Hermetická svatba

Podle Fulcanelliho jde o spojení dvou těl, z něhož vzniká „nebeská rosa". Latinské slovo „ros" pro rosu má etymologickou příbuznost se slovem „rosa", latinsky růže, a bratrstvo Rosae Crucis (v. Rosekruciáni) bylo nazýváno také Fraternita s Rosis Cocti (Bratrstvo sražené rosy), což

 poukazuje na esoterní souvislost, resp. esoterní význam rosy. V řecké mytologii vystupují tři nymfy: Aglauros (rosa země), Pandrosos (rosa nebeská) a Hersé (rosa oblačná). Bohyně Athéna jim svěřila truhlici, v níž spočíval syn Héfaista, boha ohně, zrozený ze spojení země s hadem. Truhlice nesměla být otevřena, ale zvědavá Aglauros přesto zvedla víko a had vyšel ven. Athéna nymfu za trest očarovala závistí a Hermes ji proměnil v černý kámen. Hermetická svatba je alegorizována příběhem lásky dětí mořského krále, vášnivého Gabritia a jeho subtilní sestry jménem Beya. Jsou spolu uzavřeni v trojdílném skleněném paláci. Gabritius zemře láskou, Beya nad něj vystoupí, zcela ho pohltí a změní svou přirozenost. Jméno Beya je odvozeno z arabského „al bayda", bělost, tedy Merkurius; jméno Gabritius z arabského „kibrít", síra. Beya je „nebeská voda", „zelený lev". Fulcanelli cituje N. Flamela, podle něhož se příroda raduje, když se mužové spojují se ženami, a dodává, že ke zrození „nového Jeruzaléma" dochází po divoké kopulaci. Hermetická svatba  tak jako Hieros gamos (v.)  spočívá ve spojení protikladů. Klíčem je zde živel vody, o níž Philalethes říká: V merkuriální vodě čili duchu se skrývá sůl (Nodus sophicus enodatus, 1639). Merkuriální voda je „zelený lev", „nebeská voda" (aqua regis, „voda ráje", „silná voda", aqua fortis, lučavka). Philalethes (citován Fulcanellim) dále říká: „Celé tajemství spočívá ve vodě, která, jakkoli je jediná, není jednoduchá, je spíše složená, sesazená, jmenovitě z nádoby a ohně, k nimž se připojuje svazek či manželství." Mluvíli se v alchymii o nádobě, ohni a peci, rozumí se tím vždy  voda: to vše dohromady, praví Fulcanelli, je „jediná voda". V hermetickém manželství jde tedy o proces, v němž se cosi uvolňuje, aby bylo dosaženo tvořivé jednoty; muž ve spojení s ženou jsou předurčováni k tomu, aby tuto jednotu vytvořili, sami o sobě jsou jen jejím předpokladem. A tato jednota, dosažená ve „svatbě" či „kopulaci", je dynamická, či lépe řečeno dynamogenní, teprve z ní se rodí vyšší syntéza. Hieroglyfem tajného a ztajeného ohně, který se přitom uvolňuje, je salamandr, černý mlok se žlutými skvrnami, o němž Plinius píše, že žije v ohni, ale objevuje se při povodních. Tento „tajný oheň" podle Fulcanelliho umožňuje „materii" rozvinout její vnitřní sílu. a splnit úlohu matky. Duchovní oheň se ztělesňuje v podobě soli, je tajnou sírou (duchovní síra, nebeský oheň), která je rozšířena po všech „temnotách těla". Ze spojení se uskutečňuje početí z jediného těla. Tajný oheň je „aqua ardens" (hořící voda), „vitální jiskra materie", „duch uzavřený ve věcech".
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Ivo Železný - Praha 1995

Další obsah této kategorie

Alchymistická symbolika

Alchymisté byli od samého počátku svého „umění“ zavázáni k mlčenlivosti a veškeré své znalosti zveřejňovali pouze v podobě symbolů a tajných šifer. Jejich návody na přípravu nejrůznějších látek byly zakódovány, popř. v nich byla pro pojmenování jednotlivých substancí, ale také pro popis alchymistických činností, použita krycí jména. Co se za tajemnými symboly skrývá, mate nejen dnešní alchymistické nadšence, ale vyvolávalo to zmatek i v řadách alchymistů, kteří se snažili zopakovat experimenty svých předchůdců. Nejasnosti mohly být způsobeny také tím, že mnohá tajemství alchymie se předávala ústní formou, z mistra na učně – podobně jako výrobní postupy řemeslníků. V detailu GALERIE ALCHYMISTICKÝCH SYMBOLŮ.

Alchymie

Původ slova není zcela jasný, ale zdá se, jak tvrdí někteří znalci, že je odvozen ze staroegyptského výrazu „khemi", tj. černý, nebo přeneseně Egypt (země Khemi), protože alchymie byla nazývána též „egyptské umění" a starý Egypt byl pokládán za zemi, kde byla alchymie intenzívně pěstována, nebo kde dokonce vznikla. 

Alegorie

Slovo pochází z řečtiny a znamená jinotaj nebo vyjádření něčeho, např. abstraktní ideje, obrazem. Příkladem je alegorie spravedlnosti, vyjádřená postavou ženy držící v jedné ruce váhy, v druhé meč a mající zavázané oči. 

Alkahest

Alchymistický termín pro roztok, jehož se užívalo jako univerzálního rozpouštědla, čímž Paracelsus a van Helmont rozuměli substanci, která rozkládá látky a odděluje v nich jejich pralátku (v. materia prima). 

Androgyn

Oboupohlavní jedinec, vystupující často jako symbol v alchymii v obrazu bytosti, která je z poloviny muž a z poloviny žena. Naproti tomu hermafrodit je jediná bytost s mužskými a ženskými genitáliemi. 

Anima Mundi

Latinsky duše světa, pojem vyjadřující u Paracelsa a G. Bruna jejich panpsychismus, tj. názor, že vše existující je oduševnělé, každá entita jsoucna má svou „duši", a tedy

Azóth

Alchymistický termín převzatý z arabštiny, jímž byl označován oživující princip, ztotožněný někdy s Merkurem (rtutí). Podle jiných autorů je to uměle vytvořené slovo z prvního a posledního písmene abecedy (AZ). Eliphas Lévi jej nazývá „tajemným agens velikého díla" a chápe jej jako „zmagnetizovanou elektřinu".

Caduceus

(Též Merkurova nebo Hermova hůl.) Symbol, který tvoří dva hadi obtáčející hůl směrem vzhůru. Objevuje se již ve starém Egyptě a vyjadřuje základní povahu astrálního světla (v.), jeho polarizaci ob a od (v.). E. Lévi (Dějiny magie) připojuje k tomuto symbolu bajku o Teiresiovi, který nalezl dva do sebe spletené hady a oddělil je násilím holí, domnívaje se, že spolu zápasí, avšak: 

Corpus Hermeticum

Soubor hermetických spisů, jichž původ spatřují hermetikové ve starém Egyptě a připisují je legendárnímu Hermu Trismegistovi (Třikrát mocnému Hermovi, což je řecké pojmenování egyptského zasvěcence Thovta). 

Elixír

Alchymistický termín pro kámen mudrců (v.) připravený v tekuté podobě jako všelék (tzv. panacea) a prostředek k omlazování a prodlužování života. U Indů tzv. soma (v.). 

Kámen mudrců

Ústřední pojem alchymie (v.), neboť vyjadřuje nejvyšší cíl alchymického umění. Byl též nazýván „kamenem filosofů" (Lapis philosophorum), „poslední hmota" (Ulíima mateři a) či jinak. Je to konečný produkt tzv. Velkého díla (Magnum opus), případně Magisteria Slunce a existuje ve formě červeného prášku (resp. zrnek nebo granulomů) či tinktury.

Magistérium

Termín vyjadřující v alchymii tajemství procesu přípravy „filosofického kamene" (v. Kámen mudrců), resp. „filosofický kámen" sám. 

Materia Prima

(Latinsky „prvotní hmota".) Ústřední pojem alchymie (v.) a současně jedno z jejích největších tajemství, neboť co bylo prapůvodní hmotou, resp. její podstatou, je stále předmětem dohadů. 

Quinta Essentia

Vedle čtyř podstatných látek, vyjádřených termíny živlů, rozlišoval Aristoteles ještě pátou podstatnou látku, jíž rozuměl éter. Pojem se též označuje slovem kvintesence a rozumí se jím podstata nějaké věci vůbec.

Smaragdová deska

Základní dogmata hermetismu jsou obsažena v tezích tzv. Smaragdové desky, která je údajně dílem staroegyptského boha Thovta, nazývaného Řeky Hermes Trismegistos (Hermes Třikrát mocný), a která 

Spagyrie

V termínu spagyrie se uplatňují dvě řecká slova: „spao", které znamená „vytahovat" (extrahovat), a „ageiro", které znamená sbírat, spojovat  v pojmu je tedy obsažena základní alchymická zásada „solve et coagula" (odděluj a spojuj). 

Symbol

Pojem odvozený z řec. slova „symbolon" nebo „symbalein", což znamená směs nebo sloveso smísit. Vyjadřuje se tím, že symbol, tj. nějaký předmět nebo obraz, je ve spojení s něčím, nebo přesněji, že něco zastupuje. Znamená to, že svými vlastnostmi vyjadřuje něco podstatného z toho, co zastupuje, co symbolizuje, a užívá sé ho proto, že podstaty některých věcí jsou těžko vyjádřitelné slovy. 

Theatrum Chemicum

Proslulý sborník alchymických traktátů, sestavený E. Zetznerem a vydaný latinsky r. 1659. Sborník má šest dílů a obsahuje významné alchymické spisy, jako např. G. Dornea C lavis totius philosophiae chemicticeae (v němž je zahrnuta též Physica Hermetis Trismegisti),

Transmutace

Pojem, kolem něhož se koncentruje celá alchymie (v.); ta je v podstatě naukou o přeměnách; v užším smyslu o přeměnách obyčejných kovů v ušlechtilé kovy stříbro a zlato, v antropologickém smyslu o duchovní přeměně člověka. 

Turba Philosophorum

Latinský název starého alchymistického spisu, který A. E. Waite přeložil do angličtiny pod poněkud volným názvem Sněm filosofů. Jedná se o nejstarší latinsky psaný traktát o alchymii, který

Unus Mundus

Alchymisté tímto výrazem označovali jednotu světa, existující jako jednota protikladů, která se v našem vědomí odráží jako fenomenální odlišnosti věcí a jevů, jako rozdíl mezi materiálním a duchovním atd. .....

Arkánum

Latinské slovo arcanum znamená tajemství. V hermetismu se používá ve dvojím významu: (1) ve spojení s tarotem (v.): dvaadvacet hlavních tarotových karet se označuje jako „velká arkána"; (2) ve spojení se spagyrií ....