Bauerova podzemní svatyně v Jihlavě

Jedno z nejzáhadnějších míst Jihlavy a pravděpodobně jediné místo tohoto druhu v ČR! Jak víme, měla Jihlava pro nacisty velký okultní význam. Konkrétní místo svatyně je neznámé a doufám, že to tak zůstane, kvůli soukromí i klidu majitele, i nadále. Každopádně symboly stále čekají na rozluštění. (Dov)

NÁLEZ

Časně ráno, v pondělí 10. dubna 1995, začali dva pracovníci malé stavební firmy bourat stěnu ve sklepních prostorách jednoho z domů v severním hradebním pásmu města Jihlavy. Stěna z cihel a plochých kamenů sotva třicet centimetrů silná, bránila pohledu na založení narušené nosné zdi, kterou měl kvůli plánované přestavbě objektu posoudit statik. Stěna byla záměrně rozebírána od místa, jež dávalo tušit, že tam kdysi existoval nějaký, později zazděný průchod. Během asi deseti minut vznikl oválný otvor, natolik velký, že se jím mohl docela pohodlně protáhnout dospělý muž, čehož záhy využil jeden z dělníků pan K, aby vyzbrojen baterkou prozkoumal nově zpřístupněnou prostoru.

Zjistil, že jde o malou komůrku obdélníkové základny o rozměrech přibližně 4 × 2,5 metru, orientovanou severojižním směrem, jejíž západní stěna, protilehlá té probourané, je tvořena otesanou rulovou skálou, přecházející v horní části v pozvolný převis, který se stal poněkud odvážným základem diskutované nosné zdi. Světelný kužel baterky pana K, putující pátravě po vlhké, místy sintrované skalní stěně, náhle zmrtvěl na jednom místě. Z malého výklenku ve zvlněné šedavé ploše se děsivě šklebila tvář lidské lebky. Pan K však záhy odhalil svůj omyl, domnělá lebka byl podivně formovaný křemencový kámen. Napravo od zmíněného výklenku se nacházel další, mnohem větší výklenek tvaru lomeného oblouku a také jakýsi rozměrný, vertikálně situovaný, tesaný nápis, složený z šesti záhadných znaků.

K zahloubení samotných prostor (4 x 2,5m) do skalního podloží došlo pravděpodobně při rozšiřování města, i když je možné, že zde určité prostory byly už dříve. Podle tvrdosti místní ruly si vytesání výklenků a nápisu vyžádalo minimálně 70 hodin nepřetržité namáhavé práce. Údaj není nijak nadsazený. Opírá se o informace o rychlosti ručního ražení chodeb v jihlavském rudním revíru. Někdo tedy musel být v minulosti přesvědčen nutností vykonat tuto práci, navíc zřejmě podle předem promyšleného plánu.

PORTÁL A NÁPIS

Nápis, který je vysoký 1,3 metru, má též zjevně vztah k oběma výklenkům. Pokusy o jeho rozluštění nevedly k jednoznačným závěrům. Doktor J.Fitz se například domnívá, že zde bylo užito protofénické abecedy pro zapsání řeckého výrazu hypolo, tj. „něco ležící mimo naši, nebo pod naší úrovní". Nápis i výklenky, na kterých téměř chybí sintrové povlaky, pak datuje přibližně do roku 1943 a dává je do souvislosti s tajemnou činností nacistických mágů ve městě. Komůrka podle něj sloužila jako kaple k nějakým rituálům. Tento názor se zdá být podpořen faktem, že v domě byl v letech 1941 - 1945 ubytován vysoký důstojník SS, jistý Bauer (Pozn. Dov: pravděpodobně šlo o Josefa Bauera, nositele SS prstenu s lebkou a runami. Jeho životopis naleznete ZDE!), který údajně působil, jako říšský poradce v jihlavském Hitlerjugendheim - mýty opředeném „Hitlerově hradu".  (Pozn. Dov viz další článek ZDE!

Zajímavé hypotézy k objevu v podzemí vyslovili i zahraniční badatelé. Americká záhadoložka, šamanka i umělkyně v jedné osobě Jana Hanka (Pozn. Dov: video ZDE!) a její profesní přítel Carl, se domnívají, že jde o mezidimenzionální bránu či otvor. Podivné znaky Carl považuje za klíč k otevření bariéry, či přechodu mezi světy. Domnívá se, že i tak však přístupový „kód" nemusí být pro každého úplně stejný. Paní Jana, na rozdíl od doktora Fitze, posouvá stáří nálezu až na nějakých 50 000 let před Kristem a písmo identifikuje jako „postlemurské". Znaky i výklenky mohly být od povlaků relativně nedávno očištěny - třeba právě v období 2. světové války, pokud zde ovšem nepůsobí jiné vlivy.

KAMENNÁ HLAVA

Samostatnou kapitolou a možná i klíčem při hledání odpovědi na otázku proč a kým bylo místo upraveno, představuje pátrání po tajemství kamenné lebky, která, jak již uvedeno, stála v menším z výklenků. Záhadný kámen lze charakterizovat jako křemencový valoun s výraznými antropomorfními rysy deformované lidské lebky.

Nálezy podobných křemencových „antropomorfů" na našem území, poutavě popisuje Jiří Mikula ve své knize z roku 1983 - Dvacetkrát starší než Altamira (Pozn. Dov: bližší info ZDE!), na kterou autora tohoto článku upozornil badatel Stanislav Babíček. Podle pana Mikuly vznikly ony plastiky částečným opracováním vhodného výchozího materiálu pračlověkem, řádově před stovkami tisíc let.

Dalším vodítkem k pochopení významu tohoto artefaktu by mohl být úryvek kapitoly Sacred Relics of the Black Order z publikace rosenkruciánského autora A.G. Smitha - In the Light of Torches, jejíž xerokopii jihlavským badatelům poskytl pan Pavel Mayer. (Překlad níže)

(Přeložil Dov: ... v Palenque. Jak již bylo zmíněno, nacisté vytrvale hledali také  kopí germánského boha Odina, které svému majiteli propůjčovalo moc vládnout světu. Tzv. "Motulská hlava" stojí také za zmínku. Ta přitáhla zájem paranoidních nacistů především díky nálezu lékaře Dieseldorfa a práce profesora Seligera. Podle víry mayských kněží, by toto měla být hlava první lidské bytosti, kdysi vytvořené z hlíny božskou dvojicí a zázračně zachovalá. Člověk z hlíny měl spoustu vad a navíc, nemohl odolat dešti. Proto byl zničen svými nespokojenými tvůrci. Nacističtí mystikové věřili v možnost připojení k Akášickým záznamům právě prostřednictvím tohoto objektu, údajně obklopeného aurou prvotního tvořícího impulzu. Přesnější popis nebo náčrtek artefaktu nebyl zachován. Nicméně víme, že to byla  velmi deformovaná křemenecová hlava ozdobená v zadní části symbolem kosmického stromu. Její stopa mizí na území Třetí říše, kam byla přemístěna z místa svého nálezu.)

Úryvek zmiňuje takzvanou „Motulskou křemencovou hlavu" - mayskou relikvii, kterou měl před Druhou světovou válkou objevit dr. Dieseldorf a odborně popsat profesor Seliger. Sice zřejmě hříčka přírody upravená člověkem, podle víry mayských kněží však zázrakem uchovaná zkamenělá hlava první nedokonalé lidské bytosti stvořené kdysi božským párem z hlíny. Kniha Popol Vuh k tomu poznamenává: „Hliněný člověk měl mnoho nedostatků a navíc nemohl vzdorovat dešti, byl proto svými nespokojenými stvořiteli rozbit." Nacističtí mystikové prý doufali v možnost všem přístupného, snadného a dokonalého napojení se na akašické záznamy, právě skrze onen předmět, obklopený aurou prvotního kreačního impulsu. Diskutovaná mayská hlava byla prý v týlu zdobena symbolem kosmického stromu. Z místa nálezu ji dr. Dieseldorf převezl do předválečného Německa.

Bylo by příliš odvážné ztotožnit právě popsaný artefakt s jihlavskou kamennou hlavou, i tak je to však bod pro hypotézu pana Fitze. (Pozn. Dov: Výzkum motulských figur ke stažení ZDE!; a další naleziště mayských hlav velmi podobných té jihlavské ZDE! )

Podobný idol, jako kněží v mayském Motulu, zdroj moudrosti obsahující informace o tajemstvích vesmíru i minulosti a budoucnosti lidstva, vlastnil podle pověstí též král Šalamoun. Šlo o „mluvící" torzo kamenné sochy, torzo !připomínající! lidskou hlavu. Tento Šalamounův idol, snad původně uložený v arše úmluvy, bývá často ztotožňován se svatým grálem. Ze Svaté země jej měli nakonec odvést templáři a uctívat až do krutého konce řádu, jako hlavu Bafometa.

Jakým způsobem může kamenná hlava promlouvat k svému majiteli, či jiné osobě, by nám mohli pomoci objasnit, ve Starém zákoně popisované, věštící hlavy terafim, fungující na principu transferu vědomí.

S pozoruhodnou myšlenkou o uctívaných, posvátných, křemencových kamenech, schopných komunikace s člověkem díky zpětnovazebnímu vztahu s lidským mozkem, rozvíjí ve své knize Cesta na Kiribati, Erich von Däniken (Pozn. Dov: bližší info ZDE!). Jak Däniken uvádí, potencionálním nositelem informace by mohl být elektron fluktuující například vlivem tepelné energie, mezi nerovnoměrnou atomovou či krystalickou mřížkou silikátů a neurony mozku.

Vraťme se však k popisu jihlavské kamenné lebky. Vycházíme-li z antropomorfních rysů předmětu a jejich přirozené orientace, lze uvést, že lebka z nažloutlého křemence je přibližně 19 centimetrů vysoká, 16 široká a zhruba 11 centimetrů hluboká - tedy poměrně plochá. V dolní partii objektu nalezneme tři opěrné výstupky, na něž je možno lebku postavit ve smysluplné vzpřímené poloze, s horizontálně situovanými očnicemi. Zajímavé je, že žádný jiný způsob uložení předmětu na vodorovnou podložku není stabilizovaný. Z jednoho z výstupků této trojúhelníkové podstavy vede do nitra lebky jakýsi kanálek o průměru asi 4 milimetry. Jeho účel není znám. Objevil se však názor, že by mohlo jít o dutinu pro vložení tzv. „fluidického kondenzátoru" (Pozn. Dov: "Podobně jako mají elektřina, magnetismus a teplo dobré a špatné vodiče, je tomu i u vyšších sil. Dobré vodiče mají nadměrnou akumulativní schopnost, ježto hromadí a v sobě neomezeně dlouho udržují síly, které byly do nich koncentrovány. Hermetická věda nazývá takové akumulátory "fluidickými kondenzátory" a dělí je na tři hlavní skupiny -pevné,-tekuté,-vzdušné..." Bardon, František: Brána k opravdovému zasvěcení, info ZDE!). Pokračování onoho kanálku však kupodivu nalezneme i ve výklenku, kde byla lebka uložena. Že by šlo o otvory pro kovový trn, na kterém možná byla nasazena a polohově zajištěna. Svědčily by pro to stopy zeleného povlaku, snad měděnky, na ústí kanálku lebky. Ovšem jakési malé, poměrně hluboké otvory je možno spatřit i po obvodu velkého výklenku.

DO NITRA LEBKY

Pan Mayer, který s předmětem provedl velké množství pokusů, zajistil i jeho zrentgenování v kontrolním oddělení jednoho strojírenského podniku na Vysočině. Vedla jej k tomu ta skutečnost, že kámen vzhledem k svému objemu a hustotě materiálu z něhož je tvořen, je příliš těžký (bezmála tři kilogramy). Předpokládal tedy přítomnost kovového vměstku uvnitř tělesa. Ten mohl být dovnitř zaveden například zmíněným kanálkem, nebo do křemence proniknout v době, kdy se silikát rodil a byl ještě tvárnou, sedimentární substancí. Snímek pořízený rentgenovým defektoskopem přinesl potvrzení domněnky. Střed tělesa kamene byl pro paprsky X neprostupný. Stín vržený centrem kamene, však překvapoval svou neostrostí a kdosi tenkrát vyslovil odvážnou domněnku, že se paprsky rentgenového záření možná spíše než zachycovány, nějak ztrácejí v mimoprostoru.

Jelikož současní vlastníci záhadného artefaktu rozhodně odmítají nechat kámen rozbít, nebo rozříznout za účelem prozkoumání jeho tajemného jádra, zbývají k výzkumu pouze neinvazivní metody. Jednou z těch obvykle nejméně nákladných, i když značně diskutabilních, je psychometrie. V případě jihlavské kamenné hlavy se o ni, v létě roku 2000, pokusil vynikající senzibil a význačný světový umělec Ladislav Hanka (Pozn. Dov: jeho web ZDE!), manžel již zmíněné badatelky Jany Hanky. Experiment byl kontaktní a proběhl ve změněném stavu vědomí. A závěr?: „Jedná se o uctívanou relikvii, která byla kdysi uložena ve zvláštní schráně centrálního chrámu Zlatého města. Do jejího jádra byla tehdy obyvateli města koncentrována nějaká energie." Lebku v roce 2001 se zájmem zkoumal i přední americký sochař a citlivec Paul Flickinger (Pozn. Dov: jeho web ZDE!), s kterým autor tohoto článku navštívil Jihlavu. V současnosti se zkoumání záhadného kamene dlouhodobě věnuje doktor Fitz. Jeho výzkumy však, jak sám připouští, přinášejí jen další a další nové otázky - jako například: Co způsobuje občasné světélkování předmětu v naprosté tmě, provázené projevy náboje statické elektřiny? Proč se kamenná hlava zavěšená na lanku vytrvale stáčí tváří k centru naší galaxie v souhvězdí Střelce, k mystickému bodu, kde za svitem nesčíslných hvězd, má být skryto tajemné „Černé slunce" vzívané mágy nacistického Černého řádu? Poznamenejme, že podle závěru nejnovějších výzkumů vědců z garchingského Astrofyzikálního institutu Maxe Plancka, rotuje Mléčná dráha kolem gigantické černé díry (Sagittarius A), která svou hmotou odpovídá více než třem milionům Sluncí (Pozn. Dov: více RNDr. Jiří Grygar  ZDE!). Netřeba podrobněji připomínat nezanedbatelný vliv okamžité polohy centra naší galaxie na mimosmyslové vnímání.

Pan Mayer tuší určitou souvislost mezi jihlavským nálezem a záhadným kultem keltských kamenných hlav (Pozn. Dov: více v knize Keltský náboženský partikularismus - ke stažení ZDE!v práci Filosofické fakulty Karlovy univerzity - ke stažení ZDE!, nebo v knize Lexikon keltské mythologie ZDE!). Při svých úvahách nezapomíná ani na entremontskou bránu - trilit s výklenky pro uložení lebek (Pozn. Dov: článek o této oblasti naleznete ZDE!). Jde tedy snad i v našem případě o jakýsi stylizovaný vstup do záhrobní říše či podsvětí? Jihlavská kamenná hlava sama však svědčí spíše o opaku. Stejně jako hlava z Motulu, nese i ona v týlu znamení. Znamení vystupující runy „Man", symbolu zrození, nového věku i poznání, štěstí a úspěchu. Nezapomeňme však, že tento znak nalezneme i nad portálem bočních vstupních dveří jihlavského „Hitlerova hradu", kde symbolizuje projekt Lebensborn. O skutečném účelu nacistických „burgs", se můžeme dočíst například v poutavé knize Trevora Ravenscrofta Kopí osudu. Před zmíněnou boční hradní branou, stávala až do konce války monumentální socha germánského boha Odina. Boha, který dosáhl zasvěcení během utrpení, kdy po devět nocí, obětován sám sobě, visel připoután na posvátném stromě života, jehož korunu zosobňuje právě runa „Man". (viz obrázek) (Pozn. Dov: více o runách ZDE!)

Třeba nakonec prozradí svá tajemství a roli hlava sama při některém z psychometrických pokusů, a dost možná je již i vyjevila. Vše sdělené by stejně zůstalo pravděpodobně pouze ve sféře subjektivních pocitů a dojmů. Pan Mayer to však znovu zkoušet nechce. Příliš živě si totiž vzpomíná na děsivou vizi, která ho při jednom z experimentů doslova pohltila. Bude už raději pouze teoretizovat, a to například o etymologickém původu slova „Jihlava". Je skutečně odvozeno od slova „jehla"? Jedna ze starých pověstí vysvětlujících vznik názvu města vypráví o nálezu stříbrné hroudy, velké, jako „JE HLAVA". Byl onen valoun pouze velký jako lidská hlava, nebo ji třeba i svým tvarem připomínal? A co když jej ve stříbro proměnila až lidská fantazie? Nejde o vyhasínající vzpomínku na uctívání výjimečného idolu?


Zdroje:
Časopis Spirit (Aleš Hruška)
Klub psychotroniky a UFO Jihlava (http://www.kpufo.cz/wji/iraci.htm)
Jiří Mikula - Dvacetkrát starší než Altamira (Albatros Praha, 1983)
Daniken, Erich von - Cesta na karibati (Knižní klub, Praha 1992)
Bardon, František - Brána k opravdovému zasvěcení (Chvojkovo nakl., Praha 1999)
https://digilib.phil.muni.cz/
Nazis and the Occult: The Dark Forces Unleashed by the Third Reich (Arcturus Publishing Ltd, London 2012)
CH.T.Halperin - Investigating Classic Maya Ritual Economies - Figurines from Motul de San Jose Guatemala.pdf (http://www.famsi.org/reports/05045/05045Halperin01.pdf)
Christina T. Halperin - Maya Figurines: Intersections between State and Household

 

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2015 

 

V březnu roku 1940 přijel do Jihlavy slavit první výročí okupace KFrank (třetí zleva)le něj druhý zleva jde v černé uniformě jihlavský rodák Hans Krebs, vládní prezident v Ústí nad Labem (obrázek vpravo)

Pod jihlavským znakem na radnici. Plicní lékař Hugo Jury, který byl v roce 1940 říšským místodržícím. V květnu 1945 spáchal sebevraždu (obrázek vlevo)

Dopis z Jihlavy do Prahy z roku 1939

Města království moravského - Jihlava

Další obsah této kategorie

Slunovratová linie a kaple sv. Jana Nepomuckého v Plandrech

Planderská kaple nedaleko Jihlavy má skrývat několik tajemství. Upozorňuje na to před blížícím se zimním slunovratem (21. prosince) jihlavský badatel Tomáš Golský.

Pravěké kamenné řady nad Jihlavou

Znáte Kounovské kamenné řady na Rakovnicku? Badatelé, historici i geologové po 30 letech bádání naznali, že se jedná o pravěkou megalitickou observatoř či kalendář. Je možné, že badatel Tomáš Golský z Jihlavy nalezl obdobné kamenné řady i nedaleko Jihlavy.

Za záhadným světlem II.

V minulém díle jsme vás poprvé zavedli do jihlavského podzemí, kde jsme zahájili pátrání po tajuplném, zatím údajně nevysvětlitelném světle v místních katakombách. Rozhodli jsme se této záhadě přijít na kloub.

Za záhadným světlem I.

Středověké město Jihlava, ležící v samém srdci Českomoravské vysočiny, se v poslední době dostává na stránky novin a časopisů. Předmětem zájmu je tentokrát zelenkavé světlo v jihlavském podzemí a údajné paranormální jevy s ním spojené.

Skrytá historie Jihlavy - kniha Jihlava a Kámen Mudrců

V prosinci 2016 vyšla dlouho očekávaná kniha Jihlava a Kámen mudrců. Autor zde po letech pátrání a sbírání informací předává ucelený pohled na skrytou (utajovanou) historii Jihlavy a její posvátnou geometrii, se kterou lidé v minulosti pracovali a díky které byla Jihlava významnější než Praha či jiná města, což v knize podkládá mnoha důkazy. Jde o unikátní knihu, která stojí za přečtení.

Jihlavské hlavy

Začínáme sbírat fotky podivných hlav umístěných různě po Jihlavě. Pokud byste věděli, či nějakou vyfotili, budeme rádi za doplnění sbírky. Níže fotky.

Zazděná jeptiška

Podle městské pověsti byla jeptiška zazděna do tunelu pod jihlavským městským vlakovým nádražím u parku Keťásek. Ve vnitřní stěně tunelu je místo, kde u země kamenné kvádry tvoří oblouk někdejšího výklenku. Právě v tomto zazděném výklenku má jeptiška odpočívat.

Hlavička (ky) v jihlavských hradbách

Ne každý, i když je rodilý jihlavák, ví, že v jižní části vnitřních hradeb je v jednom místě zazděná prapodivná malá hlavička. Hlavička koho? Kdo jí tam umístil? Proč? Kdy? 

Ahnenerbe a Thule v jihlavském podzemí?

 S elektrickou baterkou v ruce klopýtáme podzemním labyrintem hluboko pod Jihlavou, starověkým hornickým městem v Českomoravské vysočině. Zahýbáme do dlouhé chodby, která je v zadní části zpevněna cihlovou vyzdívkou. "Tak jsme tady," 

Zpráva o průzkumu svítící chodby v Jihlavě

Podrobná zpráva o jihlavské "svítící" chodbě Ivana Mackerleho z roku 1997, včetně vyjádření brněnských geofyziků.

Studium knihy doktora Fausta v Jihlavě r. 1591

V době vlády Rudolfa II. v Praze (1583 - 1612) a pouze 3 roky poté co Jihlavu navštívil John Dee (21.3.1587) se zde odehrál zajímavý příběh, který prokazatelně dokládá, že knihy doktora Fausta byly čteny (a snad i praktikovány) též v Jihlavě. Na tyto souvislosti prozatím nikdo nepoukázal. Níže naleznete celý příběh a proces v nezměněné podobě dle dobových kronik (kurzivou). (Dov)

Hrádek Heulos

Hrádek, Hrádeček, nebo někdy také Zámeček, je kamenná stavba ve starogermánském stylu, která se tyčí na dohled od centra Jihlavy v lesoparku Heulos (dnes Brezinovy sady) nad říčkou Jihlávkou. Stavba je umístěna v jedné linii s Bránou Matky Boží, kašnou Neptuna a radnicí.

Letohrádek Karlův zámeček

Na místě dnešních hal firmy Bosch stával kdysí nádherný lovecký zámeček. Zbylo z něj jen 6 soch. Níže naleznete historii této unikátní stavby, mapy a nové fotky alegorických soch (o sochách více ve speciálním článku ZDE).

Divné kameny ve zdech kostela sv. Jakuba

Mnozí z vás si jistě všimli divných kamenů ve zdech v zadní části kostela. Je jich několik desítek, jsou krásně tvarované nebo profilované a jaksi nezapadají do celkové skladby "obyčejných" kamenů použitých v širokém měřítku. Níže více. (Dov, Apis)

Zahrada MUDr. Leopolda Fritze

Dnes už není po zahradě ani památky. Zmizela veškerá zeleň, zmizel zahradní domek a obvodová zeď. Zapomnělo se na jednu velkou jihlavskou záhadu, která v roce 1935 vzrušovala veřejnost stejně, jako

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter