Futhark

Runy byly vždy chápány nejen jeko písmo, nýbrž i jako magické znaky (viz níže). Runová magie byla dávno zapomenuta, dnešní pokusy jsou spíše jen moderní rekonstrukcí (úspěšnou). R. magie je charakteristická používáním run. V Čechách není příliš rozšířena. (Dov)

Původ runových zápisů je stále nejistý. Mnoho znaků staršího futharku je na pohled blízce podobno znakům latinky. Některé další runy se potom podobají znakům severoitalské, rétorománské, lepontské či benátské abecedě z 5. až 1. stol. př. n. l., které jsou si navzájem dosti podobné a jsou následovníky staré italské abecedy. Nicméně souvislost není věrohodně doložitelná a prvotní teorie původu, která poukazovala na možnost zjednodušení znaků uvedených abeced, respektive jejich úpravu pro ulehčení záznamu rytím a tesáním, byla opuštěna (nejsilnějším protiargumentem je fakt, že některé tvary run jsou pro rytí/tesání mnohem složitější, než by byly jejich uvažované vzory). Runy by tedy bylo možno nejspíše považovat za nezávisle vzniklé, respektive jen se základním vztahem vzniklé, původní germánskými písmo (z cca 1. až 2. stol. n. l.?).
Runová abeceda se nazývá futhark/futhork (dříve se runa Ansuz vyslovovala jako A, později jako O) a to podle prvních písmen (stejně jako a-be-ce-da) a je rozdělena na 3 sady (skupiny písmen), nazývané potom aettir (pl.) (aett sg.) (= „rodiny“). Existuje několik druhů futharku, drobně se lišících ve vzhledu jednotlivých písmen nebo jejich významu.
První futhark (germánský futhark prostý) obsahuje 24 znaků, druhý (anglosaský futhork) 28–33 znaků a třetí (vikinský futhork) jenom 16 znaků. Runy sloužily nejen k zápisu textů, ale především k magickým účelům, jako je věštba nebo různé formule a talismany. Dnes umíme runové znaky rozluštit, smysl některých textů nám však zůstává utajen. Runy nerozeznávají rozdíly mezi dlouhými a krátkými samohláskami
Runy se obvykle ryly do kamenů či dřeva. V případě rituálního nebo magického použití pak byly dodržovány postupy popsané v básni Runatál, části ságy Hávamál (Výroky Vysokého), především pak barvení, které se provádělo též i krví pisatele.
Runám se přičítá božský původ. Ságy praví, že bůh Ódin obětoval sám sebe, aby dosáhl vyššího vědění. Tato historie je popsána v jednom ze základních děl severské mytologie, epické básni Runatál, která je částí rozsáhlého díla Havamálu. Následující úryvek popisuje Odinovu oběť:
„On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí.

Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se.“

Podělil se pak o své vědění s elfy, trpaslíky, obry a dokonce i lidmi, což je detailně popsáno v dalším úryvku z Runatálu:

„Pro Ásy Ódin,
pro elfy Dain,
Dvalin pro trpaslíků svět,
Asvid pro obry ukrutné,
a teď je ryju já.
Než stvořen člověk, Thund je ryl,
Co rychle vzchází, uvadá.“

V Runatálu je rovněž obsažena část, popisující umění práce s runami. Jsou zde vyjmenovány jednotlivé úkony, které musí schopný runopisec ovládat:

„Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít.“

Runoví mistři (runici) i mistryně (alruny; na Severu bylo vždy lepší postavení žen než tomu bylo u žen slovanských, především byly ženy preferovány v úkonech týkajících se magie, věštění a léčení), jinak též obecně runopisci, se snažili ovládnout runy. Četli runy složené z větviček, tesali do skal a kamenů, vyřezávali je do dřeva, používali pro komunikaci na dálku a při zapisování skaldských veršů a samozřejmě při věštbách (runové kalendáře) a zaříkadlech. (wiki)



RUNOVÝ POSISMUS

Jednotlivým runám odpovídají určité pózy a těm zase určité mantry, viz img. Pro bližší informace a obsáhlý popis jednotlivých run včetně jejich kvalit a úvodu do r.magie doporučuji: Magie pro pokročilé / Josef Veselý. -- 2. vyd.. -- Praha : Vodnář, 2009. -- 591 s. : il., faksim. ; 22 cm


© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2014

Další obsah této kategorie

Akkadština a Česko-Starobabylónský slovníček

Akkadština je mrtvý semitský jazyk (člen širší afroasijské jazykové rodiny), kterým se hovořilo v oblasti starověké Mezopotámie. Tento nejstarší doložený semitský jazyk k zápisu používal klínové písmo, převzaté ze starší sumerštiny (nepříbuzný, izolovaný jazyk, rozšířený na stejném území). Termín akkadština je odvozen od hlavního města Akkadu, které vybudoval kolem roku 2340 př. n. l. panovník Sargon a které bylo kulturním centrem starověké Mezopotámie.

Sumerština a Sumersko-Český slovníček

Sumerština je starověký vymřelý jazyk používaný v jižní části Mezopotámie od 4. tisíciletí př. n. l. Kolem 1900 př. n. l. byla v běžné mluvě nahrazena akkadštinou, jazykem náboženským a vědeckým však zůstala po dvě další tisíciletí. Sumerština není příbuzná s žádným jiným jazykem a řadí se stejně jako například baskičtina mezi izolované jazyky.
Sumerština je prvním známým psaným jazykem. Používané písmo, zvané klínové, později převzaly další jazyky jako akkadština, ugaritština, ale i chetitština.

Řečtina

Řecké písmo bych zařadil také mezi "magické" abecedy. Jednak proto, že první překlad bible (Septuaginta) byl do řečtiny, Nový zákon byl sepsán originálně již v řečtině a v podstatě celá kultura Evropy vznikla díky řeckému vlivu a překladům z řečtiny. Při magických rituálech navazujících na starořecké tradice (adorace božstev apod.) se toto písmo jeví jako vhodné. (Dov)

Hebrejština

Hebrejština je nejvýznamější "magický" jazky a každý povinností každého hermetika je tento jazyk částečně ovládat. Tím samozřejmě nemyslím, aby si uměl objednat pivo v zapadlé hospůdce v Safedu, ale spíše umět číst a psát a znát symboliku znaků. Je velikou výhodou umět si napsat jména entit, či přečíst jejich jména ze starých pantaklů a grimoárů. Pro zájemce o studium ZDE. (Dov)

Uranská barbarština

Znalost této "řeči" obdržel chaosmagik Peter Carroll (autor: Liber Null a psychonaut) v letech 1989-1990 ve stavech "gnostického transu". Na propracování se podíleli Ian Read a Phil Hine (!) - IOT. Intonování pomocí tzv. barbarských jmen má prostřednictvím excitace nevědomí navodit u mága změněný stav vědomí, v němž je schopen komunikovat s transempirickými bytostmi. Neboli: za pomoci slov, která vědomé mysli nejsou známa, lze obejít psychickou cenzuru, která člověku za normálního stavu brání v efekt.mag. konání. UB má samozřejmě i svojí abecedu.

Henochiánština

Systém h.magie vypracoval 1581-1607 John Dee za pomoci "média" Edwarda Kellyho. Je to jeden z nejkomplikovanějších pracovních modelů, z kterého je cítit určitý "mimolidský" původ. Systém má svoji řeč a písmo. Jazyk byl získán v podobě 19ti klíčových formulí, tzv. h.klíčů (originál vic Tyson - Tetragrammaton, Praha 1997). (Dov)

Féničtina

Fénické písmo je nejstarší hláskové písmo, ze kterého se vyvinulo cca 80% ze všech dnešních písem světa (vč. hebrejštiny, řečtiny, arabštiny apod.). Písmo obsahuje jistý archetypický magický náboj. V dnešní době s ním bohužel téměř nikdo nepracuje. (Dov)

Hlaholice

Hlaholice je neprávem opomíjené písmo. Vzhledem ke svému stáří, lokálností, podvědomou rezonancí a nádhernou grafickou podobou si zaslouží místo v magických písmech. Samozřejmě se hodí obzvláště dobře pro "slovanskou magii", kterou načrtnul Jozef Karika a do které bychom chěli v naší lóži proniknout hlouběji. (Dov) Hlaholice jako font do PC ke stažení ZDE.