Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Vystupoval později v Paříži jako „profesor magie" a měl řadu významných žáků, jakož i styky s anglickými a německými rosekruciány. Po velmi dra-matickém životě zemřel opuštěn a v bídě v Paříži. Napsal řadu vynikajících děl, která se stala základním pramenem novodobého hermetismu, zejména pak trilogii Dogma a rituál vysoké magie (poprvé ve dvou svazcích r. 1856, 1860; čes. 1919 v poněkud zkrácené podobě), Dějiny magie (1861; čes. 1935 jen část původního rozsahu) a Klíč k velkým tajemstvím (1861; čes. 1937 bez ilustrací). V českém překladu vyšla i řada jeho dalších spisů, z nichž nejdůležitější je nepochybně Věda duchů (čes. 1936), jejíž podtitul „Zjevení tajného dogmatu ka-balistů, skrytý smysl evangelia a vysvětlení nauk a fenoménů spiritistických" napovídá o jejím obsahu. Lévi zanechal i významné kabalistické dílo - Le Livre des splendeurs: études sur les origines de la kabbale (psáno v r. 1870, v době těžké nemoci autora, vyšlo pak až posmrtně v r. 1894). Posmrtně byly editovány i další Léviho spisy, Le dernier mot des sciences occultes (1898), Le grand arcane ou L'occultisme dévoilé (ces. Veliké tajemství čili Odhalený okultismus, 1922) a Le livre des sages (1911). Kromě toho vyšly Léviho za-svěcovací dopisy baronovi Spedalierimu (Cours de Phi-losophie occulte - Lettres au baron Spedalieri,1932). Nejvýznamnějšími duchovními žáky Léviho byli Pa-pus (v.) a S. de Guaita (v.). (Chacornac R: Éliphas Lévi, rénovateur de l'occultisme en France, Paris 1926; Mcln-tosh Ch.: Eliphas Lévi and the french occult revival, New York 1972.)

Eliphas Lévi (2. února 1810–31. března 1875) byl francouzský okultista, autor knih na stejné téma.
Eliphas byl synem obuvníka z Paříže. Začal studovat na římskokatolického kněze, avšak díky tomu, že se zamiloval, tak nedostudoval. Roku 1854 Lévi navštívil Anglii, kde se seznámil s Edwardem Bulwer-Lyttonem, který se zabýval Rosekruciánským řádem a který měl na Léviho později vliv.
Asi nejznámější prací, jakou Eliphas Lévi napsal, je Dogme et Rituel de la Haute Magie, která se zabývá rituální magií. Poprvé se zde také objevilo známé zobrazení Bafometa, bytostí s lidským tělem a hlavou kozla.

Zdroj: Wikipedia



Francouzští hermetikové nazývají Eliphase Léviho "rénovateur", obnovitel, rozumí se poznávání ztraceného vědění, tj. poznatků hermetických nauk a kabbaly. Tyto poznatky byly, až na malé výjimky, do doby Léviho šířeny v malých, přísně uzavřených skupinách a teprve Lévi je ve značné míře zpřístupnil širšímu okruhu hledajících. Proto je poněkud nepřesně také označován za zakladatele moderního okultismu. Doménou Léviho díla byla magie a kabbala; k okultismu patří také spiritismus, který Lévi ostře potíral. 

Alphonse-Louis Constant, syn chudého ševce, se narodil v Paříži roku 1810. Teprve později si osvojil nové jméno: Éliphas Lévi. Byl chytrým, tvrdě pracujícím studentem a zbožným katolíkem s mystickými sklony; do semináře vstoupil v Saint-Sulpice, kde se připravoval na kněze a děkanem byl jmenován v roce 1835. Nejdříve měl jako člen kléru na starosti výklad katechismu v dívčím semináři. Záhy se zamiloval do Adèle Allenbachové, jedné ze svých žákyň. Ačkoliv jejich vztah zůstal platonický, změnil Léviho život navždy. 
V protikladu k některým případným nepřesným zprávám se nikdy nestal knězem; jako jediný odmítnul vysvěcení a následně opustil seminář. Krátce nato spáchal jeho ovdovělá matka sebevraždu, zanechají ho šíleného žalem. 

Několik historických dat

1835 se stal katolickým děkanem.
1841-42 sloužil osm měsíců ve vězení za napsání a publikování knihy, která oslavuje „bezbožnost a podvracení“.
1854 evokuje legendárního prastarého mága Apollonia z Tyany ve fyzickém projevu podle svých vlastních slov.
1854-55 publikuje klíčové dílo Dogma a rituál vysoké magie.
1860 publikuje Dějiny magie.
Radikál, umělec, spisovatel, milenec 

Nicméně Lévi si musel vydělávat na živobytí. Po krátké herecké epizodě učil na katolické škole a paradoxně se převlékmul za politického radikála, když napsal kontroversní knihu La Bible de le liberté [Bible svobody] (1841). V reakci na to jej soud shledal vinným z hlásání bezbožnosti a podvracení, za což strávil tvrdých osm měsíců ve vězení.
Po svém propuštění krátce pracoval jako umělec v Choisy a později se stal asistentem kněze diocése v Evreux, byl však donucen ji opustit, když vešlo ve známost, že je autorem Bible svobody. 
Tím nadobro přetrhnul své svazky s klérem, vrátil se do Paříže, kde se oddal psaní, příležitostně otiskovanému, a věnoval se své milence Eugénii C (její příjmení zůstává neznámé). Poprvé ji potkal v Evreux, kde byla asistentkou ředitelky dívčí školy. Zápletka se komplikovala, když si pětatřicetiletý Lévi tajně začal s jednou z Eugéniiných studentek, sedmnáctiletou Noémi Cadiot. Nakonec Eugénii opustil a roku 1846 si Cadiot vzal. O tři měsíce později mu Eugénie, Constantovi odcizená, porodila syna, s nímž se nikdy nesetkal. 

Lévi pokračoval v psaní knih, jakož i náboženských textů. Jenže život v manželství a jeho předcházející pobyt ve vězení neoslabil jeho radikální politické názory. Brzy byl dobře znám pro svá kontroversní socialistická pojednání a když jej soud znovu uznal vinným za pohrdání a podněcování nenávisti mezi sociálními třídami a proti vládě, trávil dalších šest měsíců ve vězení. 
Přesto po svém propuštění pokračoval Constant v psaní polemik a vydal Bibli svobody v roce 1848, v revolučním roce, který otřásl Francií a mnoha dalšími evropskými zeměmi. Zaujal v něm revoluční postoj a naznačil budoucí směr svých náboženských a metafysických idejí: „Přejeme si obnovit a zevšeobecnit náboženské cítění syntézou a racionálním vysvětlováním symbolů, aby tak vznikla pravá katolická církev universálního svazku lidí.“ 

Zde je několik základních témat, jež se pevně uchytily v Léviho životě: „pravá katolická církev“ (tj. universální náboženství a jeho spojení s lidstvem) a racionální povědomí o syntetickém symbolismu. Jediná věc, kterou tu postrádáme, je veřejná zmínka o magii. 

Když byl požádán svými přáteli Ch. Fauvetym a Caubetem, kteří oba náleželi k francouzské lóži Grand Orient, Eliphas Lévi se stal svobodným zednářem. Zasvěcen by 14. března 1861 v lóži Růže dokonalého ticha, kde byl Caubet ctihodným mistrem. Ceremoniál se odehrál v přítomnosti početného zástupu bratrstva. V krátké přijímací řeči učinil Éliphas Lévi následující tvrzení k velikému údivu těch málo, kteří měli zálibu v hádankách: „Přicházím k vám, abych vám vrátil vaše ztracené tradice, přesný význam vašich znamení a symbolů, a následně vám ukázal cíl, pro který byl váš svazek ustanoven.“ 
Poté se pokusil demonstrovat svým spoluvěřícím, že zednářský symbolismus je odvozen z kabaly. Bylo to mrhání časem a úsilím; nikdo mu nevěřil. Ch. Fauvety byl ctihodným mistrem lóže Renaissance par les Emules d'Hiram. 

Po svém návratu z Londýna mistr pravidelně docházel na zednářská shromáždění v ulici Cadet. Avšak 24. května byla lóže Růže dokonalého ticha uzavřena na protest svého ctihodného mistra Caubeta proti intrikám prince Murata, tehdejšího velmistra řádu. 

Později, když byla lóže znovu otevřena, byl Éliphasi Lévimu 21. srpna 1861 udělen stupeň zednářského mistra. Následující měsíc byl Lévi požádán, aby vypracoval klíčovou myšlenku k mystériím zasvěcení (jeho řeč je pravděpodobně kapitola pod názvem: L'Etoile Flamboyante vložená do Knihy světel [Le Livre des Splendeurs, str. 169]); bratr pan Ganeval (profesor L. M. Ganeval byl členem lóže La Renaissance par les Emules d'Hiram) chtěl, aby presentoval některé objevy, o který tam právě mluvil, Eliphas Lévi protestoval a opustil shromáždění. Caubet (Jean-Marie Lazare Caubet se stal městským radním v okrsku Ve a vicepresidentem městské rady v Paříži. Uveřejněno v Le Monde Maçonnique z let 1873 až 1879.) se pokusil následujícího dne přesvědčit, aby znovu uvážil své rozhodnutí; Lévi odmítl a v lóži se již neobjevil. (Ve světle odmítnutí dalšího docházení do lóže byl Éliphas Lévi bez dalších formalit z bratrstva vyloučen (viz: Pinon, Annuaire Maçonnique de tous les Rites 1861-1842, str. 121). Lóže Růže dokonalého ticha byla od roku 1885 obestřena temnotami.)
„Přestal jsem být svobodným zednářem, a to najednou, protože svobodní zednáři exkomunikováni papežem nevěřili v tolerující katolicismus; proto jsem se od nich oddělil, abych si uchoval svobodu svědomí a vyhnul se jejich represáliím, možná odpustitelným, pokud ne legitimním, ale jistě bezvýznamným, protože základem svobodného zednářství je tolerance všech věrouk.“ (Éliphas Lévi: Kniha Moudrých, posmrtně vydaná práce. Chacornac, Paris 1912.)

Nová životní dráha, nové jméno - 1861

V roce 1852 Constant potkal slavného polského matematika a okultistu Josefa Hoëné de Wronski (1778-1853), který silně ovlivnil již k mystice inklinujícího dřívějšího duchovního. Následkem toho vzrostl Léviho zájem o okultismus. V tu dobu upadla velká západní magická tradice, která sahá až do období renesance a dále, do všeobecného opovržení; i ti nejvzdělanější Evropané se jí vysmívali. Nicméně Lévi studoval magii, zamiloval se do ní a začal používat hebrejskou podobu svého jména (pod nímž je nejvíce znám): Éliphas Lévi. 



V roce 1853 Lévi opustil manželku kvůli jinému muži. Částečně možná proto, aby odvrátil pozornost, vycestoval Lévi následujícího roku do Londýna, kde - podle něj - evokoval legendárního starého mága Apollonia z Tyany. Aby se mu to podařilo, strávil mnoho dnů přípravami, vzal si na sebe magické roucho a vstoupil sám do místnosti vybavené jako chrám. Zapálil vonná dřeva na oltáři a evokoval dávno mrtvého mága. Celou scénu popisuje ve své nejvýznamnější knize Dogma a rituál vysoké magie (1854-55), která byla tak populární, že se dočkala mnohých vydání. Dosáhl v ní syntézy (jeho odpůrci by řekli mišmaš) západní magie, kabaly, divinace (např. tarotu), astrologie, alchymie, talismanů, proroctví a mnohého dalšího. Nadšeně vynášel magii do nebes jako legitimní duchovní cestu a mocnou všezahrnující disciplinu. 
Sebevědomě také umisťuje magii mezi discipliny slučitelné jak s vědou, tak i s křesťanstvím, a schopnou usmířit je obě. 
Na druhé straně jeho spis Dogma a rituál, ale také i jinde trpí začasté senzacechtivostí, zveličováním, laciným učenectvím a faktickými omyly. 

Mág se navrací k tarotu - 1874 

Nedílnou součástí Léviho syntézy byl tarot, který dogmaticky popisoval jako prastarou egyptskou „Knihu Hermovu“. Nadšeně přijal tarot jakožto „universální klíč k magickým dílům“ a, jako takový, je to i „klíč ke všem prastarým náboženským dogmatům“, dokonce včetně i Bible. Jak už tomu bylo vícekrát, Lévi selhal v tom, že neposkytnul ani jeden důkaz pro své tvrzení. Nicméně, mág sebevědomě velebil tarot jako „pravý filosofický stroj“ a „pravdivé orákulum“ a přesvědčil i ostatní, že tomu tak je. 

Nadto integroval do tarotu kabalu a čtyři elementy. Ačkoliv nebyl prvním, kdo propojil tarot s hebrejskou abecedou, byl určitě první, kdo přesně napsal, že Kejklíř (později nazvaný Mág) = Alef, Papežka (později nazvaná Velekněžka) = Bet, atd. 

Třebaže Lévi otiskl jenom jednu moderní tarotovou kartu, Válečný vůz, jeho vliv na návrháře balíčků karet byl významný. Například jeho verze Válečného vozu (viz ilustrace Léviho kresby z Dogmatu a rituálu [1854-55]) poprvé obsahovala dvě sfingy v egyptském stylu (jedná světlá, druhá temná) na místě tradičních koní. Oswald Wirth a A. E. Waite použili na svých kartách podobné sfingy, podobně jako mnozí další tehdejší návrháři. Navíc jeho kresba Bafometa v knize Dogma a rituál, což byl idol, z jehož uctívání byli ve středověku templářští rytíři nespravedlivě obviněni, často sloužil jako základ pro návrh trumfu Ďábla. 

Poslední léta - 1864 Vydáním Dogmatu a rituálu si Lévi vydělal na slušné živobytí, psaním knih o magii a dalších aspektech okultismu, poskytováním soukromých instrukcí o magii a všeobecným způsobem vedení života coby aktivního mága, tj. např. výrobou talismanů nebo vykonáním určitých operací na žádost klientů. V roce 1860 vydal svoje Dějiny magie [Histoire de la magie], které mu pomohly konsolidovat jeho pozici jednoho z hlavních okultistů své doby. 

Jak stárnul, jeho zdraví se podlamovalo a blížil se chudobě; avšak jeden z jeho oddaných žáků jej uchránil od naprosté zkázy. Na jaře roku 1875 se jeho stav zhoršil, přijal rozhřešení z rukou katolické církve a o pár hodin později 31. května zemřel. Mág, který se až do konce snažil o usmíření magie a náboženství. Syn, jehož nikdy neviděl, doprovázel jeho ostatky na poslední místo odpočinku. 

Jeho význam 

Léviho příspěvek k modernímu okultismu či západnímu esotericismu býl význačný, měl vliv na tarot a zejména na magii. „Léviho nejpřekvapivější inovace se váže ke spojení kabaly s tarotem. Moderní okultisté mají toto spojení ve velké úctě, takže se zapomíná, že neexistuje vůbec žádný historický důkaz, že by obě discipliny měly vůči sobě nějaký vztah,“ poznamenává správně historik Christopher McIntosh ve svém díle Eliphas Lévi and the French Occult Revival. 
Všeobecněji vzato, Lévi byl významný, protože pomohl změnit pohled některých lidí na magii. Lévi, jak McIintosh si správně povšimnul, prezentoval magii „jako způsob, jak převádět vůli určitými kanály a proměnit mága v mnohem uvědomělejší lidskou bytost.“ 

Aleister Crowley jej považoval za zasvěcence na stupni Adeptus Major, stejně jako za svoji předchozí inkarnaci. Crowley přeložil jeho Klíč k velkým tajemstvím [La Clé des Grandes Mystéres, 1861], což Crowley chápal jako svoji vlastní tézi pro stupeň Adeptus Exemptus. Léviho Dogma a rituál [Dogme et Rituel de la haute magie (1855-56 a 61)] přeložil do angličtiny A. E. Waite pod názvem Transcendentální magie) a je obsažena v Crowleyho Liber E, což je seznam titulů, které by si měl žák přečíst, a jejich znalost je vyžadována pro stupeň novice řádu A .'. A .'. 

„Dějiny magie, které následují a jež po teorii vědy podané v Dogmatu a rituálu vypravují a vykládají realizaci této vědy během věků. Vysvětlují rovněž tvrzení obsažené v Dogmatu a rituálu; Klíč k velkým tajemstvím doplňuje a vysvětluje dějiny magie takovým způsobem, že pozornému čtenáři neunikne – jak doufáme – nic z našeho odhalení tajemství židovské kabaly a vysoké magie Zarathustrovy či Hermovy,“ píše sám autor. 

Dílo

Transcendental Magic (Transcedentální magie):
Chansons et poésies (Písně a verše)
La Bible de le liberté (Bible svobody - 1841)
Dogme de la Haute magie (Dogma a rituál vysoké magie - 1854)
Dogme et ritule de la haute magie (1857)
Histoire de la magie (Dějiny magie - 1860)
Le Clef des grands mystéres (Klíč k velkým tajemstvím - 1861)
La science des esprits (1865)
Le mystéres de la kabbale (1910)
Le Livre des Splendeurs (Knihy světel - 1979)

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.