Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Jedním z nejvýznačnějších teoretických kabalistů a systematiků kabalistické filozofie byl rabi Moše Cordovero (1522-1570) ze Safedu. Byl prvním kabalistou, jemuž se dostalo pocty být nazýván iniciálami svého jména, a dokonce i v dnešní době ho zasvěcenci nazývají Ramak. Do doby Ramakovy bylo připojení určitého členu „ha" k iniciálám jména výsadou pouze těch největších talmudických mistrů. Tímto způsobem se naznačovalo, že jejich učení je pevnou součástí tradice. Tak například rabi Moše ben Maimon (Mainonídes) je znám jako „ha-Rambam", rabi Moše ben Nachman (Nachmanides) jako „ha-Ramban" a rabi Selomo ben Adret jako „ha-Rašba".

Ramak se narodil v Safedu, městě, jež se mělo vbrzku proslavit jako významné centrum kabaly. Již v útlém věku si získal pověst mimořádného génia. Jeho vzdělání přitom nebylo omezeno na kabalu, byl rovněž všeobecně uznáván jako vynikající talmudický učenec a filozof. Jeho hlavním zájmem však zůstala systemizace kabaly a její uspořádá¬ní do filozofické struktury, tedy úkol, na němž již začali pracovat rabi Jehuda Chajit (1462-1529) a rabi Me'ir Gabaj (1480-1547).
Zohar byl sice považován za základní východisko kabaly, avšak jeho systém se z převážné části jevil stejně komplexní a nestrukturovaný jako systém Bible a Talmudu. Aby mohl být vydělen a systemizován filozofický základ Bible a Talmudu a zřetelně vyznačeny ústřední principy jeho struktury, k tomu bylo zapotřebí génia Maimonidova formátu. Co učinil Rambam pro obecně přijatou tradici, to měl Ramak učinit pro kabalu.
Stejně tak jako Maimonides hájil i Ramak svůj systém proti odpůrcům. Ve většině případů byla jeho slova namířena proti filozofům, kteří odmítali uznat autoritu kabaly. Na jednom místě říká, že filozofové se mohou pouze domýšlet, co je v metafyzické říši, kdežto kabalisté to mohou skutečně spatřit. Ramak byl nejen vynikajícím filozofem kabaly, ale také velkým znalcem jejích mystických aspektů. I když se o nich zmiňuje jen vzácně, z mnoha míst v jeho spisech jasně vyplývá, že byl důkladně obeznámen s různými systémy meditační a praktické kabaly. Na jednom místě například cituje rozsáhlou pasáž z Abulafiova spisu Or ha-sechel, jinde o tomto díle prohlašuje, že nastiňuje nejdůležitější systém vyslovování Božích jmen.
Ramak nezůstal u pouhé teorie, sám se kabalistickou meditací ak¬tivně zabýval. O jeho metodě, zvané gerušin neboli odloučení, víme jen málo, avšak o hlubokém vhledu, kterého jejím prostřednictvím dosáhl, byla napsána celá knížka s názvem Sefer gerušin (Kniha odloučení). S největší pravděpodobností šlo o meditaci nad určitou pasáží, případně o její opakování na způsob mantry, jež navozovalo hlubokou meditaci. Tak adept získal hluboký vhled, aniž by musel text rozumově analyzovat.

Slovo gerušin v tomto kontextu pravděpodobně znamenalo odloučení od fyzického, zároveň však také implikovalo izolaci před okolním světem. V tomto smyslu bylo velmi blízké pojmu hitbodedut, který se rovněž vztahuje jak k fyzickému, tak k mentálnímu odloučení.
Ramak založil v Safedu kabalistickou akademii a byl považován za její vůdčí osobnost, dokud nebyl vystřídán Arim. Ramakovými žáky byli četní význační učenci safedské školy včetně Elijahu di Vidase, autora spisu Řešit chochma (Počátek moudrosti) a Chajima Vítala, pozdějšího velkého znalce a obdivovatele Ariho. Vypravuje se, že se Ramakovi zjevil prorok Elijáš, a když zemřel, spatřil prý Ari v pohřebním průvodu za jeho rakví ohnivý sloup.

Převážně pod Ramakovým vedením se Safed stal největším kabalistickým centrem, městem, jehož pouhé jméno je synonymem kabaly. Stalo se tak šťastnou souhrou mnoha faktorů, ba dokonce se zdá, jako by se všechny síly Prozřetelnosti spojily, aby daly vzniknout tomuto slavnému městu učenců a svatých. Nejvíce k tomu přispěly tři události z konce 15. století.
První z nich byl vynález knihtisku. Guttenberg vytiskl svou Bibli kolem roku 1450, první hebrejsky psané knihy byly vytištěny před rokem 1475. V 90. letech již bylo vydáno přes sto hebrejských titulů. A tak zatímco dříve se učenci museli spokojit s omezeným počtem drahých a často obtížně čitelných rukopisů, nyní měli k dispozici rychle se rozrůstající knihovny, a tím i snadný přístup k veškerým potřebným informacím.
V důsledku této informační exploze vzrůstala potřeba systemizace, a ne náhodou spatřovali učenci těchto generací svůj hlavní úkol v utřídění veškerého dosavadního poznání včetně kabaly.
Právě v této době se uzavírá éra rišonim (raných kodifikátorů) a začíná éra acharonim (pozdních kodifikátorů). Práce rišonim byly pokládány za primární prameny, díla acharonim byly prameny sekundární. Acharonim se soustřeďovali především na vysvětlování a komentování děl rišonim. Zatímco rišonim studovali a zveřejňovali rukopisy, acharonim studovali a zveřejňovali tištěné knihy.
Další důležitou událostí bylo objevení Ameriky roku 1492. Radikální změna světonázoru vyústila v nutnost přehodnocení značné části ranější filozofie. Protikabalisticky orientované filozofické školy byly výrazně oslabeny. Tehdejší objevy podstatně rozšířily hranice lidského poznání, a lidé začali toužit po podobném obohacení svého duchovního života. Tato touha přivedla mnohé z nich ke studiu kabalistických systémů, které překračovaly meze dosavadního poznání.
Největší dopad ale měla španělská inkvizice, která vyvrcholila roku 1492 vyhnáním všech Židů ze Španělska. Španělsko bylo po staletí důležitým centrem židovské vzdělanosti, kabaly především, a nyní byly vůdčí osobnosti nuceny hledat si nová působiště. Někteří opustili Španělsko velmi mladí: Josef Karo ve čtyřech letech, Ja'akov Berab v osmnácti. Pro počáteční rozvoj safedské školy však měli klíčový význam dva zralí kabalisté, rabi Josef Zaragozi a rabi Josef Tajtacak.
Do té doby byl Safed domovem malé, nepříliš významné židovské komunity. Ještě začátkem 90. let 15. století musel její duchovní vůdce, rabi Perec Colombo, provozovat malé pekařství, protože obec byla příliš chudá, aby se mohl uživit z jejích prostředků. Tato neutěšená situace se však od základu změnila s příchodem rabi Josefa Zaragoziho.

Narodil se stejně jako Abulafia v Zaragoze, odkud uprchl spolu se svými souvěrci roku 1492. Nějaký čas pak pobýval - patrně po vzoru Abulafiově - na Sicílii, později přesídlil do Bejrútu. Roku 1496 - tehdy již měl věhlas „dokonalého světce" - jej zastihneme na cestě do Sidonu, kde přijal místo vrchního rabína. Poté byl jmenován rabínem v Safedu a začal z něj budovat centrum kabaly. Jedním z jeho prvních úkolů ve funkci rabína bylo založit akademii, v níž by bylo možno studovat jak Talmud, tak kabalu.
Díky své klidné, smířlivé povaze byl Zaragozi vážen a milován Židy právě tak jako Muslimy a uctíván jako anděl míru. Jeho mladší současník, autor spisu Sefer charedim, o něm píše: „Josef Zaragozi, učitel Radbazův, vždy přinášel mír mezi znesvářené sousedy i manžele, a to i mezi pohany. Byl hoden spatřit proroka Elijáše."
Zmíněný Radbaz, rabi David Abu Zimra (1470-1572), byl další Žid vyhnaný ze Španělska. Spolu se svým otcem se usadil v Safedu a zakrátko se stal předním Žákem rabi Josefa. Přestože později proslul jako jeden z největších odborníků v židovském právu, napsal také řadu knih o kabale. Znal Abulafiovy práce a nejméně na jednom místě zmiňuje jeho Chajej olam ha-ba.
Velmi důležitou okolností je, že v té době dosud žil rabi Jehuda Albotini, autor spisu Sulam alija (Žebřík vystupování) a jeden z nejvýznamnějších učitelů Abulafiových metod. Byl rabínem v Jeruzalémě, kde vyučoval do roku 1519. Zdá se tudíž pravděpodobné, že se s ním znal Radbaz a patrně rovněž existovalo spojení mezi Albotinim a Zaragozim. Albotini dříve žil na Iberském poloostrově, takže byl zřejmě znám i španělským kabalistům.

Roku 1514 Radbaz přesídlil do Egypta, který byl o tři roky později dobyt Turky. Tehdy získal zásluhou Avrahama Castra, jenž byl jmenován nejvyšším mincmistrem, místo vrchního rabína v Kairu. Tito dva kabalisté si nepochybně byli velmi blízcí; Radbaz zasvětil Castra do tajemství kabaly a pověděl mu o školách v Jeruzalémě a Safedu. Víme, že roku 1538 byl Castro mecenášem a žákem rabi Josefa Cajacha, jenž vystřídal Albotiniho ve vedení kabalistické školy v Jeruzalémě. Je také známo, že si Cajach a Radbaz spolu dopisovali.
V Egyptě patřil k předním Radbazovým žákům rabi Becal´el Aškenazi, autor Šita mekubecet, jednoho z nejdůležitějších komentářů k Talmudu. Právě on spolu s Radbazem uvedl do tajemství kabaly Ariho.
Druhý Josef, který musel opustit Španělsko, byl rabi Josef Tajtacak (1477-1545), jenž se usadil v Soluni. Těšil se pověsti jednoho z největších učenců své doby a mezi své žáky počítal takové osobnosti, jakými byli rabi Smu'el di Modina (Maharašdam), Jicchak Adrabi a Josef Ká¬ro. Jeho mladší současník rabi Eliahu di Vidas píše v Řešit chochma: „Slyšel jsem, že velký mudrc rabi Josef Tajtacak, kéž je jeho památ¬ka požehnána, nespal v posteli po čtyřicet let, vyjma o sabatu. Spával prý v bedně, příliš krátké, aby se mu do ní vešly nohy, a vstával vždy o půlnoci. Nikdo o tom ale nevěděl, a teprve po jeho smrti to prozradila jeho manželka."
Jedním z nejvýznamnějších Tajtacakových žáků v kabale byl rabi Šelomo Alkabec (1505-1584) ze Soluně, který proslul jako autor slavnostního sabatového hymnu Lecha dodi. Právě on měl zasvětit do mystérií kabaly Ramaka.

Rok 1552, kdy se narodil Ramak, byl ve znamení další události, jež měla na židovskou komunitu hluboký vliv; byla jí pouť Davida Reuveniho, záhadné mesianistické postavy z Kheybaru na Arabském poloostrově. Reuveni neváhal předstoupit před samotné papeže a krále. Během své cesty po Egyptě roku 1523 prý usiloval o audienci u rabi Avrahama Castra a je také možné, že se setkal s Radbazem. Rok poté Reuveni dosáhl audience u papeže Klimenta VIL (1478-1534), na něhož tento host z Arábie očividně hluboce zapůsobil.
Na svých cestách se Reuveni dostal do Portugalska, kde byl přijat na dvoře krále Jana III. Tam se seznámil s královským písařem Šlomem Molchem (1501-1532), marranem, jenž byl pokřtěn pod jménem Diego Pires. Jako v té době mnoho marranů studoval tajně judaismus a znal dobře Bibli a Talmud. Portugalsko bylo domovem význačné kabalistické školy, z níž vzešly takové osobnosti jako rabi Jehuda Chajit a Jehuda Albotini, a je možné, že Molcho byl rovněž v kontaktu se zbylými členy této školy, kteří unikli vyhnání a dosud se skrývali v Portugalsku. Po setkání s Reuvenim roku 1525 se Molcho obřezal a uprchl do Soluně.

Co následovalo, přesně nevíme. V Soluni se Molcho dostal mezi kabalisty sdružené kolem rabi Josefa Tajtacaka, jenž ho patrně zasvětil do mnoha tajemství kabaly. Avšak Molcho zřejmě měl pro meditační kabalu větší předpoklady než Tajtacak, možná díky mystériím, jimž se naučil ještě v Portugalsku. Za pomoci meditačních technik, o nichž pojednáme dále, byl Molcho schopen navázat spojení s magidem, což byl svého druhu andělský „mluvčí". O těchto metodách věděl i Tajtacak a také je sám praktikoval.

Podle některých zpráv Molcho navštívil také Svatou zemi a byl v kontaktu s jeruzalémskými a safedskými kabalisty. Roku 1530 se setkal s papežem Klimentem VII. a respekt, který si získal ve Vatikánu, mu zjednal obdiv a úctu mezi Židy v Římě.
Meditace v sobě skrývá jednu nebezpečnou past. Ten, kdo se jí zabývá, může snadno podlehout dojmu, že disponuje nadlidskými silami, které ve skutečnosti nemá. A do této pasti pravděpodobně upadl i Molcho.
Roku 1532 požádal o audienci u španělského krále a římského císaře Karla V. (1500-1555). Na velkého vůdce, který měl za sebou mnoho náboženských válek, však neznámý přivandrovalec neučinil žádný zvláštní dojem, a tak ho předal inkvizici. A protože Molcho byl pokřtěn v Portugalsku, byl postaven před soud jako odpadlík a odsouzen k smrti upálením. Po dlouhá léta byl jeho osud dáván za výstražný příklad těm, kteří zacházeli příliš daleko do mystérií meditační kabaly.
Několik let poté, v polovině 30. let 16. století, zavítali do Safedu tři kabalisté, kteří měli z tohoto města vytvořit centrum židovské vzdělanosti a mysticismu. Prvním z nich byl žák rabi Josefa Tajtacaka, třicetiletý rabi Šelomo Alkabec ze Soluně, který se již tehdy těšil pověsti znamenitého kabalisty. Mladý Moše Cordovero, který nedávno oslavil bar micva, k němu vzhlížel s velkou úctou a ani mu nepřišlo na mysl, že se právě on jednou stane jeho nejslavnějším žákem.
Druhým kabalístou byl rabi Ja'akov Berab (1474-1546), který se narodil v Kastílii a jako mladík byl vyhnán ze Španělska. Dlouhá léta pak pobýval v Portugalsku, Maroku a Alžíru, a roku 1523 se usadil v Egyptě, kde se dostal pod vliv Radbaze. Pravděpodobně se také setkal s Davidem Reuvenim, který tou dobou procházel Egyptem. Již jako význačný učenec se roku 1535 usadil v Safedu. Rok nato zemřel rabi Josef Zaragozi a Berab byl jmenován vrchním rabínem safedské komunity.
Třetím nově příchozím byl rabi Josef Káro (1488-1575), autor věhlasného kodexu židovského práva Sulchan aruch (Prostřený stůl). Narodil se v Toledu, a byly mu teprve čtyři roky, když jeho rodina byla vyhnána ze Španělska a přesídlila do Portugalska. Již tehdy měl pověst zázračného dítěte. V Lisabonu studoval u o čtrnáct let staršího rabi Ja'akova Beraba. Když byli roku 1498 vyhnáni Židé z Portugalska, přesídlil do Konstantinopole a odtud do Adrianopole v evropské části Turecka.

Nebylo mu ani dvacet let, a již byl považován za předního odborníka v židovském právu. Roku 1522 - téhož roku se narodil Ramak a objevil se Reuveni - začal psát své opus magnum Bejt Josef (Josefův dům). V tomto díle byla vůbec poprvé v jednom svazku shromážděna veškerá právní rozhodnutí, jaká kdy byla učiněna. Karo na něm pracoval dvacet let, a toto monumentální dílo se později stalo základem proslulejšího Sulchan aruchu.
V Adrianopoli se Karo seznámil se šlomem Molchem, jenž na něj hluboce zapůsobil. Stali se přáteli, a právě od Molcha se velký znalec práva naučil meditačním technikám umožňujícím komunikaci s magidem.

Roku 1533, rok po Molchově popravě, Karo přesídlil do Soluně, kde založil významnou talmudickou akademii. Stal se blízkým přítelem rabi Josefa Tajtacaka, pod jehož vlivem patrně dospěl k novým metodám komunikace s magidem. Poprvé se magid Karovi zjevil o svátku Šavu'ot, pravděpodobně roku 1535, a tyto revelace jsou zaznamenány ve velmi pozoruhodné knize Magid mešarim.
Na výzvu svého magida se Karo přestěhoval do Svaté země a roku 1537 se usadil v Safedu. Našel tam prosperující komunitu, která již tehdy Čítala více než tisíc rodin, a zakrátko se stal vůdčí osobností v akademii svého bývalého učitele z Lisabonu rabi Ja'akova. Nedlouho poté tito dva učenci připadli na myšlenku, jejíž úspěšné uskutečnění by od základu změnilo strukturu židovského života a patrně rovněž uspíšilo příchod Mesiáše.
Měli totiž v úmyslu obnovit dávný rituál ordinace. Tato ordinace měla dalekosáhlé právní důsledky a byla předávána z učitele na žáka od doby Mojžíše až do 4. století, kdy byla tradice v důsledku římského pronásledování ve Svaté zemi přerušena.
Velký Maimonides napsal, že ordinace smicha (dosl. vložení ruky) musí být obnovena před příchodem Mesiáše. Také napsal, že i tehdy, jestliže se nenajde žádný mistr, který by ji udělil, může být udělena kterémukoli jedinci za předpokladu, že k tomu dají souhlas všichni rabíni ve Svaté zemi. Protože většina těchto rabínů v té době sídlila v Safedu,
domnívali se Berab a Karo, že jakmile začnou svůj projekt uskutečňovat, ostatní komunity se k nim připojí. Roku 1538 sc safedští rabíni jednomyslně shodli na udělení ordinace rabímu Ja'akovu Berabovi. Jeden z rabínů však tuto ordinaci odmítl uznat. Byl to Ralbach (rabi Levi ibn Chabib, 1480-1541), vrchní rabín v Jeruzalémě, a jeho odmítavý postoj vyvolal kolem této otázky velké spory.
Nakonec byl Berab přinucen opustit své místo a musel uprchnout do Damašku. Dříve než odešel, udělil ordinaci smicha čtyřem svým nejlepším žákům. Smicha byla nejvyšší akademickou poctou, jaká mohla být jedinci udělena, a byla známkou toho, že dokonale zvládl všechny oblasti talmudické nauky a veškerá právní ustanovení. Tři z těchto žáků, rabi Josef Káro, Moše z Tzani a Josef Sagis, byli již zralí rabíni a vůdčí autority své doby, čtvrtému, Ramakovi, bylo teprve Šestnáct let.
Rabi Ja'akov Berab zemřel roku 1541 a v úřadu safedského rabína ho vystřídal rabi Josef Karo. O rok později Karo dokončil Bejt Josef, monumentální dílo, které mu navždy zajistilo věhlas přední autority v židovském právu.

Téhož roku sc dvacetiletému Ramakovi dostalo vnuknutí, aby začal studovat kabalu u rabi Selomo Alkabece. Tak byl zasvěcen do tajemství Zoharu a dokonale zvládl celý text. Učení Zoharu ho však neuspokojilo, protože Zohar mluví Často v pouhých náznacích a postrádá zřetelnou strukturu. Aby si sám pro sebe vše lépe ujasnil, začal psát dvě knihy. První z nich, Or jakar (Drahocenné světlo), publikovaná teprve v ne¬dávné době, byla rozsáhlým kometářem k Zoharu. Druhá kniha byla jeho opus magnum.
Je známa pod názvem Pardes rimonim (Granátový sad) nebo jednoduše Pardes a systemizuje veškeré dosavadní kabalistické učení. Ramakův největší přínos spočívá v tom, že učení mnoha raných škol uvedl do souladu s naukou Zoharu, a prokázal tak základní jednotu kabaly. Za pomoci stejně bezchybné logiky, jakou uplatnil ve svých právních textech Karo, Ramak dokazuje, že kabalistický systém raá konzistentní filozofický základ. Nebýt toho, že filozofie a kabala jsou tradičně chá¬pány jako dva protipóly, mohli bychom Pardes považovat za klasické dílo jak filozofické analýzy, tak kabaly.

Brzy po dopsání Pardes roku 1548 se Ramak spolu s dalšími ka-balisty, sdruženými kolem Alkabece, začal zabývat meditací metodou gerušin. Téhož roku rabi Cajach dokončil v Jeruzalémě spis Še'erit Josef. Ramak sice dobře znal metody jak Cajacha, tak Abulafii, dával však přednost jiné metodě, známé jako gerušin, která patrně úzce sou¬visela s metodou užívanou k přivolání rnagida.

Ukázka z Magid mešarim

(Magid pravil:)
Kdykoli jsi na čistém místě, ustavičně mysli na Tóru, bázeň Boží V a moji Mišnu, a to i tehdy, když jíš nebo mluvíš. Ani na okamžik se od nich neodlučuj. A tvůj jazyk nechť je nejtěžším údem tvého těla, jak tomu bylo během několika posledních dnů. Všechny tvé údy musí být v každém okamžiku sjednoceny pro mou službu, bázeň Boží a studium Tóry. Vzpomeň si na Rava, o němž Talmud praví, že nikdy v životě nevypustil ze svých úst jediné liché slovo.
Člověk si musí počínat takto: Musí sjednotit všechny své myšlenky k bázni Boží a službě Bohu. Tak je psáno: „Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty" (Př 23,26). Když dodržuješ přikázání nebo studuješ Tóru, tvé srdce musí být v jednotě s Bohem a nesmíš myslet na nic vyjma Něj...
Tím spíše to platí při modlitbě. Znicotni každou myšlenku, kterou chováš ve svém srdci, a zapuď zlý sklon a jeho zástupy, jakož i šiky Sama'ela a Hada, kteří jej provázejí. Po všechen čas sjednocuj své srdce a bez ustání mysli na Boha a Jeho Tóru a buď připraven Mu sloužit.
To je tajemství sjednocení, skrze něž člověk dosáhne skutečné jednoty se svým Stvořitelem. Jeho duše se k Němu přimkne, a tehdy se tělo stane příbytkem Boží přítomnosti. To míní Tóra, když praví: „Hospodina, svého Boha, se budeš bát, Jemu budeš sloužit, k Němu se přimkneš“ (Dt 10,20).
A proto, můj synu, vykonej dokonalé sjednocení. Dokážeš-li to, ,já ti dám právo přicházet mezi ty, kteří zde stojí". A učiním tě hodným navštívit zemi Jisra'el a setkat se s mým milovaných Šlomem (Molchem).


Literatura:
Kaplan, Aryeh - Meditaca a kabala (Praha : Volvox Globator, 1998)

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.