Orfické zlomky 2

Diels-Kranz 1 B (B1-B12/3). Řecký originál a paralelní český překlad. 

B 1 = Platón, Philebus 66c

‘ἕκτηι δ᾿ ἐν γενεᾶι’, φησὶν ᾿Ορφεύς, ‘καταπαύσατε κόσμον ἀοιδῆς’, ἀτὰρ κινδυνεύει καὶ ὁ ἡμέτερος λόγος ἐν ἕκτηι καταπεπαυμένος εἶναι κρίσει.

CZ B 1 = Platón, Filébos 66c

“Šestým pak rodem”, praví Orfeus, “ukončíte řád písně”. Však se zdá, že i tato naše řeč je ukončena šestým úsudkem.

 

B 2 = Platón, Cratylus 402bc

ὥσπερ αὖ ῞Ομηρος ‘᾿Ωκεανόν τε θεῶν γένεσίν’ φησιν ‘καὶ μητέρα Τηθύν’ (Ξ 201). οἶμαι δὲ καὶ ῾Ησίοδος (Theogonia 337). λέγει δέ που καὶ ᾿Ορφεὺς ὅτι

᾿Ωκεανὸς πρῶτος καλλίρροος ἦρξε γάμοιο,

ὅς ·α κασιγνήτην ὁμομήτορα Τηθὺν ὄπυιεν.

CZ B 2 = Platón, Kratylos 402bc

Také Homér mluví o Ókeanu jako o původci bohů a o Tethydě jako o jejich matce (Ílias XIV,201) a myslím, že i Hésiodos (Theogonie 337). Praví pak kdesi i Orfeus:

Ókeanos krásně proudící dal počátek sňatkům.

Tethydu za choť si vzal, svou sestru ze stejné matky.

 

B 3 /1 = Platón, Cratylus 400bc

καὶ γὰρ σῆμα τινές φασιν αὐτὸ εἶναι τῆς ψυχῆς [τὸ σῶμα], ὡς τεθαμμένης ἐν τῶι νῦν παρόντι· καὶ διότι αὖ τούτωι σημαίνει ἃ ἂν σημαίνηι ἡ ψυχή, καὶ ταύτηι σῆμα ὀρθῶς καλεῖσθαι. δοκοῦσι μέντοι μοι μάλιστα θέσθαι οἱ ἀμφὶ ᾿Ορφέα τοῦτο τὸ ὄνομα ὡς δίκην διδούσης τῆς ψυχῆς, ὧν δὴ ἕνεκα δίδωσιν, τοῦτον δὲ περίβολον ἔχειν, ἵνα σώιζηται, δεσμωτηρίου εἰκόνα. εἶναι οὖν τῆς ψυχῆς τοῦτο, ὥσπερ αὐτὸ ὀνομάζεται, ἕως ἂν ἐκτείσηι τὰ ὀφειλόμενα, ‘σῶμα’, καὶ οὐδὲν δεῖν παράγειν οὐδὲ ἓν γράμμα.

CZ B 3 /1 = Platón, Kratylos 400bc

Někteří totiž říkají, že tělo (sóma) je hrob (séma, znak) duše, jako by v přítomné době byla pohřbena; ale také proto, že duše prostřednictvím těla projevuje (sémainei, označuje) vše, cokoliv projevuje. Proto je prý tělo správně zváno séma [znak, pomník, hrob]. A jak se mi zdá, pojmenovali tak tělo zejména stoupenci Orfeovi, domnívajíce se, že duše trpí trest za to, zač je trestána, a že má tělo jako ohradu, aby byla držena ve vazbě (sózétai), na způsob vězení. Je tedy tělo, jak se vskutku jmenuje, vazbou (sóma) duše, dokud duše nezaplatí svou pokutu. Není tedy potřeba měnit ani jedno písmeno.

 

B 3 /2 = Filoláos B 14 in: Kléméns Alex., Stromata III, 17 ,1

ή ἄξιον δὲ καὶ τῆς Φιλολάου λέξεως μνημονεῦσαι· λέγει γὰρ ὁ Πυθαγόρειος ὧδε·

„μαρτυρέονται δὲ καὶ οἱ παλαιοὶ θεολόγοι τε καὶ μάντιες, ὡς διά τινας τιμωρίας ἁ ψυχὰ τῷ σώματι συνέζευκται καὶ καθάπερ ἐν σήματι τούτῳ τέθαπται.“

Cfr. Filoláos B 15.

CZ B 3 /2 = Filoláos B 14 in: Kléméns Alex., Stromata III, 17 ,1 (př. Černušková a Pilátová)

Je vhodné připomenout i Filoláova slova. Tento Pýthagorův žák říká:

„I staří theologové a věštci dosvědčují, že duše je připoutána k tělu za trest, je v něm pohřbena jako v hrobě.”

Cfr. Filoláos B 15.

 

B 4 = Platón, Respublica II,6; 363c-d

Μουσαῖος δὲ τούτων νεανικώτερα τἀγαθὰ καὶ ὁ υἱὸς αὐτοῦ παρὰ θεῶν διδόασι τοῖς δικαίοις· εἰς ῞Αιδου γὰρ ἀγαγόντες τῶι λόγωι καὶ κατακλίναντες καὶ συμπόσιον τῶν ὁσίων κατασκευάσαντες ἐστεφανωμένους ποιοῦσι τὸν ἅπαντα χρόνον ἤδη διάγειν μεθύοντας, ἡγησάμενοι κάλλιστον ἀρετῆς μισθὸν μέθην αἰώνιον. οἱ δ᾿ ἔτι τούτων μακροτέρους ἀποτίνουσιν μισθοὺς παρὰ θεῶν· παῖδας γὰρ παίδων φασὶ καὶ γένος κατόπισθεν λείπεσθαι τοῦ ὁσίου καὶ εὐόρκου. ταῦτα δὴ καὶ ἄλλα τοιαῦτα ἐγκωμιάζουσιν δικαιοσύνην· τοὺς δὲ ἀνοσίους αὖ καὶ ἀδίκους εἰς πηλόν τινα κατορύττουσιν ἐν ῞Αιδου καὶ κοσκίνωι ὕδωρ ἀναγκάζουσι φέρειν ἔτι τε ζῶντας εἰς κακὰς δόξας ἄγοντες.

CZ B 4 = Platón, Ústava II,6; 363cd (= Músaios A 5a)

Músaios, mladší než tento [Eumolpos], jeho syn, dávají spravedlivým ještě skvělejší dary bohů: ve svém výkladu je totiž přivádějí do Hádu, kladou je tam na lenošky a připravují jim hostinu zbožných; líčí, kterak tam ozdobeni věnci tráví již všechen čas popíjením, neboť podle jejich názoru je patrně nejkrásnější odměnou za dokonalost věčné pití. A další zase mluví o ještě hojnějších odměnách od bohů, neboť tvrdí, že po zbožném muži, který dodržuje přísahu, zůstávají na zemi synové jeho synů a celý rod. Takovými a podobnými výklady tedy oslabují spravedlnost, kdežto bezbožníky a nespravedlivé zase v Hádu zahrabávají do jakéhosi bahna, nutí je přenášet vodu v sítu – a vyvolávají o nich špatné mínění už i zaživa.

 

B 5 = Platón, Respublica II,7; 364e-365a

βίβλων δὲ ὅμαδον παρέχονται Μουσαίου καὶ ᾿Ορφέως, Σελήνης τε καὶ Μουσῶν ἐκγόνων, ὥς φασι, καθ᾿ ἃς θυηπολοῦσι πείθοντες οὐ μόνον ἰδιώτας ἀλλὰ καὶ πόλεις, ὡς ἄρα λύσεις τε καὶ καθαρμοὶ ἀδικημάτων διὰ θυσιῶν καὶ παιδιᾶς ἡδονῶν εἰσὶ μὲν ἔτι ζῶσιν, εἰσὶ δὲ καὶ τελευτήσασιν, ἃς δὴ τελετὰς καλοῦσιν, αἳ τῶν ἐκεῖ κακῶν ἀπολύουσιν ἡμᾶς, μὴ θύσαντας δὲ δεινὰ περιμένει.

CZ B 5 = Platón, Ústava II,7; 364e-365a

Mají i hromadu knih Músaiových a Orfeových, potomků Selény a Mús. Podle nich konají oběti a získávají k tomu jednotlivce i celá města, jako by se osvobození a očištění z bezprávných činů dělo pomocí obětí a radostných her, a to jak ve prospěch živých, tak mrtvých. Obřady nazývají zasvěcováním a ty nás prý zbavují všeho zlého [od podsvětní moci?], zatímco na ty, kdo oběti nevykonávají, čekají hrůzy.

 

B 5a = Platón, Leges II; 669d

ποιηταὶ δ' ἀνθρώπινοι σφόδρα τὰ τοιαῦτα ἐμπλέκοντες καὶ συγκυκῶντες ἀλόγως γέλωτ' ἂν παρασκευάζοιεν τῶν ἀνθρώπων ὅσους φησὶν ᾿Ορφεὺς λαχεῖν ὥραν τῆς τέρψιος.

CZ B 5a = Platón, Zákony II; 669d

Když však lidští skladatelé takové věci [hlasy lidí a zvířat, mužů a žen, svobodných a otroků] mohutně proplétají a nesmyslně míchají dohromady, zavdávají příčinu k výsměchu od těch lidí, o kterých Orfeus říká, že dosáhli vrcholu vkusu.

 

B 6 = Platón, Leges IV; 715e-716a

ὁ μὲν δὴ θεός, ὥσπερ καὶ ὁ παλαιὸς λόγος, ἀρχήν τε καὶ τελευτὴν καὶ μέσα τῶν ὄντων ἁπάντων ἔχων, εὐθείαι περαίνει κατὰ φύσιν περιπορευόμενος. τῶι δ᾿ ἀεὶ ξυνέπεται Δίκη τῶν ἀπολειπομένων τοῦ θείου νόμου τιμωρός, ἦς ὁ μὲν εὐδαιμονήσειν μέλλων ἐχόμενος ξυνέπεται ταπεινὸς καὶ κεκοσμημένος, ὁ δέ τις ἐξαρθεὶς ὑπὸ μεγαλαυχίας, ἢ χρήμασιν ἐπαιρόμενος ἢ τιμαῖς, ἢ καὶ σώματος εὐμορφίαι ἅμα νεότητι καὶ ἀνοίαι φλέγεται τὴν ψυχὴν μεθ᾿ ὕβρεως..., καταλείπεται ἔρημος θεοῦ, καταλειφθεὶς δὲ καὶ ἔτι ἄλλους τοιούτους προσλαβὼν σκιρτᾶι ταράττων πάντα ἅμα, καὶ πολλοῖς τισιν ἔδοξεν εἶναί τις, μετὰ δὲ χρόνον οὐ πολὺν ὑποσχὼν τιμωρίαν οὐ μεμπτὴν τῆι Δίκηι ἑαυτόν τε καὶ οἶκον καὶ πόλιν ἄρδην ἀνάστατον ἐποίησεν.

 

Cfr. Pseudo-Aristotelés, De mundo 7 (Kern, Orphicorum fragmenta 21a.2):

Ζεὺς κεφαλή, Ζεὺς μέσσα, Διὸς δ᾿ ἐκ πάντα τέτυκται.

CZ B 6 = Platón, Zákony IV; 715e-716a

Bůh, jenž podle dávného výroku drží ve svých rukou počátek, dovršení i střed všeho, co je, kráčí přímo, když podle přirozenosti koná svou okružní dráhu. Stále jej provází Diké [Spravedlnost], trestající ty, kdo opouštějí zákon boha; kdo však chce být šťasten, drží se jí a provází ji, pokorný a naplňující řád. Kdo se však nadme pýchou, když si zakládá buď na penězích, na poctách nebo je snad ve své duši rozpalován krásou těla spolu s mládím a nerozumností, jako by nepotřeboval vládce ani žádného vůdce, nýbrž byl schopen vést i jiné, ten zůstává osamocen bez boha. A když tak zůstane a přibere k sobě ještě jiné takové lidi, křepčí, uváděje zároveň všechno ve zmatek. Mnozí lidé se dlouho domnívají, že to je znamenitý člověk, avšak po nedlouhé době zaplatí Spravedlnosti ne nevhodnou pokutu a zničí do základů sebe, svůj dům i město.

 

Viz Pseudo-Aristotelés, De mundo 7 = fr. 21a.2 Kern:

        Zeus je hlavou a středem i dovršitelem všeho.

 

B 6a = Platón, Leges VIII; 829de

μηδέ τινα τολμᾶν ἄιδειν ἀδόκιμον μοῦσαν μὴ κρινάντων τῶν νομοφυλάκων, μηδ᾿ ἂν ἡδίων ἦι τῶν Θαμύρου τε καὶ ᾿Ορφείων ὕμνων.

CZ B 6a = Platón, Zákony VIII; 829de

Nikdo se nemá opovažovat zpívat píseň neschválenou, kterou by neposoudili strážcové zákonů, ani kdyby byla líbeznější než zpěvy Thamyrovy a Orfeovy, nýbrž přípustné jsou pouze skladby, které byly uznány za posvátné a věnovány bohům, jakož i skladby mužů dobrých, které někoho haní nebo chválí, a o kterých bylo uznáno, že to činí náležitě.

 

B 7 /1 = Platón, Symposium 218b

πάντες γὰρ κεκοινωνήκατε τῆς φιλοσόφου [Sokrates] μανίας τε καὶ βακχείας· διὸ πάντες ἀκούσεσθε ... οἱ δὲ οἰκέται, καὶ εἴ τις ἄλλος ἐστὶν βέβηλός τε καὶ ἄγροικος, πύλας πάνυ μεγάλας τοῖς ὠσὶν ἐπίθεσθε.

CZ B 7 /1 = Platón, Symposion 218b

[Alkibiadova opilecká řeč o svádění Sókrata:] Vždyť vy všichni jste zasaženi šílenstvím filosofa [Sókrata] a bakchickým vytržením! Proto to všichni uslyšíte; však mi odpustíte jak to, co jsem tehdy dělal, tak i to, co nyní říkám. Ale sluhové, a je-li zde někdo jiný nezasvěcený a nevzdělaný, zavřete si uši hodně velikými vraty!

 

B 7 /2 = Pseudo-Iústinos, Cohortatio ad gentiles 15c5 Morel = fr. 245,1 Kern

φθέγξομαι οἷς θέμις ἐστί· θύρας δ᾿ ἐπίθεσθε βέβηλοι.

CZ B 7 /2 = Pseudo-Iústinos, Cohortatio ad gentiles 15c5 Morel = fr. 245,1 Kern

Promluvím, ke kterým se sluší; vy nečistí, zavřete dveře!

 

B 8 = Platón, Tímaios 40de

περὶ δὲ τῶν ἄλλων δαιμόνων εἰπεῖν καὶ γνῶναι τὴν γένεσιν μεῖζον ἢ καθ᾿ ἡμᾶς, πειστέον δὲ τοῖς εἰρηκόσιν ἔμπροσθεν, ἐκγόνοις μὲν θεῶν οὖσιν, ὡς ἔφασαν, σαφῶς δέ που τούς γε αὑτῶν προγόνους εἰδόσιν ... οὕτως οὖν κατ᾿ ἐκείνους ἡμῖν ἡ γένεσις περὶ τούτων τῶν θεῶν ἐχέτω καὶ λεγέσθω· Γῆς τε καὶ Οὐρανοῦ παῖδες ᾿Ωκεανός τε καὶ Τηθὺς ἐγενέσθην, τούτων δὲ Φόρκυς Κρόνος τε καὶ ῾Ρέα καὶ ὅσοι μετὰ τούτων, ἐκ δὲ Κρόνου καὶ ῾Ρέας Ζεὺς ῞Ηρα τε καὶ πάντες ὅσους ἴσμεν ἀδελφοὺς λεγομένους αὐτῶν, ἔτι τε τούτων ἄλλους ἐκγόνους.

CZ B 8 = Platón, Tímaios 40de

Mluvit o ostatních daimonech [bozích] a poznat jejich původ je však nad naše síly. Je třeba věřit těm, kteří o nich již dříve vykládali, kteří byli, jak tvrdí, potomky bohů a snad tedy dobře znali své předky. Vždyť dětem bohů nelze nevěřit, ani když mluví bez pravdě podobných a nutných důkazů, ale říkají, že vypovídají o dějích svých rodin. Musíme jim věřit, řídíce se platným obyčejem. Původ oněch bohů je podle nich takový, jak nyní vyložíme:

Ze Země () a z Nebe (Úranos) povstaly děti Ókeanos a Téthys, z nich pak Forkys, Kronos a Rhea a po nich ostatní jejich sourozenci; z Krona a Rhey pak Zeus, Héra i všichni jejich příbuzní, jak je známe z vyprávění; nakonec ještě zase jejich potomci.

 

B 9 /1 = Aristotelés, Metaphysica XII,6; 1071b26

καίτοι εἰ ὡς λέγουσιν οἱ θεολόγοι οἱ ἐκ Νυκτὸς γεννῶντες ἢ ὡς οἱ φυσικοὶ ᾿ἦν ὁμοῦ πάντα χρήματα᾿ (DK 59 B 1) φασί, τὸ αὐτὸ ἀδύνατον.

CZ B 9 /1 = Aristotelés, Metaphysica XII, 6; 1071b26

Toto by ovšem bylo nemožné podle řečí theologů, podle nichž [vše?, svět?] vzniká z noci, i podle fyziků, kteří tvrdí, že všechny věci byly pospolu (Anaxagorás B 1). Vždyť jak by se to pohybovalo, kdyby nebyla nějaká příčina uskutečnění?

 

B 9 /2 = Aristotelés, Metaphysica XIV,4; 1091b4

οἱ δὲ ποιηταὶ οἱ ἀρχαῖοι ταύτηι ὁμοίως, ἧι βασιλεύειν καὶ ἄρχειν φασὶν οὐ τοὺς πρώτους οἶον Νύκτα καὶ Οὐρανὸν ἢ Χάος ἢ ᾿Ωκεανόν, ἀλλὰ τὸν Δία.

CZ B 9 /2 = Aristotelés, Metaphysica XIV,4; 1091b4

Staří básníci mluví podobně, [že jedno je principem,] pokud kralování a vládu nepřipisují dřívějším [božstvům], tedy Noci a Úranovi [Nebi] nebo Chaosu nebo Ókeanovi, nýbrž Diovi.

 

B 10 = Aristotelés, Metaphysica I,3; 983b27

εἰσὶ δέ τινες οἳ καὶ τοὺς παμπαλαίους καὶ πολὺ πρὸ τῆς νῦν γενέσεως καὶ πρώτους θεολογήσαντας οὕτως (cfr. Thales) οἴονται περὶ τῆς φύσεως ὑπολαβεῖν· ᾿Ωκεανόν τε γὰρ καὶ Τηθὺν ἐποίησαν τῆς γενέσεως πατέρας (cfr. B 2) καὶ τὸν ὅρκον τῶν θεῶν ὕδωρ, τὴν καλουμένην ὑπ᾿ αὐτῶν Στύγα τῶν ποιητῶν· τιμιώτατον μὲν γὰρ τὸ πρεσβύτατον· ὅρκος δὲ τὸ τιμιώτατόν ἐστιν. εἰ μὲν οὖν ἀρχαία τις αὕτη καὶ παλαιὰ τετύχηκεν οὖσα περὶ τῆς φύσεως ἡ δόξα, τάχ᾿ ἂν ἄδηλον εἴη (cfr. B 11), Θαλῆς μέντοι λέγεται οὕτως ἀποφήνασθαι περὶ τῆς πρώτης αἰτίας.

CZ B 10 = Aristotelés, Metaphysica I,3; 983b27

Někteří předpokládají, že takto [jako o prvotnosti vody] o přirozenosti také smýšleli už theologové velice dávno před námi. Otcem vznikání totiž učinili Ókeana a Téthys (B 2) - a vodu, při které bohové přísahají, kterou oni básníci nazvali Styx. Nejctihodnější je totiž to, co je nejstarší; přísaha je velice ctěná. Jestli je takové mínění o přirozenosti původní a staré, to by bylo těžké zjistit, ale stačí, že se prý o první příčině takto vyjádřil Thalés.

 

B 10a = Aristotelés, De generatione animalium II,1; 734a16

ἢ γάρ τοι ἅμα πάντα γίγνεται τὰ μόρια, οἶον καρδία πλεύμων ἧπαρ ὀφθαλμὸς καὶ τῶν ἄλλων ἕκαστον, ἢ ἐφεξῆς ὥσπερ ἐν τοῖς καλουμένοις ᾿Ορφέως ἔπεσιν· ἐκεῖ γὰρ ὁμοίως φησὶ γίγνεσθαι τὸ ζῶιον τῆι τοῦ δικτύου πλοκῆι.

CZ B 10a = Aristotelés, De generatione animalium II,1; 734a16

 

B 11 /1 = Aristotelés, De anima I,5; 410b22

φαίνεται γὰρ τά τε φυτὰ ζῆν οὐ μετέχοντα φορᾶς οὐδ᾿ αἰσθήσεως καὶ τῶν ζώιων πολλὰ διάνοιαν οὐκ ἔχειν. εἰ δέ τις καὶ ταῦτα παραχωρήσειε καὶ θείη τὸν νοῦν μέρος τι τῆς ψυχῆς, ὁμοίως δὲ καὶ τὸ αἰσθητικόν, οὐδ᾿ ἂν οὕτω λέγοιεν καθόλου περὶ πάσης ψυχῆς οὐδὲ περὶ ὅλης οὐδεμιᾶς. τοῦτο δὲ πέπονθε καὶ ὁ ἐν τοῖς ᾿Ορφικοῖς ἔπεσι καλουμένοις λόγος· φησὶ γὰρ τὴν ψυχὴν ἐκ τοῦ ὅλου εἰσιέναι ἀναπνεόντων, φερομένην ὑπὸ τῶν ἀνέμων.

CZ B 11 /1 = Aristotelés, De anima I,5; 410b22

„(...) v takzvaných orfických verších se totiž říká, že duše přichází z vesmíru při vdechování, nesená větry.“

 

B 11 /2 = Filoponos, In Aristotelis libros de anima comm. p. 186,24

‘λεγομένοις’ εἶπεν, ἐπειδὴ μὴ δοκεῖ ᾿Ορφέως εἶναι τὰ ἔπη, ὡς καὶ αὐτὸς ἐν τοῖς Περὶ φιλοσοφίας λέγει (fr. 7 Rose):

αὐτοῦ μὲν γάρ εἰσι τὰ δόγματα, ταῦτα δέ φασιν ᾿Ονομάκριτον ἐν ἔπεσι κατατεῖναι.

CZ B 11 /2 = Filoponos, In Aristotelis libros de anima comm. p. 186,24

 

B 11 /3 =  Aelianus, Varia historia VIII,6

τῶν ἀρχαίων φασὶ Θραικῶν μηδένα ἐπίστασθαι γράμματα ... ἔνθεν τοι καὶ τολμῶσι λέγειν μηδὲ τὸν ᾿Ορφέα σοφὸν γεγονέναι Θρᾶικα ὄντα, ἀλλ᾿ ἄλλως τοὺς μύθους αὐτοῦ κατεψεῦσθαι· ταῦτα ᾿Ανδροτίων λέγει (fr. 36 FHG I,375).

CZ B 11 /3 =  Aelianus, Varia historia VIII,6

 

B 11 /4 = Tatianos, Oratio ad Graecos 41,1; p. 42,4

᾿Ορφεὺς δὲ κατὰ τὸν αὐτὸν χρόνον ῾Ηρακλεῖ γέγονεν, ἄλλως τε καὶ τὰ εἰς αὐτὸν ἐπιφερόμενά φασιν ὑπὸ ᾿Ονομακρίτου τοῦ ᾿Αθηναίου συντετάχθαι γενομένου κατὰ τὴν Πεισιστρατιδῶν ἀρχὴν περὶ τὴν πεντηκοστὴν ὀλυμπιάδα (580/577 BC). τοῦ δὲ ᾿Ορφέως Μουσαῖος μαθητής.

CZ B 11 /4 = Tatianos, Oratio ad Graecos 41,1; p. 42,4

 

B 12 /1 = Damaskios, De principiis 124 (I,319,8 Ruelle)

ἡ δὲ παρὰ τῶι Περιπατητικῶι Εὐδήμωι (fr. 117 Speng.) ἀναγεγραμμένη ὡς τοῦ ᾿Ορφέως οὖσα Θεολογία πᾶν τὸ νοητὸν ἐσιώπησεν ... ἀπὸ δὲ τῆς Νυκτὸς ἐποιήσατο τὴν ἀρχήν, ἀφ᾿ ἧς καὶ ῞Ομηρος, εἰ καὶ μὴ συνεχῆ πεποίηται τὴν γενεαλογίαν, ἵστησιν· οὐ γὰρ ἀποδεκτέον Εὐδήμου λέγοντος ὅτι ἀπὸ ᾿Ωκεανοῦ καὶ Τηθύος ἄρχεται (Ilias XIV, 302 ᾿Ωκεανόν τε θεῶν γένεσιν καὶ μητέρα Τηθύν)· φαίνεται γὰρ εἰδὼς καὶ τὴν Νύκτα μεγίστην οὕτω θεόν, ὡς καὶ τὸν Δία σέβεσθαι αὐτήν· ᾿ἅζετο γὰρ μὴ Νυκτὶ θοῇ ἀποθύμια ἕρδοι.᾿ (Illias 14,261) ἀλλ᾿ ῞Ομηρος μὲν καὶ αὐτὸς ἀρχέσθω ἀπὸ Νυκτός. ῾Ησίοδος δέ μοι δοκεῖ πρῶτον γενέσθαι τὸ Χάος ἱστορῶν τὴν ἀκατάληπτον τοῦ νοητοῦ καὶ ἡνωμένην παντελῶς φύσιν κεκληκέναι Χάος, τὴν δὲ Γῆν [πρώτην] ἐκεῖθεν παράγειν ὥς τινα ἀρχὴν τῆς ὅλης γενεᾶς τῶν θεῶν. εἰ μὴ ἄρα Χάος μὲν τὴν δευτέραν τῶν δυεῖν ἀρχῶν, Γῆν δὲ καὶ Τάρταρον καὶ ῎Ερωτα τὸ τριπλοῦν νοητόν, τὸν μὲν ῎Ερωτα ἀντὶ τοῦ τρίτου, ὡς κατὰ ἐπιστροφὴν θεωρούμενον (τοῦτο γὰρ οὕτως ὀνομάζει καὶ ᾿Ορφεὺς ἐν ταῖς ῾Ραψωιδίαις) ...

CZ B 12 /1 = Damaskios, De principiis 124 (I,319,8 Ruelle)

 

B 12 /2 = Damaskios, De principiis 123 = 60 K. (316,18 Ruelle)

ἐν μὲν τοίνυν ταῖς φερομέναις ταύταις ῾Ραψωιδίαις ᾿Ορφικαῖς ἡ θεολογία ἥδε τίς ἐστιν ἡ περὶ τὸ νοητόν, ἣν καὶ οἱ φιλόσοφοι διερμηνεύουσιν, ἀντὶ μὲν τῆς μιᾶς τῶν ὅλων ἀρχῆς τὸν Χρόνον τιθέντες, ἀντὶ δὲ τοῖν δυεῖν Αἰθέρα καὶ Χάος, ἀντὶ δὲ τοῦ ὄντος ἁπλῶς τὸ ὠιὸν ἀπολογιζόμενοι, καὶ τριάδα ταύτην πρώτην ποιοῦντες· εἰς δὲ τὴν δευτέραν τελεῖν ἤτοι τὸ κυούμενον καὶ τὸ κύον ὠιὸν τὸν θεὸν ἢ τὸν ἀργῆτα χιτῶνα ἢ τὴν νεφέλην, ὅτι ἐκ τούτων ἐκθρώσκει ὁ Φάνης· ἄλλοτε γὰρ ἄλλα περὶ τοῦ μέσου φιλοσοφοῦσιν ... τὴν δὲ τρίτην τὸν Μῆτιν ὡς νοῦν, τὸν ᾿Ηρικεπαῖον ὡς δύναμιν, τὸν Φάνητα αὐτὸν ὡς πατέρα ... τοιαύτη μὲν ἡ συνήθης ᾿Ορφικὴ θεολογία.

CZ B 12 /2 = Damaskios, De principiis 123 = 60 K. (316,18 Ruelle)

 

B 12 /3 = Achilleus Tatios, Isagoga excerpta 4,42; p. 33,17 Maass

τὴν δὲ τάξιν, ἣν δεδώκαμεν τῶι σφαιρώματι, οἱ ᾿Ορφικοὶ λέγουσι παραπλησίαν εἶναι τῆι ἐν τοῖς ὠιοῖς· ὃν γὰρ ἔχει λόγον τὸ λέπυρον ἐν τῶι ὠιῶι, τοῦτον ἐν τῶι παντὶ ὁ οὐρανός, καὶ ὡς ἐξήρτηται τοῦ οὐρανοῦ κυκλοτερῶς ὁ αἰθήρ, οὕτως τοῦ λεπύρου ὁ ὑμήν.

CZ B 12 /3 = Achilleus Tatios, Isagoga excerpta 4,42; p. 33,17 Maass

.....pokračování v dalším článku


ZDROJ
http://www.fysis.cz/presokratici/vstup/orfika.htm

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2016

Další obsah této kategorie

Orfika

Orfické mýty jsou záhadnou vrstvou řeckého myšlení. Nevíme, jak je orfické hnutí staré, a přesně vzato ani to, která podání máme označovat jako orfická. Orfické zpěvy považují samy sebe za něco výlučného, prezentují se jako dědictví bájného thráckého pěvce Orfea, který pro svoji ženu Eurydiku neváhal sestoupit do podsvětí. 

Orfické zlomky 8

Orfický hymnus X. - Na Fysis (Orphei hymni, ed. W. Quandt; Berlin, Weidmann 1962, 1973). Řecký originál.

Orfické zlomky 7

Astrologický fragment - O znameních zodiaku (Fragmentum astrologicum, ed. M.A. Sangin, Codices Rossici - Catalogus codicum astrologorum Graecorum 12; Brussels, Lamertin 1936, p. 158-161). Řecký originál.

Orfické zlomky 6

Zlomky Giannini (Paradoxographorum Graecorum reliquiae, Milan 1965). Řecký originál.

Orfické zlomky 5

Malý výběr z edice Kern. Řecký originál a paralelní český překlad. 

Herakleitos v Papyru Derveni

Významná část komentáře z Papyru Derveni asi pracuje s raně klasickým komentářem k Hérakleitovi. Obsahuje tedy četné narážky na Hérakleita, parafráze jeho textu a v některých případech i přímé citáty. Zde uvádíme širší kontext papyru, zatímco v edici Hérakleita se omezujeme na jednotlivé řádky textu.

Orfické zlomky 4 (Papyrus Derveni B)

Druhá část Pypyrus Derveni (9.1 - F.16). Originální text.

Orfické zlomky 4 (Papyrus Derveni A)

Papyrus Derveni je nejstarší papyrus s filosofickým textem a nejstarší papyrus nalezený na evropské půdě. Níže popis a originál textu (1a.1. - 8.10).

Orfické zlomky 3

Diels-Kranz 1 B (B13/1-B23). Řecký originál a paralelní český překlad. 

Orfické zlomky 1

Diels-Kranz 1 A (Orfická testimonia A1-a16). Řecký originál a paralelní český překlad. 

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter