Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

NAGLOWSKA, MARIA DE (1883-1936)
Ruská emigrant-ka žijící v Paříži a známá v určitých kruzích jako „kav-kazská kněžna" a jako „velekněžka" sexuálně založeného satanismu (sekta praktikující tzv. „zlatou mši" a sexuálně založenou iniciaci). Působila v létech 1934-1939 na pařížském Montparnassu, uváděla do Francie Ran-dolphovu Sexuální magii a napsala řadu spisů satanistic-kého obsahu (Le lumiěre de sexe; La Messe d'or; L'ini-tiation satanique, posledně uvedený vyšel znovu r. 1978).

NOSTRADAMUS (Michel de Notre Dame; 1503 až 1566)
Nejslavnější astrolog-věštec, francouzský lékař, po otci snad židovského původu, údajně z věštecky nadaného rodu. Zcestovalý a velmi učený muž, který zbavil provensálské město Aix moru. Posléze byl pro svůj věhlas pozván králem z podnětu Kateřiny Medicejské ke dvoru do Paříže, kde se stal královým osobním lékařem a dvorním radou. Je znám jako autor proslulé sbírky předpovědí světových událostí od r. 1555 do r. 2000. Sbírka nese název Centuriones nebo Les Centuries (Les vrayes centuries et propheties de maistre Michel Nos-tradamus, 1668; první předpovědi zveřejnil již r. 1555). Sbírka zahrnuje 942 čtyřverší, která ve velmi zastřené formě obsahují předpovědi světových událostí. Proto jsou tato čtyřverší předmětem intenzivních studií a je v nich objevována řada již naplněných proroctví, nezřídka ovšem až poté, co se předpověděné události skutečně staly. K interpretaci těchto čtyřverší a k hledání klíče k jejich interpretaci existuje již rozsáhlá literatura, jakož i překlad těchto čtyřverší ze staré francouzštiny do řady světových jazyků. (WilloquetG.: La vérité sur Nos-tradamus, Paris 1967; Drude K.: Nostradamus, Mun-chen-Passing 1962 a další.)
 
OLYMPIODOROS (žil v 5. stol.)
Alexandrijský neo-platonik a významný alchymista řeckého původu, autor komentáře ke královskému umění, který je snad totožný s komentátorem Platónových spisů.

OSTANES (519-465 př. n. 1. )
Kněz, divotvorce, eso-terik, autor hermetických spisů, z nichž nejznámější je Chrysopoeia (umění zhotovovat zlato). Podle pařížského čarodějnického papyru byl „mistrem všech mágů" a pocházel snad z Persie.

OUSPENSKY, PIOTR DAMIANOWICH (1878 až 1947)
Ruský filosof a matematik, Gurdjevův (v.) žák, který žil převážně v Anglii. Pokusil se vytvořit ve spojení s esoterními naukami nový noetický model, tzv. „třetí organon", a nový model světa, zahrnující antro-pologická a kosmologická hlediska. Hlavní spisy: Terti-um Organon: The third canon of thought, a key to the enigmas of the world (1930); A new model of the Uni-verse: Principles of the psychological method in its ap-plications to problems of science, religion and art (1946).

PAPUS (Gérard Encausse; 1865-1916)
Francouzský lékař, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), který je právem označován za největšího popularizátora téměř všech okultních nauk. Věnoval se prakticky magii a napsal její obsáhlou učebnici (3. vyd. Traité méthodique de magie pratique, 1937; čes. již 1905, podruhé ve 2 sv. 1920 jako Základové praktické magie). Zabýval se herme-tismem, ale také teosofií a jinými esoterickými doktrínami. Je autorem obsáhlého pojednání o celém systému okultních nauk (Traité méthodique de science occulte, 1891; řada zkrácených verzí; obsahově podobné je také jeho ABC illustré de 1'occultisme, 1922). Z dalších děl vyjímáme: La science des mages (4. vyd. 1956); La cabbale (1892); Le Trot des Bohémiens (1908); Les arts divinatoires a další. R. 1884 rekonstituoval v Paříži martinistický řád, v jehož cele stál až do své předčasné smrti (později byl velmistrem tohoto řádu po léta jeho syn Phillipe Encausse). V Paříži založil dále vysokou školu hermetických studií a spolu se S. de Guaitou (v.) řád Rose-Croix-Cabbalistique. Okultismus propagoval neúnavně také přednáškami a staral se o rozšíření martinismu po celém světě. Spolu s de Guaitou a Sédirem (v.) tvoří nejvýraznější trojici okultistů z konce minulého století, kdy se Paříž stala centrem okultis-tického hnutí.

PASQUALLY, MARTINEZ DE (1727-1774)
Francouzský esoterik portugalského původu, svobodný zednář, zakladatel hermetického řádu Elus Cohen (Chrám vyvolených kohenů, tj. vyšších kněží) a především praktikující teurg. Po roztržkách s některými zednářskými lóžemi odešel do San Dominga, kde zemřel. Měl řadu žáků, mimo jiné Willermoze a Saint-Martina, který byl jeho osobním tajemníkem, ale posléze jeho učení pro riziko teurgických praktik opustil a vytvořil učení vlastní (v. Martinismus). Řád Elus Cohen existuje dodnes, jeho nynější velmistr Ivan Mosca jej však „uspal". Posmrtně vyšlo Pasquallyho nedokončené dílo Traité de reintegration des êtres (1899), v němž podal své učení o reintegraci.

PATANJALI (žil ve 2. stol.)
Indický filosof-teosof, autor známých Suter o józe, díla, v němž je ve 194 výrocích podána nauka o józe. Soudí se však, že toto dílo, jak je dnes známo, není jen prací Patanjaliho. (Patanjali: Die Wurzeln des Yoga. Die klassische Lehrspriiche des Pa-tanjali - die Grundlage aller Yoga-Systeme, Miinchen 1976; čes. Patadžaliho výroky o jogu, 2. díl spisu Swami Vivekananda Radža joga, Praha 1925.)

PHILIPPE (Niziér-Anthelme Vachod, zvaný Mistr Phi-iippe; 1849-1905)
Prostý francouzský léčitel, původním povoláním řezník, který měl úzké styky s Papu-sem, s nímž byl pozván k carskému dvoru (ruský car mu při té příležitosti propůjčil titul doktora medicíny). Papus jej pokládal za svého „mistra".

PERNETY, ANTOINE DOM (1716-1801)
Původně učený benediktinský mnich, který po studiích hermetických věd založil r. 1766 spolek Illuminé ď Avignon, pěstující hermetismus. Musel však emigrovat do Pruska, kde se stal v Berlíně členem Pruské akademie věd, zaměstnán jako císařský knihovník. R. 1783 se vrátil do Francie. Napsal velmi informativní Dictionnaire my-tho-hermétique (1758), který vychází i v novějších vydáních.

PÉLADAN, JOSEPHIN (Sar Mérodac; 1850-1915)
Francouzský spisovatel-dekadent, autor cyklu La déca-dence latine, v němž exaltovaně odsoudil moderní dobu. Vydával se za zasvěcence zaujímaje excentrickou pózu „mága", založil řád Rose-Croix-Catholique, který měl jen krátké trvání (tento kroužek umělců vznikl po roztržce s řádem Rose-Croix-Cabbalistique). (Česky vyšlo jeho Umění stati se mágem, 1920, a několik románů.)

PARACELSUS (Theophrastus Philippus Bombastus von Hohenheim; 1493-1541)
Německý lékař švýcarského původu, který též o medicíně v Basileji přednášel a usiloval o nové formy léčení; přírodovědec, filosof a her-metik, zejména alchymista. Jako lékař důsledně zaměřený na příčiny chorob, nikoli jen na potlačování jejich symptomů, používal četné spagyrické přípravky jako léčiva. Člověka chápal v úzké souvislosti s přírodou a v rámci astrologických korespondencí. Napsal četná lékařská pojednání, ale i řadu traktátů o alchymii, magii a dalších hermetických naukách. Syntetický význam má jeho Astronomie magna oder die ganze Philosophie sa-gax der grossen und kleinen Welt (1536), v níž rozpracoval základní hermetickou tezi o analogii mikrokosmu (člověka) a makrokosmu (vesmíru) - astronomií mínil v podstatě okultní kosmologii. Existuje řada vydání jeho sebraných spisů, jakož i spisů týkajících se okultistických témat. Mimořádný význam má jeho spis Magische Unterweisungen (1923 jako bibliofilie), jakož i Paracelse: Les sept livres de LArchidoxe magique (1909; čes. značně zkr. vyd. Základy magie /Ar-chidoxa magica/, 1933). Česky vyšla dále jeho Filosofie okultní (1932). (Z četných monografií o Paracelso-vi lze vyzdvihnout zejm.: Peuckert W.-E.: Paracelsus, 3. vyd. Stuttgart-Berlin 1944; Spunda R: Das Weltbild des Paracelsus, Wien 1941.)

PICO DE LA MIRANDOLA, GIOVANNI (1463 až 1494)
Italský renesanční filosof, který se jako znalec orientálních jazyků dostal v rámci neoplatonských vlivů ke studiu kabaly a hermetismu. Obhajuje nauky „pohanských filosofů" musel uprchnout do Francie, ale na přímluvu Lorenza de Medici se vrátil do Florencie, kde pak působil na Platónské akademii. Byl především znalcem kabaly a magie, kterou pokládal za „nejvznešenější přírodní vědu", ale rozhodným odpůrcem astrologie.

PLOTIN (205-270)
Řecký filosof pocházející z Egypta, kde v Alexandrii byl žákem proslulého Ammonia Sakka. Výrazný představitel neoplatonismu. Rozvinul učení o světové duši jako emanaci světového ducha. Jeho život se vyznačoval krajním spiritualismem. Jeho hlavním dílem jsou Enneady (něm. vyd. Plotin, Enneaden, 2 sv. 1905).

POSTEL, GUILLAUME (1510-1581)
Francouzský učenec a znalec kabaly a hermetismu. Z pověření krále cestoval po Orientě, aby vyhledával vzácné rukopisy. Je autorem významného díla Absconditorum a constituti-one clavis (1546 - nové vyd. Clef des choses cachées, 1975).

PORTA, GIAMBATTISTA DELLA (1538-1615)
Velký italský renesanční učenec, jeden z teoretiků fyziognomie a znalec přírodní magie. Své znalosti o tomto oboru uložil do čtyřsvazkového díla Magia naturalis (franc, překl. 1571). Dále se zabýval teorií korespondencí a signatur a v tomto rámci také výše uvedenou fyziognomií lidského obličeje, který srovnával s výrazem různých druhů zvířat. Napsal dále Phytognomoni-ca (8 sv. 1608).

PRZYBYSZEWSKI, STANISLAV (1868-1927)
Polský spisovatel, píšící také německy, autor charakteristických dekadentních románů (z nichž mnohé vyšly v čes. překl.), který měl velmi blízko k satanismu a okultismu. Pověstná v tomto smyslu byla zejména jeho díla Totenmesse (1893; čes. Černá mše, 1919) a Vigilie (1894). (Čes.: Království bolestné, 1923; Satanova synagoga, 1911.)

PSELLOS, MICHAEL KONSTANTINOS (1018 až 1079)
Byzantský polyhistor, dějepisec, autor klasického démonologického spisu o druzích a činnostech démonů, který byl velmi rozšířen v období renesance (Tra-icté par dialogue de l'énergie ou opération des diables, 1577, totéž lat. De operatione daemonum, 1838).

PYTHAGORAS (kolem 580-500 př. n. 1. )
Řecký filosof a matematik, založil v Krotonu v jižní Itálii spolek pro mravní a náboženskou obrodu, který tvořil komunitu žijící podle přísných pravidel, zabývaje se současně geometrií, matematikou a hudbou (v. Pythago-reismus). Podle Pythagora, který byl údajně zasvěcen v Egyptě, jsou čísla principy bytí a vztahy mezi nimi vyjadřují jeho harmonii: svět je harmonicky uspořádaný celek (kosmos). Pythagorovi je připisováno, zřejmě neprávem, autorství Zlatých veršů (jakýchsi životních maxim, které vydal Fabre ďOlivet: Les vers dorés de Pythagore expliqués, nov. vyd. 1923).

 

Zdroj: Nakonečný, Milan: Lexikon magie. Ivo Železný, Praha 1997

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.