Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je vytrvalá, až 120 cm vysoká dřevnatějící bylina s listnatými lodyhami, zakončenými volnými latami žlutých úborů, náležející do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
dle Wendys: 
POPIS:
Vytrvalá, plstnatě chlupatá, 50 až 150 cm vysoká bylina výrazně hořké chuti. Lodyha rýhovaná, větvená, bohatě olistěná, v dolní části dřevnatějící. Přízemní listy dlouze řapíkaté, 3x peřenodílné, úkrojky kopinaté, tupé, lodyžní listy střídavé, méně dělené, přisedlé až krátce řapíkaté. Úbory v bohatě větvené latě, 3 až 4 mm v průměru, nící, žluté, převážně trubkovité, zákrovní listeny šupinovité, blanitě lemované, listeny nedělené, kopinaté. Kvete v VII až X.
STANOVIŠTĚ:
Podél cest, kamenitá místa, skalnaté stráně, rumiště, sutě, meze, na půdách vápnitých a dusíkatých, stanoviště teplé.
ROZŠÍŘENÍ:
Původně zřejmě jen v západní Asii, jižní Evropě a v severní Africe, v současnosti roste vedle původního areálu rozšíření v téměř celé Evropě, v Severní i Jižní Americe i na Novém Zélandu. V ČR se vyskytuje roztroušeně, místy (zejména v teplých oblastech) až hojně.
LÉČITELSTVÍ:
Sbírá se kvetoucí nať (Herba absinthii) odřezáváním asi 5 až 10 cm nad zdřevnatělou částí lodyhy, kvalitnější drogou je však pouze list sdrhnutý společně s květem (Folium cum flos absinthii). Suší se rychle ve stínu nejlépe zavěšen ve svazcích (v případě natě) nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Droga má výrazně hořkou, až odpornou chuť (ostatně latinské druhové jméno je odvozeno od řeckého slova apsinthion, což v překladu znamená "to, co se nedá pít" - od stejného základu je mimochodem odvozeno i slovo abstinence).
Droga obsahuje zejména silice (asi 0,2 až 0,5%), jejichž nejdůležitější složku tvoří toxický thujon (=tujón, tujon, thujón) a thujol. Dále je přítomen kandiden, felandren, hořké seskviterpenové laktony, glykosidní hořčiny absinthin a anabsinthin, flavonoidy, třísloviny, kvercetin, pryskyřice, flavonoid artemisetin, organické kyseliny a jiné látky.
Pelyněk mohutně podporuje tvorbu žaludečních šťáv, působí dezinfekčně, tlumí křeče, premenstruační napětí i menstruační bolesti, působí na činnost žlučníku a jater. Užívá se nejčastěji při nechutenství, zvracení, střevních kolikách, průjmu, při nedostatku žaludečních šťáv a při žlučníkových poruchách.
Obvykle se podává ve formě nálevu, který je však nutno pečlivě dávkovat: Jednorázová dávka by neměla překročit 1 g drogy, denní dávka by neměla být vyšší než 3 g. Vzhledem k tomu, že některé látky se z pelyňku jen obtížně luhují do vody, je účinnější formou tinktura nebo pelyňkové víno či likér.
POZOR: Předávkování pelyňkem může vyvolat otravy, při kterých může dojít k poškození nervové soustavy, jež se projevuje křečemi, stavy opojení, v těžších případech i bezvědomím, ochrnutím a postupnou ztrátou inteligence. Lehčí otravy se projevují ošklivostí, dávením a bolestmi hlavy. Pelyněk by rovněž neměly užívat kojící a těhotné ženy (ve větších dávkách může vyvolat potrat). 
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3.
DALŠÍ UŽITÍ:

Pelyněk pravý se podobně jako pelyněk černobýl užívá jako koření.
Z pelyňku pravého se vyráběl pověstný alkoholický nápoj absint. Vzhledem k tomu, že jeho nadměrné užívání nezřídka vedlo k těžké závislosti, pomatenosti a někdy i demenci, je jeho výroba v současnosti v celém (nebo téměř celém?) světě zakázána (absint dnes běžně prodávaný v obchodech neobsahuje již ty látky - tj. zejména thujon a další silice - pro které byl dříve tak oblíben, neboť pelyněk se při jeho výrobě již neluhuje v alkoholu, ale jen v teplé vodě, v níž je thujon nerozpustný). Ve velmi malém množství se ale dodnes přidává do některých likérů a do vermutu.
PELYNĚK V ČESKÉM HERBÁŘI Z ROKU 1899:
Pelyněk (Artemisia), rostlina vůbec známá. Rozeznává se několik druhů; obyčejný má tlustý kořen, roste v plotech, na rumu; lodyha jest přímá, 1—2 m. vysoká. Listí vespod jest bělavé, chlupaté, květ jest malý, žlutý.
Kořen užívá se proti padoucnici; též čmýru podporuje prý; horský či alpský, nalézá se v Alpách, užívá se proti rozličným neduhům, proti průjemu, kurdějím, dávení, vodnatelnosti, kolice a j.; pobřežní či pomořský roste na břehu mořském a má silnou vůni.
Pelyněk všech druhů vůbec užívá se proti padoucnici, zvláště u dětí a dívek dospívajících; též u žen, kdy přestává čmýra; proti šlemu při katarrhu, též v žaludku, trpí-li zažívání. Dává se ve způsobě prášku 2krát denně.
V jiných nemocích dává se tinktura; šťáva z kořene smíchá se s lihem a užívá se denně 5—10 kapek.
Odvar s vínem a pivem podporuje porod, čmýru pak zvláště; výpary pelyňku vyhánějí mrtvý plod.
Údy slabé sílí, natíráme-li je pelyňkem, heřmánkem a šalvějí ve víně vařenými. Dětem, jimž rostou zuby, dává se thé — odvar pelyňku. Obkladky, lázně pelyňkové účinkují dobře při dně a hostci.
Ve zvěroléčitelství užívá se pelyňku proti neduhům ústrojů zažívacích a zasluhuje přednost, zvláště týče-li se zvířete slabšího. Užíti se ho může vůbec, kde se hodí jakýkoli lék hořký. Dává se jako prášek neb odvar.
Prášek hodí se pro ovce, jimž přimíchá se do tluči neb otrub se solí a jalovcem nebo s jinými prostředky vonnými, na př. s puškvorcem. Kdyby to ovce nežraly, dá se jim ve způsobě odvaru. Také proti zánětům se potřebuje za obkladek, třeba čerstvý, nebo odvar z něho k omývání.

http://botanika.wendys.cz/kytky/K474.php

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2014

Další obsah této kategorie

Parcha saflorová - Maral (Leuzea carthamoides, Rhaponticum carthamoides)

Maralí kořen je tradiční posilující a omlazující bylina pocházející z Altaje. Bylina působí především jako: adaptogen - zvyšuje fyzickou i psychickou odolnost a odstraňuje únavu a afrodiziakum - posiluje pohlavní orgány a prohlubuje milostný prožitek

Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis)

Šišák je nenápadná léčivá bylinka, která pochází z Dálného východu. Bylina šišák je velice oblíbená v tradiční čínské medicíně. Léčivých účinků se využívají v tibetské medicíně a taková tradiční ruská přírodní medicína si ji velmi považuje. 

Rozchodnice růžová (Rhodiola rosea)

Zlatý kořen je naprosto výjimečná rostlina. Po dlouhých výzkumech došli odborníci k závěru, že jako adaptogen je Rhodiola rosea mnohem účinnější než jiné adaptogeny, včetně sibiřského žen-šenu – Panax ginsengu, Shiandry a Aralii. 

Kapradí (Dryopteris Filis-mas)

"O Beltainu utrhněte listy kapradí, které jsou ještě svinuté do spirál a usušte je nad beltainovým ohněm. Získáte mocný talisman pro následující rok." Slované věřili v zázračný květ kapradí, který činil svého majitele neviditelným a zprostředkoval mu všechna tajemství přírody. 

Zásady práce s magickým drogami

H. E. Douval, který se intenzivně zabýval prací s magickými drogami, stanovil následující základní pravidla pro jejich používání.

Mochomůrka červená (Amanita Muscaria)

Posvátná houba muchomůrka červená se nejčastěji spojovala s rituály sibiřských šamanů. Nové výzkumy ale ukazují, že psychotropní účinky muchomůrek byly známy již od doby kamenné v celé Asii i Evropě, odkud se znalost rituálního použití muchomůrek rozšířila do mnoha oblastí Ameriky. Podle legendy Korjaků vznikly muchomůrky ze slin nejvyššího boha, a proto je prý na místě je jako boží dar přijímat. Po požití čerstvých, sušených nebo vařených muchomůrek upadne šaman do jasnovidného transu během kterého je schopen cestovat jinými světy, komunikovat s duchy předků nebo navázat kontakt s těmi entitami, jejichž pomoc potřebuje. Může nahlédnout do budoucnosti nebo minulosti, najít východisko z ohrožující situace a podobně.

Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea)

Phalaris arundinacea (dříve nazývaná Baldigera arundinacea) je vlhkomilná travina. Má sivozelený oddenek plazivý, článkovaný, šupinatý. Stébla jsou přímá, 0,5-2m (výjimečně až 3m) dlouhá, pevná, hladká, na bázi šupinatá. Tmavozelené listy mají 10-35 cm dlouhé a 0,6-2 cm široké, ploché a dlouze zašpičatělé čepele. 

Podběl lékařský (Tussilago farfara)

Podběl lékařský (Tussilago farfara), někdy také podběl obecný, je vytrvalá léčivá rostlina s dlouhým plazivým oddenkem. Listy začínají růst až po odkvětu. Vyskytuje v celé Evropě a v Asii. U nás se roste převážně na vlhkých místech, na polích, u vody, na loukách, na březích potoků a v příkopech.

Jalovec obecný (Juniperus communis)

Jalovec obecný (Juniperus communis) je keřovitá až stromovitá dřevina z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) rostoucí jako podrost jehličnatých (obzvláště borových) lesů, na pastvinách a stráních. Na území České republiky je vinou úbytku přirozených stanovišť a brutálního sběru jalovcových šištic (nepravý plod) dnes již v některých krajích velice vzácný a je proto řazen mezi ohrožené druhy flóry ČR. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Jednoletá až dvouletá, až 2,5 m vysoká bylina páchnoucí při vadnutí po myšině. Lodyha přímá, bohatě větvená, rýhovaná, dutá, lysá, ojíněná, v dolní části červeně skvrnitá. Listy zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, až 50 cm dlouhé, dolní řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, lístky řapíčkaté. 

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Jednoletá až dvouletá, žláznatě chlupatá, nepříjemně páchnoucí, 20 až 90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, téměř oblá, hustě chlupatá, zelená. Listy v přízemní růžici dlouze řapíkaté, v obrysu vejčité, chobotnatě peřeně zubaté, záhy odumírající, lodyžní listy střídavé, sbíhavou bází přisedlé, poloobjímavé, žláznatě chlupaté, tvarem podobné listům přízemním. 

Rulík zlomocný (Atropa Bella-Donna)

Vytrvalá, 50 až 180 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, oblá, plná, kratičce pýřitá, fialově naběhlá. Listy střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, kopinatě vejčité, vejčité nebo eliptické, klínovitě zúžené v řapík, celokrajné, zejména na žilkách krátce pýřité. 

Durman obecný (Datura stramonium)

Jednoletá bylina rozložitého vzrůstu. Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. 

Čarodějná mast (Unguentum sabbati)

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis Linné)

Původním domovem šalvěje je Středomoří. Šalvěj byla odpradávna velmi ceněna bylinka, což je patrné již z latinského „salve“, tedy léčit. Sypala se také na hroby, nebo se vysazovala na znamení upřímné vzpomínky. Používá se také v mnoha kulturách jako velmi silný purifikační činitel. Součástí fluidických kondenzátorů. (Dov)

Andělika lékařská (Angelica archangelica)

Tato vysoká bylina se řadí k nejcennějším léčivým rostlinám. Jejich léčebných vlastností využívali již starověcí mniši, kteří ji pěstovali v klášteře jako lék proti moru. Přidávala se také do koupelí proti cizí kletbě či uřknutí. Používá se do fluidických kondenzátorů. (Dov)