Parcha saflorová - Maral (Leuzea carthamoides, Rhaponticum carthamoides)

Maralí kořen je tradiční posilující a omlazující bylina pocházející z Altaje. Bylina působí především jako: adaptogen - zvyšuje fyzickou i psychickou odolnost a odstraňuje únavu a afrodiziakum - posiluje pohlavní orgány a prohlubuje milostný prožitek

Lidová medicína využívá tuto rostlinu jako tonizující a adaptogenní prostředek při astenii, vyčerpanosti organizmu, v rekonvalescenci po operacích nebo intoxikacích. Harmonizuje především funkci jater, žaludku, sleziny, tlustého střeva a osrdečníku. Díky tomu si tělo všechny případné disharmonie upravuje přirozenou cestou.
Podle výzkumů z posledních let má MARAL - Leuzea saflorová účinek blízký účinku ženšenu. 
posiluje obranyschopnost organismu (imunitu) - imunostimulant
silného povzbuzujícího účinku "maralího kořene" se používá při doléčování nemocí jako jsou rakovina, nádorová onemocnění, syndrom chronické únavy, mononukleóza či borelióza
působí tonizačně, má pozitivní vliv na centrální nervovou soustavu, např. schopnost zlepšovat paměť, učení, koncentraci
má výrazně afrodisiakální účinky, pomáhá při pohlavní impotenci neorganického původu, příznivě stimuluje funkci pohlavních žláz
doporučuje se pití čaje i při neplodnosti (oba partneři)
snižuje hladinu cukru - diabetes a cholesterolu v krvi
příznivě ovlivňuje regeneraci jaterní tkáně, užívá se při intoxikaci
zlepšuje zásobování mozku kyslíkem
výrazně zvyšuje adaptabilitu organismu, tj. snižuje únavu a zvyšuje fyzickou i duševní odolnost
velmi dobře působí při astenii, depresích a nadměrné dráždivosti
pomáhá při bolestech hlavy, migrénách
vyrovnává krevní tlak a čistí cevy
odstraňuje nechutenství a podporuje trávení
rychle se vstřebává a navrací tělu svěžest a vitalitu

Proč se leuzea nazývá "maralí kořen"? 
Název získala díky prvním ruským osadníkům na Altaji. Ti zjistili, že na podzim jeleni marali vykopávají kopýtky kořeny této rostliny a s chutí je požíraj. Ty jim umožňují přežít krutou sibiřskou zimu a zajišťují do určité míry jejich dobrou reprodukci. Lidé se z těchto poznatků poučili, začala tento "bodlák" užívat i v lidové medicíně jako vhodný prostředek při úbytku sil. Traduje se, že pomáhá od 14 chorob a omlazuje, Tatarům navíc slouží jako afrodiziakum.
Další názvy pro tuto bylinu: leuzea rapontika, leuzea šustivá, maralí kořen, maralový kořen, parcha světlicová, rapontika nebo saflor.

Původ a rozšíření
Leuzea saflorová pochází ze sibiřských luk severovýchodního Rusku. K jejímu objevení tamními obyvateli se váže příběh. První osadníci přežívali kruté rozmary sibiřského počasí jen velmi těžko. Nekonečná zima, teploty hluboko pod bodem mrazu a ledové vichry. Lidé se snažili na toto roční období pečlivě připravit a proto jejich pozornosti nemohl uniknout ani na Sibiři bohatě rozšířený jelen maral. Od podzimu se totiž jeleni chodili pást do míst, kde rostla právě Leuzea, kopýtky vyhrabávali její kořeny ze země a v hojném množství si na nich pochutnávali. Kořen dodával zvířatům potřebnou sílu díky které jeleni nejen přežili zimu, ale na konci jara se dočkali i četného potomstva. V dnešní době se tato květina dá úspěšně pěstovat i v České republice.

Botanický popis rostliny
Leuzea saflorová je vytrvalá bylina patřící do čeledi hvězdicovitých. Od toho se odvíjí i její vzhled podobný v Čechách velmi rozšířenému bodláku obecnému. Dlouhé střídavé zpeřené listy, jejichž spodní část pokrývá samet připomínající povlak. Pro Leuzeu jsou charakteristické fialové květy uspořádané do kulovitého úboru. Květina může dosáhnout vzrůstu dospělého muže – až 180 cm.

Využití
Parcha saflorová neboli maral se již po několik staletí považuje za výtečný adaptogen, který pomáhá organismu zlepšovat adaptaci na stres, slabosti a na výkyvy prostředí. Posiluje nejen ducha, ale také tělo. Podává se v některých případech jako anabolikum k podpoře růstu svalové hmoty bez pozorování nežádoucích účinků (velmi běžně se vyskytujících při aplikacích hormony).

Badatelé z východní Evropy studovali v minulém století kořen leuzey v mnoha případech a např. zmiňují pozitivní efekt extraktu maralu na zlepšení schopnosti přežít a schopnosti lépe adaptovat laboratorní zvířata na zhoršené prostředí (až extrémní) a ztížení klimatických podmínek oproti kontrolní skupině. Jedna publikace uzavřela proběhlé experimenty závěrečným hodnocením "zlepšení" vývoje u mláďat hlodavců a nárůst celkové tělesné hmotnosti při orgánovém vývoji zvířat.

U zdravých jedinců je výsledný efekt maralového kořene nižší než u nemocných, nicméně z tradice vyplývají fakta, že je výhodné užívat maral preventivně proti procesu stáří a ke zvýšení chutě do práce a do života. Podnikavé osoby jistě potěší, že pravidelné užívání leuzey může vést k efektivnější produktivitě a pracovnímu nasazení o několik hodin déle. Navíc maral zvyšuje trpělivost, uklidňuje a zlepšuje psychický výkon.

Obsahové látky kořene parchy - maralu totiž zvyšují koncentraci nitrobuněčných fosfátů zásobního glykogenu a podporují jeho metabolické využití. Má se také za to, že pomáhá snižovat únavu a zvyšovat odolnost - tento účinek nalezl největšího využití ve vytrvalostních sportech. Pravidelným užíváním kořene maralu se může docílit zvýšení fyzické odolnosti a odstranění chronické únavy.

Existují některé záznamy popisují podávání maralu atletům a pozorování zvýšení vytrvalosti, rychlosti reflexů a koncentrace, přičemž sportovci se prý později unavili a rychleji se zotavili a regenerovali svaly a mohli opět trénovat (Saratikov 1966). Kořen leuzey "radix leuzeae carthamoides" je součástí ruského lékopisu a vodné roztok byliny jsou k dostání na trhu v tabletách obsahující ecdysten. Jiní trenéři podávali svým svěřencům kořen maralu k dosažení vyšší rychlosti a síly. Není překvapením, když sportovci (objevilo se hodně u plavců) vyprávěli o zlepšení výkonu při pravidelném užívání extraktu z maralího kořene, eleutherokoku a rhodioly.

Z lidového měřítka podporuje přirozenou obranyschopnost a využívá se běžně jako imunostimulant v boji proti infekcím různé etiologie. Povzbuzujícího účinku se také využívá k doléčení některých náročných infekčních onemocnění jako jemononukleóza či borelióza. Podobného efektu se snaží léčitelé dosáhnout po stavech akutních hepatitid (žloutenky), přicystách a při některých zánětlivých onemocněních epidermis. Některé herbáře doporučují maral při vyčerpanosti organismu, během rekonvalescence po náročných operacích a po intoxikaci některými látkami.

Podporu imunitního systému se v lidové léčbě dosahuje při některých rakovinných onemocnění s nálezy nádorových lézí. Zdá se, že obsahové látky parchy – maralu zmírňují některé nežádoucí účinky po ozařování nebo po chemoterapii. Ohledně popisu imunitního systému jsou dostupné publikace popisující inhibici jaderného faktoru kappa B (NFkB). Některé látky flavonoidní povahy mají prokázanéantioxidační účinky a snižují aktivitu oxidativního zážehu (ROS). Obsahové látky vykazují mírný analgetický a antiflogistický (protizánětlivý) účinek, pokud jsou ovšem podávány v optimální terapeutické koncentraci. Není proto náhodou, že lidová medicína využívá výluhy z kořene maralu při bolestech hlavy (také při migrenózních stavech) nebo zad.

Parcha saflorová nebo maral se používá v tradiční medicíně jako tonikum, pozitivně ovlivňuje a nabuzuje centrální nervovou soustavu, schopnost zlepšovat paměť, učení (zvýšením krevního zásobení kyslíkem do mozku). Zdá se také, že leuzea zlepšuje organizační schopnosti, snižuje projevy psychóz (zvláště ty negativní), ulevuje při fobiích, snižuje symptomatologii při Parkinsonismu a zmírňuje neurózy. Parcha saflorová pomáhá z pohledu lidové medicíny se smyslovými poruchami, zmírňuje potíže se sluchem a při šelestech a hučení uvnitř sluchového aparátu.

Někteří lidoví léčitelé používají maral v kombinaci k léčbě impotence (u neplodnosti se podporuje užívání u obou partnerů) a stimulaci funkcí pohlavních žláz využívajíce také jejího afrodisiakálního účinku. V některých oblastech se používá maral k prohloubení milostného prožitku pro oba partnery. Stejně se podává při obtížné snaze o početí.

Lidová medicína doporučuje maral ke zlepšení některých parametrů na periferii. Podle lidové tradice totiž snižuje hladinu plasmatického cukru a celkového cholesterolu v krvi. Kořen maralu udržuje pevné kosti a zabraňuje zpětné resorbci vápníku z kosterní tkáně. Napomáhá také jaterní tkáni se regenerovat a pomáhá s metabolizací některý látek, pomáhá vyplavovat toxiny (zvláště pak metabolity alkoholu).

Podobně napomáhá ochraňovat tkáň žaludku, sleziny a tlustého střeva. Maral navíc mírně zvyšuje apetit, snižuje nechutenství a podporuje trávení (sám maral se velice rychle vstřebává). Maral - leuzea se dále využívá při potřebě posilovat ledviny, sleziny, tlusté střevo, k harmonizaci funkcí žaludku a k úpravě činnosti vylučovacích orgánů k optimu.Mírně zvyšuje tlak, pomáhá při bolestech hlavy, zmírňuje mírné deprese (zlepšuje pocit optimismu a přístupu k životu a životnímu nezdaru) a nadměrnou podrážděnost.

Účinné látky
Ohledně afrodiziakálního účinku na mužskou populaci se zřejmě nejvíce zapojují látky steroidní povahy, a sice inokosterony a ekdysterony (nejvíce obsažených na jaře, látky 5 beta-cholest-6-on-7-eny). Na buněčné úrovni je jedna látka, 20-hydroxyecdyson, schopna zesílit produkci bílkovin. Leuzea obsahuje vysoké koncentrace bílkovin (také s enzymatickou úlohou), olejů (mastné kyseliny), vitamínů (provitamin A a vitamin C), alkaloidů, silic, tříslovin, kumarinů, flavonoidů (kaempferol, kvercetin, patuletin, quercetin-5-glykosid, isorhamnetin-glykosid), minerálů (fosfor), polysacharidů (také inulin), pryskyřic, polyacetylenů, triterpenoidních glykosidů, deriv&aa cute;tů thiofenu a vlákniny. Velkou skupinou jsou také seskviterpenické laktony (ze skupiny guajanolidů lze zmínit cynaropikrin a cebelin E). Díky své pestrosti látek a jejich vysoké koncentraci se maral někdy doporučuje jako zemědělské krmivo.

Tradiční dávkování
Tradičním receptem na přípravu Maralího kořene je odvar. Nasekanou podzemní část rostliny (asi 2 lžičky) nejprve 1 minutu vaříme a poté 20 minut louhujeme. Takto připravený nápoj si vychutnáváme po jednom šálku v ranních a poledních hodinách. Účinek na lidský organismus má i tinktura, tedy Maralí kořen dlouhodobě naložený v lihovém roztoku. Tinkturu užíváme po 15 kapkách ve stejných denních dobách jako odvar.

Pěstování
Leuzeu je velmi jednoduché pěstovat. Semena sejeme do lehčích půd, které jsou bohaté na živiny. Leuzea je vytrvalá bylina a v 1.roce pěstování vyroste pouze do růžice listů, v dalších letech se vytahne do již zmíňené výšky. Pokud chceme kořen maralu sklízet, učiníme tak co nejpozději na podzim.

Zdroj: 
https://www.salviaparadise.cz/herbar-rostlin-maral-leuzea-carthamoides-c-736_812.html
http://www.honzazkrkonos.cz/?page_id=653
http://www.bylinybylin.cz/vegetalis/eshop/400-1-Vsechny-produkty/0/5/234-MARAL-koren-LEUZEA-PARCHA-50g

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2017

 

Další obsah této kategorie

Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis)

Šišák je nenápadná léčivá bylinka, která pochází z Dálného východu. Bylina šišák je velice oblíbená v tradiční čínské medicíně. Léčivých účinků se využívají v tibetské medicíně a taková tradiční ruská přírodní medicína si ji velmi považuje. 

Rozchodnice růžová (Rhodiola rosea)

Zlatý kořen je naprosto výjimečná rostlina. Po dlouhých výzkumech došli odborníci k závěru, že jako adaptogen je Rhodiola rosea mnohem účinnější než jiné adaptogeny, včetně sibiřského žen-šenu – Panax ginsengu, Shiandry a Aralii. 

Kapradí (Dryopteris Filis-mas)

"O Beltainu utrhněte listy kapradí, které jsou ještě svinuté do spirál a usušte je nad beltainovým ohněm. Získáte mocný talisman pro následující rok." Slované věřili v zázračný květ kapradí, který činil svého majitele neviditelným a zprostředkoval mu všechna tajemství přírody. 

Zásady práce s magickým drogami

H. E. Douval, který se intenzivně zabýval prací s magickými drogami, stanovil následující základní pravidla pro jejich používání.

Mochomůrka červená (Amanita Muscaria)

Posvátná houba muchomůrka červená se nejčastěji spojovala s rituály sibiřských šamanů. Nové výzkumy ale ukazují, že psychotropní účinky muchomůrek byly známy již od doby kamenné v celé Asii i Evropě, odkud se znalost rituálního použití muchomůrek rozšířila do mnoha oblastí Ameriky. Podle legendy Korjaků vznikly muchomůrky ze slin nejvyššího boha, a proto je prý na místě je jako boží dar přijímat. Po požití čerstvých, sušených nebo vařených muchomůrek upadne šaman do jasnovidného transu během kterého je schopen cestovat jinými světy, komunikovat s duchy předků nebo navázat kontakt s těmi entitami, jejichž pomoc potřebuje. Může nahlédnout do budoucnosti nebo minulosti, najít východisko z ohrožující situace a podobně.

Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea)

Phalaris arundinacea (dříve nazývaná Baldigera arundinacea) je vlhkomilná travina. Má sivozelený oddenek plazivý, článkovaný, šupinatý. Stébla jsou přímá, 0,5-2m (výjimečně až 3m) dlouhá, pevná, hladká, na bázi šupinatá. Tmavozelené listy mají 10-35 cm dlouhé a 0,6-2 cm široké, ploché a dlouze zašpičatělé čepele. 

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je vytrvalá, až 120 cm vysoká dřevnatějící bylina s listnatými lodyhami, zakončenými volnými latami žlutých úborů, náležející do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).

Podběl lékařský (Tussilago farfara)

Podběl lékařský (Tussilago farfara), někdy také podběl obecný, je vytrvalá léčivá rostlina s dlouhým plazivým oddenkem. Listy začínají růst až po odkvětu. Vyskytuje v celé Evropě a v Asii. U nás se roste převážně na vlhkých místech, na polích, u vody, na loukách, na březích potoků a v příkopech.

Jalovec obecný (Juniperus communis)

Jalovec obecný (Juniperus communis) je keřovitá až stromovitá dřevina z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) rostoucí jako podrost jehličnatých (obzvláště borových) lesů, na pastvinách a stráních. Na území České republiky je vinou úbytku přirozených stanovišť a brutálního sběru jalovcových šištic (nepravý plod) dnes již v některých krajích velice vzácný a je proto řazen mezi ohrožené druhy flóry ČR. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Jednoletá až dvouletá, až 2,5 m vysoká bylina páchnoucí při vadnutí po myšině. Lodyha přímá, bohatě větvená, rýhovaná, dutá, lysá, ojíněná, v dolní části červeně skvrnitá. Listy zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, až 50 cm dlouhé, dolní řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, lístky řapíčkaté. 

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Jednoletá až dvouletá, žláznatě chlupatá, nepříjemně páchnoucí, 20 až 90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, téměř oblá, hustě chlupatá, zelená. Listy v přízemní růžici dlouze řapíkaté, v obrysu vejčité, chobotnatě peřeně zubaté, záhy odumírající, lodyžní listy střídavé, sbíhavou bází přisedlé, poloobjímavé, žláznatě chlupaté, tvarem podobné listům přízemním. 

Rulík zlomocný (Atropa Bella-Donna)

Vytrvalá, 50 až 180 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, oblá, plná, kratičce pýřitá, fialově naběhlá. Listy střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, kopinatě vejčité, vejčité nebo eliptické, klínovitě zúžené v řapík, celokrajné, zejména na žilkách krátce pýřité. 

Durman obecný (Datura stramonium)

Jednoletá bylina rozložitého vzrůstu. Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. 

Čarodějná mast (Unguentum sabbati)

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis Linné)

Původním domovem šalvěje je Středomoří. Šalvěj byla odpradávna velmi ceněna bylinka, což je patrné již z latinského „salve“, tedy léčit. Sypala se také na hroby, nebo se vysazovala na znamení upřímné vzpomínky. Používá se také v mnoha kulturách jako velmi silný purifikační činitel. Součástí fluidických kondenzátorů. (Dov)

Andělika lékařská (Angelica archangelica)

Tato vysoká bylina se řadí k nejcennějším léčivým rostlinám. Jejich léčebných vlastností využívali již starověcí mniši, kteří ji pěstovali v klášteře jako lék proti moru. Přidávala se také do koupelí proti cizí kletbě či uřknutí. Používá se do fluidických kondenzátorů. (Dov)