Městský poustevník Knorr

Kdo chodíval v padesátých letech ulicemi mezi jihlavským náměstím a hlavním nádražím, mohl potkat podivného člověka, který na první pohled vypadal jako poustevník. Pomalu kráčel celou tou dlouhou několikakilometrovou cestou od nádraží, kde bydlel, z kopce až k řece, pak do kopce do města a zase zpět domů. 

Bydlel poblíž oploceného prostranství, kterému se říkalo Knorrova ohrada. Později byla na protilehlé straně ulice postavena budova, sloužící jako kasárna Vnitřní stráže, ještě později jako učiliště.

Vždy, když uslyším nebo si přečtu slovo „kráčel", vzpomenu si na tohoto pána, vzbuzujícího respekt. Rozvážně jako on kráčel snad jen Kristus suchou nohou po vodách.
Bydlel jsem tenkrát s rodiči v ulici, kterou podivný pán často chodil, a pokaždé, když jsem ho z okna zahlédl, pozoroval jsem ho celou dobu, kdy byl vidět. Podařilo se mi potkat pana Knorra, jak se tento podivín jmenoval, jen málokdy ve městě. Nakupoval velmi zřídka, snad jenom něco k jídlu, protože si prý dělal doma většinu potřebných věcí sám. Věřím, že čepici, pěknou bílou plátěnou kapuci, kterou nosil v létě i v zimě, si opravdu dělal sám. Měla tvar sáčku od cukru, a kdyby na ní měl namalovaný kříž, mohli si ho lidé splést s Mikulášem. V ruce míval dlouhou rovnou hůl, ale asi jen jako doplněk svého svérázného ustrojení, protože oporu při chůzi nepotřeboval. Šel důstojně, a kdyby jeho dlouhá hůl byla na horním konci zakroucená dokolečka, dojem Mikuláše nebo biskupa by byl dokonalý. Přes rameno nosil volně přehozený plášť také z plátna. Plátěná byla i mošna, nesená přes druhé rameno. V létě chodil v opánkách, v zimě ve vysokých šněrovacích botách. Jinak na svém oblečení nic neměnil. Obličej měl schovaný pod dlouhými bílými vlasy a za stejně dlouhými a bílými vousy, takže kdyby se ostříhal, oholil a převlékl, vsadil bych se, že by ho nikdo nepoznal. Někdy se pan Knorr zastavil s někým známým -těch asi mnoho neměl, byl samotář - prohodil pár slov, ukázal holí nějakým směrem a šel dál. Nikdy nespěchal. Občas se zastavil, rozhlížel se po okolních domech a zase kráčel dál. Na pozdravy zdvořile odpovídal. Nás kluky nikdy ani nenapadlo nějak se mu posmívat nebo ho provokovat. Takovou měl u nás autoritu. Snad také proto, že jsme z doslechu věděli o jeho osobních nesnázích. Zaslechli jsme od dospělých, že měl potíže, týkající se milované ženy, kterou nakonec dostal někdo jiný, a majetku, o který ho připravil jeho příbuzný. Zatrpkl, zanevřel na svět a uzavřel se do sebe. Žil skromně a nenáročně, přestože chudý vůbec nebyl. Nové šaty z kvalitní látky, které mu věnoval jeho bratr, rozstříhal a použil jako materiál k výrobě doplňků svého poustevnického obleku. Jeho zábavou nebo snad koníčkem bylo malování. Vědělo se, že v bytě má po stěnách rozvěšeno plno svých obrazů. Jeho sousedé tvrdili, že krásných.
Od podzimu, když začala zamrzat řeka, nosil v mošničce kousky chleba nebo rohlíky a krmil jimi divoké kachny a labutě, čekající pod nízkým mostem přes řeku na něco dobrého do zobáku. Tenkrát byl most v místě, kde se říká U Jánů, velmi frekventovaným přechodem přes řeku. Uprostřed mostu stával pan Knorr u zábradlí a házel drobty několika labutím, obklopeným hejnem divokých kachen. Než labuť svým dlouhým zakrouceným krkem zalovila na hladině po hozeném rohlíku, byla o sousto obrána rychlejšími kachnami. Zvláště pěkně vybarvení a vypasení draví kačeři nene-chávali nikoho na pochybách, kdo na řece vládne.
Tahle vodní havěť se houfně shromažďovala a prala o nejvý-hodnější pozice pod mostem, jakmile se nablízku objevila postava důstojného kmeta. Jenže rohlíků a kousků chleba bylo málo a zá-jemců o ně příliš mnoho. Dobrodiní nestačilo pro všechny a labutě většinou přišly zkrátka. Pan Knorr si ale věděl rady. Zvolil při krmení taktiku, jejímž cílem bylo odlákání a odpoutání kačen od labutí, aby se na důstojné, ale neohrabané labutě také dostalo. Do velkého půlkruhu, kam až dohodil, rozházel po řece kousky chleba, na které se vrhli kačeři, a pak přesnými hody naservíroval nalámané rohlíky opuštěným labutím až před zobák. A tak byli všichni spokojeni. Dobrodinec i obdarovaní.


ZDROJ
O Jihlavě a Jihlavanech s humorem i vážně / Bohumír Musil. -- Vyd. 1.. -- Jihlava : B. Musil, 2009. -- 239 s. : il. ; 21 cm

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2016

Další obsah této kategorie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Minoritský kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednou z nejstarších kamenných staveb ve městě. Jeho vznik se datuje do období rané gotiky (1240 - 60). Pověsti říkají, že jihlavský konvent je nejstarším minoritským klášterem v našich zemích.  Je jisté, že klášter vznikl spolu s městem někdy ve čtyřicátých letech 13. století, písemně je doložen poprvé až roku 1257. Dnešní kostel představuje vzácně dochovaný typ mendikantských staveb, jeden z nejstarších toho druhu u ná

Jezuitský mlýn

Málokdo ví, že do nedávných dob stával v Jihlavě (Starých horách) tzv. Jezuitský mlýn. Nyní po něm zůstaly pouze rozvaliny, kolem kterých chodí lidé do práce.

Místa jihlavských kutišť

Společně se vydejme na obhlídku všech jedenadvaceti kutišť v okolí Jihlavy, kde si ukážeme, co se ze slavné minulosti dochovalo, v jakém stavu byly stopy po jihlavských dolech ještě nedávno a jak vypadají dnes. Nejprve se podívejme, kde se všude těžilo na území dnešního města.

Kostel sv. Jana Křtitele

Nejstarší jihlavský kostel v místech možného vzniku Jihlavy a původního osídlení. Kostel je zasvěcen tajemnému Janu Křtitelovi, související s křižáckým řádem Johanitů, uctíváním useknuté hlavy i svatojánskou nocí. Podrobně i obrazově níže. (Dov)

Alegorické sochy z Karlova zámečku

Popis a fotografie jednotlivých soch ze zaniklého Karlova zámečku v Jihlavě - Pávov. Je škoda, že jsou tyto nádherné (a částečně tajemné) sochy "schovány" před veřejností na dvoře magistrátu, kam běžně člověk nechodí. Rád bych je proto alespoň touto formou přiblížil veřejnosti. (Článek o Karlově zámečku naleznete ZDE)

Tiskárna školních knih a učebnic v Jihlavě (1588-1595)

Souběžně se starohorskou papírnou za Benedikta Freye působila v Jihlavě tiskárna, kterou zpočátku provozoval kazatel Kašpar Stolzhagen (lat. Caspar Stolshagius), učenec a humanistický básník. 

Papírna ve Starých horách v Jihlavě (1540-1946)

Papírna ve Starých Horách (Altenberg) byla založena na řece Jihlavě v roce 1540. Patří mezi nejstarší papírny v českých zemích. 

MUDr. Leopold Fritz

MUDr. Leopold Fritz se narodil 7.listopadu 1813 v myslivně Na pouštích, stojící dodnes při silnici ze Stonařova do Třeště. Otec byl revírníkem na třešťském panství. Z tohoto tichého venkovského prostředí Fritz odešel studovat nejdříve do Jihlavy a nakonec do Prahy. 

Jihlavská pevnost

Jihlavská pevnost (1300 - 1891) na souboru historických obrazů Gustava Kruma. (Dov)

Inkviziční protokol ve věci kacířské r. 1762

Protokol inkviziční ve věci kacířství v děkanátu jihlavském u sedmnácti farníků brtnických, z kacířství dílem podezřelých, dílem usvědčených, se seznamem zakázaných knih, které byly od vyšetřovaných přineseny. Níže naleznete zkrácený záznam procesu v nezměněné podobě dle dobové kroniky (kurzivou). (Dov)

Studium knihy doktora Fausta v Jihlavě r. 1591

V době vlády Rudolfa II. v Praze (1583 - 1612) a pouze 3 roky poté co Jihlavu navštívil John Dee (21.3.1587) se zde odehrál zajímavý příběh, který prokazatelně dokládá, že knihy doktora Fausta byly čteny (a snad i praktikovány) též v Jihlavě. Na tyto souvislosti prozatím nikdo nepoukázal. Níže naleznete celý příběh a proces v nezměněné podobě dle dobových kronik (kurzivou). (Dov)

Hrádek Heulos

Hrádek, Hrádeček, nebo někdy také Zámeček, je kamenná stavba ve starogermánském stylu, která se tyčí na dohled od centra Jihlavy v lesoparku Heulos (dnes Brezinovy sady) nad říčkou Jihlávkou. Stavba je umístěna v jedné linii s Bránou Matky Boží, kašnou Neptuna a radnicí.

Bauerova podzemní svatyně v Jihlavě

Jedno z nejzáhadnějších míst Jihlavy a pravděpodobně jediné místo tohoto druhu v ČR! Jak víme, měla Jihlava pro nacisty velký okultní význam. Konkrétní místo svatyně je neznámé a doufám, že to tak zůstane, kvůli soukromí i klidu majitele, i nadále. Každopádně symboly stále čekají na rozluštění. (Dov)

Letohrádek Karlův zámeček

Na místě dnešních hal firmy Bosch stával kdysí nádherný lovecký zámeček. Zbylo z něj jen 6 soch. Níže naleznete historii této unikátní stavby, mapy a nové fotky alegorických soch (o sochách více ve speciálním článku ZDE).

Jihlava - historické plány města a vyobrazení

Jihlavy prošla několikerým mapováním. Níže naleznete plány z let 1547, 1647, 1650, 1785, 1805, 1825, 1835, 1940, 2015. Je zajímavé sledovat postupný vývoj a zaniklé části. Níže též několik historických vyobrazeních. (Dov)

Unikátní soubor fotek staré Jihlavy

Z důvodu velkého zájmu zde uveřejňuji odkazy na mé galerie fotek staré Jihlavy. Celkem jde o 1125 obrázků rozdělených do tří galerií - každý obrázek funguje jako proklik do jednotlivých galerií! 

  

Jihlavské události 1226 - 1900

Události 1226 - 1900 a unikátní soubor historických obrázků Jihlavy od Gustava Kruma. (Dov)

 

 

Popraviště v Jihlavě

Královské město Jihlava jich mělo od počátku své existence hned několik. První bylo u samého pranýře na horní straně náměstí, což potvrzují písemné prameny. Nejeden zločinec tu byl sťat pro výstrahu.

 

 

Náhrobní kameny v obvodové zdi kostela sv. Jakuba

Zajímavé téma - komu vlastně patří náhrobky v obvodu kostela sv. Jakuba? Tato informace je bohužel nedostupná jak na webu města tak i farnosti. Proto jsem si dovolil vše zpracovat formou popis-překlad-fotka. 

Historie města Jihlavy

Uprostřed rozsáhlé kopcovité, lesnaté a rybničnaté Českomoravské vrchoviny, po obou stranách bývalé zemské hranice mezi Čechami a Moravou, leží starobylé město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí.

Zahrada MUDr. Leopolda Fritze

Dnes už není po zahradě ani památky. Zmizela veškerá zeleň, zmizel zahradní domek a obvodová zeď. Zapomnělo se na jednu velkou jihlavskou záhadu, která v roce 1935 vzrušovala veřejnost stejně, jako

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter