Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

GARDNER, GERALD BROSSEAU (1884-1964)
Od mládí žil na Dalekém východě, v r. 1936 se vrátil do Anglie a stal se novodobým teoretikem čarodějnictví, zakladatelem muzea čarodějnictví a prvním veleknězem hnutí Wicca, které založil. Vycházel z teorií egyptoložky a antropoložky Margarety Murrayové (The witchcult in western Europe, repr. 1962, a The god oť the witches, repr. 1960), která prohlásila čarodějnictví za starověký pohanský kult. Gardner se pak věnoval hlavně rozpracování novodobého kultu čarodějnictví a je považován i za autora jeho „bible" The Book of the Shadows. Napsal mimo jiné: Witchcraft today (1954); The meaning of witchcraft (1959). Také on vyslovil názor, že čarodějnictví je starověké pohanské evropské náboženství -uctívání přírodních sil, resp. „přírody jako matky všeho živého" -, v němž se výrazně uplatňuje ženství jako tajemné vyjádření přírodních sil. Proto mají některé směry kultu Wicca (v.) více či méně výrazné sexuální aspekty.

GEBER (Džábír ibn Hajján; žil v 9. stol.)
Nejslavněj-ší z arabských alchymistů, suťista a matematik, jehož dílo mělo velký vliv na laborující alchymisty. Nicméně autorství řady spisů vycházejících již ve XIII. stol., které je mu přisuzováno, je sporné. /Geberi philosophi ad al-chimistae maximi; De alchimia libri tres (1529); De alchemia (1541) a další díla./

GILLES DE RAIS (také Gilez de Rays, Raiz, Retz či G. de Lával; 1404-1440)
Nejděsnější postava dějin černé magie, bretoňský vévoda, maršál, který z touhy po penězích a pod vlivem satanisty Prelatiho sadisticky umučil kolem dvou set dětí ze svého panství jako oběť ďáblu, který mu měl za to zjevit tajemství výroby zlata. Posléze byly jeho zločiny odhaleny a kající se vévoda byl popraven. Je to skutečná historie, mnoho-krát románově a jinak zpracovaná. (Bossard E.: Gilles de Rais, maréchal de France etc, Paris 1885.)

GOVINDA, ANAGARIKA (nar. 1898)
V Německu narozený znalec buddhismu a tibetské mystiky, který pobýval řadu let v buddhistických klášterech ve Srí Lance (tehdejším Ceylonu) a Barmě. Autor řady významných publikací, mezi jinými: Kompendium buddhistischer Philosophie und Psychologie (1931); Grundlage der tibetanischen Mystik (1966; čes. 1944); Schöpferische Meditation und multidimensionales Bewusstse-m (1977).

GREGORIUS, GREGOR A. (Eugen Grosche; 1888 až 1964)
Německý okultista sexuálně magického zaměření, zakladatel řádu Fraternitas Saturni, autor řady vlivných publikací, mezi nimi: Magische Einweihung (1930); Satanische Magie (1983); interpret díla A. Crowleyho (Aleister Crowley's magische Rituale, 1980).

GUAITA, STANISLAS DE (1861-1897)
Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na pře-dávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vě-dách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle taroto-vého klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

GUAZZO, FRANCESCO MARIA (Guaccius; žil na přelomu 16. a 17. stol.)
Autor důkladného démonolo-gického spisu s podrobným popisem čarodějnických fenoménů, sabatu atd. (Compendium maleficarum, 1608; angl. překl. 1929 a 1970.)

GUÉNON, RENÉ (1886-1951)
Francouzský esoterik širokého záběru se zaměřením na symboliku esoterních systémů. Zpočátku martinista, usadil se posléze v Egyptě a konvertoval k islámu. Napsal zejména: Initiation et réalisation spirituelle (1952); Le symbolisme de la croix (1931); Les états multiplex de l'être (1932); La grande triade (1946).

GÜLDENSTUBBE, LUDWIG VON (1820-1873)
Jeden z prvních předchůdců spiritismu, průkopník „styku s duchy zemřelých" zkoumající „přímé písmo duchů" a jejich projevy u řady významných historických osobností v jeho době již mrtvých. Autor spisů Positive Pneumatologie (1870).

GURDJEV, GEORG IVANOVIC (též Gurdieff; 1873 až 1949)
Záhadný ruský exulant, světoběžník, který získal cenné esoterické zkušenosti v přímém kontaktu s eso-terními řády, údajně též s tajnými tibetskými a íránskými sektami. R. 1922 založil v Paříži, resp. ve Fontainebleau, kde žil, Institut harmonického rozvoje člověka, v němž aplikoval originální syntézu svých technik se sufistickými a jinými metodami. Údajně byl také ve styku s pověstnou německou tajnou společností Thüle. Jeho významným žákem byl P. D. Ouspensky (v.). Mimo jiné napsal obsáhlý spis Beelzebubs Erzählungen (1958). (Pauwels L.: Gurďjev der Magier, München 1956.)

HÁJEK Z HÁJKU, TADEÁŠ - Thaddaeus Hagecius ab Hayek či Thaddeus Nemicus (1525-1600, Praha)
Český astronom, matematik a osobní lékař císaře Rudolfa II.
Tadeáš Hájek jako syn Šimona Hájka (asi 1485 – 1551) pocházel ze staré pražské rodiny. Roku 1554 jej Ferdinand I. povýšil do šlechtického stavu, Maxmilián I. jej roku 1571 pasoval na rytíře. Třikrát se oženil a měl tři syny a jednu dceru.Tento muž byl lékař a renesanční přírodovědec, astronom a také alchymista. V Praze se roku 1525 narodil a roku 1600 zemřel. Hájek bydlel v dnes již zbořeném domě U zlatého koníčka dnes zvaném U červeného srdce.
Rudolf II. potřeboval na svém dvoře někoho, kdo by se stal arbitrem elegance a váženosti a kdo by podával reference, doporučení a také odmítnutí alchymistům, kteří pracovali v pražských laboratořích. Nestal se jím nikdo jiný než Tadeáš Hájek. Jako řiditel alchymistických dílen musel čelit Hájek různým podvodníkům a starat se o správný chod práce. Mimo to také napsal pár velmi slavných děl. Mezi ně hlavně patří spis „O kometách“, ve kterém Hájek poměrně moderním způsobem píše o jejich vzniku, letech…
Jako zajímavost můžeme uvést učené pojednání O pivu (De cerveceria), které vyšlo v roce 1554 a Hájek v něm dospěl k jedné z prvních teorií oxidace.
V letech 1548 až 1549 přednášel medicínu a astronomii ve Vídni, magistrem umění se stává roku 1551. Roku 1554 studuje v Bologni medicínu a přechází do Milána, kde poslouchá přednášky Girolama Cardana. Záhy se však vrací do Prahy, kde přednáší na univerzitě matematiku a astronomii až do roku 1558. Později se věnoval lékařské praxi. Byl osobním lékařem císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Na Hájkův popud byl do Prahy pozván Tycho Brahe, se kterým Hájka poutalo přátelství. Hájek byl ve vědecké korespondenci s předními evropskými učenci své doby.
Hájek jako první uveřejnil v tisku způsob, jak určit polohu hvězd stanovením přesné doby jejich průchodu poledníkem. Je autorem řady astronomických a lékařských spisů. Do dějin české matematiky se vepsal svojí zahajovací univerzitní přednáškou, která vyšla pod názvem De laudibus geometriae. Jedná se o první spis českého původu, který si všímá minulosti matematických věd v našich zemích. Vyměřil oblast kolem Prahy a je spoluautorem mapy z roku 1563, která se ale ztratila. Roku 1572 uveřejnil svá pozorování supernovy v souhvězdí Kasiopeja. Působil též jako překladatel do češtiny (přeložil několikasetstránkový herbář).

HAUNER, EMANUEL (1875-1943)
Zpočátku svobodný zednář, martinista, který redigoval první český hermetický časopis Sborní pro filosofii,mystiku a okkultismus. Postupně se názorově odklonil od dekadentního hnutí a přibližoval se premonstrátskému řádu až roku 1924 při pohřbu opata želivského kláštera Kosmase definitivně zanechal hermetismu a veškerý čas trávil v želivském klášteře.
V roce 1905 se Hauner stává funkcionářem Jednoty přátel filosofie, ale pokračuje předevšim v publikační činnosti v tehdejších různých okultístíckých časopisech, jako bylo Janečkovo Nové Slunce (kde publikoval od roku 1904), v němž mimo jiné uveřejňuje pozoruhodný článek "Julius Zeyer a okultismus" a vyníkající studii "Doktor Faust".
V této době je pro něj určující přátelství s moravským hermetíkem a martinístou Otokarem Griesem, s nímž sní o vydávání velké hermetické revue a založení české hermetické školy .Čile koresponduje v bezvadné francouštině s Papusem a v rozporech mezi martinistou Janem Maštaliřem a iluminátem Karlem Dražďákem se kloní k prvnímu z nich. Marně shání peníze na vydání prvního čísla "dobrého českého hermetíckého časopisu". Nakonec Griese sám zakládá a financuje vydávání časopisu Isis, kde Hauner publikuje pod jménem Platon. A však přispívá i do Myslíkovy Volné myšlenky a jinam. Vrchol Haunerovy publikační činnosti však spadá až do období po první světové válce, kdy se stává poradcem nakladatele Bohumila Jandy , který v Praze vydává okultistickou edici zvanou Sfinx a kde vedle spisů čistě konjunkturálních vychází i řada významných spisů hermetíckých (S. de Guaita Na prahu tajemství, Chrám satanův; du Potet Odhalená magie a další, také zde sám publikuje druhé vydání svého Spiritualistíckého slovníčku). K některým zde vydaným knihám píše předmluvy a úvody a vydání některých rediguje. Kromě toho se stále zabývá spiritismem.
Pro Haunerův duchovní vývoj je důležitý rok 1912, kdy vstupuje do katolické mystické literární společnosti Sursum (z hermetiků je zde také Josef Šimánek), neboť je to počátek jeho konverze ke katolictví, které je později dovršeno příklonem k řeholnímu životu a znovupůsobením v premonstrátských klášterech na Strahově a zvláště v jihočeském Želivě. Literárním výsledkem této konverze je kniha Volání do kosmu z roku 1919, kterou Hauner pod jménem Aurel Vlach vydává v Dankově Stříbrném kruhu s dřevoryty Josefa Váchala. "Jdeme cestou, tmavou cestou hledajících duší. Hledáme cíl, třeba bychom si říkali, že cílem je nám Bůh. Leč Bůh se nám dosud nezjevil... Neznámy jsou nám i temné krajiny našeho putování." (Volání do kosmu, s. 27.)
Velikou vášní E. Haunera bylo sběratelství: sbíral knihy , staré mince a medaile; byl jedním z nejvýznamnějších tehdejších pražských numismatiků a bibliofilů. Měl krásnou sbírku starých tisků, nikoli jen okultního obsahu, ale byl nucen ji z finančních důvodů během první světové války prodat, když potřeboval peníze na výživu rodiny.
V roce 1911 vydal poprvé svůj stručný, ale informativni Spiritualistický slovniček. Jeho největším literárnim příspěvkem novodobému hermetickému hnutí byl však především jeho překlad Dogmatu a rituálu vysoké magie od Éliphase Léviho, nejdůležitějšího díla novodobého hermetismu. Přeložil je spolu s B. Janouškem a vydal poprvé v roce 1918 a 1919 (vyšlo ve dvou svazcích) u 0. Grieseho v Přerově. Griese byl nucen text díla z finančnich důvodů dosti redukovat. Toto dílo sehrálo rozhodující úlohu ve vývoji přednich českých hermetiků, stalo se jejich jakousi hermetickou biblí. Ke knize pražského rabína S. Arjeho Pojednáni o židovské mystice (Praha Sfinx 1922) napsal na svou dobu velmi informativni úvod o kabbale.
Haunerův význam v dějinách novodobého českého hermetismu, jak již bylo naznačeno, je především organizační: organizoval české hermetické hnutí. Protože velmi dobře ovládal francouzštinu, udržoval také, zejména pomocí korespondence, kontakt s pařížským Papusovým centrem. Jeho velkorysé plány na organizaci hermetického hnutí v Čechách a na šířeni hermetických idejí však ztroskotaly .Trpěl nejen nedostatkem financí, kterých bylo k uskutečnění těchto plánů třeba, ale i typickou českou malostí a řevnivostí, která jeho nadšení a obětavosti zasadila nejednu bolestivou ránu.
Hauner je pohřben na šáreckém svatomatějském hřbitůvku. 

HELMONT, JOHANN BABT. (1577-1644)
Belgický lékař a významný alchymista,jehož dílo mělo vliv na J.W.Goetha, autor díla Die Morgenerothe (1683). Je pokládán za nejvýznamnějšího nástupce Paracelsa; údajně měl být jedním z mála držitelů kamene mudrců.

HERMES TRISMEGISTOS
(Hermes Třikrát mocný, řecké pojmenování egyptského boha Thovta - v.) Legendární postava staroegyptského esoterismu; z jeho jména je odvozen název hermetismus, označující učení tohoto esoterismu. Autor proslulé Smaragdové desky (v.) a řady spisů shrnutých do souboru nazvaného Corpus Hermeticum (v.). V řecké mytologii vystupuje jako „průvodce duší" (psychopompos), v mytologii římské jako Merkur, posel bohů. Fyzická existence Herma je ovšem sporná a je pravděpodobné, že spíše symbolizuje skupinu egyptských hierofantů, resp. skupinu esoteriků různých dob.

HOME, DANIEL DOUGLAS (1833-1886)
Jedno z nejslavnějších spiritistických médií z období rozkvětu spiritismu na konci minulého století, muž anglického původu, cestující po Evropě a produkující levitace předmětů i vlastního těla, materializace duchů a další jevy fyzikální mediumity. Eliphas Lévi se nicméně o jeho osobnosti vyjadřoval velmi kriticky. Home o svých zkušenostech napsal knihu Incidents of my life (1863).

HUTIN, SERGE (nar. 1929)
Přední francouzský okultista, martinista, autor řady významných spisů na nej-různější esoterická témata, mimo jiné: L'Amour magi-que (1971); Historie de l'alchimie (1971). V knize Des mondes souterrains au Roi du monde (1976) vyslovil přesvědčení, že dějiny lidstva jsou ovládány skrytě působící skupinou spiklenců usilujících o nadvládu nad lidstvem.

IZÁK SLEPÝ (žil na rozhraní 12. a 13. stol.)
Tento muž z Nimes v Provenci je označován za „otce kabaly" a zakladatele významné kabalistické školy v této oblasti Francie. Byl autorem učení o metempsychóze a sefirách a je mu připisováno i autorství knihy Bahir (v.)

JAMBLICMOS (zemř. kolem 300)
Výrazný představitel ne-oplatonismu a znalec staroegyptského esoterismu. který měl mnoho žáků a byl nazýván „božský". Autor vynikajícího íeurgického spisu O mystériích egyptských (česky 1922)."


Zdroj: Nakonečný, Milan: Lexikon magie. Ivo Železný, Praha 1997

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter