Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Historie alchymie má své kořeny ve velice dávných časech. Alchymie - tento zvláštní druh symbolické chemie, byla zaměřena na zlatodějství prostřednictvím "mystické iluminace". Pokusy byly založeny na syntézách různých halucinogenů, řadě symbolů, nauk a postupů, doprovázeny speciálními magickými rituály - a to vše bylo utajováno až do XVII. století. 

Středověcí alchymisté se učili od Arabů žijících ve Španělsku a jižní Itálii. Ti umění alchymie převzali od Řeků, kteří praktikovali alchymii v Egyptě už ve čtvrtém století před Kristem. Alchymie byla součástí egyptského náboženství, kde jejím nejvyšším představitelem byl Thotha - bůh matematiky a vědy. Základ alchymie tvořila víra v možnost transmutace kovů, v působení síry a rtuti při vzniků kovů, v aristotelskou prvotní hmotu a čtyři elementy. Alchymisté se snažili vyrobit drahé kovy, universální lék či přeměňující tinktury.

Ve XII. století se alchymie rozšířila do západní Evropy přes Sicílii a Španělsko; studium alchymie umožňovaly univerzity v Palermu, Toledu, Barceloně, Segovii a Pamploně. Překlady alchymistických spisů a textů se zabývali překladatelé v Anglii, Německu a Itálii. Ve XIII. století už měla alchymie své evropské zástupce (Bacon, Lully,...), kteří zapisovali již své vlastní poznatky, teorie a postupy.

Magik působí silou, jež je mu známa;
čaroděj usiluje užít něčeho, co nezná...
Ďábel se poddává mágovi,
kdežto čaroděj se poddává ďáblu!“

Protože původní alchymisté pocházeli z předkřesťanské doby museli se později ve středověkém křesťanství diferencovat od ostatní lidské společnosti. Vydobyli si zvláštní postavení jak v náboženské oblasti tak i mezi vědci a to i přesto, že byli především mystiky a ne přesvědčenými katolíky nebo vědci-učenci soudobého vědění. Byli sektáři, víceméně problémoví lidé středověké společnosti, která mnohdy nevěděla, zda je má považovat za mudrce či rouhače a neznabohy.
Druhá polovina XVIII. století - nazývaná Věkem rozumu - se vyznačuje už jmény velkých filosofů. Definitivně končí doba alchymie a s ní i její poslední alchymista Giuseppe Balsamo známý pod jménem Cagliostro.
Přestože tento "čaroděj Cagliostro" byl ve své době postava záhadná a někdy i skandální, každopádně byl významnou osobou dějin okultismu, ač rozporuplně je některými historiky považován za zasvěcence nejvyššího stupně, jinými za podvodníka světového formátu.

Říkal si Alessandro, hrabě Cagliostro a tvrdil, že je Ital. Rozhlašoval o sobě, že se vrací z Ruska, kde léčil syna carevny Kateřiny II. Na tehdejší dobu zcela zázračný lékař, který používal úplně nové metody, podával projímavé bylinné čaje, terpentýnové pilulky, elixíry a egyptské víno. Prováděl také spiritistické seance, při kterých vkládal na pacienty své ruce. Kromě jiného prý dopomohl k otěhotnění jedné velmi dlouho neplodné choti významného bankéře. Měl tento dodnes tajuplný léčitel štěstí nebo talent, že se mu u vážených pacientů dařilo docílit okamžitých a mimořádných léčitelských úspěchů?
Podle svědectví současníků byl Cagliostro mohutné postavy a plných tváří, ikdyž o sobě tvrdil, že nikdy nic nejí. Oblékal se prostě, ale jina vystupoval dosti neskromně. Vychloubal se, že na základě svých rozsáhlých alchymistických znalostí dokáže vyrobit drahokamy a zlato, a že vlastní klíč k věčnému mládí. Lidé mu dokonce uvěřili i to, že je mu tři sta let, protože se prý podrobil zvláštní terapii, kterou znal pouze on. Označoval se za jasnovidce a prohlašoval, že při jednom z pobytů v Londýně několikrát správně předpověděl tažená čísla v loterii. Ve Štrasburku hypnotizoval děti a mladé ženy, prostřednictvím médií předpověděl i datum úmrtí císařovny Marie Terezie a datum narození budoucího následníka francouzského trůnu.

O jeho původu dosud koluje mnoho legend a s tím spojených historek Říkalo se, že je synem portugalského Žida, který udělal štěstí jako ředitel dolu v Brazílii. Byl považován za potomka neapolského parukáře, jiní vyprávěli, že byl vychován jakýmsi knězem v chodbách egyptské pyramidy. Další tvrdili, že byl nemanželské dítě francouzského krále Louise XV., naproti tomu sám Cagliostro trval na tom, že nepochází z žádné doby a odnikud.
Jedna z legend uvádí, že Cagliostro sám tvrdil, že se narodil jako křesťan urozeného původu, ale byl opuštěn a jako sirotek ponechán na ostrově Malta. Dále tvrdil, že jako dítě cestoval do Mediny, Mekky a Káhiry, a po návratu na Maltu obdržel nejvyšší vojenský řád od maltského krále, se kterým studoval alchymii, kabalu a magii.

Říká se, že na každém šprochu, pravdy trochu. Tak je tomu i v případě Cagliostra. Vlastním jménem se jmenoval Giuseppe Balsamo. Narodil se v rodině chudého řemeslníka na Sicílii v Palermu 2. (nebo 8.) června 1743. Byl synem Pietra Balsama a Felicie Braconieri. V době, když byl malý kluk mu zemřel otec a tak by dán do výchovy strýci, bohatému zlatníkovi. Giuseppe si však nechtěl vyučit zlatníkem, a tak ho rodina dala na výchovu do Collegio di San Rocco v Palermu v naději, že se stane duchovním. Přestože byl chlapec nadprůměrně inteligentní, jeho chování působilo v semináři problémy. Byl proto poslán roku 1756 na studia do kláštera Fatebenefratelli ve městě Caltagirone v provincii Catania. Ani zde se však Giuseppe nezařadil mezi chovance a jeho zájem se soustředil pouze na botaniku, léčitelství, chemii a výpomoc v místní lékárně. Pro opětovné porušování klášterní disciplíny byl z kláštera vyloučen a v roce 1758 se vrací zpět do Palerma.

V následujících letech si nejprve opatřoval živobytí různými malými podvody, kdy například prodával po městech vlastnoručně malované padělky známých uměleckých děl. Byl obviněn z padělání a musel se skrývat, měnit bydliště a totožnost, až nakonec Sicílii opustil. Jeho první cesta vedla do Messiny, kde jeho prvním učitelem alchymie byl řecký "nesmrtelný alchymista a mág" hermetik Althotas. Společně pak cestovali do Egypta a na Maltu, kde oba zaujali svými alchymistickými produkcemi pozornost barona de Bretteville, který měl hodnot maltézského krále.
O něco později cestuje už sám (nebo s různými přáteli) na Rhodos a do krajů Blízkého Východu. Dorozuměl se portugalsky, italsky, francouzsky, latinsky a arabsky. Vyhledával setkání s aristokraty a bohatými kupci. Představoval se pod různými jmény a sliby lákal peníze od naivních lidí. Když už byla situace neúnosná, vrátil se do Evropy a usadil se v Římě, kde pod falešným jménem provozoval léčitelství. V touze rychle zbohatnout, začal pořádat spiritistické seance. Brzo se však na jeho podvody přišlo a tak musel vymyslet jiný způsob jak snadno přijít k penězům.

V roce 1768 se oženil s velice krásnou šestnáctiletou Lorenzou Feliciano, inteligentní (leč nevzdělanou), ctižádostivou (avšak lehkovážnou) dívkou, která se stává jeho pomocnicí a spolupachatelkou. Procestovali spolu celou Evropu: severní Itálii, Benátky, Milano, Ženevu, Brusel, Aix en Provance (kde se setkali s Casanovou), Novou Anglii, Barcelonu, Palermo, Marseille, Všude vyhledávali dvory těch nejbohatších, znuděných aristokratů, kde pořádal seance vyvolávání duší zemřelých, zázračně uzdravoval nemocné, předváděl alchymistické metody výroby zlata, prodával elixír na zvýšení potence či věčného mládí, nápoj lásky, zkrášlovací krémy a alchymistický pudr. V žádném městě se však dlouho nezdrželi, všude byli záhy po příjezdu obviněni z krádeží, podvodů, šarlatánství a dokonce i ze špionáže.

Díky svému příteli, dalšímu "záhadnému" okultistovi hraběti Saint Germainovy, byl Cagliostro pozván v roce 1773 (a setrval tam až do 10.5. 1774) na dvůr francouzského krále Louise XV. Svého velkého mecenáše tam nalezl v osobě kardinála Louise de Rohana.

V roce 1776 přijíždějí do Londýna a zabydlují se v domě na Whitcomb Street. Zde má Cagliostro se svými věštbami a léčitelstvím štěstí. Stává se slavným díky svým předpovědím výherních čísel do loterie, jsou mu připisovány zázračné léčitelské schopnosti. Zde také poznává volnomyšlenkářství a snaží se o přijetí do londýnské lóže Svobodných zednářů - Esperance Lodge No. 289. To se mu za pomoci vlivných přátel podaří a 12. května 1777 je přijat pod jménem Alessandro Conte di Cagliostro, kterého pak užívá až do své smrti. Také jeho žena Lorenza přijímá nové jméno - Seraphinia Contessa di Cagliostro.
S velkým úspěchem pořádají spiritistické seance a alchymistické experimenty i v Holandsku a Německu. Ve svých vystoupeních se specializují na egyptské rituály a to Cagliostra později přivádí na myšlénku založit svoji vlastní Egyptskou lóži svobodných zednářů - La maconnerie égyptienne (1782), kde on sám je Velký Kopht a jeho žena předsedá ženské loži coby královna ze Sáby.

Avšak v témže roce 1777 se stane malér - je obviněn z krádeže nějakých cenností a po krátkém pobytu ve vězení urychleně se svou ženou Londýn opouštějí. Cílem je Holandsko - zde se však dlouho nezdrží; jedou do Německa a v roce 1779 míří do Ruska, ke dvoru carevny Kateřiny II. v Sankt.Petersburgu. Také zde pořádají seance, věnují se léčitelství, ale nedaří se jim... Proto v březnu 1780 odjíždějí přes Varšavu do Rakouska do Francie, kde se usazují ve Strasburgu. Zde Cagliostro vyučuje magii své dva věrné přívržence - kardinála Rohana a basilejského bankéře a obchodníka Jacoba Sarasina a setkává se s významným švýcarským filosofem Johannem Kasparem Lavaterem (1741 - 1801).

Brzy po příjezdu do Francie byl Cagliostro považován za slavnou a váženou osobnost a za své služby pobíral pěkné sumy peněz. A zase je na cestách. Po pobytu v Lyonu a Bordeaux se roku 1785 usadil v Paříži a těšil se přátelství vlivného kardinála knížete Rohana, kterému vyléčil chronické astma.

Šlechtici, politikové, intelektuálové, všechny veličiny té doby toužili po setkání se zázračným mágem, který v řeči používal arabské pojmy a sám o sobě mluvil vždy ve třetí osobě. V Paříži se kolem něj seskupilo mnoho obdivovatelů, a jedno s druhým podněcovalo v mnoha lidech závist a nevoli.

Když vyšlo najevo, že je zapleten do tzv. aféry s náhrdelníkem, byl malér na světě. Stalo se roku 1785. Nevýznamná hraběnka Jeanne de Luze de Saint-Remy de la Motte-Valois (1756 až 1791) spolu s komplici, mezi nimiž byl i Cagliostro, ze zášti rozšířila fámu o královně Marii Antoinettě (1755 až 1793), že udržuje milostný poměr s kardinálem Louisem René Édouardem Rohanem (1734 až 1803) a požaduje na něm diamantový náhrdelník, který jí nabídli dvorní klenotníci Behmer a Bessenge. Královna jejich nabídku musela odmítnout, protože na něj neměla peníze - stál 1 milion lui ve zlatě. Státní kasa byla prázdná a zbídačený lid se již bouřil po celé Francii...

Fingované dopisy jako od královny kardinála přesvědčili o její náklonnosti a on náhrdelník koupil. Za slib, že bude povýšen do funkce ministerského předsedy, předal klenot falešné královně (nastrčené herečce). Hraběnka de la Motte-Valois náhrdelník v hodnotě 2200 karátů nechala rozebrat a prodávala jednotlivé drahokamy, aby si mohla koupit zpět panství, zabavená její rodině.
Skutečná královna a skutečný kardinál tak byli ošáleni důkladně provedeným spiknutím. Ale podvody byly nakonec odhaleny při výpovědi jednoho ze zlatníků. Všichni obvinění byli postaveni před parlamentní soud, který kardinála zbavil nařčení a hraběnku de la Motte-Valois za krádež a zpronevěru klenotu odsoudil ke zbičování, vypálení cejchu zlodějky a vyhoštění z Francie. Její život v roce 1891 ukončil pád z okna jejího londýnského bytu. Proslýchalo se, že se nejednalo o nešťastnou náhodu, ale že to byla vražda provedená tajnými agenty krále Louise XVI.
Cagliostro a jeho Seraphinia byly uvězněni v Bastile.
Tato aféra značně poškodila pověst královské rodiny, protože bouřící se šlechtou utlačovaný lid doslova lačnil po královských skandálech. Všeobecně se soudí, že tato událost přispěla k rychlejšímu nástupu nechvalně známé francouzské revoluce...

Proces proti Cagliostrovi a Seraphinii skončil v roce 1786 jejich vyhoštěním z Francie. Jeli tedy opět do Londýna, ale špatná pověst podvodníků šla s nimi, a oni museli Londýn opustit. Díky příteli Jacobu Sarasinovi našli přístřeší ve Švýcarsku (v Basileji a v Bielu), kde v relativním klidu prožili dva roky. Na podzim roku 1788 se vydávají do Trientu k hraběcímu dvoru Thunů, ale o rok později už jsou usazeni v Římě, kde předvádějí své egyptské rituály. Slavná pověst okultisty, mága a především volnomyšlenkáře nepřinesla Cagliostrovi nic dobrého. Začala se o něj totiž zajímat papežská Svatá inkvizice a ještě téhož roku jej obvinila z podrývání autority církevního státu a z příslušnosti ke Svobodným zednářům. V průběhu tohoto vyšetřování byl půl roku vězněn, ale posléze propuštěn. Avšak 26. března 1791 byl znovu zatčen (prý na základě psaného udání své ženy Seraphinie - důvod neznáme) a postaven před inkviziční soud za čarodějnictví, kacířství, zednářství a nejspíše i z příslušnosti k řádu Illuminátorů. (Jednalo se o radikální skupinu zasvěcenců, kteří měli za cíl pomocí kulturních, politických, hospodářských a rasových protikladů, násilnými nepokoji, vzpourami a terorem svrhnout vlády a nastolit jednotnou vládu světa.)
Při tomto soudním procesu zapisovatel inkvizice sepsal o Cagliostrovi jeho biografii, která později byla podkladem pro další životopisce, kteří ho už popisují jednoznačně jako darebáka, padoucha a podvodníka.

Soud Svaté inkvizice 7. května 1791 odsoudil Cagliostra k trestu smrti, avšak papež Pius VI. mu zmírnil trest na doživotní žalář v San Angelo (v Římě). Ale již 16. května téhož roku je místo vězení změněno a Cagliostro je 21. dubna dopraven do cely v pevnosti San Leo v provincii Montefeltro. Protože byl odsouzen za herezi, byla pro něj vybrána cela, z níž se daly spatřit pouze dva vesnické kostely. Po více jak čtyřech letech v San Leo umírá. Ale ani jeho smrt není bez záhad - prý byl nalezen mrtev v poledne 26. srpna 1795. Avšak oficielní zpráva říká, že zemřel hodinu před půlnocí 28. srpna 1795 - údajně při záchvatu mrtvice.

To, že zemřel ve věku 52 let zavdalo okamžitě důvod k dalším spekulacím. Nebyl snad zardoušen? Nezemřel na syfilis, kterou se nakazil na cestách po Španělsku? Nemohl třeba uprchnout do Ruska nebo do Ameriky? A navíc další záhada - říká se, že když byl otevřen jeho hrob, nebyly nalezeny žádné ostatky!

Moje smělá domněnka je, že mág požil svého Elixíru dlouhého života a je dosud někde mezi námi. Avšak pravdivý konec Balsamova - Cagliostrova životního příběhu zřejmě zůstane navždy zahalen tajemstvím...

Nejrůznějších legend o záhadném mágu koluje po světě nepřeberné množství. Věří se, že zajišťoval spojení mezi svobodnými zednáři a Illumináty. Prý byl pověřen posláním, aby ve Strasbourgu tajně navázal první kontakty nutné pro podnícení francouzské revoluce. Francouzští zednáři totiž zosnovali plán na svrhnutí vlády pod záminkou svobody a rovnosti. Chtěli ukončit autokratický režim a nastolit vládu lidu. Zednáři museli počítat s policejní i církevní perzekucí, přesto ve 40. letech 18. století bylo v zemi už více než 200 lóží, z toho 22 přímo v Paříži. V jejich plánech byl prý i útok na Řím.
Svobodní zednáři bývali obviňováni ze spikleneckých cílů, dokonce z plánů na ovládnutí světa, avšak skutečnost byla poněkud jiná. Zednáři nikdy neměli žádný praktický program a jediné, co zakladatelé řádu zanechali svým dědicům, byl rejstřík mravních požadavků.

Manželé prý byli štědře podporováni zednářskými lóžemi a bohatými okultisty. Za to pro ně jako špioni získávali informace a udržovali spojení, neboť Illuminát měl 20 tisíc loží po celé Evropě a Americe. Tyto lože měli k dispozici peníze uložené v bankách v Amsterodamu, Rotterdamu, Ženevě, Londýně a v Benátkách.

Cagliostro byl prý božský léčitel, který nepřijímal žádné honoráře a spal jen dvě až tři hodiny denně. Podařilo se mu vyléčit přes patnáct tisíc různě nemocných a jen tři mu zemřeli; génius, který čerpal znalosti z pozorování vzácných kamenů a rostlin, esoterik, ...

Originální ingredience Cagliostrova Elixíru dlouhého života:

Aloe..............................gr.25
Agarico bianco..............gr.25
Mirra.............................gr.2
Genziana rad..................gr.2,50
Rabbarboro rizoma........gr.2,50
Zafferano.......................gr.2,50
Zedoaria rizoma.............gr.2,50
Alcool (spirito di vino)....gr.1000

A aby záhad kolem Balsama alias Cagliostra nebylo málo, někteří badatelé porovnáním hodnověrných dostupných materiálů došli k závěru, že Balsamo a Cagliostro byli dvě různé osoby. Lze se to dočíst (pouze italsky) v knize "Balsamo e Cagliostro erano la stessa persona?", kde se píše, že Cagliostro a Balsamo nemusela být jedna osoba, ale že to mohli být současníci. Existují jisté indicie, které tomu nasvědčují...

A co se stalo s komtesou Cagliostro? Ji Svatá inkvizice roku 1791odsoudila k doživotnímu žaláři. Byla zavřena do kláštera St. Appolonie v Římě, který sloužil jako ženské věznice. Zde měla v roce 1794 zemřít.

Velice pestrá životní pouť "dobrodruha a čaroděje Balsama alias Cagliostra" se stala inspirací pro umělce hned po jeho smrti; jako příklady uvádím:



Alexandr Dumas st. - Paměti lékařovy (Joseph Balsamo, Královnin náhrdelník)
Friedrich Schiller - Vizionář
Johann Wolfgang von Goethe - Velký Kophta

francouzský film s Jean Maraisem - Joseph Balsamo (1971)
Thomas Carlyle - Le Comte Cagliostro
Gérard de Nerval - Les Illuminés
Michail A. Kusmin - Das wundersame Leben des Joseph Balsamo
Nás bude zajímat román Iaina McCalmana - Poslední alchymista, který vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2004. Ten si můžete zakoupit a přečíst.

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter