Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

KARÁSEK ZE LVOVIC, JIŘÍ (1871-1951)
Jiří Karásek ze Lvovic, vlastním jménem Josef Jiří Karásek, (24. ledna 1871 Smíchov, Praha – 5. března 1951 Praha) byl český básník a spisovatel, představitel české dekadence.Byl členem české společnosti hermetiků Universalia.
Přídomek ze Lvovic ke svému připojil na základě svého tvrzení, že je potomkem hvězdáře ze 16. století, Cypriána Lvovického ze Lvovic, což souviselo se zálibou dekadentů ve vzývání aristokracie.

KELLEY, EDWARD (Kelly; 1555-1597)
Vlastním jménem Edward Talbot, anglický alchymista, průvodce slavného Johna Deeho (v.), jemuž dělal také médium při magických evokacích a s nímž pobýval také v Praze. Podváděl údajně nejen své mecenáše, ale i Deeho a byl již v Anglii trestán pro podvody. Nakonec byl uvězněn na hradě Křivoklátě, odkud se mu podařilo uprchnout, ale při útěku se vážně zranil a po požití jedu zemřel. Je mu připisováno, zřejmě neprávem, několik alchymistických spisů. Kelley byl spíš jen pouhý suflér, který své alchymistické znalosti více či méně zdařile předstíral.

KUNCKEL (též Kunkel, Johann von Lowenstern; 1630 až 1703)
Německý alchymista, který se proslavil také jako sklář (Kunckelovo rubínové sklo), autor díla Philosophiez chemica (1694). Odpůrce Paracelsova učení o třech základních alchymistických principech, které ovšem chápal fyzicky.

KRIŠNAUMURTI, JIDDU (1895-1986)
Prostý Ind, vydávaný teosofy za vtělení Ježíše Krista. Do r. 1929 se nechal paní A. Besantovou vozit po světě, pak přerušil s teosofy styky , popřel své vtělení a osamostatnil se jako náboženský vůdce. Napsal řadu nábožensko-mystických spisů.

KREMMERZ, GIULIANO (Ciro Formisano; 1861 až 1939)
Vynikající italský hermetik, zakl. sexuálněma-gického řádu Myriam, pěstujícího „mužskou magii", autor vynikajícího monumentálního díla o magii (La scienza dei Magi, 3 sv., nové vyd. 1974). Toto obsáhlé kompendium magie bylo jedním z pramenů italské hermetické společnosti Ur, která se mimo jiné zabývala studiem magických fenoménů. Dílo nebylo dosud přeloženo do jiného jazyka.

KRAFT, KARL ERNST (1900-1945)
Švýcarský astrolog, který vypracovával pro Hitlera horoskopy příznivých vojenských akcí. Angličané, kteří to objevili, pak používali pro identifikaci nacistických vojenských záměrů vlastního astrologa Louise deWohla (1903-1961), který pocházel z Německa a o Kraftově činnosti je informoval. Kraft byl posléze zatčen gestapem a zemřel v koncentračním táboře.

KNORR VON ROSENROTH, CHRISTIAN (1636 až 1689)
Jeden z nejvýznamnějších představitelů tzv. křesťanské kabaly, autor jejího klasického pramene Kabbala denudata (1677), v němž podal řadu důležitých pasáží ze Zoharu.

KIESEWETTER, CARL (1854-1895)
Největší znalec historie okultismu a jeho všech odvětví, autor řady specifických monografií (Faust in der Geschichte und Tradiíion, 2. sv., 2. vyd. 1921; John Dee, ein Spirit!st des 16. Jahrhunuerts, 2. vyd. 1977) a především monumentálního díla, trilogie o dějinách okultismu (Der Occultis-mus des Alterthums, 1891; Geschichte des neueren Occultismus, 1891; Die Geheimwissenschaťten, 1894). Kiesewetter pracoval s řadou nepřístupných rukopisů, které byly v knihovně jeho dědečka rosekruciána. Spoluzakladatel vynikajícího časopisu Sphinx.

KHUNRATH, HEINRICH (1560-1605)
Jeden z ne-významnějších esoterikň své doby, lékař, Paracelsňv žák, údajně též rosekrucián, autor vynikajícího díla syntetizujícího hermetickou filosofii a křesťanskou kabalu (Amphitheatrum sapientiae aeternae..., 1609; nověji Amphithéátre de la sagesse éternelle, 1900).

KIRCHER, ATHANASIUS (1602-1680)
Učený jezuitský páter, autor četných, zejména přírodovědeckých pojednání a také první, kriticky pojaté encyklopedie hermetických věd, opírající se o znalost původních pramenů, především staroegyptských (Oedipus Aegyptiacus, 3 sv., 1652, 1653).

KHAN, HAZRAT INAYAT (1882-1927)
Představitel sufismu, který ze Švýcarska řídil novodobé centrum In-ternational Sufi Movement, autor rozsáhlého díla o různých problémech sufismu, mimo jiné Das Erwachen des menschlichen Geistes (1982).

KERNING, JOHANN BAPT. (J. B. Krebs; 1774-1861)
Německý svobodný zednář, autor a propagátor praktické mystiky. Většina jeho významných děl vyšla v českých překladech: Klíče k duchovnímu světu (1927); Křesťanství (1924); Misionáři (1924); Základy bible (1924); Listy o královském umění (1934); Cesta k nesmrtelnosti (1924); Zednář (1936); Moudrost Orientu (b. 1.); Testament (jako 2. sv. Weinfurterova Ohnivého keře, 1925). V Čechách představitel tzv. „praktické mystiky", resp. „mystických cvičení". Z Kerningova systému cvičení -ale špatně pochopeného - vycházel K. Weinfurter (v.) (O. Griese 1924).

KELLNER, KARL (1850-1905)
Vídeňský průmyslník a chemik-vynálezce, který se intenzívně zabýval okultismem a na svých cestách po Dálném východě se seznámil s tantrou. Spolu s Th. Reussem a F. Hartmannem založil roku 1896 proslulý řád Ordo Templi Orien-tis. Zemřel náhle a za záhadných okolností.

KARDEC, ALLAN (Hyppolyte Leon Denizerd Rivail; 1803-1869)
Francouzský lékař, neúnavný, rozhodný propagátor spiritismu a autor dvou klasických děl z této oblasti - Knihy duchů a Knihy médií (1859; čes. 2. vyd. 1992). Údajně bylo toto dílo napsáno médijně ve spolupráci s duchy několika tehdy již mrtvých historických osobností. 

LEON, MOSE DE BEN ŠEM TOV (ben Šemtob, žil na přelomu 13. a 14. stol.)
Rabbi a významný španělský kabalista, podle některých pramenů tvůrce Zoharu, ačkoli je spíše jen jeho vydavatelem. Sám tvrdil, že autorem Zoharu je rabbi Simeon ben Jochai. Za pronásledování židů uprchl do Lyonu, kde také zemřel.

LIBAVIUS, ANDREAS (1550-1616)
Profesor dějin v Jeně, lékař a přesvědčený alchymista, který však kritizoval „paracelsisty" zabývající se pouhým suflérstvím. Napsal mimo jiné: Alchimia recognata, emendata et auc-ta (1606), jakož i obsáhlou učebnici Alchimia (1597).

LURIA, ISAAK BEN SALOMON, zvaný ARÍ (1534 až 1572)
Slavný kabalista a vizionář z palestinského Safetu v horní Galilei, kde byla významná kabalistická škola. Autor učení o emanaci a putování duší, který podle G. Scholema (1967) žil ve „stálém kontaktu se skrytými světy". Své učení šířil ústně.

LUDIKAR, PAVEL (1882-1970)
Pavel Ludikar, vl. jménem Pavel Vyskočil, (3. března 1882, Praha – 20. února 1970, Vídeň) byl český pěvec – basista.
Zpěv studoval nejdříve u své matky, altistky Františky Ludikarové - Vyskočilové, poté v letech 1903 -1904 na pražské konzervatoři u prof. z Doetscherů, v roce 1905 se zdokonaloval u slavného francouzkého barytonisty Jeana Lassala.
Po absolutoriu vystupoval v Národním divadle v Praze, dále ve Dvorní opeře v Drážďanech, Lidové opeře ve Vídni, v Itálii v Teatro alla Scala a v Buenos Aires. Vrchol jeho kariéry byl v letech 1926–1932, kdy působil v Metropolitní opeře v New Yorku (1926-1932).
Ludikar byl neobyčejně hudebně všestrannou osobností. Byl vysoce ceněn jak na operních jevištích, kde mistrně ztvárnil basové i barytonové postavy v operách Richarda Wagnera, Scarpii, Mozarta (Figarova svatba), Mefista, Kecala, Borise Godunova aj., Richard Strauss mu v roce 1911 svěřil roli Ochse v italské premiéře Růžového kavalíra.
Na koncertních pódiích přednášel národní písně (písňové cykly v 7 jazycích), byl i úspěšným pedagogem v letech 1941-1943 v Praze, profesorem salzburského Mozartea 1944_1973, ředitelem Opernschule ve Štýrském Hradci. V roce 1949 byl jmenován profesorem vídeňské hudební akademie. Ludikarův průrazný a přesto sametový basbaryton měl krásnou barvu a neobyčejný rozsah od nejhlubších tónů basso-profonda až barytonovému g1.
Pavel Ludikar měl vřelý vztah k Vamberku, který byl rodným městem jeho otce a kam často rád zajížděl.

LÉVI, ELIPHAS (též Éliphas Lévi Zahed, vi. jrn. Adolphe Louis Constant; 1810-1875)
Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a her-metisinem. Vystupoval později v Paříži jako „profesor magie" a měl řadu významných žáků, jakož i styky s anglickými a německými rosekruciány. Po velmi dra-matickém životě zemřel opuštěn a v bídě v Paříži. Napsal řadu vynikajících děl, která se stala základním pramenem novodobého hermetismu, zejména pak trilogii Dogma a rituál vysoké magie (poprvé ve dvou svazcích r. 1856, 1860; čes. 1919 v poněkud zkrácené podobě), Dějiny magie (1861; čes. 1935 jen část původního rozsahu) a Klíč k velkým tajemstvím (1861; čes. 1937 bez ilustrací). V českém překladu vyšla i řada jeho dalších spisů, z nichž nejdůležitější je nepochybně Věda duchů (čes. 1936), jejíž podtitul „Zjevení tajného dogmatu ka-balistů, skrytý smysl evangelia a vysvětlení nauk a fenoménů spiritistických" napovídá o jejím obsahu. Lévi zanechal i významné kabalistické dílo - Le Livre des splendeurs: études sur les origines de la kabbale (psáno v r. 1870, v době těžké nemoci autora, vyšlo pak až posmrtně v r. 1894). Posmrtně byly editovány i další Léviho spisy, Le dernier mot des sciences occultes (1898), Le grand arcane ou L'occultisme dévoilé (ces. Veliké tajemství čili Odhalený okultismus, 1922) a Le livre des sages (1911). Kromě toho vyšly Léviho za-svěcovací dopisy baronovi Spedalierimu (Cours de Phi-losophie occulte - Lettres au baron Spedalieri,1932). Nejvýznamnějšími duchovními žáky Léviho byli Pa-pus (v.) a S. de Guaita (v.). (Chacornac R: Éliphas Lévi, rénovateur de l'occultisme en France, Paris 1926; Mcln-tosh Ch.: Eliphas Lévi and the french occult revival, New York 1972.)

LULLUS, RAYMUNDUS (též Lullius, Ramón Lull; 1235-1315)
Jeden z největších středověkých hermeti-ků, zejména alchymistů, španělského původu, zvaný Do-ctor illuminatus. Autor řady alchymistických spisů, ale autorství některých z nich je sporné, stejně jako hodnověrnost řady jeho podivuhodných životních příběhů. Je mu připisován spis De Mercuriis (1333), Ars magna a další (celkem na pět set spisů), z nichž vyjímáme: De secretis naturae sive quinta essentia (1518); Liber de al-chimia (1546); Magia naturalis (1546); Testamentům (1566). Mnohé jeho další spisy byly vydány v díle Man-geti Bibliotheca chemica curiosa (zvi. sv. I., 1702). (Péčí O. Zachara vyšla čes. Praktyka Testamentu z r. 1500, Praha 1904.)

LENORMANDOVÁ, ANNE MARIE (1772-1843)
Pověstná pařížská kartářka, která se proslavila svými splněnými předpověďmi.

LASENIC, PIERRE DE (Petr Kohout; 1900-1944)
Největší český hermetik, znalec esoterních doktrín starého Egypta a jejich skutečný zasvěcenec, praktikující magik a spagyrik, člen řady významných esoterních řádů (New Eulis, Société égyptienne secrète a dalších), mar-íinista, autor řady vynikajících spisů, které nyní vyšly v nových vydáních (Hermetická iniciace universalismu, 1937; Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení, 1936; Sexuální magie, 1933; Egyptské hieroglyfy a jejich filosofie, 1935; Alchymie, její teorie a praxe, 1936; Ta-rot, klíč k iniciaci, 1938). Reprezentant tzv. universa-lismu, názoru o možnosti syntetického studia esoterních systémů.

LANGRE, PIERRE DE (1553-1631)
Krutý inkvizitor pronásledující čarodějnice ve Francii; údajně byl však sám čaroděj. Démonolog, autor velmi informativního díla, přinášejícího mimo jiné barvité líčení sabatu (Tableau de l'inconstance des mauvais anges, 1612). S. Przybyszewski zpracoval pověst o jeho spojení s ďáblem a s krásnou čarodějnicí de la Raldeovou v románě Království bolestné (Il regno doloroso; čes. 1923).

MAILÄNDER, FEIEDEICH (?-1901)
Významný novodobý německý mystik, zvaný „tkadlec Mailänder", který měl v blízkosti Darmstadtu mystickou školu, jejímž žákem byl mimo jiné G. Meyrink (v.). Sám byl údajně zasvěcen na Blízkém východě a byl členem vysoce esoterního řádu neznámého jména. Pravděpodobně byl inspirátorem řady Meyrinkových spisů.
 
MAIER, MICHAEL (1568-1622)
Tělesný lékař císaře Rudolfa II., významný alchymista a patrně jeden z mála pravých rosekruciánů své doby, autor vynikajícího al-chymistického díla Atalanta fugiens (1618), které obsahuje vedle řady mědirytin obrazových alegorií i padesát hudebních skladeb (musica alchemica). Připisuje se mu též podnět k vydání díla Musaeum Hermeticum (1625), sbírky důležitých alchymistických traktátů.

MAIMONIDES, MOŠE BEN MAIMON (1135-1204)
Židovský lékař a rabín, jeden z nejvýznamnějších židovských filosofů středověku, který měl blízko ke kabale (spis Moreh Newuchim, Vůdce zbloudilých).

MATHERS, SAMUEL LIDDELL MCGREGOR (1854-1918)
Anglický důstojník, jedna z vůdčích osobností hermetického hnutí na přelomu našeho století, spoluzakladatel a velmistr pověstného řádu Golden Dawn. Od r. 1894 žil převážně v Paříži, kde zřídil chrám Ahathoor Tempel a kde překládal do angličtiny Abra-melinovu knihu o magii (v.). Kromě toho připravil k vydání Šalamounovy klíčky a grimoár Armadel a napsal knihu The kabbalah unveiled (1887), která je v podstatě překladem díla Kabbala denudata Ch. Knorra von
Rosenrotha (v.). Osobními spory s A. Crowleym (v.) přispěl k rozpadu řádu Golden Dawn.

MERLIN (žil v 5. stol.)
Postava legendárního čaroděje, který žil na dvoře krále Artuše; žák čarodějnice Munte, zvaný Merlinus Britannicus. Působil v západním Walesu; jeho postava se objevuje v mnoha rytířských románech. Podle pověsti byl zplozen ze spojení inkuba a jeptišky. Hrdina řady románů a her a básní (např. Uhlando-vy balady Merlin der Wilde). (Vielhauer: Das Leben des Zauberers Merlin; Geoffrey von Monmouth Vita Merlini, Amsterdam 1964.)

MESMER, FRANZ ANTON (1734-1815)
Rakouský lékař, objevitel „živočišného magnetismu" (v. Mesme-rismus). Působil jako léčitel v Mnichově a Paříži (pod ochranou Marie Antoinetty) v nepřízni lékařů své doby. (S. Zweig mu věnoval kapitolu ve své knize Léčení duchem, Praha 1981.)

MEYRINK, GUSTAV (Gustav Meyer; 1868 až 1932)
Původně pražský bankéř a spisovatel německého původu, který se proslavil svým románem Golem (1915, čes. v několika vyd.). Mnohostranný okultista, který měl styky s řadou vysoce esoterních společností, autor řady iniciačních románů (které vyšly také v českém překladu: Zelená tvář; Bílý dominikán; Valpurži-na noc; Anděl západního okna), Goldmachergeschich-ten a dalších. Údajně byl členem řádu Asijských bratří. Posléze se stal žákem mystika Mailändera. Prakticky se zabýval magií a spiritismem a patřil nepochybně ke skutečným zasvěcencům. (Fritsche H.: August Strindberg, Gustav Meyrink, Kurt Aram, drei magische Dichter und Deuter, Prag 1925.)

MIRABELLI, CARLOS (1889-1951)
Proslulé brazilské médium, povoláním úspěšný obchodník, skromný, velkorysý milionář, který zahynul při autonehodě. Mé-dijní schopnosti vykazoval již jako třináctiletý. V Säo Paulu založil Akademii psychických studií Cesare Lom-brosa, kde sám - za nejpřísnější kontroly a často v přítomnosti až několika desítek nezávislých pozorovatelů - produkoval výrazné fyzikální fenomény, včetně materializací.

MOLITOR, ULRICH (1442-1507)
Středověký démono-log a autor proslulého díla o čarodějnicích, o nichž věřil, že jsou ve skutečném spojení s ďáblem (De lamiis et pythonicis mulieribus, 1489).

MORIENUS (žil v 7. stol.)
Pověstný arabský alchymista, zaměňovaný někdy s italským lékařem téhož jména. Autor traktátu De transmutatione metallisum, který je obsažen v díle Artis auriferae (1572). (Morienus: A testament of alchemy, přel. a vyd. L. Stavenhagen, 1970.)

MORIN (též Morinus; Jean Bapt. Morin de Villefran-che; 1583-1656)
Francouzský lékař a astrolog na dvoře krále Ludvíka XIII., podporovaný kardinálem Ma-zarinem, se proslavil řadou splněných prognóz. Posmrtně vyšla jeho Astrologia Gallica (1661), obsahující kromě řady horoskopů slavných osob (kardinál Richelieu a další) také základní principy astrologie, které jsou dodnes respektovány.

MUSSALAM (Franz Sáttler; 1884-?)
Německý orientalista a okultista, autor řady knih o „čarodějnictví" (Magie oder die Kunst der Zauberei, b. 1.), zakladatel nechvalně známého adonismu (homosexuální varianty qua-sisexuální magie), učení, které bylo podle Mussalama vytvořeno v klášteře Bit en Nur (Dům světa), jehož lokalitu tajil.


Zdroj: Nakonečný, Milan: Lexikon magie. Ivo Železný, Praha 1997

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.