Corpus Hermeticum

Soubor hermetických spisů, jichž původ spatřují hermetikové ve starém Egyptě a připisují je legendárnímu Hermu Trismegistovi (Třikrát mocnému Hermovi, což je řecké pojmenování egyptského zasvěcence Thovta). 

Jiní badatelé se domnívají, že tyto spisy  které jsou různě uspořádává"' ny  jsou sbírkou řeckých textů z II. a III. stol. po Kr. a že jsou produktem řeckoorientálního synkretismu z doby římského císařství. Většina těchto textů vznikala skutečně až v období helénismu, jsou psány řecky a nesou stopy vlivů různých filosofických systémů, zejména gnostických (v. Gnose). Podle A. J. Féstugiéra (La Revolution d'Hermes Trismégiste, sv. I. 1944) je Corpus Hermeticum tvořeno dvěma řadami spisů obsahově odlišných. Jedna řada, patrně z 3. stol. př. Kr., se zabývá klasickými tajnými vědami a druhá, z období 2. a 3. stol. po Kr., obsahuje teologická a filosofická pojednání. Do „hermetického korpu" (Corpus Hermeticum je latinský název pro soubor těchto textů) není však badateli zařazován nejdůležitější, základní hermetický spis Tabula Smaragdina (v.), Smaragdová deska, spis, který hermetikové považují za jediný pravý spis Herma Trismegista. V některých spi* sech „hermetického korpu" vystupuje Hermes přímo jako osoba rozmlouvající se svým synem Tatem, knězem Ammonem atd. Základní filosofické znaky dala „hermetickému korpu" slavná alexandrijská škola a pozdní antika. Korpus se také někdy nazývá podle prvního a nejobsažnějšího spisu tohoto souboru Poimandres (řecky Pastýř). Soubor těchto spisů je různými autory různě tříděn: Ménard jej třídí na 17, Chambers na 21, jiní většinou na 18 jednotlivých spisů. Ménardovo třídění je následující: Poimandres (14 částí), Zasvčcovací rozmluva (Asklépios), Kóré kosmón (Minerva mundi čili Sova světa) a. Hermes svému synu Tátovi (fragmenty). E. Lévi pokládá z hermetického hlediska za nejdůležitější z těchto spisů spis Sova světa. Nejobsáhlejší spis Poimandres byl z podrfětu Cosima Mediciho přeložen do latiny v r. 1463 Marsigliem Fi činem a měl velký vliv na filosofii. #vé doby i následujících století. V XIX. a XX. stol. pak vznikly překlady do francouzštiny, němčiny a angličtiny. Hermetické spisy sebrané později v souboru Corpus Hermeticum přivezl z Makedonie mnich Leonardo da Pistoria r. 1460 a předal je Cosmovi Medicejskému, který je dal přeložit do latiny. Od konce XV. stol. se pak tyto spisy šířily Evropou a značně ovlivnily zejména renesanční filosofii i myšlení některých významných alchymistů. Jádro hermetického učení je však v těchto spisech, tvořících „hermetický korpus", překryto zejména gnosticismem, neopythagoreismem, neoplatonismem, Filonovou židovskou mystikou a dalšími vlivy. Nicméně Lactantius pokládal „hermetický korpus" za monumentální pomník staroegyptské teologie (L. Ménard 1866). Jeden z největších znalců „hermetického korpu", v hermetismu orientovaný L. Ménard (1866) si klade otázku, zda neoplatonismus, neopythagoreismus, orfismus a další filosofické směry nebyly naopak ovlivněny hermetismem, a uznává proto „korpus" za pramen hermetického učení. Řekové, kteří seznamovali svět se staroegyptskou teologií, dávali jí „řeckou fyziognomii".
Historická tradice Hermetického korpu sahá k neoplatonikům, kteří Hermovy spisy velmi oceňovali (Přoclus v V. stol. po Kr.). První soubor těchto spisů pořídil 'patrně Patricius (Nova de universis philosophia, Venezia 1593). Další důležité prameny jsou: Ursinus: De Zoroastre Bactriano, Hermete Trismegisto etc. (Nürnberg 1661); Tiedmann: Hermes Trismegisťs Poemander, oder von der göttlichen Macht und Weisheit (Berlin u. Stettin 1781); Lenglet du Fresnoy: Histoire de la philosophie hermetique (Haag 1742).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Ivo Železný - Praha 1995

Další obsah této kategorie

Alchymistická symbolika

Alchymisté byli od samého počátku svého „umění“ zavázáni k mlčenlivosti a veškeré své znalosti zveřejňovali pouze v podobě symbolů a tajných šifer. Jejich návody na přípravu nejrůznějších látek byly zakódovány, popř. v nich byla pro pojmenování jednotlivých substancí, ale také pro popis alchymistických činností, použita krycí jména. Co se za tajemnými symboly skrývá, mate nejen dnešní alchymistické nadšence, ale vyvolávalo to zmatek i v řadách alchymistů, kteří se snažili zopakovat experimenty svých předchůdců. Nejasnosti mohly být způsobeny také tím, že mnohá tajemství alchymie se předávala ústní formou, z mistra na učně – podobně jako výrobní postupy řemeslníků. V detailu GALERIE ALCHYMISTICKÝCH SYMBOLŮ.

Alchymie

Původ slova není zcela jasný, ale zdá se, jak tvrdí někteří znalci, že je odvozen ze staroegyptského výrazu „khemi", tj. černý, nebo přeneseně Egypt (země Khemi), protože alchymie byla nazývána též „egyptské umění" a starý Egypt byl pokládán za zemi, kde byla alchymie intenzívně pěstována, nebo kde dokonce vznikla. 

Alegorie

Slovo pochází z řečtiny a znamená jinotaj nebo vyjádření něčeho, např. abstraktní ideje, obrazem. Příkladem je alegorie spravedlnosti, vyjádřená postavou ženy držící v jedné ruce váhy, v druhé meč a mající zavázané oči. 

Alkahest

Alchymistický termín pro roztok, jehož se užívalo jako univerzálního rozpouštědla, čímž Paracelsus a van Helmont rozuměli substanci, která rozkládá látky a odděluje v nich jejich pralátku (v. materia prima). 

Androgyn

Oboupohlavní jedinec, vystupující často jako symbol v alchymii v obrazu bytosti, která je z poloviny muž a z poloviny žena. Naproti tomu hermafrodit je jediná bytost s mužskými a ženskými genitáliemi. 

Anima Mundi

Latinsky duše světa, pojem vyjadřující u Paracelsa a G. Bruna jejich panpsychismus, tj. názor, že vše existující je oduševnělé, každá entita jsoucna má svou „duši", a tedy

Azóth

Alchymistický termín převzatý z arabštiny, jímž byl označován oživující princip, ztotožněný někdy s Merkurem (rtutí). Podle jiných autorů je to uměle vytvořené slovo z prvního a posledního písmene abecedy (AZ). Eliphas Lévi jej nazývá „tajemným agens velikého díla" a chápe jej jako „zmagnetizovanou elektřinu".

Caduceus

(Též Merkurova nebo Hermova hůl.) Symbol, který tvoří dva hadi obtáčející hůl směrem vzhůru. Objevuje se již ve starém Egyptě a vyjadřuje základní povahu astrálního světla (v.), jeho polarizaci ob a od (v.). E. Lévi (Dějiny magie) připojuje k tomuto symbolu bajku o Teiresiovi, který nalezl dva do sebe spletené hady a oddělil je násilím holí, domnívaje se, že spolu zápasí, avšak: 

Elixír

Alchymistický termín pro kámen mudrců (v.) připravený v tekuté podobě jako všelék (tzv. panacea) a prostředek k omlazování a prodlužování života. U Indů tzv. soma (v.). 

Hermetická svatba

Podle Fulcanelliho jde o spojení dvou těl, z něhož vzniká „nebeská rosa". Latinské slovo „ros" pro rosu má etymologickou příbuznost se slovem „rosa", latinsky růže, a bratrstvo Rosae Crucis (v. Rosekruciáni) bylo nazýváno také Fraternita s Rosis Cocti (Bratrstvo sražené rosy), což

Kámen mudrců

Ústřední pojem alchymie (v.), neboť vyjadřuje nejvyšší cíl alchymického umění. Byl též nazýván „kamenem filosofů" (Lapis philosophorum), „poslední hmota" (Ulíima mateři a) či jinak. Je to konečný produkt tzv. Velkého díla (Magnum opus), případně Magisteria Slunce a existuje ve formě červeného prášku (resp. zrnek nebo granulomů) či tinktury.

Magistérium

Termín vyjadřující v alchymii tajemství procesu přípravy „filosofického kamene" (v. Kámen mudrců), resp. „filosofický kámen" sám. 

Materia Prima

(Latinsky „prvotní hmota".) Ústřední pojem alchymie (v.) a současně jedno z jejích největších tajemství, neboť co bylo prapůvodní hmotou, resp. její podstatou, je stále předmětem dohadů. 

Quinta Essentia

Vedle čtyř podstatných látek, vyjádřených termíny živlů, rozlišoval Aristoteles ještě pátou podstatnou látku, jíž rozuměl éter. Pojem se též označuje slovem kvintesence a rozumí se jím podstata nějaké věci vůbec.

Smaragdová deska

Základní dogmata hermetismu jsou obsažena v tezích tzv. Smaragdové desky, která je údajně dílem staroegyptského boha Thovta, nazývaného Řeky Hermes Trismegistos (Hermes Třikrát mocný), a která 

Spagyrie

V termínu spagyrie se uplatňují dvě řecká slova: „spao", které znamená „vytahovat" (extrahovat), a „ageiro", které znamená sbírat, spojovat  v pojmu je tedy obsažena základní alchymická zásada „solve et coagula" (odděluj a spojuj). 

Symbol

Pojem odvozený z řec. slova „symbolon" nebo „symbalein", což znamená směs nebo sloveso smísit. Vyjadřuje se tím, že symbol, tj. nějaký předmět nebo obraz, je ve spojení s něčím, nebo přesněji, že něco zastupuje. Znamená to, že svými vlastnostmi vyjadřuje něco podstatného z toho, co zastupuje, co symbolizuje, a užívá sé ho proto, že podstaty některých věcí jsou těžko vyjádřitelné slovy. 

Theatrum Chemicum

Proslulý sborník alchymických traktátů, sestavený E. Zetznerem a vydaný latinsky r. 1659. Sborník má šest dílů a obsahuje významné alchymické spisy, jako např. G. Dornea C lavis totius philosophiae chemicticeae (v němž je zahrnuta též Physica Hermetis Trismegisti),

Transmutace

Pojem, kolem něhož se koncentruje celá alchymie (v.); ta je v podstatě naukou o přeměnách; v užším smyslu o přeměnách obyčejných kovů v ušlechtilé kovy stříbro a zlato, v antropologickém smyslu o duchovní přeměně člověka. 

Turba Philosophorum

Latinský název starého alchymistického spisu, který A. E. Waite přeložil do angličtiny pod poněkud volným názvem Sněm filosofů. Jedná se o nejstarší latinsky psaný traktát o alchymii, který

Unus Mundus

Alchymisté tímto výrazem označovali jednotu světa, existující jako jednota protikladů, která se v našem vědomí odráží jako fenomenální odlišnosti věcí a jevů, jako rozdíl mezi materiálním a duchovním atd. .....

Arkánum

Latinské slovo arcanum znamená tajemství. V hermetismu se používá ve dvojím významu: (1) ve spojení s tarotem (v.): dvaadvacet hlavních tarotových karet se označuje jako „velká arkána"; (2) ve spojení se spagyrií ....