Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Životopis

William Blake se narodil do rodiny londýnského obchodníka. Od 10 let navštěvoval kreslířskou školu. Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním.

Malíř

1772–1779 se učil u rytce J. Basira, pro něhož kopíroval gotické obrazy ve Westminsterském opatství
1779–1780 studoval na londýnské akademii, kde projevoval vyslovený odpor proti akademické výuce, kreslení podle antik a podle modelů
1780 se Blake osamostatnil jako grafik a ilustrátor. Spřátelil se sochařem J. Flaxmanem a švýcarským malířem H. Füsslim.
1782 se žení s Kateřinou Butcherovou, která mu pomáhala kolorovat rytiny. Po neúspěšném pokusu vést tiskařský obchod se stýkal se společenskými reformátory a pomýšlel i na politickou dráhu.
1800–1803 pracuje jako grafik pro básníka W. Hayleye ve Felphamu v Sussexu.
Po r. 1800 pracoval na velkém mystickém eposu Milton a ilustracích k Blairově knize The Grave (1808), 1804–1818 na velké symbolické knize Jeruzalém; pouze jediný úplný exemplář tohoto díla sám koloroval. V posledních letech se zabýval ilustracemi ke knize Jób a k Dantově Božské komedii.
1809 uspořádal samostatnou výstavu v krámě svého bratra, jež skončila naprostým neúspěchem.
1818 se spřátelil s malířem J. Linnellem, který ho seznámil s akvarelistou a astrologem J. Varleyem; oba malíři tvořili jádro přátelského kroužku kolem Blakea v posledních letech jeho života.

Díla

Příběh o Josefovi: Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění - ~1785 - The Fitzwilliam Museum, Cambridge
Písně nevinnosti: Ztracené dítě - 1789 - National Gallery of Victoria, Melbourne
Sňatek nebe s peklem (List 10: Přísloví o pekle) - 1790-1794
Evropa: Proroctví (List 1: Frontispis) - 1794 - Glasgow University Library, Glasgow, Velká Británie (Skotsko)
Vidění dcer Albionu (List 1: Frontispis) - 1795-1796 - Tate Gallery, Londýn
Newton - 1795 - Tate Gallery, Londýn
Číslo bestie je 666 ~1805 - The Rosenbach Museum and Library, Filadelfie

Básník

1789 vydal knihu básní Písně nevinnosti a 1794 Písně zkušenosti; stejně jako prorocké knihy Kniha o Thelovi (1789), Podoby dcer Albionových (1793)

Mystik

Již od dětství měl Blake vizionářské stavy; ve zralém věku usiloval vytvořit vlastní mystickou filosofii, navazující na J. Böhma, Paracelsa a E. Swedenborga. Zabýval se problémem zla a stal se manicheistou. Rytinu jeho "mystické svatby" převzal na obálku svého zásadního díla o mystice Ohnivý keř český autor Karel Weinfurter.

Vynálezce

Blake své knihy básní tiskl vlastní technikou kterou nazval „iluminovaný tisk“; text napsaný přímo na desku doprovodil kresbou. Desku vyleptal a provedl v různých barvách několik obtisků, které pak akvarelem vykoloroval.
V druhé polovině devadesátých let vytvořil řadu velkých barevných monotypů technikou, kterou sám vynalezl: na desku nanesl silnou vrstvu temperových barev a pořídil z ní několik obtisků, jež pak dokončil perokresbou inkoustem a akvarelem.

Význam

Význam Blakea jako jedné z nejvýznamnějších osobností romantismu ocenilo až 20. století. V jeho díle se prolíná tvorba básníka, mystika a visionáře s tvorbou malíře a především kreslíře a grafika.




Léta učňovská 

William Blake se narodil roku 1757 v Londýně jako syn malého obchodníka. Už v mládí se u něj velmi výrazně projevilo malířské nadání, které předurčilo další směr jeho životní dráhy. Ve čtrnácti letech vstoupil do učení k Jamesi Basireovi a stal se rytcem. Jednalo se o sice průměrnou ale finančně stálou kariéru. Basire používal velmi starou a v té době již nemoderní techniku tradičního lineárního rytectví založeného na pečlivém a mechanickém šrafováním křížem, kterým se dosahovalo iluze trojrozměrnosti. Jednou z prvních Blakeových prací bylo kreslení gotických hrobů ve Westminsterském opatství. Po roce učení Blake zhotovuje cvičnou grafiku Josefa Arimatejského. Je to téma, ke kterému se znovu vrací po roce 1800. Není divu. Josef Arimatejský je jednou z nejmystičtějších postav křesťanství. Právě on, zakoupil plátno, do nějž byl zahalen Kristus po sejmutí z kříže, právě on zachytává do kalichu -- grálu -- krev z Kristova boku a grál po té odváží ze svaté země dle legendy do Anglie, kde spočívá dosud. 

Mnozí soudí, že grál je symbolem křesťanství, které právě Josef Arimatejský mezi skály Albionu přiváží. Blake pod rytinu Josefa Arimatejského poznamenal: Toto je jeden z gotických umělců, který stavěl katedrály v době, kterou nazýváme temným středověkem. Chodili světem oděni do ovčích kůží a kozích kůží a svět jich nebyl hoden, takoví byli křesťané všech dob. Historici umění poznamenávají, že je tento text enigmatický -- je jakousi hádankou. Upozorňují na spojení biblického příběhu s anglickou historií. 

Zkusme trochu popustit uzdu fantazii. Blake vyzdvihuje posvátnost gotiky, stejně jako mnozí jiní. Nemohli být oněmi staviteli v ovčích kůžích templářští rytíři, o nichž víme že byli šiřiteli gotiky a na znamení čistoty museli chodit oblečeni ve spodkách z ovčí kůže? Od templářů a kamenických bratrstev je v době anglického romantismu a hledání starobylých kořenů, jen krůček ke svobodným zednářům a jejich ,,ovčím" zástěrám. Zednářské motivy jsou patrné i v dalších Blakeových dílech -- Starozákonní stvořitel s kružítkem v ruce, měřící svět racionálními a matematickými prostředky. 

Blakeovou velikou láskou bylo výtvarné umění a poezie. Pevně věřil, že jak poezie, tak výtvarné umění jsou inspirovanými božskými cestami vedoucími ke spáse. Umění považoval za jistý druh modlitby, které stojí proti oficiálnímu náboženství. Jeho výtvarná díla kombinovaná s poezií velmi často připomínají kázání. Blakeovi šlo o absolutní jednotu mezi poezií a výtvarným uměním. (Jeho nejvyšším cílem bylo spojit je dohromady v dokonalé jednotě, aby se mohla stát jakýmsi božským rozhovorem za účasti všech smyslů) Pokud bychom byli hodně odvážní, snad bychom mohli tvrdit, že některá Blakeova díla mohou velmi dobře posloužit při imaginačních a visualizačních cvičeních. Při pohledu na jeho obrazy se nemůžeme ubránit hlubokému přemítání (až meditacím) nad existenciálními otázkami lidstva: Stvoření, smysl lidského života, konec světa, víra a náboženství atd. 

Obraz Král a královna na lilii vyvolává pocit, že se hledač ocitl na stránkách jakéhosi prastarého alchymistického rukopisu. A proč vlastně ne? Výtvarné umění s alchymií souviselo velmi úzce. Z tohoto pohledu se Blake může jevit jako malíř-alchymista. Ať už patřil či nepatřil k tajným bratrstvům, která se během osmnáctého století konstituovala (k nimž by se se svými sociálními a náboženskými názory koneckonců řadit mohl), svým dílem patří k neviditelnému řetězci malířů zasvěcenů, jakými byli Michellangelo, Hieronymus Bosch či van Eyckové. 

Aby dosáhl výše zmíněné jednoty mezi poezií a malířstvím, vynalézá Blake dokonce vlastní tiskařskou techniku. Dosud proces tištění obrazu a slova znamenal, že bylo nutné kombinovat dva úkony -- jeden vyžadoval lis na sazbu a druhým se tiskl obraz ze zvláštní desky. Blakeova metoda reliéfního leptu umožňovala umělci psát, malovat či kreslit na stejnou desku bez omezení. Se standartní mědirytinou se zacházelo spíše jako s dřevorytem. Blake tento nápis připisoval návštěvě svého nedávno zesnulého bratra. (Mladší bratr Williama Blakea Robert předčasně zemřel ve svých devatenácti letech (r. 1787). Blakea bratrova smrt velmi zasáhla. Věřil, že se mu bratr zjevuje a napomáhá v jeho experimentech s grafikou.) 

I když byl tento postup poměrně složitý, považoval jej za cestu potvrzenou Bohem, umožňoval mu nejen volně slučovat obraz a text, ale také celý proces ovládl a mohl jej vykonávat sám bez prostředníka ve vlastní dílně. 

Léta tovaryšská

Po skončení učňovských let (v roce 1779) se Blake naplno ocitá v praktickém životě. Jednou z jeho ambicí je Královská akademie, v níž vystavuje několik akvarelů. Jedním z akvarelů, který královská akademie přijala, je i Smrt hraběte Godwina. Obraz zachycuje legendu o anglickém šlechtici, který křivě přísahal, tedy se protivil božské moci, a udusil se při hostině. Otázka božských zásahů či ovlivněnosti lidských osudů vyšší mocí, je leitmotivem další Blakeovy tvorby. Zmínili jsme se o Blakeově originální metodě slučující při tisku slovo a obraz, je příznačné, že první publikací takto vyvedenou byla malá knížečka Všechna náboženství jsou vlastně jedno. Blake, který věřil, že je v přímém spojení s Bohem, bojoval proti tehdejší vládě rozumu, kterou perzonifikoval jako bytost jménem Urizen. Na rozdíl od anglikánské církve, která boha pojímala jako cosi vzdáleného a na dění v tomto světě nezúčastněného, byl Blake přesvědčen o tom, že bůh sídlí v každém z nás. 

Léta mistrovská -- proroctví

V letech 1789-1795 vzniká kromě Blakeovy práce pro komerční účely osm iluminovaných knih. Jak poznamenává kritika, Blake v nich sloučil text a obraz takovým způsobem, jaký se od středověku nevyskytl. Blake se v těchto knihách pokusil vytvořit mýtus, který by se sjednocujícím způsobem zabýval historií, náboženstvím a politikou od Stvoření až po přicházející Apokalypsu. Blake je představitelem umění, které člověka může spasit a duchovně obrodit lidstvo. Výchozím textem proroctví je Starý zákon.

knihy proroctví oslovily jen malý okruh čtenářů a Blakeovy vydobily pověst nebezpečného radikála až šílence. Blake si sice vytváří vlastní mytologii a vlastní hrdiny, ale tyto příběhy čerpají z mýtů křesťanských i pohanských. Jedním z takto vytvořených hrdinů Je i Los (Píseň Losova). Umělec, perzonifikovaná tvůrčí síla, která se staví všemocnému Urizenovi, představiteli zákonu a rozumu, zákonu církve a státu, všech forem organizovaného náboženství, které si zachovaly ritualizovanou formu, ale dávno ztratily vnitřní obsah.

Zamýšlíme-li se nad významem Blakeových proroctví, nemůžeme se ubránit srovnání s gnostickým učením. Stvořitelem Země je starozákoní Jehova, mstivý a žárlivý bůh, jeden z archontů, který byl za svou pýchu oslepen. Gnostiky je stotožněn s vládcem hmoty Satanem. Stejně tak nás napadají slovo o oficiální církvi Petrově a neviditelném společenství všech, kteří přináležejí do skryté církve Janovi. Píseň Losova končí vítězstvím, spásou člověka. Los vytváří nové slunce, aby nahradil stávající -- falešné. Opírá se o kladivo, symbol práce, tvůrčí síly. Je tedy o proti pasivnímu knězi silou aktivní. V knize Evropa zachycuje Blake opět formou mýtu osmnácet let dlouhé období od narození Krista až do počátku americké a francouzské revoluce, za jejichž ideály Blake stál. Vystupují zde tři postavy:

Urizen -- zákon rozumu a církve
Enitharmon -- ženský princip, svoboda materiálního života a umění.
Orc -- revoluční energie, nespoutaná představivost.
Enitharmon schovává svého syna Orca, čímž dopouští vznik tyranie a organizovaného náboženství. Orkovo probuzení odpovídá vypuknutí revolucí na sklonku 18. století. V knize Amerika: proroctví se vypráví o výbuchu kosmické energie v americké revoluci, kterou představuje Orc. Urizen představuje reakční síly padlého světa a odpovídá represivní britské vládě.
Blake si vytváří vlastní myšlenkový a výtvarný svět, vlastní historii i mytologii. Rozbíjí dogmata i společenské zákony. Je těžké představit v úplnosti Blakeovo dílo na tak malém prostoru. Bylo by však chybou nezmínit monumentální cyklu Kniha Jóbova. Velkolepý styl, s nímž Blake ilustrace vytváří v mnohém prozrazuje Dürerovské inspirace. Nápis na oltáři na prvním obrázku odkazuje na stálé Blakeovo téma: Litera zabíjí, Duch dává život. Literou zákona se opět myslí organizované náboženství a Duchem pravé učení Ježíš vyjádřené výtvarným uměním, hudbou a poezií. Jób je zbožný muž, který sice dodržuje literu Božího zákona, ale bez vnitřního přesvědčení. Jób chybuje, že čte Bibli bez zaujetí. Pomstychtivý Jehova posílá prostřednictvím Satana sérii zkoušek a trestů. Jób stále trvá na víře v Jehovu, ale posléze si uvědomí, že satan a Jehova je jedna a táž bytost (opět můžeme postřehnout gnosticý vliv). Pravým objektem víry se tak stává Kristus.
Blake tak dalece překračuje původní starozákonní námět. Je otázkou zda gnostické inspirace vytryskly přímo z Blakeových viz či zda čerpal z informací některých tajných společnopstí (rozekruciáni, zenáři...).

 

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.