Magie a synchronicita

V životě někdy dochází k velmi zvláštním shodám okolností. Tyto shody se materialisticky orientovanému pozorovateli zdají být náhodné, avšak jejich nepravděpodobnost leckdy přiměla hloubavější jedince k zamyšlení nad tím, zda se v pozadí těchto událostí neskrývá nějaká zákonitost či řád. 

Tak došlo k objevení akauzálního principu. Jedním z prvních průkopníků v této oblasti byl Paul Kammerer, přední lamarckovsky orientovaný (zastánce teorie dědičnosti získaných vlastností) biolog své doby; zemřel v roce 1926 sebevraždou. V biologii se proslavil hlavně svými pokusy s ropuchami. Nás zde však zajímá spíše jeho přínos na jiném poli. Kammerer ve své knize Das Gesetz der Série (Stuttgart/Berlín 1919) formuloval teorii seriality. První polovina knihy je vě-nována popisu a klasifikaci koincidencí, které jsou dle své povahy roztříděny do různých skupin: koincidence čísel, jmen, situací atd. Pak následuje kapitola o morfologii sérií, jež jsou klasifikovány podle svého řádu (počtu shod), po-tence (počtu paralelních shod) a parametru (počtu společných atributů). Kammerer definuje sérii jako zákonité opakování stejných nebo podobných věcí a událostí - opakování (shlukování) v času nebo v prostoru -, jejíž jednotlivé případy nemohou být na základě pozorování spojeny toutéž společnou příči-nou. V druhé, teoretické části knihy rozvíjí Kammerer myšlenku, že zároveň s kauzalitou působí v Universu i nekauzální princip. Je to jakási přitažlivá síla, afinita, která selektivně působí především na formu a funkci a přitahuje k sobě spřízněné konfigurace v času a prostoru.
Dalším významným krokem v této oblasti bylo formulování teorie syn-chronicity. Psycholog Carl Gustav Jung a fyzik Wolfgang Pauli navrhli, aby kauzalistické pojetí dění bylo doplněno principem akauzálních souvislostí, principem synchronicity. Evidentně totiž existují smysluplné souvislosti kau-zálně nespojených událostí, které poukazují na jejich transcendentní relace a smysl. Jung si existenci tohoto principu uvědomil, když prováděl analýzu snu jedné pacientky, v němž figuroval skarabeus. Analýza vázla. V tom vletěl do místnosti druh chrobáka, který se v naší zeměpisné šířce nejvíce podobá skarabeovi. Na pacientku tato „náhoda" silně zapůsobila a analýza mohla pokračovat. Jung začal synchronní jevy studovat. Známý je jeho astrologický experiment. Nelze předpokládat žádnou kauzální souvislost mezi konstelací planet ve zvěrokruhu a lidskými osudy. Kdo se však seznámil s astrologií, ví, že jistá souvislost zde existuje. Jung statisticky vyhodnotil větší počet nativních horoskopů manželských párů, přičemž porovnal matematickou pravděpodobnost výskytu určitých aspektů v horoskopech obou partnerů se skutečností a zjistil, že skutečný výskyt těchto aspektů mnohonásobně převyšuje matema-tickou pravděpodobnost jejich výskytu. Čím početnější byl zkoumaný vzorek, tím méně byly výsledky průkazné, ale vždy hovořily ve prospěch astrologie. Jungův přínos spočívá v tom, že fenomén synchronicity popsal, i když k němu - stejně jako Kammerer - v podstatě nenabídl žádné vysvětlení. Nicméně z existence tohoto jevu vyvodil velmi důležité závěry:
„Synchronistické fenomény dokazují simultánní existenci smysluplné po-dobnosti v heterogenních, kauzálně nespojených procesech, jinými slovy sku-tečnost, že pozorovatelem vnímaný obsah může být zároveň znázorněn bez kauzálního spojení také nějakou vnější událostí. Z toho plyne závěr, že buď psýché nelze lokalizovat v prostoru, nebo je prostor psychicky relativní. Totéž platí i pro časové určení psýché nebo pro čas. Netřeba dále zdůrazňovat, že takové zjištění má dalekosáhlé konsekvence."

Tradiční vysvětlení působnosti magie se opíralo o tzv. magickou kauzalitu: magický rituál byl příčinou, která vyvolala určitý důsledek. Toto vysvětlení se však modernímu člověku jeví jako neuspokojivé, neboť kauzální souvislost mezi provedeným magickým rituálem a jeho reálně se projevivším výsledkem nelze dost dobře předpokládat. Přesto se takové „výsledky" někdy dostavují.
Při interpretaci mechanismu jejich vzniku přichází ke slovu právě výše po-psaná teorie, podle níž jde o časové shody nekauzálních událostí, které mají společný smysl, o „smysluplné náhody", které mají sklon nastávat, pokud člo-věk magicky pracuje. Stručně řečeno, jde o projevy principu synchronicity. K. Wolffová zastává názor, že mezi magickým experimentem na jedné straně a jeho výsledkem na druhé straně existuje souvislost, která není příčinná, nýbrž synchronní. Magik se v důsledku svého rituálního konání dočasně mění ve druh archetypu a tímto způsobem „zapříčiňuje" synchronicitu. J. H. Brennan dokonce navrhuje nahradit výraz „magik" označením „synchronicista", což ovšem pokládám za přehnané. Kauzální spojení zde existuje mezi magikovým záměrem a výsledkem magické operace, nikoli však mezi samotnou operací a jejím výsledkem. Magik vytváří pro synchronicitu předpoklady. Pokouší se zapříčinit událost, aby tato musela nastat a byla principem synchronicity spo-jena s magickým rituálem, přičemž jedná podle pravidla, že podobné přitahuje podobné. Poté, co se rozhodl vyvolat prostřednictvím magie změnu reality, zvolí nebo sestaví vhodný rituál. Až sem vládne zákon kauzality. Příčina (magikovo rozhodnutí) vede k následku (rituál, magické konání). Teprve pak vstupuje do hry princip synchronicity. Znamená to, že konkrétní provedení magického rituálu není příčinou toho, že magik může docílit požadovaného výsledku, ale že rituál vytváří podmínky pro vznik synchronní situace, která je významově spojena se smyslem rituálu. Rituál a jeho výsledek nejsou na-vzájem ve vztahu příčiny a následku. Lze na ně do jisté míry pohlížet jako na paralelní následky téže příčiny. Magikova vůle je příčinou rituálu, ale rituál není příčinou výsledku, nýbrž je druhem duchovního magnetu, který přitahuje odpovídající událost, která je s rituálem spojena prostřednictvím synchronicity. Magik tedy vytváří příčinu toho, že nastanou dvě události, které vzájemně nejsou svázány principem kauzality. Dělá to tak, že provede magický rituál, který je první synchronní událostí. Principem synchronicity je pak přitažena i druhá synchronní událost, tj. zamýšlený výsledek v rovině fyzické reality.
Ale ať už vstupuje do hry magická kauzalita nebo synchronicita, každopádně existuje mezi magickou operací a jejím výsledkem nějaký vztah, ať už kauzální či nekauzální. Synchronicita dnes sice usnadňuje pochopení toho, jak magie funguje, ale třeba ve středověku, kdy magikové věřili na magickou kauzalitu, nefungovala magie o nic hůře. Nový a komplexnější pohled na celou problematiku nabízí teorie holotropního vědomí.

Zpracoval: Dov

Zdroj: Příručka vysoké magie / Josef Veselý. -- 2. vyd.. -- Praha : Vodnář, 2009. -- 800 s. : il., portréty, faksim. ; 22 cm

  

Další obsah této kategorie

Pierre de Lasenic: Desatera

Slavné "Lasenikovo desatero", o kterém Jan Kefer ve své knize Theurgie řekl: „Tyto morálky byly ztělesněny v ideál, boha a tak ve stejném pořadí můžeme uvažovati náboženství Venušino, Mariovo, Apollonovo, Mitrovo, Brahmovo, Isidino, Dionysovo, Saturnovo, Jahveho, Kristovo. .... Nelze pokračován v uvádění desater ostatních; desatero Mojžíšovo zkamenělo a nachází se dodnes v našich chrámech a ostatní by příliš urážela líné mozky svým kacířstvím." Níže plné znění Desatera. (Dov)

Weinfurter - příběh mystika II.

Dokončení článku: Weinfurter - příběh mystika I.

Weinfurter - příběh mystika I.

Na Weinfurtera se chodilo, jako se chodí na populární hvězdy showbyznysu. Jako zakladatel české mystické školy se stal známým i za hranicemi naší země, jeho základní dílo bylo přeloženo do několika jazyků a domácími i zahraničními autory ezoterní literatury je dodnes citováno jako zdroj. Uctíván i opovrhován vedl mystický spolek, který s různými přestávkami trvá dodnes. 

Universalia

Universalia nyní Univerzalia je společnost českých hermetiků. Byla založena nejprve jako Volné sdružení pracovníků okkultních roku 1920. Volné sdružení bylo vedeno Pierrem de Lasenic a poté jej vedl Karel Mach. 24.června 1927 bylo ustanoveno členy kroužku volné sdružení Universalia. Jeho prvním předsedou se stal Jan Řebík, poté však tuto funkci převzal Jan Kefer. Universalia prováděla v období 1. republiky bohatou ediční činnost. Jejím prostřednictvím byla vydáno množství hermetické literatury a díla Eliphase Léviho, Paracelsa, Petra z Abana, také díla členů a několik grimoárů. 

Malostranský ďábel Jiří Arvéd Smíchovský

Petr Kalač z Dokumentačního centra českého hermetismu v rozhovoru na téma J.A.Smíchovský na radiu Wave. Celý příspěvek k poslechu v detailu článku. (Dov)

Jazyk symbolů (A-G)

Symbolické myšlení provází člověka od nepaměti. Většina písem vznikla z ideografie, tedy obrázků (symbolů), které zastupovaly danou činnost či předmět. Během lóžových setkáních probíráme abecedně symboly, které se otiskly do architektruy, umění, náboženství a filosofie. 

Azrael - 73. génius, anděl smrti a posledního soudu

Prof. Jan Iglauer ve své samizdatové knize Kabalitická astrologie uvádí i 73. génia - "toho jehož jméno není radno vyslovit". Jde o anděla smrti a posledního soudu, který se nazývá Melech ha-Mavet.

Kašpárek se ani čerta nebojí

Krásný text k loutkovému divadlu z roku 1929.  (Kašpárek se ani čerta nebojí : žert ve 3 jednáních / Frant. Čech. -- Praha : A. Münzberg, 1929. -- 32 s. ; 16 cm. -- (Knihovna našich loutek ; č. 22)

PhDr. Jan Kefer - Odvolání ke Krajskému soudu ze dne 15.3.1941

Krajskému soudu trestnímu  v Praze.
Ve věci trestního oznámení, které na mne p. ing. Luň u tohoto soudu učinil, odvolávám se na svoji písemnou obhajobu ze dne 10. března 1941 a ve lhůtě mi povolené předkládám k provedení odstavce C. zmíněné obhajoby vědecký popis a výklad provedených prací.

Černé slunce

Tajemné Černé slunce ... talisman, archetyp, signatura či klíč? Černé slunce je známé již od starověku. Černé slunce uctíval i řád SS - Thule.

Hermetická symbolika

Hermetická symbolika je základní znalostí adepta. Co nelze vyjádřit slovy, lze jednoduše říci symbolem. Jazyk symboliky je důležitý jak pro vhled a pochopení hermetických věd, tak pro otevření tzv. hermetických smyslů (kdo má oči k vidění a uši k slyšení). Lóže U Zeleného Slunce vytvořila tuto obsáhlou, ucelenou a u nás ojedinělou tabulku. Dov.

Postavení mága v univerzu

Níže prezentuji obrázek Roberta Fludda zobrazující postavení člověka v nebeské hierarchii.

72 géniů (Šem haMeforaš)

*Systém 72 géniů je podrobně popsán již Agrippou z Nettensheimu (1486-1535) ve svém díle De occulta philosophia.  Athanasius Kircher (1601-1680) v Oedipus Aegyptiacus (viz obr.) považuje 72 géniů za strážce jednotlivých národů (21. Nelekael, Bohemi - Bueg). 

Pojednání o Goetii

Každá magická evokace je vlastně evokací démonickou,chápeme-li slovo démon v jeho původním významu,to jest vystihující astrální bytost dobrou i zlou z hlediska mravního,dokonalou nebo nedokonalou z hlediska magického.

Seznam mytologických předmětů

Legendární mytologické předměty z legend, bájesloví, posvátných textů, mytologií, folklóru a náboženství celého světa. Text je v angličtině.

Nekromancie (Necromancy)

Nekromancie (z řeckého νεκρομαντία, nekromantía, ze slov νεκρός – nekrós – mrtvý a μαντεία – manteia – věštění) je forma magické evokace. Jde o cílené vyvolání duše zemřelého se záměrem získat od něj nějakou informaci, případně duchovní ochranu. V literatuře se vyskytují i tvary nigromantie či nigromancie, odvozené z latinského niger -černý a řeckého μαντεία – manteia – věštění, jedná se však o nesprávný tvar, vzniklý ve středověku zkomolením původního řeckého slova νεκρομαντία. Z tvaru nigromant pak zřejmě vznikl ve slovanských jazycích kalkem výraz černokněžník. Článek je prozatím v angličtině. 

Jan Kefer - Theurgie

Od dob alexandrijských po prvé po dvou tisících létech přednáší theurgii doktor filosofie Jan Kefer. (Praha, 7. července 1938). Theurgie náleží do oboru hermetických věd. Je to jakási nejvyšší hermetická věda. Praví-li se, že hermetismus byl vědou chrámovou, tedy kat exochén to platí o theurgii.

Rozcestí duchovní pouti

Projevy psychospirituální krize mohou být velice různorodé a jejich formy i intenzita velmi individuální. Jedná se o síly, které se nedají jednoduše zařadit do přesných určujících tabulek, proto i uvedené rozlišení a další kategorizaci berte jako orientační, nikoli jako jediný možný popis.

Ladislav Klíma - Cogitata

Podařilo se nám získati z pozůstalosti jednoho z nejpůvodnějších českých filosofů nové doby, zemřelého Ladislava Klímy několik archů jeho dosud neuveřejněných soukromých literárních zápisků. Vzhledem k tomu, že Klímova filosofie přes jeho naturalistickou originalitu podání, dotýká se metafysických problémů mnohdy více a bezprostředněji, než mnohá z děl hermetické filosofii přímo věnovaných a jako taková titulovaných, domníváme se, že se zavděčíme svým čtenářům, publikováním několika ukázek Klímových poznámek, tak, jak si je autor psal ve formě deníku; jsou, obrazně řečeno, malým' okénkem do dílny, tohoto průkopníka nového a bezesporně originálního směru a dávají mnoho námětů k  přemýšlení.

 

Pierre de Lasenic - Egypt

Mnozí z mnohých t. zv. „adeptů a osvícenců", odvažují se označovati jednu z nejstarších nám známých esoterních kultur — Egypt, za mrtvou, neuvažujíce o tom, že všechno nové, co navazuje na tradici spojuje se přímo na moudrost země Khemi, jež proniká svými závratnými ideami až k základům všech náboženských systémů dneška, křesťanství nevyjímaje. 

Pověst o Faustově domě

Pro odlehčení naší těžké černé magie níže zveřejnuji dvě strany z knihy Obrázky z českých dějin a pověstí týkající se našeho oblíbeného Fausta.

Howard, R.E. - Černý kámen (komiks)

Pro zajímavost zde reprodukuji část komiksové povídky Netvor z monolitů (na motivy R.E.H.) zobrazující krvavý obřad přivolání démona včetně signatur (náramek). Jak jistě všichni víme, R.E.H. se zajímal o okultismus a jeho přátelství s H.P.Lovercraftem také není náhodné (krom toho byli oba psychicky labilní). Podobnost s Cthulhu je očividná. (Dov)

Eliphas Lévi - báseň

Dvě krásné básně od (podle) Eliphase Léviho. 

Endokrinní systém - žlázy s vnitřní sekrecí

Endokrinní žláza je žláza s vnitřní sekrecí, která nemá vývod a své výměšky (hormony) vylučuje přímo do krve. Jde o složitou soustavu navzájem funkčně propojených orgánů, která výraznou měrou ovlivňuje většinu dějů v lidském organismu. Tento článek je doplňkem ke článku "Centra síly". (Dov)

Filmy a seriály s magickou tématikou

Postupně doplňovaný seznam filmů a seriálů, kde hraje nějakou roli magie, griomoáry, slavné magické osobnosti, změněné stavy vědomí apod. Seznam je ryze subjektivní, takže pravděpodobně s některými filmy nebudete souhlasit. Stejně tak i kvalita (posouzení nechám na každém). Název každého filmu funguje zároveň jako odkaz na detailní popis na ČSFD. (Dov)

Čtyři filosofické koncepty magie

Na magii se lze dívat z vícero pohledů (modelů). Ani jeden z těchto pohledů není lepší či horší. Magie odráží psychiku a vývoj člověka, proto například převažoval ve středověku model démonologický (silný vliv křesťanství, věda na počátku atd.). Vyberte si ten model (či kombinaci), kterému nejvíce důvěřujete. Fungují všechny. (Dov)

Současné diskurzivní koridory magie

Níže reprodukuji zajímavou tabulku sestavenou Jozefem Karikou a poskytující dobrý základ-přehled ke studiu. Upozorňuji, že pro magickou celistvost a jistého postmoderně-magického "neulpívání" by měl mít současný hermetik povědomí a přehled o všech těchto "směrech". (Dov)

Centra síly a kabalistický strom

Éterické tělo obsahuje víry nesmírné magické energie, které přitahují a soustřeďují v sobě kosmické síly z vnějšího vesmíru. Tyto víry mají vztah k hlavním endokrinním žlázám umístěným v hmotném těle, z nichž sedm má z okultního hlediska prvořadý význam. Tyto víry rovněž odpovídají sedmi čakrám či okultním centrům. Žlázy samotné sytí tělo jemnohmot-nými výrony, které do nich prýští z akumulátorů kosmické i nekosmické energie vyzařující z planet, hvězd a sluncí. Endokrinní žlázy. (Dov)

Východy a západy slunce

 Souřadnice místa: E016°42’, N49°09’ (Brno); Pozor. Světový čas = ! Léto: + 2 h; Zima: + 1 h !

Hermetická časová osa

Časová osa důležitých osobností a děl od 13.stol.př.n.l. do konce 20.století. (neúplné)