Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Rabi Jehuda Liva ben Becalel, zvaný též rabi Löw (1512/1520/1525–1609), byl nejvýznamnějším v českých zemích žijícím rabínem. Maharal, známý též jako Der Hohe Rabin Loew (vysoký rabín Löw), byl rabín, talmudista, moralista a matematik.
Maharal byl výjimečný učenec, který vedle židovských témat ovládal i sekulární vědy. Byl vynikajícím pedagogem, který ovlivnil i nežidovský svět (spekulativně například i J. A. Komenského).
Maharal byl originální filozof, ze kterého čerpal chasidismus, ale i moderní sionismus. Je paradoxní, že pro mnohé je zejména legendárním autorem Golema. Maharal je pohřben na starém pražském židovském hřbitově.

Rodina (mišpachologie)

Maharal pocházel z významné rodiny sídlící ve Wormsu. Jeho otec, Becalel ben Chajim, byl švagrem poznaňského rav Jicchaka Klaubera, dědečka Šlomo Lurii. Maharalův starší bratr, Chajim ben Becalel, a jeho dva mladší bratři, Sinaj a Samson byli také významní učenci. (Podle jedné verze byl Maharal sám nejmladší z bratrů.) Maharalův učitel není znám.

Kariéra

Od roku 1553 do roku 1573 byl vrchním zemským rabínem (Landesrabbiner) Moravy v Mikulově (Nikolsburg), odkud odešel do Prahy.
V Praze založil ješivu nazvanou Klaus a pořádal společná studia Mišny, jíž věnoval mimořádný význam.
V roce 1564 sepsal stanovy pražské Chevra Kadiša
V Praze pobýval do roku 1584, kdy se vrátil zpět na Moravu, kde působil jako rabín až do roku 1588 (podle jiných tento čas strávil v Poznani)
Do Prahy se podruhé vrátil v roce 1588 a 3. adaru 5352 (16. února 1592) se setkal s císařem Rudolfem Druhým (obsah schůzky není znám - snad se týkala jejich společného zájmu o alchymii).
Krátce nato Maharal opět opustil Prahu a stal se vrchním rabínem v Poznani.
Na potřetí se vrátil do Prahy, když byl zvolen vrchním rabínem, kterýžto post zastával až do své smrti.

Osobnost

Maharal byl všeobecně váženou osobností charakterizovanou hlubokou zbožností a odříkáním. Byl velkým učencem, jehož znalost se neomezovala pouze na náboženské předměty, ale týkala se i sekulárních studií, především matematiky.
Maharal byl ctěn Židy i Nežidy a požíval té nejlepší pověsti. Mezi Maharalovi přátele patřil i astronom Tycho de Brahe.

Učenost a učení (Maharal jako pedagog)

Při rozhodování halachických otázek Maharal upřednosňoval přímé využívání talmudických zdrojů před prací s Rambamovou Mišne Tora či s obdobným dílem Tur. Byl evidentně skvělý pedagog, jehož názory jsou dodnes inspirativní. Maharal byl otevřeně nespokojený s tehdejšími metodami vzdělávání a tvrdě kritizoval, že jeho současníci zavrhli způsob vzdělávání uvedený v Pirkej Avot (5:21), který bere v úvahu korelaci mezi věkem studentů a vyučovanými tématy. Dnešní blázni (míněno učitelé), napsal, učí chlapce Tóru s Rašiho výkladem ve věku, kdy mu nemohou rozumět, a dokonce i Talmud, který nemají šanci pochopit. Maharal dále tvrdil, že jezanedbáváno studium Mišny a ostře se stavěl proti pilpulu.
Na druhou stranu se Maharal důrazně odmítal (zejména v knize Beer haGola) přístup Azarii de Rossi, který přejímal "vědecké poznatky", které byly v rozporu s principy judaismu.

Kabalista

Odborníci se přou nad mírou, kterou Maharal věnoval kabale. Podle S.J. Rappaporta se jí nevěnoval prakticky vůbec, podle Geršoma Scholema byl naopak předchůdcem chasidismu a velkým kabalistou, byť ve svém díle neužíval obvyklou kabalistickou terminologii.

Etika a filozofie

Mahralaovy práce v oblasti etiky a filozofie jsou všechny založeny na stejném systému - Maharal prakticky vždy jen vysvětloval a vykládal slova Talmudu. Obecně lze říct, že Maharal položil základy k novému vnímání agady. Každou kapitolu (a téměř každý odstavec) zahajuje Maharal citátem z tradičních zdrojů, které pak vykládá neobyčejně originálním způsobem. Dá se říct, že Maharal byl první "obránce" ústní tradice proti její kritice, v té době primárně z řad italských rabínů.
Maharal poměrně volně a neobvykle nakládá s "filozofickými" pojmy. V jeho komentářích k Tóře či modlitbám je cítit silný vliv kabaly, ač ji nikde výslovně necituje (viz výše).
Nejdůležitější otázky, které se Maharal ve svém díle rozhodl řešit je problém vztahu mezi Bohem a Izraelem, význam Tóry jako prostředníka mezi nimi, a otázka galutu (exilu), včetně důvodů pro jeho dočasnost a nevyhnutelný konec. Prakticky jen těmto tématům se věnují jeho knihy Tiferet Jisrael a Gvurot haŠem.
Maharal odmítá aristotelovský (a Rambamův) pohled, ve kterém je intelektuální dokonalost je nejvyšším cílem lidského snažení. Podle Maharala vede k cíli primárně studium v kombinaci s dodržováním příkazů
Maharal žil v době neuvěřitelného rozkvětu vědy, ale nové poznatky neovlivnily jeho celkový náhled na stav věcí a vesmíru. Věděl o Koperníkovi, ale zůstal věrný rabínskému pojetí kosmu. Doslechl se také o objevení Ameriky (viz Necach Jisrael 34) a zdá se, že věřil, že byl právě tam mohlo žít deset ztracených kmenů.
Maharal respektoval Platonův názor o rozdělení lidí do tří tříd, a přestože okusil "ducha renesenace a humanismu", zůstal v podstatě pevně ukotven do středověku.
Mezi nejčastěji se opakující slova Maharalových děl patří: přirozenost, přirozený řád, přírozená realita atp., kterými Maharal popisuje fyzickou realitu světa (vesmíru), v němž jsou jednotlivé jevy propojeny mezi sebou v logickém spojení příčin a následků, a které lze racionálně vysvětlit. Tento řád však neplatí pro Stvořitele světa.
Dá se říct, že od Maharala nedokázal nikdo tak jako on vystihnout jedinečný charakter lidu Izraele, jeho poslání a jeho osud. Bůh si vyvolil Izrael pro jeho podstatu, ne pro zásluhy praotců. Bez Izraele (a Tóry) by se vše vrátilo do stavu primárního "pusta a prázdna".
Izrael v Maharalově slovníku představuje "formu", zatímco ostatní národy jsou "hmotou." Z toho vyplývají rozdíly v jejich chování a v jejich porozumění božským záležitostem.
Exil a vykoupení
Přirozený řád se, podle Maharala, neomezuje pouze na přírodní jevy, ale zahrnuje také mezilidské vztahy. Galut (exil) Židů je odchylka od přirozeného řádu světa a to ze tří důvodů:
vykořenění v zeměpisné rovině - každý národ má své vlastní přirozené území
ztráta politické nezávislosti, protože "podrobení jednoho národa druhým není v souladu s přirozeností světa a je tedy právem každého národa být svobodný"
rozptýlení - protože bez přirozeného centra není národ úplný
Nicméně každý odklon od přirozeného řádu je jen přechodným fenoménem, z čehož vyplývá i víra v mesiášské vykoupení, které musí nevyhnutelně přijít a nápravit anomálie exilu.
Lidé ale nemají "tlačit na ukončení exilu", protože i exil je součástí Boží vůle, kterou by se člověk neměl pokoušet měnit. Je třeba se modlit za vykoupení, ale ne "příliš mnoho", a to ani v dobách náboženského pronásledování. I jen výpočet doby vykoupení je zapovězen. Maharal zastává názor, že krátce před vykoupením dojde k ještě výraznějšímu úpadku Izraele a právě díky tomuto "nedostatku", přijde konečné vykoupení.

Dílo

Maharalův nikdy nedokončený plán počítal se šesti knihami uspořádanými podle kabalistických sefirot (viz 1. Letopisy 29:11: Tvá je, Bože, velikost a moc, krása, vítězství a sláva, neboť vše na nebi a na zemi je, Bože, tvé, i vláda a povznesení), které by se postupně věnovaly jednotlivým svátkům. Tak to alespoň Maharal oznámil v předmluvě ke knize Gvurot Hašem. Pojednání o Šabatu a stvoření světa, o nebi a zemi a vysokých svátcích a o chrámu, modlitbě a svátku Sukot však Maharal napsat nestihl, a tak z celého velkolepého plánu zbylo jen torzo v podobě tří knih (Gvurot Hašem, Nechach Jisrael a Tiferet Jisrael).
Ve svých knihách se vracel k talmudickým zdrojům a kritizoval tehdy obvyklé způsoby studia Tóry. Sepsal na deset knih, které se dodnes studují.

Nejvýznamnější z nich je trilogie:
Gvurot Hašem (Boží síla – o východu z Egypta, Pesachu a Hagadě) (Krakov, 1582)
Tiferet Jisrael (Krása Izraele – o darování Tóry a Desateru) (Praha, 1593)
Necach Jisrael (Věčnost Izraele – o exilu a zničení Chrámu, o pokání a vykoupení) (Praha, 1599)
Dalšími (menšími) díly jsou:
Derech Chajim ("Cesta životem") – komentář k Pirkej avot (Krakov, 1589)
Gur Arje ("Lvíče"), superkomentář k Rašiho komentáři Tóry (Praha, 1578)
Netivot Olam ("Stezky světa") o etice v pojetí rabínské tradice (Praha, 1596)
Ner Micva ("Světlo příkazu") o chanuce (Praha, 1600)
Or Chadaš ("Nové světlo"), o Purim (Praha, 1600)
Beer haGola ("Studna exilu"), obhajoba tradičního rabínského judaismu (Praha, 1598)
Chidušej Agadot, komentář k talmudickým textům - pozdější výběry

České překlady

V rámci ediční řady judaik nakladatelství P3K vychází české překlady Maharalova díla. První překladem byla kniha Ner micva (2006), na podzim 2007 vyšla druhá kniha, Stezky světa a v roce 2008 třetí - Stezka Tóry. 

Závěr

Je smutné, že myšlenky jednoho z klíčových autorů židovské filozofie, učence, který svým dílem ovlivnil jak chasidy, tak mitnagedy a sionisty, nejvýznamnějšího rabína, který kdy na našem území působil, a autora desítky vynikajících spisů, jsou dnes v Čechách prakticky neznámé.
Je pravda, že Maharal stále láká pozornost. Průvodci Prahou vědí, že jeho sedadlo ve Staronové synagoze je dodnes zapovězené jiným a že se na jeho hrob na starém židovském hřbitově kladou kamínky. Mnozí pak zavedou své klienty na Mariánském náměstí, kde má rabín dokonce i svou sochu. Bohužel, pro drtivou většinu lidí zůstává rabi Löw jen autorem jakéhosi hliněného panáka (viz Golem).

Žáci

Z Maharalových žáků je především třeba zmínit Jom Tov Hellera a Davida Ganse (autor knihy Cemach David).

Zdroj: Encyclopaedia Judaica

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.