Podběl lékařský (Tussilago farfara)

Podběl lékařský (Tussilago farfara), někdy také podběl obecný, je vytrvalá léčivá rostlina s dlouhým plazivým oddenkem. Listy začínají růst až po odkvětu. Vyskytuje v celé Evropě a v Asii. U nás se roste převážně na vlhkých místech, na polích, u vody, na loukách, na březích potoků a v příkopech.

Podběl lékařský (Tussilago farfara) 

Dle Wendys:
POPIS:
Víceletá bylina. Lodyha 5 až 15 cm vysoká, za plodu až 2x delší, bez listů, šupinatá. Přízemní listy se vyvíjí až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté, srdčitě okrouhlé, dlanitě laločnaté, na rubu šedě plstnaté. Úbory jednotlivé, vrcholové, trubkovité i jazykovité květy, žluté. Kvete v III až V.
STANOVIŠTĚ:
Pole, štěrkoviště, náspy, podél cest, lomy, rozvaliny, břehy, příkopy, na nezarostlých půdách.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR hojně ve všech nadmořských výškách kromě poloh nejvyšších, celkově roste téměř v celé Evropě, v severní Africe a v Asii.
LÉČITELSTVÍ:
Obsahuje slizové látky (faradiol), v listech tříslovinu, hořčiny, kyselinu gallovou, mléčnou, jablečnou, vinnou, kávovou, polysacharid inulin, cholin, cukry a minerální látky (hlavně zinek a draslík), v květech flavonoidy, žluté barvivo xantophyl, stopy silice, inulin, glykosidické hořčiny, tanin, dextrin, bílkoviny a fytosteroly. V květech i listech byly nalezeny i nežádoucí pyrolizidinové alkaloidy (tussilagin, senesionin, senkirkin).
Sbírají se květy a listy. Květy se sbírají časně zjara za suchého počasí a rychle se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Listy se sbírají v květnu až červnu, suší se na slunci, při pomalém sušení zvláště za vlhčího počasí hnědnou a objevují se na nich černé skvrny.
Droga uvolňuje hleny, urychluje hojení ran, listy působí mírně močopudně, zejména jsou ale jednou z nejdůležitějších bylin užívaných na léčbu astmatu, neboť tlumí kašel a podporuje vykašlávání. Může se uplatnit i jako pomocné léčivo při cukrovce, neboť zinek zlepšuje využití inzulínu. Zevně lze podběl použít na omývání ekzémů, při zánětu žil, na vředy nebo špatně se hojící rány, suchý zábal čerstvých podbělových listů působí protirevmaticky a obecně na bolesti kloubů (zábal by měl trvat asi hodinu). Na pásový opar se doporučuje přiložit čerstvé listy, které byly před tím krátce ponořeny do vařící vody. Podběl také urychluje zrání furunklů a má účinky antialergické. Při nachlazení či nemocích horních cest dýchacích se krátce povaří 10 g drogy ve ¼ l vody, nechá se deset 10 vyluhovat, přecedí se, osladí medem a vypije.
Přestože obsah škodlivých alkaloidů není vysoký, nedoporučuje se užívat podběle dlouhodobě a ve vysokých dávkách, k vnitřnímu použití je lépe vzít sušenou drogu, neboť sušením se obsah alkaloidů snižuje. Samostatně by se také podběl neměl podávat dětem a těhotným a kojícím ženám, ve směsích, kde je podběle nejvíce 15%, by však neměl být jakkoliv nebezpečný.
Léčivé účinky podbělu vyjadřuje i latinské rodové jméno rostliny, které je složeninou dvou slov: tussis=kašel, ago=odháním.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.
PODBĚL V ČESKÉM HERBÁŘI Z ROKU 1899:
Podběl (Tussilago farfara) má lodyhy 3—6 palců vysoké ; listy na rubu plstnaté, na líci lysé; vyvinují se po odkvetení. Malé nažky jsou věnčeny jednoduchými chlupy (chmýřím).
Roste na vlhkých místech, zvláště v hlinité půdě; kvete v březnu a dubnu. Listí sbírá se v květnu a červnu, a jest dobrým lékem proti neduhům plicním, katarrhům a podobným.
K účelu tomu vymačká se šťáva z listí a užije se jí půl unce bez mléka.
Listí potřebuje se někde též za tabák ke kouření.

Zdroj: http://botanika.wendys.cz/

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2014

Další obsah této kategorie

Parcha saflorová - Maral (Leuzea carthamoides, Rhaponticum carthamoides)

Maralí kořen je tradiční posilující a omlazující bylina pocházející z Altaje. Bylina působí především jako: adaptogen - zvyšuje fyzickou i psychickou odolnost a odstraňuje únavu a afrodiziakum - posiluje pohlavní orgány a prohlubuje milostný prožitek

Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis)

Šišák je nenápadná léčivá bylinka, která pochází z Dálného východu. Bylina šišák je velice oblíbená v tradiční čínské medicíně. Léčivých účinků se využívají v tibetské medicíně a taková tradiční ruská přírodní medicína si ji velmi považuje. 

Rozchodnice růžová (Rhodiola rosea)

Zlatý kořen je naprosto výjimečná rostlina. Po dlouhých výzkumech došli odborníci k závěru, že jako adaptogen je Rhodiola rosea mnohem účinnější než jiné adaptogeny, včetně sibiřského žen-šenu – Panax ginsengu, Shiandry a Aralii. 

Kapradí (Dryopteris Filis-mas)

"O Beltainu utrhněte listy kapradí, které jsou ještě svinuté do spirál a usušte je nad beltainovým ohněm. Získáte mocný talisman pro následující rok." Slované věřili v zázračný květ kapradí, který činil svého majitele neviditelným a zprostředkoval mu všechna tajemství přírody. 

Zásady práce s magickým drogami

H. E. Douval, který se intenzivně zabýval prací s magickými drogami, stanovil následující základní pravidla pro jejich používání.

Mochomůrka červená (Amanita Muscaria)

Posvátná houba muchomůrka červená se nejčastěji spojovala s rituály sibiřských šamanů. Nové výzkumy ale ukazují, že psychotropní účinky muchomůrek byly známy již od doby kamenné v celé Asii i Evropě, odkud se znalost rituálního použití muchomůrek rozšířila do mnoha oblastí Ameriky. Podle legendy Korjaků vznikly muchomůrky ze slin nejvyššího boha, a proto je prý na místě je jako boží dar přijímat. Po požití čerstvých, sušených nebo vařených muchomůrek upadne šaman do jasnovidného transu během kterého je schopen cestovat jinými světy, komunikovat s duchy předků nebo navázat kontakt s těmi entitami, jejichž pomoc potřebuje. Může nahlédnout do budoucnosti nebo minulosti, najít východisko z ohrožující situace a podobně.

Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea)

Phalaris arundinacea (dříve nazývaná Baldigera arundinacea) je vlhkomilná travina. Má sivozelený oddenek plazivý, článkovaný, šupinatý. Stébla jsou přímá, 0,5-2m (výjimečně až 3m) dlouhá, pevná, hladká, na bázi šupinatá. Tmavozelené listy mají 10-35 cm dlouhé a 0,6-2 cm široké, ploché a dlouze zašpičatělé čepele. 

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je vytrvalá, až 120 cm vysoká dřevnatějící bylina s listnatými lodyhami, zakončenými volnými latami žlutých úborů, náležející do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).

Jalovec obecný (Juniperus communis)

Jalovec obecný (Juniperus communis) je keřovitá až stromovitá dřevina z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) rostoucí jako podrost jehličnatých (obzvláště borových) lesů, na pastvinách a stráních. Na území České republiky je vinou úbytku přirozených stanovišť a brutálního sběru jalovcových šištic (nepravý plod) dnes již v některých krajích velice vzácný a je proto řazen mezi ohrožené druhy flóry ČR. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Jednoletá až dvouletá, až 2,5 m vysoká bylina páchnoucí při vadnutí po myšině. Lodyha přímá, bohatě větvená, rýhovaná, dutá, lysá, ojíněná, v dolní části červeně skvrnitá. Listy zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, až 50 cm dlouhé, dolní řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, lístky řapíčkaté. 

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Jednoletá až dvouletá, žláznatě chlupatá, nepříjemně páchnoucí, 20 až 90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, téměř oblá, hustě chlupatá, zelená. Listy v přízemní růžici dlouze řapíkaté, v obrysu vejčité, chobotnatě peřeně zubaté, záhy odumírající, lodyžní listy střídavé, sbíhavou bází přisedlé, poloobjímavé, žláznatě chlupaté, tvarem podobné listům přízemním. 

Rulík zlomocný (Atropa Bella-Donna)

Vytrvalá, 50 až 180 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, oblá, plná, kratičce pýřitá, fialově naběhlá. Listy střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, kopinatě vejčité, vejčité nebo eliptické, klínovitě zúžené v řapík, celokrajné, zejména na žilkách krátce pýřité. 

Durman obecný (Datura stramonium)

Jednoletá bylina rozložitého vzrůstu. Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. 

Čarodějná mast (Unguentum sabbati)

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis Linné)

Původním domovem šalvěje je Středomoří. Šalvěj byla odpradávna velmi ceněna bylinka, což je patrné již z latinského „salve“, tedy léčit. Sypala se také na hroby, nebo se vysazovala na znamení upřímné vzpomínky. Používá se také v mnoha kulturách jako velmi silný purifikační činitel. Součástí fluidických kondenzátorů. (Dov)

Andělika lékařská (Angelica archangelica)

Tato vysoká bylina se řadí k nejcennějším léčivým rostlinám. Jejich léčebných vlastností využívali již starověcí mniši, kteří ji pěstovali v klášteře jako lék proti moru. Přidávala se také do koupelí proti cizí kletbě či uřknutí. Používá se do fluidických kondenzátorů. (Dov)

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter