Hájek z Hájku, Tadeáš (1525-1600)

Thaddaeus Hagecius ab Hayek či Thaddeus Nemicus. Český astronom, matematik a osobní lékař císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek jako syn Šimona Hájka (asi 1485 – 1551) pocházel ze staré pražské rodiny. 

Roku 1554 jej Ferdinand I. povýšil do šlechtického stavu, Maxmilián I. jej roku 1571 pasoval na rytíře. Třikrát se oženil a měl tři syny a jednu dceru.

Tento muž byl lékař a renesanční přírodovědec, astronom a také alchymista. V Praze se roku 1525 narodil a roku 1600 zemřel. Hájek bydlel v dnes již zbořeném domě U zlatého koníčka dnes zvaném U červeného srdce.
Rudolf II. potřeboval na svém dvoře někoho, kdo by se stal arbitrem elegance a váženosti a kdo by podával reference, doporučení a také odmítnutí alchymistům, kteří pracovali v pražských laboratořích. Nestal se jím nikdo jiný než Tadeáš Hájek. Jako řiditel alchymistických dílen musel čelit Hájek různým podvodníkům a starat se o správný chod práce. Mimo to také napsal pár velmi slavných děl. Mezi ně hlavně patří spis „O kometách“, ve kterém Hájek poměrně moderním způsobem píše o jejich vzniku, letech…
Jako zajímavost můžeme uvést učené pojednání O pivu (De cerveceria), které vyšlo v roce 1554 a Hájek v něm dospěl k jedné z prvních teorií oxidace.

V letech 1548 až 1549 přednášel medicínu a astronomii ve Vídni, magistrem umění se stává roku 1551. Roku 1554 studuje v Bologni medicínu a přechází do Milána, kde poslouchá přednášky Girolama Cardana. Záhy se však vrací do Prahy, kde přednáší na univerzitě matematiku a astronomii až do roku 1558. Později se věnoval lékařské praxi. Byl osobním lékařem císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Na Hájkův popud byl do Prahy pozván Tycho Brahe, se kterým Hájka poutalo přátelství. Hájek byl ve vědecké korespondenci s předními evropskými učenci své doby.
Hájek jako první uveřejnil v tisku způsob, jak určit polohu hvězd stanovením přesné doby jejich průchodu poledníkem. Je autorem řady astronomických a lékařských spisů. Do dějin české matematiky se vepsal svojí zahajovací univerzitní přednáškou, která vyšla pod názvem De laudibus geometriae. Jedná se o první spis českého původu, který si všímá minulosti matematických věd v našich zemích. Vyměřil oblast kolem Prahy a je spoluautorem mapy z roku 1563, která se ale ztratila. Roku 1572 uveřejnil svá pozorování supernovy v souhvězdí Kasiopeja. Působil též jako překladatel do češtiny (přeložil několikasetstránkový herbář).

Zdroj: Wikipedia


Tadeáš Hájek z Hájku

Narodil se v roce 1525 v rodině bakaláře pražské univerzity Šimona Hájka. Studoval ve Vídni, Praze a Bologni a v roce 1551 se stal mistrem na Karlově univerzitě, kde vyučoval matematiku. Jeho zájmy byly vskutku všestranné. Věnoval se lékařské praxi, sestavoval horoskopy a zabýval se vyměřováním a mapování okolí Prahy. V roce 1562 připravil české vydání Mattioliho Herbáře doplněné botanickými poznatky z Čech. Při této práci ovšem musel vytvořit zcela nové české botanické názvosloví, které je zčásti platné dodnes. Od roku 1566 působil jako vrchní lékař u císařského vojska bojujícího z Turky. Díky tomu se dostal také na císařský dvůr a stal se osobním lékařem císaře Maxmiliána II. a jeho syna Rudolfa II. Rudolf ho pak také pověřil vrchním dozorem nad svou alchymistickou laboratoří a prověřováním schopností a důvěryhodnosti alchymistů přicházejících do Prahy. Díky tomu měl rozsáhlé styky se všemi tehdejšími významnými badateli a ne náhodou se John Dee a Edward Kelley po svém příchodu do Prahy ubytovali právě u Tadeáše Hájka.
Ze všech oborů se však Hájek nejvíce zajímal o astronomii. V listopadu 1572 zaznamenal vznik nové hvězdy - supernovy v souhvězdí Kasiopeia. Svůj objev zaznamenal ve spise Dialexis de novae et prius incognite stelae, v němž také vysvětlil, že do té doby převládající z Aristotela vycházející představa o neměnnosti hvězdného nebe je chybná. Protože supernovu souběžně s Hájkem objevil i slavný dánský astronom Tycho Brahe, oba vědci si začali dopisovat a velice se sblížili. Když pak byl Brahe po smrti svého příznivce dánského krále Frederika II. nucen opustit svoji laboratoř na ostrově Hven, zasloužil se právě Hájek o to, aby císař Rudolf II. pozval věhlasného Dána do Prahy. Tadeáš Hájek z Hájku se ještě dočkal toho, že se k Tychonovi Brahe připojil další známý astronom Johannes Kepler a začátkem září 1600 zemřel.

II.
Tadeáš Hájek z Hájku (1525-1600)


... byl jeden z nejvzdělanějších lidí své doby.Lékař, astronom, kartograf, botanik, matematik, astrolog a v neposlední řadě také alchymista. Typická renesanční osobnost. Byl osobním lékařem císaře Rudolfa II. a byl to on, kdo byl pověřeným examinátorem při přijímání nových alchymistů do císařova laboratoria. V roce 1554 byl za zásluhy povýšen do šlechtického stavu. V témže roce vydal svoji významnou práci, která se zabývala tématem navýsost českým- vařením piva. Touto prací ja nám nejen dodnes sympatický, ale hlavně v ní dospěl k jedné z prvních teorií oxidace. V roce 1571 byl pasován na rytíře. Významná je jeho práce astronomická. Po Hájkovi je pojmenován měsíční kráter a planetka.

Další obsah této kategorie

Jacob Joseph Joepseri - patron lóže

Velmi vzácný a bohužel přehlížený občan Jihlavy, filosof, lékař, fyzik a alchymista. Autor knihy o prodloužení života. Níže viz životopis a další zajímavé informace (včetně plné rekonstrukce erbu). (Dov)

 

 

 

 

Ercker, Lazar (1529-1594)

... byl významný metalurg své doby. Z hlediska dnešní doby Lazar Ercker není nazírán jako alchymista, ač pro 16. století, dobu svého života, jím byl. Byl to jeden z nejváženějších alchymistů a metalurgů 16.století. Narodil se v Sasku. V roce 1568 se stal kontrolním prubířem v Kutné Hoře, v roce 1577 pak byl jmenován nejvyšším hormistrem Českého království. V roce 1585 získal úřad pražského mincmistra. Byl také projektantem známé Rudolfovy štoly.Když v roce 1594 zemřel, úřady po něm převzala jeho vdova, což bylo v té době velmi neobvyklé, ženy se v úřadech prakticky nevyskytovaly

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Vigenere, Blaise De (1523-1596)

Francouzský historik a alchymista, který se zabýval i dalšími „tajnými vědami", autor spisů Traicté du feu et du sel (1618), Traité des chifres, ou secrète manière d'écrire (1587). Je považován za klasika tzv. kabalistiky, kterou však pravověrní hermetikové opovrhují jako pouhou hříčkou (v. Kabalistika).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Valentinus, Basilius (asi 15. stol.)

Záhadný benediktinský mnich, který snad žil kolem r. 1413 v Peterském klášteře v Erfurtu a jehož pravé jméno nebylo nikdy zjištěno. Patřil však k největším alchymistům středověku. Mezi jeho vynikající spisy se řadí zejména: Currus triumphans antinomi (1602; něm. Triumphwagen des Antimoni, 1646) a Practica cum duodecim clavibus (něm. Tractat vom Stein der Weissen mit den zwölf Schlüsseln, 1599)
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vaughan, Thomas (1622-1665)

Zvaný Philalethes. Alchymista, patrně anglického původu, autor velmi oceňovaného spisu Introitus apertus ad occlusum régis palatinae (1667; něm. Eröffnung der Tür zum königlichen Palast, 1667).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 200

Zachaire, Denis (1510-?)

Francouzský alchymista, jeden z těch, kterému se podařila transmutace olova ve zlato (v Pau 1542) a „živého stříbra" ve zlato (v Pâques 1550). Pobýval ve Francii, Německu a Švýcarsku. Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Zosimos (4. stol.př.n.l.)

Nejznámější řecký alchymista alexandrijského období, identický patrně se Zosimem z Panopolisu. Jeho velmi ceněné spisy obsahují neoplatonské a mýtické prvky a jsou podány řečí „snových vizí" (C. G. Jung se v r. 1954 tyto obrazy pokusil identifikovat v jazyce analytické psychologie). Zosimovo dílo obsahuje již prvky spirituální alchymie. Jeho cenné rukopisy O božské vodě, O posvátném umění a další, uložené v pařížské a vídeňské knihovně, jsou přetištěny v Berthelotově díle Collection des anciens alchimistes grecs (3. sv., Paris 1887). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Sendivogius, Michael (1566-1636)

Michal Sendziwój, Sendivoj. Polský alchymista, který údajně osvobodil z vězení Sethonia (v.), jiného alchymistu, od kterého za to dostal kámen mudrců, s nímž pak v Praze před císařem Rudolfem II. provedl transmutaci olova ve zlato

Rodovský, Bavor Mladší z Hustiřan (1526-1600)

Nejvýraznější představitel české alchymie se narodil v roce 1526 v rodině nemajetného zemana. Kvůli nedostatku peněz nemohl jít studovat na pražskou univerzitu, jak si přál. Sám se tedy naučil jazyku tehdejších vzdělanců latině a studoval alchymii, astronomii, filozofii, matematiku, lékařství a další obory.

Scotto, Alessandro

Alessando Scotto nebo také Odoardus či Hieronymus Scotus je jednou z nejzáhadnějších postav rudolfinské Prahy. V kronikách bývá označován za čarodějníka, který dokázal proměňovat měď ve zlato a lazurit ve stříbro. Tvrdí se o něm, že pocházel z Itálie, ale

Ripley, George (1415-1490)

Anglický alchymista, který od papeže získal povolení ke studiu okultních věd, což činil v rámci své příslušnosti k řádu kar-melitánů v jednom z jeho klášterů. Napsal mimo jiné: Medulla alchimiae (1476). (V něm. překl. vyšla jeho Opera omnia, 1649.)
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Sethonius (přelom 16.-17. stol.)

Alchymista skotského původu, který měl v držení kámen mudrců a údajně provedl několikrát transmutaci olova ve zlato (např. roku 1603 v Basileji). Téhož roku byl však saským kurfiřtem uvězněn, když odmítal prozradit tajemství Kamene, ale se Sendivogiem (v.), který ho osvobodil, uprchl do Krakova, kde svému zachránci věnoval své spisy a Kámen ve formě tinktury, s níž pak Sendivogi-us provedl sám transmutaci v Praze.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Trevisanus, Bernardus (1406-1490)

Hledaje tajemství kamene mudrců, procestoval tento italský aristokrat celou Evropu, Palestinu, Persii, Egypt a severní Afriku, ale nalezl je až na ostrově Rhodos. Napsal Peri chemeias, opus his-toricum et dogmaticum (1576, něm. Von der Hermetischen Philosophie, 1574, 1586).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Trismosinus, Salomon (přelom 15.-16. stol.)

Německý alchymista, učitel Paracelsův, autor spisu Splendor solis (1589; čes. Splen-dor solis aneb sluneční záře: sedm traktátu o Kamenu mudrců, 1994).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Paracelsus (1493-1541)

Paracelsus, vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, (1493 Einsiedeln – 24. září 1541 Salcburk) byl alchymista, astrolog a lékař, který učinil několik důležitých objevů a předznamenal vznik novodobého lékařství. 

Olympiodoros (žil v 5. stol.)

Alexandrijský neo-platonik a významný alchymista řeckého původu, autor komentáře ke královskému umění, který je snad totožný s komentátorem Platónových spisů.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Maier, Michael (1568-1622)

Tělesný lékař císaře Rudolfa II., významný alchymista a patrně jeden z mála pravých rosekruciánů své doby, autor vynikajícího alchymistického díla Atalanta fugiens (1618), které

Lullus, Raymundus (1235-1315)

Jeden z největších středověkých hermeti-ků, zejména alchymistů, španělského původu, zvaný Do-ctor illuminatus. Autor řady alchymistických spisů, ale autorství některých z nich je sporné, stejně jako hodnověrnost řady jeho podivuhodných životních příběhů. 

Kunckel (1630-1703)

Německý alchymista, který se proslavil také jako sklář (Kunckelovo rubínové sklo), autor díla Philosophiez chemica (1694). Odpůrce Paracelsova učení o třech základních alchymistických principech, které ovšem chápal fyzicky.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Morienus (žil v 7. stol.)

Pověstný arabský alchymista, zaměňovaný někdy s italským lékařem téhož jména. Autor traktátu De transmutatione metallisum, který je obsažen v díle Artis auriferae (1572). (Morienus: A testament of alchemy, přel. a vyd. L. Stavenhagen, 1970.)
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Geber (9. stol.)

Džábír ibn Hajján. Nejslavněj-ší z arabských alchymistů, suťista a matematik, jehož dílo mělo velký vliv na laborující alchymisty. Nicméně autorství řady spisů vycházejících již ve XIII. stol., které je mu přisuzováno, je sporné. /Geberi philosophi ad al-chimistae maximi; De alchimia libri tres (1529); De alchemia (1541) a další díla./
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Helmont, Johann Babt. (1577-1644)

Belgický lékař a významný alchymista,jehož dílo mělo vliv na J.W.Goetha, autor díla Die Morgenerothe (1683). Je pokládán za nejvýznamnějšího nástupce Paracelsa; údajně měl být jedním z mála držitelů kamene mudrců.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Drebbel, Cornelius (1572-1633)

Holandský alchymista a vynálezce. Také on prošel rudolfinskou Prahou. Zařadil jsem ho do této práce pro souvislost s alchymistou Sendivojem. Drebbel v roce 1620 sestrojil první ponorku, kterou předvedl před anglickým králem Jakubem I. 

Dorneus, Gerardus (16. stol.)

Dom Gerhardt. Německý lékař a alchymista, jeden z předchůdců tzv. spirituální alchymie, následovník Paracelsův, autor slovníku jeho termínů (Dictionarium Paracelsi, 1584) a

Fictuld, Hermann (18. stol.)

Johann Heinrich Schmidt. 

Německý alchymista, který byl patrně ve styku s rosekruciány, autor řady významných pojednání shrnutých ve sbírce Hermann Fictulds Chymische Schrifter*... (1734), jakož i spisu Cabbala mystica Na-íurae, oder Vom dem ewigen und einigen Eins (1741); Azoíh et ignis, das i st Das wahre elementische Feuer (1749) a dalších.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Fulcanelli, Jean Julien (1877-1932)

Slavný, ale neznámý francouzský alchymista, který údajně znal tajemství kamene mudrců a tím i transmutace kovů ve zlato, kterou před několika svědky údajně provedl v Paříži. Jeho dvěma žáky byli E. Canseliet (v.) a J. Boucher (v.). 

Avicenna (980-1037)

Avicenna neboli Ibn Síná, celým jménem Abú ʿAlí al-Ḥusayn ibn ʿAbd Alláh ibn Al-Hasan ibn Ali ibn Síná (asi 980–1037) persky: أبو علي الحسين بن عبد الله بن سينا byl středověký perský učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec a lékař. Je považován za „otce moderní medicíny“ a za jednu z nejvýznamnějších postav středověké islámské filosofie.

Alleau, René (1917-2013)

Francouzský filozof a historik hermetismu, zejména alchymie, žák E. Canselieta. Vystudoval filozofii a dějiny vědy, byl žákem Gastona Bachelarda. Po 2. světové válce pracoval v Africe na řadě průmyslových staveb. Zde se setkal

Villa Nova, Arnaldus De (1235-1312)

Arnauld de Villeneuve, též Villanovanus. Španělský lékař a alchymista, působící převážně v Paříži, obžalovaný z provozování magie,

Flamel, Nicolas (1330-1418)

Nejslavnější středověký alchymista, který žil v Paříži a znal tajemství transmutace olova ve zlato. Podle pověsti koupil od starého žida jakýsi rukopis, jehož studium mu umožnilo poznat tajemství zhotovování Kamene mudrců.

Bacon, Roger (1214-1294)

Františkánský mnich anglického původu žijící v Paříži, kde se zabýval také alchymií. Uvězněn pro obvinění, že se zabýval magií, kterou definoval jako „praktickou metaíysiku". 

Max Karl Ernst Ludwig Planck

S odstupem doby vyniká dílo a osobnost Maxe Plancka snad ještě více než v době jeho vrcholné vědecké a vědecko-organizační aktivity. (*23 . 4. 1858 v Kielu; + 4. 10. 1947 v Göttingenu)

Robert Fludd (1574-1637)

Robert Fludd, známý též jako Robertus de Fluctibus, (17. ledna 1574, Bearsted – 8. září 1637, Londýn) byl lékař, alchymista a zastánce rosekruciánství.