Orfické zlomky 4 (Papyrus Derveni A)

Papyrus Derveni je nejstarší papyrus s filosofickým textem a nejstarší papyrus nalezený na evropské půdě. Níže popis a originál textu (1a.1. - 8.10).

Byl nalezen roku 1962 při vykopávkách antického pohřebiště u vsi Derveni v severním Řecku, něco přes 10 km severozápadně od Thessaloniky. Z nálezů předmětů je pohřeb datován do let přibližně -340 až -320. Papyrus byl použitý při žárovém pohřbu na přelomu řecké klasické a hellénistické doby. Byl zcela zuhelnatělý, což jej zachránilo od úplného rozpadu. Následovala nešťastná konzervace ve Vídni a řada desetiletí do publikace.

Z papyru je zachováno 26 sloupců (první je nečitelný) a mnoho drobných zlomků, bohužel neznámého pořadí. Papyrus nabízí nejstarší fyzické doklady orfického hymnu, Hérakleita i metody alegorické exegeze.

Text na papyru pochází asi z let -430 až -420, nejspíš z Athén, i když obsahuje také iónské výrazy. Je to anonymní komentář ke starší orfické básni, poměrně detailně komentuje více než 10 řádků orfického hymnu (překrývá se např. s Fr. 21a Kern), dokonce zdůrazňuje nutnost komentovat „verš po verši“, někdy i slovo po slově. Pracuje metodou anaxagorovské alegorické exegeze, jaká bývá připisována také Archeláovi a zvláště Métrodórovi z Lampsaku, k naplnění tohoto cíle však používá myšlenky Hérakleitovy, asi prostřednictvím nějakého staršího komentáře k Hérakleitovi. Nejspíše vychází z prostředí „Délských Potápěčů“, tedy výkladů Hérakleitova spisu, přinesených z Iónie do Athén v -5. století. Hérakleita autor komentáře cituje kupodivu souřadně s „Orfeem“. Citáty jsou v textu papyru výrazně označeny zvláštními čárkami na levém okraji.

V textu Papyru Derveni už byl identifikován paralelní výskyt Hérakleitova zlomku B 3 (v novějších edicích Hérakleita označený B 3a) a zlomku B 94. Ty jsou tedy nejstarším obecně uznávaným fyzickým dokladem jakéhokoliv presokratického textu. Někteří badatelé navrhli identifikovat pár dalších zlomků a my se připojujeme s novými návrhy.

 

Edice:

Anonym, Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik XXXXVII, (47) 1982.

Richard Janko, The Derveni Papyrus, 2002.

Gábor Betegh, The Derveni Papyrus, Cambridge 2004.

Th. Kouromenos, G. Parassoglu, K. Tsantsanoglu, The Derveni Papyrus, Firenze 2006 (dále jen KTP).

A. Bernabé, Poetae epici graeci pars II, fasc. 3, Berlin 2007.


 

1a.1   [                                                                              ].[ ]

        [                                                                          ]ων [ ]

        [                         ]μετα.[                     ]..ουναι     [ ]

        [                         ].ίνεται[                    ]α τῆς τύχης γὰ[ρ]

1a.5   [               λα]μμανε [.]αρ ουτ[..... ...].δε κόσμος    [ ]

        [                                        ].ησασ.οτοσμ.[..... ....]τα κοινὰ   [ ]

        [     ].έστατα [ὅ]σος περὶ κε.[....] λόγωι λέγων [ ]

        [          ]. οὐ κατὰ φύσιν ἀνθρω[πηίου] εὖρος ποδὸς [ ]

        [                         ]. οὐχ ὑπερβάλλων .ι.[.... ὅ]ρους ε[ ]

1a.10  [εἰ δὲ μ]ή, ᾿Ερινύε[ς] νιν ἐξευρήσο[υσι]

        [                                                         ὑπερ]βατὸμ ποῆι κ[ ]

        [                                                                            ].θυο[ ]

        [                                                                       ].στει..σ.[ ]

        [                                                                 ]α τὰ κοινὰ ·[ ]

1a.15  [                                                                       ]υπε.ειν.[ ]

1b.1   [                                                              ]...[.].σ[       ]οσ.[ ]

        [                                                   ].γ γίνετα[ι δὲ σε]μνὸν [ ]

        [                                              ].η ἐξώλεα[ς σφᾶ]ς ποήσειν[ ]

        [                      δ]αίμονες οἳ κάτω [εἰ]σὶγ καὶ τ[ούτων ᾿Ε]ρινύες·

        εἰσὶ δὲ θεῶν ὑπηρέται καὶ ἀνθρώ[πους κολά]ζουσι·

        ὅσαι δὲ εἰσὶν ὅπωσπερ ἄρισται ἁμαρτη[μάτων ποῖ]να[ι,]

        ἐκ τοῦ[δ᾿] αἰτίην [ἴσ]χουσ[ι τὰ] κάλλισ[τα]

        [                                      π]οιοῦσι .[.].[        ]μέχρι ὁ ν[οῦς]

        [                                                  συ]νετ[ώτερος] γίνητ[αι]

1b.10  [                                                                        ]ναστ[ ]

1.1     [                                                  ]....[ ]

        χρη[στη]ριαζομ[ ]

        χρη[σ]τηριαζον[ ]

        αὐτοῖς παριμε..[.... μα]ντεῖον ἐπε.[ ]

        τῶμ μαντευομέν[ων ἕν]εκεν εἰ θεμι[ ]

        ....ιδουδεινα τί ἀ[πισ]τοῦσι, οὐ γινώσ[κοντες τὰ ἐνύ]πνια

        ....τῶν ἄλλωμ πρ[α]γμάτων ἑκαστ[..... .....]ν ἂν

        [.].[.].δειγμάτωμ π[ι]στεύοιεν ὑπὸ .[        ]

        καὶ [τ]ῆς ἄλλης ἡδον[ῆ]ς νενικημέ[νοι         ]σιν

1.10   [.... π]ιστεύουσι α[.]στιν δε...[           ]

        [                                                ].θάνωσι μ[η.]ε γινώ[σ]κωσ[ι]

2.1    [..... ....].[.]ι καὶ θυσ[ί]α μ[....]..υσι..[ ]

        ε[..... ...].μα..ν δύν[.]ται δαίμονας ελ.[ ]

        ρ.[..... ..].ς μεθιστάναι. δαίμονες εμπο[ ]

        ψ[υχ..... .].οι τὴν θυσ[ίαν] τούτου ἔνεκεν [ ]

        οἱ μ[ύστα]ι ὡ[σ]περεὶ ποινὴ[ν] ἀποδιδόντες τοιδε[  ]

        ἱεροῖ[ς] ἐπισπένδουσιν ὕ[δω]ρ καὶ γάλα, ἐξ ὧμπερ καὶ τὰς

        χοὰς ποιοῦσι. ἀνάριθμα [καὶ] πολυόμφαλα τὰ πόπανα

        θύουσιν ὅτι καὶ αἱ ψυχα[ὶ ἀνά]ριθμο[ί ε]ἰσι. μύσται

        Εὐμενίσι προθύουσι κ[....].υ.α.[  ]αγοις· Εὐμενίδες γὰρ

2.10   ψυχαί [εἰ]σιν, ὧν ἕνεκ[εν ..... ..... ...]α θεοῖς θύειν

        .....ιον πρότερον [..... ..... ....]ισγ[.....]ται

        [.....]τεκαι....[                             ]οι

        [         ]λι[ ]

3.1     [                                 ].η καὶ θεμ[ι]τὰ λεγο[..... ..... .].ο γὰρ

        [                                 ]αι εἰπεῖν οὐχ οἷόν τ[ε ..... .... ὀ]νομάτων

        [(τ)άπο]ρρηθέντα. ἔστι δε.[..... ...] πόησις

        [                                        αἰνιγμ] ατώδης [..]. [.....]σαυτ.

        [                                        ].κε θεὰς λέγειν [.. αἰν]ιγματωδῶ[ς]

        [                                          ]αι μὲν οὖγ καὶ .[....]ο πρώτου

        [                                          ]του ῥήματος ὥ[σπερ] καὶ ἐν τῶι

        [                   θ]ύρας γὰρ ἐπιθέ[σθαι κελ]εύσας τοὺς[ βεβήλους]

        [                                                       ]...ειμ φ.[.....] πολλοῖς

3.10   [                                                       ]ν ἀκοὴν [..... .]ντας ...[ ]

        [                                                                          ].ει.[..] [ ]

4.1    [..... ....δ]εδήλω[ται ἐν τῶιδ]ε τῶι ἔπ[ει]·

        [ο]ἳ Διὸς ἐξεγένοντο [ὑπερμεν]έος βασιλῆος.

        ὅπως δ᾿ ἄρχεται ἐν το[ῖσδε δη]λοῖ·

        Ζεὺς μὲν ἐπεὶ δὴ [πατρὸς ὲο]ῦ πάρα θέ[σ]φατον ἀρχὴν

        [ἀ]λκήν τ᾿ ἐγ χείρεσσι ἔ[λ]αβ[εγ κ]αὶ δαίμον[α] κυδρόν.

        [τα]ῦτα τὰ ἔπη ὑπερβατά ἐό[ν]τα λανθά[νει],

        [..].ιν δὲ ὧδ᾿ ἔχοντα· Ζεὺς μὲν ἐπεὶ τ[ὴν ἀλ]κὴν

        [πα]ρὰ πατρὸς ἑοῦ ἔλαβεγ καὶ δαίμονα [κυδρ]όν.

        [χρὴ ὧ]δ᾿ ἔχοντα οὐκ ἀκούειν τὸν Ζᾶ[να ..... ..]τει

4.10   [..... ..]ες ἀλλὰ τὴν ἀλκὴν λαμβ[αν]

        [..... ...]οντα παρὰ θέσφατα δ[ ]

        [..... .....].κ. γὰρ τούτωι μα[ ]

        [..... ..... ἀ]νάγκην νομιζομ[ ]

        [..... ....] καὶ μαθὼν ο.ο...[ ]

5.1     ...αιτ.[...].ην οὖν τοῦ ἰσχυρ[ο]τάτου ἐπόη[σεν   ]

        εἶναι ὡσ[περ]εὶ παῖδα πατρός. οἱ δὲ οὐ γινώσκον[τες]

        τὰ λεγό[μεν]α δοκοῦσι τὸν Ζᾶνα παρὰ τοῦ αὑτο[ῦ]

        πατρὸς [τὴν] ἀλκήν [τε καὶ] τὸν δαίμονα λαμμά[νειν].

        γινώσκ[ων] οὖν τὸ [..... .] μεμειγμένον τοῖς

        ἄλλοις ὅτι ταράσσοι καὶ κ[ωλ]ύοι τὰ ὄντα συνίστασθαι

        διὰ τὴν θάλψιν ἐξαλλασ[σ..]..τε ἱκανόν ἐστιν

        ἐξαλλαχθὲμ μὴ κωλύ[ειν τὰ] ὄντα συμπαγῆνα[ι].

        ὅσα δ᾿ ἂ[ν] ἁφθῆι ἐπικρα[τεῖται. ἐπικ]ρατηθὲν δὲ μίσγεται

5.10   τοῖς ἄλ[λο]ις. ὅτι δ᾿ ἐγ χείρ[εσσιν ἔλαβ]εν ἠινίζετο

        ὥσπε[ρ τ]ἆλλα τὰ π[  ].ομεν [....]α

        [βε]βαιότατα νοει[  ]ν ἰσχυρός.

        ἔφη τὸν Ζᾶνα τ.[  ]ν δαίμονα

        [ὡ]σπερεὶ ε[                                 ἰσχ]υροῦ.

6.1    καὶ λέγει[ν· οὐ γ]ὰρ λέ[γ]ειν οἷόν τε μὴ φωνοῦντ[α].

        ἐνόμιζε δὲ τὸ αὐτὸν εἶναι τὸ λέγειν τε καὶ φωνεῖν.

        λέγειν δὲ καὶ διδάσκειν τὸ αὐτὸ δ[ύ]ναται· οὐ γὰρ

        οἷόν τε δι[δ]άσκειν ἄνευ τοῦ λέγειν ὅσα διὰ λόγων

        διδάσκετα[ι]. νομίζεται δὲ τὸ διδάσκειν ἐν τῶι

        λέγειν εἶν[αι]. οὐ τοίνυν τὸ μὲν διδάσκειν ἐκ τοῦ

        λέγειν ἐ[φημί]σθη τὸ δὲ λέγειν ἐκ τοῦ φωνεῖν,

        τὸ δ᾿ αὐτὸ[ν δύνα]ται φωνεῖγ καὶ λέγειν καὶ διδάσ[κειν].

        οὕτω[ς οὐδὲγ κωλ]ύει πανομφεύουσαγ καὶ [πάντα]

6.10   διδά[σκουσαν τὸ αὐτ]ὸ εἶναι.

        τροφ[  ].....ι[..].αι ὅτι [ἅ]σσα

        ὁ ἥλι[ος  ]αύει τα[ῦ]τα ἡ νὺξ τ.[ ]

        σ[  ] ἅσσα ὁ ἥλ[ι]ος. [..]ρ[                                       ] τα[ ]

7.1     [τ]ῆς νυκτός. ἐξ ἀ[δύτοι]ο δ᾿ αὐτὴν [λέγει] χρῆσαι

        γνώμην ποιού[με]νος ἄδυτον ε[ἶ]ναι τὸ βάθος

        τῆς Νυκτός· οὐ γ[ὰρ] δύνει ὥ[σ]περ τὸ φῶς, ἀλλά νιν

        ἐν τῶι αὐτῶι μέ[νο]ν αὐγὴ κατα[λ]αμμάνει.

        χρῆσαι δὲ καὶ ἀρκέσαι ταὐτὸ [δύ]ναται.

        σκέψασθαι δὲ χρὴ ἐφ᾿ ὧι κεῖτα[ι τὸ] ἀρκέσαι

        καὶ τὸ χρῆσαι.

        χρᾶν τὸνδε τὸν θεὸν νομίζον[τες ἔρ]χονται

        [π]ευσόμενοι ἅσσα ποῶσι· τα.[..... ..]ωι λέγει·

7.10   [ἡ δὲ] ἔχρησεν ἅπαντα τά οἱ θέ[μις .. .....]αι

        [.....].ις ἐδήλωσεν ὅ[τ]ι ο[ ]

        [  ].ονται[ ]

8.1    καὶ ἀφ.[...].· τὸ δ᾿ ἐχόμε[νον ἔπ]ος ὧδ᾿ ἔχει·

        ὡς α[.... κα]τὰ καλὸν ἕδος νιφόεντος ᾿Ολύμπου.

        ῎Ολυμπ[ος καὶ χ]ρόνος τὸ αὐτόν· οἱ δὲ δοκοῦντες

        ῎Ολυμπ[ογ καὶ ο]ὐρανὸν [τ]αὐτὸ εἶναι ἐξαμαρ-

        τάν[ουσι]ν, [οὐ γ]ινώσκον[τε]ς ὅτι οὐρανὸν οὐχ οἷόν τε

        μακ[ρό]τερον ἢ εὐρύτε[ρο]ν εἶναι, χρόνον δὲ μακρὸν

        εἴ τις [ὀνομ]άζο[ι] οὐκ ἂ[ν ἐξα]μαρτάνοι· ὁ δὲ ὅπου μὲν

        οὐρανὸν θέ[λοι λέγειν, τὴμ] προσθήκην εὐρὺν

        ἐποεῖτο, ὅπου [δὲ ῎Ολυμπον, τοὐ]ναντίον, εὐρὺμ μὲν

 8.10  οὐδέποτε, μα[κρὸν δέ·    νιφόεντα] δὲ φήσας εἶναι

        τῆι [δ]υνάμει ε[  ]ι νιφετώδει [   ]

        [....] νιφετω[  ]...ονε[ ]

        [.....]αμ[ ]

... pokračování v dalším článku


ZDROJ
http://www.fysis.cz/presokratici/vstup/orfika.htm

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2016

Další obsah této kategorie

Orfika

Orfické mýty jsou záhadnou vrstvou řeckého myšlení. Nevíme, jak je orfické hnutí staré, a přesně vzato ani to, která podání máme označovat jako orfická. Orfické zpěvy považují samy sebe za něco výlučného, prezentují se jako dědictví bájného thráckého pěvce Orfea, který pro svoji ženu Eurydiku neváhal sestoupit do podsvětí. 

Orfické zlomky 8

Orfický hymnus X. - Na Fysis (Orphei hymni, ed. W. Quandt; Berlin, Weidmann 1962, 1973). Řecký originál.

Orfické zlomky 7

Astrologický fragment - O znameních zodiaku (Fragmentum astrologicum, ed. M.A. Sangin, Codices Rossici - Catalogus codicum astrologorum Graecorum 12; Brussels, Lamertin 1936, p. 158-161). Řecký originál.

Orfické zlomky 6

Zlomky Giannini (Paradoxographorum Graecorum reliquiae, Milan 1965). Řecký originál.

Orfické zlomky 5

Malý výběr z edice Kern. Řecký originál a paralelní český překlad. 

Herakleitos v Papyru Derveni

Významná část komentáře z Papyru Derveni asi pracuje s raně klasickým komentářem k Hérakleitovi. Obsahuje tedy četné narážky na Hérakleita, parafráze jeho textu a v některých případech i přímé citáty. Zde uvádíme širší kontext papyru, zatímco v edici Hérakleita se omezujeme na jednotlivé řádky textu.

Orfické zlomky 4 (Papyrus Derveni B)

Druhá část Pypyrus Derveni (9.1 - F.16). Originální text.

Orfické zlomky 3

Diels-Kranz 1 B (B13/1-B23). Řecký originál a paralelní český překlad. 

Orfické zlomky 2

Diels-Kranz 1 B (B1-B12/3). Řecký originál a paralelní český překlad. 

Orfické zlomky 1

Diels-Kranz 1 A (Orfická testimonia A1-a16). Řecký originál a paralelní český překlad.