Materia Prima

(Latinsky „prvotní hmota".) Ústřední pojem alchymie (v.) a současně jedno z jejích největších tajemství, neboť co bylo prapůvodní hmotou, resp. její podstatou, je stále předmětem dohadů. 

Z této prvotní hmoty vychází alchymistický proces přeměny kovu obyčejného ve zlato, resp. přeměny člověka ve vyšší duchovní bytost, alchymistické „magistérium Slunce". Co je však touto výchozí hmotou nebo výchozím stavem člověka? Ve spirituální alchymii je pojem „prima materia" často zastoupen pojmem Adam, neboť ten reprezentuje počáteční stav člověka jako rajské bytosti (v. Adam): „Adam jako substance proměny je králem, který se obnovuje v lázni, kterou připravil starý drak a v níž Venuše našla svého druha" (Basilius Valentinus). Autor této enigmatické věty však přiznává, že sám třicet let v alchymii bloudil, protože neznal tajemství Ohně, kterým je nutno na tento prvotní stav působit, aby bylo docíleno transmutace nižšího ve vyšší. Filosofický kámen, jak praví Dorneus a jiní alchymisté, je „Adam, který v sobě nosí neviditelně Evu". Hmota filosofického kamene je tedy „hermafroditním Adamem". Podle C. G. Junga je drak personifikací „instinktivní duše". Drak připravuje „Adamovu lázeň", tj. Vodu, která je jakýmsi prostředím transmutace. Ta se tedy odehrává ve znamení živlu Vody, jehož vnitřní podstatou je Oheň (v. Transmutace).
Materia prima je také definována jako „chaos" nebo jako „massa confusa" (tj. jako masa neuspořádaných elementů); zhotovení kamene pak spočívá v uspořádání těchto elementů, v jejich sjednocení, což je vyjádřeno základní alchymistickou větou : „Solve et coagula" (odděluj a zhušfuj). Také Adam, jako prima materia, je čtverý (čtyři živly), neboť podle rabbiho Eleazara byl učiněn ze čtverého prachu země. Podle C. G. Junga je nepochybné, že Adam představuje psychu  to naznačil již kabalista Isaac Lurija. Avšak zbývá zde řada dalších tajemství: co je to „vnitřní Oheň", co je to jeho „vlhkost", čím je Eva atd. To jsou alchymistické symboly, vystupující ve spojení s pojmem „prima materia" a v kontextu tajemných alegorií mystické svatby, zabití draka, lázně a soulože krále a královny a dalších. Tyto symboly je nutno dešifrovat, aby bylo známo, jak se nakládá s prvotní hmotou. Alchymista P. J. Faber (1713) analyzuje v I. díle svého vynikajícího spisu Chymische Schriften (Hamburg 1713) alchymisticky symbol draka obývajícího „alchymistické hory" (těmi Faber rozumí prvotní hmotu) a připouští, že všichni alchymisté se o draku zmiňují „temnými slovy": „tímto drakem je naše materia, jíž užíváme k výrobě našeho elixíru, pokud je ještě hrubá a nedokonalá"  je mnohobarevná, vyhlíží odpudivě a jako mrtvý drak i páchne, říká dále Faber. Drak musí být usmrcen tím, že je mu odňata hlava, avšak ta musí být opakovaně sublimována a destilována, aby mohla být znovu spojena s tělem a aby znovuzrozený drak mohl požírat svůj ocas, který je duchem jeho těla (hlava je jeho duší). Tak dospívá alchymie od pojmu prvotní hmoty k symbolu urobora (v.), hada stočeného do kruhu a požírajícího vlastní ocas, v němž je skryto tajemství věčné přeměny a věčného trvání. Materia prima je výchozí hmota alchymického Díla. Podle Fulcanelliho je zobrazena v pařížském chrámu Notre Dame u zdi kůru postavou ďábla s rozevřenými ústy. Lid jej nazýval „Maistre Pie ne du Coignet" a v jeho ústech zhášel svíce. Jmenoval se tak generální advokát Filipa VI. z Valois, který byl napadán církví; ta dala umístit v chrámech jeho posměšné sošky. Nicméně francouzské jméno „Pierre" (Petr) znamená též kámen.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Ivo Železný - Praha 1995

Další obsah této kategorie

Alchymistická symbolika

Alchymisté byli od samého počátku svého „umění“ zavázáni k mlčenlivosti a veškeré své znalosti zveřejňovali pouze v podobě symbolů a tajných šifer. Jejich návody na přípravu nejrůznějších látek byly zakódovány, popř. v nich byla pro pojmenování jednotlivých substancí, ale také pro popis alchymistických činností, použita krycí jména. Co se za tajemnými symboly skrývá, mate nejen dnešní alchymistické nadšence, ale vyvolávalo to zmatek i v řadách alchymistů, kteří se snažili zopakovat experimenty svých předchůdců. Nejasnosti mohly být způsobeny také tím, že mnohá tajemství alchymie se předávala ústní formou, z mistra na učně – podobně jako výrobní postupy řemeslníků. V detailu GALERIE ALCHYMISTICKÝCH SYMBOLŮ.

Alchymie

Původ slova není zcela jasný, ale zdá se, jak tvrdí někteří znalci, že je odvozen ze staroegyptského výrazu „khemi", tj. černý, nebo přeneseně Egypt (země Khemi), protože alchymie byla nazývána též „egyptské umění" a starý Egypt byl pokládán za zemi, kde byla alchymie intenzívně pěstována, nebo kde dokonce vznikla. 

Alegorie

Slovo pochází z řečtiny a znamená jinotaj nebo vyjádření něčeho, např. abstraktní ideje, obrazem. Příkladem je alegorie spravedlnosti, vyjádřená postavou ženy držící v jedné ruce váhy, v druhé meč a mající zavázané oči. 

Alkahest

Alchymistický termín pro roztok, jehož se užívalo jako univerzálního rozpouštědla, čímž Paracelsus a van Helmont rozuměli substanci, která rozkládá látky a odděluje v nich jejich pralátku (v. materia prima). 

Androgyn

Oboupohlavní jedinec, vystupující často jako symbol v alchymii v obrazu bytosti, která je z poloviny muž a z poloviny žena. Naproti tomu hermafrodit je jediná bytost s mužskými a ženskými genitáliemi. 

Anima Mundi

Latinsky duše světa, pojem vyjadřující u Paracelsa a G. Bruna jejich panpsychismus, tj. názor, že vše existující je oduševnělé, každá entita jsoucna má svou „duši", a tedy

Azóth

Alchymistický termín převzatý z arabštiny, jímž byl označován oživující princip, ztotožněný někdy s Merkurem (rtutí). Podle jiných autorů je to uměle vytvořené slovo z prvního a posledního písmene abecedy (AZ). Eliphas Lévi jej nazývá „tajemným agens velikého díla" a chápe jej jako „zmagnetizovanou elektřinu".

Caduceus

(Též Merkurova nebo Hermova hůl.) Symbol, který tvoří dva hadi obtáčející hůl směrem vzhůru. Objevuje se již ve starém Egyptě a vyjadřuje základní povahu astrálního světla (v.), jeho polarizaci ob a od (v.). E. Lévi (Dějiny magie) připojuje k tomuto symbolu bajku o Teiresiovi, který nalezl dva do sebe spletené hady a oddělil je násilím holí, domnívaje se, že spolu zápasí, avšak: 

Corpus Hermeticum

Soubor hermetických spisů, jichž původ spatřují hermetikové ve starém Egyptě a připisují je legendárnímu Hermu Trismegistovi (Třikrát mocnému Hermovi, což je řecké pojmenování egyptského zasvěcence Thovta). 

Elixír

Alchymistický termín pro kámen mudrců (v.) připravený v tekuté podobě jako všelék (tzv. panacea) a prostředek k omlazování a prodlužování života. U Indů tzv. soma (v.). 

Hermetická svatba

Podle Fulcanelliho jde o spojení dvou těl, z něhož vzniká „nebeská rosa". Latinské slovo „ros" pro rosu má etymologickou příbuznost se slovem „rosa", latinsky růže, a bratrstvo Rosae Crucis (v. Rosekruciáni) bylo nazýváno také Fraternita s Rosis Cocti (Bratrstvo sražené rosy), což

Kámen mudrců

Ústřední pojem alchymie (v.), neboť vyjadřuje nejvyšší cíl alchymického umění. Byl též nazýván „kamenem filosofů" (Lapis philosophorum), „poslední hmota" (Ulíima mateři a) či jinak. Je to konečný produkt tzv. Velkého díla (Magnum opus), případně Magisteria Slunce a existuje ve formě červeného prášku (resp. zrnek nebo granulomů) či tinktury.

Magistérium

Termín vyjadřující v alchymii tajemství procesu přípravy „filosofického kamene" (v. Kámen mudrců), resp. „filosofický kámen" sám. 

Quinta Essentia

Vedle čtyř podstatných látek, vyjádřených termíny živlů, rozlišoval Aristoteles ještě pátou podstatnou látku, jíž rozuměl éter. Pojem se též označuje slovem kvintesence a rozumí se jím podstata nějaké věci vůbec.

Smaragdová deska

Základní dogmata hermetismu jsou obsažena v tezích tzv. Smaragdové desky, která je údajně dílem staroegyptského boha Thovta, nazývaného Řeky Hermes Trismegistos (Hermes Třikrát mocný), a která 

Spagyrie

V termínu spagyrie se uplatňují dvě řecká slova: „spao", které znamená „vytahovat" (extrahovat), a „ageiro", které znamená sbírat, spojovat  v pojmu je tedy obsažena základní alchymická zásada „solve et coagula" (odděluj a spojuj). 

Symbol

Pojem odvozený z řec. slova „symbolon" nebo „symbalein", což znamená směs nebo sloveso smísit. Vyjadřuje se tím, že symbol, tj. nějaký předmět nebo obraz, je ve spojení s něčím, nebo přesněji, že něco zastupuje. Znamená to, že svými vlastnostmi vyjadřuje něco podstatného z toho, co zastupuje, co symbolizuje, a užívá sé ho proto, že podstaty některých věcí jsou těžko vyjádřitelné slovy. 

Theatrum Chemicum

Proslulý sborník alchymických traktátů, sestavený E. Zetznerem a vydaný latinsky r. 1659. Sborník má šest dílů a obsahuje významné alchymické spisy, jako např. G. Dornea C lavis totius philosophiae chemicticeae (v němž je zahrnuta též Physica Hermetis Trismegisti),

Transmutace

Pojem, kolem něhož se koncentruje celá alchymie (v.); ta je v podstatě naukou o přeměnách; v užším smyslu o přeměnách obyčejných kovů v ušlechtilé kovy stříbro a zlato, v antropologickém smyslu o duchovní přeměně člověka. 

Turba Philosophorum

Latinský název starého alchymistického spisu, který A. E. Waite přeložil do angličtiny pod poněkud volným názvem Sněm filosofů. Jedná se o nejstarší latinsky psaný traktát o alchymii, který

Unus Mundus

Alchymisté tímto výrazem označovali jednotu světa, existující jako jednota protikladů, která se v našem vědomí odráží jako fenomenální odlišnosti věcí a jevů, jako rozdíl mezi materiálním a duchovním atd. .....

Arkánum

Latinské slovo arcanum znamená tajemství. V hermetismu se používá ve dvojím významu: (1) ve spojení s tarotem (v.): dvaadvacet hlavních tarotových karet se označuje jako „velká arkána"; (2) ve spojení se spagyrií ....