Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

CANSELIET, EUGENE (1899-1982)
Francouzský alchymista a jeden z mála žáků pověstného alchymisty Fulcanelliho (v.), k jehož dílům psal předmluvy. Sám napsal mimo jiné knihu L Alchimie (1962).

CARO, RABBI JOSEFU (1488-1517)
Významný kabalista, autor díla Magici Mischorim (O viděních a odhaleních, resp. Hlasatel práva), jakož i výtahu z talmudu Šulchán áruch (čes. Talmud a Sulchan Aruch v nežidovském zrcadle, 1942; vydání bylo používáno k antisemitské propagandě).

CARDANO, GIROLAMO (1501-1576)
Italský lékař a astrolog, ale také autor knihy o snech (De somniis, 1585), jakož i rozsáhlé sbírky astrologických kazuistik (Metoposcopi a, 165 8).

CASTANEDA, CARLOS (nar. 1925)
Americký antropolog, kterému se dostalo zasvěcení do starého indiánského kultu, jenž byl zpočátku spojován s užíváním mes-kaíinu, drogy měnící po použití výrazně vědomí. Své zkušenosti pak publikoval v řadě knih, které se staly světovými bestsellery, ale vyvolaly také zásadní pochybnosti o věrohodnosti jejich obsahu (čes. Učení dona Juana. 1992).

CORDOVERO, RABBI MOŠE (1522-1570)
Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

COURT DE GÉBELIN, ANTOINE (1725 až 1784)
Francouzský učenec, člen francouzské Akade¬mie, autor rozsáhlého díla (vyšlo jen devět svazků původně plánovaného rozsahu) Le monde primitif, analyse et composé avec le monde modeme (1773-1782). Seznámil v něm mimo jiné tehdejší svět s tarotem. Základním posláním tohoto díla bylo objevení prařeči, jež po¬skytne klíč ke studiu mýtů. Původ tarotu spatřoval ve starém Egyptě.

CROLLIUS (Oswald Croll; 1580-1609)
Osobní knížecí lékař, později rádce císaře Rudolfa II., proslulý znalec signatur a korespondencí, autor díla Basilica chimi-ca... (1609; něm. Alchimistisches königliches Kleinod, 1623) a zejména pak Traicté des signatures ou vraye et vive anatomie du grand et petit monde (1976).

CAGLIOSTIO, ALEXANDER (1743-1795)
Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Caglioslro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliosíro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Groše Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

CROWLEY, ALEISTER (1875-1947)
Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita The-lema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.). Původně básník s literárními ambicemi se seznámil s okultismem, stal se členem řádu Golden Dawn, k jehož rozpadu přispěl svými intrikami. Vyhošťován ze zemí, kde působil, cestoval po světě, uzavíral manželství, vedl si obskurní deník, způsoboval četné skandály, ale intenzívně se zabýval také magií, psal pozoruhodná pojednání na různá esoterní témata a byl nepochybně znalcem, velmi vzdělaným a zkušeným, okultního esoterismu. K jeho nejznámějším dílům patří: Magick in theory and praxis (1929; později řada vydání pod názvem Magick); 777 and other qa-balistic writings of Aleister Crowley (1973); The confessions of Aleister Crowley (1969); Magical record of the best 666 (1972); Book ofThoth (1944; česky 1994); Magick without tears (1973). Z řady monografií o Crow-leym vyjímáme: Grant K.: Aleister Crowley: The hidden god (New York 1974); Symonds J.: The king of the Shadow Realm: Aleister Crowley, his life and magic (London 1989).

DEE, JOHN (1527-1607)
Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

DORNEUS, GERARDUS (Dom Gerhardt; žil v 16. stol.)
Německý lékař a alchymista, jeden z předchůdců tzv. spirituální alchymie, následovník Paracelsův, autor slov¬níku jeho termínů (Dictionarium Paracelsi, 1584) a ko¬mentáře k jeho spisu Archidoxa magica (Commenta-rium in Paracelsi libros Archidoxorum, 1584). Alchy¬mii chápal jako proces paralelní transmutace látek a alchymisty (Clavis philosophiae chemicae, 1594). Další spisy: De Lapide philosophico (1570); De naturae luce chemica (1568); Lapis metaphysicus aut philosophicus (1569). Řada jeho spisů je obsažena ve sbírce Thea-trum Chemicum, sv. I., a v Mangetově sbírce Biblio-theca chemica curiosa, sv. II.

DEL RIO, MARTIN ANTOINE (1551-1608)
Pro¬slulý středověký démonolog, španělský jezuita, autor díla Disquisitionum magicarum libri sex (1593; řada dalších vydání ve franc, a něm.). Věhlas získal také jako teolog, profesor na Salamance, ale i jako krutý proná¬sledovatel čarodějnic.

DU PREL, CARL (1839-1899)
Významný německý okultista, filosof mystiky a tvůrce konceptu transcen-dentálního subjektu. Hlavní spisy: Magie als experi¬mentelle Naturwissenschaft (2 sv., 1899); Philosophie der Mystik (2. vyd. 1910); Die Mystik der alten Grie¬chen (1888). (Čes.: Záhada člověka, b. 1.)

ECKHART, JOHANN (mistr, též Eckehart či Ekhardt; 1260-1327)
Německý dominikán, jeden z největších středověkých mystiků; pro svůj panteismus odsouzen jako kacíř. Z jeho četných spisů se zachovaly jen některé. Měl velký vliv na J. Böhmeho (v.). (Čes.: Mystická nauka mistra Eckeharta z Hochheimu, sv. 1., 1934; Mystické učení mistra Eckeharta z Hochheimu, sv. 2., 1935.)

ECKHARTSHAUSEN, KARL VON (1752-1803)
Mnichovský dvorní rada, autor vynikajících spisů o duchovním životě, mystice a magii (významné je zejména jeho třísvážkové dílo Aufschlüsse zur Magie aus geprüften Erfahrungen, 1788-1790, a pojednání o esote-rismu čísel). (Čes.: Tajné počty přírody, b. 1.; Kostova cesta zasvěcením do bílé magie, 1924; Mystické noci, b. 1.)

ELIADE, MIRCEA (1907-1986)
Jeden z největších světových srovnávacích religionistů, znalců mytologie a esoterních systémů, zejména jógy a alchymie, ale také šamanismu. Původem Rumun, působil na řadě světových univerzit, naposled v Chicagu. Z jeho významných spisů: Schamanismus und archaische Ekstasetechnik (1954); Schmiede und Alchimisten (1966); Yoga (1977); Ewige Bilder und Sinnbilder: Über die magisch-religiöse Symbolik (1958) a řada románů s esoterickým kontextem. (Čes. - kromě několika románů - Mýtus o věčném návratu, 1993.)

ELIÁŠ, OLDŘICH (1895-1941)
Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. Byl zakládajícím členem Universalie a rovněž navštěvoval Společnost pro psychická studia, pražskou martinistickou lóži a Rotary klub. Později vstoupil i do Lasenicova Horev-klubu. Ovládal dokonale hebrejštinu a četl jako jeden z mála kabalistické spisy v originále, z čehož pramení i jeho vynikající teoretické znalosti. V Universalii velmi často přednášel a jeho Úvod do magie" sloužil jako učebnice pro kursy magie. Jeho nejrozsáhlejším dílem je Magie a démonologie ve staré Babylonii", které je nejobsáhlejší publikací na toto téma v češtině. Kromě dalších knih publikoval v několika časopisech pod různými pseudonymy. Hodnotným je rovněž jeho výklad problematiky golemů. Velmi významným je jeho pokus o vybudování systému české kabaly. Pokusu o přiřazení číselných hodnot písmenům české abecedy věnoval značnou část své knihy o magii. Tato práce však zůstala nedokončena. Rukopis jeho obsáhlé učebnice kabaly byla za války zničen. Své zatčení gestapem sám předpověděl, stejně jako smrt v koncentračním táboře. 

ESPAGNET, JEAN (též Jeanď Espagnet; žil v 17. stol.)
Francouzský alchymista, který ve svém díle Arcanum philosophiae hermeticae (in: Manget, Bibliotheca Che-' mica curiosa) podal esotemí učení o pralátce. Kromě toho napsal La philosophie naturelle restituée en sa pu-reté (1651).

ETTEILA (vl. jm. Allietta; žil na konci 18. stol.)
Jeden z prvních autorů zabývajících se studiem tarotu, tvůrce zvláštního pojetí tarotových karet, které vedlo k podstatnému zkreslení jejich symboliky; sada pak byla používána k věšteckým účelům.

FABRE D'OLIVET, ANTOINE (1767-1825)
Autor monumentálního díla La langue hébraique restituée (1815), v němž podal kabalistický výklad knihy Genese Starého zákona a které silně ovlivnilo novodobý západní esoterismus. Kromě toho napsal: Histoire philoso-phique du genre humaine (1822) a Les vers de Pythagore (1813; překlad a komentovaný výklad Pythagorovi připisovaného díla).

FICTULD, HERMANN (Johann Heinrich Schmidt; žil v 18. stol.)
Německý alchymista, který byl patrně ve styku s rosekruciány, autor řady významných pojednání shrnutých ve sbírce Hermann Fictulds Chymische Schrifter*... (1734), jakož i spisu Cabbala mystica Na-íurae, oder Vom dem ewigen und einigen Eins (1741); Azoíh et ignis, das i st Das wahre elementische Feuer (1749) a dalších.

FILON ALEXANDRIJSKÝ (Philo Judeus, Filon Žid; žil v 1. pol. 1. stol)
Významný představitel alexandrijské školy, který spojoval judaismus s Platónovou a Pythagorovou filosofií (Philo, 2. sv., 1948; Kovář F: Filosofické myšlení hellenistického židovstva, b.l.).

FULCANELLI, JEAN JULIEN (1877-1932)
Slavný, ale neznámý francouzský alchymista, který údajně znal tajemství kamene mudrců a tím i transmutace kovů ve zlato, kterou před několika svědky údajně provedl v Paříži. Jeho dvěma žáky byli E. Canseliet (v.) a J. Boucher (v.). Fulcanelli byl, zřejmě neprávem, ztotožňován s malířem J.-J. Champagnem, ale také s alchymistou F. Jolivet-Castelotem. V roce 1932 záhadně zmizel, ale J. Bergier byl přesvědčen, že muž, který ho r. 1937 žádal, aby varoval prof. A. Helbronnera před nebezpečím experimentů se štěpením uranu, byl Fulcanelli. Proto po druhé světové válce nesmírně vzrostla jeho popularita a obě jeho díla (Le mystère des cathédrales, 1926, a Les demeures philosophâtes, 2 sv., 1929) byla znovu vydávána. (Čes.: Tajemství katedrál 1933.)

FORTUNE, DION (Violeta M. Firthová; 1891-1946)
Americká spisovatelka; napsala řadu knih s různou okul-tistickou tematikou; bývalá členka řádu Golden Dawn, původem Angličanka, založila po příchodu do USA kroužek Fraternity of the inner light. Mimo jiné napsala: The Esoteric orders and their work (b. 1.); Sane occultism (1977); Applied magie (1976); The cosmic doctrine (1957); The training and work of an initiate (1955); The mystical quabbalah a další.

FAUST, JOHANNES (1480/1485 - kol. 1530)
Dnes již prokázané historická osoba, vl. jm. Gregořius Sabe-licus, a také legendární postava dějin magie, které je připisována řada čarodějnických skutků, spojení a smlouva s ďáblem Mefistem a také autorství řady magických grimoárů sloužících k „donucení pekla", zejména klasický spis Magia naturalis et innaturalis (čes. Magia innaturalis, 1970). Podle pověsti se již jako student stal žákem Agrippy z Nettesheimu a z touhy po poznání se oddal magii. Upsal se však ďáblu a nakonec bídně zahynul. Faust je nepochybně archetypický symbol neukojitelného hledání životního smyslu a poznání. Faustovský problém byl proto předmětem četných literárních, dramatických a filosofických zpracování (Marlowe, Goethe, Lessing a další). Pověstný opat Tri-ťheniius jej považoval za šarlatána, jiní za velkého čaroděje. Historii jeho života jako jeden z prvních zpra-coval Spies (Historia von Dr. Johann Fausten, 1587 -íoto dílo bylo pak pramenem dalších spisů a lidových her o Faustovi). Jeho polskou obdobou byl mistr Twar-dowski, českou kouzelník Žito. (Česky zpracoval historii Fausta poprvé M. Carchesius r. 1611; nové vyd. red. J. Kolár: Historia o životu doktora Fausta Jana, Praha 1989, předtím Č. Zíbrt v Praze r. 1903.)

FLAMMARION, CAMILLE (1842-1925)
Nicolas Camille Flammarion (26. února 1842 v Montigny-le-Roi – 7. června 1925 v Juvisy u Paříže) byl francouzský astronom, přírodovědec a spisovatel.
Camille Flammarion, žák pařížské hvězdárny, se jako jeden z prvních zasadil svými díly o popularizaci vědy, a to nejen astronomie, ale také například meteorologie či geologie. Většina jeho děl byla záhy po francouzském vydání přeložena do češtiny, Flammarion se dokonce stal na nějaký čas jedním z nejpřekládanějších autorů u nás (většinu jeho spisů do češtiny přeložil literární a divadelní kritik Jindřich Vodák. Dvě okolnosti však zapříčinily, že na něj vědecká obec téměř zanevřela (zmínka o něm se již neobjevuje ani v současné Všeobecné encyklopedii Diderot). Tou první byly jeho fantastické romány, které zpracovával podobně jako svá vědecká díla, a protože se sám nikdy nepovažoval za spisovatele, nedokázal či nechtěl přísně oddělovat své fantastické romány od vědeckých děl. Druhou okolností, jež vedla téměř k zatracení jeho jména i díla, byl jeho zájem o posmrtný život a projevy duše, tomuto vědeckému bádání se ke konci života věnoval se stejnou vervou jako bádání přírodovědeckým dříve.
Flammarion byl neobyčejně nadaný od svého zrození. V pěti a půl letech uměl číst a psát, v deseti letech začíná studovat latinu, v patnácti letech píše své první dílo Cosmogonie universale, přírodopisnou studii o původu světa. Ve svých devatenácti píše svoji první tištěnou knihu O mnohosti světů obydlených, která již dosáhla čtenářského úspěchu a byla přeložena do téměř všech evropských jazyků.Nesmírně aktivní byl nejen ve své astronomické literární tvorbě, kterou probudil zájem o astronomii i u lidových vrstev. Ve svých dvaceti letech se stal pomocnýcm počtářem v Bureau des longitudes, o tři roky později vědeckým spolupracovníkem redakcí Cosmos, Magasin pittoresque a Siecle. Od r. 1882 ředitelem hvězdárny v Juvisy u Paříže (kde o 43 let později zemřel), ve stejném roce založil "Měsíčnou revui astronomie, meteorologie a fysiky zeměkoule". V roce 1887 založil Francouzskou astronomickou společnost (Hvězdářský spolek francouzský).

FLUDD, ROBERT (Robertus de Fluctibus; 1574-1637)
Anglický přírodovědec a nepochybně jeden z největších adeptů hermetických věd, jakož i jeden z mála pravých rosekruciánů. Kromě hermetismu se věnoval i studiu kabaly. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří: Clavis phi-losophiae et alchimiae (1617); Philosophia moysaica (1638); Tractatus apologeticus integritatem Societatis de Rosae Crucis defendens (1617) a zejména Utriusque Cosmi historia ( 1619) a Summum bonům (1629).

Zdroj: Nakonečný, Milan: Lexikon magie. Ivo Železný, Praha 1997

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter