Flamel, Nicolas (1330-1418)

Nejslavnější středověký alchymista, který žil v Paříži a znal tajemství transmutace olova ve zlato. Podle pověsti koupil od starého žida jakýsi rukopis, jehož studium mu umožnilo poznat tajemství zhotovování Kamene mudrců.

 Pomocí vyrobeného zlata pak vykonal mnoho dobrodiní pro chudé a nemocné, dal postavit několik kostelů atd. Alchy-mickou transmutaci uskutečnil s pomocí své ženy Pere-nelly 17. ledna 1382. Flamelovi připisované spisy o al-chymii vyšly souborně několikrát: Les oeuvres de Nicolas Flamel (Les figures hiéroglyphiques, Le sommaire philosophique, Le livre des laveurs et le bréviaire), b. 1.; za red. J. Langeho: Des berùhmten Philosophi Ni-colai Flamelli Chymische Werke, 1681. (Ziegler G.: Nicolas Flamel, Paris 1971 ; A. Poisson: Nicolas Flamel: sa vie, ses fondations, ses oeuvres, Paris 1893; čes. Vysvětlení hieroglyfických figur, 1990.)
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Nicolas Flamel (1330 Paříž – 1417/18) byl písař, notář, obchodník s rukopisy a alchymista.
Svou kariéru zahájil jako veřejný písař a notář v Paříži nejprve v blízkosti Hřbitova neviňátek a později naproti kostelu Saint-Jacques-la-Boucherie, v ulici, které se pak začalo říkat Rue des Ecrivains. Otevřel si dílnu poblíž domu zvaného A la Signe de la Fleur de Lys, kde kopíroval rukopisy a knihy.

Dílo

Flamel je označován za autora alchymistické knihy Kniha hieroglyfických obrazů[1], která byla vydána v Paříži roku 1612 pod názvem Livre des figures hiéroglypiques a v Londýně roku 1624 pod názvem Exposition of the Hieroglyphicall Figures.

Legendy o Flamelovi

Během jeho poklidného života se mu jedné noci ve snu zjevil anděl a ukázal mu knihu s podivnými hieroglyfy na každé sedmé stránce. „Flamele,“ řekl mu anděl, „dobře si tuto knihu prohlédni; ničemu z ní neporozumíš, vůbec ničemu, ty ani mnozí další, ale nadejde den, kdy tam uvidíš, co nikdo jiný.“ Když Flamel vztáhl po knize ruku, anděl zmizel ve zlatém oblaku.
O mnoho let později se mu dostala do rukou velmi veliká zlacená kniha s podivnými znaky, vyrytými do listů z tenké kůry. Obálka byla z umně opracované mědi, s podivnými literami a číslicemi. Flamel v ní rozpoznal knihu, kterou kdysi spatřil v onom podivném snu. Na prvních stránkách se v ní zlatým písmem pravilo, že ji sepsal „Žid Abraham, kněz, levita, astrolog a filosof pro národ židovský, jenž byl z Božího dopuštění rozprášen mezi Galy, pozdrav“.

Flamel podivnou knihu okamžitě koupil za dva floriny. Měla jednadvacet stran. Na každé sedmé straně byly jen obrazce. Texty byly pro Flamela nesrozumitelné, neboť nebyly psány latinkou. Flamel soudil, že autor knihy odhalil Židům umění trasmutace kovů, aby byli s to platit daně Římanům. Dohadoval se rovněž, že kniha podává návod na Velké dílo. Po 21 letech marných pokusů si náhle uvědomil, že nejvhodnějším vykladačem této knihy by byl Žid. A jak najít vhodnějšího než tím, že se připojí ke zbožným poutníkům, kteří se každoročně vydávají do kostela Saint-Jacques-la-Boucherie na cestu do Compostely ve Španělsku.
Na cestu se vydal roku 1378. Po vykonání pobožnosti v chrámu svatého Jakuba v Compostelle navštívil se svou pečlivěsopatrovanou knihou celou řadu tamních synagog, ale bezvýsledně. Avšak jeho štěstí (nebo osud) se obrátilo na zpáteční cestě. V Leónu se seznámil s boloňským obchodníkem, který ho poslal za svým přítelem zvaným Maitre Cynches, židovským konvertitou. Ten v knize rozpoznal dávno postrádaný spis Eš mezaref rabi Abrahama, text, který kabalisté pokládali za navždy ztracený. Oba noví přátelé odcestovali do Paříže, aby tam originální dokument rozluštili. Na této cestě však mistr zemřel.

Flamelovi tedy trvalo další tři roky, než se mu podařilo dovést své experimenty ke zdárnému konci. Když pak došlo na předposlední stadium se substancí ve skleněné nádobce v peci, s tlukoucím srdcem a zatajeným dechem pozoroval měnící se barvy. Objevovaly se ve správném pořadí jak to bylo popsáno ve spisu: od šedé k černé, od černé k bílé. Bílá se zjevila jako kulatá zář okolo okraje černé atd. a pak všechno zbělelo. Dosáhl stadia bílého elixíru. S pomocí své ženy Perenelly zaznamenal, že okolo poledního v pondělí 17.1.1383 dosáhli transmutace přidáním bílé substance do půl libry roztaveného olova a tyglíku. Výsledným produktem bylo ryzí stříbro, čistší než stříbro z dolů.
Po tomto úspěchu vrátil Flamel zbytek bílého elixíru zpět do nádoby a pokračoval v zahřívání. Znovu se jedna po druhé objevovaly správné barvy a 25.4 dovršil své dílo a pomocí rudého kamene proměnil rtuť ve stejné množství ryzího zlata. Se získaným zlatem se stal Flamel nejbohatším mužem v Paříži, avšak jeho pohádkové bohatství zůstalo velkým tajemstvím.
Ve své poslední vůli Flamel odkázal peníze na založení čtrnácti špitálů, výstavbu tří kaplí a obdarování sedmi kostelů. Odkud tohle nesmírné bohatství pocházelo? Tvrdívalo se, že z alchymického zlata. Tvrdí se, že Perennelle zemřela roku 1397 nebo 1404 a byla pohřbena na Hřbitově neviňátek. Flamel žil do roku 1418. Jistý Paul Lucas však ve svém díle Voyage au Levant píše, že se s manželi Flamelovými setkal v roce 1705 a později v roce 1761 se účastnili představení v pařížské Opeře.

Zdroj: Wikipedia


Nicolas Flamel se narodil v městečku Pontois v Isle de France roku 1330. Pracoval jako veřejný písař a později jako notář. Pracoval v kanceláři poblíž Hřbitova neviňátek a později v kanceláři u kostela Saint-Jacques de la Boucherie. Zde byl také pohřben. Ve své kanceláři – dílně si po smrti svých rodičů vydělával opisováním knih, listin a rukopisů.

Údajně v roce 1357 zakoupil od neznámého muže za dva floriny podivnou knihu s ještě podivnějšími znaky. Listy knihy byly z jemné kůry velmi mladých stromů. Vázaná byla v měděných pozlacených deskách. Dílo obsahovalo dvakrát sedm listů. Každý sedmý nebyl popsán, ale skvostně pomalován.Texty nebyly psány latinkou, ale jazykem, který byl naprosto nesrozumitelný. Možná, že se jednalo o řečtinu, nebo jiný starý jazyk, který Nicolas Flamel neovládal. Nic nedávalo smysl. Z titulu knihy vyplývalo, že autorem díla je Žid Abrahám, kníže, kněz, levita, astrolog a filosof. 

Dvacet jedna let strávil Nicolas Flamel marnými pokusy knize porozumět. Rozhodl se tedy vydat se na pouť do Compostelly ve Španělsku, aby zde naše vysvětlení obrazů z knihy Abrahama Žida. Na zpáteční cestě, roku 1378, se v Léonu seznámil se znalcem kabaly, který rozpoznal, že se jedná o spis Eš mezaref rabi Abrahama. Se svým přítelem, židovským učencem mistrem Canchem se vydali do Paříže, aby znovu začali pracovat na alchymických pokusech. Mistr Cancha však v Orléansu onemocněl a zemřel, ale stačil N. Flamela zasvětit do tajů Velkého díla. Po návratu do Paříže ještě strávil další tři roky pokusy, než své dílo zdárně dokončil a jeho další alchymické operace vedly k úspěchům.

Nicolas Flamel velmi miloval svou manželku Perrenellu. S její pomocí, jak sám zaznamenal, okolo poledne v pondělí 17. ledna 1382 dosáhl transmutace jejímž výsledkem bylo ryzí stříbro. Velké dílo dokončil v tomtéž roce 25. dubna. Podle návodu knihy získal ryzí zlato. Flamelovi v transmutacích pokračovali a nabyli velkého majetku. Flamel založil v Paříži nemocnice, kosteli a kaple. Milodary z jeho jmění byly vypláceny ještě roku 1742.

Perrennelle zemřela roku 1397 nebo 1404, uvádí se i rok 1413 a byla pohřbena na Hřbitově neviňátek. Jiná verze uvádí, že smrt své ženy Flamel pouze předstíral, aby zmizel z očí mocným odjel do Švýcarska a poté do Indie. Roku 1705 byli údajně manželé Flamelovi viděni uzbeckým dervišem, roku 1715 viděl kdosi Flamela a Perronellu ve Východní Indii a roku 1761 se měli účastnit představení v pařížské Opeře.

Některé zdroje uvádějí, že židovská kniha nebyla o alchymii, ale byla návodem k nalezení pokladů, které ukryli Židé vyhnaní z Francie. Jiní uvádějí, že Flamel zbohatl při rabování židovských ghet. Jiná verze říká, že majetek Židů byl po jejich vyhnání z Francie králem zabaven. Flamel se jako písař dostal k mnoha dokumentům Židů z nichž bylo patrno mnoho podrobností o dlužnících. Těmto vyhrožoval udáním. A oni byli zdrojem jeho bohatství. Tato vysvětlení Flamelova zbohatnutí nejsou však historicky podložena. 
 

Další obsah této kategorie

Jacob Joseph Joepseri - patron lóže

Velmi vzácný a bohužel přehlížený občan Jihlavy, filosof, lékař, fyzik a alchymista. Autor knihy o prodloužení života. Níže viz životopis a další zajímavé informace (včetně plné rekonstrukce erbu). (Dov)

 

 

 

 

Ercker, Lazar (1529-1594)

... byl významný metalurg své doby. Z hlediska dnešní doby Lazar Ercker není nazírán jako alchymista, ač pro 16. století, dobu svého života, jím byl. Byl to jeden z nejváženějších alchymistů a metalurgů 16.století. Narodil se v Sasku. V roce 1568 se stal kontrolním prubířem v Kutné Hoře, v roce 1577 pak byl jmenován nejvyšším hormistrem Českého království. V roce 1585 získal úřad pražského mincmistra. Byl také projektantem známé Rudolfovy štoly.Když v roce 1594 zemřel, úřady po něm převzala jeho vdova, což bylo v té době velmi neobvyklé, ženy se v úřadech prakticky nevyskytovaly

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Vigenere, Blaise De (1523-1596)

Francouzský historik a alchymista, který se zabýval i dalšími „tajnými vědami", autor spisů Traicté du feu et du sel (1618), Traité des chifres, ou secrète manière d'écrire (1587). Je považován za klasika tzv. kabalistiky, kterou však pravověrní hermetikové opovrhují jako pouhou hříčkou (v. Kabalistika).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Valentinus, Basilius (asi 15. stol.)

Záhadný benediktinský mnich, který snad žil kolem r. 1413 v Peterském klášteře v Erfurtu a jehož pravé jméno nebylo nikdy zjištěno. Patřil však k největším alchymistům středověku. Mezi jeho vynikající spisy se řadí zejména: Currus triumphans antinomi (1602; něm. Triumphwagen des Antimoni, 1646) a Practica cum duodecim clavibus (něm. Tractat vom Stein der Weissen mit den zwölf Schlüsseln, 1599)
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vaughan, Thomas (1622-1665)

Zvaný Philalethes. Alchymista, patrně anglického původu, autor velmi oceňovaného spisu Introitus apertus ad occlusum régis palatinae (1667; něm. Eröffnung der Tür zum königlichen Palast, 1667).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 200

Zachaire, Denis (1510-?)

Francouzský alchymista, jeden z těch, kterému se podařila transmutace olova ve zlato (v Pau 1542) a „živého stříbra" ve zlato (v Pâques 1550). Pobýval ve Francii, Německu a Švýcarsku. Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Zosimos (4. stol.př.n.l.)

Nejznámější řecký alchymista alexandrijského období, identický patrně se Zosimem z Panopolisu. Jeho velmi ceněné spisy obsahují neoplatonské a mýtické prvky a jsou podány řečí „snových vizí" (C. G. Jung se v r. 1954 tyto obrazy pokusil identifikovat v jazyce analytické psychologie). Zosimovo dílo obsahuje již prvky spirituální alchymie. Jeho cenné rukopisy O božské vodě, O posvátném umění a další, uložené v pařížské a vídeňské knihovně, jsou přetištěny v Berthelotově díle Collection des anciens alchimistes grecs (3. sv., Paris 1887). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Sendivogius, Michael (1566-1636)

Michal Sendziwój, Sendivoj. Polský alchymista, který údajně osvobodil z vězení Sethonia (v.), jiného alchymistu, od kterého za to dostal kámen mudrců, s nímž pak v Praze před císařem Rudolfem II. provedl transmutaci olova ve zlato

Rodovský, Bavor Mladší z Hustiřan (1526-1600)

Nejvýraznější představitel české alchymie se narodil v roce 1526 v rodině nemajetného zemana. Kvůli nedostatku peněz nemohl jít studovat na pražskou univerzitu, jak si přál. Sám se tedy naučil jazyku tehdejších vzdělanců latině a studoval alchymii, astronomii, filozofii, matematiku, lékařství a další obory.

Scotto, Alessandro

Alessando Scotto nebo také Odoardus či Hieronymus Scotus je jednou z nejzáhadnějších postav rudolfinské Prahy. V kronikách bývá označován za čarodějníka, který dokázal proměňovat měď ve zlato a lazurit ve stříbro. Tvrdí se o něm, že pocházel z Itálie, ale

Ripley, George (1415-1490)

Anglický alchymista, který od papeže získal povolení ke studiu okultních věd, což činil v rámci své příslušnosti k řádu kar-melitánů v jednom z jeho klášterů. Napsal mimo jiné: Medulla alchimiae (1476). (V něm. překl. vyšla jeho Opera omnia, 1649.)
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Sethonius (přelom 16.-17. stol.)

Alchymista skotského původu, který měl v držení kámen mudrců a údajně provedl několikrát transmutaci olova ve zlato (např. roku 1603 v Basileji). Téhož roku byl však saským kurfiřtem uvězněn, když odmítal prozradit tajemství Kamene, ale se Sendivogiem (v.), který ho osvobodil, uprchl do Krakova, kde svému zachránci věnoval své spisy a Kámen ve formě tinktury, s níž pak Sendivogi-us provedl sám transmutaci v Praze.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Trevisanus, Bernardus (1406-1490)

Hledaje tajemství kamene mudrců, procestoval tento italský aristokrat celou Evropu, Palestinu, Persii, Egypt a severní Afriku, ale nalezl je až na ostrově Rhodos. Napsal Peri chemeias, opus his-toricum et dogmaticum (1576, něm. Von der Hermetischen Philosophie, 1574, 1586).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Trismosinus, Salomon (přelom 15.-16. stol.)

Německý alchymista, učitel Paracelsův, autor spisu Splendor solis (1589; čes. Splen-dor solis aneb sluneční záře: sedm traktátu o Kamenu mudrců, 1994).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Paracelsus (1493-1541)

Paracelsus, vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, (1493 Einsiedeln – 24. září 1541 Salcburk) byl alchymista, astrolog a lékař, který učinil několik důležitých objevů a předznamenal vznik novodobého lékařství. 

Olympiodoros (žil v 5. stol.)

Alexandrijský neo-platonik a významný alchymista řeckého původu, autor komentáře ke královskému umění, který je snad totožný s komentátorem Platónových spisů.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Maier, Michael (1568-1622)

Tělesný lékař císaře Rudolfa II., významný alchymista a patrně jeden z mála pravých rosekruciánů své doby, autor vynikajícího alchymistického díla Atalanta fugiens (1618), které

Lullus, Raymundus (1235-1315)

Jeden z největších středověkých hermeti-ků, zejména alchymistů, španělského původu, zvaný Do-ctor illuminatus. Autor řady alchymistických spisů, ale autorství některých z nich je sporné, stejně jako hodnověrnost řady jeho podivuhodných životních příběhů. 

Kunckel (1630-1703)

Německý alchymista, který se proslavil také jako sklář (Kunckelovo rubínové sklo), autor díla Philosophiez chemica (1694). Odpůrce Paracelsova učení o třech základních alchymistických principech, které ovšem chápal fyzicky.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Morienus (žil v 7. stol.)

Pověstný arabský alchymista, zaměňovaný někdy s italským lékařem téhož jména. Autor traktátu De transmutatione metallisum, který je obsažen v díle Artis auriferae (1572). (Morienus: A testament of alchemy, přel. a vyd. L. Stavenhagen, 1970.)
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Hájek z Hájku, Tadeáš (1525-1600)

Thaddaeus Hagecius ab Hayek či Thaddeus Nemicus. Český astronom, matematik a osobní lékař císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek jako syn Šimona Hájka (asi 1485 – 1551) pocházel ze staré pražské rodiny. 

Geber (9. stol.)

Džábír ibn Hajján. Nejslavněj-ší z arabských alchymistů, suťista a matematik, jehož dílo mělo velký vliv na laborující alchymisty. Nicméně autorství řady spisů vycházejících již ve XIII. stol., které je mu přisuzováno, je sporné. /Geberi philosophi ad al-chimistae maximi; De alchimia libri tres (1529); De alchemia (1541) a další díla./
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Helmont, Johann Babt. (1577-1644)

Belgický lékař a významný alchymista,jehož dílo mělo vliv na J.W.Goetha, autor díla Die Morgenerothe (1683). Je pokládán za nejvýznamnějšího nástupce Paracelsa; údajně měl být jedním z mála držitelů kamene mudrců.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Drebbel, Cornelius (1572-1633)

Holandský alchymista a vynálezce. Také on prošel rudolfinskou Prahou. Zařadil jsem ho do této práce pro souvislost s alchymistou Sendivojem. Drebbel v roce 1620 sestrojil první ponorku, kterou předvedl před anglickým králem Jakubem I. 

Dorneus, Gerardus (16. stol.)

Dom Gerhardt. Německý lékař a alchymista, jeden z předchůdců tzv. spirituální alchymie, následovník Paracelsův, autor slovníku jeho termínů (Dictionarium Paracelsi, 1584) a

Fictuld, Hermann (18. stol.)

Johann Heinrich Schmidt. 

Německý alchymista, který byl patrně ve styku s rosekruciány, autor řady významných pojednání shrnutých ve sbírce Hermann Fictulds Chymische Schrifter*... (1734), jakož i spisu Cabbala mystica Na-íurae, oder Vom dem ewigen und einigen Eins (1741); Azoíh et ignis, das i st Das wahre elementische Feuer (1749) a dalších.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Fulcanelli, Jean Julien (1877-1932)

Slavný, ale neznámý francouzský alchymista, který údajně znal tajemství kamene mudrců a tím i transmutace kovů ve zlato, kterou před několika svědky údajně provedl v Paříži. Jeho dvěma žáky byli E. Canseliet (v.) a J. Boucher (v.). 

Avicenna (980-1037)

Avicenna neboli Ibn Síná, celým jménem Abú ʿAlí al-Ḥusayn ibn ʿAbd Alláh ibn Al-Hasan ibn Ali ibn Síná (asi 980–1037) persky: أبو علي الحسين بن عبد الله بن سينا byl středověký perský učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec a lékař. Je považován za „otce moderní medicíny“ a za jednu z nejvýznamnějších postav středověké islámské filosofie.

Alleau, René (1917-2013)

Francouzský filozof a historik hermetismu, zejména alchymie, žák E. Canselieta. Vystudoval filozofii a dějiny vědy, byl žákem Gastona Bachelarda. Po 2. světové válce pracoval v Africe na řadě průmyslových staveb. Zde se setkal

Villa Nova, Arnaldus De (1235-1312)

Arnauld de Villeneuve, též Villanovanus. Španělský lékař a alchymista, působící převážně v Paříži, obžalovaný z provozování magie,

Bacon, Roger (1214-1294)

Františkánský mnich anglického původu žijící v Paříži, kde se zabýval také alchymií. Uvězněn pro obvinění, že se zabýval magií, kterou definoval jako „praktickou metaíysiku". 

Max Karl Ernst Ludwig Planck

S odstupem doby vyniká dílo a osobnost Maxe Plancka snad ještě více než v době jeho vrcholné vědecké a vědecko-organizační aktivity. (*23 . 4. 1858 v Kielu; + 4. 10. 1947 v Göttingenu)

Robert Fludd (1574-1637)

Robert Fludd, známý též jako Robertus de Fluctibus, (17. ledna 1574, Bearsted – 8. září 1637, Londýn) byl lékař, alchymista a zastánce rosekruciánství.