Jazyk symbolů H-J

Symbolické myšlení provází člověka od nepaměti. Většina písem vznikla z ideografie, tedy obrázků (symbolů), které zastupovaly danou činnost či předmět. Během lóžových setkáních probíráme abecedně symboly, které se otiskly do architektruy, umění, náboženství a filosofie. 

SYMBOL
*Z řec. "σύμβολον" (lat. symbolum), odvozeno od "συμ-βάλλειν", tj. "dát dohromady, složit, shrnovat". Slovo se používalo při opisech sbírání, skrývání, zastírání. Znamení, které se stalo symbolem tedy šifrovalo, maskovalo zjevný smysl.
*Jde o znak, značku, znamení či emblém, který odkazuje na určitý (skrytý či zjevný) význam nebo shrnutí širšího obsahu (sémiotika = význam symbolů).
*Symbol mluví obrazovou řečí a poskytuje ucelené sdělení něčeho, co není vnímatelné a odkazuje na pojem, představu či myšlenku.
PLATÓN
*Kdysi byli pouze Androgynní bytosti (mužoženské), ale protože byly příliš silné, Zeus je oslabil rozetnutím na dvě, které se neustále hledají. Každý z lidí je tedy "symbollem", půlkou. Láska je dle Platóna "spojovatelka staré přirozenosti" napravující původní jednotu a "symbol" znamená touhu člověka po sjednocení.
 


H
*Had: jeden z nejrozšířenějších a nejmystičtějších symbolů; u Mayů a Aztéků podoba boha Kněžství Quetzalcoatla; u Australanů Duhový had obrazem provopočátku světa a stvořitelského boha, strážce krystalů šamana; u Slovanů jednak silná domácí ochranná bytost a také démonický Zaltys okusující kořeny stromu Života; v Číně bytost spíše zlá, hadí kult spojený s říčnímy toky s bohy v hadí podobě; v Indii „nágové“ hadí bytosti z řek, které umí na sebe vzít lidskou podobu, had Kundaliní je ztělesněním vesmírné energie a symbol života; v Egyptě byl had s. staré bohyně Wadžet, s. osudu, „ureus“ (z čelenky panovníků) byl s. královské moci, zdroj jedu a ohně, bůh Apop nepřítel slunečního boha Rea, „uroboros“ (poprvé v Egyptě) – s. provopočáteční nerozlišenosti; u Židů had jako nebezpečná bytost, ztělesnění hříchu a odpůrce boha, ale také s. chytrosti a léčení (Mojžíš); v Antice s. obnovy života (Asklépiův kult); v Římě chování jako ztělesnění domácích duchů; u Germánů had ovinutý kolem země – s. stálé hrozby, Nídhogg – had požírající kořeny Yggdrasilu; v Křesťanství s. svůdce a ďábla, často zobrazován s ženskou hlavou a prsy (úzký vztah k ženě); v Amazonii s. samotné podstaty života, vědění a přírody.
*Hákový kříž: svastika (skt. „su“=“dobře“, „asti“=“jest“); již od neolitu (-5000); solární znamení (R-točivá = vycházející slunce); s. vířící energie
*Harfa: nejvyšší irokeltský bůh Dagda vlastnil kouzelnou harfu, která doplňovala čtyři poklady jeho lidu Tuatha de Danann. Hrál melodie radosti, smutku i spánku a tak vládl lidským duším.
*Havran (Krkavec): u mnoha národů jako zlé znamení; dle bible nečisté zvíře; v alchymii s. fáze nigredo nebo putrefactio (zahnívání, rozklad); v Persii posvátná zvířata boha světla a slunce (Mithrův kult); u Germánů Ódionovi havrani Hugin (myšlenka) a Munin (paměť); v Bibli posílá Noe Krkavce na průzkum; 1 Král 17,6 (Eliáš u potoka Kerít): A havrani mu nosili chléb a maso ráno, chléb a maso večer; a pil z potoka. Havran je též s. samoty (v křesť. též s. odpadlíka od víry), chytrosti a schopnosti cestovat mezi světy; spojenec čarodějů – s. vševědoucnosti, věštby a tajemných sil.
*Hermafrodit: oboupohlavní tvor; s. koexistence protikladů a dokonalého (celého) člověka; Platón vypráví mýtus o původním androgynním člověku; v alchymii s. Materia Prima i Kamene mudrců;
*Hermes: antický bůh, ochránce pastýřů a stád, obchodníků, poutníků, řečníků i zlodějů, průvodce mrtvých do podsvětí, bůh řeči i spánku.
*Hermovka: sloup s vousatou hlavou Herma a falem; vyvinul se z hromad kamení stavěných pocestnými na rozcestích; součást Hermova kultu – objevuje se na hrobech, domovních vchodech i jako mezník;
*Heřmánek: prastará „mateřská“ (matricaria) léčivka; s. Marie, skromnosti i síly.
*Hexagram: Šalamounova pečeť-Davidova hvězda; součást judaismu, křesťanství, islámu i hinduismu (jantry-mandaly); s. prostupování viditelného a neviditelného světa, spojení jóni a lingamu, v alchymii s. sjednocení protikladů, živlů a s. quinta essentia; v magii s. makrokosmu.
*Hlava: s. vědění a dobrých myšlenek; uťatá hlava s. Jana Křtitele; Caput Mortum – mrtvá hlava, v alchymii s. nezpracovatelných zbytků.
*Hlemýžď: s. dědičného majetku.
*Hloh: trnitý keř s bílými květy; Kristova koruna; ve středověku s. opatrnosti a naděje; v tradicích hloh zarážen mládenci před dům dívky místo májky na 1.5.; v magii jedna z dřevin na výrobu silné hůlky.
*Hloubka: s. tmy, pudovosti, nevědomí, ale i pronikavého vhledu.
*Hnědá: barva země a podzimu; ve starověku s. smutku; v lidových písních někdy též erotický význam.
*Hnízdo: s. bezpečí a klidu; ptáci v hnízdě = mír ráje.
*Hodinky: lat. „horarium“; modlitební kniha s texty k jednotlivým hodinám zdobená miniaturami měsíců, zvěrokruhu, světců, aj. – provázanost vesmírného a pozemského dění.
*Hodiny: přesýpací s. ubíhajícího času; ve spojení s kostlivcem s. pomíjivosti bytí.
*Holubice: v Mezopotámii s. Ištary a erotické lásky; v Řecku zasvěcena Afrodítě; u Germánů tmavá holubice s. duše i s. ohlašující smrt; v Islámu posvátná; v Bibli s. míru (vrátí se k Noemu s větvičkou); v křesť. s. prostoty, čistoty a Ducha svatého nebo duše ve stavu rajské blaženosti (sedící na stromě nebo nádobě vod života); dvojice = milostný s.
*Hora: ve všech kulturách s. spojení země-nebe vč. Uměle vytvořených (zikkuraty, pyramidy, stúpy, katedrály apod.); s. duchovního vzestupu a vývoje, který nutno vybojovat; s. cesty člověka k bohu (?) i cesta duch. Bytostí k člověku; posvátné hory – sídla bohů nebo dějiště významných událostí (předání, přistán, obětování aj.); s. nesmrtelných hrdinů čekajích v nitru hory; v kulturních kosmologiích s. centra světa (pupek, omfalos), absolutní skutečnosti, místa přechodu; posvátná hora se rovná chrámu – výstup na ni = dotek božského v nás; v alchymii nitro hory místem kde se nachází Kámen mudrců.
*Hortus conclusus: lat. „uzavřená zahrada“ ve které sedí Marie s jednorožcem na klíně; s. neposkvrněného početí dle Písně písní.
*Housenka: jako plazící larva s. nízkosti a ohavnosti; v Indii s. putování duší.
*Hra: původní životní projev pronikající do všech sfér života; sakrální hry (Aztékové); hry jako poděkování bohům – symbolické znázornění zápasu živlů, vegetace, slunce, počasí, zrodu (důležité ve slovanských rituálech).
*Hrad: s. ochrany a bezpečí (někdy podzemní hrad s. pekla s kobkami); s. splněných přání (uprostřed zakletých lesů či nepřístupných hor); černý hrad s. ztráty a temných sil, které ovládly duši; hrad grálu zahalen tajemtsvím a střežen rytíři; Karlštejn chránící poklady.
*Hrnec: s. dělohy a ženy.
*Hrob: mohylový hrob-symbolický odkaz na posvátnou horu (?); bydliště zemřelého (symbolicky i prakticky); Jungovsky místo smrti ale i odpočinku a znovuzrození; v alchymii hrob s. odpočinek materie před uvolněním.
*Hroch: v Egyptě s. zlých sil, brutality a nespravedlnosti (extrémně agresivní, nejnebezpečnější zvíře Afriky), Horus bojuje se Sutechem v podobě hrocha; bohyně Taweret v podobě hrošice - s. plodnosti, ochránkyně žen (kult ve Fajúmu a Thébách); ve SZ s. brutální síly (behemót) kterou je schopen zkrotit jen bůh.
*Hrom: stejně jako blesk s. božské moci; v bibli hlasem božího hněvu; u Keltů jako projev vesmírné poruchy, která vyvolala hněv živlů; v I-ťingu podoba božího hlasu, který člověka vyzývá, aby svá jednání uvedl v soulad s kosmickým řádem;
*Hřeby: v křesť. umění jedny z nástrojů utpení Páně; hřeby též součástí světové osy, kolem které se prostírá vesmír.
*Hůl: s. moci; kouzelné hole působící dotykem – Mojžíš; Australané užívají malých kouzelných hůlek k mag. Působení na dálku; kouzelný Hermův kérykeion; v Indii atributem bohů smrti (soud a trest); apotropaický účinek dle druhu dřeva; pastýřské biskupské hole; v Zenu si musí každý mistr uříznout svou hůl v horách – s. správce hory neboť každý zenový klášter je hora; Maorská hůl jako odznak moci; hole-žezla evropských panovníků; magické hole jako symbol prodloužené moci a vůle mága.
*Husa: v Egyptské myt. Prapták stojící na počátku stvoření (vesmírné vejce) a prostředník mezi nebem a zemí; v Římě s. lásky, plodnosti, věrnosti a ostražitosti; Římské posvátné husy Kapitolu sloužící k věštění (upozornily též na útočníky); v Rusku a střední Asii je „husa“ označení milované ženy (!); u Keltů posel duchovního světa (jako labuť).
*Hvězdy: s. duchovního světa pronikajícího temnotou, s. příliš vysokých cílů a ideálů, s. harmonické součinnosti božských sil; v Mezopotámii byli bohové psáni značkou pro Hvězdu (Dingir, Ištar: 8-cípá, Šamaš: 4-cípá); v Egyptě byli všichni bohové hvězdy, jen v zásvětí měli známé podoby. Cílem pohřbených bylo stát se hvězdou na těle bohyně nebes Nut; spojitost hvězdy se zemřelými i v jiných kulturách; v bibli vede hvězda tři krále; hvězdý plášť císaře Jindřicha II.
*Hydra: hadí nestvůra s mnoha hlavami – z useknuté narostou dvě další; zabití úkolem Herákla; hlavy s. obtíží a překážek, které se při zdolávání násobí.
*Hyena: s. syrovosti, zbabělosti ale také s. síly (čelisti) a chytrosti; ve středověkém umění s. lakoty.
*Hygieia: starořeský bohyně zdraví; dívka s číší ovinutou hadem; s. zdraví
*Hyperboreové: ve starověků bájný národ sídlící na nejvzdálenějším severu; s. štěstí, ctnosti, moudrosti a míru, miláčky a hostiteli bohů (Apollóna); přes jejich zemi přešel Herákles na cestě k zahradě Hesperidek; Orfeus u nich skončil svou životní pouť.


CH
*Chameleon: symbol nestálosti a falše; v Africe solární božské zvíře.
*Cherub: napůl člověk a zvíře; bájná bytost vyšší duchovní hierarchie; původ Přední východ; cherubim a serafin – strážci ráje, nosičí B. trůnu, ochránci Archy úmluvy; v umění se 4-mi a od 8.stol. s 8-mi křídly pokrytými oči = všudypřítomost a vševědoucnost; často zobrazováni jako tetramorf (orel-býk-člověk-lev).
*Chimaira: bájná bytost plivající oheň; často lví hlava-kozí tělo-dračí ocas; s. temnoty, nekontrolovatelnosti a pudovosti; dnešní „chiméra“=mámivý přelud a výmysl.
*Chléb: nejdůležitější potravina; s. duchovní potravy; chléb od starověku jako forma obětiny; eucharistická proměna chleba a vína.
*Chobotnice: „octopus“; od nejstarších dob s. ďábelského ducha a pekla; předloha hlavy Medůzy-Gorgony; ch. užívána často v Mínojské kultuře.
*Chodbový hrob: megalitická chodbová stavba ze středního neolitu; souvisí s kultem Velké bohyně.
*Chrlič: v gotice kamenný v podobě nestvůry nebo pitvorné zvířecí či lidské postavy; ch. měly odhánět od staveb zlé síly a vytékající voda měla očištovat okolní prostor.
*Chronos: personifikace času ztotožněný s bohem Kronem; včetně symbolů pomíjivosti (kosa, hodiny, saturn). Řekové měli dva časy: Chronos a Kairos (Kairos je bohem příznivé příležitosti a nejpříhodnějšího okamžiku.)
*Chryzantéma: v Číně a Japonsku s. dlouhého života a štěstí; solární symbol; od 12.století s. jako znak císařského domu.
*Chudoba: alegorická postava ctnosti; vyzáblá bosá stará žena oděná v cárech, jednu ruku okřídlenou vztaženou vzhůru druhou staženou dolů kamenem – s. povznášení lidského ducha chudobou.
*Chudobka: sedmikráska; původně zasvěcena germánské Freye; ve středověku mariánský s.; symbolizuje věčný život a vykoupení.
*Chytrost: „Prudentia“; kardinální ctnost (jedna ze čtyř); atributem had, zrcadlo, síto, pochodeň.


I
*Ianus: jedno z nejstarších řím. Božstev; ochránce dveří se dvěmi tvářemi (hledí ven i dovnitř); strážce přechodů a počátků, zároveň viděl věci minulé i nadcházející; později s. dvojznačnosti nebo dobré a zlé strany věci.
*Ibis: posvátný pták Egypta; s. a vtělení Thovta – boha moudrosti a písma; zobák odkazující na srpek měsíce – s. hloubání a nabývání moudrosti.
*Iduna: starogermánská bohyně z rodu Asů; vlastnila zlatá jablka věčného mládí.
*Ignác: zakladatel Jezuitů; zobrazován se svatozáří na hrudi s monogramem IHS.
*IHS: zkratka Ježíšova jména „Jesus Homini Salvator“, u Jezuitů „Jesum Habemus Socium“- v Ježíši máme spojence; také nápis na Labaru „In Hoc Signo“ – v tomto znamení (odvozeno dle vize Konstantina – světelný kříž + IHS).
*Íkaros: syn Daidala, stavitele Mínotaurova bludiště; při útěku zaletěl blízko ke Slunci a zřítil se; s. nároků a přecenění vlastních sil.
*Ikona: řec. „obraz“; tabulová malba ortodoxního křesť.; zpřítomňuje zobrazené a je předmětem úcty.
*Imago Mundi: obraz světa božského řádu prostupující celé stvoření – makro i mikrokosmos; zahrnuje zemi i vesmír; mýtografické zpodobnění světa – je více výkladem než popisem země;
*Iniciace: u mnoha přírodních národů vstup do další životní etapy; spojeno se zkouškami a úkony; odehrává se proces proměny (symbolický i reálný), který zahrnuje usmrcení starého a návrat a začlenění nového jedince; dále označení rituálů mysterijních kultů pro přijetí či zasvěcení; součástí i. Byly symboly smrti, dělohy, labyrintu, bolesti, osamění.
*INRI: nápis na Kr. kříži „Jesus Nazarenus Rex Iudaeorum“ – Ježíš Nazaretský král židovský; „Igne Natura Renovatur Integra“- veškerá příroda se obnovuje ohněm; další výklad je tento: I - Jemim (hebrejsky "moře", což značí Vodu), N - Nur (hebrejsky "záře", "světlo", což značí Oheň (od toho také Atha-nor), R - Ruach (hebrejsky "dech", "duch", což značí Vzduch)a I - Jávaša, což značí Zemi. Jak je vidět tak ve zkratce I.N.R.I. jsou zakódovány všechny čtyři živly.
*Invidia: personifikace smrtelného hříchu závisti; žena jedoucí na psu (nebo na draku) držící v tlamě kost.
*Ira: personifikace smrtelného hříchu hněvu; žena jedoucí na medvědu či divočáku.
*Iting: kniha proměn ze staré Číny (-1000) užívaná jako orákulum; skládá se z 64 hexagramů vytvořených ze 8x8 trigramů, základních 8 trigramů: nebe, země, voda, oheň, vlkost, vítr, hrom, hora. Plné linie = muž, přerušované = žena; dle tradice se dotazování provádí pomocí stonku řebříčku.
*Ivan: poustevník z 9.století žijící v jeskyni poblíž Berouna (Svatý jan pod Skalou); zobrazován s vousem a laní.
*Ivo, sv.: patron právníků; zobrazován s baretem a provazem.


J
*Jablko: starý s. plodnosti a lásky; u Keltů jako s. duchovního vědění; zlatá jablka Hesperidek znamenala nesmrtelnost; v křesť. obraz země a jeho krása a sladkost jako vábení k hříchu; v Kristově ruce znamená vykoupení z dědičného hříchu; říšské jablko jako s. země a světovlády; jablko patří k nejstarším sbíraným plodům.
*Jadeit: v Číně s. životní síly a vesmírných sil, obraz dokonalosti a sjednocení 5 nebeských ctností (čistota, neměnnost, jasnost, libý zvuk, dobrota); jadeit používán jako univerzální lék, potrava nehmotných bytostí a prostředek nesmrtelnosti; chránil mrtvého před tlením – vkládal se do úst mrtvého ve starověku; v Mexiku s. duše, ducha a srdce (masky).
*Jaguár: u středoam. Kultur bytost spjatá se silami měsíce a skrytými tajemstvími země (orel pak nebe), průvodce duší; v J. Americe s. Pána zvířat – šaman se při iniciaci v zásvětí narodí jako jaguár.
*Jahoda: s. trojice, ušlechtilé pokory a skromnosti; plody jako krev Krista, květ obraz 5-ti ran; někdy jako s. světské rozkoše.
*Jákobův žebřík: s. prozřetelnosti; po žebříku stoupají a sestupují andělé ([Bible21] Gn 28:12 Ve snu pak spatřil žebřík sahající od země až k nebi a hle, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé.).
*Jantar: zkamenělá pryskyřice jehličnatých stromů; od antiky oblíben k výrobě amuletů, šperků a léčiv.
*Jantra: v hinduismu diagram předstvující vesmír a zároveň člověka (makro-mikrok.), užívaný v meditaci k dosažení jednoty; může znázorňovat i božstvo-sílu (šakti); jako magická kresba k ochrana před zlými mocnostmi.
*Jasan: v severské myt. Kosmický strom Yggdrasil (ale jelikož by mělo jít o „stálezelný“ strom, je jím dle mého dlouhověký Tis); u Řeků s. pevnosti; někdy se jasanu připisovala schopnost zahánět hady.
*Jaspis: s. těhotenství a porodu (tradováno od Babylóňanů až do středověku); ve Zjevení sv. Jana je jaspis první základní kámen nebeského Jeruzaléma.
*Játra: u mnoha národů s. živostí síly, žádostivosti, hněvu ale i lásky; ze zvířecích j. se předpovídala budoucnost (z Mezopotámie dochovány modely jater jako vzor věštcům); pojídaní jater ruší zakletí; orel užírající Prométheovi játra – ubírající životní sílu.
*Jaterník: léčivá rostlina; Mariánský s.; kvůli trojčetnosti lísků s. sv. trojice.
*Jazyk: obraz ducha svatého jako ohnivý j. propůjčující schopnost „mluvit jazyky“, i jazyk ducha odpůrce. [Bible21] Jk 3:6 I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem.; u Maorů vyplazený jazyk s. bohů války; v Africe spojován s plozením, dešťem, krví a spermatem.
*Jedna: 1 = s. neoděleného počátku a celosti kam se všechny bytosti chtějí navrátit; s. Boha. 11 = někdy číslo hříchu a pokání (překračuje 10 ale nedosahuje 12); číslo spojení nebe a země.
*Jednorožec: u mnoha národů známé bájné zvíře zlidovělé díky Fisiologu (spis z Alexandrie 150-200 n.l.; pův . 48 kap. o vlastnostech zvířat, rostlin a nerostů; z Fysiologu se odvozují četné představy kř. symboliky.); roh jako falický s. – vyrůstající z čela (sídla ducha) s. sublimace sexuálních sil a proto se mohl stát obrazem panenské čistoty; roh též s. čisté síly kterou je poražen Ahriman (zoroastrický princip zla); v Číně s. vladařských ctností; v Křesť. s. síly a čistoty; podle pověsti jej může chytit a zkrotit jen čistá panna na jejímž klíně hledá zvíře útočiště; Marie s jednorožcem na klíně =  neposkvrněné početí (viz též Hortus conclusus); prášek z rohů má léčit – tj. znamení lékáren.
*Jelen: paleolitická zobrazení lidí s jelení kůží a parohy – asi kultické účely; uctívané zvíře po celém světě; přirovnáván ke Stromu života; s. plodnosti, růstu a obnovy; u Germánů ukazuje mrtvému cestu k věčnému životu v zásvětí; u Keltů Cernunnos – pán Zvířat a průvodce zemřelých; mnohdy zavede lovce do neznámých končin - obrazem zasvětitele do tajemství; v Mexiku přivedl božsku jelen lidi poprvé k posvátnému Peyotlu; v budhismu zlatý jelen s. moudrosti a askeze; v antice posvátné zvíře Artemidy, nepřítel hadů a zástupce světla oproti temnotě; v Křesť. s. Krista (zjevení sv. Huberta: v paroží nesen kříž); někdy s. melancholie a mužské sex. Vášně.
*Jeruzalém: nebeský dle Zjevení sv. Jana – město s 12-ti branami na čtvercovém půdorysu na 12-ti základních kamenech; s. konce kdy bude Bůh pobývat mezi lidem; s. odměny.
*Jeřáb: v Číně a Jap. S. dlouhého života a nesmrtelnosti; v Indii s. záludnosti a zrady, u Řeků s. lásky a radosti ze života.
*Jeskyně: již od prehistorie sloužili ke kultickým účelům; souvisí s oblastí smrti (tma) i zrození (lůno); uctívány jako místa pobytu či zrození bohů-démonů-duchů-hrdinů; často s. vchod do říše mrtvých (šamanismus); Sumerové si představovali říši mrtvých jako jeskyně v hoře světa; v Eg. Nil pramenící v jeskyni; v Číně domovem dobrotivých nadpřirozených bytostí; s. vstupu do jiného světa; důležité při iniciačních rituálech (elusínská); Platón – j. jako lidské poznávání ve světě pouhých obrazů a zdání – ideálem je vyjití z j.  a zření božských ideí; Kristus narozen v jeskyni (v Palestině běžně j. jako stáje); trhlina v zemi = klín a oplodnění země nebem.
*Jestřáb: ve středověkém umění s. smrti.
*Ještěrka: s. slunečního svitu; obraz duše hledající světlo; s. obrody a znovuzrození.
*Jetel: u Keltů posvátná kouzelná rostlina; ve středověku s. trojice; čtyřlístek nosící štěstí.
*Jezdec: s. ovládnutí divoké síly; v Apokalypse jezdci války-hladu-smrti; obrazy panovníků na koních.
*Jezero: spojené s různými bytostmi; často s. nevědomí.
*Jezevec: v Jap. s lsti; v křesť. umění na něm jezdí personifikovaná Lakota; tučný jezevec s. spokojenost sám se sebou.
*Ježek: v Mezopotámii-Africe-Střední asii solární zvíře související s ohněm a civilizací; ve středověku s. lakoty a žravosti a kvůli bodlinám s. hněvu; také ovšem přemahatel zla protože loví hady; s. města Jihlavy.
*Jho: s. útlaku a vnuceného břemene či závazku (manželství); v Indii s. podřízení duchovních principů, disciplíny zahrnující tělo i ducha (jho=kořen „jug“, odtud také jóga).
*Jin Jang: protikladné kosmologické principy; s. polarity ve kterou se štěpila prvotní jednota; oba se periodicky ovlivňují a střídají v převaze; Jin=negativní-ženské-temné-pasivní-vlhké, Jang=pozitivní-mužské-jasné-aktivní-suché.
*Jiskra: částečky světla; podle antické a středověké představy s. hmoty povznášející se k duchu.
*Jišajův kořen (strom): znázornění Ježíšova rodového kmene.
*Jitřenka: ranní Venuše-Fósforos; zvěstovalelka nového dne; s. obnovy a věčného návratu, s. světla vítězícího nad temnotou.
*Jmelí: u Keltů posvátná roslina sloužící k věštění a vizím; obranný prostředek proti nemocem, bleskům; stálezelená s. nesmrtelnosti.
*Joni: lůno, vulva, zdroj, počátek, zrození; již v Harrapské kultuře, pak v hinduismu ve spjetí se s. Linga; podle tantry s. prázdnoty, která je těhotná zjevnou realitou.
*Jupiter: staroitalský bůh Iuppiter, později ztotožněný s řeckým Diem; v Římě nejdůležitějším kultem; jeho atributy byl orel a dub; v alchymii cín.
*Justitia: personifikace spravedlnosti; kardinální ctnost často s váhami, mečem, páskou přes oči, rohem hojnosti, olivovou ratolestí; někdy jako výkonná spravdlnost s useknutou hlavou v koši.
 


ZDROJE
Becker, Udo - Slovník symbolů (Praha : Portál, 2002)
Mysliveček, Milan - Panoptikum symbolů, značek a znamení (Praha : Chvojkovo n. 2001)
Biedermann, Hans - Lexikon symbolů (Praha : Beta, 2008)
wikipedia.org

Další obsah této kategorie

Jazyk symbolů K-

Symbolické myšlení provází člověka od nepaměti. Většina písem vznikla z ideografie, tedy obrázků (symbolů), které zastupovaly danou činnost či předmět. Během lóžových setkáních probíráme abecedně symboly, které se otiskly do architektruy, umění, náboženství a filosofie.

Jazyk symbolů (A-G)

Symbolické myšlení provází člověka od nepaměti. Většina písem vznikla z ideografie, tedy obrázků (symbolů), které zastupovaly danou činnost či předmět. Během lóžových setkáních probíráme abecedně symboly, které se otiskly do architektruy, umění, náboženství a filosofie. 

Praktická sigilická (sigilární) magie

Sigilická magie je jednoduchá a přitom velmi účinná a funkční magická technika. Její kostru tvoří: vytvoření glyfu touhy, nabití, zapomenutí. Sigilickou magii lze používat jak pro fyzickou rovinu v běžném životě, tak pro psychologickou rovinu při zkoumání vlastního podvědomí. (Dov)

Talismanická magie

Talismanická magie je jedna z nejdůležitějších magických odvětví. Výborná pro praktické využití v běžném životě pro sebe či pro jiné. Talismanická magie má staletou historii a tradici. Talismany hojně využíval Agrippa i Paracelsus. Níže unikátní přepis mé přednášky (semináře) včetně praktického návodu. Obsah: Úvod; Materiál a nástroje; Svěcení nástrojů; Příprava a výroba pantaklů; Svěcení pantaklů, Příklad výroby pantaklu; Další pantakly; Užití pantaklů; Odkazy a zdroje; Planetární hodiny; Planetární obecné korespondence; Tabulka měsíčních domů; Magické abecedy; Agrippovy stupnice; Planetární pečetě. (Dov)

72 géniů (Šem haMeforaš)

*Systém 72 géniů je podrobně popsán již Agrippou z Nettensheimu (1486-1535) ve svém díle De occulta philosophia.  Athanasius Kircher (1601-1680) v Oedipus Aegyptiacus (viz obr.) považuje 72 géniů za strážce jednotlivých národů (21. Nelekael, Bohemi - Bueg). 

Praxe aurického zraku

Lat.: aureolus, aureola, aureolum = zlatý, zlatavý, ze zlata, krásný, briliantní, excelentní, úžasný. Aura je podle parapsychologie, alternativní medicíny, teologie a okultních věd energetické (elektromagnetické?) pole okolo živých organismů (zvířata i rostliny). Lidé zabývající se aurou popisují barvy, tvary a defekty aury. Auru se podle nich může naučit vidět poctivým trénováním téměř každý jedinec. 

Rituál nezrozeného (Bornless ritual), Akefalon

Velmi starý ritus egyptsko-řeckého původu. Původně šlo pravděpodobně o rituál exorcismu. Znovuobjeven Aleisterem Crowleym, který ho též poupravil dle svého. Vinou chyb, přepisů a překladů byl text poškozen a zkreslen (a v této podobě uváděn jako "předběžná goetická evokace"). Výslovnost jmen dle původní řečtiny (česká výslovnost řečtiny je velmi dobrá narozdíl od zkomolenin v angličtině). Jména se vyzpívávají! Zde tedy původní řecké, staro-gnostické znění a fonetický přepis do češtiny. (Tabris, Dov)

Obrana proti černé magii II.

Základní techniky prevence proti negativním astrálním vlivům. Černá magie je záměrná manipulace s vědomím druhého člověka v sefirotické úrovni Jecira.  "Magie jest užití dynamisované lidské vůle k rychlejšímu vývinu živoucích sil Přírody" (Papus).

OBSAH:
7.    OBRANA - MAGICKÉ SYMBOLY A PANTAKLY
8.    OBRANA - MAGICKÉ OCHRANNÉ ROSTLINY, PRYSKYŘICE A NEROSTY
9.    OBRANA - MAGICKÉ ZBRANĚ
10.  OBRANA - OČISTNÉ, OCHRANNÉ A POSILUJÍCÍ RITUÁLY
11.  BIBLIOGRAFIE
12.  OBRAZOVÉ PŘÍLOHY

Obrana proti černé magii I.

Základní techniky prevence proti negativním astrálním vlivům. Černá magie je záměrná manipulace s vědomím druhého člověka v sefirotické úrovni Jecira.  "Magie jest užití dynamisované lidské vůle k rychlejšímu vývinu živoucích sil Přírody" (Papus).
OBSAH:
1.    DRUHY MALEFICUM
2.    PROJEVY MAGICKÉHO ÚTOKU
3.    PRAVIDLA A ZÁSADY
4.    PREVENCE - MAGICKÁ ZPŮSOBILOST
5.    PREVENCE - LIDSKÉ TĚLO
6.    OBRANA - MAGICKÉ FORMULE A OCHRANNÉ MODLITBY

Hvězdný safír (Liber XXXVI)

(Rituál A.•.A.•., Aleister Crowley, LIBER XXXVI - kniha MAGICK, book 4)

Popis tohoto krásného a velmi funkčního očistného rituálu krok za krokem včetně názorných obrázků. (Dov)

Modrý topaz

Vymítací rituál Modrý Topaz byl napsán fr. Shimonem HaNotzahem v roce 1986. Původně byl publikován nakladatelstvím "Rising Aeon Camp (O.T.O.) ve čtvrtletníku "Early Warning".

Dovův živlový kříž a otevření prostoru

POUŽITÍ KŘÍŽE
- otevření a vymezení obřadního prostoru před každým rituálem či vzýváním
- nabití (naplnění) prostoru čtyřmi živly, popř. akášou
- evokace příslušných živlových pocitů
- duchovní naladění na práci v "nekaždodenní skutečnosti"
- brána do sféry Yetzirah

Dovovy ucelené planetární korespondence

Planetární korespondence ucelené, zjednodušené, tak aby měl začínající hermetik použitelný učební text, ke kterému se může neustále vracet. Ke stažení také ZDE. (Dov)

Malý rituál Hexagramu (Hexagramový rituál)

Rituál A.·.A.·., Aleister Crowley, LIBER O VEL MANVS ET SAGITTAE SVB FIGVRÂ VI

Popis tohoto krásného a velmi funkčního očistného rituálu krok za krokem včetně názorných obrázků. (Dov)

Hvězdný rubín (Liber XXV)

Thelémský obřad Hvězdný rubín (The Star Ruby) byl poprvé uveřejněn roku 1913 v Crowleho Liber 333 ("Book of Lies"). V komentáři Therion uvádí, že jde o zdokonalený malý pentagramový rituál (MPR) a o oficiální obřad řádu A.A. Na rozdíl od MPR se zde vzývají thelémské, neoplatónské a raně-křesťanské entity a je ve starořečtině. Analýzou thelémských zdrojů a kabalou se zjistilo, že jde o velmi pečlivě vypracovaný vymítací rituál! (Dov)

Centra síly a kabalistický strom

Éterické tělo obsahuje víry nesmírné magické energie, které přitahují a soustřeďují v sobě kosmické síly z vnějšího vesmíru. Tyto víry mají vztah k hlavním endokrinním žlázám umístěným v hmotném těle, z nichž sedm má z okultního hlediska prvořadý význam. Tyto víry rovněž odpovídají sedmi čakrám či okultním centrům. Žlázy samotné sytí tělo jemnohmot-nými výrony, které do nich prýští z akumulátorů kosmické i nekosmické energie vyzařující z planet, hvězd a sluncí. Endokrinní žlázy. (Dov)