Sendivogius, Michael (1566-1636)

Michal Sendziwój, Sendivoj. Polský alchymista, který údajně osvobodil z vězení Sethonia (v.), jiného alchymistu, od kterého za to dostal kámen mudrců, s nímž pak v Praze před císařem Rudolfem II. provedl transmutaci olova ve zlato

 (na památku toho pak byla ve zdi Pražského hradu zasazena deska, která to oznamovala, později však byla odstraněna). Mezi jeho velmi oceňované spisy patří: De Lapide philosophorum (1613); Aenigma philosopho-rum ad filios veritatis (1606); Novum lumen chymi-cum (1624 - pod pseudonymem Cosmopolita; nové vyd. Sendivogius: Nouvelle lumiěre chymique obsahuje: Traité de la Nature, Traité de Souphre, Traité du Sel, b. i). Souhrnně: Michaelis Sendivogii Chymische Schriften (Wien 1770).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Michal Sendivoj ze Skorska (2. února 1566 Lukawica - 18. srpna 1636 Kravaře) byl polský chemik a alchymista.
Michal Sendivoj ze Skorska se narodil v chudé šlechtické rodině. Už během univerzitních studií (Lipsko, Vídeň, Altdorf) se začal zabývat alchymií a navázal kontakt s mnohými alchymisty. I z tohoto důvodu začal působit v Praze mj. i na dvoře císaře Rudolfa II. Zde také publikoval v roce 1604 jedno ze svých alchymistických děl Tractatus de Lapide Philosophorum – Novum Lumen Chymicum. Další jeho práce vyšly v Paříži, Kolíně nad Rýnem a Štrasburku. V Praze také údajně v roce 1604 před očima císaře Rudolfa II. provedl úspěšnou transmutaci. Později působil v diplomatických službách a žil ve Vídni a v Polsku. Velmi zbohatl a v době stavovského povstání zachoval věrnost Habsburkům, kterým půjčoval peníze. Roku 1630 císař Ferdinand II. věnoval Michalovi místo splacení dluhu Kravaře na Opavsku, které byly po roce 1627 konfiskovány Macákům z Ottenburku. Poslední léta jeho života byly vyplněny častými spory se sousedy a poddanými. V Kravařích také jako sedmdesátiletý umírá. Jeho dcera Veronika Marie se provdala za Jakuba von Eichendorff, prapředka německého romantického básníka Josepha von Eichendorffa.

Zdroj: Wikipedia



Michal Sendivoj 

Narodil se v roce 1566 Lukowci u Nového Sacze v Malopolsku jako syn chudého šlechtice. Původně studoval teologii na univerzitě v Krakově, ale nakonec u něho převážil zájem o přírodní vědy a filozofii. Ve studiích pak pokračoval v Lipsku a ve Vídni. V roce 1594 se objevil v Praze jako už zkušený alchymista.
V domě lékaře a vyznavače ezoterických věd Mikuláše Lva z Löwensteina se seznámil mimo jiné s bohatým měšťanem Ludvíkem Korálkem z Těšína. Když mu jakýmsi bílým práškem vyléčil téměř již umírajícího syna, získal si jeho přízeň a také finanční podporu. Prahou se rázem rozletěla fáma, že polský alchymista Sendivoj vlastní „elixír života“.
Rivalita mezi kolegy
Sendivojova mimořádná proslulost popudila jeho konkurenty. Edward Kelley v obavě, aby ho nezastínil v přízni císaře Rudolfa, předstíral přátelství, poskytl Polákovi k obývání jeden ze svých domů v Jílovém a dostal ho tak z Prahy. Jiný alchymista, původně bradýř, Jan Jindřich Müller z Müllenfelsu šel ve sví zášti ještě dál. Nechal najatými darebáky Sendivoje přepadnout a ukrást mu onen záhadný prášek. Lupiči nešťastného Poláka obrali i o jeho šaty a nahého ho přivázali ke stromu. Původce zločinu Müller byl však po několika dnech vypátrán, odsouzen a oběšen. Stihl ho tak osud mnoha podvodných alchymistů, kteří přečasto končili na šibenici. 
Sendivojovi se od těch dob přestalo v Čechách dařit. Když se jeho mecenáš měšťan Korálek od něho nedočkal požadovaného uměle vyrobeného zlata, pohnal ho v roce 1599 před soud. Dokonce v této souvislosti tvrdil, že se po Polák pokoušel nějakým dryjákem otrávit. Sendivoj pak strávil krátký čas ve vězení, odkud byl osvobozen na zásah samotného Rudolfa II., který ho rok před tím jmenoval do funkce císařského rady.
Dokázal vyrobit zlato transmutací?
Po svém omilostnění však polský alchymista raději z Prahy odešel a působil pak ve službách svého krajana hraběte Mikolaje Wolského. Zřejmě v této době napsal proslulý spis Novum Lumen Chymicum, který se dočkal mnoha vydání a jeho nadšeným čtenářem byl i slavný anglický fyzik Isaak Newton. Autor v něm mj. správně seřadil některé kovy podle elektrochemického potenciálu, zdařile vysvětlil podstatu tlení, zpracoval teorii spalování a dýchání a předpověděl chemický objev kyslíku. 
Poprvé vyšlo toto dílo v roce 1604 v Praze, kdy zde znovu pobýval i sám Sendivoj. Při této příležitosti předvedl prý před Rudolfem II. a jeho dvořany pomocí jakéhosi prášku zdařilou transmutaci rtuti na zlato. Císař ho za to vyznamenal pamětní medailí a v místnosti, kde se pokus odehrál, nechal do zdi vsadit desku s nápisem: „Faciat hoc quispiam alius, quod fecit Sendivogius Polonus!“ (Vykonej někdo jiný, co vykonal Polák Sendivoj!) 
Podvod před očima císaře
Sendivoj pak putoval po evropských panovnických dvorech, kde udivoval svými experimenty, zřejmě důvtipně kombinovanými s iluzionistickými efekty. Při jednom takovém vystoupení v roce 1619 ve Vídni před císařem Ferdinandem II. prý například proměnil stříbrný tolar ve zlatý. Ve skutečnosti se jednalo o šikovný podvod. Sendivoj si však císaře naklonil natolik, že získal z pobělohorských konfiskací panství a zámek Kravaře na Opavsku. Až do své smrti v roce 1636 se však musel soudit s okolními šlechtici, u nichž si tento alchymista oblibu rozhodně nezískal. 

II.
Michal Sendivoj (1566-1636) 


... je jedním z nejvýznamnějších alchymistů, kteří prošli rudolfínskou Prahou. Byl to člověk povahy složité, měl množství nepřátel a nebyl na tom zřejmě bez viny. píše se, že bohatl pochybnými způsoby a morálně nečistými soudními procesy. Bohužel se mi nepodařilo k tomuto tématu, tedy způsobům Sendivojova bohatnutí, získat více informací. Navíc v roce 1604 provedl před zraky Rudolfa II. úspěšně transmutaci. Zdá se, že bychom si měli dát na Sendivoje pozor, není-li dalším z dlouhé řady pouhých podvodníků.Ale jeho spisy, zejména Novum limen chymicum(1604) dokazují, že to byl skutečný odborník. V jeho alchymistických pokusech hrál velkou roli sanytr, který nazýval sal centrale, ústřední sůl.. Sendivoj poznal, že sanytr obsahuje jakousi zvláštní složku, na niž kladl důraz. My víme, že v sanytru je obsažen kyslík. při zahřívání sanytru se uvolňuje kyslík.Michal Sendivoj svou podivuhodnou dikcí píše:"První a hlavní je vlhkost povětří smíchaná s teplem, filozofové to nazvali merkurius, jenž je řízen proměnami slunce a měsíce ve filozofickém moři." Sendivoj dále hovoří takto:"Člověk je stvořený ze země, žije ze vzduchu, ve vzduchu je totiž tajemný pokrm života námi nazývaný rosa noci, zředěná voda dne, jehož neviditelný duch je lepším než celá země." Dále říká:"Životem ohně je vzduch, bez vzduchu vyhasíná." Sendivoj vlastně předpověděl objev kyslíku. Není však pokládán za jeho objevitele, i když jsou opakovaně prováděny pokusy dokázat, že právě on je objevitelem kyslíku. Vrcholem jeho publikační činnosti je spis Novum lumen chymicum. Sendivoj zde vysvětlil podstatu tlení, seřadil správně řadu kovů podle elektrochemického potenciálu, zabýval se teorií spalování a dýchání a konečně je tu téma, jež jsem nastínil: Kyslík.

Další obsah této kategorie

Jacob Joseph Joepseri - patron lóže

Velmi vzácný a bohužel přehlížený občan Jihlavy, filosof, lékař, fyzik a alchymista. Autor knihy o prodloužení života. Níže viz životopis a další zajímavé informace (včetně plné rekonstrukce erbu). (Dov)

 

 

 

 

Ercker, Lazar (1529-1594)

... byl významný metalurg své doby. Z hlediska dnešní doby Lazar Ercker není nazírán jako alchymista, ač pro 16. století, dobu svého života, jím byl. Byl to jeden z nejváženějších alchymistů a metalurgů 16.století. Narodil se v Sasku. V roce 1568 se stal kontrolním prubířem v Kutné Hoře, v roce 1577 pak byl jmenován nejvyšším hormistrem Českého království. V roce 1585 získal úřad pražského mincmistra. Byl také projektantem známé Rudolfovy štoly.Když v roce 1594 zemřel, úřady po něm převzala jeho vdova, což bylo v té době velmi neobvyklé, ženy se v úřadech prakticky nevyskytovaly

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Vigenere, Blaise De (1523-1596)

Francouzský historik a alchymista, který se zabýval i dalšími „tajnými vědami", autor spisů Traicté du feu et du sel (1618), Traité des chifres, ou secrète manière d'écrire (1587). Je považován za klasika tzv. kabalistiky, kterou však pravověrní hermetikové opovrhují jako pouhou hříčkou (v. Kabalistika).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Valentinus, Basilius (asi 15. stol.)

Záhadný benediktinský mnich, který snad žil kolem r. 1413 v Peterském klášteře v Erfurtu a jehož pravé jméno nebylo nikdy zjištěno. Patřil však k největším alchymistům středověku. Mezi jeho vynikající spisy se řadí zejména: Currus triumphans antinomi (1602; něm. Triumphwagen des Antimoni, 1646) a Practica cum duodecim clavibus (něm. Tractat vom Stein der Weissen mit den zwölf Schlüsseln, 1599)
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vaughan, Thomas (1622-1665)

Zvaný Philalethes. Alchymista, patrně anglického původu, autor velmi oceňovaného spisu Introitus apertus ad occlusum régis palatinae (1667; něm. Eröffnung der Tür zum königlichen Palast, 1667).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 200

Zachaire, Denis (1510-?)

Francouzský alchymista, jeden z těch, kterému se podařila transmutace olova ve zlato (v Pau 1542) a „živého stříbra" ve zlato (v Pâques 1550). Pobýval ve Francii, Německu a Švýcarsku. Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Zosimos (4. stol.př.n.l.)

Nejznámější řecký alchymista alexandrijského období, identický patrně se Zosimem z Panopolisu. Jeho velmi ceněné spisy obsahují neoplatonské a mýtické prvky a jsou podány řečí „snových vizí" (C. G. Jung se v r. 1954 tyto obrazy pokusil identifikovat v jazyce analytické psychologie). Zosimovo dílo obsahuje již prvky spirituální alchymie. Jeho cenné rukopisy O božské vodě, O posvátném umění a další, uložené v pařížské a vídeňské knihovně, jsou přetištěny v Berthelotově díle Collection des anciens alchimistes grecs (3. sv., Paris 1887). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Rodovský, Bavor Mladší z Hustiřan (1526-1600)

Nejvýraznější představitel české alchymie se narodil v roce 1526 v rodině nemajetného zemana. Kvůli nedostatku peněz nemohl jít studovat na pražskou univerzitu, jak si přál. Sám se tedy naučil jazyku tehdejších vzdělanců latině a studoval alchymii, astronomii, filozofii, matematiku, lékařství a další obory.

Scotto, Alessandro

Alessando Scotto nebo také Odoardus či Hieronymus Scotus je jednou z nejzáhadnějších postav rudolfinské Prahy. V kronikách bývá označován za čarodějníka, který dokázal proměňovat měď ve zlato a lazurit ve stříbro. Tvrdí se o něm, že pocházel z Itálie, ale

Ripley, George (1415-1490)

Anglický alchymista, který od papeže získal povolení ke studiu okultních věd, což činil v rámci své příslušnosti k řádu kar-melitánů v jednom z jeho klášterů. Napsal mimo jiné: Medulla alchimiae (1476). (V něm. překl. vyšla jeho Opera omnia, 1649.)
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Sethonius (přelom 16.-17. stol.)

Alchymista skotského původu, který měl v držení kámen mudrců a údajně provedl několikrát transmutaci olova ve zlato (např. roku 1603 v Basileji). Téhož roku byl však saským kurfiřtem uvězněn, když odmítal prozradit tajemství Kamene, ale se Sendivogiem (v.), který ho osvobodil, uprchl do Krakova, kde svému zachránci věnoval své spisy a Kámen ve formě tinktury, s níž pak Sendivogi-us provedl sám transmutaci v Praze.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Trevisanus, Bernardus (1406-1490)

Hledaje tajemství kamene mudrců, procestoval tento italský aristokrat celou Evropu, Palestinu, Persii, Egypt a severní Afriku, ale nalezl je až na ostrově Rhodos. Napsal Peri chemeias, opus his-toricum et dogmaticum (1576, něm. Von der Hermetischen Philosophie, 1574, 1586).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Trismosinus, Salomon (přelom 15.-16. stol.)

Německý alchymista, učitel Paracelsův, autor spisu Splendor solis (1589; čes. Splen-dor solis aneb sluneční záře: sedm traktátu o Kamenu mudrců, 1994).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Paracelsus (1493-1541)

Paracelsus, vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, (1493 Einsiedeln – 24. září 1541 Salcburk) byl alchymista, astrolog a lékař, který učinil několik důležitých objevů a předznamenal vznik novodobého lékařství. 

Olympiodoros (žil v 5. stol.)

Alexandrijský neo-platonik a významný alchymista řeckého původu, autor komentáře ke královskému umění, který je snad totožný s komentátorem Platónových spisů.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Maier, Michael (1568-1622)

Tělesný lékař císaře Rudolfa II., významný alchymista a patrně jeden z mála pravých rosekruciánů své doby, autor vynikajícího alchymistického díla Atalanta fugiens (1618), které

Lullus, Raymundus (1235-1315)

Jeden z největších středověkých hermeti-ků, zejména alchymistů, španělského původu, zvaný Do-ctor illuminatus. Autor řady alchymistických spisů, ale autorství některých z nich je sporné, stejně jako hodnověrnost řady jeho podivuhodných životních příběhů. 

Kunckel (1630-1703)

Německý alchymista, který se proslavil také jako sklář (Kunckelovo rubínové sklo), autor díla Philosophiez chemica (1694). Odpůrce Paracelsova učení o třech základních alchymistických principech, které ovšem chápal fyzicky.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Morienus (žil v 7. stol.)

Pověstný arabský alchymista, zaměňovaný někdy s italským lékařem téhož jména. Autor traktátu De transmutatione metallisum, který je obsažen v díle Artis auriferae (1572). (Morienus: A testament of alchemy, přel. a vyd. L. Stavenhagen, 1970.)
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Hájek z Hájku, Tadeáš (1525-1600)

Thaddaeus Hagecius ab Hayek či Thaddeus Nemicus. Český astronom, matematik a osobní lékař císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek jako syn Šimona Hájka (asi 1485 – 1551) pocházel ze staré pražské rodiny. 

Geber (9. stol.)

Džábír ibn Hajján. Nejslavněj-ší z arabských alchymistů, suťista a matematik, jehož dílo mělo velký vliv na laborující alchymisty. Nicméně autorství řady spisů vycházejících již ve XIII. stol., které je mu přisuzováno, je sporné. /Geberi philosophi ad al-chimistae maximi; De alchimia libri tres (1529); De alchemia (1541) a další díla./
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Helmont, Johann Babt. (1577-1644)

Belgický lékař a významný alchymista,jehož dílo mělo vliv na J.W.Goetha, autor díla Die Morgenerothe (1683). Je pokládán za nejvýznamnějšího nástupce Paracelsa; údajně měl být jedním z mála držitelů kamene mudrců.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Drebbel, Cornelius (1572-1633)

Holandský alchymista a vynálezce. Také on prošel rudolfinskou Prahou. Zařadil jsem ho do této práce pro souvislost s alchymistou Sendivojem. Drebbel v roce 1620 sestrojil první ponorku, kterou předvedl před anglickým králem Jakubem I. 

Dorneus, Gerardus (16. stol.)

Dom Gerhardt. Německý lékař a alchymista, jeden z předchůdců tzv. spirituální alchymie, následovník Paracelsův, autor slovníku jeho termínů (Dictionarium Paracelsi, 1584) a

Fictuld, Hermann (18. stol.)

Johann Heinrich Schmidt. 

Německý alchymista, který byl patrně ve styku s rosekruciány, autor řady významných pojednání shrnutých ve sbírce Hermann Fictulds Chymische Schrifter*... (1734), jakož i spisu Cabbala mystica Na-íurae, oder Vom dem ewigen und einigen Eins (1741); Azoíh et ignis, das i st Das wahre elementische Feuer (1749) a dalších.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Fulcanelli, Jean Julien (1877-1932)

Slavný, ale neznámý francouzský alchymista, který údajně znal tajemství kamene mudrců a tím i transmutace kovů ve zlato, kterou před několika svědky údajně provedl v Paříži. Jeho dvěma žáky byli E. Canseliet (v.) a J. Boucher (v.). 

Avicenna (980-1037)

Avicenna neboli Ibn Síná, celým jménem Abú ʿAlí al-Ḥusayn ibn ʿAbd Alláh ibn Al-Hasan ibn Ali ibn Síná (asi 980–1037) persky: أبو علي الحسين بن عبد الله بن سينا byl středověký perský učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec a lékař. Je považován za „otce moderní medicíny“ a za jednu z nejvýznamnějších postav středověké islámské filosofie.

Alleau, René (1917-2013)

Francouzský filozof a historik hermetismu, zejména alchymie, žák E. Canselieta. Vystudoval filozofii a dějiny vědy, byl žákem Gastona Bachelarda. Po 2. světové válce pracoval v Africe na řadě průmyslových staveb. Zde se setkal

Villa Nova, Arnaldus De (1235-1312)

Arnauld de Villeneuve, též Villanovanus. Španělský lékař a alchymista, působící převážně v Paříži, obžalovaný z provozování magie,

Flamel, Nicolas (1330-1418)

Nejslavnější středověký alchymista, který žil v Paříži a znal tajemství transmutace olova ve zlato. Podle pověsti koupil od starého žida jakýsi rukopis, jehož studium mu umožnilo poznat tajemství zhotovování Kamene mudrců.

Bacon, Roger (1214-1294)

Františkánský mnich anglického původu žijící v Paříži, kde se zabýval také alchymií. Uvězněn pro obvinění, že se zabýval magií, kterou definoval jako „praktickou metaíysiku". 

Max Karl Ernst Ludwig Planck

S odstupem doby vyniká dílo a osobnost Maxe Plancka snad ještě více než v době jeho vrcholné vědecké a vědecko-organizační aktivity. (*23 . 4. 1858 v Kielu; + 4. 10. 1947 v Göttingenu)

Robert Fludd (1574-1637)

Robert Fludd, známý též jako Robertus de Fluctibus, (17. ledna 1574, Bearsted – 8. září 1637, Londýn) byl lékař, alchymista a zastánce rosekruciánství.

 

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter