Slovník teologických pojmů A - F

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

A

Abbé    Francouzská obdoba starobylého aramejského abba - otec.
Titul pro kněze působícího ve světě, na rozdíl od kněze řádo-vého.
Abjuratio    Z lat. ab-iúró = odpřísáhnout, přísahou popřít. 
Zřeknutí se hereze (při znovupřijímání do náboženského spole-čenství, resp. falešných nauk při obrácení - konverzi).
Abrahamité  -  deistická sekta v Čechách v 18. století (podle sta-rozák. praotce Abrahama).
Absoluce    Z lat. absolvó = splnit, osvobodit, zprostit.
Formule pro prominutí hříchů (katol. „Ego absolvo te“ – od-pouštím ti hříchy).
Absolutní    Z lat. absolútus = odloučený, nezávislý, úplný, dokonalý.
Samostatný, na ničem nezávislý; protiklad: relativní - vztažený.
Acta    Z lat. agó = vést, jednat, vyřizovat.
Úřední jednání, usnesení, opatření, zápisy (listiny, protokoly).
Acta Apostolicae Sedis (lat.) - Akta apoštolského stolce.
Papežův úřední list vyhlašující církevní zákony, zkr. AAS. 
(V letech 1865-1908 vycházel jako Acta Sanctae Sedis - ASS.)
AD = anno Domini (lat.) - léta Páně.
Tj. po Kristu, našeho letopočtu (n. l.).
a Chr (n) = ante Christum natum. (lat.) - než se Kristus narodil.
Tj. letopočet před Kristem (př. n. l.).
ad majorem Dei gloriam (lat.) - k větší Boží slávě;
AMDG - zkratka hesla Tovaryšstva Ježíšova, jezuitů.
Adamité - vyznavači biblického Adama; skupiny blouznivců zaměřených na obnovu „rajského stavu“ - s nahotou, se zavr-žením manželského stavu.
Adiafora    Z řec. diaferó = převádět, odlišovat se, nemít důležitost. 
Nástrojné, nepovinné záležitosti podléhající volnému nábožen-skému či etickému úsudku.
Administrovat        Z lat. ad-ministró = služebně spravovat.
Správa sousední náboženské obce (nebo i celé diecéze). V ka-tolické církvi i ‚výsluha svátost‘.
Adopce    Z lat. ad-optó = přihlašovat se k; přijmout dítě za vlastní.
Adopcianismus - nauka (ve 2. - 3.. stol.) o Ježíši jako člověku, který byl Bohem přijat za syna (s odkazem na vzkříšení Sk 2,32.36, resp. na křest L 3,22); koncily vyznaly Ježíšovo božství, nicméně adopcianismus žil ještě v 8.. stol. mezi španělskými teology. (Závazné oproti tomu vyjadřuje: Ježíš je Bůh i člověk v plnosti.)
Adorace        Z lat. ad = k; oró = mluvit, prosit, modlit se.
Vzývání, uctívání Boha nebo svatých.
Advent    Z lat. ad-venió = přicházet k...
Příchod Mesiáše; svátek na počátku křesťanského církevního roku (čtyři neděle před Vánocemi).
Adventismus - náboženský směr orientovaný na opětovný pří-chod Krista - Soudce světa (s. d. = sedmého, sobotního dne).
Advocatia ecclesiae    Z lat. ad-vocó = povolávat k poradě a po-moci.
Právní ochrana církve, poskytovaná vladařem.
Advocatus ecclesiae - právní zástupce a správce majetku církve.
Ágama    (San.) - „pramen učení“.
Svatá Písma hinduismu (tantry, mahájány).
Agamie    Z řec. gámos = manželství.
Bezmanželství, celibát.
Agapé        Z řec. agapáo = rád vidět, mít rád. 
Láska Boha a Krista k člověku. Prvokřesťanské společné jezení na znamení jednoty ve víře a s výrazem péče o chudé. Po vydělení svátosti večeře Páně agapy mizely, nicméně jsou za-
znamenatelné snad až do 6. století. (Dnes se je jistá společen-stva pokoušejí obnovit.)
Agenda    Z lat. agó = jednat, provádět.
Knižní scénář k bohoslužebným, svátostným a vůbec obřad-ným aktům.
Aggiornamento    Z ital. giorno = den.
Přizpůsobování k dnešní žádoucí potřebě; výzva papeže Jana XXIII., kterou si osvojil II.vatikánský koncil.
Agnosticismus    Z řec. agnoéo = neznat, nepoznávat.
Názor o nemožnosti poznání základu světa a podstaty věcí. (Vedle toho ‚gnosticismus‘ - viz gnóze.)
Agnus Dei  (Lat.) - beránek Boží (J 1,29.36).
Od 7. stol. mešní zpěv při lámání chleba. (Poslední věta hud. mše.)
Ahinsá  (San.) - neubližování.
Zákaz ubližování živým tvorům myšlenkami, slovy nebo činy; uplatňuje se v buddhismu a snad ještě přísněji v džinismu.
Aklamace  Z lat. ac-clámó = přidat se hlasem.
Hlasování ústním projevem či rukou. Běžný způsob rozhodo-vání při původních církevních koncilech. (Také volání a potlesk při intronizaci.)
Akomodace  Z lat. ac-commodó = přizpůsobit se.
Přiblížení se Boha člověku (katol.), ale též přibližování křes-ťanské zvěsti nebo myšlení lidskému chápání. (‚Akomodace‘ oční čočky.)
Albigenští - sekta ‚čistých‘ (katharů) nazvaná podle jihofran-couzského města Albi; byla v letech 1209-29 zcela vyhubena.
Alchimie / alchemie (Egypt.) – ‚černé umění‘.
Předchůdkyně skutečné vědy, pěstovaná původně v egypt-ských chrámových dílnách; později usilovala zejména o výrobu
zlata a o stvoření člověka (homunculus).
Aliance  (Fr.) - sdružení, svazek, svaz. ( A-sociace = přidružení.)
Alláh  Z arab. il = článek; ilah = bůh.
Islámské božstvo.
Almužna   Z řec. eleémosyné = soucit, slitování
    Útěcha v bídě, milosrdný dar.
Ambit  Z lat. ambió = obcházet.
Křížová cesta v klášteře.
Amen  (Hebr.) – vskutku, tak staň se!
Stvrzení modlitby či příslibu posluchači. (U Ježíše se někdy „amen“ vyskytuje před jeho výrokem.)
Amidismus  (Jap.) – ‚nekonečné světlo‘, ‚nekonečný život‚.
Obecné označení, pod které spadají všechny školy čínského 
a japonského buddhismu.
Amulet  (Lat.) - předmět, figurka.
Předmět, obraz či nápis k obraně vůči nepřátelským, démonic-kým mocnostem.
Anabaptisté  Z řec. ana = znovu; bapto = pohružovat, křtít.
Novokřtěnci, odpůrci nevědomého křtu dětí; zastánci dospě-lého křtu Duchem.
Anafora  Z řec. anaféro = nést vzhůru, povznášet, odvolávat se na oběť.
Předkládání chleba a kalicha před Boha (s modlitbou za přijetí této oběti).
Analogie  Z řec. analégo = sbírat, vypravovat.
Podobnost, přiměřenost, srovnatelnost. Analogia fidei - shoda výpovědí víry (Ř 12, 6); analogia entis - korespondence všeho bytí s bytím Božím (Tomáš Akvinský).
Analýza  Z řec. analýo = odlučovat, rozlučovat.
Výklad skutečnosti metodou rozkládání a rozvažování jednot
livých prvků. Opak: syntéza.
 Anamnéza  Z řec. anamimnésko = upamatovávat se.
Připomínání Ježíšova testamentu při večeři Páně (slova jejího ‚ustanovení‘ obětovavším se Kristem).
Ánanda  (San.) - blaženost.
V asijských náboženstvích absolutní, nepomíjivá radost, stav oproštění od myšlenek, sebeponoření do „božského vědomí“.
Anatéma  Z řec. anatídzemi = odvolávat, zříkat se.
Původně ochrana toho, co je Bohu zasvěcené, ale pak prokletí za činění nebo prohlašování něčeho, co je ve jménu Boha za-mítnuté (Ga 1,8n; 1K 16, 22).
Andragogika  Z řec. andreios = mužný, dospělý; agogé = vedení.
Vzdělávání dospělých.
Anglikáni - členové anglické církve odchýlivší se od Říma a tvo-řící samostatný proud křesťanství od časů světové reformace.
Animalismus        Z lat. animal = živočich, zvíře.
Kult uctívání zvířat.
Animismus    Z lat. animus = duch, duše.
Náboženství uctívající duši(-e) a ducha(-y). Podle religionistů 18. století prvotní způsob náboženskosti lidstva.
Antifona  Z řec. antí = proti, foné = zvuk, hlas.
‚Protihlas‘, tj. opakovaný, řídící verš při zpěvu, zejména žal-mickém.
Antiteze  Z řec. antí = proti; thésis = uložení.
Položená protikladná výpověď.
Antologie  Z řec. ánthos = květ; řec. anthologium (lat. florile-gium).
Výraz pro sbírku (kytici) textů, jemuž odpovídalo starší české „klasobraní“.
Antropogonie  (z řec. goné = plození, zrod) - mýtus o vzniku člověka.
Antropologie  z řec. ánthropos = muž, člověk; logos = slovo, výpověď.
Nauka o člověku.
Antroposofie  (z řec. sofía = moudrost) - nauka odvozená od jisté indické filozofie, hledající zapomenutá lidská spojení k vyšším Světům (antické gnóze, pak teosofista Rudolf Steiner, zakla-datel Svobodné školy pro duchovní vědy - 1920).
Apokalypsa  Z řec. apokalyptó = vyjevovat, zjevovat.
Mluvní či písemné útvary o tajemných, hrozných úkazech, jež budou předcházet posledním dnům světa. (Ve SZ kniha Da-niel, v NZ pasáže Mt 24; 25; Mk 13; L 21 a celá Apokalypsa Janova).
Apokryfy  Z řec. apokrínó = odlučovat, vylučovat.
Skryté (tajné) spisy; dnes nekanonické, Bibli přesto blízké knihy (deuterokanonické spisy, pseudoepigrafa).
Apologie  Z řec. apo = vy(mlouvat); logídzomai = usuzovat. 
Vymlouvání řečí, obrana. Obhajoby křesťanské pravdy v kon-taktu s jinými filozofiemi a náboženskými názory (Justin, Tertullian). V době reformace záštitné spisy (Melanchton).
Aporie  (řec.) - nesnáz, rozpaky, bezradnost.
Neujasněné, nezřetelné až protikladné výpovědi.
Apostaze  (řec.) - rozdíl, odstoupení.
Odklon od víry; odpadnuvší je ‚apostata‘.
Apoštol  z řec. apostélló = poslat na cestu, vyslat.
Hlasatel, služebník náboženského programu.
Apoštolská posloupnost  (sukcese) – následování apoštolů církví i zvláštní tradiční biskupský institut v ní.
Apoštolský stolec - nejvyšší katolický úřad.
Apostolici - skupiny, jež se (ve 4. stol.) zříkaly manželství 
a majetku.
Apostolikum - vyznání víry (dochované z 5. stol.).
Apoštolské konstituce - církevní řády z konce 4. stol. v Sýrii.
Apoteóza  (řec.) - zbožštění hrdinů, oslava vynikajících lidí.
Apsida  Z řec. hapteo = přidat, přidělat
Oblá přístavba k bazilice, orientovaná zpravidla k východu, do níž se umisťovala biskupská katedra, resp. oltář.
Archi- / arci-  z řec. arché = počátek ( latinizováno).
Přední funkce v církvi (archidiakonos, archimandrit, arcibis-kup, arcipastýř).
Arkánská disciplina  Z lat. arca = schrána; arcánus = tajný.
Povinnost utajovat kultové akty.
Askeze   Z řec. askéo = provozovat, cvičit.
Zbožné, odříkavé vedení života, většinou za pomoci nábožen-ského cvičení k tělesnému a duševnímu sebeovládání, sebe-překonávání.
Ášram-a  (Ind.) - bydlištní okrsek indických mudrců s jejich žáky (poustevna, klášter).
Átman  (San.) - dech, pohyb, vlání.
Označení pro vnitřní, nesmrtelné bytí člověka (duše) ve sta-roasijských náboženstvích.
Atribut  Z lat. attribuó = přidělovat, určovat.
Filozoficky podstatná vlastnost, znak. Protiklad: akcidencie - co přistupuje, co nepatří přímo k podstatě.
Audice  Z lat. audió = slyšet, dovídat se.
Mimořádný sluchový zážitek (vedle vize - vidění).
Augustana / augsburské vyznání (a. v.). - obsáhlé evangelické vyznání víry přijaté na německém říšském sněmu r.1530 
v Augsburgu a vystihující věroučné principy luterské refor-mace.
Aureola  ( Lat.) - zlatavá zář kolem postavy (nimbus, mandorla).
Autodafé  Špan. autos da fe = akt víry.
Veřejné vyhlášení a provedení rozsudku inkvizičního soudu.
Autokefalita  Z řec. aútos = sám, vlastní; kefalé = hlava.
Uznaná samostatnost určité pravoslavné církve, jež pak ne-podléhá cizímu patriarchovi.
Autonomie  Z řec. aútos = sám; nomós = zákon.
Svézákonnost, sebeurčení, samostatnost. Protiklad: hetero-nomie, theonomie.
Avatára  (San.) - sestoupení.
Inkarnace božského vědomí na zemi. (Avatár Višnu, projevu-jící se v deseti zvířecích a lidských mutacích.)
Ave Maria  (Lat.) - Maria, buď pozdravena - L 1,28.42.
Modlitba a též písňové podání tohoto textu.
Avesta  (Pers.) - svatá Písma perského náboženství / pársismu.
Axiom  Z řec. áxios = platný, vůdčí, mající hodnotu.
Základ a předpoklad, z něhož se musí vycházet; axiologie -nauka o hodnotách.

B

Bábismus  Z arab. báb = brána k bohu.
Spirituální islámské hnutí 19. století. Na ně navázal bahaismus (arab. - sláva boží).
Bál / Bel  (Hebr., babylon.) - pán, vlastník.
Kanaánsko-semitské označení božstva (přírody, plodnosti).
Baldachýn  (Pers.) - zlatý brokát z Bagdádu.
Tkaná ‚nebesa‘, umísťovaná nad osobami a náboženskými předměty.
Baptismus  Z řec. bápto = pohružovat, ponořovat.
Udílení křtu s pohřížením do vody.
Baptisterium – původně vodní nádrž pro obřad křtu (nyní převažuje ‚křtitelnice‘).
Baptisté - křtěnci, zastánci uvědomělého křtu (s účastí Ducha svatého).
Baret  (Pozdnělat. biretum) – pokrývka hlavy bez stříšky.
    Baret doplňuje od 15. stol. úřední oděv (jmen. též duchovenský).
Bazilika   Z řec. basíleus = vůdce, vladař, král.
Antická vládcova (archontova) síň; hala sloužící k účelům soudním, ale i k obchodním jednáním. Poté i vlastní církevní stavba obdélníkového tvaru s velkou lodí, příp. přičleněnými loďmi.
Belzebub  (Hebr.) - pohanské božstvo ‚Pán much‘ (uctívaný hnojnou obětí).
Belial  (Hebr.) - zloba, zkáza.
Satan, později Antikrist.
Benedikce  Z lat. bene = dobře; dicó = vyřknout, zaslíbit.
Žehnání, akt posvěcení.
Beneficium  Z lat. bene = dobře, fació = činit.
Statky přidělované k obživě spolu s duchovním úřadem (vý-sada, léno, obročí, prebenda).
Bezpopovci  (Rus.) - starověrci v Rusku, kteří se chtěli (a chtějí) obejít bez kněží.
Bhagavadgíta  (San.) - Píseň Vznešeného.
Jedna z nejčtenějších indických zbožných knih o cestě ke spáse, zvaná též evangeliem hinduismu.
Bhakti  (San.) - hinduistická láska k bohu, k vyvolenému ideálu 
a oddanost guruovi.
Bhikšu  (Ind.) - buddhistický mnich; bhikšúní – vysvěcená mniš-ka.
 Bible  Z řec. bíblos = kniha (biblia - zákona. knihy).
Křesťanská svatá Písma Starého a Nového
Biblistika - nauka o Bibli; biblismus / biblicismus – doslovné přijímání Bible jako bezprostřední směrnice pro život a myšlení.
Bigotní  (Franc.) - pobožný, vnějšně nábožný, nábožensky úzko-prsý.
Biskup  Z řec. episképtomai = pozorovat, dohlížet; epískopos 
= zacílený, dozorce.
Prvokřesťanský svědek a dohlížitel, pak vyšší kněz, hierarcha. Dnes se v katolické církvi rozeznává diecézní biskup, biskup - sufragán, světící biskup, arcibiskup, metropolita, patriarcha. 
V klasických církvích Západu a Východu se požaduje biskup-ská posloupnost. Také mezi protestanty se setkáváme s tzv. episkopálními církvemi. (Jejich opakem jsou církve se zřízením ‚laickým‘- presbyterním či kongregačním.)
Blasfémie  (Řec.) - tupení, utrhání na cti.
Urážení Boha (Mt 12, 31n; Mk 3,28n; L 12,10).
Blouznivci  (Německy die Schwärmer) - pův. deklasující refor-mační (luterské) označení pro novokřtěnce či povýšené spiri-tualisty vzhledem k jejich nekorektnímu vztahu vůči evangeliu a dosvědčenému Svatému duchu.
Bódhi  (San.) - východní náboženské procitnutí, probuzení, osví-cení, dokonalé poznání.
Bogomilové  (Stsl.) - slovanští ‚boží druzi‘.
Dualistická sekta přišlá v 11. stol. na Balkán z Malé Asie. (Bůh stvořil duchovní, neviditelný svět, satan svět viditelný.)
Bonz  (Ind.) - buddhistický kněz.
Book of Common Prayer  (Angl.) - Kniha společné modlitby. Agenda, zpěvník a sbírka modliteb, sestavená arcibiskupem Cranmerem r. 1548 pro anglikánskou církev a úředně zavedená od r. 1559. 
Bra – Byz
Brahma  (San.) - to věčné, nepomíjející.
Jednolité absolutno; čisté transcendentno nepostižitelné myšle-ním a nevyjádřitelné slovy.
První z hinduistických bohů (z trojice Brahma, Višnu-udržo-vatel a Šiva-ničitel).
Brahmanismus viděný zvnějšku proslul učením o karmě (osu-du, předurčení), o stěhování duší a vytvářením kast.
Breve  (Lat.) - krátké.
Stručný papežský výnos neslavnostní formy.
Breviář - modlitební knížka pro členy řádů a kleriky, s citacemi
z Bible, z děl církevních otců a z legend o životě svatých; ur-čena pro pravidelné čtení při tzv. modlitebních hodinkách (hore).
Buddha  (San.) - probuzený.
Člověk vyproštěný z koloběhu životů, dosáhnuvší ‚nirvány‘. Posléze čestný titul prince Siddharty Gautamy (563 - 480 př. n. l.).
Buddhismus se štěpil do škol, až v něm v 1. stol. n. l. převládla mahájána a od 4. stol. tantrismus. Rozprostřel se od Persie po Čínu.
Bulla  (Lat.) - vypouklina, pouzdro na pečeť.
Slavnostní papežské vyjádření listinou, která je opatřena pro-vázkem a pečetí.
Byzanc - řecké Byzantion (Konstantinopolis) u Bosporu.
Hlavní město Východořímské říše od 4. do 16. století; centrum pravoslavné církve řeckého jazyka. (Dnes turecký Istanbul.)
Byzantinismus - bezvýhradné uctívání okázalé božsko-lidské moci vladaře (na Západě cezaropapismus).
 
C

Cancelli  (Lat.) - mříže, zábradlí.
Přepážka oddělující oltářní prostor křesťanského chrámu od ostatní lodi. V tomto místě se původně podávaly věřícím hos-tie, pak se zde umísťovaly kazatelny (němec. Kanzel).
Canon missae  (Lat.) - pravidlo pro mši.
Hlavní, závazná část bohoslužby pro proměňování (transsub-stanciaci).
Canticum / kantikum  Z lat. cantó = zpívám.
Biblický popěvek, píseň, chvalozpěv, křesťanský hymnus (jmenovitě Magnificat, Benedictus, Nunc dimittis...).
Cantiones - volnější (gregoriánské) zpěvy pro lidové pobož-nosti a slavnosti.
Kancionál - sbírka zpěvů, zpěvník.
Celebrant  Z lat. celebró = často se účastnit, oslavovat.
Kněz konající mši. Celebratio - bohoslužebná slavnost. 
C. versus populum - dnes převažující bohoslužba, při níž je kněz obrácen tváří k lidu.
Celibát   Z lat. coelebs = bezmanželství.
Katolická zásada uplatňovaná pro kléros od diakona výše; od 4. stol. místně požadovaný, od 12. stol. všeobecně povinný. V pravoslaví požadavek na mnichy a hierarchy.
Cemeterie / koimeterie. Z řec. koimáo = klást, ukládat k spánku.
Starokřesťanské hřbitovy; coemetariální kaple - hřbitovní kaple.
Centurie  Z lat. centum = sto.
Pojednávání církevních dějin po jednotlivých stoletích, jak s tím začal luterán Flacius Illirycus (1550 - 74).
Přezkoušení písemných projevů v církvi. Uložený ozdravný trest podle kanonického práva.
Ceremoniale  Z lat. caeremónia = posvátná úcta, úkon.
Obřadní kniha pro biskupy.
Církev  Tento pojem se v germánsko-slovanské řečové oblasti odvozuje z řec. kyriaké oikia /.hémera = dům  /.den Páně (zlidovělé kyrké - Kirche); v latině a románských jazycích podle řec. ekklésia - sebrání, shromáždění (ecclesia, iglesia, église).
Cisterciáci / OCist. - mniši a mnišky podle řádu francouzského kláštera v Citeaux, zastávající asketismus.
Clinical pastoral training  (Angl.) - klinický pastorační zácvik.
Odborná příprava pastorů s použitím soudobých psychotera-peutických a komunikačních poznatků a metod pro práci na klinikách, v trestnicích i v náboženské obci.
Codex / kodex  (Lat.) - kniha, pův. sborník listů.
Tomu odpovídá nejspíš české ‚sbírka‘.
Kodifikace - shrnutí právní látky do zákoníků. 
Codex iuris canonici - název souboru platného práva římsko-katolické církve, jenž se původně nazýval Corpus i. c. (těleso kanonického práva).
Communio / komunio  (Lat.) - společenství.
Obecenství křesťanů, najmě těch, kteří přijímají večeři Páně.
Communio sanctorum v Apoštolském kredu značí pův. spole-čenství na svátostných statcích církve, později ‚obecenství svatých‘ (v nebesích).
Communio sub utraque (specie) - přijímání podobojí.
Consilia evangelica  (Lat.) - evangelijní rady.
Vyšší mravní závazky plynoucí z evangelia: panictví, chudoba 
a poslušnost (Mt 19,12.21; 16,24) - součást klasických mniš ských závazků a slibů.
Cuius regio, eius religio  (Lat.) - čí vláda, toho náboženství.
Právní zásada podle mírových ujednání augsburgských a vest-fálských (1555, 1648), kterou se řídila náboženská příslušnost poddaných.

Č

Čaitja  (San.) - svatyně, shromažďovací síň buddhistické obce, určená ke zvěstování a k rozjímání; pravoúhlá místnost se sloupořadím, s apsidou pro stúpu, v níž se ukrývaly jak ostatky, tak texty súter. Dnes tvoří její střed zobrazený Buddha.
Čaj  (Čín.) - doslova ‚půst‘.
Patří k hlavním obřadním projevům v taoismu; provází kolek-tivní doznání hříchů spojené se zaklínáním božstev.

D

Dalajláma   (Mongol. / tibet.) - „učitel, jehož moudrost je velká jako oceán“.
V Tibetu jde o ‚kundüna‘, inkarnaci bódhisattvy; vrchní správ-ce tibetského teokratického státu.
Darbysmus - společenství oddělené na počátku 19. stol. od tzv. Plymouthských bratří, založené anglikánským duchovním Dar-bym jako sdružení ‚bratří vedených Duchem svatým‘, zbožně žijící pokud možno bez pevných struktur.
Decorum pastorale  (Lat.) - důstojnost pastýřská.
Zásady chování přiměřeného duchovenskému stavu. 
Deismus  Z lat. deus = bůh.
Nábožensko-filozofický názor (18. stol.), že Bůh sice stvořil svět, nicméně pak do něj nezasahuje a zejména že se dějinně nezjevuje; tzv. rozumné, přirozené náboženství.
Dekalog  Z řec. déka = deset; lógos = slovo, shrnutí.
‚Deset slov‘, desatero Božích přikázání (2M 20,2-17). Vedle toho Dodekalog (řec. dódeka = 12) - dvanáctero příkazů (5M 27,15-26).
Dekret  Z lat. decernó = rozhodovat, usnášet se, vyhlásit.
Rozhodnutí koncilů, resp. biskupů se zákonnou platností.
Dekretály - středověké sbírky papežských disciplinárních vý-nosů.
Démon  Z řec. daimónion, daimón = neosobní moc, duch-rozdě-lovač.
Božstvo osudové, v pohanské filozofii jak dobré, tak zlé; v biblickém náboženství jde o „běsy“.
Denominace  Z lat. denóminó = pojmenovat po někom; nómen = jméno, název.
V angličtině se ujalo ve významu jmenování do funkce, 
v Americe se tím především rozumí název náboženské společ-nosti.
Denziger - citační zkratka podle zhotovitele ‚Enchiridion sym-bolorum, definitionum et declarationum de rebus fidei et mo-rum‘, tj. souboru vyznání, vymezení a vyhlášení ve věci víry 
a mravů (1854, pak v několika dalších vydáních).
Deo volente  (Lat.) - bude-li tak chtít Bůh („s pomocí Boží“).
Derviš  (Pers.) - žebrák.
Člen v chudobě žijícího společenství, v němž se usiluje 
o mystické sepětí duše s božstvem za pomoci sugestivních pro-jevů (včetně tance).
Determinismus  Z lat. déterminó = omezit, vymezit.
Přesvědčení, že lidská vůle je - osudově - předurčena. (Proti-klad: indeterminismus, liberum arbitrium - svoboda rozhodovat se.)
Deus  (Lat.) - bůh.
V teologických pojmech: Deus absconditus - skrytý Bůh 
(Iz 45,15); D. revelatus - zjevený Bůh; D. ex machina - mecha-nické působení Boha; D. sive natura - Bůh ztotožněný s příro-dou, její substance (Spinoza, 17. stol.).
Deutero-  (Řec.) - druhé, druhotné.
Deuterokanonické (druhotné) spisy, jejichž příslušnost ke ka-nonu se zpochybňuje.
Deuteronomium - opakování Zákona (v 5. knize Mojžíšově).
Devotio moderna  (Lat.) - soudobá zbožnost.
Hnutí ‚bratří společného života‘ (15. stol.) pro zbožnost hlubší a efektivnější.
Devotní  Z lat. dévótus = zasvěcený, zbožný.
V češtině má toto označení hanlivý přídech.
Devocionálie - předměty k pobožnosti (modlitební růženec, sošky či obrázky svatých atd.).
Dharma  (San.) - držet, nést.
Odkaz k věčnosti v hinduismu a buddhismu; kosmický zákon určující etické chování člověka.
Diákon  (Řec.) - posel, průvodce, služebník.
Pomocník v prvotních křesťanských obcích; historicky pak předstupeň ke kněžství.
Diakonie - služebnost uložená církvi, služba životu a organizo-vaná sociální práce (charita).
Dialektika  Z řec. dialégo = rozbírat, rozmýšlet.
Dialogické, přesvědčivé podání myšlenky, vedení důkazu 
(s pomocí tezí a antitezí k syntéze).
Dialektická teologie - evangelický myšlenkový směr po 1. svě-tové válce, jenž zdůraznil Boží transcendenci vůči všem vnit-rosvětským mohutnostem, napětí mezi Božím zjevením a mezi vším lidským. (Teologie Slova, teologie zjevení - Barth, Bult-mann, Brunner, Gogarten.)
Diaspora  Z řec. diaspeíro = roztrušovat, rozptylovat.
Roztroušení židů mimo Palestinu. Pak členové církve, žijící 
v převážně nevěřícím, popř. jinak věřícím prostředí.
Didaché  (Řec.) - učení, návod, nauka.
Název spisu v duchu apoštolů stran pořádků v církvi (Sýrie, 
v letech 100-130).
Dichotomie  Z řec. dichóthen = ze dvou stran, podvojně.
Zejména jde o dělení člověka na duši a tělo; (trichotomie pak značí trojčlennost atd.).
Diecéze  Z řec. dioikéo = přebývat, spravovat.
Provinční správní útvar, na Západě dodnes církevní oblast 
s vlastním biskupem.
Disciples of Christ  (Angl.) - Učedníci Kristovi.
Americké baptistické uskupení (od r. 1809), jež zavrhlo ve jménu Bible a touhy po jednotě všecka historická kreda a cír-kevní učení.
Ditheismus  (Řec.) - víra ve dvě božstva, většinou mužské 
a ženské.
Divinace  (Lat.) - božské vnuknutí, tušení skrytých (budoucích) věcí.
Dogma  (Řec.) - mínění, nález.
Nauková výpověď zásadního významu pro věření; dogmatika - nauka o základních pravdách křesťanské víry.
Doktrina  (Lat.) - vyučování, nauka.
Doktrinářství - strnulé lpění na určitých naukách.
Dóm  Z lat. domus dei = dům Boží.
Významný katolický kostel zaopatřovaný skupinou ustanove-ných duchovních (kanoniky, kapitulou). Katedrála je pak hlavním arcibiskupským kostelem (s katedrou, tj. sedadlem, stolicí).
Dominus vobiscum  (Lat.) - Pán s vámi.
Kněžské liturgické zvolání; odpověď: „et cum spiritu tuo“ 
- „(budiž) i s tvým duchem“.
Doxologie  Z řec. dóxa = podoba, sláva, lesk.
Liturgický chvalozpěv (Ř 11,36), dogmaticky přesné velebení trojičního Boha (Otce, Syna, Ducha svatého).
Druidové - pevně organizovaní keltští šamanští kněží (snad včetně žen), doplňující svůj stav z příslušníků předních rodů.
Dualismus  Z lat. duo = dva.
Nauka o dvou neslučitelných principech (hmota - duch, duše 
- tělo, zákon - láska). Protiklad: monismus (řec. monos = jeden) - nauka převádějící všechnu skutečnost pok00ud možno na jedno východisko.
Duchoborci  (Rus.) - spiritualistická sekta pravoslavných Rusů 
v 18. století.
Dulie  Z řec. dúlos = podrobený, otrok.
Kultické uctívání svatosti (lat. veneratio, adoratio); latreia (řec. ‚poddanství‘) - Bohu zasvěcená služba.
Džihád  (Arab.) - svatá válka na obranu islámu.
Džinismus - indické náboženství pojmenované snad podle čest-ného titulu svého heroického zakladatele Vordhamány Mahá-víry (4. stol. př. n. l.). Nevěří se tu v bohy; božský princip pře-bývá v každé duši, z čehož vyplývá i požadavek neubližovat ničemu živému. Přísnou askezí (ahimsa) lze se osvobodit od neustálého cyklu znovurození.
Džinové   - duchové.

E

Ekleziologie  Z řec. ekklesía = shromáždění, výběr, církev.
Nauka o církvi.
(Lat.) ecclesia visibilis / invisibilis - církev viditelná / nevidi-telná; e. militans - c. bojující; e. triumphans - u Boha vítězná; e. semper reformanda - c. stále potřebná reformy.
Ektenie  Z řec. ekteíno = rozprostírat, směrovat.
Přímluvné modlitby předkládané Bohu.
Ekonomie Boží spásy - Boží plán záchrany pro život, zjevení Boží péče o člověka vyjádřené od Zákona přes proroky až po Ježíše Krista.
Ekumena  Z řec. oikumene = zabydlená země, svět.
Církevní směřování k jednotě církví a jejich svědectví po světě.
Ekvivalent  Z lat. aequus = rovný, stejný; valeó = mít sílu, platit.
Stejnohodnotný, rovnocenný prvek.
Eleison  Z řec. eleéo = litovat, smilovávat se.
Žádost pánu (kýriovi-mocnáři) o slitování.
El /.Elohim  (Hebr.) - Bůh, bohové).
El je titul nejvyššího izraelského Boha, Boha smlouvy.
Elamité - vyznavači pantheonu 37 božstev (s Velkou matkou) 
v období starším než čtyři tisíce let v jižním Íránu (ještě před Peršany).
Elevace  Z lat. élevó = pozdvihnout, vyzdvihnout.
Pozdvihování hostie a kalicha při mešní konsekraci.
Emanace  Z lat. émánó = vyvěrat, řinout se.
Vylití božského na svět (aniž by tím ubývalo zdroje).
Eminence  Z lat. émineó = vyčnívat, vynikat.
Čestný titul pro kardinály (Výsost).
Empirie  Z řec. émpeiros = zkušený, známý, povědomý.
Zkušenost. Empirismus - snaha odvozovat poznání toliko od zkušenosti. (Protiklad: racionalismus, spekulace.)
Encyklika  Z řec. kýklos = kolo, obíhání dokola.
Oběžník papežův.
Encyklopedie  Z řec. én = uvnitř; kyklóo = řadit, shromažďovat (cyklus); paid- = vzděláv-. (Novolat. encyclopaedia).
Soustavně uspořádané poznatky a názory všeho vědění, resp. jeho určitých ucelených oblastí.
Entheismus  Z řec. én = uvnitř; theós = bůh.
Hledání boha ve všem.
Entuziasmus  Z řec. enthusiáo = být v božském nadšení, bez sebe.
Za entuziasty bývají označováni křesťané se zvláštním duchov-ním sebevědomím, upřednostňující horlivou aktivitu před myš-lenkovou přesností a kázní.
Enuma eliš - úvodní slova babylónského sedmitabulkového eposu o stvoření světa (souboj Marduka s Tiámatou); doba vzniku: za Nabukadnezara, ve 12. stol. př. n. l.
Eón  Z řec. aión = dlouhý věk, věk světa.
V křesťanství se tím míní nový věk započatý příchodem Kris-tovým, vyznávaný jako nástup věčnosti.
Eparchie  (Řec.) - vládní útvar.
Provincie, dodnes hierarchovo území v pravoslavné církvi (la-tinská diecéze).
Epifanie  Z řec. epifaíno = ukazovat se, zjevovat se shůry.
Zjevení. (Teofanie - zjevení Boha.)
Epikleze  Z řec. epikaléo = volat ku pomoci.
Liturgické vzývání Ducha svatého, aby proměnil prvky večeře Páně, nebo srdce shromážděných pro její přijetí.
Epištola  Z řec. epistolé = psaní, list, dopis.
Apoštolské listy psané do náboženských obcí, zařazené do ka-nonu Nového zákona (za evangelia).
Epitaf  Z řec. táfos = pohřeb, hrob.
Pamětní deska s nápisem.
Éra  (Pozdnělat. aera = časový úsek).
Základní předěl pro počítání času: Židé od stvoření světa - 3761 př. n. l., Řekové od první olympiády - 776 př. n. l., Římané od založení města - 753 př. n. l., křesťané od ‚narození Kristova‘ (l. P.), muslimové od Muhammadovy cesty z Mekky do Medíny - 622 n. l. 
Eremité  Z řec. erémía = pustina.
Mniši přebývající v pustině, v samotě (monaché).
Eséni  Z aramej. hasen / hassajja = svatí, boží.
Náboženská skupina vzniklá z protihelénistického hnutí v ži-dovstvu makabejské doby. Dochovaly se po nich Svitky od Mrtvého moře (Kumrán).
Eschatologie  Z řec. éschatos = nejposlednější, konečný, věčný.
Nauka o ‘posledních‚, svrchovaných událostech, o završení 
a naplnění všeho dění a bytí, jak přichází z budoucnosti.
Esoterika  Z řec. eisotérikos = vnitřní.
Chování a znalosti, které jsou známy jen kruhu vyvolených 
a jsou těmi zasvěcenci drženy v tajnosti.
Ethos / etos  (Řec.) - zvyk, obyčej, mrav.
Etika - nauka o mravnosti a jejích zásadách. Klasická křes-ťanská etika sedmi ctností spočívá na třech ctnostech božských (víra, láska, naděje) a čtyřech kardinálních (moudrost, sprave-dlnost, statečnost, umírněnost).
Etiologie  Z řec. aitía = příčina, původ, zavinění.
Zpětné uvádění poznání na event. mytologickou či dějinnou základnu; nauka o hledání původu nebo příčin něčeho zásadně významného.
Euforie  (Řec.) - pozvednutý hlas, povznesená nálada, nadšenost.
Eucharistie  Z řec. éu = dobře, pochvalně; cháris = milost, vděčnost.
Díkůvzdání za cestu Boží spásy vrcholící obětí Kristovou, jak se liturgicky zpřítomňuje jeho poslední večeří.
Eulogie  (Řec.) - chvalořeč, velebení.
Modlitba při starobylém bohoslužebném předkládání chlebů shromážděnou obcí, jež se pak event. rozdávaly těm, kteří přijít nemohli.
Evangelium  (Řec.) - odměna dobrým poselstvím.
Ježíšovo poselství a svědectví o Kristu, jak je podáno ve čty-řech verzích v rámci křesťanského Nového zákona (ev. Ma-toušovo, Markovo, Lukášovo, Janovo). 
Evangeliář - část Bible s plným textem čtyř evangelií (někdy 
s kanonizačními a konkordančními tabulkami, resp. s ilustrační přízdobou).
Evangelíci - příslušníci církví vzešlých ze světové reformace 
a její snahy o výlučné přimknutí k evangeliu. 
Evangelizace - šíření evangelia mimo běžná bohoslužebná shromáždění, mezi ochablé věřící nebo ještě nevěřící.
Evangelikálové - pietističtí probuzenci, resp. vyznavači křes-ťanského fundamentalismu.
Exarcha  Z řec. ex = mimo; archós = první, vrchní, starší.
Byzantský místodržitel; pak zástupce patriarchy v zahraničí.
Exegeze  Z řec. exegéomai = jít kupředu, vykládat.
Vědecký výklad textu v jeho vlastním smyslu (textová kritika).
Exercicie  Z lat. exercitó = vytrvale cvičit.
Duchovní cvičení, zejména modlitbou.
Exhomologeze  Z řec. ex = vy-; homologéo = srovnávat se, při-znávat se.
Doznání hříchů, pokání.
Exhorta-ce  (Lat.) - výzva, vybídka.
Připomínka, napomenutí; specificky před přijetím večeře Páně (1K 11,27nn).
Existence  Z lat. exsistó = vystoupit, vyskytnout se, žít.
Existenciální výklad Písem předpokládá, že jistá všeobecná pravda může a musí člověka zasáhnout - jen se musí podat přiměřeně životním podmínkám a otázkám.
Existencialismus - filozofický a umělecký směr upřednostňující sebeuskutečňování člověka před jeho tzv. bytím (existere contra esse).
Exkomunikace  Z lat. é, ex = z, od, mimo; commúnicó = sdílet, společně přijímat.
Vyloučení z církevního společenství; po vyloučení z účasti na večeři Páně může následovat velká klatba (exsakrace).
Exodus  (Lat.) - vyvedení.
Cesta Izraele z egyptského poddanství; 2. kniha Mojžíšova.
Exorcismus  Z řec. exorkóo = zavazovat přísahou.
Zapřísahání a vyhánění zlých duchů, démonů; v případě křtěn-ců se to dálo modlitbou, pohrůžkami, vzkládáním rukou, zna-menáním křížem nebo s pomocí dechu.
Extáze  (Řec.) - vystoupení z normálního stavu, vytržení.

F

Faith and Order  (Angl.) - víra a řád. Ekumenické hnutí od r. 1927.
Fakir  (Arab.) - chudák.
Islámský vyznavač, jenž rezignoval na hmotné statky; v Indii osoby, jež opustily svou kastu a odříkají se světa.
Farizeové - židovská náboženská strana přesných ‚následovníků tóry‘ (hebr. paraš); uzavřené bratrstvo, cítící odpovědnost za celý národ.
Fascinosum  Z lat. fasconó = očarovat, uhranout.
Tajuplně přitahující božská moc; (protiklad: tremendum 
- hrozné, strašné božství).
Fatalismus  Z lat. fátum = osud.
Pocit a názor, že všechny události jsou předem určeny osudem (božstvem) a vztah k budoucnosti je tedy celkem lhostejný.
Fetiš  Z portug. feiticso - předmět.
Nástroj s mocnou nadpřirozenou (démonskou) silou.
Fideismus  Z lat. fidés = víra.
Nauka, že metafyzické, náboženské a též morální pravdy jsou neodvoditelné z rozumu, nýbrž jsou dostupné pouze vírou.
Flagelanti  Z lat. flagellum = bič, důtky.
Extatické hloučky táhnoucí 13. - 14. stoletím, chtějící sebemrs-kačstvím dosáhnout odpuštění hříchů i trestů (morových ran).
Flectamus genua  (Lat.) - padněme na kolena!
Fráter  (Lat.) - bratr.
Název pro člena řádu, laika bez svěcení; duchovenská osoba je páter - otec.
Fundamentalismus  Z lat. fundámentum = základ, hlavní pod-mínka.
Evangelické hnutí v USA, jež od konce 19. století vede boj za ‚pravověří‘; konkrétně zastává slovní inspiraci Písem a z toho úhlu též zamítá moderní poznatky přírodních věd. Dnes se takto označuje každé radikalistické hnutí s náboženským pod-textem.
Fundamentální teologie - ústřední složka katolického boh-osloví, resp. apologetická disciplina obhajující základní obsah víry rozumovými argumenty.

G

Galikanismus  (Lat.) - Gallia, římské území za Alpami.
Snahy o královské a parlamentní výsady nad francouzskou církví, jimiž se od poloviny 14. stol. omezovala papežská moc na daném území a prosazovala jistá osobitost této církve.
Gehenna  (Hebr.) - Hinnomské údolí.
Údolní jeskyně jižně od Jeruzaléma, v pozdním židovstvu předpokládané místo posledního soudu.
Gematria  Od řec. geometría = zeměměřičství)
Kabalistická praktika, podle níž každé písmeno má svoji číslici (a svůj význam).
Genesis   (Řec.) – zrod
    Stvoření světa a člověka; 1. kniha Mojžíšova.
G(h)etto   (Ital.) – vydělená část.
    Přidělený bydlištní okrsek (pro Židy).
Gilgameš - král z urucké (mezopotámské) pověsti, hrdina baby-lonsko-asyrského národního eposu (3. tisíciletí př. n. l.).
Gítá - sanskrtský název významných básnických skladeb.
Glagolice  Ze stsl. glagolit = mluvit.
Staroslověnské písmo cyrilometodějské misie; později (v Bul-harsku) zjednodušené na cyrilici, dodnes užívanou v pravo-slavném světě.
Glosa  Z řec. glossa = mluva, řeč, jazyk, slova.
Výklad k těžkým textovým místům. (Lat.) g. interlinearis 
- mezi řádky; g. marginalis - po okraji textu; glosář - kniha vy-kládající obtížná slova.
Glosolalie  Z řec. glossa + laleo = mluvit, breptat.
Obdaření mluvit ve vytržení cizími, nesrozumitelnými jazyky (1K 14).
Gnóze  Z řec. gignósko = poznávat.
Náboženský směr v prvních staletích n. l. v helénistické oblasti. Vycházel z představy o porušení počáteční říše světla pádem archontů, z čehož vznikl svět; v člověku zůstaly jen jiskry onoho světla. V pozdější době pokládali se gnostici za nositele ducha (pneumatici), na rozdíl od psychiků (pocitoví lidé) a zejména od hyliků (sarkiků, somatiků) - povrchních tělesných lidí.
Gog a Magog - protibožské kníže či národ (Zj 20,8).
Gospel Song  (Angl.) - biblická, evangelní píseň. Duchovní zpěv Afroameričanů (spirituály).
Grál  (Starofranc.) - legendární zázračná miska od Ježíšovy po-slední večeře, do níž Josef z Arimatie měl zachytit Kristovu krev; sekta založená Bernhardtem, zvaným Abdr-ru-šin, mesi-ášsky uctívaným.
Gregoriánský zpěv - středověký jednohlasý církevní zpěv po-jmenovaný po slavném papeži Gregoriovi (Řehoři I., † 604).
Gregoriana - univerzita s původně protireformačním zaměřením, založená v Římě r. 1551.
Guru  (San.) - ctihodný.
Náboženský učitel, zprostředkovatel, případně považovaný až za vtělení určitého božství.
Gyrovágové  Z řec. gyrós = pokřivený; lat. vagus = potulující se.
Neuznávaní mniši bez vazby na klášter a na konkrétní církev.


ZDROJ:

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka. -- Vyd. 1.. -- Praha : Církev československá husitská, 2000. -- 96 s. ; 21 cm. -- (Blahoslav)

Další obsah této kategorie

Evangelium Tomášovo

Tomášovo evangelium je součástí souboru gnostických spisů objevených v egyptském Nag Hammádí v roce 1945 (NHC II/2). Nejnovější výzkumy posunují vznik evangelia stále hlouběji do minulosti, do let 70 až 80 našeho letopočtu nebo i do poloviny prvního století a ještě dříve. Tři fragmenty textu jsou známy z papyru Oxyrhynchus pocházejícího z období mezi lety 130 a 250 (pOxy. 1, 654 a 655). Jako místo vzniku se nejčastěji uvádí východní Sýrie, kde se apoštol Tomáš těšil mimořádné úctě. Samotný koptský opis z Nag Hammadské sbírky je datován do poloviny 4. století.
Evangelium bylo ve starověku všeobecně rozšířené. Obsahuje 114 Ježíšových výroků (logií). Více než třetina výroků je blízká citacím v synoptických evangeliích, další třetina má gnostický charakter. Do dnešní doby se část Tomášova evangelia zachovala i ve východním čínském Turkestánu na tzv. Turfanských fragmentech (Turfan Fragment M 789) z manichejského prostředí. Existenci evangelia připomínalo mnoho představitelů prvotní církve. Na začátku 3. století (225-235) se o něm zmiňoval Hippolyt Římský. Ve 4. století před ním varoval jeruzalémský biskup Kyrillos, který ho mylně označil za dílo manicheistů. Z Kyrillovy zprávy lze vyvodit, že spis byl mezi tehdejšími křesťany oblíbený.

Evangelium Marie Magdalské

Neúplné znění Mariina evangelia se zachovalo v koptském překladu z konce 4. nebo počátku 5. století. Je součástí tzv. Berlínského kodexu (Berolinensis 8502) objeveném Dr. Carlem Reinhardtem roku 1896 v Horním Egyptě. Do dnešní doby se zachovaly i dva řecky psané zlomky z počátku 3. století (Rylandsův papyrus 463). Další dva zlomky jsou datovány do období na přelomu 2. a 3. století (papyrus Oxyrhynchus 3525). Všechny spekulace o tom, kdy bylo Mariino evangelium napsáno, musíme brát s rezervou. Někteří v něm vidí jedno z nejstarších písemných svědectví o Ježíši Kristu. Většina badatelů se však přiklání k první polovině 2. století nebo k období mezi roky 120 a 180.

Angelus Silesisus - Cherubský poutník

Angelus Silesius (vlastním jménem Johannes Scheffler, někdy uváděn jako Johannes Scheffer 25. prosince 1624 Vratislav - 9. července 1677 tamtéž) byl slezský německy píšící barokní básník a mystik. Studoval práva a lékařství, roku 1654 byl jmenován císařským dvorním lékařem. Byl synem polského luteránského šlechtice, po sporech s luterstvím ale konvertoval ke katolictví, vstoupil do Řádu menších bratří a stal se knězem. Po konverzi přijal jako biřmovací jméno jméno Angelus, k němuž připojil přídomek Silesius (lat. Slezský). Je autorem mystické duchovní poezie s prvky panteismu, typické je pro něj vnímání člověka, světa a Boha prostřednictvím paradoxů. Jeho nejznámějším dílem je Poutník cherubínský. Ukázky v detailu.

Medaile sv. Benedikta

Mimořádně silný ochranný předmět proti démonům z 11. století. Celá medaile je pantaklem s mnoha symboly, které stojí za to znát. Celý popis medaile včetně historie v detailu. (Dov)

Rohatý Mojžíš?

Mojžíš patří mezi nejvýznamnější biblické postavy. Podle Hebrejské Bible se stal božím prostředníkem, vyvedl Izraelity z egyptského otroctví a předal jim desatero přikázání. Proč má však Mojžíš na mnoha středověkých vyobrazeních rohy? Nalezneme v Bibli vysvětlení?

Stoslabičná mantra (Vajrasattva mantra)

100slabičná mantra (Vajrasattva mantra) je silná očistná modlitba, která invokuje (vzývá) duše všech Buddhů. "Meditace na Vajrassattvu je stejné jako meditace na všechny Buddhy. Jeho 100-slabičná mantra je kvintesencí všech manter. " (Dilgo Khyentse Rinpoche)

Slovník teologických pojmů S - Z (+zkratky)

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Slovník teologických pojmů M - Ř

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Slovník teologických pojmů G - L

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Kněžské svěcení (česko-latinský obřad)

Kněz dnes znamená osobu, muže nebo ženu (kněžka), která je v daném náboženském společenství oprávněna a povolána konat náboženské obřady, zejména přinášet oběti, v některých křesťanských církvích sloužit svátostmi. Tato osoba má tzv. kněžství. Kněžství je v některých společenstvích celoživotní povolání, které vyžaduje nějakou přípravu, zvláštní pověření a svěcení a případně i odlišný způsob života. Kněžská funkce se vyskytovala už v dávných civilizacích, bývala vázána k určitému chrámu a byla často rodová, čímž se liší od charismatické funkce například proroka, věštce nebo šamana.

Jáhenské svěcení (česko-latinský obřad)

Jáhen či diakon (z řeckého διάκονος diakonos, služebník, nebo také číšník) je v křesťanských církvích označení pro pověřeného člověka, který vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, aktivně se podílí na bohoslužbách, předčítá posvátné texty, vyučuje náboženství a podobně. Pro svůj úřad musí být vysvěcen. V katolické, pravoslavné a anglikánské církvi je jáhenství prvním stupněm svátosti kněžství (jáhen » kněz » biskup), v mnohých jiných tuto funkci zastávají laikové.

Křesťanský auto-exorcismus

Liturgická kniha exorcismů nabízí také několik modliteb pro soukromou potřebu. Některé z nich zde uvádíme, přičemž ve většině případů je překlad z latiny pouze překladem pracovním, nikoli církevně schváleným. Modlitby jsou však překládány nikoli přísně literárně, ale tak, aby mohly sloužit jako skutečné soukromé modlitby.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter