Boginja Lada (ЛАДА)

Slovanská bohyně mládí, nespoutané lásky a krásy, sexuality a plodnosti. Mezi jinými národy je známá jako Freya, Isis nebo Afrodité, tradičně spojována s Venuší. (Dov)

Pokud bychom chtěli Ladu popsat, je to věčně dospívající bohyně, mladá krásná dívka v bílém, stále usměvavá, rozlítaná a mírně potrhlá, skotačící, s dlouhými zlatými vlasy. Bohyni Ladu lze považovat za patronku dospívajících dívek, které skotačí, dovádí a šíří kolem sebe nakažlivý smích a ještě nakažlivější popěvky, protože ona sama taková je. Lada-Vesna je krásná bohyně jara, na níž oko každého boha rádo spočine. Je bohyní, která zahání zimu, přináší teplo, zeleň a kvítí. Je to jemná, éterická, věčně usměvavá a prozpěvující si bohyně. Její dlouhé vlasy dotváří spolu s rozevlátými bílými šaty dojem éteričnosti a jemnosti. I proto k ní patří jarní křehké kytičky, ještě trochu rozbolavělé od pozdního sněhu a popálené ranní jinovatkou.

Spolu s Živou a Moranou tvoří trojici bohyň, které jsou v souladu s jednotlivými životními etapami životního cyklu ženy, tedy za archetyp panny (mladé dívky), matky a stařeny. Obdobnou trojici tvořily v Řecku bohyně Démétér, Persefona a Hekaté, v hinduismu to pak jsou Sarasvantí, Lakšmí a Párvatí.


MÝTUS

Mezi podzimní a jarní rovnodenností přebývá Lada ve světě Irij (podsvětí) s jeho vládcem, rohatým bohem Velesem. Při jarní rovnodennosti, kdy má Lada vyjít do světa a přinést jaro, otevírá Jarovit dveře říše Irij a nechá ji vyjít požehnat zemi. Během podzimní rovnodennosti se za ní naopak dveře zavřou. Ve skandinávské mytologii existuje podobný mýtus, kdy bohyně Freya tráví část roku v podzemí mezi elfy. Řecká Persefoné také přebývá v zimním období v Hádu. Ačkoli je její panování začíná kolem 21. března, Lada je především bohyní léta. Pravděpodobně splývá s Vesnou, bohyní jara (?), která má obdobné kompetence a je těžké je od sebe oddělit.

Podle některých zdrojů je Lada-Vesna spojována také s první jarní bouřkou a s bohem Perunem. První jarní bouřka (dle Ivana Hudce) a jaro začínají, když se bůh Perun (bůh severu, bouřek, úrody a velkých válek) zadívá do Vesniných krásných očí, obejme ji a vtom mu vypadne z ruky jeho kopí. To je první jarní blesk, při kterém zlí duchové prchají a zalézají do svých skrýší. Končí tím období nehostinné zimy, kdy po světě řádila hněvivá sestra Vesny, neplodná Morana. I proto lidé dříve při první jarní bouřce klekali na zem a líbali ji, přemísťovali nejrůznější předměty od nábytku po hospodářské náčiní nebo zasekávali sekery před vrata a vyjadřovali tak osvobození od zimy, od zimního spánku.

Podle jednoho mýtu je Lada vdaná za Svaroga, který jen s její pomocí mohl stvořit svět. Jiný mýtus ji označuje jako milenku Jarila (Afrodita - Ares).


RITUÁLY LADY (VESNY)

* Rituály Lady jsou nejčastěji spojeny s veřejnými manželstvími nebo volbou manžela. Jedním ze známých rituálů je "Ladarice", v Srbsku známý jako "Kraljice".  Vuk Karadžić popsal základní charakteristiky tohoto rituálu. Na Nejsvětější Trojice den, skupina asi deseti mladých dívek shromažďuje, jedna z nich je oblečená jako královna, jiná jako král, a třetí jako barevný posel. Královna sedí na židli, zatímco ostatní dívky tančí kolem ní, král a posel tančí jak sami chtějí. Tímto způsobem královna chodí od domu k domu hledá dívky ve věku vhodném na vdávání.

* Dalším rituálem k poctění Lady je skákání přes oheň. Tento zvyk existoval ve všech částech Evropy a jeho cílem bylo zajistit plodnost, stejně jako ochranu lidí a dobytka před zlými silami.

* U starých Slovanů bývalo také zvykem, že jakmile roztál sníh, spěchala lehce oděná bosá děvčata se zpěvem přes vesnici a volala, že jdou naproti Vesně-Ladě. Od konce vesnice, kde tancovaly, jásaly a poskakovaly, se pak vracely zpět a obcházely jednotlivé domy, kde byly pohoštěny. Vesna-Lada přilétala na křídlech jarních ptáků (zejména kukačky) a přinášela první jarní déšť.


ATRIBUTY

Předměty: jarní květiny, obilí, sluneční symbol

Rostliny: bříza, sněženka (a další jarní květy), pampeliška, lípa, pivoňka, třešeň

Zvířata: labuť, jelen


ZDROJE A LITERATURA

Téra, Michal: Perun - bůh hromovládce (Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009)
Váňa, Zdeněk: Svět slovanských bohů a démonů (Panorama, Praha 1990)
Beranová, Magdalena: Slované (Praha 2000)
Pitro, Martin, Vokáč, Petr: Bohové dávných Slovanů (Praha 2002)
Profantovi,Naďa a Martin: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů (Praha 2000)
Ivan Hudec, Báje a mýty starých slovanů (Slovart,  Praha 1994)
Irena Šindlářová, Josef Růžička, Báje a mýty starých slovanů (Fontána, 2003)
http://www.starisloveni.com
http://rodnavira.cz/slovane/bohove/lada/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_slovansk%C3%BDch_boh%C5%AF
http://rodobogie.org/?q=node/866
http://www.indija.hr/boginje/index.html


© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2015 

Další obsah této kategorie

Bohové slovanů

*Vývoj slovanských náboženských představ souvisí s procesem jejich etnogeneze, odrážející se ve vrstvách panteonu. 
1. Nejstarší vrstva tvoří baltoslovanské jádro uchovávající indoevropské tradice. Jde o božstva uctívaná všemi Slovany - Peruna a Velese. Tvoří prvotní polaritu s kořeny v indickém Rgvédu. Slované také ze všech kmenů zachovaly nejdéle pohřbívání ohněm (žárový ritus).
2. Další výrazná vrstva je íránská, projevující se tak silně, že nemohla být důsledkem pouhého "vlivu", ale spíše delšího společného soužití a účasti na slovanské etnogenezi. Projevuje se v kultu ohně a slunce, náznacích dualismu i postavách některých bohů (Svarog, Dažbog, Stribog, Mokoš, Chors, Simargl).
3. Nejslabší vrstva pochází k kontaktů slovansko-germánských. Jde hlavně o podobnosti v atributech hlavních božstev Thora a Peruna a v protikladech válečných a hospodářských božstev (Ásové a Vanové).
4. Nejmladší vrstva projevující se pouze v oblasti polabsko-pobalské (poslední bašta). Božstva jsou novotvary, nemající v jiných slovanských krajích obdoby (s výjimkou Svarožiče). Představují vtělení starých božstev se sdruženými funkcemi, které symbolizuje i mnohohlavost. Pouze v této lokalitě se též vyvinula kasta kněží o organizovaným kultem a chrámy.

Alfons Mucha - roční období

Alfons Maria Mucha (24. července 1860 Ivančice – 14. července 1939 Praha) byl český malíř a designér období secese, které je v angličtině a francouzštině známo pod francouzským označením Art nouveau (nové umění). Níže několik jeho obrazů ztvárňující 4 roční období. 

Lesní démon Lešij (Lesnik, Lesovik)

Hlavní lesní bytost a vládce lesa a magie (podobně jako řecký Pan). Lešij žije osamotě v hlubokých lesích, odlehlých loukách a divočině. Chrání lesní zvěř a ptactvo, zejména medvěda, který je jeho strážcem. Umí se měnit ve strom nebo zvíře . V lese může být velký jako strom, na loukách velikosti trávy. 
Zpodobňován jako mužík porostlý chlupy se zelenými vlasy a vousy, dlouhými zahnutéými drápy. 

Lesní a polní bytosti Slovanů

*Zprávy o uctívání lesních bytostí jsou velmi staré. Staré prameny mluví o uctívání stromů, ve skutečnosti nešlo o kult stromů jako takových, nýbrž o kult duchovních bytostí, které v určitých stromech nebo hájích přebývaly.

Přírodní duchové a démoni Slovanů

*Daleko rozsáhlejší oblast přírodního kultu Slovanů, oživujícího přírodní zákony a síly, tvořily početné bytosti nižšího řádu - duchové elementů, vegetační démoni, bytosti osudu, duchové domovů a lidští démoni. Jsou výrazem instinktivního, polosnového prožívání přírody a osudových sil, zasahujících do lidského života. 
*Člověk spjatý s přírodou se sice snadno zřekl bohů a nahradil je svatými, tvrdošíjně však lpěl na bytostech, jež atavisticky vnímal v přírodních jevech a s nimiž se stýkal pomocí magických praktik. Z této staré víry se zachovaly v podobě tradic, jejichž původní smysl byl povětšinou zapomenut.
*Starým domácím názvem pro démony byly výrazy div, diva a běs.
*Víra v duchy vznikla na stupni vědomí, kdy člověk žil více v instinktech než v intelektu, kdy se člověk necítil být svým vědomím uzavřen v sobě, odděleně od svého přírodního prostředí, nýbrž je prožíval intimně jako procesy vlastního těla.  Svět se mu nejevil jako souhrn abstraktních sil, jak tomu bylo později u vyvinutého intelektu, ale jako svět bytostí, které ovlivňují jeho život v příznivém nebo nepříznivém smyslu. Dokud toto atavistické, polosnové prožívání přírody v něm bylo silnější než intelekt, potud žádná vnější moc nemohl z něho vymýtit představy o přírodních a nad smyslových bytostech.

Boginja Morena (Морена)

Marzanna (v polštině), Morė (v litevštině), Morana (v češtině a slovinštině), nebo Morena (ve slovenském a ruském jazyce), nebo také Mara, Marzena, Morana, Morena, Mora nebo Marmora je slovanské bohyně spojená s rituály založenými na myšlence smrti a znovuzrození přírody. 

Bog Veles (Велес)

Veles či Volos je slovanským bohem skotu, podsvětí, divočiny a bohatství, lze jej také spojit s magií, věštěním, básnictvím a lovem. Písemné prameny i lidová kultura svědčí o tom, že Veles patřil k nejdůležitějším slovanským bohům. 

Bog Perun (ПЕРУН)

Perun je slovanský bůh bouře, hromu a blesku. Nejmocnější slovanský bůh, vládce bouře a hromu, někdy též považován za patrona bojovníků, který v době válek vystupuje do čela slovanského panteonu, aby zajistil vítězství našim zbraním a ochránil ty, kteří jdou do války. V době míru je bohem deště, bouře, hromu a blesku, přinášeje úrodě vláhu.

Slovanské svastiky

Slovansko-Árijské Svastiky (Svargy) byly používány našimi Předky na ochranu lidí, zvířat, polí, obydlí i hospodářských stavení před temnými silami. Dodávaly sílu, harmonizovaly prostředí, umocňovaly léčitelské i jiné duševní a duchovní schopnosti. Naši

Sexuální život starých slovanů

O sexuálních zvyklostech staroslovanské společnosti v předkřesťanském období existuje málo dokladů. Jeden z takových nemnohých dokladů, týkajících se svatebních a předsvatebních zvyků, uvádí slavný arabský myslitel, cestovatel a etnograf al-Mas’údí (zemřel roku 956): shledá-li slovanský ženich svou nevěstu jako pannu, zapudí ji znechuceně slovy: „Kdybys byla stála za něco, byli by tě muži milovali a ty bys byla jistě si vybrala někoho, kdo by tě zbavil panenství“.

O původu Slovanů

O původu Slovanů nebylo dosud napsáno tolik, jako o jiných evropských národech. Historici se spokojili s pouhým tabulkovým sestavením národů, přičemž Slované podle nich vznikli z těch, kteří se podle historických tradic na daném území nacházeli.

Slovanská mytologie

Slovanská mytologie je souhrn představ o přirozenosti světa a bozích vlastních pohanským Slovanům. Vychází z proto-indoevropské mytologie a nejblíže má k mytologii Baltů. Kromě indoevropského dědictví na ni měly vliv také představy eurasijské, například ugrofinské. Je zachována pouze ve zlomcích a na rozdíl od mytologie řecké či severské se nezachovala autentická verze žádného z mýtů. Pokusy o rekonstrukci slovanské mytologie proto vychází především ze zpráv křesťanských autorů brojících proti přežívajícímu pohanství, kronikářů, folklóru, lingvistiky a komparativní mytologie.

 

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter