Bog Veles (Велес)

Veles či Volos je slovanským bohem skotu, podsvětí, divočiny a bohatství, lze jej také spojit s magií, věštěním, básnictvím a lovem. Písemné prameny i lidová kultura svědčí o tom, že Veles patřil k nejdůležitějším slovanským bohům. 


ÚVOD A POPIS

Veles či Volos je slovanským bohem skotu, podsvětí, divočiny a bohatství, lze jej také spojit s magií, věštěním, básnictvím a lovem. Písemné prameny i lidová kultura svědčí o tom, že Veles patřil k nejdůležitějším slovanským bohům. Stopy kultu boha Velesa se nám zachovaly z celého slovanského území v takové míře, že význam jeho kultu můžeme srovnávat jen s kultem Peruna.  Ačkoliv dobové písemné prameny o Velesovi pocházejí pouze z východoslovanského prostředí, prameny pozdější a lidová kultura svědčí o tom, že byl bohem všeslovanským. Analogická jsou mu především podsvětní božstva Baltů jako Velnias a Patollo, dále pak severský Ódin, galský Esus nebo védský Varuna. Během christianizace jeho rysy a postavení přejali někteří světci, především Mikuláš, Jiří, Blažej a Sáva, částečně byl také ztotožněn s ďáblem.

Veles patří nejspíše k božstvům první indoevropské funkce, vztahující se k suverenitě, a to v jejím varunovském, „temném“ aspektu.

 


FUNKCE

1, vládce nedomestikovaných oblastí, jako jsou lesy nebo bažiny, který střežil před mezi nimi a obydleným světem

2, lesní hospodář, patron lovu a pastvy, který se objevoval v podobě medvěda

3, bůh skotu a lesů (jako byl u Arkádů Pan Faunus, řecký Hermés, sv. Blažej)

4, vládce podsvětí a mrtvých, podsvětních vod

5, bůh magie, básníků a věštců


ETYMOLOGIE

Jméno Veles bylo odvozeno z indoevropského kořene *ṷel- s mnoha významy:

zakrýt, zavřít, (o)točit (se), vidět, zemřít (např. severské Valhalla, litevské Vėlės „duše mrtvých“) , tráva, pastvina

S Velesem nejspíše souvisí označení souhvězdí Plejád v některých slovanských jazycích, jako je staroruské Volosyni nebo bulharské Vlascite, a snad i makedonská víla Vela. Velesovo jméno se ozývá i z mnoha toponym, jedná se například o makedonské město Veles, horu Velež v Bosně a Hercegovině, český vrch Velíz, ruskou řeku Velesa nebo haličskou Velešnici.


PRAMENY

• Mírová smlouva mezi Kyjevskou Rusí a Byzancí z roku 907:

"Císař pak Leon s Alexandrem učinily pokoj s Olegem, podvolivše se k dani; i v přísahu vešli mezi sebou, políbivše sami (císařové) kříž, a Olega vedše i lid jeho na přísahu po ruském zákonu. I kleli se (Rusové) zbraní svou, a Perunem, bohem svým, i Volosem, bohem dobytka, a stvrdily pokoj."

• Smlouva uzavřená knížetem Svjatoslavem roku 971:

"Jakož jsem přísahal císařům Hřeckým, a se mnou bojaré i Rusové všickni, tak zachovati máme pravou smlouvu; pakli bychom čeho to, co prvé řečeno, nezachovali, já i ti, kteří jsou se mnou i pode mnou; ať máme na sebe kletbu od boha v něhož věříme, v Peruna i u Volosa, boha dobytčího, i ať budem žluti jako zlato, a svou zbraní ať rozsekáni budem."

• Legenda Život svatého Vladimíra:

"Když přišel do Kyjeva, přikázal idoly svrhnout, některé přikázal rozbít a jiné spálit, ale idol Volosa, nazývaného dobytčím bohem, přikázal vhodit do řeky Počajny..."

• Epos Slovo o pluku Igorově

"Ó Bojane, pěvče dávno zašlé doby,

... Vnuku Velesův, ty Igorovy činy okrášlit bys uměl tóny bohatšími:

... Vnuku Velesův, ty zazpíval bys asi: ..."

V pozdějších pramenech bylo jméno veles používáno pro čerta či ďábla. Důvodem ztotožnění bylo nejspíše jeho spojení s rohy a falem. Příkladem může být věta ze staročeského díla Tkadleček pocházejícího z přelomu 14. a 15. století „Ký čert aneb ký veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil?“ nebo pozdější, taktéž české, „O nechme již těch hříchuov u velesa,“ nebo „Ký veles jim našeptace!“


RITUÁLY

V jižním Rusku existoval ještě na počátku 20. století zvyk vázat na konci žní do uzlu hrst posledních klasů, někdy doplněných chlebem se solí, a této praktice se říkalo „zavinovati Velesovi bradu“ nebo „nechati Velesovi hrstku klasů na bradu“. Jinde na místo Velese nastupoval Ilja, Bůh nebo Kristus a jedná se nejspíše o pozůstatek obětí Velesovi.


ATRIBUTY

Mezi jeho atributy patří falické symboly, beraní a býčí rohy. Spojuje se s ním např. i vlna. Ta symbolizuje dobytek, ale i magii – obrat „příst (černou) vlnu“ se používalo jako označení pro čarodějné praktiky.

V systému korespondencí mu je přiřazen severozápad, zelená barva, středa a jeho zvířetem je medvěd.

Bývá ztotožňován s bohem Volosem, ochráncem skotu, majetku, patronem lovu, pánem lesa v podobě medvěda.

Křesťanství proměnilo Velese na sv. Blažeje, patrona stád, a jeho podsvětní stránku degradovalo na čerta.


PRAXE

• Veles byl pravděpodobně ctěn ruskými čaroději, volchvy, kteří podle Pověsti dávných let ctily „Antikrista“, což může být křesťanská interpretace chtonického božstva a nabízí se souvislost i s „dualistickým“ kosmogonickým mýtem vyprávěným volchvy, který lze chápat jako spolupráci mitrovského a varunovského aspektu při stvoření světa.

• Velese můžeme oslovit, pokud potřebujeme podpořit hojnost a bohatství všeho druhu. Pomáhá při pěstování rostlin nebo chovu zvířat, chránit bude i zvěř divokou. Může v nás povzbudit plodivé síly a sexualitu (hlavně mužskou). Spojuje nás také s říší zvířat, přírodou a jejími silami. Obrátit se na něj lze i se žádostí o ochranu majetku. Jako vládce Podsvětí nám pomůže vyrovnat se s tématem smrti. Podpoří nás i při magii a čarodějnictví. A v neposlední řadě nám možná přispěje i k umění nebrat život tak vážně.


ZDROJE A LITERATURA

Téra, Michal: Perun - bůh hromovládce (Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009)

Váňa, Zdeněk: Svět slovanských bohů a démonů (Panorama, Praha 1990)

Beranová, Magdalena: Slované (Praha 2000)

Pitro, Martin, Vokáč, Petr: Bohové dávných Slovanů (Praha 2002)

Profantovi,Naďa a Martin: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů (Praha 2000)

Ivan Hudec, Báje a mýty starých slovanů (Slovart,  Praha 1994)

Irena Šindlářová, Josef Růžička, Báje a mýty starých slovanů (Fontána, 2003)

http://www.starisloveni.com

http://rodnavira.cz/

https://cs.wikipedia.org/

http://www.indija.hr/boginje/index.html


© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2015 

Další obsah této kategorie

Bohové slovanů

*Vývoj slovanských náboženských představ souvisí s procesem jejich etnogeneze, odrážející se ve vrstvách panteonu. 
1. Nejstarší vrstva tvoří baltoslovanské jádro uchovávající indoevropské tradice. Jde o božstva uctívaná všemi Slovany - Peruna a Velese. Tvoří prvotní polaritu s kořeny v indickém Rgvédu. Slované také ze všech kmenů zachovaly nejdéle pohřbívání ohněm (žárový ritus).
2. Další výrazná vrstva je íránská, projevující se tak silně, že nemohla být důsledkem pouhého "vlivu", ale spíše delšího společného soužití a účasti na slovanské etnogenezi. Projevuje se v kultu ohně a slunce, náznacích dualismu i postavách některých bohů (Svarog, Dažbog, Stribog, Mokoš, Chors, Simargl).
3. Nejslabší vrstva pochází k kontaktů slovansko-germánských. Jde hlavně o podobnosti v atributech hlavních božstev Thora a Peruna a v protikladech válečných a hospodářských božstev (Ásové a Vanové).
4. Nejmladší vrstva projevující se pouze v oblasti polabsko-pobalské (poslední bašta). Božstva jsou novotvary, nemající v jiných slovanských krajích obdoby (s výjimkou Svarožiče). Představují vtělení starých božstev se sdruženými funkcemi, které symbolizuje i mnohohlavost. Pouze v této lokalitě se též vyvinula kasta kněží o organizovaným kultem a chrámy.

Alfons Mucha - roční období

Alfons Maria Mucha (24. července 1860 Ivančice – 14. července 1939 Praha) byl český malíř a designér období secese, které je v angličtině a francouzštině známo pod francouzským označením Art nouveau (nové umění). Níže několik jeho obrazů ztvárňující 4 roční období. 

Lesní démon Lešij (Lesnik, Lesovik)

Hlavní lesní bytost a vládce lesa a magie (podobně jako řecký Pan). Lešij žije osamotě v hlubokých lesích, odlehlých loukách a divočině. Chrání lesní zvěř a ptactvo, zejména medvěda, který je jeho strážcem. Umí se měnit ve strom nebo zvíře . V lese může být velký jako strom, na loukách velikosti trávy. 
Zpodobňován jako mužík porostlý chlupy se zelenými vlasy a vousy, dlouhými zahnutéými drápy. 

Lesní a polní bytosti Slovanů

*Zprávy o uctívání lesních bytostí jsou velmi staré. Staré prameny mluví o uctívání stromů, ve skutečnosti nešlo o kult stromů jako takových, nýbrž o kult duchovních bytostí, které v určitých stromech nebo hájích přebývaly.

Přírodní duchové a démoni Slovanů

*Daleko rozsáhlejší oblast přírodního kultu Slovanů, oživujícího přírodní zákony a síly, tvořily početné bytosti nižšího řádu - duchové elementů, vegetační démoni, bytosti osudu, duchové domovů a lidští démoni. Jsou výrazem instinktivního, polosnového prožívání přírody a osudových sil, zasahujících do lidského života. 
*Člověk spjatý s přírodou se sice snadno zřekl bohů a nahradil je svatými, tvrdošíjně však lpěl na bytostech, jež atavisticky vnímal v přírodních jevech a s nimiž se stýkal pomocí magických praktik. Z této staré víry se zachovaly v podobě tradic, jejichž původní smysl byl povětšinou zapomenut.
*Starým domácím názvem pro démony byly výrazy div, diva a běs.
*Víra v duchy vznikla na stupni vědomí, kdy člověk žil více v instinktech než v intelektu, kdy se člověk necítil být svým vědomím uzavřen v sobě, odděleně od svého přírodního prostředí, nýbrž je prožíval intimně jako procesy vlastního těla.  Svět se mu nejevil jako souhrn abstraktních sil, jak tomu bylo později u vyvinutého intelektu, ale jako svět bytostí, které ovlivňují jeho život v příznivém nebo nepříznivém smyslu. Dokud toto atavistické, polosnové prožívání přírody v něm bylo silnější než intelekt, potud žádná vnější moc nemohl z něho vymýtit představy o přírodních a nad smyslových bytostech.

Boginja Morena (Морена)

Marzanna (v polštině), Morė (v litevštině), Morana (v češtině a slovinštině), nebo Morena (ve slovenském a ruském jazyce), nebo také Mara, Marzena, Morana, Morena, Mora nebo Marmora je slovanské bohyně spojená s rituály založenými na myšlence smrti a znovuzrození přírody. 

Boginja Lada (ЛАДА)

Slovanská bohyně mládí, nespoutané lásky a krásy, sexuality a plodnosti. Mezi jinými národy je známá jako Freya, Isis nebo Afrodité, tradičně spojována s Venuší. (Dov)

Bog Perun (ПЕРУН)

Perun je slovanský bůh bouře, hromu a blesku. Nejmocnější slovanský bůh, vládce bouře a hromu, někdy též považován za patrona bojovníků, který v době válek vystupuje do čela slovanského panteonu, aby zajistil vítězství našim zbraním a ochránil ty, kteří jdou do války. V době míru je bohem deště, bouře, hromu a blesku, přinášeje úrodě vláhu.

Slovanské svastiky

Slovansko-Árijské Svastiky (Svargy) byly používány našimi Předky na ochranu lidí, zvířat, polí, obydlí i hospodářských stavení před temnými silami. Dodávaly sílu, harmonizovaly prostředí, umocňovaly léčitelské i jiné duševní a duchovní schopnosti. Naši

Sexuální život starých slovanů

O sexuálních zvyklostech staroslovanské společnosti v předkřesťanském období existuje málo dokladů. Jeden z takových nemnohých dokladů, týkajících se svatebních a předsvatebních zvyků, uvádí slavný arabský myslitel, cestovatel a etnograf al-Mas’údí (zemřel roku 956): shledá-li slovanský ženich svou nevěstu jako pannu, zapudí ji znechuceně slovy: „Kdybys byla stála za něco, byli by tě muži milovali a ty bys byla jistě si vybrala někoho, kdo by tě zbavil panenství“.

O původu Slovanů

O původu Slovanů nebylo dosud napsáno tolik, jako o jiných evropských národech. Historici se spokojili s pouhým tabulkovým sestavením národů, přičemž Slované podle nich vznikli z těch, kteří se podle historických tradic na daném území nacházeli.

Slovanská mytologie

Slovanská mytologie je souhrn představ o přirozenosti světa a bozích vlastních pohanským Slovanům. Vychází z proto-indoevropské mytologie a nejblíže má k mytologii Baltů. Kromě indoevropského dědictví na ni měly vliv také představy eurasijské, například ugrofinské. Je zachována pouze ve zlomcích a na rozdíl od mytologie řecké či severské se nezachovala autentická verze žádného z mýtů. Pokusy o rekonstrukci slovanské mytologie proto vychází především ze zpráv křesťanských autorů brojících proti přežívajícímu pohanství, kronikářů, folklóru, lingvistiky a komparativní mytologie.

 

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter