidí,
zlo dobrým splácje, ten z trnů hrozny klidí.

Ó, rozšiř srdce své a pozvi Boha dál;
máš jeho říší být a on chce být tvůj král.

Ach, láska mrtva jest! – Jak, ta že zemřela? – 
Tak: nikdo nedbal jí a žít už nechtěla.

Láska je jako smrt, až k mdlobě smysly ruší
a mučí srdce mé, ven vyvádí mou duši.

Když čistě miluješ, klíč k blaženosti máš
a blažen jsi tím víc, čím čistší lásku znáš.

Bůh – láska jediná; by ztratil se z mé poutí,
pak zhasne srdce mé a duše má se zhroutí.

Jen víra samotná, když při ní láska není,
je jako prázdný sud: nic, jenom plané znění.

Když, bratře, v lásce tvé se nechví tajný žal, 
važ, zdali vůbec kdy ji Boha miloval.

Těch lopot bláznivých! Leč moudrý víc činívá
jen tím, že miluje, že zří, že odpočívá.

Jen stupeň k Bohu máš, ty duše milující
a tak on sám chce být v tvé temné jizbě svící.

Když všechno ovládnout a všechno poznat chceš,
pak miluj, příteli a všeho dosáhneš.

Ať lidé trpíte, ať cítíte se šťastni,
to nejnestálejší je vaše srdce vlastní.

Když duše toužící se v Duchu s Bohem vítá,
tu láska láskou žhne a světlo světlem svítá.


Literatura:
Silesius, Angelus - Cherubský poutník (1984, Náboženská společnost československých Unitářů)

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2014 

Další obsah této kategorie

Mnislav Zelený Atapana

Narodil se v roce 1943. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou a později etnografii na Univerzitě Karlově. Postgraduálně pak studoval v Peru na univerzitě San Marcos a na Katolické univerzitě. Celý život působí jako kulturní antropolog na volné noze a díky svým pobytům mezi amazonskými indiány se stal nejen uznávaným odborníkem na život a kulturu domorodých etnik Amazonie, ale především jejich přítelem. (níže velmi podnětný rozhovor)

Léčivá síla druidů aneb možná původní evropské cvičení

Zajímavý a dle vlastních zkušeností plně funkční systém cvičení. Dle mého je úplně jedno, zda jakýsi cvičební systém zde v Evropě kdysi dávno byl (jak píše autor v úvodu) či nikoliv. Důležité je, že cvičení cosi zajímavého dělá s tělem i duchem. Cviky by se pro největší efekt měly provádět ve volné přírodě jak kvůli samotnému principu cvičení (kontakt se Zemí), tak z důvodu lepší uvolněnosti a možnosti doplnit cviky hlasitým zařváním, které cvik ještě více umocňuje. Doporučuji vyzkoušet. Dov.

Ikkjú Sódžun - Vrána bez úst

Ikkjú Sódžun (一休 宗純,1394 - 1481). Narodil se na okraji slavného města Kjóto jako nemanželský syn císaře Go-Macu. V pěti letech byl Ikkjú odloučen od matky a musel vstoupit jako mnich do kláštera Ankokudži v rámci zenové školy Rinzai. Učil se čínskou poezii, umění a literaturu. Ikkjú byl někdy trnem v oku druhých lidí. Hodně pil a svými poznámkami provokoval okolí. Poznal slepou zpěvačku Mori, s kterou navázal ve velmi pozdním věku erotický vztah.

Stopou velkého Tora

První čistokrevná heroická fantasy conanovského typu Stopou velkého Tora od malíře Karla Zemana. Otištěna ve dvou dílech v Kometě č. 19 a 20. Celý příběh svým skrytým poetickým způsobem sleduje cestu velké arkány tarotu. (Dóv)

Brána andělů

Legendární díl seriálu Strážce duší pojednávající o Faustově domě, henochiánské magii, a alchymickém Opus Magnum - kameni mudrců. Ke shlédnutí přímo zde, viz níže. 

Zlaté pravidlo

Zlaté pravidlo je jednoduchá zásada vzájemnosti v jednání mezi lidmi: "Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim." (Bible, Tob 4,15); "Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi." (Bible, Lk 6,31, srov. Mt 7,12). Po vzoru tohoto Zlatého pravidla se někdy nazývají „zlaté pravidlo“ také základní zásady pro různé dílčí oblasti vědy, ekonomie atd.

Knižní vazby

Videa

Záhada pokladu na Oak Island

Fantastické představy o pokladech pirátů, které v nás v dětství probouzela kniha spisovatele R. L. Stevensona Ostrov pokladů, jsou možná zhmotněny na malém ostrůvku Oak Island v zálivu Mahone u pobřeží Nového Skotska v Kanadě. Tajemná šachta, hluboká mnoho desítek metrů, představuje jednu z největších záhad moderní doby. 

Crowley - šachová úloha

Aleister Crowley byl nejen jedním z nejvýznamnějších okultistů, ale též tvůrcem šachových hlavolamů. Toto je jeho první publikovaná práce. (The British Chess Magazine, Dec 1893 (no. 987). Zkuste si jí vyřešit. :-) Dov

 

 

Slovníček starověkých národů

Krásný abecední slovníček starověkých národů včetně ilustrativního zobrazení.

Galerie slavných mužů kolem písma a knih

Přehled slavných mužů historie, zabývajících se knižní kulturou. Tito, mnohdy nepříliš známí mužové se zasloužili o šíření kultury a vzdělanosti. Bez knih a znalosti tisku by to nešlo. Tímto článek jim vzdávám hold a doufám, že nebudou zapomenuti (ani ti, kteří v článku chybí). (Dov)

Měsíční jeskyně

Události pocházejí z diáře dnes už nežijícího kapitána, doktora Antonína Horáka, z nějž byl do 3 čísla bulletinu National Speeleological Society NSS News z roku 1965. Odtud byl přeložen do antologie Jacquese Bergiera „Le livre de l'inexplicable“, vydané v Paříži roku 1972. Autor textu se snažil přimět vědce k pátrání po něčem, co nositel Noobelovy ceny Jacques Bergier nazval „jednou z nejpodivnějších záhad naší planety“ .

Hřbitov a kostel sv. Máří Magdalény ve Velharticích

Hřbitov u kostela sv. Máří Magdaleny kdysi inspiroval básníka Karla Josefa Erbena k sepsání balady Svatební košile, v níž hlavní hrdinku unáší na hřbitov její zemřelý milý. Spisovatel zřejmě svůj námět čerpal z místních pověstí. Je na nich alespoň zrnko pravdy? Faktem je, že i dnes se na velhartickém hřbitově dějí zvláštní věci!

Erben, Karel Jaromír - Svatební košile

Temná Erbenova báseň s magickými prvky (nekromancie), k níž se inspiroval na mýty opředemém a temném hřbitově ve Velharticích (viz článek).

Záhada Rennes-le-Chateau

Abbé v Rennes-le-Château údajně našel poklad. Dodnes je tento muž záhadou. Vykopávky zakázány – varují nápisy u vjezdu do vesnice Rennes-le-Château na úpatí Pyrenejí, asi šedesát kilometrů od Carcassonne. Jinak zde návštěvník na první pohled nepotká nic zvláštního: domy ohlodané zubem času s necelou stovkou převážně starších obyvatel. Jenom dům Villa Bethania, kde se dá také přenocovat, poněkud zvláštní věž jménem tour Magdala a ruiny zámku Hautpoul svědčí o tom, že místo již zažilo lepší časy. 

Supermasivní černá díra uprostřed Galaxie

Teprve ve třicátých letech našeho století zjistili astronomové, že naše sluneční soustava leží ve vnější části velké hvězdné soustavy, kterou nazýváme Galaxie. Její hlavní součást - Mléčnou dráhu - můžeme na obloze vidět očima, zejména v letních měsících.

Phurpa (základní mantra Bonu)

Rituální hudba tradice Bön, nejstarší (pre-)buddhistické tradice z Tibetu, s využitím ceremoniálních nástrojů a speciální tantrické techniky hrdelního zpěvu. Kromě svých hlasů používají škálu zmíněných nástrojů, mezi nimiž jsou pro našince i některé exotičtější, jako např. dungkar (trubka z obrovské lastury), dungchen (tři metry dlouhá trouba), damaru (buben z lidské lebky) nebo kangling (trubka z lidské stehenní kosti). Video i text níže.

Václav Cílek v Jihlavě

Václáv Cílek na svém putování tentokrát v Jihlavě! Video níže.

Obřadní písně Lakotů

Obřadní písně lakotů v lakotštině a překladem do angličtiny. K poslechu též po kliknutí na název písně. (Dov)

Řádová velikost

Řádová velikost podle délky je velikost délky, která je udána v číselných řádech, čili v rozmezí násobků deseti.

Qi Gong / Čchi-kung

Čchi-kung (také qigong, čtěte čí-kung) je obecně vnímán jako tradiční čínská cvičení, která pěstují čchi (qi) neboli „vitální energii“. Všeobecný název označuje praxi, která se zabývá kultivací (zušlechťováním) lidského těla. 

Robert Anton Wilson - Henryho prdel

Katolíci tvrdí, že Bůh existuje, i když ho nikdo se zdravým rozumem neviděl. Toho rána kdosi zaklepal na mé dveře.

Kniha Kazatel

1 Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, [a] všecko marnost.
3 Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?

Martin Buber - Chasidské vyprávění

Nachman z Braclavi
"Esence člověka je vědomá, a proto platí, že je-li někdo vědomý, je celým člověkem. A podobně platí, že ten, kdo zná a dosáhne pochopení Boha, je skutečně v Bohu. Čím větší je jeho poznání, tím více je člověk vkořeněn do Boha"

Židovské anekdoty

Starý obchodník Taussig umírá. Celá rodina postává kolem jeho lože a umírající sípavě povídá: "Sáro, ženo moje, jsi tu?"
"Jistě, Mojše, to víš, že jsem."
"A Arnošt, můj prvorozený syn, je tu taky?"
"Ano, tatjinku, jsem tady."
"A Icik, můj mladší syn, taky?"
"Ano, tatjinku, jsme tu všichni."
"A KDO JE VE KŠEFTĚ?!"

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter