Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

ABANO, PETRUS DE (asi 1250-1350)
Lékař a autor klasického díla Heptameron seu Elementa magica (vyšlo až 1559 jako část 4. kn. Okultní filosofie H. C. Ag-rippy z Nettesheimu; jako lóžový tisk edice Eulis 1938).

ALBERTUS MAGNUS (Albert Veliký, Doctor universalis; hrabě Albrecht von Bollstaedt; 1193-1280)
Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

ABRAHAM VON WORMS (Abramelin)
Autor učebnice magie, jejíž rukopis pochází údajně z r. 1387 a která vyšla r. 1458 pod názvem Die ägyptischen grossen Offenbarungen des Juden Abraham von Worms Buch der wahren Praktik in der uralten göttlichen Magie... Později dílo vycházelo pod názvem Abramelinova kniha o posvátné magii (v.). (Abramelin mělo být jméno egyptského mága, který Abrahamovi z Wormsu sdělil tajemství magie.)

 AGRIPPA VON NETTESHEIM, HEINRICH CORNELIUS (1484-1535)
Německý učenec všestranného vzdělání, žák opata Trithemia (v.), autor slavného a klasického díla De occulta philosophia sive magia (1510 -původně ve 3 sv., pozdější vydání v 5 sv. s přílohami dalších spisů různých autorů). Pronásledován inkvizicí mnoho cestoval, působil též v Paříži a jinde a ve spise De incertudine et vanitate scientiarum (1527,0 nejistotě a lichosti věd) se svých názorů na magii jako vrcholnou vědu zřekl. Nicméně jeho dílo o okultní filosofii čili magii se stalo klasickým pramenem všech pozdějších pojednání na toto téma.

AKIBA, RABBI BEN JOSEPH (50-135)
Významný znalec tóry a kabalista, který měl mnoho žáků, mezi nimi i údajného autora Zoharu (v.) rabbiho Simeona ben Jo-chaie; je pokládán za jednoho z redaktorů knihy Sefer Jecirah (v.). Jeho jmenovcem byl rabbi Akiba, legendární postava kabaly a talmudu.

AKSAKOV, ALEXANDER (1832-1903)
Ruský dvorní rada a významný badatel v oblasti spiritismu, autor díla Animismus und Spiritismus (1890, čes. Animismus a spiritismus, 1903), v němž proti spiritistické pozici zastával animistickou hypotézu.

ALAN, LEO (W. F. Allen; 1860-1917)
Významný anglický astrolog viktoriánského období, jehož učitelem byl neméně známý astrolog Seraphiel (Walter Richard Old); autor sedmisvazkové encyklopedie (něm. překl. Astrologische Werke, 7 sv., 1926-1928).

ALBUMASAR (nar. 805)
Arabský astrolog, autor spisů o astrologii a výkladu snů, které sloužily jako klasické prameny těchto nauk.

AL-FARABI (t 950)
Arabský filosof a mystik žijící v Damašku a pokoušející se o spojení islámu s neopy-thagorejskými a neoplatonskými tradicemi.

AMADOU, ROBERT (nar. 1924)
Současný významný francouzský parapsycholog a znalec okultismu, autor řady významných publikací, zejména La parapsychologie (1954, něm. Das Zwischenreich 1957).

ALLEAU, RENÉ (nar. 1917)
Nejvýznamnější současný francouzský alchymista, žák E. Canselieta, známý svými styky se surrealisty, autor řady významných děl o alchymii, symbolech, tajných společnostech (mimo jiné
Hitler et les sociétés secrètes, 1969), jeden ze spoluautorů encyklopedie divinačních technik, uznávaný znalec starověkých pramenů alchymie. (Čes.: Aspekty tradiční alchymie, 1992.)

AMBELAIN, ROBERT (součas.)
Významný francouzský esoterik mnohostranného zaměření (magie, kabala, spirituální alchymie, gnose atd.), autor četných spisů, patriarcha neognostické církve, velmistr řádu Elus Cohen. Napsal mimo jiné: Le martinisme (1946), La kabbale pratique (1951), L Alchimie spirituelle (1961), Traité d'Astrologie ésoterique (2 sv. 1937, 1938), La tal i smanie pratique (1950), La Magie sacrée ou Livre d'Abra-melin le Máge (1959 - překlad a komentář), Le cristal magique ou la magie de JehanTrithéme (1962), Introdu-ction à la theurgie (b. 1. ).

ANDREAE, JOHANN VALENTIN (1586-1654)
Německý učenec, přední pansofista své doby, údajně též rosekrucián a vydavatel rosekruciánských spisů Fama Fraternitatis a Confessio fraternitatis Rosae Crucis, autor problematické Chemické svatby Christiana Rosen-creutze (čes. 1992), která je některými znalci pokládána spíše za satiru.

ARNALDUS DE VILLA NOVA (Arnauld de Villeneu-ve, též Villanovanus; 1235/40-1312)
Španělský lékař a alchymista, působící převážně v Paříži, obžalovaný z provozování magie, údajný tvůrce homunkula, autor Rosaria philosophorum, Specula a dalších alchymistických traktátů. Jeho Opera omnia vyšla latinsky v Lyonu (1504), jeho nejdůležitější spisy pak ve sbírce Arnaldus von Villanova Chymische Schriften (1683).

ASHMOLE, ELIAS (1617-1692)
Vynikající anglický učenec, zejm. archeolog, svobodný zednář a jeden z několika pravých rosekruciánů, zvaný Mercuriophilus anglicus. R. 1646 založil po vzoru Baconovy Nové Atlantidy „Šalamounův dům", který se stal střediskem esoterických studií. Jeho cenná knihovna je nyní součástí jeho muzea v Oxfordu.

AVERROES (Mohammed ibn Rušd; 1126-1198)
Významný arabský filosof (pocházející ze Španělska) proslavený svými komentáři k Aristotelovi, pokoušející se o spojení aristotelismu s islámskou teologií, ale působící svým dílem i na teology katolické a hermetiky - a tak „má své místo i v pantheonu okultistů" (H. Masson 1970).

AVICENNA (Abdallah ibn Siná; 980-1037)
Arabský lékař a filosof perského původu, pokoušející se o integraci aristotelismu a neoplatonismu, široce orientovaný esoterik. Autor rozsáhlého díla Kniha o uzdravení duše (něm. 1907-1909). Sporné je jeho autorství spisu De ani-ma in alchimiae. Alchymistické pasáže o transmutaci kovů, elixírech atd. obsahuje však výše zmíněná Kniha o uzdravení duše. (Čes.: Kniha definic, 1954.)

BURCKHARDT, TÍTUS (1908-1984)
Historik umění a významný znalec západního i východního esoleris-mu. Autor vynikajících spisů o arabské astrologii, sufis-mu a alchymii (Alchemy science of the cosmos, science of the soul, 1974).

BULWER-LYTTON, EDWARD LORD (1803-1873)
Známý anglický spisovatel (romány Zanoni, Dům černého mága, Poslední dnové Pompejí a další), svobodný zednář a rosekrucián. R. 1861 se stal velmistrem řádu Socieías Rosicmciana in Anglia, r. 1964 se v Londýně setkal s Eliphasem Lévim (v.). Esotericky cenný je zejména jeho román Zanoni.

BRUNO, GIORDANO (1548-1600)
Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. Zabýval se mimo jiné studiem hermetických textů a kabalou. Mezi jeho slavnými dialogy je i Kabala pegasovské růže s dodatkem O Cylenickém oslu a O heroické vášni. Podle Bruna je materie matkou všech věcí, která ve svém lůně chová formy všech věcí; síla jí imanentní je její duše a tak má podíl na duši světa. O přirozené magii napsal dílo De magia physica, v němž navazoval na esoterismus starého Egypta. V díle Sigilli sigillorum podává pojetí magie jako transcendentálně psychologické fenomenologie (C. Kuhlenbeck 1888). Magie je založena na znalosti sympatií a antipatií mezi věcmi a na určitých mohutnostech duše člověka, která je pudová a inteligibilní současně, a tak je poutána současně k přírodě i k bohu. Je-li svět duševní podstaty, existují nutně možnosti transcen-dentálního působení člověka na přírodu. Ve spise De tri-plici animo (II., 6) pak aplikuje tyto úvahy na vysvětlení nekromancie a jiných magických praktik. Na svých útěcích před inkvizicí žil G. Bruno asi půl roku také v Praze, kde císaři předložil 160 tezí proti současným matematikům a filosofům. Něm. výbor z jeho filosofických spisů vydal v 6. sv. L. Kuhlenbeck (1904-1906). (Brun-nhofer F.: Giordano Bruno: Leben und Lehre, Leipzig 1882.)

BOULAN, JOSEPH ANTOINE (1824-1893)
Proslulý „abbé Boulan", výrazná postava dějin černé magie, původně katolický kněz a teolog, posléze z církve exko-munikovaný. Spolu s bývalou jeptiškou a svou milenkou Adélou Chevalierovou sloužil černé mše (při jedné z nich údajně obětovali vlastní novorozeně). V Lyonu jako nástupce jiného černokněžníka, Vintrase (v.), založil spolek praktikující v rámci „mystického osvobozování duší" zvrhlé sexuální interakce. Fémovým soudem řádu Rose-Croix-Cabbalistique byl posléze odsouzen k smrti a zahynul údajně důsledkem magické operace, kterou měl vykonat de Guaita. Pod jménem dr. Johannes vystupuje jako postava románu J. K. Huysmanse Tam dole (čes. 1919), ale jako kladný hrdina (Huys-mans se s ním přátelil).

BOUCHER, JULES (součas.)
Francouzský praktikující magik, který pod zkratkou J. B. publikoval stručnou, avšak vynikající učebnici magie (Manuel de magie pra-tique, 1941). Některé z uvedených poznatků prý získal evokacemi Eliphase Léviho (v.), S. de Guaity (v.) a Pa-puse (v.)

BÖHME, JAKOB (1575-1624)
Jeden z největších německých mystiků-panteistů, „zhořelecký švec", „Phi-losophus teutonicus", autor řady pozoruhodných spisů, které měly vliv na pozdější generace hermetiků (Aurora oder die Morgenröthe im Aufgang, 1634, a další). Pro hermetismus je nejvýznamnější jeho dílo o signaturách (Boehme J.: De la signatuře des choses, 1908). (Matoušek J.: Jakub Boehme, Praha 1924.)

BOGUET, HENRI (1550-1619)
Významný středověký francouzský démonolog, autor spisu Discours des sorciers (1610), který konkuroval proslulému Kladivu na čarodějnice a který v závěrečných sedmdesáti článcích předpisuje postup proti čarodějnicím.

BEKKER, BALTHASAR (1634-1698)
Holandský duchovní, autor významného díla Očarovaný svět - vyšlo nejprve holandsky a potom německy (Die verzauberte Welt, 1693) -, které je pozoruhodným přehledem fenomenologie čarodějnictví a černé magie.

BODIN, JEAN (1530-1596)
Významný francouzský právník, který však také neblaze proslul jako démono-log a nesmiřitelný pronásledovatel čarodějnic. Autor obsahově bohatého inkvizičního kompendia De la démo-nomanie des sorciers (1580, latin. 1581, něm. 1581).

BASILIDES (žil ve 2. stol.)
Syřan žijící v Alexandrii, zakladatel gnostické sekty a jeden z nejznámějších představitelů pokřesťanského gnosticismu.

BARDON, FRANTIŠEK (1909-1958)
Okultista a léčitel ze slezské Opavy, který svou esoterickou trilogií, vyšlou nejprve německy (napsanou však v Praze) a později také anglicky, získal světovou proslulost. Žák německého okultisty W. Quintschera (Rah-Omir). Autor autobiografického románu pochybné kvality Frabato (zkr. jeho křestního jména Franz a příjmení). (Čes.: Praxe magické evokace, 2 sv., 1993; Brána k opravdovému zasvěcení, 1992; Klíč k opravdové kabale, 1993; Frabato, magický román, 1992.)

BARRETT, FRANCIS (žil pravděpodobně na přelomu 18. a 19. stol.)
Záhadný londýnský učitel magie, o jehož životě není nic známo, autor proslulé učebnice magie sestavené z klasických pramenů (The Mágus or Celestial Intelligencer, being a complete systém of occult philosophy, 1800; řada dalších novějších vydání).

BAADER, FRANZ XAV. VON (1765-1841)
Významný představitel německé romantické filosofie a esoterik, který měl blízko k dílům M. de Pasquallyho (v.) a L. C. de Saint-Martina (v.). Původně přírodovědec byl ve své filosofii ovlivněn také mystikou J. Böhmeho a kabalou. Je autorem množství filosofických spisů blízkých esoterním naukám (Sämtliche Werke 1851-1860, 16 sv.). (Ciaassen J.: Franz von Baader Leben und theo-sophische Werke..., 2 sv., Stuttgart, 1887.)

BACON, ROGER (1214-1294)
Františkánský mnich anglického původu žijící v Paříži, kde se zabýval také alchymií. Uvězněn pro obvinění, že se zabýval magií, kterou definoval jako „praktickou metaíysiku". Autor řady přírodovědeckých a filosofických spisů a traktátů Speculum alchimiae. (B. R.: Mirror of alchemy, 1597, a zejm.: Lettre sur les prodiges de la nature et de 1'art, 1893.)

BRUNTON, PAUL (1898-1981)
Anglický publicista a cestovatel, autor řady okultistických a „mystických" spisů, velmi přeceňovaných, a představitel jedné ze škol tzv. praktické mystiky, opírající se o povšechné znalosti indického esoterismu a o údajné styky se zasvěcenci. U nás proti němu - poté, co se spolu v nepřátelství rozešli - vystupoval známý K. Weinfurter velmi nevybíravým způsobem. Rada jeho spisu vyšla v českých překladech již koncem třicátých let (Tajnosti indické, Tajnosti egyptské, Poutník v Himalájích, Hledání Nadjá, Skrytá nauka za jógou, 2 sv., a další). Nyní vycházejí jeho spisy znovu.

BO-YIN-RA (Joseph Anton Schneider-Franken; 1876 až 1943)
Německý okultista, povoláním inženýr, působil jako teosof a rosekrucián. Kolem r. 1920 založil lóži Gross-Orient von Pathmos, údajně podle předpisů Asijských bratří. Napsal kolem čtyřiceti knih různé kvality. (Čes.: Kniha o živém Bohu, b. 1., s cennou předmluvou G. Meyrinka.)

BLAVATSKÁ, HELENA PETROVNA (Blawatsky; 1831-1891) I.
Proslulá spoluzakiadatelka teosofického hnutí a „matka teosofie", světoběžkyně ruského původu (za svobodna údajně hraběnka Hahn-Rottensterno-vá), autorka řady spisů (The key to theosophy; Isis un-veiled; The occult doctrine a další; čes. Základy tajných nauk, b. 1.; Hlas ticha, b. 1.) psaných údajně ve spojení s vysokými zasvěcenci (mahátmy). (Ransome J.: Madame Blawatsky as occultist, 1931.)

 

Zdroj: Nakonečný, Milan: Lexikon magie. Ivo Železný, Praha 1997

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter