Platónova geneze

"Egyptská geneze, kterou vám budu diktovat, je překladem geneze, kterou napsal (Platón) po třináctiletém pobytu v Ónu. Mojžíšově počátku zde předchází 26 veršů" (Lasenic, PierreDe/Deník prací se živelnými bytostmi, zápis z 20.4.1940)

Platónova geneze
I.
Od věčnosti před počátkem bylo Pravodstvo.
Nebylo Pravodstvo od věčnosti před počátkem, byl NVN.
Nebyl NVN od věčnosti před počátkem;
ani světlo, ani prostor ho nezvážily.
Nebylo světla, ani prostoru, ani vážícího;
nebylo ani počátku, bylať věčnost,
nebyla věčnost, neznajíc počátku.
Počátkem bylo Slovo a ve Slově se poznala věčnost.
Slovo bylo PTH.
A z toho Slova vyšel Západ věčnosti,
Západ věčnosti jest počátkem
a počátek jest TM.
Zapadnul z vejce Slova
a vykvetl duchem mluveným i mluvícím.
TM jest počátek,
TM jest konec věčnosti,
TM jest západ.
V něm usíná Slovo a v něm se probouzí.
TM jest jeden: Slovo konce, jasu a počátku;
TM jest jeden: Příbytek Myšlenky, jejího světla a prostředků.
Myšlenkou TM(a) jest HR, neboť TM jest tušením člověka.
TM jest Hospodin: Jeden ve Třech a Tři v Jednom. Dále jsou bohové.
Třetí oplodnil Prvního a dva vydal pro Druhého bytí.349
A oba bohové byli tvůrci všeho dalšího života.
Těly byla slova jimi zplozená
a věčné přeměny zrály v tichu jejich úst.
Na počátku (tohoto světa) vyslovili bohové nebe a zemi, NT, GB. Země pak byla neklidná a pustá, když nebe leželo na vodách. Temnoty byly v jejich splynutí a země neměla prostoru, ni dechu. I vyslal Hospodin dech života do prostoru jejich splynutí; Prostorem byla TFNT, dechem ŠV, a v nich se stalo všechno, co zde jest.
A čtvero bylo pak dítek GB(a) a NT.
A ony vyslovily život vyšlý z vod země.
Dva a dva: klad, zápor a jejich opaky.
Oni byli Duchem přírody a z úst jejich vyšla duše Přírody.350
I stvořil Hospodin-Bůh hvězdy zákonů svých na obloze nebeské a dvě veliké, z nichž větší k podobenství podstaty své,
Velkému pak (světlu) určeno, aby dávalo a vládlo dni, malému, aby vládlo noci a bralo.
A světlo denní bylo symbolem viditelným jeho majestátu, Noční pak, menší, všeho, co se vrací.
A když vody zemské shrnula světla v místo jedno a ukázala se souše.
Z úst čtvera dítek GB(ových) vyšla duše Přírody.
Neboť zplodila země bylinu i strom, nesoucí ovoce podle pokolení svého.
A vody vydaly ryby, hmyz všeliký, ptactvo nebeské, hovada a zeměplazy a zvěř zemskou.
I požehnali jim bohové, řkouce: „Dali jsme vám lásku druha k druhu a matky k plodům svým, aby otevřeny byly cesty k naplnění Zákona.151 Ploďtež a množtež se a naplňte zemi, dokud nebudete schopni miloval jako bohové."
I řekl Hospodin: „Učiňme člověka k podobenství svému, aby vládl nade vším životem zemským, jako Slunce-Měsíc na obloze nebeské." Tak povstal Člověk, muž-žena, HR-HTHR, neboť stejný byl jejich obraz s božím.

II.
Ale po vítězství hodiny sedmé nastal soumrak; i seslal Hospodin svoji plodivou tvář, aby učinila člověka z prachu země.
Silnému pak a jeho družce z dítek GB(a) a NT dáno jest stati se jeho rodiči.
„Štípil pak Bůh kraj libý na východ, oplývající květenstvím, stromovím všeho druhu i ovocem chutným.352
Středem tohoto sadu, stvořeného k podobenství zahrad svých, vedl pak Hospodin řeku, jednu jedinou, věčně tekoucí.
Jedna jediná řeka zavlažovala sad Erev; těhotná životem, nesla v sobí" prvotiny k oltářům, pruty stříbrné, mluvila chůzí a temnými víry noci ostříhala cesty své.
Odtud dále dělila se ve čtyři prameny: první měl vody zlatem zářící, druhý se lesknul jako stříbro prací vyčištěné, ve třetím nabíhalo v barvu šedé a čtvrtý oplýval čerností hlíny zvířené.
Nesmrtelný, kdo u jejích břehů přebývá; neboť v ramenech vody se dělí a kývají se váhy a do hrobů padá tvorstvo zbloudilé.
Postaviv tedy Hospodin-Bůh člověka v zahradu Erev, aby ji spravoval a tvořil, poučil ho, řka: Jsi svoboden, synu můj; chceš-li ale zde žiti věčně, střež se ovoce poznání dobrého a zlého. Tají v sobě jed bojů a soumraku a kdykoliv bys je pojedl, odsouzen budeš smrtí zemříti.'
Takto ustaven byl člověk, zahrady Boží koruna.
Aby pak nalezena byla pomoc klidu jeho vah a naplněny dny samoty, dáno mu kráčeti ve stopách jeho tvůrce: neboť jakkoliv by nazval kterou duši, byla vyslovena, stala se.
I pojmenoval člověk všechno bytí, jež věděl: stvořené i tvořené, ale pomoc, kteráž by při něm stála, nalezena nebyla.
I řekl Hospodin: ,Dvojí učiním tedy tvoji tvář k podobenství světa duchů; budeš-li se však vraceti někdy zpět, mnohost nalezneš místo jednoty a smrtelné místo věčného.'
Protož rozštěpen člověk a dva byli ve světě zahrady Erev, jako veliká světla na obloze nebeské: většímu určeno, aby vládlo dni a dávalo, menšímu pak, aby bralo a vládlo noci, ale společný byl zdroj jejich záře."
„Tak povstali rodičové první všeho pokolení lidského; nazí a čistí, a jejich dnové byly jako kalich lotosu, který nikdy neuvadá, ni vůně neztrácí u břehů řeky života.

III.
Duše pak jedna, kterou vyslovil člověk a jež žila na rozhraní dne a noci, byla nejlstivější ze všeho živého na zemi.
Ta řekla ženě: ,Proč máte se chrániti ovoce poznání?'
A odpověděla jí žena: ,Chráníme se ho, poněvadž řekl Hospodin: Střež se ovoce poznání dobrého a zlého.' I nadešel večer.
Za jitra dne druhého vrátila se duše lstivá, řkouc: ,Vyhýbáte se smrti a sami umíráte blaženstvím; co do života přesládlého kvítím?'
A opět třetího dne přišla duše lstivá vyslovená člověkem, aby pokoušela krev jeho krve: ,Hle, ženo,' pravila, ,třpytí se vlas tvůj jako oheň slunce na hladině řeky vašeho ráje; nepřijde ale poutník temnotami zmučený, pro něhož jedno polaskání mělo by cenu celého života.'
,Tvoje nohy jsou hodny podnoží z oltářů; proč nevystavěl ti je ještě Hos-podin? Což nepadne před tvojí krásou nikdo, jemuž by temné víry na dně očí tvých byly hvězdami vlahé noci letní?'
,Nikdy neocení rty žárem vyprahlé rozkoš démantů rosy nebeské, nikdy nepozná k smrti znavený syn útěchu bezesného spánku. Nikdy -ženo! Nikdy - dokud nebude zemi zastírati stín, nevydáš záři v celé svojí nádheře.'
,Ví Bůh, že kterýkoliv den okusíte ovoce poznání, budete jako On, vě-douce dobré i zlé. Vyhýbáte se smrti a sami umíráte blaženstvím; květy jsou ozdobou země, ale zlo a utrpení jsou její solí, nekonečně dražší, a vy - ó bloudové - jich ještě neznáte!'
Pak nadešla noc a pojedla žena ovoce a dala je okusiti člověku. Za úsvitu padli oba před tváří Hospodinovou v prach, neboť poznali chudobu svojí nahé bezradnosti.
I řekl jim Hospodin, plynoucí po zahradě Erev k světlu dennímu: ,V této zemi jediné byli jste ostříháni hříchů a zániku. Proč užili jste ovoce poznání, před nímž jsem vás varoval? Což není hoden pokušení svobodný syn bohů? Vyslovili jste bolest a stín a utrpení, poznavše dobré i zlé: v bolesti a temnotách a pokoření žiti a roditi budete, hledajíce Světlo, dokud se znovu neobrátíte v prach, z něhož vás Plodivý Chnum učinil.'"
,„Dal jsem vám sílu milovati jako bohové, ale stvoříte tělo a chaos, vědouce dobré i zlé; láska vaše klesne do obzorů těch, kteří jsou pod vámi, a teprve s nimi smíte jiti zpět.'
,Zlořečená pak bude duše lstivá, neboť běda strůjci nutného pokušení: po zemi se plaziti bude a prachem se živiti po všechny dny života svého. Nad to položím nepřátelství mezi ni a ženu a mezi semeny jejich; její hlavu za patu dítěte obětována bude.'
Takto dokonán jest pád Člověka. V noci, jež nastala, nesmrtelnost hlídal v klínu ženy a tehdy otevřeny jsou oči obou a poznali tajemství svého původu.
A z rána dne nového sdělali sobě šat kožený a vyšli ze zahrady Erev, sledujíce řeku, aby naplnili úděl svého života. Tehdy zaplakal Hospodin nad cestami dítek svých a slzy jeho staly se lidmi v odlescích časů télo země.

IV.
Skutečné jest jen věčné a spravedlivé. Kde jest věčnost u lidí v času země? Člověk netrvá stále, a proto není skutečným. Jest jen zdáním a zdání jest člověku nepřekonatelným klamem.
Kde jest prapříčina všech věcí? V prvním a jednom, obsaženém v člo věku a ve všem, co jest.
Není synem zítřků ani nadějí minula; jest, neboť nehalí se do času tv;if Hospodinova.
Jest sokolem na prsou nebeské ženy; sám v člověku, ze zdání tvoří sku-tečnost silou plynoucí z vlastního utrpení. Jest ve všem, co žije a dýchá, nežije a neroste, ve všem, co jest nebo se tuší, plyne nebo se rozplývá.
Neboť Světlo ho nikdy neobsáhlo ani temnoty nezkrušily; on jest chválou Tvůrce a jeho jméno jest HR, Člověk v člověku.

--000--
Dávno před počátkem světa lidí vládly na zemi čtyři její dítky. STCH(ovi) dána země horní, Silnému dolní. Příroda kladná sdílela pak klid pána horní říše, záporná dolní.
V horní říši nebylo temnot pro Světlo; byla tam tma. V dolní říši Světlo pronikalo temnotou; bylo světlo.
I plozeno bylo nahoře v temnotách; byl chaos. Dole tvořil se svět v záři; byla harmonie."
„Proto zrodilo se v zemi horní vše, a i rozkol; a ten byl příčinou vtělení Silného do země.
Mnoho má tvarů země člověka; sedmkrát deset a dva paprsky je hloubí a ohnivá žena ASO je rodí. Prozřetelností je však určen zákon, aby se nikdo nevtělil bez vlastní vůle nebo touhy.
I vstoupil jednou Silný do tvaru, jako všichni z paprsků. Ale forma byla léčkou druhého a stala se mu oděvem, ve kterém vězní země duchy, aby je očistila bolestí klíčící z dvojitého poznání.
Neboť přesný byl Obraz a první bůh v těle lidském stanul pod Stromem poznání dobrého i zlého.
Takto po řece Života plynula rakev boží, až k moři plula, ústím Ceněnu.
Rakev boží i živé tělo Člověka;
A soumrak nastal bohů, který první poznali ctitelé Panovi, protož hrůzy jejich jméno potrvá v ústech lidských až do světa skonání. Jeho duše spo-čívala v klidu Sokarově; nemělať moci děliti jeho tělo bohyně zkázy.
Dobrý jest to bůh, vládce věčnosti, jako Dobro samo; rozdělil obě země, ale jeho říše hranic nemá, nebo trvá v nekonečnu.
Stalo se pak, že schrána vtěleného boha připlavala ke břehu a zastavila se v kořání vřesu; i vzrostla rostlina v strom veliký, libě kvetoucí, chráníc svou korunou Venofera.
Když potom uviděl král země té zmíněný div, dal zhotoviti ze stromu sloup, kterýž by nesl zlaté krovy Svatostánku Hospodinova. A přišla plačící Éset ku svému bratru a manželu. Ve dne seděla žena u pramene, v noci kroužila bílá holubice okolo sloupu.
Ve dne kojila dítě královské, vkládajíc jeho vlastní prst do jeho úst; když ale chtěla je vykoupati v ohni, aby je učinila nesmrtelným, bylo jí matkou vzato. A proto tolik lidí smrtelných, poněvadž se bojí ohně, jenž očišťuje.
V noci pak létajíc kolem symbolu, nechala se poznati a sloup jí byl darován.
I dala mu bohyně jméno a vůni a barvu a tvar a vrátila jej do chrámu.
A od onoho času sloup ten jest podnožím všech bohů, bytujících na zemi, neboť před ním otevírají se jejich tělesné schránky." „Pak opustila bohyně chrám a pochovala tělo Usírevovo pod kvetoucí akácii.
Ale ani před bělostí květů noc se nezastaví; nalezl STCH tělo bratrovo a vyrval je zemi. Ve čtrnáct částí rozložil pak formu, do níž byl boha dříve zlákal, a rozptýlil po celé zemi.
Tehdy, v dobách nejtěžšího zoufalství, rozpustily obě dcery Gebovy vlasy své, a padnuvše tvářemi v prach země, prosily RE(a) o smilování. Neboť když STCH běžel za přeludem noci ve svitu měsíce, odvrátila se od něho i ta, kteráž dříve při něm stála.
Slzy, jež z čistého srdce prýští, až v božím oku světlo obráží; i smiloval se Ré nad bolestí dcer z krve svojí a poslal Anúpeva, aby shledal a spojil rozptýlené tělo Venofera.
Stalo se: vše shledáno, spojeno a zváženo; jen plodivý úd, který pohltily ryby ve vodách, nahrazen obrazem a formou.
A proto i potomstvo bohovo mohlo sestoupiti do oblasti zdání. Proměnila se pak Éset v podobu holubice, snesla se na mrtvé tělo, počala a zrodila Hóra.
Tak zrodil se HR, moře zdání, jež břehů nemá. Ale stvořeno jest toto moře, aby vydalo skutečnost prací a láskou. Hle, vyvolení, kteří s bohem mluví, vyšedše z moře povolaných. Všichni, kdož nezasednou s nimi ke stolu, na bedrech svých nésti budou veškerou bolest této země, dokuti se nestanou syny Světla jako oni.
A otroky budou353 tvarů i času, dokud se nestanou jejich pány jako HR, neboť nevědomostí člověka měřeno jest trvání této země ve čtveřici."

V.
„Dospíval HR, ochraňován matkou svou, kryjíc se ve clonách papyru. Dospíval HR, ostříhán všemi bohy před temnými úklady noci. Když pak roků desetkráte dva a pět přešlo od jeho zrození, přistoupil k dceři GEB(ově), řka: ,Tvoje ústa, matko, dala mi poklady slov a jimi volám po svém tajemství! Proč, ó matko má, syn bohů nikdy neviděl úsměvu na tvých rtech, proč oči, které hřejí láskou bez konce, nikdy nezasvítily radostí, když oheň RE(ův) hýřil tajemstvím písní?' ,Chránila's, královno, plod svého života něhou, kterou všechna lidská srdce nevyváží; kde ale je ruka Silného, v jehož stínu pozdvihnul by HR hlavu
svou?'354
,Matko, ó matko! V nebi lásky žije HR; slovy, jež mi tvoje ústa dala, po našem tajemství ale volám!'
I odpověděla mu ESET, řkouc: ,Nesnese tento svět váhu božského Dobra. Proto, aj, nemohouce zničiti jeho ducha, tělo zabili v jeho vlastním pozemském jménu.'
,V boji marném na věčnost útočí stín a zdání, na bratra bratr. K čemu zde úsměvů a k čemu zde štěstí?'
,1 ty se zde chvějí v temnotách, neboť z bohů soumraku každému svou cestou dáno jest jiti.'
Vykročil tedy HR dnům velikého boje vstříc. A mnoho lidu vyšlo s ním a ruchem pokryt povrch chvějící se země. Děs když se vplížil v dům SUTECH(ův), vše prchalo, i APET, poslední z jeho žen; poznaloť srdce, co rozum ještě zapíral, že nebude matky u nepřátel HOR(ových).
A dní šestero a toliktéž nocí trval zápas; sedmého pak jitra vše skončeno: STCH zajat, HR ztratil oko, bratr Silného pohlaví. Přivedl pak Syn černého boha v poutech k matce; ta jej však propustila, řkouc: ,Není pro zlo většího trestu než svoboda.' Jinak ale HR; k novému se chystal boji. Tehdy otevřela se obloha nebeská, a v paprscích ohně zazněl hlas Hospodinův: ,Zadrž, Hóre! STCH připočten jest k bohům. Ne syn bohů, aniž člověka, ale otec jich všech nepřátele dobra sečte pod kopí pomsty své!'
I poslal Bůh-Hospodin THOVT(a), aby dal rozhodnouti 42 soudcům. A Pravda byla HOR(ova), neboť skutkové jeho jej obhájili."355 Protož jemu vráceno oko v boji ztracené, a STCH vypuzen z místa svojí stráže. I sestoupil syn bohů do zahrady své, aby dal uzráti ovoci života. Zde uprostřed vůně a květů i zpěvu ptačího mrtvé leželo tělo jeho otce v hrobě.
Zde řekl HR synům svým: „Hle - oko vyčištěné útrapami a láskou! Vložil-li bych je zpět do čela svého, příčinám nazíral bych tváří v tvář. Není-liž ale spravedlivější viděti jako poslední z lidí, jenž jest si vědom, že vrátil život Pravdě?"
I odpověděli mu synové, řkouce: „Tvoje jest pravda v nás; což nejsi jejím jediným synem?"
Pak postavili se kolem mrtvého, po straně půlnoční a polední, východní a západní. „Obětuj!" řekl356 AMSET. „Obětuj," opakovali ostatní. A vložil HR oko do úst mrtvého USIREVA a on povstal živ ke chvále člověka.
A stal se Silný králem podsvětí, HR(ovi) přisouzeno GB(ovo) dědictví obou zemí. Nebo pravda božská bytuje ve světech za branami smrti; tam soudí Otec se sborem čtyřiceti dvou; nemá pak síní obou Pravd opouštěti Syn.
Neboť v každém úsměvu a v každém mraku v říši HR(ově) ukryto jest světlo Pravdy Otcovy za zemskou clonou osudového zániku.

A SVĚTLO VE SVĚTLE JSI PO SMRTI. 
AMEN.

349) Varianta: První oplodnil Třetího a dva vydal pro Druhého bytí. Alois Sedláček: Problém osobnosti. (Pozn. red.)
350) Konec věty uvádí pouze text Q2. (Pozn. red.) 
351) Varianta Q: „Dali jsme vám lásku druha k druhu a matky k plodům svým, aby otevřenv byly cesty k naplnění Zákona." (Pozn. red.)
352) Varianta: „Štípil pak Bůh kraj libý na východ, oplývající květenstvím, stromovím vši-lm druhu i ovoce chutné." Deník prací se živelnými bytostmi. Čtení převzato podle textu N a Q2. (Pozn. red.)
353) Varianta Q a Q2: „A otroky budiž..." (Pozn. red.) 
354) Poslední slovo uvádí jen text Q. (Pozn. red.).
355) Od tohoto místa není text obsažen v Deníku prací se živelnými bytostmi. (Pozn. red.)

(Zdroj: Přednášky pro Universalii a Horev-klub : texty z období 1931-1996 / Pierre de Lasenic et altera ; k vydání připravil Lukáš Loužecký. -- 1. české vyd.. -- Praha : Vodnář, 2014. -- 552 s. : il. ; 22 cm)

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2015 

Další obsah této kategorie

Neubauer - Corpus Hermeticum Scientiae (část II.)

Skrze Ficinova Pimandra se Slovo tajných nauk stalo Tělem, ba přímo oním Slovem, skrze něž „všechno je stvořeno" - celý svět Novověku, celý Kosmos : vše viditelné i - ba právě a zejména ! - vše neviditelné, tj. nepřístupné pojmovému uchopení. V tomto smyslu lze říci - a využijme k tomu opět výstižného obratu R.Chlupa, dospívajícího k témuž závěru -„jsou hermetika paradoxně archaičtější filosofií než Platón" (p.64). 

Neubauer - Corpus Hermeticum Scientiae (část I.)

Pro „ekologii idejí" vyvstává řada znepokojujících problémů. Předně : Jak se to slučuje s renesančním impulzem, který vedl spíše ke znovuzbožštění světa ? Navíc : náboženská, duchovní, mystická podoba renesanční vědy nemá s její současnou podobou a s jejím sebepochopením na první pohled takřka nic společného, přestože je jejím předchůdcem a prototypem. Renesanční vědec byl hermetickým zasvěcencem - mágem, astrologem, alchymistou, kabalistou,

Hermetická symbolika

Hermetická symbolika je základní znalostí adepta. Co nelze vyjádřit slovy, lze jednoduše říci symbolem. Jazyk symboliky je důležitý jak pro vhled a pochopení hermetických věd, tak pro otevření tzv. hermetických smyslů (kdo má oči k vidění a uši k slyšení). Lóže U Zeleného Slunce vytvořila tuto obsáhlou, ucelenou a u nás ojedinělou tabulku. Dov.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter