Rulík zlomocný (Atropa Bella-Donna)

Vytrvalá, 50 až 180 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, oblá, plná, kratičce pýřitá, fialově naběhlá. Listy střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, kopinatě vejčité, vejčité nebo eliptické, klínovitě zúžené v řapík, celokrajné, zejména na žilkách krátce pýřité. 

RULÍK ZLOMOCNÝ - ATROPA BELLA-DONNA

dle Wendys:
Vytrvalá, 50 až 180 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, oblá, plná, kratičce pýřitá, fialově naběhlá. Listy střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, kopinatě vejčité, vejčité nebo eliptické, klínovitě zúžené v řapík, celokrajné, zejména na žilkách krátce pýřité. Květy jednotlivě v úžlabí listů, kalich zvonkovitý, za plodu hvězdovitě se rozkládající, koruna zvonkovitě trubkovitá, až 3 cm dlouhá, dole nazelenalá, nahoře hnědofialová, vzácně celá žlutozelená, uvnitř lysá, vně krátce pýřitá. Bobule kulovité, 14 až 18 mm v průměru, nejdříve zelené, později černé, vzácně žlutozelené, lesklé. Kvete v VII až VIII.
STANOVIŠTĚ:
Paseky, listnaté i smíšené lesy, lesní okraje, preferuje půdy čerstvě vlhké až vlhké, výživné, zásadité až slabě kyselé, vápnité, umístění polostinné.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR zejména od pahorkatin po podhorské oblasti, souvisle zejména na východě státu, v Čechách takřka chybí ve vyšších horských polohách, vzácně se vyskytuje v nížinách. Celkově roste v Evropě od Francie, Belgie a Anglie na západě po Podněstří a na Krym na východě, na jihu vzácně ve Španělsku, severní Africe, Itálii, Sardinii, Sicílii, Albánii, Bulharsku, severním Řecku, severní hranici rozšíření tvoří Irsko, Dánsko, jižní Švédsko. Zplaněle se pak vyskytuje v mnoha zemích, kde je pěstován.
JEDY:
Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté neboť obsahují alkaloidy, z nichž nejdůležitější jsou hyoscyamin a atropin, které dohromady tvoří asi 90% všech alkaloidů. Dále jsou přítomny alkaloidy atropamin, belladonnin, skopolamin, N-methylpyrrolin, N-methylpyrrolidin, helleradin a zřejmě bellaradin (kuskhygrin). V listech je obsaženo asi 0,3 až 1% alkaloidů, v kořenech až 1,5%, v květech okolo 0,4%, v plodech asi 0,9% a v semenech přibližně 0,8%, jejich obsah se však mění během vývoje rostliny. Dále jsou přítomny třísloviny (v listech 8 až 9%, v kořenu okolo 12%) a glykosid methylaeskulin.
Hlavními toxickými látkami v rulíku jsou hyoscyamin a atropin, jejichž účinek je podobný: tlumí až ochrnuje zakončení vegetativního nervového systému zvaného parasympatikus, tlumí sekreci žláz a uvolňuje křeče průduškového svalstva a hladkého svalstva zažívacího ústrojí. V malých dávkách nepůsobí na mozek ani míchu, ve větších dávkách však vyvolává stav blouznění nebo opilosti, které může přejít v chorobné rozrušení a po něm ospalost, nehybnost, až koma. Skopolamin působí podobně, pouze na mozek nepůsobí stimulačně, ale sedativně. Vyvolává uklidnění, ospalost, až narkózu.
Otravy rulíkem nastávají obvykle záměnou jeho bobulí za jiné plody. Otrava se projevuje zprvu pocitem sucha v ústech a těžkou mluvou. Zorničky jsou rozšířeny, postižený ztrácí schopnost zaostřit zrak (porucha akomodace), objevuje se slepota. Kůže v obličeji rudne, puls se zrychluje. Po té se objevuje silné mozkové podráždění, otrávený je neklidný, křičí, má halucinace, po excitaci přichází ochablost, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt přichází v komatu. Prognóza otrav je však poměrně příznivá, asi 90% postižených se podaří vyléčit.
Smrtelná dávka atropinu je asi 0,01 až 0,1 g, pro děti se jako smrtelná dávka udává 3 až 4 bobule, u dospělých 10 až 12 bobulí nebo 0,3 nebo více gramu listu. Otrava může nastat i po požití masa nebo mléka zvířete, které rulík spáslo, přičemž je třeba mít na vědomí, že některá zvířata jsou na atropin dosti odolná, takže se na nich žádná otrava nemusí projevovat (koza, králík, ovce, kůň, skot, bažanti, někteří zpěvní ptáci ...).
LÉKAŘSTVÍ:
V lékařství se užívá rulíkových drog jako spasmolytika (látky uvolňující křeče, např. při křečovitém kašli nebo bronchiálním astmatu, ledvinových kolikách, křečovité zácpě apod.), antiastmatika, parasympatikolytika (např. po následcích mozkových zánětů) nebo anestetika. V očním lékařství se užívá atropinu k rozšíření zorniček.
V 19. století se užívalo rulíku např. k léčení žloutenky, černého kašle, nervových chorob, spály, epilepsie, neuróz, kožních chorob aj.
Vzhledem k velké jedovatosti rulíku je vyloučeno jeho užití v lidovém léčitelství.
RULÍK V ČESKÉM HERBÁŘI Z ROKU 1899:
Rulík (Atropa), keř, jehož ovoce jest jedovaté. K potřebě lékařské hodí se listy a kořen.
Obsahuje látku, jež zove se atropin. Užívá se ho proti neduhům čivním, proti křečím žaludkovým, duševním nemocím, proti padoucnici; při chorobách jater a j.
Dává se nejlépe v podobě prášku, a sice pro osoby dospělé 1/3—1 grán. Odvar z listů užívá se jen zevně jako obkladek nebo ku vstřikování.
Atropin jest velmi prudce působící látka, pročež potřebí při užívání jeho největší opatrnosti.
Při léčení zvířat užívá se rulíku proti neduhům čivním a zvláště proti vnitřním zánětům očním. Dává se uvnitř sušeného listí koním a skotu po 7½—30, ovcím a prasatům po 3¾—15 gr, psům 1,25 gr.
Kořene sušeného dává se pouze jedna třetina dávky této, jako odvar horký, nebo pilule, o sobě nebo ve smíšenině se solí aneb kalomelem. Nati čerstvé bere se asi třikrát tolik co sušené.
Zevně užívá se listů a připraveného z nich extraktu proti zánětům očním, bolným otokům, křečím, v kterémžto případě také užíti lze tinktury.
Zvěrolékař homeopat užívá léku toho proti vzteklině, závrati, zánětu očí, hrtanu, sněti, chřípěcí u koní (ozhřívka), moru (nakažlivé nemoci), u psů, proti kolice, zánětu dělohy, vemene a růži.
Tímže způsobem jako rulíku, užívá zvěrolékař i durmanu (viz t. čl.).
Zdroj: http://botanika.wendys.cz/


Dle Františka Kabeláka:
Rulík zlomocný - Atropa belladona L. Solanaceae
Jméno:       Německy: Tollkirsche.
Výskyt:      Rulík je velmi rozšířen a téměř všude zavlečen.
Kvete červenohnědofialově, uvnitř špinavě žlutě, VI-VIII. 
Účinek:      Pro jedovatost neuvádím.
Paracelsus: Způsobuje šílenství.
Leclerc: Popisuje rulík jako prostředek par excellence proti svalovým křečím, křečím konečníku, močové trubice, vagíny a dělohy, konečně proti křečím cest dýchacích, jako jsou černý kašel, nervózní astma, křeče hrtanu a hlasivek.
Homeopatie: Je podáván při akutních horečnatých chorobách provázejících záněty, zvláště při vysokých horečkách během mozkových poruch, při akutní mánii, epilepsii atd. Znamenitě léčí žaludeční křeče mladých dívek.
Látky: Alkaloidy hyoscyamin a atropin, prchavé alkaloidy aj. V čerstvém stavu obsahuje hlavně
hyoscyamin, sušením vzniká racemická sloučenina atropin. Obsah alkaloidů kořene je v noci poněkud menší. Je-li současně s rulíkem pěstován pelyněk Černobýl, obsah alkaloidů se zvyšuje.
Hlavní účinek atropinu: Periferně omezuje citlivost parasympatických nervových zakončení. Tím dochází k oslabení svalového napětí a k pohybu ústrojí s hladkým svalstvem, jimiž je parasympatik podporován. Atropin tak oslabuje činnost žláz a snižuje všechny sekrece. Ve větších dávkách působí na mozek silně povzbudivě, během deliria nastává významná nadprodukce na  sychomotorickém poli.
Užití:    Rulík je specifikem při sekundárním zánětu mozku vzniklém následkem Parkinsonovy nemoci. Dále léčí v podstatě všechny poruchy vegetativního nervového systému a příznivě ovlivňuje všechny nemoci, které se projevují na základě těchto poruch.
Homeopatie: Popisuje tytéž indikace, protože metoda contraria contrariis1 zde využívá obráceného účinku léku.
Část:    Čerstvá rostlina bez kořene trhaná v době začínajícího květu.
Dávka:      0,05-0,1-0,2 g listů 1-2x denně.
0,01-0,02 g extraktu 2-3 x denně. Děti jsou proti otravě odolnější než dospělí. Homeopatie: Zředění D 3-5, 3x denně 10 kapek. Maximální dávka: 0,2 g listů na jednu dávku; 0,6 g listů za jeden den.
0,05 g extraktu na jednu dávku; 0,15 g extraktu zajeden den.

Zdroj: Kabelák, František - Herbář hermetikův (Vodnář : Praha 2011)


dle Veselý, Josef - Magie I.
Rulík (čeleď lilkovitých)
1. Rulík zlomocný (Atropa belladonna) je vytrvalá, až 1,5 m vysoká bylina s větvenými, tupě hranatými lodyhami. Listy jsou střídavé, vejčité až eliptické, zašpičatělé, celokrajné, až 15 cm dlouhé a na bázi se zužují v krátký řapík. Jednotlivé stopkaté květy mají pěticípý kalich a pěticípou zvonkovitě trubkovitou, asi 3 cm dlouhou korunu, zvnějšku hnědě fialovou, zevnitř šedožlutou s červeným žilkováním. Kvete od červ-n.i ilo srpna. Plodem je kulatá bobule, veliká jako menší třešeň, v době zralosti leskle černá, sedící na zvětšeném, hvězdovitě rozšířeném, vytrvávajícím kalichu; dozrává v srpnu až v září.
2.    Druh je rozšířený v Evropě, západní Asii a severní Africe. U nás se roztroušeni' vyskytuje na pasekách listnatých lesů, zvláště bučin, od pahorkatiny až do horského pásma. (Kdysi bývala pře-krásná rulíková „plantáž" přímo v Praze, a to hned za budovou, v níž sídlila redakce časopisu Svět socialismu, což bvvalo pro kritiky tehdejšího režimu velkým zdrojem povyražení.)
3.    Nadzemní část obsahuje 0,2 až 1 %, kořen až 1,5 % alkaloidů. (Jejich obsah značné kolísá v závislosti na stanovišti.) Největší podíl z nich mají tiopanové alkaloidy, z nichž je nejvíce hyoscyaminu (až 70 % celkového obsahu), dále atropin, skopolamin, apoatropin a belladonin, v malém množství též trkavé báze pyridin a N-methylpyrolin a v kořenech i alkaloid kuskohygrin.
4.    Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté, nejvíce kořen. U dětí v závislosti na stáří mohou být smrtelnou dávkou již 3 až 4 bobule, u dospělého 10 až 12 bobulí. Intoxikace se projevuje čtyřmi význačnými symptomy: piekrvenim obličeje, suchostí sliznic, zrychlením tepu, rozšířením zorniček. In apolitické dávky (0,5 až 2 mg atropinu) mají účinek na periferní nervový lystém, u dávek nad 10 mg začínají převládat symptomy vycházející z centrální nervové soustavy, tj. psychomotorické poruchy, mnohomluvnost, záchvaty kliku, halucinace, poruchy vědomí a záchvaty šílenství. U dospělého je životu nebezpečná dávka 50 mg atropinu, která bez podání antidota obvykle končí komatem a respirační paralýzou. Poměrně často se vyskytují jedinci se zvýšenou citlivostí na atropin, u nichž se delirium a koma dostavují již po dávce menši než 1 mg.
5.    Pro potřeby magie se sbírá kořen a plod, někdy též list. Kořen se sbírá na podzim, tj. v září až v říjnu. Nejbohatší na alkaloidy jsou rostliny tříleté. Kořeny se vykopávají, zbavují se nadzemních částí, pak se očistí, omyjí a jsou-li silnejši, před sušením rozpůlí. Plody se sklízejí v době úplné zralosti (srpen až září), listy krátce před květem nebo v době rozkvětu, tedy asi od června do poloviny srpna. Listy se trhají odspoda nahoru. Všechny nasbírané části se suší v tenkých vrstvách, a to co nejrychleji. Při sušení umělým teplem by teplota neměla překročit 50 °C, někteří autoři však doporučují teplotu postupně zvyšovat na 60 až 65 °C. Zvláštní opatrnosti je třeba při sušení plodů, které rády plesnivějí. Plody se musí často obracet a suší se 15 až 30 dnů. Podle tradice hlídá tuto rostlinu sám ďábel, takže při sběru je třeba postupovat velmi obezřetně. Kořen se dobývá o půlnoci a kolem rostliny je nutno nejprve opsat magický kruh. Před vystoupením z kruhu je radno vyhodit ven nejdříve černou slepici, kterou si sběrač k tomuto účelu přinesl a dal ji do pytle, jenž zavázal na 99 uzlů, aby čert, domnívaje se, že uchvátil hříšníkovu duši, nevěnoval magikovi další pozornost, načež je záhodno se z místa sběru urychleně vzdálit pro případ, že by ďábel, až uzly rozváže a zjistí svůj omyl, sběrače pronásledoval.
Na sběr kořene rulíku se proto dříve často jezdilo na koni. Za nejpříhodnější čas k dobývání kořene u nás platil Štědrý večer, zatímco maďarská tradice preferovala den sv. Jiří, tedy 24. duben, a doporučovala položit na místo vykopaného kořene kousek chleba se zrnkem pepře a trochou soli. V obou případech jde, podobně jako při trhání mandragory, o rituální oběť, mající usmířit skupinovou duši rostliny.
6.    Při pěstování jsou velmi důležité půdní podmínky, protože rostliny z nevhodných půd obsahují mnohem méně alkaloidů. Rulíku se daří na kulturních éernozemích, dobrých, humózních, hlinitopísčitých a písčitohlinitých, hnojených hlubokých půdách, udržujících vlhkost, dobře zásobených vápnem, na slunných místech. Nehodí se těžké, mokré a slané půdy. Množí se semeny nebo délením oddenků starších rostlin. Semena se získávají rozmačkáním zralých bobulí, třídenní fermentací a omytím vodou, nebo ze sušených plodů, které si rozdrtí a semena se odsijí. Někteří autoři doporučují ponechat semena až do výsevu v plodech. Jelikož semena špatně a nestejnoměrné klíčí (ze 40 až 50 %), provádějí se před vysetím různé způsoby úpravy, jako je nabobtnání ve vodo, vy mrznutí při -12 °C, preparace peroxidem vodíku aj. Snad nejlépe se klíčení urychlí ponořením semen do vody 40 až 45 °C teplé na 2 až 3 hodiny, dále předklíčením při teplotě 20 až 35 °C, nebo vnořením do koncentrované kyseliny sírové na dobu asi 45 vteřin. Semena pak musí být ihned důkladně proprána studenou vodou a po odstranění všech stop kyseliny se musí ihned vyšít. Vysévají se na podzim nebo z jara v březnu nebo v dubnu přímo na /.ilion do řádků 60 cm od sebe vzdálených nebo do hnízd. Na podzim lze do rýh hlubokých asi 10 cm, ve vzdálenosti asi 20 až 30 cm vysévat i celé bobule. Když na jaře semena vzejdou a rostliny zesílí, je nutno je rozsadit. V kulturách pěstovaný rulík bývá často napadán hmyzem.
7.    Významné exaltační kuřidlo a součást čarodějnických mastí. Kvašením plodů rulíku a následnou destilací získaný líh se používá v optické magii jako naplň (fluidický kondenzátor) do některých typů magických zrcadel. Planetární signatura: Saturn.
8. Rulík a drogy z něho získané jsou dodnes oficinální v mnoha světových lékopisech. Podle čsL 4 činí u rulíkového listu (Foliům belladonnae) nejvyšší jednotlivá dávka 0,2 g a nejvyšší denní dávka 0,6 g. U rulíkového kořene [Radix belladonnae) je nejvyšší jednotlivá i denní dávka stejná jako u listu. Terapeutické dávky: jednotlivá 0,05 g, denní 0,15 g.
9. Zmínky starověkých autorů o rulíku nejsou tak početné jako zprávy o mandragoře, je však pravděpodobné, že rulík byl s mandragorou v minulosti často zaměňován (např Theofrastem). Dioskurides nazýval rulík strychnos manikos. Není zcela jisté, zda sv. Hildegarda rozuměla pod označením dolo, latinsky stignus, rulík. Teprve v první polovině 15. stol. se italský botanik Be-nedetto Rinio zcela jednoznačně zmiňuje o rulíku, jehož si povšiml též Saladin z Ascola, tělesný lékař knížete Giovanniho Antonia de Balzo Ursino. Účinky rulíku dobře popsal Mathioli: „Kdo by pojedl jahody nebo zrna tohoto lilku, tak se zblázní a ztřeší, jako by byl posedlý ďáblem, anebo jistě bude uveden v těžký a hluboký spánek, a já sám jsem si toho vědom, že některé děti zemřely, poživše těchto jahod..." Ve středověku a na počátku novověku byl rulík často zneužíván k travičství. Lichotivý název bella-donna (sličná paní) dostal rulík proto, poněvadž Italky dávaly trochu jeho šťávy do nápoje, aby jejich oči nabyly krásného lesku a velkých zřítelnic.

Zdroj: Veselý, Josef - Magie I. (Vodnář : Praha 2008)


dle Wikipedia:
Rulík zlomocný (Atropa bella-donna), je statná, až 180 cm vysoká vytrvalá bylina. Je považována za nejnebezpečnější středoevropskou jedovatou rostlinu, odhaduje se, že otravy rulíkem zlomocným tvoří zhruba polovinu všech vážných otrav rostlinného původu na území České republiky. Přirozeně se vyskytuje na většině území Evropy (od Španělska po Podněstří a Krym a od Středomoří po jižní Švédsko) a některých místech v Africe; výskyt tohoto druhu v Maroku a Alžírsku byl však v poslední době zpochybněn.

Vzhled
Statná 50–180 cm vysoká žlaznatě pýřitá bylina s tlustou přímou a větvenou lodyhou. Listy jsou střídavé (v květenství zdánlivě vstřícné) a různě velké, kopinatě vejčité až elipsovité, celokrajné, na bázi klínovitě zúžené, pýřité.
Kvete od června do srpna. Květy jsou nicí, zdánlivě úžlabní, jednotlivé, stopkaté, pětičetné, koruny trubkovitě zvonkovité (až 3 cm dlouhá), zvenčí hnědofialové, zevnitř lysé, hnědofialové, žlutošedé až žluté, načervenale mramorované. Cípy koruny jsou ohnuté.
Plodem je černá kulovitá bobule (14–18 mm v průměru) vyrůstající ze hvězdicovitě rozloženého kalichu. Zprvu chutná sladce, pak však dostává odpornou hořkou příchuť.
Roste roztroušeně na pasekách a okrajích lesů od pahorkatin do podhůří. Obecně preferuje pohostinné vlhké půdy zásaditého až slabě kyselého charakteru.

Lidové názvy
Beladona, blázníček, bláznivá čerešňa, bláznivá třešně, bláznivý lilek, bláznový lilek, černé divoké višně, černé třešně, černé višně, čertova čerešeň, čertova třešeň, čertův blázníček, hadí hrozinky, hadí střešně, krásavica, lesný lulok, lilek, lilek pošetilý, lolek, lulák, lulčí, lulek, lulík, lulkové korenie, lulkový koreň, lulok, nadragule, nemnica, němnice, nimnica, psinky, psí třešně, rozpuka, šalamoun, šalamounek, toten, vlčá jahoda, vlčí jahodník, vlčí třešně, vlčia čerešňa, vlčia jahoda, vlčie oko, zlá jahoda, zlatá kráska, oči krásné paní.

Obsahové látky
Z významných organických sloučenin rostlina obsahuje různé tropanové alkaloidy a glykosidy.

Alkaloidy
L-hyoscyamin
L-hyoscyamin
atropin - vzniká v sušené droze racemizací L-hyoscyaminu
skopolamin
apoatropin
belladonin

Glykosidy
methylaeskulin

Jedovatost a otravy
Celá rostlina je prudce jedovatá vzhledem k vysokém obsahu tropanových alkaloidů (kořen až 1,5 %, listy 0,3 až 1,2 %, semena asi 0,8 %), z nichž rozhodující podíl tvoří L-hyoscyamin (až 70 % všech alkaloidů). Tyto alkaloidy působí na nervový systém jako parasympatolytikum tím, že tlumí všechny muskarinové účinky acetylcholinu; utlumují srdeční činnost a způsobují zastavení dechu.
Člověk se může otrávit jednak přímou konzumací plodů, nebo přes kozí mléko či kozí maso, pokud koza tuto rostlinu sežere. Smrtelnou dávkou jsou u malého dítěte už 3 bobule(!), u dospělého asi 10.
Jako protijed (antidotum) se užívá fyzostigmin nebo pilokarpin.

Hlavní příznaky otravy:
rozšířené zorničky
vyschlé sliznice
zčervenání obličeje, suchá teplá pleť
zrychlený tep

Využití
Ze sušených listů (Folium belladonnae) a kořene (Radix belladonnae) této rostliny se získává atropin, ze kterého se vyrábějí atropinové kapky užívané v očním lékařství k rozkapávání očí za účelem usnadnění některých typů očních vyšetření (atropin roztahuje zorničky). Ze stejného důvodu si dívky ve starověku a středověku vtíraly šťávu z rulíku do očí, aby je měly krásně veliké. Odtud také pochází druhové jméno rostliny (bella donna = krásná paní). Bylo to účinné, nepříliš praktické (dočasně to zhoršuje kvalitu zraku, při dlouhodobém používání se zrak může zhoršit trvale) a nebezpečné (mohlo dojít k nebezpečnému zánětu oka nebo otravě).
Výtažek z listů (Belladonnae folii extractum siccum normatum) se rovněž využívá proti křečím hladkého svalstva (spasmolytikum), obvykle však pouze ve směsích s analgetiky.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2014

Další obsah této kategorie

Parcha saflorová - Maral (Leuzea carthamoides, Rhaponticum carthamoides)

Maralí kořen je tradiční posilující a omlazující bylina pocházející z Altaje. Bylina působí především jako: adaptogen - zvyšuje fyzickou i psychickou odolnost a odstraňuje únavu a afrodiziakum - posiluje pohlavní orgány a prohlubuje milostný prožitek

Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis)

Šišák je nenápadná léčivá bylinka, která pochází z Dálného východu. Bylina šišák je velice oblíbená v tradiční čínské medicíně. Léčivých účinků se využívají v tibetské medicíně a taková tradiční ruská přírodní medicína si ji velmi považuje. 

Rozchodnice růžová (Rhodiola rosea)

Zlatý kořen je naprosto výjimečná rostlina. Po dlouhých výzkumech došli odborníci k závěru, že jako adaptogen je Rhodiola rosea mnohem účinnější než jiné adaptogeny, včetně sibiřského žen-šenu – Panax ginsengu, Shiandry a Aralii. 

Kapradí (Dryopteris Filis-mas)

"O Beltainu utrhněte listy kapradí, které jsou ještě svinuté do spirál a usušte je nad beltainovým ohněm. Získáte mocný talisman pro následující rok." Slované věřili v zázračný květ kapradí, který činil svého majitele neviditelným a zprostředkoval mu všechna tajemství přírody. 

Zásady práce s magickým drogami

H. E. Douval, který se intenzivně zabýval prací s magickými drogami, stanovil následující základní pravidla pro jejich používání.

Mochomůrka červená (Amanita Muscaria)

Posvátná houba muchomůrka červená se nejčastěji spojovala s rituály sibiřských šamanů. Nové výzkumy ale ukazují, že psychotropní účinky muchomůrek byly známy již od doby kamenné v celé Asii i Evropě, odkud se znalost rituálního použití muchomůrek rozšířila do mnoha oblastí Ameriky. Podle legendy Korjaků vznikly muchomůrky ze slin nejvyššího boha, a proto je prý na místě je jako boží dar přijímat. Po požití čerstvých, sušených nebo vařených muchomůrek upadne šaman do jasnovidného transu během kterého je schopen cestovat jinými světy, komunikovat s duchy předků nebo navázat kontakt s těmi entitami, jejichž pomoc potřebuje. Může nahlédnout do budoucnosti nebo minulosti, najít východisko z ohrožující situace a podobně.

Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea)

Phalaris arundinacea (dříve nazývaná Baldigera arundinacea) je vlhkomilná travina. Má sivozelený oddenek plazivý, článkovaný, šupinatý. Stébla jsou přímá, 0,5-2m (výjimečně až 3m) dlouhá, pevná, hladká, na bázi šupinatá. Tmavozelené listy mají 10-35 cm dlouhé a 0,6-2 cm široké, ploché a dlouze zašpičatělé čepele. 

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) je vytrvalá, až 120 cm vysoká dřevnatějící bylina s listnatými lodyhami, zakončenými volnými latami žlutých úborů, náležející do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).

Podběl lékařský (Tussilago farfara)

Podběl lékařský (Tussilago farfara), někdy také podběl obecný, je vytrvalá léčivá rostlina s dlouhým plazivým oddenkem. Listy začínají růst až po odkvětu. Vyskytuje v celé Evropě a v Asii. U nás se roste převážně na vlhkých místech, na polích, u vody, na loukách, na březích potoků a v příkopech.

Jalovec obecný (Juniperus communis)

Jalovec obecný (Juniperus communis) je keřovitá až stromovitá dřevina z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) rostoucí jako podrost jehličnatých (obzvláště borových) lesů, na pastvinách a stráních. Na území České republiky je vinou úbytku přirozených stanovišť a brutálního sběru jalovcových šištic (nepravý plod) dnes již v některých krajích velice vzácný a je proto řazen mezi ohrožené druhy flóry ČR. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Jednoletá až dvouletá, až 2,5 m vysoká bylina páchnoucí při vadnutí po myšině. Lodyha přímá, bohatě větvená, rýhovaná, dutá, lysá, ojíněná, v dolní části červeně skvrnitá. Listy zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, až 50 cm dlouhé, dolní řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, lístky řapíčkaté. 

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Jednoletá až dvouletá, žláznatě chlupatá, nepříjemně páchnoucí, 20 až 90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, téměř oblá, hustě chlupatá, zelená. Listy v přízemní růžici dlouze řapíkaté, v obrysu vejčité, chobotnatě peřeně zubaté, záhy odumírající, lodyžní listy střídavé, sbíhavou bází přisedlé, poloobjímavé, žláznatě chlupaté, tvarem podobné listům přízemním. 

Durman obecný (Datura stramonium)

Jednoletá bylina rozložitého vzrůstu. Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. 

Čarodějná mast (Unguentum sabbati)

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis Linné)

Původním domovem šalvěje je Středomoří. Šalvěj byla odpradávna velmi ceněna bylinka, což je patrné již z latinského „salve“, tedy léčit. Sypala se také na hroby, nebo se vysazovala na znamení upřímné vzpomínky. Používá se také v mnoha kulturách jako velmi silný purifikační činitel. Součástí fluidických kondenzátorů. (Dov)

Andělika lékařská (Angelica archangelica)

Tato vysoká bylina se řadí k nejcennějším léčivým rostlinám. Jejich léčebných vlastností využívali již starověcí mniši, kteří ji pěstovali v klášteře jako lék proti moru. Přidávala se také do koupelí proti cizí kletbě či uřknutí. Používá se do fluidických kondenzátorů. (Dov)