Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.



Okultní cesta k mystice

Narodil se v rodině vojáka c. k. armády. Otec brzy po jeho narození odešel k civilnímu zaměstnavateli a roku 1880 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se Karel od učitele náboženství na reálce v Ječné ulici dozvěděl o spiritismu. S kamarády se pak pokoušel podle různých návodů spatřit duchy, ale též získat schopnosti média, což se mu údajně podařilo (před smrtí korunního prince Rudolfa měl o tom dokonce dostat z "říše duchů" proroctví). Tento zájem se mu stal natolik urputným, že kvůli němu musel opustit školu a na nějaký skončil dokonce v psychiatrickém ústavu.
R. 1890 se v jednom spiritistickém kroužku seznámil s baronem Adolfem Franzem Leonhardim a vídeňským rodákem Meyerem, známějším dnes pod pozdějším literárním jménem Gustav Meyrink. Společně s několika dalšími osobami (jejich počet osciloval zpočátku mezi 8-12, později se rozšířil) založili legendární teozofickou lóži U modré hvězdy, v níž se věnovali studiu teozofické, ale též zednářské a rosekruciánské literatury a také naukám indické filozofie. K dispozici zde měli už i první spisy mystiků, jimž však v oné době ještě málo rozuměli.
Do společnosti je zasvěcovala význačná osobnost evropské teozofie a okultismu vůbec - Friedrich Eckstein z Vídně. Skrze něj se pak dostali k německému učiteli křesťanské mystiky Mailänderovi, jehož přijali za duchovního vůdce. Jeho učení navazovalo především na křesťanského mystika Jakuba Böhmeho (toho později Weinfurter označil za „krále všech mystiků“) a částečně na rosekruciánskou symboliku.
[editovat]Veřejné působení
Prvním zaměstnáním se Karlu Weinfurterovi stalo místo poštovního úředníka, dále pracoval jako asistent prodavače obrazů, byl tajemníkem Jaroslava Vrchlického. V této době mu byly v Máji otištěny první básně a zahájil novinářskou kariéru recenzemi a fejetony do několika listů. Po jistou dobu působil i jako úředník kanceláře a pomocný učitel na c. k. České univerzitě Karlo-Ferdinandově v Celetné ulici, pracoval jako redaktor u vydavatele J. R. Vilímka, pro něhož začal překládat beletrii z angličtiny a němčiny. Překladatelství se Weinfurterovi stalo hlavním zdrojem obživy více méně až do konce života.
V době práce u Vilímka poznal na kurzech angličtiny svou životní partnerku a o 25 let mladší pomocnici Boženu Kalivodovou, s níž roku 1914 uzavřel manželství.
Vilímek Weinfuretovi vydal jeho vůbec první knihu Divy a kouzla indických fakirů (1913), která se dočkala celkem tří vydání.
Vedle všech těchto aktivit se Weinfurter stačil zájmově zabývat i např. sportovní střelbou (psal o ní články do odborného tisku) a studiem hudby a malířství, především však entomologií, naukou o hmyzu; tento zájem zúročil v odborné publikaci o mikroskopii, podle níž se učilo na vysokých školách; byl po něm pojmenován i jeden druh mouchy, kterou objevil na Barrandově.
Po válce začal Weinfurter úzce spolupracovat s vydavatelem Janem Zmatlíkem, pro jehož Knihovnu šťastných lidí přeložil množství okultní a duchovní literatury a několika tituly přispěl sám. V polovině roku 1921 u něj začal redigovat Okultní a spiritualistickou revue, první český časopis, který se zabýval syntézou ezoteriky různých náboženských a filozofických systémů, a v němž na vydavatelovu žádost poprvé zveřejnil článek o mystice s popisem mystických cvičení. Nečekaný ohlas článku si vyžádal několik pokračování. V té době byl veřejně napaden přerovským hermetikem Otakarem Griesem, který si osoboval právo na jediný správný (magický) výklad tzv. písmenkových cvičení. Když Weinfurter mystické pojetí (které ovšem nebylo jeho ale kterému ho naučil jeho rosekruciánský učitel) bránil v revue, Griese ve svých útocích pokračoval, a proto Weinfurter redigování revue vzdal.
Na výzvu Zmatlíka začal pracovat na obsáhlejším spisu o mystice. Když kniha s názvem Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická poprvé vyšla na Velikonoce roku 1923, šestapadesátiletý Weinfurter netušil, že v jeho životě nastává zlom. Kniha byla velice rychle vyprodána a vzedmula nečekanou vlnu zájmu o mystiku. Weinfurterovu práci uznávali i někteří katoličtí kněží; podle Ohnivého keře cvičili mniši v některých řádech a v církvi vyvolal zájem o mystiku, který se projevil překlady děl několika dosud opomíjených světců do češtiny. Za pomoci mecenáše začal Weinfurter r. 1924 vydávat časopis Psyche věnovaný mystice. Kolem něj se vytvořil kruh zájemců, který se stal základem pozvolna vznikajícího spolku s podobným názvem Psyché. Domácí řád spolku velel všem členům praktikovat mystická cvičení podle Ohnivého keře - jiné praktiky byly výslovně zakázány. Vedle přednášek bylo další aktivitou spolku vydávání publikací, spisů Weinfurterových nebo jeho překladů.
Roku 1937 na pozvání spolku přicestoval do Prahy britský novinář a badatel Paul Brunton, jehož nejdůležitější knihy Weinfurter rovněž přeložil a vydal, a díky němuž se čeští mystici dozvěděli o Mahárišim - osoba tohoto indického mudrce se stala pro další rozvoj české mystiky rovněž zásadně důležitou. Weinfurter byl opět prvním, kdo Mahárišiho základní spisy přeložil do češtiny (1940).
Toto období rozvoje mystiky bylo násilně přerušeno až válečným obdobím. Weinfurter byl v době heydrichiády vzat do vazby a na následky nachlazení ve studené vězeňské cele krátce po propuštění zemřel.

Weinfurterovo dílo

Weinfurterovým jménem je podepsáno na osm desítek titulů. V mnoha případech jde však jen o brožurky, jejichž obsah je výtahem z jiných obsáhlejších děl. Většina zájemců o mystiku zná zmíněný Ohnivý keř. Po prvém vydání jej Weinfurter podstatně rozšířil především o kapitolu věnovanou mystice křesťanské do definitivní podoby, jež vyšla ve druhém vydání roku 1930. Stejného roku vyšly v zahraničí dva překlady – německý a anglický. Od té doby se Ohnivý keř dočkal několika vydání českých i zahraničních a vyšla i jeho druhá a třetí část.
Možná důležitější je však rovněž často vydávaný dvoudílný Mystický slabikář, jehož obsah vystihuje podtitul Výklad mystických snů, symbolů a značek tajných charakterů rosikruciánských, jichž užívá Duch svatý, mluvě k člověku. Toto dílo vyzrazuje mystéria uchovávaná po staletí různých tajnými duchovními organizacemi, především rosekruciány, a ve své době nemělo, ba možná dodnes nemá obdoby na celém světě. Původně pro užší kruh členů spolku zamýšlená publikace se brzy dočkala dotisku a posléze druhého vydání, v době porevoluční vyšla opět dvakrát a stejně tak i v překladu německém. Weinfurter sám si jako své zásadní dílo cenil jedenáctidílný cyklus Bible ve světle mystiky, obsahující výklady a komentáře některých knih Nového Zákona a několika apokryfů z hlediska mystiky. Důležitá a v mnohém též dlouho nepřekonaná byla kompilace Mistr Rámakrišna s podtitulem Jeho život a učení, vyčerpávající příspěvek k poznání života a učení významného indického světce a pro mnohé dodnes nepřekonaného guru.
Stejně podstatné jako knihy Weinfurterovy byly pro mystiku i některé z jeho překladů. Různé materiály uvádějí, že přeložil na tři sta knih; z nich odhadem dvě třetiny jsou nikterak kvalitní beletrie – různé romantické romány, literatura dobrodružná, dětská aj. Z titulů literatury duchovní – tehdy ovšem namnoze označované za okultní – byly důležité první české překlady spisů indického světce Ramana Mahárišiho, dvousvazková kázání a podobenství od Mistra Eckharta, světoznámý de Molinosův Duchovní vůdce, do češtiny také dosud nikým jiným nepřeložený, některé spisy Vivékánandovy, Blavatské Hlas ticha a její vůbec poslední dílko, beletristické Příšerné povídky, první české překlady nejdůležitějších knih P. Bruntona, spisy Kerningovy, ale také různě po jiných knihách nebo v revue Psyche roztroušené úryvky ze spisů J. Böhmeho, J. Leadové, J. Pordageho a jiných. Zajímavé jsou Weinfurterovy překlady a komentáře Kempenského Následování Krista a z hlediska mystiky zásadní překlad a výklad Bhagavadgity.
Weinfurter dále napsal i osm sbírek pohádek a povídky, z nichž většina vycházela z různých dobových periodikách a některé vyšly i samostatně. Historický význam už dnes mají Paměti okultisty, které se staly jedinečným a hojně citovaným dokumentem nejen počátků alternativních duchovědních bádání u nás, ale i epizod z osudů rozmanitých osobností, jako byli Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický, Gustav Meyrink a celá řada dalších. Válečné události už autorovi bohužel nedovolily připravit druhé vydání, jež hodlal rozšířit o další události.

Weinfurterova mystická nauka

Weinfurter samozřejmě nepřišel s ničím novým. Ve svém učení navazoval jak na mystiky západní resp. křesťanské včetně heretiků, jako byli Jakub Böhme, Mistr Eckhart a jeho následovníci Jindřich Suso, Jan Tauler a Jan van Ruysbroeck, Tomáš Kempenský, kvietisté Miguel de Molinos, John Pordage, Jane Leadová a madam Guyonová, ale i autoři spisů o mystice Karl von Eckhartshausen či zednář Johann Baptist Kerning; stejně tak navazoval na mystiky resp. jogíny indické, počítaje v to Rámakrišnu a jeho žáky (s Abhédánandou byl Weinfurter s písemném kontaktu) či svého současníka Rámana Mahárišiho, prakticky všechny, kdo pokračovali v tradici původní indické védanty.
Mystika a jóga byly pro Weinfurtera prakticky synonymy mystické cesty v detailech se možná lišící, ale shodné v tom zásadním – v tiché koncentraci na duchovní resp. božskou podstatu člověka. Jógu a celou indickou nauku považoval za filozoficky daleko propracovanější, budovanou po tisíciletí a nezatíženou západním materialismem a civilizačními zvraty. Přejal z ní systém karmy a reinkarnace a Ježíše považoval za jednoho z Avatárů, vtělení božích, jakých bylo v historii více.
Dle Weinfurtera „v mystice neběží o názory, nýbrž o fakta“. Proces mystického zrání má totiž své průkazné znaky, a to ať jde o mystiku západní či východní. Mystika sama o sobě také není cílem, nýbrž pouze prostředkem k poznání, ať už ho lze chápat jako dosažení, kontemplaci či splynutí s Bohem, realizaci, uskutečnění, nirvánu, absolutno atd. Dosažení cíle je tím, oč v konečném důsledku běží, nikoliv cesta k němu.
Mystika je ve Weinfurterově systému cestou k porozumění mezi náboženstvím Východu a Západu, jejichž syntézu ve své nauce obhajoval. Není popřením náboženství, spíše je zbavuje dogmat a stává se jejich nadstavbou, ve které mystik Východu i Západu snadno najdou společnou řeč. Tohoto porozumění však mohou dosáhnout jen skutečně praktikující mystikové, a to ještě na jisté úrovni svého vývoje. Pro náboženské představitele či vůdce je to nemožné ze samé podstaty věci: museli by totiž uznat zastupitelnost svých nauk, zatímco oni pro obranu a uchování samotné existence svých institucí musejí naopak přesvědčovat o své výlučnosti.
Weinfurterovská mystika se tak stala alternativou pro duchovně hledající, které církve neuspokojily nebo přímo zklamaly. Navázaly na něj buď přímo nebo zprostředkovaně prakticky všechny osobnosti, kteří u nás v oblasti alternativní (necírkevní) mystiky působily, ať to byl F. Drtikol, K. Minařík, J. Scheufler, J. Kočí, K. Makoň, manželé Tomášovi či J. Vacek a další. Nehledě na to, že mnozí se více zabývali buddhismem (Drtikol, Minařík), dotyční v podstatě jen opakují nauky, které u nás Weinfurter zformuloval jako první.

Zásadní díla Karla Weinfurtera

Astrologie všeobecná (1931, 1999, 2000)
Astrologie specielní (1931, 2000)
Bible ve světle mystiky (11 dílů) (1929-1930)
Cesta královská (Zlatá brána k mystice) (1936, 1991; německy 1976, 1986, 1989)
Divy a kouzla indických fakirů (1913, 1923, 1947)
Léčba nervů přírodními silami (1931, 1997, 2000)
Mistr Ramakrišna Jeho učení a mystické zkušenosti (2 díly) (1933)
Mystický slabikář to jest klíč pro žáky D. S. (1930, 1936,1994, 2000; německy 1954, 1981)
Druhý mystický slabikář to jest klíč pro žáky D. S. (1932, 1994, 2000; německy 1959, 1981)
Odhalená magie (1922)
Ohnivý keř Odhalená cesta mystická (1923, 1930, 1947, 1948, 1992, 1998, 2000; anglicky 1930, 1992, 1997; německy 1930, 1949, 1953, 1957, 1962, 1976, 1986)
J. B. Kerning: Testament + K. Weinfurter: Praktická mystika - II. díl Ohnivého keře (1925, 1933, 1994)
Ohnivý keř - Praktická mystika, díl III. (1930)
Paměti okultisty (1933, 1999)
Tajná tradice a učení Bratrů Rosikrucianů (1934, 1993)
Tajné síly přírody a člověka (1924-25, 1948)
Tajné společnosti okultní, mystické a náboženské (1933)
Učebnice magického myšlení (1935, 1995; německy 1965, 2004)
Životní magnetismus (1927, 1991)

Vybrané Weinfurterovy překlady

Bhagavad-Gita (překlad a komentáře K. W.) (1926, 1935)
H. P. Blavatská: Hlas ticha (1920, 1921, 1995), Příšerné povídky (1924)
P. Brunton: Tajnosti indické (1937), Tajnosti egyptské (1937), Tajná stezka (1938)
Bo Yin Ra: Kniha o živém Bohu (1921, 1922)
E. Bulwer-Lytton: Zanoni (1919, 1931, 1993, dotisky b.d.)
M. Collinsová: Světlo na cestu a Karma (1922)
Mistr Eckhart: Mystická nauka Mistra Eckeharta z Hochheimu (1934)
Mistr Eckhart: Mystické učení Mistra Eckeharta z Hochheimu (1935)
J. B. Kerning: Cesta k nesmrtelnosti (1924), Příliv a odliv (1935), Student (1936), Zednář (1936)
J. Leadová: O královském úřadu kněžském (Nauka bílé lóže IV.) (1932, 1998)
R. Maháriši: Spisy Sri Ramana Maharišiho (1940)
M. de Molinos: Duchovní vůdce, který odpoutává duši (1928, 1992)
Abbé N. de Montfaucon de Villars: Hrabě de Gabalis (1932)
P. Mulford: Dar Ducha (8 dílů) (1919-22, 1992-95, 1995-96)
Svami Svatmaram: Lampa k Hatha-Jógu (1936)
Swami Vivékánanda: Budoucnost duchovního člověka (1919, 1921), Karma Yoga (1920, 1921, 1991), Radža Joga čili ovládnutí vnitřní podstaty (1924), Radža Joga, díl II. - *Patandžaliho výroky o Jogu (1925)
Tomáš z Kempenu: Čtyry knihy o následování Krista (překlad a komentáře K. W.) (1931)

Zdroj: Wikipedia

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter