Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

RODOVSKÝ, BAVOR MLADŠÍ Z HUSTIŘAN (1526-1600)
Nejvýraznější představitel české alchymie se narodil v roce 1526 v rodině nemajetného zemana. Kvůli nedostatku peněz nemohl jít studovat na pražskou univerzitu, jak si přál. Sám se tedy naučil jazyku tehdejších vzdělanců latině a studoval alchymii, astronomii, filozofii, matematiku, lékařství a další obory. Do češtiny přeložil některá základní alchymistická díla, např. proslulou Smaragdovou desku Herma Trismegista a některé spisy Paracelsovy jako Hermetická filozofie a Kniha dokonalého umění chemického. Z věna své manželky Voršily koupil statek Radostov u Nechanic, kde si zřídil laboratoř. Na své alchymistické pokusy věnoval všechny prostředky, až se v roce 1573 ocitl v Černé věži na Pražském hradě ve vězení pro dlužníky. Odtud mu nakonec pomohl příznivec alchymie Vilém z Rožmberka. Rodovský byl nucen svůj statek prodat a živil se pak jako nájemný alchymista mimo jiné i ve službách císaře Rudolfa II. Závěr svého života strávil na zámku Budyně nad Ohří u svého přítele Jana Zbyňka Zajíce z Hazmburka, kde napsal jednu z prvních českých kuchařek nazvanou Kuchařství, to je knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají. Zemřel v roce 1600.

RÁDHAKRIŠNAN, SARVAPALLI (1888-1975)
Významný indický filosof, profesor dějin indické filosofie v Kalkatě a Londýně; r. 1936 byl profesorem východních náboženství a etiky v Oxfordu. Autor monumentálního díla Indián Philosophy (2 sv., 1956; čes. překl. Indická filosofie, 2 sv., 1961, 1962).

RAJNEESH, BHAGWAN SHREE (zvaný též Osho; 1931-1990)
Indický profesor filosofie, který založil sektu Life awaking centres vyznávající specificky upravenou „východní moudrost" a pěstující určité meditač-ní techniky. R. 1981 bylo centrum sekty přesunuto z Indie do USA a má řadu přívrženců v celém světě. Jeho spisy vycházejí i v českém překladu.

RANDOLPH, PASCAL BEWERLY (1825-1871)
Americký mulat, zabývající se sexuální magií, zakladatel esoterní společnosti Eulis (1870) a Hermetic bro-therhood of Luxor. Randolphova teze „Sex je největší magickou silou přírody" a jeho spis Magia sexualis (franc. překl. M. de Naglowska 1931,2. vyd. 1952) vedly k obnovení zájmu o sexuální magii západního druhu. (Čes. vyšel jeho rosekruciánský román Dhoula Bel /1925/ s předmluvou G. Meyrinka a ve sborníku Penta-gram jeho Anseiretická mystéria.)

REGARDIE, FRANCIS ISRAEL (1907-1983)
Americký lékař a poslední sekretář A. Crowleyho, člen řádu Ordo Templi Orientis a Golden Dawn (?). Je považován za předního znalce magie, kterou v podstatě chápe psychologisticky. V r. 1939 vydal čtyřsvazkové dílo The Golden Dawn, v němž uveřejnil i řadu dosud utajovaných poznatků, které tento řád vlastnil a přísně střežil (něm. vyd.: Das magische System des Golden Dawn, 3 sv., 1987). Je autorem řady dalších děl, z nichž uvádí-me: The tree of lile: a study in magie (1969); The eye in triangle: an interpretation of Aleister Crowley (1970); Foundations of practical magie (1979).

REICHENBACH, KARL VON (1788-1869)
Německý chemik, autor pojmu od (v. Od a ob), jímž je označována energie blízká elektřině a chápaná jako „živočišný magnetismus". Napsal: Der sensitive Mensch und sein Verhalten zum Od (1854); Odisch-magnetische Briefe (1856; čes. Odicko-magnetické listy, 1923).

REMIGIUS, NICOLAUS (Nicolas Remy; 1530-1612)
Francouzský démonolog a inkvizitor, autor rozsáhlého kompendia o čarodějnictví (Daemonolatriae libri tres, 1595; něm. Daemonolatria, das i st von Unholden und Zauber-Geister..., 1598; angl. překl. 1930). Remy dal údajně upálit na osm set čarodějnic a čarodějů (mezi nimi byly i děti), ale r. 1612 obvinil z čarodějnictví sám sebe a skončil také na hranici. (Dintzer L.: Nicolas Remy et son oeuvre démonologique, Lyon 1936.)

REUCHLIN, JOHANNES (1455-1522)
Německý humanista a jeden z nejvýznamnějších představitelů tzv. křesťanské kabaly, kterou hájil proti útokům dominiká-nů. Jeho nejdůležitějšími spisy jsou: De verbo mirifico (1494) a De arte cabbalistica (1517).

RIPLEY, GEORGE (1415-1490)
Anglický alchymista, který od papeže získal povolení ke studiu okultních věd, což činil v rámci své příslušnosti k řádu kar-melitánů v jednom z jeho klášterů. Napsal mimo jiné: Medulla alchimiae (1476). (V něm. překl. vyšla jeho Opera omnia, 1649.)

RHINE, JOSEPH BANKS (1895-1980)
Americký biolog a parapsycholog, jeden z nejvýznamnějších průkopníků této vědy, spoluzakladatel a ředitel první parapsychologické laboratoře na Dukeově univerzitě v Severní Karolíně (1935). Založil a vydával Journal of parapsychology a prosazoval experimentální výzkum mi-mosmyslového vnímání a psychokinéze a užívání statistických testů průkaznosti dosažených výsledků, vylučujících jejich náhodnost. Úzce s ním spolupracovala jeho manželka Louisa Rhineová. Rhine mimo jiné napsal: Extrasensory perception (1934); New world of the mind (1953) a spolu s J. G. Prattem klasickou učebnici parapsychologie - Parapsychology: frontier science of the mind (1957).

RIJKENBORGH, JAN VAN (1896-1968)
Přední holandský hermetik a neorosekrucián, zakladatel společnosti Lectorium Rosicrucianum. Autor řady spisů o gnó-zi, rosekruciánství, a zejména obsáhlého díla Die ägyptische Urgnosis (5 sv., 2 vyd.1982, 1983), které je pokusem o nový výklad spisů přisuzovaných Hermu Trismegistovi.

ROSENBERG, ALFONS (1902-1985)
Přední švýcarský znalec okultního esoterismu a autor řady významných publikací z této oblasti. Mezi jeho hlavní díla patří: Engel und Dämon (1967); Praktiken des Satanismus... (1965); Die Seelenreise (2. vyd. 1972).

ROSENKREUTZ, CHRISTIAN VON (1378-1484)
Legendární zakladatel rosekruciánství jako druhu eso-terního křesťanství. Údaje o jeho dobrodružném životě pocházejí z pověstného spisu Fama Fraternität i s (1614), ale zda skutečně žil a byl autorem spisů, které jsou mu přisuzovány, je sporné. Podle legendy přivezl z cest do Svaté země a Egypta, kde byl údajně zasvěcen, mnohá tajemství, která se pak stala majetkem přísně tajného ro-sekruciánského řádu.

RUYSBROECK, JAN VAN (1323-1381)
Jeden z nej-větších středověkých mystiků, žil v mládí jako kněz v Bruselu, později ve flámských lesích. Podle něho člověk nachází boha v největších hlubinách své duše. Napsal mimo jiné De vera contemplatione; Das Buch von den zwölf Beghinen; Buch der höchsten Wahrheit; Die Zierde der geistlichen Fíochzeit (dílo pokládané za nej-lepší); Von sieben Stufen der Minne. (Ces.: Zrcadlo věčné blaženosti, 1946.)

SABATHAJ, ZÉBI (Šabtaj Cvi; 1616-1676)
Žid ze Smyrny, který se v období vypjatého židovského mysticismu na začátku 2. poloviny 17. stol. prohlásil za mesiáše svého lidu, jejž opět shromáždí v „zemi vyvolené". Měl dosti přívrženců, ale i odpůrců; jeho učení je označováno jako sabatianismus (obsahuje mimo jiné teze o „prvním hybateli" či „svatém Praotci", posvátné trojici Otce, Syna a Matky a další) a ortodoxními judaisty je pokládáno za kacířství. Posléze byl Sabathaj tehdejším sultánem uvězněn a pod nátlakem přistoupil se skupinou svých věřících k islámu, musel však odejít do vyhnanství do Albánie, kde zemřel. Nicméně sabatianismus měl své pokračování v Sabathajově údajném synu Jakobu Queredovi a sektě, která se udržela až dodnes.

SAINT-MARTIN, LOUIS CLAUDE DE (1743-1803)
Původně francouzský důstojník, který se později plně věnoval studiu esoterismu, stal se svobodným zednářem a sekretářem M. de Pasquallyho (v.). Posléze však z organizace svobodných zednářů vystoupil, shromažďoval kolem sebe posluchače a žáky vlastního esoterického učení (v. Martinismus), kteří jej nazývali „Neznámý filosof. Na jeho ideje měli kromě de Pasquallyho vliv J. Bohme (v.) a E. Swedenborg (v.), ale také zejména studium tarotu a starověkých mystérií. K jeho nejvýznam-nějším spisům patří: Tableau naturel des rapports qui existent entre le dieu, l'homme et l'univers (1782); Des erreurs et de la vérité (1775); L'homme de désir (1790) a další. (Čes. Ejhle, člověk /Ecce homo/, 1925.) Martinismus, jak bylo učení L. C. de Saint-Martina po jeho smrti nazváno, je rozšířen po celém světě jako druh eso-terního křesťanství.

SAINT-GERMAIN, DE (1685-1784?)
Jméno legendárního hraběte, světoběžníka a s největší pravděpodobností i podvodníka, který se pohyboval v kruzích vysoké aristokracie v různých zemích Evropy, vydávaje se za znalce tajných věd a tvrdě, že je stár již dva tisíce let, protože zná tajemství kamene mudrců, resp. jeho formy životního elixíru. V r. 1762 prodléval i v Rusku. O identitě tohoto dobrodruha existují různé hypotézy, jsou mu připisovány i určité alchymistické traktáty. V Paříži se vydával i za rosekruciána, který se snaží odvrátit blížící se revoluci. (Lhermier P.: Le mystérieux Comte de St. Germain, Paris 1943; Volz G. B.: Der Graf von Saint--Germain: Das Leben einesAlchimisten, Dresden 1925.)

SENDIVOGIUS, MICHAEL (Michal Sendziwój, Sendivoj; 1566-1636)
Polský alchymista, který údajně osvobodil z vězení Sethonia (v.), jiného alchymistu, od kterého za to dostal kámen mudrců, s nímž pak v Praze před císařem Rudolfem II. provedl transmutaci olova ve zlato (na památku toho pak byla ve zdi Pražského hradu zasazena deska, která to oznamovala, později však byla odstraněna). Mezi jeho velmi oceňované spisy patří: De Lapide philosophorum (1613); Aenigma philosopho-rum ad filios veritatis (1606); Novum lumen chymi-cum (1624 - pod pseudonymem Cosmopolita; nové vyd. Sendivogius: Nouvelle lumiěre chymique obsahuje: Traité de la Nature, Traité de Souphre, Traité du Sel, b. i). Souhrnně: Michaelis Sendivogii Chymische Schriften (Wien 1770).

SETHONIUS (též Setonius, Seton, Setonius Cosmopo-lita, Alexander; žil v 16.-17. stol.)
Alchymista skotského původu, který měl v držení kámen mudrců a údajně provedl několikrát transmutaci olova ve zlato (např. roku 1603 v Basileji). Téhož roku byl však saským kurfiřtem uvězněn, když odmítal prozradit tajemství Kamene, ale se Sendivogiem (v.), který ho osvobodil, uprchl do Krakova, kde svému zachránci věnoval své spisy a Kámen ve formě tinktury, s níž pak Sendivogi-us provedl sám transmutaci v Praze.

SHAH, IDRIES (nar. 1924)
Angličan afghánského původu, ředitel Institutu pro výzkum kultury v Londýně, člen Římského klubu, pokládaný za největšího znalce suli srnu (The Sufis, 1964) a orientální magie (Orientalmagic, 1956), jakož i za znalce ceremoniální magie vůbec (The secret lore oř magie: books oř the sorcerers,1958).

SCHOLEM, GERSHOM (1897-1981)
Významný znalec židovské mystiky a kabaly, který se po odchodu z Německa stal profesorem jeruzalémské univerzity. Přeložil do němčiny a vydal knihu Bahir (1923); napsal mimo jiné: Die jüdische Mystik in ihren Hauptströmungen (1957); Zur Kabbala und ihrer Symbolik (1960); Ursprung und Anfänge der Kabbala (1962); Alchemie und Kabbala (1994). Nebyl esoterik a kriticky posuzoval ka-balistické dílo Eliphase Léviho. Scholemovy spisy však patří k nejvýznamnějším studijním pramenům kabaly.

SCHRÖPFER, JOHANN GEORG (také Schrepfer; 1739-1774)
Tragická postava dějin černé magie, lipský kavárník, proslavený svými nekromantickými operacemi, které prováděl na přání několika vysoce postavených osob. V touze po bohatství se oddal satanické magii (evokacím Aciela) a skončil náhlou sebevraždou. (Kurz W.: Johann Georg Schroepfer, Zürich 1957.)

SIMON MÁGUS (Šimon Mág; žil v 1. stol.)
Nejstarší z gnostiků křesťanské éry; jeho život je opředen pověstmi o jeho divotvorectví. Svatými Otci byl pokládán za arcikacíře a později za „prototyp zlého čaroděje" a ztělesnění gnostického kacířství. Byl současníkem apoštolů a hlásil se původně ke křesťanství; jeho ústně šířené učení vedlo k založení gnostické sekty simoniánů. Pocházel ze Samaří a zprávu o něm podává Justinus Mučedník (Apologie I, 26), další zprávy jsou ve výrocích církevních Otců (patristů), zejm. v homiliích sv. Irenea (Contra haereses I.) a u Klementa Alexandrijského (Stomateis II., 11) a jinde. Připisuje se mu dílo Velké zjevení. Simon Mágus se údajně vzdělával v Alexandrii, kde byl i zasvěcen do magie, poté působil v Palestině, kde se stal gnostikem, členem sekty, která údajně pěstovala „čarodějnictví" (Ireneus). Podle pověstí se vznášel ve vzduchu, vytvářel oživené obrazy, prováděl nekromantické operace atd. Měl družku Helenu, která byla simoniány uctívána jako bohyně. Diskutoval prý s apoštoly Petrem a Pavlem a zahynul prý v Římě za časů císaře Nerona, když se pokusil vznést do nebes. Vytvořil učení o „skrytém ohni" jako podstatě univerza a skrytých silách v člověku: skrytý oheň je „moc, která plodí sebe samu, sebe samu zmnožuje, sebe samu hledá a sebe samu nachází". To odpovídá idejím „chaldejských orákulí" a pojetí „astrálního světla" (v.). (Hülfen F.: Simonis vita doctrinaque, Berlin 1868.)

SCHÜRE, EDOUARD (1841-1929)
Francouzský esoterický spisovatel se značnou básnickou licencí, snažící se ve svých románech a spisech popsat tradice západního a východního esoterismu, iniciační procesy a objevovat jejich souvislosti. V českém překladu vyšlo jeho největší dílo Velcí zasvěcenci (1926) o Rámovi, Krišnovi, Hermovi, Mojžíšovi, Orfeovi, Pythagorovi, Platónovi a Ježíšovi a román Kněžka Isidina (1927).

SPARE, AUSTIN OSMAN (1886-1956)
Anglický grafik a malíř, údajně jako chlapec vychovaný čarodějnicí, která ho seznámila se starými čarodějnickými kulty a inspirovala ke studiu magie. Na základě této iniciace a vlastních zkušeností pak Spare vypracoval vlastní systém sexuální magie (v. Zos-Kia) spojený s originálním pojetím působení sigilií. Je autorem řady spisů s vlastními ilustracemi, z nichž nejznámější je Book of Plea-sure (1913). Něm. překl. jeho sebraných spisů: Austin Osman Spare Gesammelte Werke, Wien 1990. (Jungkurth M. M.: Zos Kia: Der Magier Austin Osman Spare und die Magie des Voodoo, Bergen a. d. Dumme 1988.)

SINISTRÁRI, LUDOVICO MARIA (1622-1701)
Italský františkán a profesor teologie, autor díla De démoni alitale et ineubis et suceubis (rukopis byl objeven až r. 1875 v jednom londýnském knihkupectví a téhož roku vyšel tento spis v Paříži latinsky a s franc. překl. a r. 1879 tamtéž latinsky a s angl. překl.; čes. výbor z tohoto spisu vyšel jako bibliofilie pod názvem O in-kubech a sukkubech víry, 1926). Sinistrari je nazýván „posledním démonologem" klasické inkvizitorské tra-dice.

STOLCIUS, DANIEL (1600-1660)
... byl žákem Michaela Maiera. Byl to lékař a alchymista, jehož osobou skončilo slavné období v dějinách alchymie na českém území.

SCOTTO, ALESSANDRO
Alessando Scotto nebo také Odoardus či Hieronymus Scotus je jednou z nejzáhadnějších postav rudolfinské Prahy. V kronikách bývá označován za čarodějníka, který dokázal proměňovat měď ve zlato a lazurit ve stříbro. Tvrdí se o něm, že pocházel z Itálie, ale žádné bližší podrobnosti o něm nejsou známé. Jeho jménem je podepsán mysticko-alchymistický spis Speculum Alchemiae, který byl věnován přímo císaři Rudolfovi a obsahuje jako úvod oslavnou ódu na Habsburky jako strážce posvátného mystéria. Historik O. Zachar se domníval, že ve skutečnosti žádný Alessandro Scotto neexistoval a jde pouze o záměnu s německým mágem Michaelem Scotem. Britský historik R. J. W. Evans zase nadhodil, že by mohlo jít o pseudonym Edwarda Kelleyho, který o sobě rád tvrdil, že je skotský šlechtic, odtud latinské příjmení Scotus.

SPEE, FRIEDRICH VON LANGFELD (1591-1635)
Německý jezuita, který byl v Bambergu a Wúrzburgu zpovědníkem k smrti odsouzených čarodějnic a který, nepopíraje existenci čarodějnictví a nutnost jeho pronásledování a vymýcení, se postavil proti krutosti in-kvizičních procesů. Pokud by byl podroben mučení, přiznal by se k čarodějnictví i sám papež, prohlásil Spee. Je autorem díla Cautio criminalis, seu de procesibus contra sagas liber (1631, něm. 1647), které je především příručkou pro právní aspekty čarodějnických pro-cesů.

STAUDENMEIER, LUDWIG (1865-1933)
Bavorský chemik a gymnaziální profesor, který se zabýval „experimentální magií" tak, že určitými cviky vyvolával vize různých astrálních bytostí, což bylo kvalifikováno jako schizofrenie. O svých zkušenostech napsal knihu Magie als experimentelle Naturwissenschaft (1912).

STEINER, RUDOLF (1861-1925)
Německý lékař, přední teosof, zakladatel tzv. antroposofie (v.), učení, které se rozvíjelo po celém světě jako hnutí za všeobecnou duchovní obrodu, mimo jiné jako tzv. alternativní pedagogika apod. Napsal množství spisů popularizujících antroposofii a okultismus, mimo jiné: Wie erlangt man die Erkenntnis der höheren Welten (1904); Theosophie (1904); Die Geheimwissenschaft (1909); Theosophie des Rosenkreuzes 1907); Vom Seelenrätseln (1917); Welt, Erde und Mensch (1930). (Čes. vyšla řada jeho spisů, mezi jinými: Tajná věda, 1922; Theosofie, 1937; Poměr duchovní vědy k životu, 1919; Znovuvtělení a osud, 1919; Mystéria starověku a mystická podstata křesťanství, b. 1., a další.)

SURYA, G. W. (Demeter Georgijevitz Weitzer; 1873 až 1949)
Německý okultista, zabývající se zejména tzv. okultní medicínou a léčebnou spagyrií. Napsal mimo jiné: Hermetische Medizin, Stein der Weisen, Lebenselixiere (2. vyd. Berlin-Pankow 1924); Sympathie, Mumien, Amulette, okkulte Kräfte der Edelsteine und Metalle (2 sv., 1927, spolu s E. W. Clarencem).

SUZUKI, DAISETZ TEITARO (1870-1975)
Japonský znalec zenu, uvedený do tohoto učení v zenovém klášteře, ale žijící téměř Čtyřicet let v USA jako profesor columbijské a yaleské university, kde přednášel in-dologii a sinologii. Mimo jiné publikoval: Der westliche und der östliche Weg (1960); Die grosse Befreiung: Einführung in den Zen-Buddhismus (1978).

SV. JAN OD KŘÍŽE (Juan de la Cruz; 1542 až 1591)
Největší katolický mystik, karmelitánský mnich španělského původu. Jeho dílo obsahuje prvky neoplatonské mystiky a úchvatný obraz „temné noci smyslů", stavu, který je podmínkou mystického vývoje („cesty k Bohu"). Jeho básnická řeč je označována jako „podivuhodná směs osobní a metafyzické řeči obrazů". Jeho spisy vyšlé r. 1618 španělsky byly přeloženy do češtiny a editovány ve 4 svazcích (Spisy sv. Jana od Kříže, učitele církevního, 1940-1947).

SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE (Teresa de Jesus, vi. jm. Teresa de Cepeda y Ahumada, také Tereza z Avily; 1515 až 1582)
Španělská mystická, jedna z největších postav katolické mystiky, karmelitánka z Avily, autorka spisů Hrad v nitru, Kniha o vlastním životě, Výlevy duše k Bohu, Pomysly o lásce Boží a dalších (její spisy vycházejí nyní znovu v čes. překl.). Berniniho socha sv. Terezie s charakteristickým extatickým výrazem, nacházející se v kostele S. Maria della Vittoria v Římě, byla psychoanalyticky interpretována jako výraz orgas-mu (E. Fuchs), což je zlovolná záměna se stavem mystického vytržení. Naopak A. Hello, který ji nazývá „nejsi av něj ší z rozjímavých", má pro ni jen slova obdivu a prohlašuje ji, sv. Jana od Kříže a sv. Petra z Alkantry za „tři hvězdy" katolické mystiky.

SWEDENBORG, EMMANUEL (1688-1772)
Švédský přírodovědec, teolog a vizionář, který byl přesvědčen, že komunikuje s duchy řady slavných osob a s anděly. Nacházeje se v Londýně, měl vizi velkého požáru ve Stockholmu, který v té době skutečně toto město zachvátil, přičemž jakákoli zpráva o tom došlá do Londýna byla v té době nemožná. Nicméně I. Kant o něm napsal kritický spis Sny duchovidcovy vyloženy prostředkem snů metafysiky (čes. b. 1.). Swedenborg sám je autorem osmisvazkového díla Arcana coelestia (1749 až 1756) a spisu De coelo et eius mirabilibus et de inferno (1758). (Čes.: Nebe a peklo 12. vyd. 1932/, Nový Jeruzalém a jeho nebeská nauka /1918/ a další.)

TASSO, TORQUATO (1544-1599)
Torquato Tasso, italský básník, se narodil ve šlechtické rodině v Sorrentu poblíž Neapole 11. března 1544. Jeho otcem byl Bernardo Tasso, rovněž básník, který napsal podle španělského vzoru romantický epos Amadis se Gaula. Mladý Tasso studoval práva v Bologni a v Padově a již v té době se pokoušel o epos s rytířským příběhem lásky Rinaldo (1562), v duchu Aristotelovy Poetiky soustředěný na jednoho hrdinu. Už tehdy ale pomýšlel na sepsání eposu z křižáckých dob a píše báseň o Jeruzalému. Psal i pojednání o podstatě eposu. Od 1563 působil ve službách ferrarského rodu d’Este. Pro dvůr složil v roce 1573 veršované pastorální drama Aminta. V roce 1575 dokončil po desetileté práci své hlavní dílo, hrdinský epos Osvobozený Jeruzalém, s námětem první křížové výpravy, které však musel na příkaz inkvizice přepracovat (v roce 1593 vydává Dobytý Jeruzalém, který byl katolicky pravověrnější, ale nedosahoval kvalit původního díla). 
Ve třiceti letech se u něj poprvé objevují známky duševní poruchy, první těžký záchvat šílenství u něj propuká v roce 1576. Musel být držen v izolaci pro svou nebezpečnost pro okolí. I přes toto své utrpení zůstal básnicky činný. Významná je jeho lyrika, dochovalo se kolem 2 000 milostných, příležitostných a náboženských básní (česky vyšel Vrchlického Výbor z lyriky, dále výbory Šeptání noci a Lyrika, v antologiích Italská renesanční lyrika, Navštívení krásy, Kéž hoří popel můj). Literárněkritické studie zdůvodňují novou poetiku, jež ovlivnila vývoj italské i evropské literatury. Jeho dílo inspirovalo malířství, hudební i filmovou tvorbu a Goethovu tragédii Torquato Tasso. Zemřel v Římě 25. dubna 1595.

TAXIL, LEO (Gabriel Antoine Jogand-Pagés; 1854 až 1907)
Hlavní aktér tzv. „Taxilova švindlu" byl francouzským žurnalistou, který se vydával za bývalého svobodného zednáře, kajícně se vrátivšího do lůna katolické církve. Pod jménem Bataille vydal jeho společník Hacker knihu Le diable au XIX. siěcle (1892) a on sám další spisy, v nichž „odhaloval" satanistické základy svobodného zednářství. Pro své podvody, jimž nejvyšší katolický klérus dlouho věřil a Taxila vyzdvihoval, získal i Dianu Vaughanovou, která se na oko rovněž zřekla svobodného zednářství a „dosvědčila", jaké zvrá-cenosti se odehrávají v jeho lóžích. Když Taxilova „konverze" vyvolala v katolických kruzích dostatečné nadšení a opovržení vůči svobodným zednářům (k audienci přijal Taxila i sám „neomylný" papež Lev XIII.), Tax i 1 r. 1897 náhle vystoupil na tiskové konferenci, kde přiznal, že katolickou církev klamal tím, že si vše vymyslil.

TRÄNKER, HEINRICH (1886-1956)
Německý okultista, vystupující také jako Recnartus (což bylo jeho lóžové jméno). Berlínský antikvář a okultistický aktivista založil 1921 Pansofickou lóži, napsal několik spisků a byl vůdcem německého neorosekruciánského hnutí, které se koncentrovalo kolem mnichovské lóže Panso-phia, jiný proud pak měl své centrum v Lipsku (H. Vollrath).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

TREVISANUS, BERNARDUS (hrabě Bernhardt de Treviso; 1406-1490)
Hledaje tajemství kamene mudrců, procestoval tento italský aristokrat celou Evropu, Palestinu, Persii, Egypt a severní Afriku, ale nalezl je až na ostrově Rhodos. Napsal Peri chemeias, opus his-toricum et dogmaticum (1576, něm. Von der Hermetischen Philosophie, 1574, 1586).

TRITHEMIUS (Johannes von Heidenberg, opat z Triťheimu; 1462-1516)
Největší středověký znalec hermetických nauk a zejména magie, opat z kláštera Sponheim u Kreuznachu, benediktinský mnich, žák Alberta Velikého a učitel Agrippy z Nettesheimu (v.). Řada jeho vzácných rukopisů nebyla dosud vůbec publikována. Z jeho děl je nejznámější Steganographia (1505), De septem sekundeis (1567; nové vyd.: Traité des causes se-condes, 1974). Napsal též řadu historických a teologických pojednání.

TRISMOSINUS, SALOMON (vl. jm. Pfeifer; žil na přelomu 15. a 16. stol.)
Německý alchymista, učitel Pa-racelsův, autor spisu Splendor solis (1589; čes. Splen-dor solis aneb sluneční záře: sedm traktátu o Kamenu mudrců, 1994).

THOVT
Thovt byl bůh moudrosti a učenosti nebo také písma a řeči. Thovt, někdy označován jako Thot (z řečtiny), byl také bohem lékařství i kouzelnictví ztělesněný v podobě ibise nebo paviána. Můžeme se také setkat s vyobrazením muže s ibisí i paviání hlavou, někdy s královskou korunou a srpem měsíce. Podle některých staroegyptských legend byl prvním vládcem na světě a opravňoval mrtvé ke vstupu do podsvětí. Někdy se také můžeme setkat s jeho spojením s jinými bohy. V Memfidě byl často spojován s bohem Ptahem a podle kněžích boha Re byl Reovým jazykem, srdcem i rozumem. Podle učení některých kněží vznikl svět z vejce, které snesl Thovt do hnízda. Hnízdo bylo postavené na keři vyrostlém z vesmírného pravodstva.
Jaké měl Thovt funkce
Thovt prošel dlouhým vývojem, čemuž nasvědčuje množství jeho podob a různých funkcí. Původně byl ctěn v podobě ibise v Dolním Egyptě - řada měst měla už ve starověku ve znaku právě ibise a byla plně oddána Thovtovi. 
Podobu měsíce přijal ve starověkém městě In, což je dnešní Tell Hasan - předměstí Káhiry, kde ho Inuští kněží začlenili do svého Devatera bohů a pro jeho význam ho povýšili na protějšek boha Re, tedy na „Stříbrné slunce“. 
Thovt je pokládán za vynálezce písma a slov, bůh obdařil lidstvo řečí a odlišil je tak od němých zvířat. Thovt je bůh všech intelektuálních činností a znalostí. Byl také ochránce všech písařů. Jako vynálezce slov byl bůh Thovt pokládán za mluvčího nejvyšších bohů, jejich jazykem a poslem. Měl také velice důležitou funkci - byl zapisovatelem při posledním soudu. Zapisoval u vah spravedlnosti kdy a jak se ručička vychýlila. Poté spočítal kladné a záporné body a ohlásil výsledek. 
Thovt byl také písařem nejvyšších bohů, zaznamenával jejich příkazy a výroky, rozesílal jejich dopisy a vedl jejich kancelář. Byl také nejvyšším soudcem a dozorcem nad božskými zákony. V této práci mu pomáhala bohyně spravedlnosti a čisté pravdy Maat. S písmem souvisí kroniky a knihy, byl tedy pánem i spisů. Byl archivářem činů králů - technickou stránku této činnosti měla na starosti jeho dcera Sešeta, bohyně psaní a počítání. 
Thovt byl spravedlivý bůh a vždy objektivní. V mýtu O boji Hora se Sutehem se postavil i proti bohu Re, který údajně nadržoval Sutehovi. Reovi tak zabránil vynést rozsudek, který hovořil v Horův neprospěch, dokud se vše důkladně neprošetří a nezjistí se čistá pravda. 
Kde Thovt působil
Střediskem boha Thovta a jeho kultu byl Chemen. Jeho chrám zde byl zasvěcen i jeho manželce Nehmetě, bohyni práva. Chrám stál na severní části města a podle pověsti se vynořil při stvoření světa jako první souš z Nunova pravodstva. Posvátné místo měřilo 570 x 450 metrů, obehnán velkou zdí, která byla široká 15 metrů. Chrám boha Thovta je bohužel zničený. 
S Thovtem se setkáváme v Knize mrtvých, na reliéfech i na původních místech. Najdeme ho i v hrobkách, zejména v hrobce Nefertari v Údolí králů, manželky Ramesse II. 
Jeho sošek se zachovalo bezpočet, můžeme je najít v mnoha egyptologických sbírkách a ve známých muzeích. Dvě jeho největší sochy se nacházejí na původním místě u posvátného okrsku v Ešmúnénu před budovou archeologické správy. Jsou opatřeby kartuší faraona Amenhotepa III.


Zdroj: Nakonečný, Milan: Lexikon magie. Ivo Železný, Praha 1997

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.