Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Jednoletá až dvouletá, až 2,5 m vysoká bylina páchnoucí při vadnutí po myšině. Lodyha přímá, bohatě větvená, rýhovaná, dutá, lysá, ojíněná, v dolní části červeně skvrnitá. Listy zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, až 50 cm dlouhé, dolní řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, lístky řapíčkaté. 

BOLEHLAV PLAMATÝ - CONIUM MACULATUM

dle Wendys:
ROD
Conium zahrnuje 2 druhy, které rostou primárně v mírném pásmu Evropy a na jihu Afriky.
POPIS:
Jednoletá až dvouletá, až 2,5 m vysoká bylina páchnoucí při vadnutí po myšině. Lodyha přímá, bohatě větvená, rýhovaná, dutá, lysá, ojíněná, v dolní části červeně skvrnitá. Listy zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, až 50 cm dlouhé, dolní řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, lístky řapíčkaté. Okolíky dlouze stopkaté, složené ze 7 až 20 okolíčků, obaly složené z 5 až 6, dolů skloněných listenů se suchomázdřitými okraji, obalíčky ze 3 až 6 listenů. Korunní lístky do 1,5 mm dlouhé, obsrdčité, bílé. Kvete v V až VIII.
Latinské rodové jméno je odvozeno z řeckého slova koné, jež znamená smrt (viz. dále).
STANOVIŠTĚ:
Rumiště, komposty, hnojiště, podél cest, příkopy, navážky, břehy, křoviny, pole, zahrady, na půdách kyprých, hlinitých, vlhčích, dusíkatých, stanoviště teplé.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR roztroušeně v teplých oblastech, ve vyšších polohách chybí (max. asi 600 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě, na severu po střední Skandinávii, v Asii od Íránu až po horní Jenisej, dále na severu a na jihu Afriky, druhotně na Kanárských ostrovech, v USA, v Mexiku, v Jižní Americe a na Novém Zélandu.
JEDY:
Bolehlav obsahuje ve všech svých částech prudce jedovatý alkaloid koniin. V listech je ho přítomno cca 0,15%, v plodech až 2% (v nezralých i více), v nati asi 0,3%. Nejvíce jsou jedovaté plody, nejméně kořen. Dále jsou přítomny alkaloidy n-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin a rovněž silně jedovatý konicein, z dalších látek pak silice a glykosid diosmin. Sušením část alkaloidů vyprchá, čímž se zmenšuje i jedovatost rostliny.
Koniin se vstřebává zažívacím ústrojím i pokožkou a vzhledm k tomu, že jde o látku značně těkavou, může dojít k otravě i při déletrvajícím čichání k rostlině. Při otravě dochází k obrně kosterního svalstva a později se dostavuje zástava dechu. Hlavními projevy otravy jsou zvracení, slinění, bolesti žaludku, průjem, končetiny se stávají bezvládnými, polykání a řeč je obtížná, dech se stává těžkým, smrt přichází za jasného vědomí udušením. Prognóza otravy bolehlavem je velmi nepříznivá!!! Léčí se okamžitým vyprázdněním žaludku a podáváním stimulancií (strychnin, opium, kofein). V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc! Otravy byly u lidí zaznamenány zejména po záměně bolehlavu za jinou, velmi podobnou rostlinu (petržel, anýz apod.).
V minulosti byl odvar z bolehlavu užíván k popravám odsouzených. Směsí bylin obsahující i bolehlav byl otráven i Sokrates.
LÉČITELSTVÍ:
V minulosti se bolehlavu užívalo i v léčitelství a to jako sedativa, analgetika nebo spasmolityka např. při astmatu nebo dávivém kašli. Dnes už se z celkem pochopitelných důvodů nepoužívá.
BOLEHLAV V ČESKÉM HERBÁŘI Z ROKU 1899:
Bolehlav blamatý (Conium maculatum) má kořen vřetenovitý, dvouletý a lodyhu přímou, 3—7 st. vysokou, větevnatou, lysou. Bílé květy dělají okolíky prostředně veliké, dvojnožky jsou vejčité. Jest to rostlina jedovatá, jež obsahuje prudký jed omamující. Rozemnuté části její vydávají zápach jako myšina. Roste na pustých místech, u cest, v plotech; kvete v červenci a srpnu.
Co lék sbírá se před květem; mimo ostré, těkavé oleje, pryskyřice, soli, obsahuje tak zvaný koniin, jenž má vlastnosti jedovaté.
Rostliny té užívá se pří bolestech čivních, hostečných, proti bolení zubů; proti oteklinám a vředům; proti křečím, záduše, proti chorobě materníku a j. Pozorováno dávno již, co posud se osvědčuje, že bolehlav zahání otekliny, zvláště žláz.
Jsou-li žlázy zapáleny, jak to bývá při krtících, působí bolehlav prospěšně. Rovněž účinkuje dobře proti chronickým vyraženinám, proti příjici, hostci, dně a j.
Prášek z listí uvnitř dává se zřídka; spíše užívá se listí rozmačkané co obkladek.
Nejvíce užívá se výtažku, extraktu z listí ½—1 gr., ze semena 1—3 grány.
Tinktura jest účinlivější, poněvadž koniin z ní neprchá; upraví se z 5 uncí listí a 1 mázu líhu, což nechá se 7 dní na teplém místě, načež se to lisuje a procedí.
Náplasť dělá se z 1 libry sádla, 2 liber vosku, 2 uncí terpentýnu, k čemuž se přidá 3 unce prášku a půl libry nati.
Ve zvěroléčitelství užívá se bolehlav proti ozhřivce, zatvrdlým ústrojím, proti raku, zánětům vemen, zevně proti bělmu a ztvrdlým otokům, zvláště žlázovitým. Nať sušená dává se dobytku po 30—90 gr., ovcím a kozám po 45 gr., vždy po 1—4 gr., čerstvá nať nebo šťáva v množství dvojnásobném dvakrát denně bud v pilulích nebo odvarech ještě s jinými léky. Zevně se dává nať čerstvá na obkladky, na otoky a vředy. Výtažek (extrakt) neužívá se u zvířat, ač lze jej dáti ovcím, kozám, prasatům, rozředěný s vodou a sice 1 část v 30—40 částech vody překapané.

Zdroj: http://botanika.wendys.cz/


Dle Františka Kabeláka:
Bolehlav blamatý    Conium maculatum L.
Výskyt:      Celá Evropa kromě Alp.
Botanické   U okoličnatých je vypovídajícím znakem, na nějž laik při vlastnosti:  rozlišování druhů nejvíce dbá, obvykle květ: jeho forma, velikost a barva. Květy léčivých druhů okoličnatých rostlin jsou však malé, a tak bychom mohli důležité znaky rozeznat
pouze pod lupou. Květy jsou bílé a žluté. Nejdů-ležitějším znakem pro laika je tedy semeno.
Účinek: Hecker: Léčí hnisavé nemoci, ochabnutí, křivici, tuberkulózu (mírní dráždění ke kašli) a rakovinu (mírní symptomy).
Homeopatie: Odstraňuje závrať zhoršenou točením hlavy, mozkové a míšní bolesti, léčí poruchy pohlavní sféry, onemocnění děložních přívěsků a dělohy.
Obsah:      Obsahuje alkaloid d-ko-niin (nejvíce je ho v plodech, krátce před uzráním až 0,7 %), dále jemu příbuzné alkaloidy a éterický olej. Nejvíce alkaloidů (asi 2 %) se v rostlině nachází, když je ze tří čtvrtin zralá. Hnojením se obsah alkaloidů silně zvyšuje. Koniin vyvolává zvýšenou dráždivost, po níž však následuje stupňující se ochromení míchy a prodloužené michy. Smrt nastává zadušením. Koniin způsobuje ochrnutí svalstva a působí na ganglie vegetativní nervové soustavy. Je podobný nikotinu.
Užití:    Uklidňuje a mírní bolesti, například při křečovitých stavech dýchacích ústrojí (astma), při křečích pohlavních ústrojí, nervové soustavy a při bolestech podmíněných rychlým vzrůstem zhoubných nádorů.
Homeopatie: Stejné indikace. Působí dobře i při pokračujících psychózách, poruchách míchy, obrnách a nervózních bolestech v krajině srdeční.
Výborně působí u osob pokročilého stáří. Mírní následky sexuálních výstřelků.
Část:    Čerstvá nať sbíraná krátce před uzráním semen.
Dávka:       0,0075 g rostliny vícekrát denně (Clarus). Homeopatie: Zředění D 4.
Maximální dávka: 0,3 g nati na jednu dávku, 1,5 g nati za jeden den.
0,2 g semen na jednu dávku, 1 g semen za jeden den (Hager).

Zdroj: Kabelák, František - Herbář hermetikův (Vodnář : Praha 2011)

 


dle Veselý, Josef - Magie I.
1.Bolehlav blamatý či plamatý (Conium maculatum) je jednoletá až dvouletá statná bylina vysoká až přes 2 m, při zavadnutí páchnoucí myšinou. Lodyha je přímá, dutá, oblá, jemně rýhovaná, bledé zelená, ojíněná, na bázi zpravidla červené skvrnitá, nahoře bohatě rozvětvená. Větve jsou často po dvou až třech v přeslenu. Listy jsou střídavé, tmavozelené, měkké a zcela lysé, až třikrát zpeřené. Dolní listy jsou veliké s oblými řapíky, horní menší, méně dělené, přisedlé na úzkých pochvách. Okolíky jsou středné veliké, ploché, s 10 až 15 okolíčky. Obaly jsou vyvinuté, obalíčky jednostranné, ze 3 až 6 lysých vejčitě kopinatých listenců. Koruny jsou bílé, slabě paprskující. Kvete v červnu až září. Plody jsou dvojnažky, široce vejčité, šedohnědé, vlno-vitě žebernaté.
2.Druh je rozšířený po celé Evropě, na severu řidčeji. U nás roste v houštinách, na křovinatých stráních, na zarostlých skalách a na neobdělávaných místech v blízkosti lidských sídel, nejraději ve zbořeništích a u cest, od nížiny do podhůří v teplejších krajích celého území.
3.Rostlina obsahuje alkaloidy piperi-nového typu. Nejvyšší obsah je v nezralých plodech (1,5 až 2 %), nejnižší v lodyze a kořenech. Hlavní alkaloid je koniin, následuje několikrát toxičtější konicein. Vedlejší alkaloidy jsou methylkoniin, konhydrin a pseudo-konhydrin. Všechny alkaloidy jsou těkavé, takže uchováváním drogy jejich obsah klesá. Dále rostlina obsahuje silici a 3 až 4 % diosininu.
4.Celá rostlina je prudce jedovatá. Dráždi lokálně, ochromuje zakončení jak sen-zitivních, tak motorických nervů, kromě toho ochromuje motorická i bulbární centra. Otrava koniinem probíhá jako vzestupná obrna kosterního svalstva a končí zástavou dechu. Při otravě se dostavuje ošklivost, slinění, /vracení a bolesti břicha provázené průjmy. Nohy a ruce se stávají bezvládnými, polykání a řeč jsou obtížné, zorničky se rozšíří, dech je namáhavý, těžký, se stoupající poruchou dědin přichází cyanóza. Smrt nastává zadušením za dobré srdeční činnosti a při plném vědomí. Prognóza je vždy velmi nepříznivá.
5.Pro farmaceutické účely se sbírá kořen, pro magické účely semeno, které se sklízí v srpnu. Odstřihávají se celé okolíky, které se po uschnutí vymlátí. Droga se uchovává v dobře uzavřených nádobách. Při sběru je nutno používat rukavice a po jakékoliv manipulaci s drogou je třeba si důkladné umýt ruce mýdlem. Tato bezpečnostní pravidla platí při sběru všech jedovatých rostlin, nle při sběru bolehlavu jsou naprosto nezbytná. Při dobývání semen z okolíků doporučuji navíc používat ochrannou roušku, aby prach ze suché byliny nevni-kal clo nosu a úst. Bolehlav je jednou z našich nejjedovatějších rostlin! (Z nasbíraného květenství často vypadnou omámení brouci: leží na hřbetě, rychle nulou nohama a vzpamatují se až po několika hodinách.)
6.Při pěstování nemá bolehlav zvláštní požadavky, nicméně dává přednost vápeníte půdě. Množí se semeny, která se vysévají na jaře nebo na podzim. Může se též množit dělením starších trsů. (Nemohu se ubránit dojmu, že bolehlav /. naší přírody v posledních letech kvapem mizí, což mi potvrdili i někteří hermetikové a přírodovědci. Svůj podíl na tom má zřejmě kosení mezí a ploch
podél silnic a cest, které se dnes provádí v daleko vetší míře než dříve, takže rostlina nestačí dozrát. Možná zde však působí i jiné faktory. Doufám, že poplach, který tímto vyhlašuji, je planý, přesto se však obávám, že nebudou-li na ochranu bolehlavu přijata rázná opatření, bude se za deset let pod pojmem bolehlav rozumět už jen jisté světoznámé jihočeské pivo.)
7.Semeno bolehlavu se v magii používá jako součást exaltačních kuřidel. Planetární signatura: Saturn.
8.Cizí lékopisy uvádějí pro koniin nejvyšší jednotlivou dávku 0,002 g, nej-vyšší denní dávku 0,005 g. Toxická dávka je asi 60 mg, smrtelná dávka 0,15 až 0,30 g.
9.Bolehlav je známý jed starověku a středověku. Věřilo se, že zabíjí „chladem". Ve starém Řecku popravovali politické zločince šťávou z této byliny a také Sokrates byl takto usmrcen. Stoupenci Hippokratovi používali k léčení nať, šťávu i semeno bolehlavu. Řecké koneion a římské cicuta jsou naším bolehlavem blamatým. V minulosti byla tato rostlina často zaměňována s rovněž prudce jedovatým rozpukem jízlivým (Cicuta virosa).
10.Další důležitou v magii používanou miříkovitou rostlinou je miřík celer (Apium graveolens), který - stejně jako petržel - obsahuje kafrovitou látku apiol a glykosid apiin. Apiol ve vyšších dávkách dráždí ledviny, popřipadě poškozuje játra, zvyšuje reflexy, vyvolává halucinace, třes, spasmy a epileptické křeče. Používání celeru jako kořenové zeleniny, jak je obvyklé v kuchařství,
se nejeví jako nebezpečné: uvádějí se pouze močopudné a mírné afrodisiakální účinky. Celerová nebo petrželová silice je však již jedovatá. Je možné, že při vstřebávání plícemi a sliznicemi dýchacích cest bude účinek apiolu na lidský organismus silnější.

Zdroj: Veselý, Josef - Magie I. (Vodnář : Praha 2008)


dle Wikipedia:
Bolehlav plamatý (Conium maculatum) je prudce jedovatá rostlina z čeledi miříkovitých.
Je rozšířena po většině Evropy (s výjimkou severní Skandinávie), v Asii osidluje území od horního toku Jeniseje po Írán, vyskytuje se i na severu i jihu Afriky. Jako druhotný je jeho výskyt chápán na Kanárských ostrovech, v USA, Mexiku, Jižní Americe a na Novém Zélandu.
Na českém území se objevil poprvé ve středověku a zdomácněl tu. V průběhu 20. století postupně mizel, k překvapivému zlomu však došlo v osmdesátých letech, kdy se začal masivně šířit okolo cest, na rumištích a na skládkách. V současné době se roztroušeně vyskytuje po celém území ČR v teplých nížinných oblastech (tj. cca do 600 m n. m.).

Vzhled
Jednoletá až dvouletá, 1-2,5 metru vysoká bylina s přímou, bohatě větvenou, dutou, rýhovanou, lysou a ojíněnou lodyhou, ve spodní části červeně skvrnitou. Vytváří kůlovité bělavé kořeny. Vadnoucí a schnoucí odporně páchne myšinou.
Listy jsou zpeřené, v obrysu trojúhelníkové, 2-5x zpeřené, členěné na řapíčkaté lístečky a až 50 cm dlouhé. Horní jsou pochvovitě přisedlé, dolní řapíkaté.
Kvete v květnu až srpnu. Korunní lístky květů jsou bílé a do 1,5 mm dlouhé. Květy jsou sdruženy v dlouze stopkatém okolíku složeném ze 7-20 okolíčků.
Plodem jsou zelenavě hnědé vejčitě smáčklé dvounažky dlouhé asi 3 mm.

Stanoviště
Roste na teplých stanovištích v nížinách a podhůří na rumištích a navážkách, hnojištích a kompostech, či podél cest v příkopech a na březích řek. Dále jej lze nalézt na polích či zahradách. Upřednostňuje kypré hlinité půdy s dostatkem vlhkosti a dusíku.

Obsahové látky
Celá rostlina obsahuje alkaloidy koniin, n-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin, konicein a řadu dalších látek.

Otravy
V antice byl bolehlav plamatý součástí jedů, které se používaly k popravám či byly populární mezi traviči. Odvar z bolehlavu byl zřejmě součástí i jedu, který byl podán Sokratovi.
K otravě může dojít ovšem i náhodou, nejčastěji při záměně bolehlavu s některou kořenovou nebo listovou zeleninou či kořením z čeledi miříkovitých.
Hlavní účinnou látkou je koniin. Vstřebává se v trávicí soustavě i přes pokožku, otrávit se lze i při intenzívním vonění ke květům. Nejprve působí povzbudivě, posléze ale začne blokovat povely míchy a prodloužené míchy. Následkem je obrna kosterního svalstva a zástava dechu (člověk se za jasného vědomí udusí). Krom toho se u slabších otrav objeví zažívací obtíže a zvýšené slinění.
Prognóza přežití otravy je obvykle vysoce nepříznivá. I při požití malého množství jedu (rostliny) je nutno co nejrychleji vyvolat zvracení a urychleně vyhledat lékařskou pomoc. Podávají se projímadla a živočišné uhlí na urychlené odstranění jedu a k nim některé stimulanty (strychnin, kofein) na omezení jeho účinků.

Využití
Krom výše zmíněného využití v travičství a při popravách byl bolehlav používaný v lékařství a léčitelství jako sedativum, analgetikum nebo spasmolytikum. Tato praxe byla opuštěna po nalezení řady stabilnějších a méně nebezpečných léků podobného účinku.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2014 

Další obsah této kategorie

Parcha saflorová - Maral (Leuzea carthamoides, Rhaponticum carthamoides)

Maralí kořen je tradiční posilující a omlazující bylina pocházející z Altaje. Bylina působí především jako: adaptogen - zvyšuje fyzickou i psychickou odolnost a odstraňuje únavu a afrodiziakum - posiluje pohlavní orgány a prohlubuje milostný prožitek

Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis)

Šišák je nenápadná léčivá bylinka, která pochází z Dálného východu. Bylina šišák je velice oblíbená v tradiční čínské medicíně. Léčivých účinků se využívají v tibetské medicíně a taková tradiční ruská přírodní medicína si ji velmi považuje. 

Rozchodnice růžová (Rhodiola rosea)

Zlatý kořen je naprosto výjimečná rostlina. Po dlouhých výzkumech došli odborníci k závěru, že jako adaptogen je Rhodiola rosea mnohem účinnější než jiné adaptogeny, včetně sibiřského žen-šenu – Panax ginsengu, Shiandry a Aralii. 

Kapradí (Dryopteris Filis-mas)

"O Beltainu utrhněte listy kapradí, které jsou ještě svinuté do spirál a usušte je nad beltainovým ohněm. Získáte mocný talisman pro následující rok." Slované věřili v zázračný květ kapradí, který činil svého majitele neviditelným a zprostředkoval mu všechna tajemství přírody. 

Zásady práce s magickým drogami

H. E. Douval, který se intenzivně zabýval prací s magickými drogami, stanovil následující základní pravidla pro jejich používání.

Mochomůrka červená (Amanita Muscaria)

Posvátná houba muchomůrka červená se nejčastěji spojovala s rituály sibiřských šamanů. Nové výzkumy ale ukazují, že psychotropní účinky muchomůrek byly známy již od doby kamenné v celé Asii i Evropě, odkud se znalost rituálního použití muchomůrek rozšířila do mnoha oblastí Ameriky. Podle legendy Korjaků vznikly muchomůrky ze slin nejvyššího boha, a proto je prý na místě je jako boží dar přijímat. Po požití čerstvých, sušených nebo vařených muchomůrek upadne šaman do jasnovidného transu během kterého je schopen cestovat jinými světy, komunikovat s duchy předků nebo navázat kontakt s těmi entitami, jejichž pomoc potřebuje. Může nahlédnout do budoucnosti nebo minulosti, najít východisko z ohrožující situace a podobně.

Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea)

Phalaris arundinacea (dříve nazývaná Baldigera arundinacea) je vlhkomilná travina. Má sivozelený oddenek plazivý, článkovaný, šupinatý. Stébla jsou přímá, 0,5-2m (výjimečně až 3m) dlouhá, pevná, hladká, na bázi šupinatá. Tmavozelené listy mají 10-35 cm dlouhé a 0,6-2 cm široké, ploché a dlouze zašpičatělé čepele. 

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je vytrvalá, až 120 cm vysoká dřevnatějící bylina s listnatými lodyhami, zakončenými volnými latami žlutých úborů, náležející do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).

Podběl lékařský (Tussilago farfara)

Podběl lékařský (Tussilago farfara), někdy také podběl obecný, je vytrvalá léčivá rostlina s dlouhým plazivým oddenkem. Listy začínají růst až po odkvětu. Vyskytuje v celé Evropě a v Asii. U nás se roste převážně na vlhkých místech, na polích, u vody, na loukách, na březích potoků a v příkopech.

Jalovec obecný (Juniperus communis)

Jalovec obecný (Juniperus communis) je keřovitá až stromovitá dřevina z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) rostoucí jako podrost jehličnatých (obzvláště borových) lesů, na pastvinách a stráních. Na území České republiky je vinou úbytku přirozených stanovišť a brutálního sběru jalovcových šištic (nepravý plod) dnes již v některých krajích velice vzácný a je proto řazen mezi ohrožené druhy flóry ČR. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky.

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Jednoletá až dvouletá, žláznatě chlupatá, nepříjemně páchnoucí, 20 až 90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, téměř oblá, hustě chlupatá, zelená. Listy v přízemní růžici dlouze řapíkaté, v obrysu vejčité, chobotnatě peřeně zubaté, záhy odumírající, lodyžní listy střídavé, sbíhavou bází přisedlé, poloobjímavé, žláznatě chlupaté, tvarem podobné listům přízemním. 

Rulík zlomocný (Atropa Bella-Donna)

Vytrvalá, 50 až 180 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, oblá, plná, kratičce pýřitá, fialově naběhlá. Listy střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, kopinatě vejčité, vejčité nebo eliptické, klínovitě zúžené v řapík, celokrajné, zejména na žilkách krátce pýřité. 

Durman obecný (Datura stramonium)

Jednoletá bylina rozložitého vzrůstu. Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. 

Čarodějná mast (Unguentum sabbati)

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis Linné)

Původním domovem šalvěje je Středomoří. Šalvěj byla odpradávna velmi ceněna bylinka, což je patrné již z latinského „salve“, tedy léčit. Sypala se také na hroby, nebo se vysazovala na znamení upřímné vzpomínky. Používá se také v mnoha kulturách jako velmi silný purifikační činitel. Součástí fluidických kondenzátorů. (Dov)

Andělika lékařská (Angelica archangelica)

Tato vysoká bylina se řadí k nejcennějším léčivým rostlinám. Jejich léčebných vlastností využívali již starověcí mniši, kteří ji pěstovali v klášteře jako lék proti moru. Přidávala se také do koupelí proti cizí kletbě či uřknutí. Používá se do fluidických kondenzátorů. (Dov)