Slovníček starověkých národů

Krásný abecední slovníček starověkých národů včetně ilustrativního zobrazení.

ACHÁJCI — označení mykénských ŘEKŮ (poprvé u Homéra, vedle dalších jmen Danajci, Argejští), kteří v průběhu 2. tis. př. n. 1. ovládli pevninské Řecko i ostrovy a v polovině tisíciletí se zmocnili i Kréty, která již předtím významně ovlivnila jejich civilizaci (mj. slabičným písmem). Při výbojích do Malé Asie (jejich ohlasem je i slavná trojská válka) se setkali i s CHETITY, ale ve 12. stol. př. n. 1. nastal jejich pád (snad v souvislosti s postupem DÓ-RŮ) a nastoupila čtyři tzv. „temná století", kdy mizí o Řecku zprávy.

AITHIOPOVÉ — u antických autorů zprvu obecné označení lidí tmavé pleti, a to nejen v Africe, ale i v Indii (Drávidové). Zatímco pro ŘEKY to byli dlouhověcí lidé obývající „okraje" světa, ŘÍMANÉ tak označovali černošské populace (na rozdíl od Afričanů, tj. Berberů — NUMIĎANŮ či LIBYJCŮ).

AKKADOVÉ — semitské kočovné kmeny, které ve 3. tis. př. n. 1. sídlily ve střední Mezo-potámii. Okolo 2350 př. n. 1. vytvořili první centralizovanou říši na Předním východě s centrem v městě Akkadu (dosud nebylo objeveno) a podmanili si města SUMERŮ, jejichž kultu-rou byli značně ovlivněni. Kolem r. 2200 př. n. 1. podlehli vpádu horských kmenů. Po přílivu dalších semitských kočovníků, Amoritů, na přelomu 3. a 2. tis. př. n. 1. se spolu s nimi stali etnickým základem ASYŘANŮ a BABYLOŇANŮ.

ARABOVÉ — ve starověku kočovné semitské kmeny, které obývaly Arabský poloostrov. Nejstarší zprávy o nich z konce 2. tis. př. n. 1. přinášejí ASYŘANÉ, kteří se tu bez větších úspěchů pokoušeli o výboje. Zlatý věk Arabů začíná na konci starověku a je spojen s vy-stoupením Muhammada a vytvořením ohromné říše pod praporem islámu.

ARAMEJCI — souhrnné označení kočovných semitských kmenů, které ve 2. tis. př. n. 1. obývaly území mezi Palestinou a Eufratem. V polovině téhož tisíciletí tu vytvořily řadu menších státečků, mj. v Sýrii (SYŘANÉ). Od 12. stol. př. n. 1. pronikly do Babylónie (CHALDEJ-CI), kterou postupně arameizovaly. Aramejšti-nu do konce 1. tis. př. n. 1. přejali i ASYŘANÉ, ale i ŽIDÉ a další národy. Stala se jedním z úředních jazyků říše PERŠANŮ i jazykem vzdělanců, k čemuž přispěla i jednoduchost aramejského písma.

ARMÉNI — indoevropský národ, pravděpodobně blízce příbuzný THRÁKŮM, s jejichž posunem asi ve 12. stol. př. n. 1. je spojován i příchod Arménů do jejich dnešní vlasti. Nejstarší zprávy o vlastních Arménech jsou však až z 5. stol. př. n. 1.

ASYŘANÉ — starověký národ obývající ve 2. a 1. tis. př. n. 1. severní Mezopotámii. Jméno dostali podle města Aššuru. V podstatě šlo o semitské kmeny Amoritů, které na počátku 2. tis. př. n. 1. ovládly usedlé semitské (AKKADOVÉ) i nesemitské obyvatelstvo této oblasti. Prosluli především jako válečníci, zejména v 1. tis. př. n. 1., než jejich moc zničili MÉDOVÉ spojení s BABYLOŇANY. Potomci Asy-řanů však žijí v této oblasti dodnes.

AZTÉKOVÉ — indiánské kmeny ze severozápadního Mexika, které v 11. a 12. stol. přešly do Anahuaku. Zde ve 14. stol. založily Tenoch-titlan, který se v 15. stol. stal centrem říše zahrnující celé střední Mexiko. Navázaly na kulturu svých předchůdců (TOLTÉKŮ, MIXTÉ-KŮ a ZAPOTÉKŮ), vytvořily piktografické písmo a měly i rozvinutou astronomii. Jejich náboženské obřady prosluly krvavými oběťmi. Říši Aztéků vyvrátili v letech 1519 — 1521 Španělé. Dnes žije v Mexiku asi 1 milión Aztéků.

BABYLOŇANÉ — starověký národ obývající ve 2. a 1. tis. př. n. 1. jižní Mezopotámii. Jméno dostali podle města Babylónu. Šlo především o semitské kmeny Amoritů, které počátkem 2. tis. př. n. 1. asimilovaly usedlé AKKADY a také SUMERY, na jejichž civilizaci navázaly. V polovině 2. tis. př. n. 1. dobyli Babylón CHETITÉ a vzápětí po nich celou oblast KASSITÉ. Ty vypudila až nová vlna semitských kmenů na sklonku 2. tis. př. n. 1. — CHALDEJCI. Po nadvládě ASYŘANŮ na-stává koncem 7. stol. nový rozmach, který r. 539 př. n. 1. definitivně ukončili PERŠANÉ.

ČIČIMÉKOVÉ — bojovné indiánské kmeny ze severozápadního Mexika, které ve 12. a 13. stol. přispěly k pádu TOLTÉKŮ a usadily se ve středním Mexiku. Navázaly na starší civilizace, ale byly postupně ovládnuty AZTÉKY. Část kmenů, která zůstala na severu, byla nadále velmi bojovná a odolávala až do 18. stol. i Španělům.

ČÍŇANÉ — národ obývající ve starověku (a již tisíciletí předtím) rozsáhlá území severní Číny (kolem Žluté řeky), odkud postupně ovládal další oblasti, zejména na jihu a západě. Vytvořil vlastní vyspělou civilizaci s písmem, výrobou bronzu a železa, hedvábí (odtud jejich jméno Sérové — hedvábníci, užívané ŘEKY), papíru, porcelánu a v neposlední řadě i střelného prachu.

DÁKOVÉ — starověký národ, jedna z větví indoevropských thráckých kmenů na území dnešního Rumunska a částečně i Maďarska. Vzhledem k odlehlosti jejich území se zde mohl utvořit kolem přelomu letopočtu samostatný útvar, který však stejně na počátku 2. stol. n. 1. podlehl expanzi ŘÍMANŮ.

DÓROVÉ — označení kmenů, které vil. stol. př. n. 1. tvořily spolu s dalšími poslední vlnu ŘEKŮ. Jejich úspěch při ovládnutí většiny Řecka po pádu mykénské kultury se přičítá i železným zbraním nových dobyvatelů. Dórové opanovali také Krétu a jih Malé Asie. Oproti IÓNŮM se jim přičítá menší podíl na kulturním rozmachu Řecka, zato byli proslulí válečníci (mezi Dory patřili i Lakedaimoňané — Sparťané).

EGYPŤANÉ — starověký národ hamitského původu, který na sklonku 4. tis. př. n. 1. vytvořil v údolí Nilu pozoruhodnou civilizaci. V 18. stol. př. n. 1. pronikli do Egypta z Asie tzv. Hyksósové (snad šlo o některé semitské kmeny pod vedením CHURRITŮ), kteří s sebou přinesli i znalost bronzu. Ve 13. a 12. stol. př. n. 1. odrazili Egypťané útoky LIBYJCŮ a MOŘSKÝCH NÁRODŮ, ale pak zasedli na trůn faraónů dynastie NÚBIJCŮ, LIBYJCŮ i ASYŘANÉ a PERŠANÉ. Od 5. stol. př. n. 1. sílí pronikání ŘEKŮ, jejichž kultura po dobytí země Alexandrem převládla u vládnoucí vrstvy. Zároveň egyptská civilizace silně ovlivnila ŘEKY a také ŘÍMANY, kteří v 1. stol. př. n. 1. Egypt ovládli. Potomci Egypťanů, Koptové, kteří přijali křesťanství, si dlouho udrželi vlastní kulturu i po připojení země k arabské říši.

ELAMITÉ — starověký národ neznámého původu obývající ve 3. až 1. tis. př. n. 1. jižní frán v sousedství Mezopotámie. Elamité vytvořili svébytnou civilizaci s vlastním písmem, i když byli silně ovlivněni SUMERY. Vedli stálé boje s Mezopotámií, až byli v 7. stol. př. n. 1. zcela podmaněni ASYŘANY a pak PERŠANY.

ETRUSKOVÉ — starověký národ neznámého původu a jazyka, který v 1. tis. př. n. 1. vytvořil v severní Itálii samostatnou, vyspělou civilizaci, i přes vliv ŘEKŮ originální. Dodnes většina odborníků soudí s Hérodotem, že jejich původní vlast byla v Malé Asii. Etruštinu, psanou hláskovou abecedou, z které je odvozena naše latinka, se dosud nepodařilo rozluštit. Etruskové zásadním způsobem ovlivnili především ŘÍMANY. V 5. až 4. stol. př. n. 1. zasáhl etruská města ničivý vpád KELTŮ, pak se stali obětí římské expanze a už kolem přelomu letopočtu byli zcela romanizováni.

FOINÍČANÉ — starověký národ sídlící na úzkém pruhu pobřeží dnešního Libanonu a Sýrie. Asi šlo o potomky semitských Kananejců, doložených v této oblasti už od 3. tis. př. n. 1. Foiníčané nevytvořili jednotný stát, ale jednotlivá města (Tyros aj.) vynikla jako obchodní a mořeplavecká střediska. Významná byla foi-nícká kolonizace po celém Středomoří (KAR-TÁGINCI). Definitivní konec samostatnosti znamenalo v polovině 1. tis. př. n. 1. připojení k říši PERŠANŮ; Foiníčané pak brzy splynuli s okolním obyvatelstvem.

FRYGOVÉ — starověký národ, který po pádu říše CHETITŮ získal hegemonii v Malé Asii. Soudí se, že indoevropští Frygové byli blízce příbuzní s THRÁKY. Bohatství a vyspělost fryžské říše zapůsobily na ŘEKY (pověsti o Midovi či gordickém uzlu, převzetí hudebních nástrojů atd.). Smrtelnou ránu Frygům zasadili bojovní kočovníci KIMMERIOVÉ; v 7. stol. př. n. 1. po pádu fryžské říše se stali hegemony v této oblasti LÝDOVÉ.

FTHEIROFAGOVÉ - „pojídači vší", kmen patřící snad ke SKYTHŮM, sídlící podle Stra-bóna v Černomoří u dnešní Picundy.

GALOVÉ viz KELTOVÉ

GERMÁNI — souhrnné označení řady příbuzných kmenů z indoevropské větve, které po polovině 1. tis. př. n. 1. začaly ze svých sídel v severní Evropě pronikat do střední, východní i západní Evropy. Pod jejich tlakem se stahovali KELTOVÉ a také ŘÍMANÉ přes řadu úspěchů nakonec podlehli germánským kmenům, které na sklonku starověku ovládly zápa-dořímskou říši. Germáni měli významný podíl na etnickém vývoji mnoha dnešních evropských národů, ať už jejich jazyk převládl (jako u An-glů, Jutů a Sasů v Anglii), anebo přijali jazyk svého okolí (Frankové ve Francii či Langobar-di v Itálii). Mezi významné kmeny patřili dále např. Burgundi, Dánové, Gótové, Markomani (kteří po přelomu letopočtu sídlili v Čechách), Vandalové a mnoho dalších.

HAEDUOVÉ — jeden z nejmocnějších kmenů KELTŮ, jehož střediskem bylo snad nejbohat-ší a největší oppidum — Bibracte. Před vpádem ŘÍMANŮ bojovali o získání hegemonie v Galii, po svém podmanění Caesarem zůstali věrnými spojenci Říma a měli řadu výsad.

HEBREJCI — označení semitských kočovných kmenů, které asi ve 13. stol. př. n. 1. obsadily území starověké Palestiny — viz ŽIDÉ.

HELLÉNOVÉ —- souhrnné označení řeckých kmenů (DÓRŮ, IÓNŮ, Aiolů, Arkádu atd.) užívané již od starověku. Je ironií, že největší územní rozmach helénské kultury spadá do období, kdy bylo Řecko podrobeno 
MAKEDONCI, a je spojen s výboji Alexandra Velikého a s říšemi jeho nástupců (diadochů) v Egyptě, na Předním východě i v Malé Asii.

CHALDEJCI — semitské kmeny, které ve 12. stol. př. n. 1. jako součást ARAMEJCŮ pronikly do Babylónie. Jejich jazyk, aramejštinu, přejalo podmaněné obyvatelstvo, ale naopak kulturu, vědu i náboženství Chaldejci přejali od BABYLOŇANŮ. Po letech nadvlády ASY-ŘANŮ na sklonku 7. stol. př. n. 1. vytvořili no-vobabylónskou říši, která ovládla i FOINÍČA-NY a ŽIDY (babylónské zajetí). Vyvrátili ji až r. 539 př. n. 1. PERŠANÉ. Pod jménem Chal-dejců pak antický starověk i středověk rozuměl celé dědictví Mezopotámie.

CHETITÉ — dosud nejstarší známý indo-evropský národ, který spolu s příbuznými etniky od konce 3. tis. př. n. I. pronikal do Malé Asie, kde vytvořil mocnou říši. V 16. stol. př. n. 1. Chetité dobyli Babylón a jejich postup na jih zastavil až v Palestině Egypt. Krátce nato — okolo roku 1200 př. n. 1. — však říši Chetitů smetly MOŘSKÉ NÁRODY. Na rozluštění jazyka Chetitů měl zásadní podíl český orientalista Bedřich Hrozný.

CHURRITÉ — starověký národ sídlící ve 3. až 2. tis. př. n. 1. v oblasti východní Malé Asie a severní Mezopotámie, kde vytvořil radu států, z nichž nejvýznamnější byla říše Mitanni v pol. 2. tis. př. n. 1. Její vládnoucí třídu tvořili Indoevropané, ale vlastní Churrité byli zatím neznámé příslušnosti. Snad stáli v čele vpádu asijských kmenů v 18. stol. př. n. 1. do Egypta. Po polovině 2. tis. př. n. 1. zničili moc Churritů CHETITÉ, kteří jim vděčili za zprostředkování mezopotamské kultury.

IBÉROVÉ — starověký národ sídlící na Iber-ském (tj. Pyrenejském) poloostrově. Soudí se, že šlo o předindoevropské, původní obyvatele Středomoří, příbuzné africkým Berberům (NUMIĎANŮM, LIBYJCŮM atd.) a snad i Ligurům žijícím na pomezí dnešní Francie a Itálie. V pol. 1. tis. př. n. 1. vtrhli za Pyreneje KELTOVÉ, kteří Ibery zatlačili do horských oblastí, resp. se s nimi smísili (Keltiberové).

ICHTYOFAGOVÉ - „pojídači ryb", u antických autorů označení kmenů, které se živily rybolovem.

ILLYROVÉ — souhrnné označení větve indo-evropských kmenů, které na konci 2. tis. př. n. 1. ovládly západní Balkán a část Itálie. Na konci 1. tis. př. n. 1. byli Ulyrové podmaněni ŘÍMANY a romanizováni; ve starověku prosluli zejména jako piráti.

INDIÁNI — označení původních obyvatel Ameriky, které vzniklo díky historickému omylu Kryštofa Kolumba; objevitel Ameriky se totiž domníval, že při své cestě na západ dorazil k Indii. Viz AZTÉKOVÉ, INKOVÉ, MAYOVÉ, MIXTÉKOVÉ, OLMÉKOVÉ aj.

INDOVÉ — v širším smyslu obyvatelé indického subkontinentu, v užším smyslu původně kočovné indoevropské kmeny (souhrnně nazý-vané Árjové — Vznešení), které po polovině 2. tis. př. n. 1. ovládly především severní oblast in-dického subkontinentu. Zdá se, že Indové byli (např. v náboženství) ovlivněni i civilizací PROTOINDŮ a během 1. tis. př. n. 1. vytvořili vlastní pozoruhodnou civilizaci, s kterou se an-tický svět seznámil při tažení MAKEDONCŮ.
INKOVÉ — původně nevelký indiánský kmen, který ovládl údolí Cuzka v Peru, později ozna-čení vládnoucí třídy v incké říši, která v průbě-hu 15. stol. n. 1. ovládla ohromné území od Chile až po Bolívii a Ekvádor. Incká civilizace proslula zejména dokonalým administrativním systémem, architekturou a výbornými komuni-kacemi. R. 1532 ji vyvrátili Španělé.
IÓNOVÉ — podle tradice jeden z hlavních kmenů ŘEKŮ (vedle Aiolů a DÓRŮ), snad potomci ACHAJCŮ. Jejich sídlem byla zejména Attika s Athénami, ale vynikla i maloasijská města Iónů (Mílétos aj.), kde se díky vlivu vyspělého okolí zrodila řecká věda a filozofie i řada literárních druhů. Iónové pak hráli významnou roli i při šíření helénistické kultury v období od konce 4. stol. př. n. 1.

ITALI KOVÉ — souhrnné označení indo-evropských kmenů, které na konci 2. tis. př. n. 1. ovládly většinu Itálie. Byly ovlivněny ŘEKY a ETRUSKY a počínaje 5. stol. př. n. I. se staly obětí expanze ŘÍMANŮ, jíž definitivně podlehly v 1. stol. př. n. 1. Mezi známé kmeny patří Latinové, Umbrové, Samnité a také Šikulové, kteří dali své jméno Sicílii.

KÁROVÉ — starověký národ sídlící v 1. tis. př. n. 1. v hornaté oblasti na jihozápadu Malé Asie. Řecká tradice je považovala za jedny z původních obyvatel ostrovů v Egejském moři a částečně i řecké pevniny. Dnes se obvykle soudí, že byli příbuzní LÝDŮM. Pobřeží Ká-rie bylo kolonizováno IÓNY a DORY a vznikla tu významná střediska (Mílétos, Halikar-nássos aj.). Ve 4. stol. př. n. 1. se Kárie sjednotila pod místními vládci, kteří uznávali svrchovanost Persie (např. známý král Mausólos). Kárové vynikli především jako žoldnéři v řeckých službách. Po přelomu letopočtu splynuli s ostatním helénizovaným obyvatelstvem.

KARTÁGINCI — také Punové, původně osadníci-FOINÍČANÉ, kteří údajně r. 814 př. n. 1. založili kolonii Kartágo. Později vytvořili velkou říši v západním Středomoří. To vedlo ke konfliktům s ŘEKY, ale porážku uštědřili Kartágincům až ŘÍMANÉ ve třech punských válkách během 3. a 2. stol. př. n. 1. V poslední válce bylo roku 146 př. n. 1. Kartágo srovnáno se zemí.

KASSITÉ — horské kmeny neznámého původu z pohoří Zagros v Íránu, které využily dobytí Babylónu CHETITY a v 16. stol. př. n. 1. si podmanily BABYLOŇANY. Samy pak přijaly jejich kulturu a jazyk, takže dnes ani nevíme, jaké byly jazykové příslušnosti. Ve 13. stol. př. n. 1. se Kassité ve spojení s CHETITY ubránili ASYŘANŮM, ale podlehli ELAMI-TŮM a na jejich místo nastoupili CHALDEJ-CI.

KELTOVÉ (latinsky GALOVÉ) - větev in-doevropských kmenů obývající v 1. tis. př. n. 1. většinu střední a západní Evropy. V polovině tisíciletí nastává keltská expanze do Itálie a na Pyrenejský poloostrov. Další vlna ještě ve 3. stol. př. n. 1. protáhla Řeckem a část Keltů se usadila až v Malé Asii (Galatové). Pak nastává jejich ústup pod tlakem GERMÁNŮ a zároveň romanizace Keltů podrobených v 1. stol. př. n. 1. ŘÍMANY. Mezi významné kmeny patřili např. Belgové, Bojové, Britové a HAEDU-OVÉ. Dnes zbytky Keltů obývají Bretaň, Irsko a některé další oblasti Britských ostrovů. Keltové byli i prvními historickými obyvateli naší země a keltskému kmeni Bojů vděčíme za latinské označení Čech — Bohemia (z Boiohae-mum — země Bojů). Významná keltská oppida byla na Závisti u Zbraslavi, ve Stradonicích, na Hrazanech a dalších místech.

KIMMERIOVÉ — kočovné kmeny, které na počátku 1. tis. př. n. 1. zaútočily z oblasti Černo moří do Malé Asie, kde zničily říši FRYGŮ, a do severní Mezopotámie, kde je odrazili ASYŘANÉ. Zprávy o Kimmeriích pak mizí, na místo těchto kmenů nastoupili SKYTHO-VÉ.

KRÉŤANÉ — označení obyvatelstva ostrova Kréty, které bylo předindoevropské a etnicky nejednotné. Ve 3. až 2. tis. př. n. 1. Kréťané vy-tvořili svébytnou civilizaci s vlastním písmem, architekturou aj., která silně ovlivnila přede-vším mykénské ŘEKY — ACHÁJCE. Těm také v polovině 2. tis.př. n. 1. Kréta, zřejmě oslabena i přírodní katastrofou, podlehla.

KYPŘANÉ — ve starověku obyvatelé ostrova Kypru, jejichž původ a jazyk zatím není zcela objasněn. Civilizace Kypřanů byla ovlivněna KRÉŤANY, ale také FOINÍČANY a ŘEKY.

LIBYJCI — v širším smyslu ve starověku označení obyvatel Afriky; v užším kmeny Li-buů, které s MOŘSKÝMI NÁRODY ve 13. až 12. stol. př. n. 1. útočily na Egypt. Předpokládá se, že jde o předky dnešních Berberů.

LOTOFAGOVÉ — bájný národ „pojídačů lotosů", zmiňovaný Homérem; jejich sídlo bylo prý na blíže neurčeném ostrově ve Středozemním moři.

LÝDOVÉ — starověký národ obývající v 1. tis. př. n. 1. jihozápad Malé Asie. Soudí se, že by mohlo jít o potomky indoevropských Luvij-ců, příbuzných CHETITŮ. Lýdové získali hegemonii po pádu říše FRYGŮ a ovládli i maloasijské osady ŘEKŮ. Bohatství Lýdů (především krále Kroisa) bylo ve starověku příslovečné. Jejich expanzi na východ zastavili v 6. stol. př. n. 1. MÉDOVÉ a vzápětí se říše Lýdů stala kořistí PERŠANŮ; po přelomu letopočtu splynuli s ostatním helénizovaným obyvatelstvem Malé Asie.

LYKAONOVÉ —- starověký národ obývající v 1. tis. př. n. 1. menší oblast na jihu Malé Asie. Soudí se, že šlo o indoevropské obyvatelstvo, snad potomky CHETITŮ. Písmo Lykao-nů dosud nebylo zcela rozluštěno, ale hmotné památky ukazují na tradice chetitské říše.

LÝKOVÉ — starověký národ obývající v 1. tis. př. n. 1. oblast jihozápadní Malé Asie v oblasti řeky Xanthos. Zřejmě šlo o potomky kmenů příbuzných CHETITŮM. Obyvatelé si udrželi po celý starověk etnickou svébytnost i vlastní písmo. A po perské a helénistické nadvládě byli Lýkové po dvě staletí (169 př. n. 1. až 43 n. 1.), než se Lykie stala římskou provincií, zcela nezávislí.

MAKEDONCI — starověký národ sídlící v 1. tis. př. n. 1. na severu Řecka. Když v polovině tohoto tisíciletí vstoupili na historickou scénu, byli již natolik ovlivněni ŘEKY, že ani neznáme jejich původní jazyk (soudí se, že byl buď blízký řečtině, anebo jazyku THRÁKŮ). Po polovině 4. stol. př.n.l. ovládli Makedonci nejprve Řecko a za Alexandra i říši PERŠANŮ. Po jeho smrti se veleříše rozpadla na řadu států, z nichž samotná Makedonie podlehla v polovině 2. stol. př. n. 1. ŘÍMANŮM.

MAYOVÉ — starověký národ, který vytvořil ve Střední Americe (Yucatan, Honduras a Guatemala) vlastní civilizaci s vyspělou architekturou, astronomií, vlastním hieroglyfickým písmem aj. Mayové přitom neznali kovové nástroje a z hlediska technologie žili tedy v době kamenné. Počátky mayské civilizace sahají před n. 1. a vrcholu dosáhla v 1. tis. n. 1. Na konci 10. stol. podlehli vpádu TOLTÉKŮ, kteří asi 200 let vládli z Chichen Itza celému Yu-catanu. Dnes žijí ve Střední Americe asi 2 milióny Mayů.

MÉDOVÉ — starověký národ sídlící v 1. tis. př. n. 1. ve středním Íránu. Patřili k íránské větvi Indoevropanů a byli blízcí příbuzní PERŠANŮ. Již v 7. stol. př. n. 1. zasahovali mocensky do oblasti Mezopotámie, když spolu s BABYLOŇANY zničili říši ASYŘANŮ. Při další expanzi na západ se střetli s LÝDY v Malé Asii. Než však došlo k rozhodnutí, vlády se zmocnili dosud podmanění PERŠANÉ, v jejichž veleříši měli Médové i nadále významné postavení.

MIXTÉKOVÉ — indiánské kmeny na jihu Mexika. Díky dochovaným kodexům můžeme sledovat jejich historii od 7. stol. n. 1. Ve 14. stol. ovládli území ZAPOTÉKŮ a měli rozhodující vliv na umění a řemeslo AZTÉKŮ, kteří se je záhy podmanili; pouze část Mixtéků zůstala samostatná až do příchodu Španělů na začátku 16. století. Dnes žije v Mexiku asi 250 000 Mixtéků.

MOŘSKÉ NÁRODY — souhrnné označení kmenů útočících ve 13. a 12. stol. př. n. 1. na Egypt, který s vypětím sil jejich postup zastavil. V této době mizí říše CHETITŮ, nastává pád i civilizace mykénských ŘEKŮ, je zpustošena řada ostrovů ve Středomoří i Blízký východ. Šlo zřejmě o velké kmenové přesuny, o jedno ze „stěhování národů", jehož součástí byl vpád THRÁKŮ a FRYGŮ do Malé Asie a posun dalších etnik, snad i ITALIKŮ. Z egyptských nápisů se soudí, že vedle Filiští-nů (Pelištejců) známých z bible, kteří dali jméno dnešní Palestině, patřili mezi mořské náro-dy patrně i některé řecké kmeny, Šardanové (podle nichž dostala jméno Sardinie, kde se usadili) a snad i ETRUSKOVÉ.

NÚBIJCI — ve starověku jižní sousedé EGYPŤANŮ, obývající Núbii, oblast od 2. do 6. kataraktu (slapu) na Nilu. Měli sice poměrně tmavou pleť, ale nešlo o typickou černošskou populaci. Ve 2. tis. př. n. 1. žili pod nadvládou Egypta, ale např. XXV. dynastie v 8. stol. př. n. 1. byla núbijská. Po jejím vypuzení ASYŘANY vybudovali Nubijci vlastní vyspělou říši dále na jihu, která kvetla až do 4. stol. n. 1.

NUMIĎANÉ — ve starověku polokočovné berberské kmeny v severní Africe označované ŘEKY jako Nomades; odtud pochází jak název pro jejich oblast — Numidie, tak pro kočovníka — nomáda. Numiďané představovali neklidné zázemí pro KARTÁGINCE a po jejich porážce i pro ŘÍMANY, kteří Numiďa-ny definitivně pokořili až v 1. stol. př. n. 1.

OLMÉKOVÉ — označení usedlých indiánských kmenů, které na sklonku 2. tis. př. n. 1. vytvořily jednu z prvních civilizací na území Střední Ameriky s centrem v La Ventě. Olmé-kové měli vyspělé umění (známé obří hlavy), architekturu i hieroglyfické písmo (dosud nebylo rozluštěno). Tato civilizace podstatně ovlivnila následující kultury, mj. MAYŮ a TOLTÉKŮ. Po rozkvětu v 1. tis. př. n. 1. náhle okolo r. 400 př. n. 1. zanikla.

PARTHOVÉ — kočovné kmeny příbuzné PERŠANŮM, pod jejichž nadvládou žily v severovýchodním Íránu až do pádu perské říše, dobyté MAKEDONCI. Ve 3. stol. př.n.l. Parthové porazili nástupce Alexandra Velikého, sami se zmocnili vlády v Persii a připravili řadu porážek i ŘÍMANŮM. Teprve v 3. stol. n. 1. vystřídala jejich vládu nová perská dynastie.

PERŠANÉ — starověký národ sídlící v 1. tis. př. n. 1. na jihozápadě dnešního Íránu. Podobně jako MÉDOVÉ, pod jejichž nadvládou zprvu žili, patřili k íránské větvi Indoevropanů. V polovině 6. stol. př. n. 1. se Peršané osvobodili a sami vybudovali veleříši, sahající od Indie po Egypt a Evropu. Jejich výboje zastavili až ŘEKOVÉ v 5. stol. př. n. 1. a později perskou říši dobyl Alexandros Veliký. Ve 3. stol. př. n. 1. ovládli Persii blízcí příbuzní Peršanů PARTHOVÉ, jejichž vládu o 600 let později znovu vystřídali Peršané.

PIKTOVÉ — ve starověku označení kmenů obývajících Británii na sever od římského území chráněného Antoniovým valem (tj. zhruba v dnešním Skotsku). V latině jméno Piktové znamená malovaní (lidé) — dostali ho podle svého zvyku pomalovávat si těla. Jednalo se zřejmě o předindoevropské populace, v té době již silně promíšené s KELTY, kteří je po staletí zatlačovali na sever.

PROTO INDOVÉ — označení populace, která asi v polovině 3. tis. př. n. 1. vytvořila jednu z významných starověkých civilizací v údolí Indu, se středisky v Harappě, Mohendžo-Daru a dalších místech. Často se soudí, že šlo o předky drávidských národů, obývajících dnes jih Indie. Před polovinou 2. tis. př. n. 1. náhle z dosud ne zcela jasných příčin zanikla. V současné době probíhá řada pokusů o rozluštění protoindického písma.

PYGMEJOVÉ — ve starověku napůl mytický národ trpaslíků (podle řeckého Pygmaioi an-dres — lidé velcí jako pěst), o nichž se zmiňuje už Homér. Jejich sídla byla kladena do Afrikyi Indie. Víme, že představitelé Pygmejů — afrických trpasličích populací — žili na dvoře faraónů a také v případě Indie šlo snad o ohlas na setkání s populacemi malého vzrůstu (Ved-dové).

ŘEKOVÉ — souhrnné označení indoevrop-ských kmenů, které asi na přelomu 3. a 2. tis. př. n. 1. začaly pronikat do Řecka, kde vytlačovaly a asimilovaly původní obyvatele. Před polovinou 2. tis. př. n. 1. vytvořili mykénští Řekové (ACHAJCI) vyspělou civilizaci, silně ovlivněnou KRÉŤANY, které si zanedlouho sami podmanili. Pád krétsko-mykénské civilizace ve 12. stol. př. n. 1. bývá spojován s posuny MOŘSKÝCH NÁRODŮ a příchodem poslední vlny řeckých kmenů, mj. DÓRŮ. Po čtyřech temných staletích nastává nový rozvoj, v němž hráli významnou úlohu IÓNOVE. I po podmanění MAKEDONCI pokračuje řecká civilizace v období helénismu v rozkvětu. V polovině 2. stol. pr. n. 1. Řecko ovládli ŘÍMANÉ, kteří byli rovněž silně ovlivněni Řeky. Po rozdělení římské říše r. 395 n. 1. převládl ve východní části (zvané později byzantská říše) znovu řecký prvek.

ŘÍMANÉ — starověký národ, který tvořili původní obyvatelé nevelkého města — Říma. V 7. až 6. stol. př. n. 1. ovládli, a především kulturně ovlivnili Řím ETRUSKOVÉ. Po vyhnání etruské dynastie začínají římské výboje proti sousedním kmenům (převážně ITALIKŮM), jejichž území Římané postupně ovládli. Po porážce ETRUSKŮ, ŘEKŮ a KARTÁ-GINCŮ a KELTŮ sjednotili v 1. stol. př. n. 1. celé území Itálie a zároveň už podnikali rozsáhlé výboje do dalších oblastí. Později se Římané museli bránit zejména útokům GERMÁ-NŮ, kteří také v 5. stol. n. 1. západní část říše včetně Říma dobyli.

SAMARITÁNI — označení obyvatel Samaří, oblasti starověké Palestiny. V důsledku vpádu ASYŘANŮ do Izraelského království koncem 8. stol. př. n. 1. byla většina původního obyvatelstva vyvražděna anebo vystěhována a na jejich místo pak byli svezeni obyvatelé z různých končin asyrské říše. Noví obyvatelé spolu se zbytky původních usedlíků pak vytvořili etnikum, které přes řadu shod s židovským obyvatelstvem mělo i některé odlišnosti. Malé zbytky Samaritánů, kteří představují vlastní náboženskou sektu, žijí ještě dnes.

SARMATI — kočovný kmenový svaz blízce příbuzný SKYTHŮM, které od 4. stol. př. n. 1. začal vytlačovat z jejich sídel v Černomoří. Vliv Sarmatů zasahoval až do střední Evropy, ale od 2. stol. n. 1. značnou část sarmatského území ovládli GERMÁNI.

SKYTHOVÉ — souhrnné označení značného počtu kmenů sídlících asi od 8. stol. př. n. 1. v Černomoří. Rozhodující podíl měly mezi Skythy indoevropské kmeny íránské jazykové větve. Po vytlačení svých předchůdců KIMME-RIŮ útočili Skythové i na Mezopotámii. Jejich tlak na jih zastavili PERŠANÉ, do Evropy MAKEDONCI.

SLOVANÉ — souhrnné označení řady kmenů jedné z indoevropských větví, jejichž příslušníci ve starověku sídlili v oblasti východní Evropy. Vystoupení Slovanů na dějinnou scénu se odehrálo až na samém sklonku starověku, i když zprávy o nich jsou už staršího data (někteří vědci dokonce vidí předky Slovanů mezi kmeny zmiňovanými v 5. stol. př. n. 1. ve východní Evropě Hérodotem). Poté však slovanské kmeny rychle ovládly rozsáhlé oblasti střední, východní i jihovýchodní Evropy (Balkán) — zde se dostaly až na Peloponés — a stály u zrodu dnešních slovanských národů.

SUMEROVÉ — nejstarší známý historický národ, který na přelomu 4. a 3. tis. př. n. 1. vytvořil v jižní Mezopotámii první známou civilizaci. Jejich původ není znám. Nevytvořili jednotnou říši, ale řadu městských států, které po polovině 3. tis. podlehly AKKADŮM. Po pádu akkadské nadvlády dochází k sumerské renesanci, kterou na počátku 2. tis. př. n. 1. zakončily kočovné kmeny — předkové BABYLO-ŇANŮ. Brzy nato Sumerové zcela mizí, jejich civilizace však měla pokračování v kultuře celé Mezopotámie a jejím prostřednictvím i v dalších národech.

SYŘANÉ — označení starověkého obyvatelstva Sýrie, tvořeného různými semitskými kmeny (především Amority a ARAMEJCI), které tu zejména v polovině 2. tis. př. n. 1. vytvořily řadu států. Sýrie spolu s Palestinou byla důležitou křižovatkou, kde se střetávaly kulturní vlivy (ale také mocenské expanze) EGYPŤANŮ, CHETITŮ, ASYŘANŮ a BABYLOŇANŮ.

THRAKOVÉ — souhrnné označení řady indo-evropských kmenů, které od 2. tis. př. n. 1. obývaly východní část Balkánu a vtrhly i do Malé Asie. Mezi thrácké kmeny patřili i DÁKOVÉ, za blízké příbuzné se pokládají ARMÉNI a snad i MAKEDONCI. Thrákové nevytvořili pevnější útvar, žili však pod silným kulturním vlivem ŘEKŮ. Jejich území na přelomu letopočtu ovládli ŘÍMANÉ a po vpádu SLOVANŮ na Balkán jako etnikum mizí.

TOLTÉKOVÉ — řada indiánských kmenů, které v 10. až 12. stol. vytvořily ve středním Mexiku vyspělou civilizaci s centrem v Tule. Část Toltéků odtáhla i na Yucatan a podrobila si říši MAYŮ. Koncem 12. stol. však Toltéko-vé podlehli útoku bojovných ČIČIMÉKŮ ze severu a rozptýlili se po celém Mexiku.

TROGLODYTÉ - u starověkých ŘEKŮ označení lidí žijících v jeskyních, v širším smyslu všechny kmeny, které žily na nižším civilizačním stupni.

ZAPOTÉKOVÉ — indiánské kmeny, které nejpozději ve 3. stol. n. 1. ovládly údolí Oaxaca v Mexiku s centrem v Monte Alban. Ve 14. stol. ovládli Zapotéky MIXTÉKOVÉ a po nich AZTÉKOVÉ. Část území obývaného Zapotéky se však ubránila cizí nadvládě a Zapo-tékové tu — vzdor následující španělské kolo-nizaci — žijí dodnes.

ŽIDÉ  —  potomci kočovných hebrejských kmenů, které se asi ve 13. stol. př. n. 1. usadily v Palestině. Od FOINÍČANŮ převzali řadu civilizačních prvků, ale od ostatního obyvatelstva oblasti je zásadně odlišovalo jejich náboženství s přísným monoteismem (vírou v jediného boha). Židé odolali vpádu MOŘSKÝCH NÁRODŮ (Filištínům čili Pelištejcům) a teprve koncem 8. stol. př. n. 1. ovládli sever jejich území ASYŘANÉ (v. t. SAMARITÁNI), o něco později si pak i jih podrobili BABYLOŇANÉ. Odtud se datuje i počátek rozptýlení Židů — tzv. diaspora. Ve 2. stol. př. n. 1. získali Židé znovu samostatnost, ale brzy podlehli ŘÍMANŮM. Tím, že byl pojat soubor židovských kanonických knih — jako tzv. Starý zákon — do křesťanské bible, ovlivnil celou následující evropskou kulturu.


ZDROJ
Pavel Augusta, František Honzák - Jak se žilo ve starověku (Praha : Albatros, 1989)

© Zpracoval: Dov (fr.  דוב,L.·.Z.·.S.·.), Lóže u Zeleného Slunce, Jihlava 2/2016

 

Další obsah této kategorie

Mnislav Zelený Atapana

Narodil se v roce 1943. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou a později etnografii na Univerzitě Karlově. Postgraduálně pak studoval v Peru na univerzitě San Marcos a na Katolické univerzitě. Celý život působí jako kulturní antropolog na volné noze a díky svým pobytům mezi amazonskými indiány se stal nejen uznávaným odborníkem na život a kulturu domorodých etnik Amazonie, ale především jejich přítelem. (níže velmi podnětný rozhovor)

Léčivá síla druidů aneb možná původní evropské cvičení

Zajímavý a dle vlastních zkušeností plně funkční systém cvičení. Dle mého je úplně jedno, zda jakýsi cvičební systém zde v Evropě kdysi dávno byl (jak píše autor v úvodu) či nikoliv. Důležité je, že cvičení cosi zajímavého dělá s tělem i duchem. Cviky by se pro největší efekt měly provádět ve volné přírodě jak kvůli samotnému principu cvičení (kontakt se Zemí), tak z důvodu lepší uvolněnosti a možnosti doplnit cviky hlasitým zařváním, které cvik ještě více umocňuje. Doporučuji vyzkoušet. Dov.

Ikkjú Sódžun - Vrána bez úst

Ikkjú Sódžun (一休 宗純,1394 - 1481). Narodil se na okraji slavného města Kjóto jako nemanželský syn císaře Go-Macu. V pěti letech byl Ikkjú odloučen od matky a musel vstoupit jako mnich do kláštera Ankokudži v rámci zenové školy Rinzai. Učil se čínskou poezii, umění a literaturu. Ikkjú byl někdy trnem v oku druhých lidí. Hodně pil a svými poznámkami provokoval okolí. Poznal slepou zpěvačku Mori, s kterou navázal ve velmi pozdním věku erotický vztah.

Stopou velkého Tora

První čistokrevná heroická fantasy conanovského typu Stopou velkého Tora od malíře Karla Zemana. Otištěna ve dvou dílech v Kometě č. 19 a 20. Celý příběh svým skrytým poetickým způsobem sleduje cestu velké arkány tarotu. (Dóv)

Brána andělů

Legendární díl seriálu Strážce duší pojednávající o Faustově domě, henochiánské magii, a alchymickém Opus Magnum - kameni mudrců. Ke shlédnutí přímo zde, viz níže. 

Zlaté pravidlo

Zlaté pravidlo je jednoduchá zásada vzájemnosti v jednání mezi lidmi: "Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim." (Bible, Tob 4,15); "Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi." (Bible, Lk 6,31, srov. Mt 7,12). Po vzoru tohoto Zlatého pravidla se někdy nazývají „zlaté pravidlo“ také základní zásady pro různé dílčí oblasti vědy, ekonomie atd.

Knižní vazby

Videa

Záhada pokladu na Oak Island

Fantastické představy o pokladech pirátů, které v nás v dětství probouzela kniha spisovatele R. L. Stevensona Ostrov pokladů, jsou možná zhmotněny na malém ostrůvku Oak Island v zálivu Mahone u pobřeží Nového Skotska v Kanadě. Tajemná šachta, hluboká mnoho desítek metrů, představuje jednu z největších záhad moderní doby. 

Crowley - šachová úloha

Aleister Crowley byl nejen jedním z nejvýznamnějších okultistů, ale též tvůrcem šachových hlavolamů. Toto je jeho první publikovaná práce. (The British Chess Magazine, Dec 1893 (no. 987). Zkuste si jí vyřešit. :-) Dov

 

 

Galerie slavných mužů kolem písma a knih

Přehled slavných mužů historie, zabývajících se knižní kulturou. Tito, mnohdy nepříliš známí mužové se zasloužili o šíření kultury a vzdělanosti. Bez knih a znalosti tisku by to nešlo. Tímto článek jim vzdávám hold a doufám, že nebudou zapomenuti (ani ti, kteří v článku chybí). (Dov)

Měsíční jeskyně

Události pocházejí z diáře dnes už nežijícího kapitána, doktora Antonína Horáka, z nějž byl do 3 čísla bulletinu National Speeleological Society NSS News z roku 1965. Odtud byl přeložen do antologie Jacquese Bergiera „Le livre de l'inexplicable“, vydané v Paříži roku 1972. Autor textu se snažil přimět vědce k pátrání po něčem, co nositel Noobelovy ceny Jacques Bergier nazval „jednou z nejpodivnějších záhad naší planety“ .

Hřbitov a kostel sv. Máří Magdalény ve Velharticích

Hřbitov u kostela sv. Máří Magdaleny kdysi inspiroval básníka Karla Josefa Erbena k sepsání balady Svatební košile, v níž hlavní hrdinku unáší na hřbitov její zemřelý milý. Spisovatel zřejmě svůj námět čerpal z místních pověstí. Je na nich alespoň zrnko pravdy? Faktem je, že i dnes se na velhartickém hřbitově dějí zvláštní věci!

Erben, Karel Jaromír - Svatební košile

Temná Erbenova báseň s magickými prvky (nekromancie), k níž se inspiroval na mýty opředemém a temném hřbitově ve Velharticích (viz článek).

Záhada Rennes-le-Chateau

Abbé v Rennes-le-Château údajně našel poklad. Dodnes je tento muž záhadou. Vykopávky zakázány – varují nápisy u vjezdu do vesnice Rennes-le-Château na úpatí Pyrenejí, asi šedesát kilometrů od Carcassonne. Jinak zde návštěvník na první pohled nepotká nic zvláštního: domy ohlodané zubem času s necelou stovkou převážně starších obyvatel. Jenom dům Villa Bethania, kde se dá také přenocovat, poněkud zvláštní věž jménem tour Magdala a ruiny zámku Hautpoul svědčí o tom, že místo již zažilo lepší časy. 

Supermasivní černá díra uprostřed Galaxie

Teprve ve třicátých letech našeho století zjistili astronomové, že naše sluneční soustava leží ve vnější části velké hvězdné soustavy, kterou nazýváme Galaxie. Její hlavní součást - Mléčnou dráhu - můžeme na obloze vidět očima, zejména v letních měsících.

Phurpa (základní mantra Bonu)

Rituální hudba tradice Bön, nejstarší (pre-)buddhistické tradice z Tibetu, s využitím ceremoniálních nástrojů a speciální tantrické techniky hrdelního zpěvu. Kromě svých hlasů používají škálu zmíněných nástrojů, mezi nimiž jsou pro našince i některé exotičtější, jako např. dungkar (trubka z obrovské lastury), dungchen (tři metry dlouhá trouba), damaru (buben z lidské lebky) nebo kangling (trubka z lidské stehenní kosti). Video i text níže.

Václav Cílek v Jihlavě

Václáv Cílek na svém putování tentokrát v Jihlavě! Video níže.

Obřadní písně Lakotů

Obřadní písně lakotů v lakotštině a překladem do angličtiny. K poslechu též po kliknutí na název písně. (Dov)

Řádová velikost

Řádová velikost podle délky je velikost délky, která je udána v číselných řádech, čili v rozmezí násobků deseti.

Qi Gong / Čchi-kung

Čchi-kung (také qigong, čtěte čí-kung) je obecně vnímán jako tradiční čínská cvičení, která pěstují čchi (qi) neboli „vitální energii“. Všeobecný název označuje praxi, která se zabývá kultivací (zušlechťováním) lidského těla. 

Robert Anton Wilson - Henryho prdel

Katolíci tvrdí, že Bůh existuje, i když ho nikdo se zdravým rozumem neviděl. Toho rána kdosi zaklepal na mé dveře.

Kniha Kazatel

1 Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, [a] všecko marnost.
3 Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?

Martin Buber - Chasidské vyprávění

Nachman z Braclavi
"Esence člověka je vědomá, a proto platí, že je-li někdo vědomý, je celým člověkem. A podobně platí, že ten, kdo zná a dosáhne pochopení Boha, je skutečně v Bohu. Čím větší je jeho poznání, tím více je člověk vkořeněn do Boha"

Angelus Silesius - Cherubský poutník

Angelus Silesius (vlastním jménem Johannes Scheffler, někdy uváděn jako Johannes Scheffer 25. prosince 1624 Vratislav - 9. července 1677 tamtéž) byl slezský německy píšící barokní básník a mystik.

Židovské anekdoty

Starý obchodník Taussig umírá. Celá rodina postává kolem jeho lože a umírající sípavě povídá: "Sáro, ženo moje, jsi tu?"
"Jistě, Mojše, to víš, že jsem."
"A Arnošt, můj prvorozený syn, je tu taky?"
"Ano, tatjinku, jsem tady."
"A Icik, můj mladší syn, taky?"
"Ano, tatjinku, jsme tu všichni."
"A KDO JE VE KŠEFTĚ?!"

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter