Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

Faust se narodil kolem roku 1480 v německém městečku Knittlingenu (*1) jako nemanželský syn sedláka Jórga Gerlacha. Jeho celé křestní jméno znělo Johann Georg, ale většinou si říkal jen Georg (Jiří) nebo - zkráceně - Jórg. Po matce dostal příjmení Faust. Rod Faustů je v Knittlingenu historicky doložen. V roce 1521 je zmiňován Michael Faust, 1523 Konrád Faust, 1545 Georg Faust. Zda jde opravdu o Faustovy příbuzné nebo o pouhou shodu jmen, nelze ovšem s jistotou říci, neboť matriky z té doby se nedochovaly. Jméno Faust znamená německy pěst, etymologicky však pravděpodobně vzniklo z latinského faustus = šťastný.
O Faustově dětství není nic známo. Nevíme ani, kam chodil do školy. Snad navštěvoval, jak bylo tehdy zvykem, tzv. latinskou školu, která tím, že žákovi umožnila zvládnout mezinárodní řeč učenců, otevírala svému absolventovi cestu k dalšímu vzdělání v jakémkoli oboru. Do školy ve Pforzheimu by to měl Faust tři hodiny pěší chůze a škola cisterciáckých mnichů v Maulbronnu byla od jeho rodiště vzdálena dokonce jen pět kilometrů, což v době, kdy byli lidé zvyklí chodit pěšky, byla jen malá procházka. Dochoval se zápis z heidelberské univerzity, podle něhož tam byl zapsán jistý Johann Faust (actis philosoph. Heidelb., Tom. III., Fol. 36, za univerzitního děkana Mag. Laurentia Wolffa ze Špýru) jako první z těch, kteří byli připuštěni k dosažení bakalářského stupně dne 15. ledna 1509. Zápis je uveden slovy: Johann Faust ex Simern. Kromě něho bylo v téže promoci zapsáno ještě patnáct jiných studentů. Tento zápis se však k „našemu" Faustovi podle všeho nevztahuje. Knittlingen patřil v době Faustova narození k Falcu a dočasně podléhal knížectví Falcko-Simmernskému. (Nebylo nic neobvyklého na tom, že člověk, měl-li označit místo svého původu, uváděl namísto málo známého městečka název knížectví.) Jenže záznam o imatrikulaci dotyčného Fausta z roku 1505 jej označuje takto: Joannes Fust de Symera moguntinensis dyoceseos. Kolísání pravopisu jména ještě nic neznamená; daleko závažnější je fakt, že jako Faustova domovská diecéze je zde uvedena diecéze mohučská. Knittlingen však k mohučské diecézi nikdy nepatřil - spadal do diecéze špýrské. Ani časově to příliš nesedí. V roce 1505 bylo knittlingenskému Faustovi 25 let, což byl na imatrikulaci dost pozdní věk. Bakalářská zkouška se tehdy běžně skládala v osmnácti letech.
Byl však Faust vůbec doktorem, jestliže se k němu výše uvedený zápis nevztahuje? Podle legendy byl doktorem teologie nebo medicíny. Představa, že by se promovaný teolog toulal Německem a živil se kejklířstvím, je absurdní. Lékařskou praxi Faust vykonával, ale podle Begardiho svědectví šlo spíše o činnost mastičkáře nebo léčitele. Každopádně jakékoli doklady o Faustově vzdělání chybějí. G. Mahal se domnívá, že Faust byl autodidaktem. Na doktora byl pasován míněním lidu, pro nějž byl každý inteligentně vystupující člověk, který působil dojmem vzdělance, prostě „doktorem". O Faustově osobě máme k dispozici několik úředních záznamů a osobních svědectví.
Zakladatel erfurtského kroužku humanistů Conradus Mutianus Rufus v dopise Heinrichu Urbanovi ze dne 3. října 1513 píše: „Před osmi dny přišel do Erfurtu chiromant jménem Georgius Faustus Helmitheus Hedelbergensis (heidelberský polobůh), pouhý vychloubač a blázen. Jeho umění, jako umění všech věštců, je klamné, tvářnost lehčí než vodní pavouk. Hlupáci jsou plni obdivu. Proti němu by se měli obrátit teologové, místo aby se pokoušeli zničit filosofa Reuchlina. (*2) Slyšel jsem v hospodě jeho žvásty; nepotrestal jsem jeho domýšlivost; neboť co je mi po cizím bláznovství?"
Mutianus Rufus, vlastním jménem Konrád Muth (latinské jméno přijal podle dobové módy a s ohledem na své zrzavé vlasy; latinské rufus = ryšavý) se narodil roku 1471. Navštěvoval (společně s Erasmem Rotterdamským) nejprve školu v holandském Deventeru, kde se seznámil s idejemi humanismu. Později studoval na univerzitě v Erfurtu. Roku 1488 získal titul bakaláře a v roce 1492 se stal (historikové zjistili, že s odřenýma ušima) magistrem. V letech 1495 až 1502 pobýval v Itálii a získal doktorát práv na univerzitě v Boloni. (Historikové vypátrali, že ten si pro změnu koupil. Tehdy to ovšem byla běžná praxe, na níž nebylo nic nezákonného nebo morálně závadného.) Po návratu do Německa pracoval krátký čas v kanceláři hessenského lankraběte a od roku 1503 byl kanovníkem v Gotě, kde roku 1526 zemřel. Muth je znám hlavně svými dopisy. Žádné jiné literární dílo po sobě nezanechal, což v době, kdy napsat alespoň jeden latinský traktát bylo pro intelektuála téměř povinností, trochu překvapuje. Muth argumentoval tím, že ani Ježíš nebo Sokrates nic nenapsali. Z Muthova líčení je zřejmé, že Faust vzbuzoval nelibost soudobých humanistů, jejichž ideálem byl střízlivý učenec zdržující se v ústraní své pracovny, ideál, jemuž byl Faust na hony vzdálen. Naskýtá se ovšem otázka, co kanovník Muth dělal v lidové hospodě. Že by se na Fausta schválně přišel podívat?
Dne 12. února 1520 zaznamenal v Bamberku Hans Muller, správce tamější komory, do účetních knih v rubrice „různé", že „filosof doktor Faustus zhotovil jeho pánovi, knížecímu biskupovi Jiřímu III., horoskop, za což mu bylo vyplaceno deset zlatých". Georg Schenk von Limpurk je sympatickou osobností. Do úřadu bamberského biskupa byl kolem roku 1500 dosazen přímo papežem. V otázkách víry byl tolerantní, v politice byl pragmatikem. Ze všeho nejvíc jej však asi zajímalo umění, jehož byl velkým milovníkem. Rád se stýkal s kumštýři, mimo jiné i s malířem Albrechtem Durerem. Dodejme, že v 16. století bylo zhotovení horoskopu běžnou věcí, na níž nebylo nic podezřelého či „zavánějícího peklem", nic, co by mohlo církevní osobu jakkoli kompromitovat. Z toho, že se biskup ve věci svého horoskopu obrátil na Fausta, můžeme vyvodit, že se Faust jako astrolog musel těšit dobré pověsti. Tak ctihodný zákazník by se sotva zahazoval s nějakým diletantem. Také honorář deseti zlatých nebyl právě nízký. Z této částky se tehdy dalo žít několik měsíců.
Zajímavé svědectví zaznamenal v červenci roku 1528 do svých každodenních zápisků o počasí rebdorfský převor Kilián Leib. Podle Faustovy věštby z 5. června prý „až budou Jupiter a Slunce stát na stejném stupni v temže znamení, budou se rodit proroci." - „Patrně takoví jako on," dodává pisatel ironicky. Leibovy zápisky o počasí, které převor vedl v letech 1513 až 1531, jsou pozoruhodným kulturně-historickým pramenem. Tehdejší meteorologie byla směsí astrologie a lidových pranostik. Leib se tuto disciplínu pokoušel v rámci možností (teploměr a barometr byly vynalezeny až v 17. století) postavit na vědecké základy. Kromě počasí zaznamenával všechno možné: růst a zrání plodů, den sklizně, viditelnost Alp jako předzvěst brzkého deště, slyšitelnost zvonů z blízké vesnice, pocení kamenných dlaždic a mramoru, registroval kvákání žab, vytí vlků a bzučení včel v neobvyklou dobu, zapisoval údaje o epidemiích, zločinech a úmrtích významných osobností. V jeho poznámkách se zachoval i Faustův výrok.

Kilián Leib nebyl žádný prosťáček. Ovládal řečtinu, hebrejštinu a aramejštinu, takže mohl číst Bibli v originálních jazycích. (Kritizoval překlad Nového zákona Erasma Rotterdamského.) Znalost hebrejštiny jej přivedla ke studiu kabaly. Byl dobře obeznámen s astrologií, ale jeho názor na ni kolísal od panického strachu před kometami až po naprostou skepsi. Astrologické předpovědi počasí mu asi příliš nevycházely. Ze záznamu není
jasné, jestli se Leib s Faustem osobně setkal nebo zda se mu jeho výrok jen donesl. Pravděpodobnější je první verze. Vždyť oba muži měli alespoň zčásti stejné zájmy: astrologii a kabalu. Převor se o „empirika" Fausta mohl zajímat i z akademických důvodů. Pro Fausta mohla být zase žádoucí známost s vlivným člověkem. Intelektuálů bylo tehdy konec konců málo a možnost pohovořit si s někým na úrovni byla tudíž vítaná. Tak či onak je zřejmé, že Faust nepadl převorovi právě dvakrát do oka. Vzdělaný, ale opatrný a konzervativní církevník nenašel pro excentrického světoběžníka pochopení.


Další svědectví o Faustovi pochází z Ingolstadtu, který je od Rebdorfu vzdálen něco přes 30 kilometrů. Ze zápisu do městského protokolu ze dne 17. června 1528 vyplývá, že „věštci bylo přikázáno, aby odtáhl z města a svůj haléř utratil jinde". Z registru vyhoštěných je dále patrno, že oním věštcem byl míněn jistý muž, „který si říká doktor Jórg Faustus z Heidelbergu". (Heidelberg je zde podle všeho uveden jako sídlo univerzity, kde Faust údajně promoval.) Faust rád navštěvoval města, kde byla univerzita. Možná jej přitahovalo jejich intelektuální klima a příležitost ke styku s učenci, asi měl rád i veselou společnost studentů, a pravděpodobně zde nacházel i lepší možnost obživy. Nevíme, jak dlouho Faust v Ingolstadtu pobýval, než jej radní vykázali. Ze zápisu také není jasné, jaký druh věšteckých praktik provozoval. Jisté je jen to, že v životě neměl na růžích ustláno.
Ani v Norimberku ho páni na radnici zřejmě neviděli rádi, neboť podle tamějšího zápisu z 10. května 1532 byla Faustovi, takto „velkému sodomitovi a nekromantovi", zamítnuta žádost o ochranný doprovod. (*3) Nelichotivé etikety, kterých se zde Faustovi dostalo, je třeba chápat ve smyslu „velký hříšník a čarodějník". Jaká Faustova žádost však byla ve skutečnosti zamítnuta, není ze zápisu tak docela jasné. Pod pojmem glait se ve středověkém Německu rozuměl ozbrojený ochranný doprovod, který si člověk mohl za určitý poplatek najmout, neboť cestování bylo nebezpečné. V roce 1532 však již taková praxe nebyla obvyklá. Koncem středověku znamenal glait průvodní dopis, který poskytoval úřední garanci, že se jeho držitel může bez překážek a bez nebezpečí zatčení vrátit do své vlasti. Šlo tedy o jakousi formu cestovního pasu. V daném kontextu to může znamenat, že Faust žádal buď o právní ochranu nebo o písemnou záruku, že nebude zatčen. Ale proč? Podle názoru některých badatelů může být příčinou to, že mu při nějaké dřívější příležitosti byl v Norimberku zakázán pobyt. Jinak by Faustova žádost nedávala smysl. O žádném takovém zákazu se však v úředních aktech norimberské radnice nic nepíše. G. Mahal dovozuje, že Faust se v době, kdy žádal norimberskou radnici o glait, nacházel v městečku Furthu (v originále psáno furr), odkud se chtěl do Norimberku vypravit. Zřejmě mu to však pro tentokrát nebylo souzeno.


Další svědectví o Faustovi se nachází v dopise tubingenského profesora, filologa a Melanchtonova přítele Joachima Cameraria. Dopis je datován 13. srpna 1536 a pisatel jej adresoval učenému radnímu a soudci ve Wiirzburgu Danielu Stibarovi. Camerarius píše: „Před nedávnem jsem měl velmi špatnou noc, když Luna stála v opozici na Mars v Rybách. Je zásluhou tvého přítele Fausta, že s Tebou hovořím o těchto věcech. Měl by Tě ostatně o této disciplíně poučit důkladněji a ne Ti jen předkládat, aby Tě udržel v napětí, bublinu prázdných pověr a kdoví jakou šalbu. Ale co nám vlastně říká? Co tedy? Vím, že ses na všechno pečlivě vyptal. Zvítězí císař? To se ovšem musí stát."
Joachim Camerarius (vlastním jménem Kammermeister) byl jedním z největších německých filologů. Za svého života uveřejnil více než 150 děl na různá témata. Z dochované korespondence vyplývá, že si dopisoval s více než 200 osobami. Ve svém výše citovaném dopise se ptá, jaký je Faustův astrologický názor na výsledek války císaře Karla V. s francouzským králem Františkem I. (V oblasti předpovídání výsledků válečných dějů si Faust zřejmě získal jistý věhlas. Podle záznamu waldeckého kronikáře předpověděl Faust v roce 1534, že padne město Münster, dotud v držení novokřtěnců, a tamější biskup hrabě František z Waldecku je také skutečně v červnu roku 1535 dobyl.) Camerarius se na rozdíl od adresáta dopisu dívá na Fausta dost svrchu, ale v oboru hvězdopravectví mu zřejmě jisté schopnosti přiznává. Škoda, že se nezachoval Stibarův dopis Camerariovi, který by byl cenným svědectvím z první ruky a navíc od člověka, jenž se s Faustem dobře znal.
Fámulus Martina Luthera se při líčení jednoho „rozhovoru u večerního stolu", někdy v letech 1536 až 1537, zmiňuje o tom, že se řeč stočila na „černokněžníka Fausta". Jindy zase o něm padla zmínka jako o člověku, který „pokládá ďábla za svého švagra a snaží se Lutherovi nadbíhat, ale on ho nechce ani vidět". Samotný Luther se ve svých Stolních řečech několikrát zmiňuje o jistém čaroději, aniž ho jmenuje, ale jeho narážky se podle souvislostí hodí jedině na osobu Faustovu.


Další významný představitel protestantského hnutí, Philipp Melanchton, nehovoří o Faustovi o mnoho lépe: studoval prý v Krakově, kde se „naučil čarodějnictví". Tyto vědy pak šířil a říkal přitom prý „mnoho věcí skrytých". V Benátkách se údajně pokoušel po vzoru svého předchůdce Šimona Mága vzlétnout k nebesům, z Wittenbergu musel za vlády kurfiřta Johanna (1525-1532) uprchnout, aby se vyhnul zatčení, a nejinak se mu vedlo i v Norimberku. Také se chvástal, že k vítězství císařských vojsk za italského tažení došlo jeho přičiněním. Pro své milostné pletky býval často v ohrožení života. Církevní reformátor označuje Fausta též velmi nelichotivým epitetem cloaca multorum diabolorum. Melanchtonovo svědectví je důležité tím, že se v něm uvádí místo, kde se Faust narodil, „městečko Kundling", nynější Knittlingen nedaleko Pforzheimu. Melanchtonovy výroky o Faustovi zaznamenal v knize Locorum communium collectanea (1563) Johannes Manlius.
Jiná zmínka pochází od papežského legáta Minucciho. Ten ve svém dopise adresovaném vévodovi Wilhelmu Bavorskému ze dne 25. března 1583 píše o kolínském arcibiskupu Herrmannu von Wiedovi, že tento v době svého odpadnutí od církve (arcibiskup byl pro své reformační snahy dán do klatby) vydržoval na svém dvoře Fausta a Agrippu z Nettesheimu, známé znalce magického umění, a dokonce se chtěl stát jejich žákem. Podle všeho jde o pouhou pomluvu, která má podtrhnout kacířství a dokumentovat morální „zkaženost" někdejšího arcibiskupa. Herrmann von Wied je osobou velmi dobře historicky doloženou. Dějepisci však žádný doklad o tom, že by na jeho dvoře pobýval Faust nebo Agrippa, nenašli.


Patrně ještě za Faustova života (1539) vyšla kniha, nazvaná Index sanitatis (Rejstřík zdraví), kde se o něm její autor, wormský městský fyzikus Philipp Begardi, rozepisuje jako o příkladu špatného odborníka v oblasti medicínských věd. Když vypočítává jeho znalosti, zmiňuje se také o věštění z křišťálu. Jinak ovšem Begardi líčí Faustovo působení jako čiré šarlatánství. Nicméně přiznává, že je to osoba všeobecně známá a že se těší velkému věhlasu hlavně mezi prostým lidem. (V této souvislosti budiž připomenut jeden Faustův kanadský žertík, který zaznamenal neohrožený odpůrce honů na čarodějnice a osobní lékař vévody Viléma IV. z Julichu, Cleve a Bergu, Johann Weyer. Z jeho vyprávění se dozvídáme, že slavný mág, který rád holdoval vínu, nabídl jistému kaplanovi, že jej za určité množství tohoto moku naučí zbavovat se vousů bez použití břitvy. Učinil tak pomocí arzeniku, ale ubožákovi při té kouzelnické operaci spálil celou tvář.)


Begardi je dnes v dějinách lékařství téměř zapomenutou postavou. Jeho Rejstřík zdraví je paradoxně znám hlavně svou zmínkou o Faustovi. Pozoruhodné je, že Begardi přirovnává Fausta, co se proslulosti týká, k Thesalovi a Paracelsovi. Thesalos se narodil v první polovině prvního století našeho letopočtu v Lydii v Malé Asii. Za panování císaře Nerona působil v Římě jako lékař. Neronovi také věnoval své lékařské spisy (dnes dochované jen ve zlom-cích), v nichž napadl do té doby nikým nezpochybněné Hippokratovo učení o čtyřech šťávách. Byl znám svým velkým sebevědomím, ale neméně proslul svými znamenitými lékařskými výsledky. Jeho tradicionalisticky orientovaní kolegové jej upřímně nenáviděli, např. Galenus jej nazýval oslem, hlupákem a bláznem. Podobný osud, tedy slávu mezi lidem a zášť ostatních lékařů, sdílel i Faustův současník Paracelsus (1493-1542), jehož však čtenáři, který se zajímá o hermetismus, není třeba představovat. To, že Begardi vyslovuje Faustovo jméno jedním dechem se jménem Thesalovým a Paracelsovým, je důkazem toho, že se Faust musel těšit opravdu velké popularitě.
Mořeplavec Philipp von Hutten ve svém dopise poslaném 16. ledna 1540 až z Venezuely svému staršímu bratrovi Moritzovi sděluje, jak přesně mu „filosof Faust" před šesti léty předpověděl budoucnost, neboť skutečně „měli špatný rok". Nechci se zde však zabývat dobrodružnými osudy statečného Philippa von Huttena, které ostatně důkladně zmapovali historikové. V kontextu s Faustem se jeví jako zajímavá jedna zdánlivě okrajová poznámka. Philipp ve svém dopise žádá Moritze, aby pozdravoval pana Daniela Stibara. Ano, onoho Daniela Stibara, který si dopisoval s Joachimem Camerariem, a který Philippovi pravděpodobně zprostředkoval Faustovy služby. G. Mahal zjistil, že snad všichni ti, od nichž pochází nějaká zmínka o Faustovi se - s výjimkou Philippa Begardiho - navzájem znali nebo aspoň měli společné známé: Philipp a Moritz von Hutten znali Stibara. Stibar znal Cameraria. Camerarius znal Mutiana Rufa. Mutianus Rufus znal Trithemia. Trithemius znal Virdunga. Virdung znal Melanchtona. Melanchton znal Cameraria. Camerarius znal Moritze von Hutten. Moritz von Hutten znal Kiliána Leiba. Mutianus Rufus znal Reuchlina. Reuchlin znal Kiliána Leiba. Kilián Leib znal Melanchtona. Melanchton znal Luthera. Trithemius znal Agrippu z Nettesheimu (hned o nich bude řeč) atd. Inu, svět je malý...... pokračování v dalším článk (Johannes Faust - podrobný životopis II.)

 

 


Poznámky ----------------------------------------------
*1 Nárok být Faustovým rodištěm si činí i některá další německá města, např. Helmstadt. Podobně diskutabilní je i místo Faustova úmrtí, rok narození, ba dokonce i Faustovo křestní jméno. O těchto otázkách existuje dnes už celá rozsáhlá literatura. Není mým cílem ani není v mých možnostech reprodukovat v této krátké studii všechny argumenty svědčící pro nebo proti tomu či onomu názoru. Přidržuji se proto většinou názorů, k nimž se přiklání většina současných faustovských badatelů. Ve prospěch teorie, že místem Faustova narození byl opravdu Knittlingen, svědčí kupní smlouva z roku 1542, která se týká domu, jenž je v ní charakterizován nejen lokálně (vedle kaple), ale mimo jiné i tím, že se v něm „narodil Faust". V městečku, kde žilo více osob s příjmením Faust, absence křestního jména naznačuje, že se muselo jednat o obecně známou osobu, jíž ovšem nemohl být nikdo jiný než „náš" Faust. Pro zajímavost ještě uvádím, že v roce 1837 byla v Knittlingenu nalezena „Faustova skříňka na jedy". Byla zakopaná v podlaze u severozápadního rohu stodoly, která patřila k Faustovu rodnému domu. Jde o dřevěnou schránu ve tvaru hexagramu, která má v průměru něco přes metr a je vyzdobena symboly čtyř živlů, tří principů a jménem Elohim. Před uložením do země byla důkladně zakonzervovaná, takže se dobře zachovala. Zakopána byla snad v období třicetileté války. Zda ovšem původně skutečně patřila Faustovi, není jisté. Osobně se domnívám, že tento atypický „kus nábytku" sloužil jako magický oltář.
*2 Johannes Reuchlin (t 1520) byl jedním z nejosvícenějších lidí své doby. Známý je např. jeho spis Augenspiegel (1511), v němž autor ostře vystoupil proti antisemitismu.
*3 Originální text tohoto nejkratšího písemného svědectví o Faustovi zní takto: Doctor fausto, dem grossen Sodomitten und Nigromántico zu furr, glait ablainen. Burg(ermeister) Ju(ni)or.
*4 Touto stránkou své osobnosti připomíná Faust našeho F. Bardona. Tento nepochybně velmi schopný magik vystupoval jako varietní umělec a působil též jako léčitel. Na rozdíl od Fausta však záhy padl do rukou inkvizice - chci říci Státní bezpečnosti - a zemřel ve vězení.
*5 Žádný z historických údajů ani žádná z legend nenaznačuje, že by Faust někdy trpěl materiálním nedostatkem nebo dokonce chudobou.
*6 Pověst praví, že Fausta kolem roku 1516 požádal o pomoc v obdobné záležitosti jeho přítel Johann Entenfuss, který byl v letech 1512 až 1518 opatem ve švábském Maulbronnu. Veliké dílo se však tehdy zřejmě nepodařilo, neboť Entenfuss byl za zpronevěru klášterních peněz zbaven funkce opata a degradován na obyčejného mnicha. Celá kauza je ostatně jen velmi chabě historicky doložena, protože většina písemností se nedochovala. V Maulbronnu je dodnes k vidění tzv. Faustova věž, kde měl slavný mág údajně laborovat. Podle jedné z legend tam prý i zemřel.
*7 Historikové, kteří finanční situaci pánů ze Staufenu podrobně zkoumali, narazili na zajímavé rozpory. Na jedné straně, jak dokazuje dlužní úpis, nebyly peníze ani na zaplacení špitálníkovi, na druhé straně se však prováděly náročné stavební a adaptační práce. Odkud na ně pánové najednou vzali peníze, nikdo neví.
*8  G. Mahal uvádí následující historicky doložená místa Faustova pobytu: Knittlingen (*asi 1480), Würzburg (1506), Gelnhausen (1506), Kreuznach (1507), Erfurt (1513), Bamberk (1520), Rebdofr (1528), Ingolstadt (1528), Fürth (1532), Staufen (tasi 1540).
*9 Mnohé ovšem nasvědčuje tomu, že ani Agrippa se praxi nevyhýbal. Tak např. Martinus Delrio ve svém spise Disquisitiones Magicae z roku 1599 píše, že jak Faust tak Agrippa, když byli na cestách, platili v hostincích zdánlivě pravými penězi, které se však po několika dnech proměnily v odřezky rohů nebo v jiné bezcenné věci.


Zdroj: Sedm pekelných inteligencí v proměnách faustovské magie / Josef Veselý. -- 1. vyd.. -- Praha : Vodnář, 2004. -- 180 s. : il. ; 22 cm

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 6/2016

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter