Durman obecný (Datura stramonium)

Jednoletá bylina rozložitého vzrůstu. Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. 

DURMAN OBECNÝ

dle Wendys:
Jednoletá bylina rozložitého vzrůstu. Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. Plodem je nápadně ostnitá tobolka. Kvete v VI až IX.
STANOVIŠTĚ:
Komposty, okraje polí, hnojiště, staré zahrady, rumiště, kraje komunikací, okolí vesnic, náspy, skládky, preferuje půdy výživné, dusíkaté, kypré.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR roztroušeně, obvykle v teplejších oblastech, většinou jen od nížin do podhorských oblastí (max. 800 m n.m., obvykle však jen asi do 450 m n.m.). Původní areál rozšíření není zcela jasný, pravděpodobně zahrnuje jen jih a jihovýchod Severní Ameriky, podle některých autorů je však původní i v Evropě, neb to údajně dokládají zápisky antických autorů, v jiných pramenech je uváděno, že se jedná o rostlinu původně eurosibiřskou nebo meridionální (=severní oblast subtropů), v současnosti se však zdá nejpravděpodobnější varianta první. Druhotně roste v současné době takřa všude od tropů do mírných pásem, do Španělska byl např. zavlečen patrně už ve 2. polovině 16. století (pokud není v Evropě původní), v Německu pěstován od století 17. atd.
Objevitelem rostliny je osobní lékař španělského krále Filipa II. Francisco Hernandez, který ji popsal a uvedl pod aztéckým názvem "Tlapatl".
JEDY:
Rostlina obsahuje řadu tropanových alkaloidů, v listech je jich asi 0,3 až 0,75% (nejvíce v žilkách a v řapíku), v semeni 0,3 až 0,5%, v kořenech asi 0,35% a ve stonku až 0,55%. Hlavními alkaloidy jsou anisodin (daturamin), l-hyoscyamin, atropin, l-skopolamin, apoatropin, belladonin, nikotin. Dále jsou obsaženy flavonové glykosidy (rutin), kumarin skopoletin, v listech 4 až 7% tříslovin, v semenech je 1 až 2% tříslovin, kyselina jablečná, 15 až 21% oleje s kyselinou palmitovou a stearovou.
Otravy durmanem jsou způsobeny zejména atropinem, byly pozorovány jak u zvěře, tak i u člověka, zejména u dětí, které se nechaly zlákat zajímavě vyhlížejícími plody naplněnými množstvím černých semen. Otrava se projevuje pocitem suchosti v ústech, rozšířenými zorničkami, zmateností, neklidem, halucinacemi, kůže v obličeji rudne, zrychluje se puls, otrávený bez příčiny mluví, křičí, živě gestikuluje, bývá agresivní. Poté přichází stádium ochablosti, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt nastává v komatu. Přestože prognóza otrav je poměrně příznivá (až 90% otrávených se podaří vyléčit), nelze zapomenout, že durman je rostlina smrtelně jedovatá! Léčení spočívá ve výplachu žaludku, v podávání živočišného uhlí a ve fázi podráždění se podávají sedativa ve formě krátkodobě působících barbiturových sloučenin. Je zcela nezbytné okamžitě přivolat lékařskou pomoc, ještě před jejím příjezdem je však dobré vyvolat zvracení.
V poslední době se durman stává předmětem zájmu experimentujících toxikomanů.
LÉČITELSTVÍ:
Sbíranou částí je list (Folia stramonii) a semeno (Semen stramonii). List se sbírá v době květu, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Semena se získávají krátce před dozráním seříznutím tobolek, po dozrání se vymlátí. Občas se sbírá i kořen (Radix stramonii) nebo květ (Flores stramonii).
Droga omezuje sekreci bronchiálních žláz a mohutně rozšiřuje bronchy, užívá se jí proto zejména jako antiastmatikum (např. v tzv. astmatických cigaretách), proti křečím při kašli, napomáhá vykašlávání, doporučována bývá i při Parkinsonově nemoci nebo jako afrodiziakum. V homeopatii se užívá proti astmatu, černému kašli, neuralgii, nervozitě, křečím.
Vzhledem k velké jedovatosti durmanu se nedoporučuje užívat drogu bez lékařského dozoru!
DURMAN V ČESKÉM HERBÁŘI Z ROKU 1899:
Durman obecný (panenská okurka, Datura stramonium) má lodyhu přímou, na 2 st. vysokou, květy nálevkovité, bílé; plod jest ostenatá, mnohosemenná tobolka zvící jablka. Bylina tato odporně páchnoucí a omamující pochází z Indie východní, avšak nyní jest u nás obecná, roste na rumištích, u cest; kvete v červenci a srpnu.
Ku potřebě lékařské sbírá se listí v červnu a červenci; užívá se proti vzteklině, ochrnutí, křečím, proti šílení opilců a j.
Zdroj: http://botanika.wendys.cz/


Dle Františka Kabeláka:
Durman metelovitý - Datura meteloides D. C, ololiuqui, Solanaceae
Příprava: Upráškovaná semena se nechají nějaký čas bobtnat v lehce opojném moštu nebo v lehce fermentovaném nápoji (ananas s cukrovou vodou).
Užití:    Pije se poměrně malá dávka a odejde se na klidné místo.
Účinek: Po krátkém stavu zmatenosti nastane příjemný pocit klidu a lehký spánek. Při tomto spánku jsme ale ještě tak bdělí, že slyšíme vše, co se okolo děje. Vytrhneme-li se vůlí z tohoto stavu, opojení zmizí a zůstává pouze určitá ošklivost, která brzo přejde.
Poddáme-li se ale hře myšlenek, objeví se mlhovité postavy, ze kterých se jedna nebo druhá zřetelněji pozvedá a později je jasně zřetelná. Myslíme-li při tom na známého nebo mrt¬vého atd., postava přijímá jeho zevní vzezření. Operatér s ní započíná hovor, při čemž operatér, jako by si chtěl obsah rozhovoru lépe uvědomit, opakuje věty rozhovoru. Ve starých zprávách se také mluví o zjevení hned dobrého a hned zlého démona. Rovněž lze podle přání vyvolat vize náboženské atd.
Ololiuqui má hypnotický účinek, takže omámený poví vše, i co chce zakrýt atd.
Hlas fantomu má podobu hlasu nesmělých dětí, když se modlí. Následek:   Nezpůsobuje kocovinu.
Příčina: Otrava hyoscyaminem. Tento alkaloid působí opojně na velký mozek.

Datura, toloachi (kouřitelné afrodiziakum)
Datura arborea L., durman stromkovitý; Datura discolor Bernh., durman různobarevný; Datura Inoxia Mill., durman neškodný; Datura meteloides D.C., durman metelovitý; Datura stramonium L., durman obecný; Datura suaveoloens H.B., durman vonný; Datura quercifilia Kunth., durman dubolistý.
Účinné      Atropin, hyoscyamin a skopolamin ve všech částech rostliny, látky:        V čerstvé rostlině převládá hyoscyamin, přeměňující se suše-ním na atropin.
Proti astmatu stačí jedna cigareta.
Čaj z odvaru listů působí brzy lhostejnost vůči okolí a ze¬vnímu dráždění a spánek provázený smyslnými sny. Nejvyšší dávka pro silného muže jsou čtyři vzrostlé čerstvé listy pře¬lité šálkem vařící vody. Do tabáku se přidává pouze 1 g na cigaretu; smí se kouřit nejvýše tři cigarety za sebou. Atropin je protijed proti muskarinu, a to suverénní.
Do tabáku sušený list, 1 g.
Do vepřového sádla k masti - vyvolává příjemné sexuální sny.
Po použití přichází kocovina a celková slabost. Působí také přeměnu ve zvíře.

Zdroj: Kabelák, František - Herbář hermetikův (Vodnář : Praha 2011)


dle Veselý, Josef - Magie I.
Durman (čeleď lilkovitých)
1.    Durman obecný (Datura stramonium) je jednoletá bylina s přímou, vět-venou, až 1 m vysokou lysou lodyhou a řapíkatými, vejčitými, hrubé laločnatě zubatými zašpičatělými listy, které jsou na líci tmavozelené, na rubu světlejší. Jednotlivé, velké, většinou úžlabní květy mají pětizubý, trubkovitý, trochu vej-čitě nafouklý kalich a bílou podlouhle nálevkovitou korunu s pěti ostrými cípy, dlouhou 5 až 8 cm. Kvete od června do září. Plodem je ostnitá tobolka, dlouhá až 5 cm, pukající čtyřmi chlopněmi, která obsahuje mnoho černých, ledvinovi-tých, hrbolatých semen.
2.    Je obecně rozšířen v teplejších oblastech mírného pásu severní polokoule a dnes již zasahuje i na jižní polokouli. U nás roste na rumištích, skládkách, kompostech, ve vinohradech a v blízkosti lidských obydlí, hlavně na půdách bohatých dusíkem, od nížiny do podhůří. Je dosti hojný na území celého státu.
3.    Rostlina obsahuje v sušině 0,2 až 0,7 % alkaloidů, z nichž hlavní jsou hyoscyamin a atropin, dílem skopolamin, apoatropin, belladonin a další. U star-ších rostlin převládá hyoscyamin, u mladších skopolamin. V kořenech byl prokázán i kuskohygrin. Obsah alkaloidů dosti kolísá v závislosti na půdních a povětrnostních podmínkách. Dále rostlina obsahuje deriváty kumarinu, třís-loviny aj. Jedovatá je celá rostlina.
4.    Stejné jako u rulíku. Časté inhalování durmanu vede k poruchám paměti a těžkým migrénám.
5.    Sbírá se list a semeno. Listy se sklízí z kvetoucích rostlin od června do srpna. Otrhávají se od spodu rostliny k vrcholu a sbírané zrána mají větší obsah alkaloidů než byly-li sebrané večer. Suší se pokud možno rychle v tenkých vrstvách na stinných a vzdušných místech přirozeným teplem. Semeno se sbírá krátce před úplným dozráním, v září a v říjnu, kdy se tobolky začínají otvírat. Tobolky se odříznou nebo odstřihnou a nechají se dozrát na suchém, stinném a vzdušném místě. Semena se získávají z usušených tobolek vyklepáním nebo výmlatem a nechají se dosušit.    
6.    Durman roste i na chudých půdách, dává však nejvyšši výnos a nejvyšší obsah alkaloidů na ne příliš suchých, kyprých vápenitých půdách bohatých na živiny, zvláště dusík, na výslunných, teplých stanovištích. Poněvadž rostliny nesnášejí květnové mrazíky, seje se durman kolem 20. dub-
na. Vysévá se řídce do řádků 50 cm od sebe vzdálených, 1 až 1 cm hluboko. Možný je i vysev na podzim - v listopadu. Semena klíčí nepravidelné a pomalu3 až 4 i více týdnů. Nejlépe klíči hnědě zbarvená. Zralejší, černá semena, je nutno předem vystavit dvouhodinovému    působení 1 % kyseliny dusičné; pak se ovšem musí důkladně omýt vodou a vysušit. Semena si uchovávají klíčivost 2 až 3 roky. Obsah alkaloidů nepříznivě ovlivňuje máta peprná pěstovaná v přímém sousedství.
7.    Obranné, nekromantické a divinační kuřidlo, součást čarodějnických mastí. Planetární signatura: Saturn.
H. Jednotlivou maximální dávku listové drogy ČsL 2 udával 0,2 g, denní 0,6 g. Obvyklé terapeutické dávky podle různých lékopisů jsou jednotlivá 0,03 až 0,15 g, denní 0,1 až 0,5 g. Obecně lze říci, že již jednotlivá dávka 0,3 g může u dospělého člověka působit toxicky.
9. První záznamy o durmanu pocházejí z indické a čínské literatury. Ze nanskrtského dhatura ostatně vznikl i latinský název této rostliny. V Indii se durman, který tam byl znám jako afrodisiakum, jak dokládají zprávy ještě l roku 1578, připodobňoval k chomáčům Šivových vlasů. Někteří autoři před-pokládají, že durman v Evropě rozšířili z Indie přišedší cikáni. Antičtí lékaři o/načovali jménem strychnos různé jedovaté rostliny. Theofrastův strychnos manikos je nejspíše durman, kdežto Dioskurides rozumí pod tímto názvem rulík. Účinky durmanu dobře znali Arabové: Avicenna se zmiňuje o durmanu metelovém, který nazýval jouzmathal (metelový ořech). Sv. Hildegarda znala durman pod jménem stramonia. Durman se používal pří léčení duševních ne-moci, horeček, nádorů, kožních onemocnění a průjmů. Velké vážnosti se těšily imcrické druhy durmanu v náboženských obřadech Nového světa.

Zdroj: Veselý, Josef - Magie I. (Vodnář : Praha 2008)


dle Wikipedia:
Durman obecný (Datura stramonium) je prudce jedovatá rostlina z čeledi lilkovitých. V současné době roste všude od tropů po mírné pásmo, jeho původní oblast výskytu nebyla spolehlivě určena (možná Severní Amerika, ale jsou i jiné možnosti). V ČR roste roztroušeně od nížin po podhůří. Horní hranice běžného výskytu je 450 m n. m., výjimečně se objevuje až do 800 m n. m.
Alternativní jména
Lidové: panenská okurka, andělské trumpety, vlčí jablko a maslák nebo také ježkova palice či čertova buřina.
Vzhled
Durman je 0,5 až 1 metr vysoká jednoletá bylina. Stonek je větvený s laločnatými zubatými listy a velkými květy s bílou nálevkovitou korunou. Plod je ostnitá tobolka.
Obsahové látky
Celá rostlina je jedovatá, obsahuje tropanové alkaloidy (0,2–0,6 %), především hyoscyamin a atropin, L-skopolamin, apoatropin, belladonin, nikotin, flavonolové glykosidy (rutin) a kumarin skopoletin.
Jedovatost
Otrava durmanem je velmi riziková - uživateli hrozí, obzvláště ve vyšších dávkách, smrt naprostým vyčerpáním se selháním srdce, přehřátím; pod vlivem deliria může dojít ke smrtelnému zranění.
Intoxikaci durmanem vyvolává požití jakýchkoliv částí rostliny, prudce jedovatý je např, kořen; ke zmírnění rizika výrazně škodlivé otravy byly předněji vdechovány výpary zahřívaného durmanu nad ohněm. Delirogenní vlastnosti pak byly známy již ve Starém i Novém světě jako démonická droga. Alkaloidy obsažené v durmanu po užití podněcují dynamogenii, tj. zvýšenou pohyblivost, ale rovněž i úzkost, agitovanost až pocity hrůzy, dochází ke zteplání, zarudnutí pleti, vysychání úst a sliznic, vzestupu tělesné teploty - příčinou je útlum činnosti potních a slinných žláz. Zornice jsou rozšířené a schopnost zaostřování přechodně narušena. Běžné jsou závratě, zrychlená tepová frekvence, bušení srdce, vrávoravá chůze a celkový subjektivní dojem těžké opilosti. Chování je automatizované, jakoby náměsíčné, dostavuje se vzrušenost až agresivita, zmatenost, dezorientace, úroveň kognitivních poruch a schopnosti komunikace jsou poté kolísavé. Objevuje se nesrozumitelná řeč, neschopnost soustředit se a rozumně uvažovat, rovněž mnohočetné zrakové, sluchové, čichové a chuťové halucinace, iluze, vjemy létání, prudkého otáčení a padání, ježdění. Na rozdíl od psychedelik (LSD, Meskalin), která zjevují pozměněnou realitu, halucinace při durmanovém deliriu vytváří zcela neexistující vjemy (pravé halucinace), častý je například kontakt s neexistujícími nebo fyzicky vzdálenými lidmi, vidění zvířat, odporného hmyzu, strašidel, příšer, oživlých předmětů, záblesky světla, časté je sbírání halucinatorních předmětů; obvykle jsou halucinace navozené durmanem, ale i ostatními rostlinami s anticholinergními látkami, obsahově nepříjemné, bizarní až děsivé - někteří porovnávají tyto delirantní vidiny s fantastickými obrazy Hieronyma Bosche. Po vyvrcholení intoxikace nastává náhlý útlum, mnohdy až komatózní spánek, podrážděnost a vysílení, dilatace zornic setrvává i poměrně dlouhou dobu po požití. Na průběh otravy se rozvíjí částečná amnézie, dotyčný si poté na delirium zpravidla pamatuje jako na velmi živý, těžký sen.
Využití
Léčivou drogu poskytují listy. Obsažené látky snižují tonus parasympatiku a uvolňují křeče.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2014

Další obsah této kategorie

Parcha saflorová - Maral (Leuzea carthamoides, Rhaponticum carthamoides)

Maralí kořen je tradiční posilující a omlazující bylina pocházející z Altaje. Bylina působí především jako: adaptogen - zvyšuje fyzickou i psychickou odolnost a odstraňuje únavu a afrodiziakum - posiluje pohlavní orgány a prohlubuje milostný prožitek

Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis)

Šišák je nenápadná léčivá bylinka, která pochází z Dálného východu. Bylina šišák je velice oblíbená v tradiční čínské medicíně. Léčivých účinků se využívají v tibetské medicíně a taková tradiční ruská přírodní medicína si ji velmi považuje. 

Rozchodnice růžová (Rhodiola rosea)

Zlatý kořen je naprosto výjimečná rostlina. Po dlouhých výzkumech došli odborníci k závěru, že jako adaptogen je Rhodiola rosea mnohem účinnější než jiné adaptogeny, včetně sibiřského žen-šenu – Panax ginsengu, Shiandry a Aralii. 

Kapradí (Dryopteris Filis-mas)

"O Beltainu utrhněte listy kapradí, které jsou ještě svinuté do spirál a usušte je nad beltainovým ohněm. Získáte mocný talisman pro následující rok." Slované věřili v zázračný květ kapradí, který činil svého majitele neviditelným a zprostředkoval mu všechna tajemství přírody. 

Zásady práce s magickým drogami

H. E. Douval, který se intenzivně zabýval prací s magickými drogami, stanovil následující základní pravidla pro jejich používání.

Mochomůrka červená (Amanita Muscaria)

Posvátná houba muchomůrka červená se nejčastěji spojovala s rituály sibiřských šamanů. Nové výzkumy ale ukazují, že psychotropní účinky muchomůrek byly známy již od doby kamenné v celé Asii i Evropě, odkud se znalost rituálního použití muchomůrek rozšířila do mnoha oblastí Ameriky. Podle legendy Korjaků vznikly muchomůrky ze slin nejvyššího boha, a proto je prý na místě je jako boží dar přijímat. Po požití čerstvých, sušených nebo vařených muchomůrek upadne šaman do jasnovidného transu během kterého je schopen cestovat jinými světy, komunikovat s duchy předků nebo navázat kontakt s těmi entitami, jejichž pomoc potřebuje. Může nahlédnout do budoucnosti nebo minulosti, najít východisko z ohrožující situace a podobně.

Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea)

Phalaris arundinacea (dříve nazývaná Baldigera arundinacea) je vlhkomilná travina. Má sivozelený oddenek plazivý, článkovaný, šupinatý. Stébla jsou přímá, 0,5-2m (výjimečně až 3m) dlouhá, pevná, hladká, na bázi šupinatá. Tmavozelené listy mají 10-35 cm dlouhé a 0,6-2 cm široké, ploché a dlouze zašpičatělé čepele. 

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je vytrvalá, až 120 cm vysoká dřevnatějící bylina s listnatými lodyhami, zakončenými volnými latami žlutých úborů, náležející do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).

Podběl lékařský (Tussilago farfara)

Podběl lékařský (Tussilago farfara), někdy také podběl obecný, je vytrvalá léčivá rostlina s dlouhým plazivým oddenkem. Listy začínají růst až po odkvětu. Vyskytuje v celé Evropě a v Asii. U nás se roste převážně na vlhkých místech, na polích, u vody, na loukách, na březích potoků a v příkopech.

Jalovec obecný (Juniperus communis)

Jalovec obecný (Juniperus communis) je keřovitá až stromovitá dřevina z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) rostoucí jako podrost jehličnatých (obzvláště borových) lesů, na pastvinách a stráních. Na území České republiky je vinou úbytku přirozených stanovišť a brutálního sběru jalovcových šištic (nepravý plod) dnes již v některých krajích velice vzácný a je proto řazen mezi ohrožené druhy flóry ČR. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Jednoletá až dvouletá, až 2,5 m vysoká bylina páchnoucí při vadnutí po myšině. Lodyha přímá, bohatě větvená, rýhovaná, dutá, lysá, ojíněná, v dolní části červeně skvrnitá. Listy zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, až 50 cm dlouhé, dolní řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, lístky řapíčkaté. 

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Jednoletá až dvouletá, žláznatě chlupatá, nepříjemně páchnoucí, 20 až 90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, téměř oblá, hustě chlupatá, zelená. Listy v přízemní růžici dlouze řapíkaté, v obrysu vejčité, chobotnatě peřeně zubaté, záhy odumírající, lodyžní listy střídavé, sbíhavou bází přisedlé, poloobjímavé, žláznatě chlupaté, tvarem podobné listům přízemním. 

Rulík zlomocný (Atropa Bella-Donna)

Vytrvalá, 50 až 180 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, oblá, plná, kratičce pýřitá, fialově naběhlá. Listy střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, kopinatě vejčité, vejčité nebo eliptické, klínovitě zúžené v řapík, celokrajné, zejména na žilkách krátce pýřité. 

Čarodějná mast (Unguentum sabbati)

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis Linné)

Původním domovem šalvěje je Středomoří. Šalvěj byla odpradávna velmi ceněna bylinka, což je patrné již z latinského „salve“, tedy léčit. Sypala se také na hroby, nebo se vysazovala na znamení upřímné vzpomínky. Používá se také v mnoha kulturách jako velmi silný purifikační činitel. Součástí fluidických kondenzátorů. (Dov)

Andělika lékařská (Angelica archangelica)

Tato vysoká bylina se řadí k nejcennějším léčivým rostlinám. Jejich léčebných vlastností využívali již starověcí mniši, kteří ji pěstovali v klášteře jako lék proti moru. Přidávala se také do koupelí proti cizí kletbě či uřknutí. Používá se do fluidických kondenzátorů. (Dov)

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter