Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

John Dee (13. července 1527, Londýn - 1609, Mortlake, přesné datum úmrtí není známo) byl matematik, astronom, alchymista, astrolog a okultista waleského původu. Byl rádcem krále Eduarda VI. a později královny Alžběty I. Spolu s alchymistou Edwardem Kelleym pobýval v Polsku, později se stal dvorním alchymistou císaře Rudolfa II., kterému věnoval zázračné zrcadlo. Později ale upadl v nemilost, takže musel opustit zem. Pobýval pak v Sasku, poté se tajně vrátil do Čech a působil jako alchymista u Viléma z Rožmberka. V roce 1586 odjel zpět do Anglie, kde se stal rektorem koleje v Manchestru. Napsal několik alchymistických prací, a také několik spisů, zaměřených na matematiku a astronomii.
Také se o něm píše příběh v knížkách Michaela Scotta: Jménem - Alchymista (již vyšlo), Čaroděj (již vyšlo), Vědma (již vyšlo) a potom ještě mají vyjít další 3 knihy z této série. Celková série má tedy 6 dílů a je to jeden jediný příběh. Ovšem v těchto knihách hraje John Dee zápornou roli a je nepřítelem neméně známého Alchymisty Nicolase Flamela. Životem Johna Dee se beletristicky zabývá kniha Gustava Meyrinka: Anděl západního okna, vydalo nakladatelství ARGO v roce 2005, originál "Der Engel vom westlichen Fenster" byl vydán v roce 1927, přeložil Antonín Bayer.

Zdroj: Wikipedia


-významný anglický přírodovědec a matematik a jedna z největších postav renesančního hermetismu
- narozen v Londýně v urozené rodině
- studoval v Cambridgi, Holandsku, získal rozsáhlé přírodovědné vzdělání, napsal významné spisy o matematice a námořní navigaci, živil se kreslením námořních map ( i pro Drakea)
- žil v době boje katolíků s protestanty ( sám patřil k protestantům) a boje Anglie s Francií
- sestavoval horoskopy, i královně Alžbětě I.
- Zabýval se praktickou magií ( jeho praxe byla s nějvětší pravděpodobností založena na znalosti Necronomiconu) a alchymií, v magii pak pracoval s magickými zrcadly ve spolupráci s médii - jeho hlavním médiem byl Edward Kelley ( vl. Jménem Talbot ) . Dee se ve svém sídle, v městečku Mortlake u Londýna zabýval krystalomancií. 

Vlastnil vzácnou křišťálovou kouli tajemného původu, kterou nazýval „lapis manifestationis“ nebo „lapis sacer et mystikus“.Prostřednictvím této koule a média promlouvali duchové. Občas se duchové prostřednictvím média i materializovali, ovšem existují jisté pochybnosti o důvěryhodnosti Deeova média Kelleyho. O svých magických experimentech si Dee vedl podrobné záznamy, které se v neúplnosti zachovaly, a které roku 1659 vydal M. Casaubon ( Tru and faithfull relation of what passed from many years between Dr. John Dee and some spirits).
- Pomocí evokovaných andělů ( Michael, Gabriel, Uriel) získával Dee různá sdělení magická – např. henochiánský systém magie, o kterém se ještě zmíníme, ale také , prostřednictvím Kelleyho, nejrůznější pokyny, nezřídka politického rázu. (Gustav Meyrink ve svém románu Anděl západního okna tyto evokace, a vpodstatě život Johna Dee poutavým způsobem popisuje).
- Významným esoterickým spisem byla Monas hieroglypha, kterou Dee osobně věnoval císaři Maxmiliánovi I., při jeho korunovaci na uherského krále v Bratislavě. To mu později otevřelo přístup k císaři Rudolfu II. , který byl Maxmiliánův syn.
- 1583 odjel Dee s Kelleyem do Polska a v Anglii zanechali velké dluhy. Rozzlobení věřitelé poštvali dav, který vyraboval Deeův dům v Mortlake a zničil jeho sbírky i knihovnu.
- V Polsku dlouho nepobyli a odcestovali do Čech, kde byl Dee přijat císařem Rudolfem II.. Na nátlak papežského mnicha musel Prahu opustit a byl svěřen do péče nejvyššího purkrabího Viléma z Rožmberka. Začátkem března 1587 tedy přijel Dee se svou manželkou a Kelley se svou manželkou do Třeboně, kde měl Vilém z Rožmberka svůj zámek. Zřejmě díky intrikám Kelleyho však Dee upadl u Viléma v nemilost a byl nucen Třeboň opustit.
- Zatímco Kelley, vydávaje se za alchymistu, se usadil v Praze, v pověstném Fausotvě domě na Karlově náměstí, aby zde posléze skončil potupně svůj život při útěku z vězení, nešťastný a starý Dee se vydal s rodinou do Anglie.
- 1596 byl jmenován profesorem V Christ College v Manchestru a byl finančně podporován královnou Alžbětou. Místními puritány byl však nenáviděn jako čaroděj a byl jimi s celou rodinou persekvován.
- Po královnině smrti její nástupce Jakub I. Zbavil Deea profesury a tak Dee odjel zpět do svého sídla v Mortlake. Nachází nové medium, koná nové „actions“, studuje a píše.
- V prosinci 1608 v Mortlake umírá
- Jeden z jeho rukopisů, obsahující záznamy ze seancí konaných od prosince 1581 do května 1583,objevil rosekrucián Elias Ashmole roku 1666 po velkém požáru Londýna.
- Teprve řád Zlatého úsvitu objevil jeho systém enochiánské magie. 
- díky evokaci vyšších inteligencí získal Dee tzv. enochiánský jazyk, který je klíčem magických formulí. K němu existuje 19 klíčů uspořádaných v kruhovém schématu. Enochiánský jazyk má svou zvláštní gramatiku a syntax a slouží především jako systém komunikace s anděly.. Crowleymu sloužil tento jazyk k nazírání aethyrů. Název enochiánského systému je odvozen od jednoho z proroků – Enocha/Henocha.

Použitá literatura:
Nakonečný,M. Lexikon magie, Magie v historii, teorii a praxi Meyrink,G. Anděl západního okna


John Dee

Jeden z nejvzdělanějších mužů své doby se narodil v roce 1527 v Londýně. Působil jako profesor matematiky a geometrie na univerzitách v Cambridgi a v Paříži a údajně shromáždil nejlepší vědeckou knihovnu v tehdejší Evropě.
Z dochovaného katalogu víme, že vedle matematických a astronomických spisů obsahovala především literaturu zabývající se tajnými naukami. Sám Dee byl mimo jiné autorem obsáhlého ale poněkud nesrozumitelného díla Monas Hieroglyphica, pojednávajícího o kabalistické, alchymistické, astrologické a numerologické magii. Vyjádřil v něm přesvědčení, že nekonečnému vesmíru vládne kosmická harmonie, k jejímuž poznání je možné proniknout prostřednictvím číselných kombinací a zvláštních symbolů. Domníval se přitom, že svět duchů je zcela reálný a věřil, že z „onoho světa“ dostáváme poselství, která se pokoušel přijímat a dešifrovat.
Alchymista, nebo čaroděj?
Za panování anglické královny Marie I. řečené katolické, se na čas ocitl ve vězení pro podezření z čarodějnictví. Z postavení hvězd vypočetl datum královniny smrti a touto přesnou předpovědí zaujal její nevlastní sestru a nástupkyni Alžbětu I. natolik, že se stal jejím dvorním astrologem. V roce 1583 se seznámil s polským velmožem Albrechtem Laskim, který pobýval v Anglii s jakýmsi diplomatickým posláním a velmi se přitom zajímal o alchymii a okultismus. Na jeho pozvání se pak spolu se svým pomocníkem Edwardem Kelleym odebral do Polska. 
O rok později přijeli oba angličtí alchymisté do Prahy, kde se ucházeli o přízeň Rudolfa II. Doktora Dee doporučoval císaři i jeho osobní lékař Tadeáš Hájek z Hájku, v jehož domě na Starém Městě byl ubytován. Přesto se učenému Angličanovi dlouho nepodařilo dosáhnout slyšení u dvora. Nakonec se jednou sešel s císařem, ale nepředváděl mu transmutaci rtuti ve zlato, jak se traduje, ale vysvětloval svůj projekt mystické reformy světa. Jejich další kontakty byly přerušeny intrikami papežského nuncia Filippa Segiho, který oba Angličany považoval za velmi nebezpečné. V jednom ze svých dopisů o nich výslovně uvádí: „John Dee a jeho druh jsou na tomto dvoře už delší dobu a pracují na tom, aby zplodili nový blud, neřku-li kacířství…“
Verdikt církve: kacíř
Tedy nikoliv snad špionáž pro anglickou královnu Alžbětu, z čehož jsou Dee a Kelley dodnes obviňováni, ale zákulisní nařčení ortodoxního katolického kléru z kacířství bylo tím, co nakonec zbavilo Angličany císařovy přízně. Napovídá tomu i vyjádření jednoho z předáků Jednoty bratrské Václava Budovce z Budova: „Učený a známý Angličan, jehož jméno je Dee, přišel do Prahy za císařem Rudolfem II. a z počátku jím byl příznivě přijat. Předpověděl, že křesťanský svět projde v krátké době zázračnou reformou a že dojde ke zkáze Konstantinopole i Říma. Své předpovědi neustále šířil mezi obyvatelstvem.“ Právě tato proroctví nakonec vedla k tomu, že císař pod tlakem Segiho stížností v červnu 1586 vypověděl oba Angličany ze země.
Přátele rozkmotřily peníze
Brzy na to se však Deea a Kelleyho ujal druhý nejmocnější muž v Českém království a velký příznivec alchymie a okultismu Vilém z Rožmberka, který je pozval na svůj zámek v Třeboni. Dee, jenž zde pobýval s celou svou rodinou, si toto jihočeské město natolik oblíbil, že i svého tehdy narozeného syna pojmenoval Theodor Třeboňský. Kromě spiritistických seancí, jichž se zúčastňoval i sám rožmberský velmož, se zde věnoval pokusům o matematické vyjádření harmonie světa a vytvoření záhadného „enochiánského“ jazyka, jímž prý rozmlouval s anděly.
Někdy na podzim 1588 však došlo mezi Deem a Kelleym k vážné roztržce. Jejím důvodem byly zřejmě peníze. Štědrý Rožmberk totiž dával Kelleymu na jeho pokusy tisíce dukátů, ale on pouze malou část z toho přenechával Deeovi. Když na to učenec přišel, ztropil skandál a s přátelstvím byl konec. V březnu následujícího roku si zakoupil dvanáct tažných koní, nechal postavit pevné vozy a přes Budějovice, Norimberk a Brémy se vrátil do Londýna. Cestou se v brémách setkal s dalším významným učenecem té doby, hermetikem a filozofem Henricusem Kunhartem z Hamburku. Britská historička F. A. Yaetsová se domnívá, že právě jejich tehdejší rozhovory o duchovní reformě světa daly podnět ke vzniku rosenkruciánství, tajemného Řádu růže a kříže. 
Po návratu do Anglie se Dee znovu vrátil do služeb královny Alžběty, ale v době jeho nepřítomnosti mu zatím zfanatizovaný dav spálil laboratoř a knihovnu. Po Alžbětině smrti mu nový král Jakub I. odebral vyplácenou rentu a věhlasný učenec zemřel v roce 1608 v bídě.

II.
John Dee (1527-1609)

... alchymista, matematik, astronom, okultista, filozof, věštec, astrolog, geograf. Velmi renomovaný myslitel, matematik, odborník v navigaci své doby. Byl to člověk z dnešního pohledu nepochopitelně rozkročený mezi svět magie a svět vědy. Na jednu stranu uznávaný odborník a vědec, na straně druhé, člověk ponořený do světa magie, astrologie, hermetických nauk, který posledních 30 let svého života věnoval snaze naučit se komunikovat s anděly. Co pro nás je nepochopitelné, bylo zřejmě pro současníky samozřejmé. Jak už jsme řekli, oni tyto oblasti ještě nerozdělovali tak jako my.
Hrál určitou roli v alžbětinské politice. Byl poradcem královny a spekuluje se, že také jejím špionem. Někdy počátkem 80.let se seznámil s Edwardem Kelleyem, s nímž utvořil dvojici alchymistů. Cestovali spolu po Evropě a kolem roku 1585 přibyli společně také do Prahy. později spolu pobývali také na panství Viléma z Rožmberka. Zde nebyli mezi řadovým obyvatelstvem nadměrně oblíbeni, jak o tom svědčí poznámka dobového kronikáře k jedné příhodě při vyjížďce na lodi, kdy jim snad hrozilo utonutí: "kunstlíři, škoda, že se nepotopili. Důvody této neobliby jsou nejasné, ale je možné, že s nimi domácí obyvatelstvo udělalo nějaké neblahé zkušenosti.Později se cesty obou alchymistů rozešly. Zdá se, že transmutace kovů a ta část alchymie spojená s chemií, tedy ta část alchymie, kterou bychom mohli nazvat protochemií nebyla v hlavním směru Deeovy činnosti. Spíše jej zajímala komunikace s nadpřirozenými bytostmi. Edward Kelley, který byl téměř jistě podvodníkem, se stal Deeovým médiem, prostřednictvím něhož důvěřivý(?) filozof komunikoval s vyššími bytostmi. Dee pořádal seance, na které zval vysokou šlechtu a na nichž prostřednictvím Kelleyho promlouval s oněmi anděly. Z dnešních zkušeností víme, že taková představení bývají téměř jistě podvodem. Známí skeptici z řad profesionálních kouzelníků jako Harry Houdini, James Randi či Derren Brown už popsali mnohokrát mechanismy, kterými se podvody dějí. Za zmínku z tohoto pohledu stojí Brownův televizní dokument Mesiáš, který odhaluje tyto mechanismy a varuje potenciální oběti před zneužitím ze strany těchto samozvaných šamanů. Podobně jako nepředpokládáme, že alchymisté dovedli vyrábět skutečné zlato, nevěříme, že by duchaření s Kelleyim bylo čímsi jiným než umným podvodem. Naskýtá se otázka, byl Dee do podvodu zasvěcen nebo byl stejně jako ostatní obecenstvo jen obětí své naivity a touhy věřit? Byl Kelleyho obětí nebo spolupachatelem? Na jednu strany skutečný vědec, kterým Dee bezpochyby byl, nevypadá jako někdo, kdo potřebuje na sebe upozorňovat předstíráním něčeho, co neumí. Na druhou stranu existují v pramenech zprávy, že snad, ač chemická stránka alchymie u něj nebyla na předním místě, údajně měl také úspěšně v Čechách transmutovat běžný kov ve zlato. Ale je možné, že jde o omyl a transmutaci předvedl Kelley a Deeovi je omylem připisována. Ale Dee mohl mít důvody k podvodu stejně jako Kelley.Byli-li skutečně špiony, měli motivaci vetřít se do přízně Rudolfa a ostatních velmožů v Českém království docela jiného typu než jiní badatelé či naopak podvodníci. Navíc podvod ve jménu vlasti( nebo tehdy ve jménu královny) není tak docela podvodem. Je vlasteneckým činem. Ale byla zde i jiná motivace. V Čechách se oba nejprve zdrželi jen krátce a cestovali do Polska, kde jim ovšem hrozilo trestní stíhání, nejspíše pro čarodějnictví. Vrátili se tedy zpátky do Prahy. Kdyby nezískali úkryt a ochranu u tolerantního a mocného Rudolfa, jejich život by byl ohrožen. Pak to mohlo třeba i poctivého muže svést k podvodům. Ale Dee se duchařsko-andělskou problematikou zabýval už předtím a zřejmě už předtím byl Kelley jeho médiem. Věděl Dee, že Kelley podvádí? Mohl se s ním léta přátelit, trávit čas, společně cestovat, provádět ony magické obřady a nevidět, že jeho kolega je podvodník? Nejspíš nechtěl vědět, tak nevěděl. Každopádně cesty obou mužů se rozešly. Dee se vrátil do Anglie,kde zemřel stejně jako mnoho jiných alchymistů v bídě, zatímco Kelley zůstal v Čechách a teprve ho čekal vrchol jeho slávy.
O Deeových poznatcích, pokusech a jejich výsledcích toho víme méně než bychom chtěli a možná potřebovali. Dee totiž používal ve svých zápiscích tajné písmo, které se dosud nepodařilo rozluštit. Je proto pravděpodobné, že mnoho jeho názorů, ale i objevů neznáme.

 

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.