Pověst o jihlavském Blaníku

Nedaleko Jihlavy směrem na sever vypíná se všem obyvatelům Jihlavy a okolí známý, pověstmi opředený kopec Rudný (Schatzberg).

K tomuto vrchu se váže pověst o pokladě podobná té, jakou napsal Karel Jaromír Erben ve své Kytici. Kdysi před dávnými lety šla se svou dcerkou chudá žena do lesa na dříví. Když došly na kopec Rudný, bylo děvčátko zmrzlé a unavené, a proto mu matka rozdělala ohníček, aby se zahřálo. Napomenula dítě, aby z místa neodcházelo dokud se nevrátí, a odešla hlouběji do lesa. Tu uslyšelo děvčátko zdaleka vyzvánět velebný hlas jihlavské Zuzany. Náhle se hora s rachotem otevřela a děvčátko spatřilo na zlatém trůně krále skřítků, který se na ně přívětivě usmíval a kynul mu rukou. V zlatě tkaných oděvech s překrásným zpěvem tančili kolem dívenky horní skřítkové, růžové světlo naplnilo skalní jeskyni nebývalým jasem a děvčátko patřilo jako u vytržení na všecku tu nádheru kolem. Lesní víly se vynořily z hloubi jeskyně a podarovaly je zlatým ovocem. Děvčátko zapomnělo na varovná slova matčina, aby se z místa nevzdalovalo, a následovalo víly a skřítky hluboko do hory. Ve veselé hře s vílami a skřítky nedbalo na čas. Když tu zazněl poslední úder Zuzany, hora se s rachotem uzavřela, a děvčátko zůstalo samo s vílami a skřítky v jejím nitru. Obtížena náručím klestí vrátila se ubohá matka zpět k místu, kde zanechala děvčátko, ale po něm nebylo ani vidu ani slechu. Plačící a naříkající, jako smyslů zbavená, bloudila křížem krážem den do den lesem a okolními vesnicemi a hledala ztracené dítě. Ale všecko bylo marné. Uplynul rok a matka žalem a bolestí zkrušená, vracela se na místo, kde svou dcerku ztratila. Klekla si na zem a vroucně se modlila k Bohu, aby jí ztracené dítko navrátil. Najednou se zdáli ozvou velebné tóny Zuzany, vlnící se tichým dozníváním nad celou krajinou. V tutéž dobu otvírá se znovu hora s velkým hlukem a děvčátko vychází se šťastným úsměvem přímo do matčina náručí. Zlato a drahé kamení, které děvčátko od dobrých skřítků a víl dostalo, nasypalo matce do klína. Bídě a nouzi bylo v malé chaloupce odzvoněno a obě spolu žily šťastně až do smrti.


Zdroj:
Lidové pověsti z Jihlavy a okolí (Karel Polák, 1993)
http://www.zjihlavy.cz/


© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2015 

Další obsah této kategorie

Čertův Hrádek

Před dávnými časy sídlily na Skalce blízko Čeřínku víly ve svém kamenném dvoře, z něhož se dosud v těchto místech povaluje mnoho kamenů. V těchto pohádkových dobách panovala nad svými družkami štíhlá černovlasá Kraťa s hlubokým planoucím okem.

Kaple sv. Antonína

Na výšině v hlubokých lesích nad vesničkou Rounek stojí dnes opuštěná kaplička sv. Antoníčka. O jejím vzniku se vypráví tato pověst:

Zaječí skok

Romantická zákoutí nám na své pouti nabízí řeka Jihlava. Na obou březích najdeme tichá místa pod starými olšemi, vodní tůně v nichž se ještě nedávno promenádila vydra a její stopy v blátě na břehu jen pomalu smýval déšť. Snad právě tady postává čas delší chvíli než kdekoliv jinde. Prostými slovy řečeno, je tady krásně.

Václav Hájek z Libočan a Jihlava

Autor známé Kronyky Czeské pocházel ze staré vladycké rodiny. Narodil se někdy na počátku 16. století. Ačkoliv byl vychováván ve víře podobojí, stal se kolem roku 1524 katolickým knězem.

Dopis Augustina Hubera ďáblu

Přátelský pozdrav a službu vzkazuji nejprve, nejmocnější bože Lucifere, zároveň nejmocnější pane a kníže tohoto světa, také nejmocnější pane a princi v Orientě, mocný pane a Bože od Východu až k Západu!

Zvon Zuzana

Dne 18. května 1523 vypukl ve městě obrovský požár. Padly mu za oběť lidé, domy i zvony na věži kostela svatého Jakuba. 

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter