Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim



Byl zakládajícím členem Universalie a rovněž navštěvoval Společnost pro psychická studia, pražskou martinistickou lóži a Rotary klub. Později vstoupil i do Lasenicova Horev-klubu. Ovládal dokonale hebrejštinu a četl jako jeden z mála kabalistické spisy v originále, z čehož pramení i jeho vynikající teoretické znalosti. 

V Universalii velmi často přednášel a jeho Úvod do magie" sloužil jako učebnice pro kursy magie. Jeho nejrozsáhlejším dílem je Magie a démonologie ve staré Babylonii", které je nejobsáhlejší publikací na toto téma v češtině. Kromě dalších knih publikoval v několika časopisech pod různými pseudonymy. Hodnotným je rovněž jeho výklad problematiky golemů. 

Velmi významným je jeho pokus o vybudování systému české kabaly. Pokusu o přiřazení číselných hodnot písmenům české abecedy věnoval značnou část své knihy o magii. Tato práce však zůstala nedokončena. Rukopis jeho obsáhlé učebnice kabaly byla za války zničen. 

Své zatčení gestapem sám předpověděl, stejně jako smrt v koncentračním táboře. 

Publikace: 

Mrtví se mstí - na okraj záhadné smrti objevitele hrobky Tutanchámonovy (Praha 1923) 
Magie a démonologie ve staré Babylonii (Praha 1923, reprint Formát, Pezinok 1997) 
Golem - historická studie na podkladě okultním (Praha 1924, reprint Půdorys, Praha 1996)
Úvod do magie (Universalia, Praha 1935) 
Kabbala - pojem, dějiny a prameny (Praha 1938)

Zdroj: Wikipedia



Vzdělaný a pilný hermetik a zejména učený kabbalista romantického založení JUDr. Oldřich Eliáš se narodil 24. zátí 1895 v Táboře v rodině státního úředníka. Otec, píšící tehdy hodně čtené dětské knihy , zvláště pohádky , pod jménem T .E. Tisovský , byl zaměstnán na finančnim úřadě. Matka, přísná katolička vychovaná v klášteře, byla učitelkou. Otec příspíval také četnými články do místnich regionálnich časopisů pod záhadným pseudonymem "Marta".
Manželé Eliášovi měli celkem čtyři děti, a to dva syny , Oldřicha a Mojmíra, kteří oba zemřeli v nacistickém koncentračnim táboře (Mojmír byl gestapem zatčen na základě četných pokusů o záchranu svého bratra Oldřicha, který byl zatčen dříve), a dvě dcery, z nichž jedna se stala spisovatelkou lehkých společenských románů, které vydávala pod pseudonymem Hüttlová, a druhá se stala profesorkou na gymnasiu.

Někdy kolem roku 1910 se Eliášovi odstěhovali z Tábora do Prahy, neboť otec zde získal místo ředitele na Zemském finančnim ředitelství. V Praze dokončil Oldřich Eliáš, nejstarší syn, gymnasijni studia, která začal v Táboře. Poté vystudoval pražskou právnickou fakultu. Po dokončeni studia a snad už i během něho se věnoval návštěvám přednášek o asyrologii a egyptologii a pilně se učil hebrejštině. Za prvni světové války byl mobilizován do rakousko-uherské armády , ale na frontu nešel, sloužil v kanceláři leteckého útvaru na známém letišti Schwechart u Vídně. Asi kolem roku 1921 se oženil s bohatou dívkou, která dostala věnem několik činžovnich domů v Praze, ale jeho manželství nebylo šťastné. Býval prý často viděn v doprovodu dámy , které říkal Anynka a která byla nejen jeho přítelkyní, ale sdílela s nim i zájem o okultísmus. Po vystudováni práv nastoupil dr. Elíáš místo úředníka a stal se později vrchnim radou Nejvyššího finančniho kontrolniho úřadu v Praze, což bylo společensky vysoké a finančně výnosné postaveni, které mu umožňovalo, aby se věnoval plně svým zájmům a zálibám. Největšími z nich bylo studium kabbaly v širokých souvislostech dějin židovského národa a mysticismu, ale také sběr čarodějnické literatury , zejména starých grimoárů a černomagických receptů. Aktivně se však věnoval jen spiritismu a ačkolí byl znalcem magie, k její praxi nikdy nepřistoupil. Byl činný ve Společnosti pro psychická studia, publikoval články ve Zmatlíkově pražské Revui šťastných lidi, působil a přednášel ve spolku Universalia a koncem třicátých let působil dočasně v pražské martinistické lóži. Několik let redigoval časopis Stopy duše.

Jako znalec mezinárodních finančnich dohod a finančního práva cestoval služebně často do zahraničí, zejména do Rakouska a Německa. Po několikeré výměně bytu se s manželkou usadil na Smíchově v dnešni Nádražni ulíci. Manželé však spolu nežili asi od poloviny třicátých let. Tato okolnost vedla k tomu, že po zatčeni gestapem byla uchráněna od zabaveni Eliášova knihovna, bohatá na kabbalistickou a magickou literaturu, a uchováno zůstalo i několik rukopisů, zejména rozsáhlé dějiny okultismu a obsáhlá učebnice kabbaly. Pani Eliášová však před svou dobrovolnou smrtí tuto knihovnu rozprodala a rukopisy ukryla ve sklepě pod uhlím, kde podlehly zkáze, protože byly uloženy jen ve velké plechové krabici.

O Eliášově zatčeni gestapem kolovaly různé domněnky .Soudilo se, že byl zatčen proto, že byl považován, jako znalec kabbaly, za přítele Židů, ale také, že byl považován za příbuzného generála A. Elíáše, předsedy protektorátni vlády , který spolupracoval s protinacistickým odbojem a byl za to později nacisty zatčen a popraven. Jeho příbuzným však nebyl. Po krátkém věznění na Pankráci byl Eliáš převezen do koncentračniho tábora v Osvětimi, kde 8. listopadu 1941 zemřel. Zemřel prý údajně na otravu krve, kterou si sám přívodil tím, když si ošetřoval vřed, který se mu na těle vytvořil. Své zatčeni a svůj osud si sám předvídal.

Mluvil jsem se ženou, která ho osobně znala, a ta mi sdělila, že se s ni a se svými nejbližšími přáteli před svým zatčenim rozloučil s tím, že se už nikdy neuvidí, protože bude zatčen a z vězeni gestapa se už nevrátí. Eliáš prý byl vynikajícím chiromantem, ale prakticky provozoval tuto divinačni metodu jen zřídkakdy .Krátce před svým zatčenim byl prý velmi rozrušen, míval depresivní stavy , povahově se velmi změnil a prosil své známé, aby se za něj modlilí. Tělesně býval zdráv, trpěl však silnou nedoslýchavostí, kterou získal již jako dítě v důsledku prodělané spály .Byl vyšší, spíše gracilni postavy s vysokým olysalým čelem a bílými vlasy .Nedoslýchavost prý kompenzoval výbomým odeziránim. Lidé, kteří dr .Elíáše znali z doby dlouho před nacistíckou okupací, kdy se mu, až na jeho manželské problémy , dobře dařilo, ho charakterizuji jako velmi příjemného, i když poněkud zdrženlivého a poněkud suchého člověka, nicméně se smyslem pro jemný intelektuálni humor velmi pracovitého a maximálně šetřicího svůj drahocenný čas. Konzultace prý často poskytoval v chůzi, neustále sledoval čas, se zřetelem na svůj,pevně stanovený denní program. Měl prý chorobný strach ze špinavých věcí, zejména z použitých bankovek, které si vyměňoval za čisté, nepoužité. Jeho táborský spolužák P. F. ho charakterizoval jako milého, i když poněkud uzavřeného kamaráda a později obětavého přítele, ktery byl vždy ochoten pomoci. Docházel do pražského Rotaryklubu a jeho nejlepším přítelem prý byl tehdejší vrchní pražský rabín.

Jako jeden z mála českých hermetiků ovládal starou hebrejštinu a byl schopen číst kabbalistické spisy v originále. Byl vůbec velkým znalcem žldovské kultury a když se zúčastnil exkurzí do staropražské synagogy , často prý přebíral výklad, kdyz ho o to průvodce, který znal jeho velké vědomosti, požádal. Dokázal prý zasvěceně a zaujatě vyprávět různé historické zajímavosti. Byl velmi hloubavé povahy se zájmem o literaturu a o vše tajemné. Čítával rád horory a jeho nejoblíbenější knihou byly prý staropražské pověsti Popelky Biliánové, v nichž byla řada hrůzostrašných historek. Fascinoval ho údajně oheň a už jako chlapec míval jakési pyromanické tendence. Se zaujetím, a tak říkajíc v terénu, studoval fenomén lidového čarodějnictví, který také na několika případech venkovských čarodějnic, které se tehdy ještě tu a tam vyskytovaly , popsal a publikoval. Velmi se prý obával zdánlivé smrti, protože se v jeho rodě takový případ stal. Jednalo se o mladého muže, který byl zdánlivě zabit bleskem a pak pochován v kovové rakvi v rodinné hrobce. Při dalším pohřbu se zjistily stopy marného pokusu tohoto zdánlivého nebožtíka dostat se ven.

Zájem o okultismus měl u Eliáše patrně dvojí původ. Jednak to byla výše zmíněná četba strašidelných pověstí, která ho vzrušovala a dále vliv jeho rodičů, zvláště matky, která byla údajně medijní a ač zbožná katolička, spiritismem se prý zabývala. Spiritistické seance Eliáše také přitahovaly a spolu s dr. Karlem Kuchynkou, předním českým parapsychologem, se zúčastňoval seancí se známými českými i zahraničními medii, jichž výzkum sponzoroval pražský nakladatel Neubert. Pravidelně zajížděl do osady Smolotely u Příbrami a studoval zde medijní projevy jisté osoby, které se realizovaly jako "strašení".

Rodiče dr .Eliáše se nakonec odstěhovali do Sadské a bydlili zde ve vile u lesa, v němž prý žili skřítkové. Pravidelně jim na určité místo v lese přinášeli sůl a med a jejich existenci brali jako něco samozřejmého, protože se jim prý vícekrát zjevili. Eliášův zájem o okultismus byl hluboký a o jeho začátcích sám píše v časopise Stopy duše, který po určitou dobu také redigoval. Doménou jeho zájmů však byla kabbala, jíž byl skutečný znalec. Měl styky s tehdejšími německými okultisty , zejména z okruhu řádu Ordo Templi Orientis, a dostával od nich "zasvěcovací dopisy". Byl prý však typem učence knižního typu a jeho poněkud abstraktní přístup se výrazně projevuje zejména v jeho spise "Úvod do magie (1935)".

Eliáš patřil k zakládajícím členům Universalie, ale v roce 1938 se také stal, aniž své členství v Universalii přerušil, členem Lasenicova Horev-klubu, ale nikdy nepatřil k jeho užšímu kroužku. V téže době ho také Lasenic "připravil" o martinistickou chartu a převzal vedení jedné ze dvou pražských martinistických lóží. Eliáš byl také členem řádu iluminátů a ve výboru Universalie zastával funkci místopředsedy a předsedy smírčího soudu. V rámci svého působení v Universalii patřil k nejčastěji přednášejícím lektorům a jeho přednášky z kabbaly , konané v kavárně Louvre, vyvolávaly značný zájem posluchačů. Na Lasenica prý poněkud žárlil, protože ten byl pokládán za většího znalce hermetismu než on. Eliášův výklad magických fenoménů, jak je podal ve své výše uvedené knize, která sloužila jako učebnice pro hermetické kursy , byl dosti mechanistický a v podstatě naivně materialistický , formálně dost suchý, nicméně prozrazující velké znalosti.

Eliáš, který nosil anglicky zastřižený knír a měl tmavé, měkké oči, jemné vystupování a chodil vždy pečlivě ustrojen, byl přes svou určitou uzavřenost velmi oblíben. Zabýval se jógickými dechovými cvičeními, ale duchovně v tomto směru nijak nepokročil, činil to spíše z jakýchsi zdravotních důvodů -velmi dbal na hygienu a na své zdraví.

Do hermetické literatury vstoupil spiskem "Mrtví se mstí" -na okraj záhadné smrti objevitele hrobky Tutanchámonovy (Praha 1923). Bylo to tehdy vzrušující téma a Eliášovi dalo příležitost pojednat zde o svých oblíbených tématech. Téhož roku vydal velké dílo "Magie a démonologie ve staré Babylonii" Praha 1923), které bylo výsledkem jeho intenzivních a extenzivních studií, ale nedosáhlo informační hodnoty monografií Fosseye nebo Lenormata. Nicméně bylo v mnoha směrech významným přinosem ke studiu daného tématu a v několika případech opravilo i historické omyly Lenormantovy .Prozrazovalo již velmi erudovaného badatele a cenný byl zejména jeho úvod do magické praxe starých Babyloňanů.

O rok později vydal Eliáš vynikající monografii "Golem -historická studie na podkladě okultním" (Praha 1924). Toto dílo je naopak to nejlepší, co bylo ve světové literatuře k problematice magicky oživených soch, a pražského Golema zvláště, napsáno. Shrnul v něm vše, co bylo známo o magickém stvoření živých soch, a vše, co bylo známo o pražském i jiných golemech. Pražského golema nepovažoval jen za legendu, ale za skutečnou událost a pokusil se i vystopovat jeho další osudy , například i místa, kde byl po svém zničení jeho tvůrcem, pražským rabbim Jehuddou Lowem ben Becalélem, uložen a označil i hypotetické místo, kde byly zbytky golema posléze pohřbeny .Opět s velkou erudicí popsal způsob kabbalistického tvoření golema v opuštěné košířské cihelně. V mnoha směrech je tato Eliášova kniha lepší, než světově známé monografie na dané téma od H. L. Helda a Chajima Blocha.

Méně zdařilá byla jeho další kniha "Úvod do magie" (Praha 1935, nákladem Uníversalie), ačkoli byla v recenzi příjata příznivě. Magie je zde v podstatě ztotožněna s kabbalou, jíž je věnována podstatná část díla a je pojednána, jak již bylo naznačeno, dosti abstraktně a suše. Téměř polovina knihy pojednává o kabbale a ze zbylé poloviny textu je většina věnována ostatním hermetickým vědám a také spiritismu a parapsychologii. Předností je ale zanedbávané rozlišování magie na psychurgii a theurgii: první je "magické umění vcházeti ve styk" s duchovními bytostmi nižšího, druhé s bytostmi vyššího řádu. Za nejlepší vystižení podstaty magie pokládá formulací Papusovu: "Magie jest užití dynamisované vůle lidské k rychlejšímu vývinu živoucích sil přírody", která však sama vyžaduje další vysvětlení. Posledním Eliášovým dílem je pak stručně psaná "Kabbala -pojem, dějiny a prameny" (Praha 1938), která byla snad přípravnou prací k jeho, bohužel zničené, učebnicí kabbaly a která byla ve své době nejlepším informativním dílem o kabbale v české literatuře. Dílo bylo psáno zjevně s velkým přehledem a zaujetím.

Eliáš hodně publikoval časopisecky v různých revuích pod řadou pseudonymů, jako například Etana, Echad, Etelot ve Stopách duše a jinde. A byl to patrně on, kdo dal podnět k českému překladu (který byl rozšířen jen v rotaprintové formě) úvodních kapitol díla o magii proslu1ého Aleistra Crowleye. Eliáš byl také patrně jediným významným českým hermetíkem, který se s Crowleyem osobně sešel. Stalo se to někdy uprostřed třicátých let v Hannoveru. Schůzka byla domluvena v jisté kavárně, ale než k ní mělo dojít, Eliáš se ještě s jedním pražským hermetikem procházeli v přístavu, když k nim přikročil nějaký muž, který se představil jako Crowley .

Originálním dílem Eliáše byl pokus o tzv."národní kabbalu", tj. pokus o převod kabbalisticky pojatých relací mezi písmeny a čísly , který vychází z hebrejštiny , na češtinu, tedy pokus přiřadit českým písmenům číselnou hodnotu k účelům zvědným. Podnítili ho k tomu patrně němečtí badatelé Peryt-Schou a A. Strauss, kteří se pokusili -neúspěšně o národní kabbalu německou. Eliáš věnoval teoretíckým základům problému národní kabbaly enormní část svého díla o magii (s. 102-109), aniž se jen přiblížil jeho konkretizací pro národní českou kabbalu.

Také s předčasně zesnulým Eliášem odešlo z novodobého českého hermetismu cosi jedinečného, osobnost a dílo, které byly bytostnými realizacemi jakéhosi vyššího předurčení. Byl-li Frantíšek Kabelák především kabbalistíckým mágem a fílosofem, byl Oldřich Eliáš především velmi poučeným historikem kabbaly a teoretikem kabbalistické magie. Patřil ke světlým zjevům duchovního hnutí, které pomáhal utvářet a jehož povahu poznamenával svou erudicí a přirozenou důstojností. 

Zdroj: Novodobý český hermetismus - Milan Nakonečný 
Vydal Vladimír Kvasnička, nakladatelství VODNÁŘ. Náklad 3000 výtisků. 1. vydání, 1995

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter