Slovník teologických pojmů G - L

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

G

Galikanismus  (Lat.) - Gallia, římské území za Alpami.
Snahy o královské a parlamentní výsady nad francouzskou církví, jimiž se od poloviny 14. stol. omezovala papežská moc na daném území a prosazovala jistá osobitost této církve.
Gehenna  (Hebr.) - Hinnomské údolí.
Údolní jeskyně jižně od Jeruzaléma, v pozdním židovstvu předpokládané místo posledního soudu.
Gematria  Od řec. geometría = zeměměřičství)
Kabalistická praktika, podle níž každé písmeno má svoji číslici (a svůj význam).
Genesis   (Řec.) – zrod
    Stvoření světa a člověka; 1. kniha Mojžíšova.
G(h)etto   (Ital.) – vydělená část.
    Přidělený bydlištní okrsek (pro Židy).
Gilgameš - král z urucké (mezopotámské) pověsti, hrdina baby-lonsko-asyrského národního eposu (3. tisíciletí př. n. l.).
Gítá - sanskrtský název významných básnických skladeb.
Glagolice  Ze stsl. glagolit = mluvit.
Staroslověnské písmo cyrilometodějské misie; později (v Bul-harsku) zjednodušené na cyrilici, dodnes užívanou v pravo-slavném světě.
Glosa  Z řec. glossa = mluva, řeč, jazyk, slova.
Výklad k těžkým textovým místům. (Lat.) g. interlinearis 
- mezi řádky; g. marginalis - po okraji textu; glosář - kniha vy-kládající obtížná slova.
Glosolalie  Z řec. glossa + laleo = mluvit, breptat.
Obdaření mluvit ve vytržení cizími, nesrozumitelnými jazyky (1K 14).
Gnóze  Z řec. gignósko = poznávat.
Náboženský směr v prvních staletích n. l. v helénistické oblasti. Vycházel z představy o porušení počáteční říše světla pádem archontů, z čehož vznikl svět; v člověku zůstaly jen jiskry onoho světla. V pozdější době pokládali se gnostici za nositele ducha (pneumatici), na rozdíl od psychiků (pocitoví lidé) a zejména od hyliků (sarkiků, somatiků) - povrchních tělesných lidí.
Gog a Magog - protibožské kníže či národ (Zj 20,8).
Gospel Song  (Angl.) - biblická, evangelní píseň. Duchovní zpěv Afroameričanů (spirituály).
Grál  (Starofranc.) - legendární zázračná miska od Ježíšovy po-slední večeře, do níž Josef z Arimatie měl zachytit Kristovu krev; sekta založená Bernhardtem, zvaným Abdr-ru-šin, mesi-ášsky uctívaným.
Gregoriánský zpěv - středověký jednohlasý církevní zpěv po-jmenovaný po slavném papeži Gregoriovi (Řehoři I., † 604).
Gregoriana - univerzita s původně protireformačním zaměřením, založená v Římě r. 1551.
Guru  (San.) - ctihodný.
Náboženský učitel, zprostředkovatel, případně považovaný až za vtělení určitého božství.
Gyrovágové  Z řec. gyrós = pokřivený; lat. vagus = potulující se.
Neuznávaní mniši bez vazby na klášter a na konkrétní církev.

H

Habib  (Arab.) - přítel.
‚Přítel Boží‘ - čestný titul Mohammedův.
Hadit - arabská tradice údajných činů a výroků Mohammedo-vých.
Hadž / hidžra  (Arab.) - pouť.
Cesta do Mekky. (Touha a povinnost každého muslima.)
Hagada  (Hebr.) - vyprávění, učení, výroky.
Ústní a později i zaznamenané výklady nekanonizované látky tóry pro obec.
Hagios  (Řec.) - svatý.
Hagiografie - pátrání o svatých, písemnictví o nich.
Hákový kříž - pravoúhle či obloukovitě znázorněný sluneční kotouč na své pouti, jeden z nejstarších kultických symbolů pro život, plodnost a štěstí (4. tisíciletí př. n. l.).
Halacha  (Hebr.) - obyčej.
Závazné židovské zvykové právo odvozené od Tóry, Hagady 
a Mišny.
Hamartologie  Z řec. hamartáno = nedosahovat, chybovat, pro-vinit se, hřešit.
Nauka o hříchu.
Haram / harem  (Arab.) - svatý, zakázaný okrsek.
Harmagedon - mytické místo „poslední bitvy“, zmíněné ve Zj 16,16.
Haskala  (Hebr. - osvícenost).
Židovská emancipace v 19. století.
Hedonismus  Z řec. hédos = chuť, požitek, rozkoš.
Poživačnost, soustředění na vlastní štěstí.
Hekatomba  (Řec.) - oběť stovky volů.
Velkolepá oběť (jako ztráta lidí).
Helénismus  Héllen = Řek (jméno praotce všech Řeků).
Řecký duch doby kol narození Ježíšova se svou orientálně ovlivněnou kulturou. Vepsal se do obecné mluvy ‚koiné‘, ve které je pořízena Septuaginta i záznam Nového zákona; ovliv-ňoval myšlení řady církevních Otců.
Henoteismus  Z řec. hénos = starý, přední.
Upřednostňování jednoho z bohů, předznamenávajícího atri-buty ostatních.
Heortologie  Z řec. heorté = svátek, slavnost, hod.
Nauka o církevních svátcích.
Hereze  Z řec. hairéo = volit, zastávat něco (vybírat si, být ná-chylný).
Výběrové zastávání určité části svědectví Písem nebo nauky, neporozumění či odmítání jiného platného učení.
Heretik - pomýlený křesťan, čes. kacíř (z němec. Quetzer 
- žvanil, hanobitel).
Hermeneutika  Z řec. hermeneúo = vyjadřovat, tlumočit, vyklá-dat.
Přístup k Písmům, resp. ke křesťanským naukám a jejich vý-klad jako dar a umění i jako určitá metoda.
Herrnhut - osada v německém Sasku, česky zvaná Ochranovem. Tu našli útočiště u hraběte Zinzendorfa a svou církev obnovili Čeští bratří (r. 1722).
Hesla Jednoty bratrské - knížečka biblického poselství na každý den roku; vydává ochranovská (herrnhutská) Jednota od 
r. 1731.
Hesychasté  Z řec. hésychos = klidný, pokojný, tichý.
Mniši (14. stol.), toužící patřit na ‚nestvořené božské světlo‘
s pomocí svého procvičovaného maximálního soustředění (mystika).
Heterodoxie  Z řec. héteros = druhý, jiný; dóxa = myšlenka, oslava.
Nepravá víra (na rozdíl od pravé - ortodoxní).
Heteronomní  Z řec. héteros = druhý, jiný; nómos = zvláštnost, obyčej, zákon, řád.
Všeobecně platná zásada, které se člověk podřizuje; (proti-klad:autonomie).
Heuristika  Z řec. heurísko = slídit, nacházet, získávat.
Postupné myšlenkové pátrání, vyhledávání.
Hexagram  Z řec. heks = šest; gramma = vyryté, značka, pís-meno.
Židovská (Davidova) hvězda.
Hexapla  Z řec. číslovky 6.
Šestidílné biblické dílo Origenovo († 254) sdružující hebrejský pratext Písem sv. i jeho překlady.
Hierarchie  Z řec. hiereús = bohu zaslíbený, svatý, kněz; archos = první, vůdčí (seřazený).
Rozčlenění podle kněžské hodnosti, resp. podle významu (hie-rarchie hodnot). (Lat.) hierarchia ordinis - členění kléru podle sedmi stupňů svěcení; h. jurisdictionis - členění pravomocí.
Pravoslavný hieromonachos - mnich s kněžským svěcením.
Hierogamie  Z řec. hieros gamos = svatá svatba.
Náboženská představa, event. s vlastním imitovaným aktem, znázorňujícím stvoření přírody.
High Church  (Angl.) - horní, vrchní církev.
Anglikánské obce tendující ke katolicismu. Protikladem je 
Broad či Law Church (široká, obyčejná církev).
Hinajama  (San.) - malé vozidlo.
Osvojování si buddhistické spásy prostřednictvím sebezapírání; jde tu o vlastní emancipaci, na rozdíl od mahájány zaměřené k vysvobození všech bytostí.
Hinduismus - indické náboženství vědění s božstvy Višnua, Šivy a dalších; samo sebe nazývá sanátana dharma (věčný řád). Toto náboženství ‚nejvyšší pravdy‘, až do nepřehlednosti členité, je příznačné vírou v cyklický zánik a znovustvoření světa, provázenou očekáváním znovuzrození (reinkarnace) při účin-nosti zákonů osudu (karmy). Knižními památkami jsou védy 
a upanišady.
Hodegetika  Z řec. hodós = cesta; gétés = pěstitel.
Nauka o vedení (duchovněpastýřském).
Homilie  Z řec. homilía = společenství, rozmluva, učení.
Promluva (kázání) postupující v biblickém textu verš po verši. Homiletika - nauka o kázání a kazatelství.
Homogenní  Z řec. homo- = sou-, spolu-, stejno-; génna = rození.
Stejnorodý; (protiklad: heterogenní).
Homologie  (Řec.) - jednomyslnost, souhlas.
Homologumena - Písma, jež uznala stará církev za příslušná do novozákonního kanonu; (protiklad: antilegomena).
Hora  (Lat.) - hodina.
Hore - katolickému mnišstvu a kléru předepsaná modlitební za-stavení podle časového rozvrhu (7 - 8 krát denně), ‚modlitby hodinek‘ podle breviáře; horologium - pravoslavná liturgující kniha pro totéž.
Hospic  Z lat. hospitium = pohoštění, pohostinství.
Křesťansky vedený pohostinný dům (hotel, ústav).
Hostie  (Lat.) - obětní zvíře, přinášená žertva.
Od středověku nekvašený kulatý tenký chléb (oplatka).
Hostia laudis - oběť chválením Boha.
Hugenoti  Z franc. eignots = spříseženci. Francouzští kalvinisté, proti nimž byla vedena válka (s tzv. dragonádami) od r. 1562; po porušení Nantského míru (1598) odcházeli od r. 1685 ze země.
Humanismus  Z lat. húmánitás = lidství.
Učené hnutí 14. - 16. století (a později), oživující antické ide-ály lidství (ctnosti, duchovnost, individuální seberealizace).
Huterští bratří - přísná skupina novokřtěnců, původně v 16. století pod vedením Jakoba Hutera na Moravě, za pronásledo-vání se dočasně rozšířivší do světa.
Hymnus / hymna  Z řec. hymnéo = zpívat, opěvovat, oslavovat.
Chvalozpěv; hymnarium - knížka duchovních písní; hymno-logie - vědecké zkoumání církevních zpěvů.
Hypnopsychité  Z řec. hypnóo = spát; psyché = duše.
Zastánci učení, že duše mezi smrtí a zmrtvýchvstáním pouze upadá do spánku.
Hypostaze  (Řec.) - základ, podstata (lat. substantia).
Zvěcnění či zosobnění určitého abstrakta, popř. myšlenky (např. božské hypostaze v Trojici); druhý termín, úsia, značí statek, bytost, bytí.
Hypoteza  Z řec. hypó- = pod, vespod, v základu; thesis = polo-žení, uložení.
Podklad, základní myšlenka; domněnka, ještě ne dosti potvr-zená poznávací metoda; hypotetický – domnělý, předpo-kládaný.

CH

Chálíf(a)  (Arab.) - zástupce, představitel.
Následovník Mohammedův, politicko náboženský vůdce v is-lámském světě.
Chanuka  (Hebr.) - zasvěcení.
Židovská synagogální slavnost očekávání světla (1Mkb 4,59).
Charakter  Z řec. charásso = ostřit, rýt, razit.
Osobitost, ražba, též hodnost.
Character indelebilis - vyznání nezničitelnosti svátostného znamení (křtu, biřmování a svěcení pro kněžství).
Charisma  Z řec. cháris = vděk, přízeň, milost.
Boží dar z milosti, z Ducha svatého (1K 12). Charismatické hnutí - uplatňování zvláštních duchovních nadání a zkušeností uvnitř církve, nebo v odloučivších se ‚letničních‘ (pentekos-tálních) společenstvech.
Charita  Z lat. cáritás = vážnost, úcta, láska.
Katolická diakonie (sociální služba).
Franc. charité - bezplatná nemocnice pro chudé.
Chasidští - „zbožná“ konzervativní náboženská strana v době makabejské, držící se přísně Zákona a vzdorující helénizaci. Pak v 18. století sektářské hnutí hledající odloučení od všeho zla v očekávání mesiášské doby, a to až prostřednictvím mys-ticko-extatického sjednocování s Bohem.
Cherubín  (Akad. / hebr.) - mytologická smíšená postava s lid-skou tváří a zvířecími křídly. Andělská bytost, strážce na svatých místech (1M 3,24), nositel Božího trůnu (1Sa 4,4); serafín - obdobná bytost u Božího trůnu (Iz 6,2.6), původně s hadí podobou.
Chiliasmus  Z řec. chiliás = tisícovka; (latin. milénium).
Očekávání tisíciletého mezivládí Krista a spravedlivých na zemi (Zj 20,4n). Někdy zmatené představy o závěrečném střetání dobra a zla (antikrist).
Chirotonie  Z řec. cheir, cheiro = ruko-; tónos = natažení, vzta-žení. Rozprostírání rukou nad hlavou, konkrétně při svěcení prokněžství nebo při ustanovování biskupů. (Chiromantie - věštění z dlaně.)
Chlysté - ruští sebemrskači (flagelanti) nazývající se „Boží lidé“; blouznivecko mystická sekta v 17. století.
Chrisma  (Řec.) – mast, (křižmo).
Chrismatio - pomazání svěcených osob, resp. křtěnců směsí olivového oleje a balzámu.
Christian Science  (Angl.) - Křesťanská věda.
Roku 1874 v Bostonu Marií Bakerovou založené hnutí pro osvobození od hříchu, nemoci a smrti způsobem odvratu od všeho materiálního, za pomoci mystického sjednocování s ne-osobním bohem.
Christos / Kristus  Z řec. chrísma = mast, olej.
Pomazaný Hospodinův (hebrej. Mesiáš); titul Ježíše - vedle Syn boží, Vykupitel, Spasitel...

I

Idea  (Řec.) - vnější podoba, obraz, odlišná povaha.
Myšlenkový, dokonalý předobraz každé věci.
Ideologie - soustava určitých idejí, názorů a pojmů společen-ského vědomí.
Ideál - vzorová, vysněná podoba; idealismus - starobylý názor 
a od 18. století živý filozofický směr, pro který nejvnitřnější bytí světa je duchovní povahy. (Ozvěna platonismu.)
Idiom  Z řec. idios = svůj.
Osobitost; v teologii se ‚idiomem‘ nazývá především zvláštnost dvou přirozeností Kristových - božské a lidské.
Idol  Z řec. - lat. ídólum = obraz, představa, modla.
Idolatrie - uctívání obrazů božstev.
Ikona  Z řec. eikós = podobizna, podobenství, obraz.
Pravoslavný svatý obraz skrývající přítomnost Boha; ikono-grafie – ‚psaní‘ ikon; ikonostas - chrámová předoltářní stěna 
s ikonami; ikonodulie - uctívání obrazů; ikonoklasmus - za-mítání, ničení posvátných obrazů.
Imám  (Arab.) - představený.
Islámský učenec, nebo i předák při modlitbě v mešitě; u šiítů se má za Mohammedova proroka.
Imanence  Z lat. in = v; maneó = tkvět v..., trvat.
Bytí uvnitř, ve světě, vnitrosvětskost; (protiklad: transcen-dence - zásvětnost).
Imitatio Christi  (Lat.) - napodobování Krista.
Výzvy a návody k následování Spasitele v mystickém 15. sto-letí (např. Tomáš z Kempen).
Immanuel  (Hebr.) - s námi Bůh.
Kultická formule (Iz 8,10) i osobní titul (Iz 7,14; Mt 1,23).
Imperativ - indikativ   Z lat. imperátum = nařízení, rozkaz; indícó = prostě oznamovat.
Používá se při klasifikaci biblických výroků co do jejich nalé-havé závaznosti.
Imprimatur  (Lat.) - ať se tiskne.
Církevní souhlas k tisku a šíření knihy, umístěný na rubu titulu; „nihil obstat“ - nic nepřekáží, není závadné.
Inaugurace  Z lat. augur = ptakopravec.
Původní akt zasvěcení chrámu, mj. věštbou (haruspicium), pře-nesl se na akt uvedení v úřad.
Incenzace  Z lat. incendó = zapálit obětní oheň.
Okuřování ‚kadidlem‘ na bázi pryskyřice; vonný kouř má zná-zorňovat k Bohu stoupající úctu.
Independenti  Z lat. dependeó = záviset.
Hnutí, jež se odpoutávalo od oficializující se reformační ang-lické církve; zčásti byli jeho stoupenci nuceni k emigraci.
Index librorum prohibitorum  (Lat.) - ukazatel, seznam zaká-zaných knih.
Vedený v Římě od r. 1559 (protireformace), dnes prakticky bez významu.
Infallibilita  Z lat. falló = mýlit se, znejistit, klamat.
Neomylnost, mj. přiřčená papeži ve věcech víry (dogmatu) 
a mravů, pokud vyhlašuje své soudy ‚ex cathedra‘ (ze svého stolce, oficiálně).
Infernum  (Lat.) - podsvětí.
Rejdiště ďábla, peklo.
Iniciace  Z lat. initió = zasvěcovat, očišťovat.
Rituální zasvěcení do určitého tajemství, vstup do nového ži-votního stavu (obřízka, křest).
Inkarnace  (Řec - lat.) - vtělení do masa a svalů; carneus – tě-lesný, pozemský.
Vtělení Boha do Syna (J 1,14).
Inkvizice  Z lat. inquiró = vyhledávat, vyšetřovat.
Zkoumání víry od r. 1232 za pomoci papežského tribunálu (do-minikánského) v zájmu potírání kacířství.
Inspirace   Z lat. spíró = dýchat.
Svatá Písma jsou inspirovaná Duchem svatým: věcně (reálně), nebo slovně (verbálně)?
Instalace / introdukce  (Lat.) - zřízení, uvedení (v úřad).
Instrukce  (Lat.) - navedení, poučení.
Rozsáhlejší vyjádření kardinálské kongregace.
Intercese  Z lat. inter-cédó = vstoupit mezi, zasáhnout v něčí prospěch.
Přímluva, přímluvná modlitba.
Interdikt  Z lat. inter-díco - zapovídat, zakazovat.
Trestný zákaz výkonu církevních úkonů (klatba).
Interkomunio  Z lat. inter = mezi; communio = společenství.
Katolický a později svébytný ekumenický pojem pro ‚společenství u cizího oltáře‘, pro mezicírkevní přijímání večeře Páně.
Intinkce  Z lat. intingó = namáčet.
Noření hostie do vína v kalichu při vysluhování večeře Páně.
Introit  Z lat. intró = vstupovat dovnitř, zahajovat.
Vstup kněze do shromaždiště, v případě hierarchy doprová-zený žalmickým zpěvem chóru; úsek v křesťanské bohoslužbě.
Investitura  Z lat. vestis = oděv.
Udělení vysokého úřadu symbolizované jak oděvem (oblá-čení), tak např. korunou, berlí ap.; (též instalace, intronizace).
Invokace  Z lat. vox = hlas, volání.
Oslovení Boha na začátku listiny; vzývání svatých ve smyslu jejich přímluv u Boha (adorace).
Iregularita  Z lat. régula = měřítko, pravidlo.
Nepravost či nedostatečnost, jež je překážkou pro udělení svě-cení, resp. výkonu kněžského úřadu.
Irenický  Z řec. eiréné = mír, pokoj.
Mírový, mírotvorný, smírný.
Iroskotská církev - víceméně samostatná irská církev (po r. 400), řízená přímo z klášterů a misijně dalekosáhle činná (hy-bernové).
Irwingiáni - entuziastická sekta založená E. Irwingem († 1834), se zaměřením na obnovu prvokřesťanské zbožnosti (očekávání brzké paruzie, jmenování nových apoštolů).
Islám  (Arab.) - spolehnutí na Boha.
Náboženství založené v 7. století Alláhovým prorokem Mo-hammedem (i za použití tradic izraelských proroků a Krista jako proroka). Knihou zjevení je Korán, kult se omezuje na modlitby. Roku 661 došlo ke štěpení vyznavačů na sunity a šiíty.
Íšvara  (San.) - pán všehomíra.
Hinduistická představa osobního stvořitele světa.
Itinerář  Z lat. eó = jít, cestovat; itúrus - jdoucí.
Záznam cesty, zpráva o ní.
Iús / iúra  (Lat.) - právo.
Ius canonicum - kanonické právo; i. divinum - božské; i. huma-num - lidské; ius in sacra - právo ve věcech posvátných; 
i. naturale - právo přirozené.
Izrael  (Hebr.) - biblické jméno označující osobu (praotce), zemi 
a národ, jež původně nejspíš znamenalo „Bůh vládne“, „Bůh bo juje“. (V egyptském záznamu se s ním setkáváme kolem r. 1220 př. n. l.; jako spojený stát se představil v letech 1000 až 926 př.n.l.) Pozdější označení tohoto národa zní ‚Židé‘ a jejich (hebrejské) náboženství se nazývá též judaismem (podle jižní části oné země). U apoštola Pavla nechybí vyznání, že v pří-padě Kristovců jde 
o „nový Izrael“.

J

Jahve  (Hebr.) - Bůh Izraele.
Skrýval se v tetragramu JHVH, s vokálními znaky pro ‚adonaj‘ (Pán), tedy Jahovah/i (- nesprávně čteno jako Jehova!).
Jána  (San.) - vozidlo.
Buddhistická představa povozu, s nímž adept překonává cestu k osvícení (bódhi): hínajána, mahájána, vadžrajána.
Jehovisté viz Svědkové Jehovovi (zvaní též „vážní zkoumatelé Bible“).
Jesus People  (Angl.) - Ježíšovi lidé.
Mládežové náboženské hnutí, jež se ohlásilo r. 1967 v Kalifor-nii / USA jako protiproud vůči studentskému politickému po-vstání a drogové scéně; neslo znaky fundamentalismu až rysy extatické.
Jidiš - hebrejsko-německé nářečí Židů ve východní Evropě.
Jin - jang. Základní pojmy všeho čínského myšlení a též nábo-ženství, vyjadřující polaritu tvořivých sil (prapodstat) bez ohledu na vztahy dobra a zla a bez možnosti dospět k idei bož-ství (tím méně božství osobního).
Jóga  (San.) - jho, zapřahání.
Jde o hinduistický filozofický pojem pro touhu po sjednocení 
s univerzálním duchem, a to za pomoci rozmanitých cvičení vůle a těla.
Jom kipur  (Hebr.) - svátek velkého dne smíření (3M 16).
Juda-ismus  (Hebr.) - jméno jednoho z dvanácti izraelských kmenů a území v zaslíbené zemi.
Označení pro izraelské, židovské náboženství, jak se počalo utvářet v době babylónského exilu a tzv. druhého chrámu 
v 6. století př.n.l. a pak za perské nadvlády. Došlo přitom k přechodu k ‚náboženství Knihy‘ - písemné tóry. Následovalo rabínské židovství, jež hledalo modus vivendi v římské Říši.
Justificatio  Z lat. iústus = spravedlivý; fació = činit.
Soudní pojem ‚ospravedlnění‘ užil apoštol Pavel pro ideu lid-ského ospravedlnění před Bohem pouhou vírou (sólá fidé - 
Ř 4,16); patřila k ústředním složkám reformačního vyznání víry, v odporu k tehdejšímu katolickému „záslužnictví“.

K

Kába  (Arab.) - ústřední islámská mešita. Historicky jde o stavbu s rozměry 15 × 12 × 10,5 m s jedinými dveřmi a tzv. černým kamenem, vevnitř pokrytou černým brokátem.
Kabala  (Hebr.) - podání, tradice.
Původně název pro část náboženských knih mimo Pentateuch. Ve středověku došlo ke smíšení biblického náboženství a pan-teistické filozofie, čemuž posloužil alegorický (jinotajný) výklad Písem. Kabalistikou se zve mystika, jež se mezi Židy pěstovala mezi 13. až 18. stoletím, pak také ‚ezoterní věda‘ na židovství nezávislá.
Kacířství  Z řec. kathaíro = čistit.
Domáhání se čistoty i proti církvi samé (kathaři); pojmenování pro heretiky. (Náš výraz je odvozen od německého Quetzer - doslova žvanil.)
Kaisan  (Jap.) - zakladatel hory.
Zakladatel zenového kláštera, jenž byl zpravidla nazván podle hory, na níž stál.
Kálí - hinduistická „černá“ bohyně, manželka Šivy; zobrazuje se s opaskem z useknutých rukou nepřátel a s náhrdelníkem z le-bek.
Kališníci / kalixtíni   Z lat. calix = pohár, kalich.
Husitští (a pozdější) stoupenci všeobecného přijímání chleba, ale i vína z kalicha.
Kalvárie - katolický název pro Golgotu.
Označení pro ‚křížovou cestu‘ v přírodě (na výšině); ve výtvar-ném umění skupinové zobrazení Kristova ukřižování.
Kalvinisté - stoupenci Kalvínovi († 1564), členové evangelické církve ‚reformované podle slova Božího‘.
Kampanila  (Lat.) - samostatná věž se zvonem.
Kanán - země Kenaánců, staré označení pro Palestinu, když ji zabírali Izraelité.
Kandidát  Z lat. candidus = bíle oděný.
Do bílé tógy oděný uchazeč o veřejný úřad v Římě; ve staré církvi ten, kdo po přípravě slavnostně přistupuje ke křtu.
Kanon  (Řec.) - prut jako držadlo na štítě, spona, dutý rákos, měřítko, pravidlo.
Biblický kanon - uznané knihy Bible; mešní k. - ústřední část bohoslužby.
Kanonizace - svatořečení, přijetí svatého do seznamu.
Kanony - církevněprávní naukové a kázeňské formulace kon-cilů.
Kanovníci - jmenovaní, podle určitého řádu žijící členové dómské kapituly.
Kantikum  Z lat. cantó = zpívat.
Biblický chvalozpěv v církevním provedení.
Kancionál - soubor zpěvů církve, zpěvník.
Kapitola  Z lat. caput, capitulum = hlava, hlavička.
Členěný text se ‚záhlavím‘; pro Bibli se užívá členění na ka-pitoly od r. 1205 (dělení na verše od r. 1551).
Kapitula - kolegium vůdčích duchovních správců (kanovníků) při katedrálním kostele.
Kaple  Z lat. capella = malá prostora k pobožnostem.
Malý samostatný kostelík nebo jen přístavba ke kostelu.
Kaplan (capellánus) - původně duchovní přidělený kapli, nyní duchovní přidělený jedinému faráři, popř. se zvláštním poslá-ním v duchovní správě (nemocnice, věznice, vojsko).
Kardinál  Z lat. cardó = čep, stěžej u dveří, osa.
Původně titul biskupů v hlavních římských kostelích, od r. 1059 titul nejvyšších duchovních, oprávněných k volbě papeže 
(každý z nich má přidělený titulární kostel v Římě); kongre-gace kardinálů - stálé kuriální úřady.
Karma  (San.) - čin, jednání.
Lidský potenciál (charakter); následek lidského konání; cho-vání předepsané védami, a to v souvislosti s dřívějším a bu-doucím životem (koloběh života a smrti). Lze říci, že pro hin-duisty jde o vyhlídku dobrou, pro buddhisty spíše špatnou.
Karmelitáni(-nky) - mnišské společenství uzavřené v polovině 12. století na posvátné hoře Karmel; pěstovalo uctívání Marie Panny.
Kartuziáni - mnišské společenství sv. Bruna v pustině Cartusia (od r. 1084); pěstovali stálé mlčení, modlitbu, hojný půst, ale 
i práci rukama. ‚Kartouza‘ (franc.) - samotky propojené chod-bami.
Kasta  (Portug.) - pohlaví, kmen; ind. ‚játi‘.
Narozením předurčená forma bytí, hodnost a příslušnost k ur-čité víceméně uzavřené skupině. 
Katafalk / tumba  (Ital./lat.) - zařízení pro vystavování rakve.
Katakomby  Z řec. katá = dole; lat. cumba = člun, rokle.
Starokřesťanská podzemní pohřebiště, zejména v blízkosti Říma.
Katalogy ctností / neřestí  (Řec.) - seznamy lidských vlastností 
a norem chování, jak byly známy v Řecku i mezi židovstvem; apoštol Pavel uvádí ty ‚křesťanské‘ ve svých listech do Říma, Galatie ap.
Katedra  (Řec.) - sedadlo.
Stolice pro vyučujícího, sedadlo pro dozírajícího biskupa; ex cathedra - oficiální papežský výrok. 
Katedrála - biskupský dóm.
Katecheze  Z řec. katécho = sklánět, ovládat, učit.
Křesťanské vzdělávání (v souvislosti se křtem); katechumen - připravující se ke křtu; katecheta - poskytující náboženské vyučování; katechetika - nauka o křesťanském vzdělávání.
Katechismus - přehledná učebnice víry, podaná v otázkách 
a odpovědech. Od doby reformace zásadní věroučná pomůcka - K. Lutherův (1529), K. ženevský (1541/2), K. heidelberský (1563), pak i Catechismus Romanus; katechismy současné (ekumenické) bývají i víceméně rozsáhlým souhrnem „křes-ťanských názorů“ či stanovisek.
Katolický  Z řec. kath‚ = po; holos = celý, holon = celé, vše.
Obecný, všeobsažný;  ecclesia catholica (lat.) - univerzální cír-kev, církev po všem světě. 
Katholikos - pův. vysoký finanční úředník; starokřesťanský představitel místního kláštera, pak na Východě nejvyšší du-chovní (dodnes nestoriánský a arménský patriarcha).
Kazuálie   Z lat. cásus = událost, případ.
    Obřady v lidských ‚případech‘ (sňatek, pohřeb apod.).
Kazuistika  Z lat. cásus = pád, příčina, případ.
Metodické užití obecných mravních norem na konkrétní pří-pad.
Kérygma  (Řec.) - vyhlášení, poselství.
Obsah evangelijního poselství a jeho zvěstování.
Kismet  (Arab.) - osud.
Východní náboženská odrůda fatalismu.
Klarisky - ženská větev františkánského řádu (založ. Clarou Sciffi r. 1212).
Klauzura  Z lat. claudó = zavírat, zamykat.
Uzavřené řádové (kanonické) spolubydlení; jen mnišstvu pří-stupná část kláštera.
Klérus  Z řec. kaléo = povolávat; kléros = povolání (losování).
Vyvolený a svěcením opatřený člen církve; kněžstvo, ducho-venstvo.
Koadjutor  Z lat. com (con) = spolu; adiutor = pomocník.
Katolický pomocník (vicarius) či zástupce církevního funkcio-náře po čas jeho delší pracovní neschopnosti (s nástupnickým právem).
Kodex  (Lat.) - kmen, tabulky, spis, soubor.
Sbírky textů náboženských a nábožensko-právních; kodifikace - shrnutí právní látky do uspořádaných zákoníků.
Koiné  (Řec.) - obecná mluva.
Řečtina helénistického období, do níž byl přeložen též Starý zákon (Septuaginta); je v ní sepsán Nový zákon a mnohé spisy církevních otců.
Koinónie  Z řec. koinonós = společný.
Specifický novozákonní výraz pro společenství (obecenství) církve. 
Kojiki / kujiki  (Jap.) - pravěké historky.
Kronika pověstí, důležitý zdroj pro šintoistické náboženství.
Kolár(-ek)  Z lat. collare = límec.
Stojatý límeček ukončující kněžskou náprsenku.
Kolekta  Z lat. colligó = sbírat.
Prvokřesťanské shromáždění obce; sbírka v rámci (evangelické) bohoslužby; vyústění přednesených bohoslužebných modliteb do christologické formule („ve jménu Ježíše Krista“, „pro J. K., Pána našeho“...
Kompendium  Z lat. pendó = vážit; úspora, zkratka.
Shrnutí, soustava nauk, učebnice.
Kompilace  Z lat. compíló = vykrádat, vybrat.
Neladné, nevyznačené přejímání a uplatňování cizích myšlenek a textů.
Komunio  (Lat.) - společenství.
Podíl na večeři Páně (‚přijímání‘) a společenství věřících, 
z toho vyplývající.
Koncelebrace  (Lat.) - spoluslavení.
Společné uskutečňování liturgického aktu za vedení hlavního ‚celebranta‘.
Koncil  (Lat.) - shromáždění, sněm.
Shromáždění biskupů k poradám o závažných církevních otáz-kách. Synod/synoda (řec. / lat.) - od počátku shromáždění du-chovenstva, později evangelický ústavní institut parlamentární povahy (nejvyšší orgán církve).
Konfese  Z lat. confiteor = vyznávat, doznat.
Vyznání víry; označení pro společenství totožného vyznání. Konfiteor - doznání hříchů a vin (úsek bohoslužby).
Konfirmace  Z lat. firmó = upevňovat, posilovat.
Stvrzení křtu (biřmování).
Konfucianismus - čínský celkem nenáboženský taoismus na-zvaný podle proslulého učence Kchung Fu-c‚ (mistr Kchung, † 479 př.n.l./ latinský přepis jména zní ‚Konfucius‘). Praktická filozofie a etika k uplatňování při vládnutí a v mezilidských vztazích.
Kongregace  Z lat. grex = stádo, zástup.
V katolicismu jde o společenství podobná řádovým, žádající si však pouze neslavnostních slibů. 
Sacra congregatio - ideově zaměřené útvary katolické církve, sestavené z kardinálů. 
Kongregacionalismus - utváření nezávislých, samosprávných křesťanských společenstev opřených jen o shromažďující se sbor; vznikala od 17. stol., zejména v anglikanismu.
Kongrua  Z lat. congruó = přiměřeně se hodit.
Minimální veřejný příjem vyměřený pro určitý církevní úřad.
Konklave  Z lat. clavis = klíč, zámek.
Uzavřená místnost; shromáždění k volbě papeže.
Konkordance  Z lat. concordó = srdečně souhlasit, shodovat se.
Abecední seznam souznějících slov s udáním místa jejich vý-skytu v knize (biblická konkordance).
Konkordát - ujednání; smlouva, specificky mezi papežským stolcem a jednotlivými státy (conventio, pactio).
Konkordie - obecné přijetí textů či prohlášení; při kanonizaci Písem se tak posuzovala dochovaná literární svědectví; ve středověku se tak hledala souladnost kanonů. Za reformace šlo o sjednocovací formule v rámci protestantských směrů (Kniha svornosti - 1580).
Konkupiscence  (Lat.) - touha, dychtění.
Smyslná žádostivost bez dostatečné důvěry v Boha a bázně před ním; důsledek Adamova hříchu, hříchu ‚dědičného‘.
Konsekrace  Z lat. sacer = posvátný, svatý.
Zasvěcení, svěcení, posvěcení; v katolicismu zvláštní forma ustanovení biskupa; při mši eucharistická proměna prvků ve-čeře Páně.
Konsensus  Z lat. sentió = vnímat, smýšlet, hlasovat pro.
Stejnomyslnost, předpokládaná shoda.
Konstituce  (Lat.) - soustava.
Starobylá církevní nařízení zaštiťující se apoštolskou autoritou; koncilní, resp. papežské výnosy přímo zákonného charakteru.
Kontemplace  (Lat.) - pozorování, uvažování.
Stupeň věcného až mystického rozvažování; meditace - pře-mýšlení, zbožná úvaha.
Konverze  Z lat. vertó = obracet.
Přimknutí k víře; změna víry, přestup k jinému vyznání. 
Konvent  Z lat.venió = přicházet, scházet se.
Společenství mnichů v klášteře, ale i shromáždění jiných kor-porací.
Konvikt  Z lat. convictió = spolužití.
Společný domov s jistým duchovním programem.
Konvokace  Z lat. vocó = volat.
Svolání, schůze.
Konzistoř  Z lat. consistó = stavět na přední místo.
Shromažďovací místo, rada; původně valné shromáždění kardi-nálů v Římě; vrchní církevní orgán všeobecně.
Koptská (koptická) církev  (Egypt.) - starobylá církev pojme-novaná podle národnosti ‚gupt‘, země egyptské.
Korán  (Arab.) - čtení.
Islámská svatá Písma se 114 súrami. (Údajně pratext v držení Alláhově, jenž byl zvěstován Mohammedem.)
Kredo  (Lat.) - věřím.
Text vyznání víry. Klasická kreda: Nicejsko-cařihradské, Apoš-tolské, Athanasijské...
Krišna / Kršna  (San.) - pastýř či vozka, resp. Černý, Přitahující.
Hrdina indických pověstí, který se pokládá za osmé, nejdůle-žitějším vtělení Višny.
Krucifix  Lat. crucí fíxus = na kříži přibitý.
Kříž se znázorněným tělem Ježíšovým.
Krypta  Z řec. krýpto = ukrývat, pochovávat.
Pod oltářem nebo za oltářem se nacházející (mučednická) hrobka.
Křesťanství  Řec. ‚christianismos‘.
Výraz poprvé doložený u Ignáce z Antiochie († cca 117) 
v kontrastu vůči ‚judaismos‘; dnes obecný název pro nábožen-ství, založené na víře v Ježíše Krista.
Kuladévatá  (San.) - rodinné božstvo.
Hinduistická božstva mají různé aspekty a je na rodinách, které z těch jmen zvolí (Ráma - Rámačandra, Raghuvíra; Kršna - Góvinda, Gópála). Obdobně si rodina volí svého gurua.
Kult  Z lat. coló = pěstovat, ctít.
Uspořádané veřejné akty bohopocty.
Kurát  Z lat. curó = pečovat, opatřovat.
Katolický duchovní pověřený pastorací určitého okrsku (kap-lan)
Kurie  (Lat.) - družstvo několika vznešených rodů, vyšší úřad, radnice.
Papežský dvůr se svým nejvyšším správním úřadem.
Kvietismus  Z lat. quiétus = pokojný.
Zcela ztišené, trpné přijímání věcí od Boha, znak mystické zbožnosti; spirituální směr zejména ve francouzské církvi 17. stol.
Kyberneze  Z řec. kybernáo = kormidlovat, spravovat.
Spravování církve, příp. jejích obcí (1K 12,28); kybernetika 
- věda o kontrole a informaci, ale též praktickoteologický obor.
Kyrie eleison  (Řec.) - Pane, smiluj se!
Liturgická prosba.

L

Laik  Z řec. laós = lid, množství, poddaní.
Od konce starověku název pro hromadné členstvo, jež je církví vedeno a spravováno; v obecném užití - neodborník.
Lamaismus  Z tibet. lama = nemající nad sebe vyššího.
Hierarchizovaná forma učitelů buddhismu v Tibetu a Mongol
sku (važdrajána); vrchní správu vykonávají dva velekněží 
- dalajlama a pančenlama.
Lambethská konference  (Angl.) - episkopální sdružení celého anglického ‚společenství‘ (od r. 1871), pojmenované podle anglikánské věroučné dohody uzavřené r. 1595 v londýnském paláci onoho jména.
Landeskirchen  (Něm.) - německé evangelické církve v jednot-livých spolkových zemích.
Lapsi  (Lat.) - upadnuvší do pochybení.
Křesťané, kteří zejména za pronásledování zapřeli svou víru 
a obětovali bohům či císaři; obecně ti, kteří ve víře a svém mravním životě selhali.
Laterna  Lat. lanterna = svítilna.
Malá věžovitá nástavba nad kopulí, přivádějící horní světlo do chrámu.
Latreia  (Řec.) - služba, podrobení.
Uctívání, jehož je hoden toliko Bůh a Kristus; (vedle toho, se zaměřením na jiné náboženské postavy, lat. dulia).
Lectio  (Lat.) - čtení, četba.
Čtení z Písem; lectio continua - denní četba z Písem na pokra-čování (nebo při bohoslužbách totéž o nedělích); lekcionář 
- výběr pro taková čtení.
Legát  (Lat.) - vyslanec, posel.
Papežský vyslanec - kardinál v hodnosti nuncia (vatikánského zpravodajce).
Legenda  Z lat. legó = sbírat, předčítat.
Vyprávění či texty o životě svatých.
Leuenberská konkordie - proces sbližování reformačních církví shledáváním jednoty v učení a v základních projevech života 
církve. (Pojmenování podle jedné švýcarské evangelické aka-demie.)
Levité - příslušníci izraelského kmene s kněžskými pravomocemi.
Levitace  Z lat. levis = lehký.
Beztížné vznášení svatých a fakirů.
Life and Work  (Angl.) - život a dílo.
Hnutí za společně provozované praktické křesťanství, jež vy-volal v život r. 1919 švédský arcibiskup N. Söderblom; pořá-dalo dvě světové konference a pak vplynulo spolu s hnutím pro Víru a řád do Světové rady církví (1948).
Lingvistika  Z lat. lingua = jazyk, řeč, mluva.
Věda o jazyce, pojatá spíše jako formální literární bádání; 
v teologii jde přednostně o exegezi.
Litanie  Z řec. litaneúo = prosit za slitování.
Zpěv či recitace řady prosebných modliteb.
Liturgie  Z řec. léitos = lid, veřejnost, veřejné jednání.
Veřejná bohoslužba; liturgika - nauka o křesťanské bohoslužbě a kultu, součást praktické teologie.
Logos  (Řec.) - slovo, řeč, rozum, mínění.
Klíčový pojem západoevropské kultury (obdobně k dharma, thora, tao, dabar); pro křesťany jde o logos jako Boží oslovení (B. slovo).
Lucifer  (Lat.) - světlo přinášející; jitřenka - Venuše.
Padlý anděl světla, ďábel, satan (L 10,18).
Lustrace  (Lat.) - očišťování.
Přinášení smírčí oběti (v Římě po pěti letech).
Luteráni - stoupenci reformátora Martina Luthera; evangelická církev augsburského vyznání (a. v.).

 


ZDROJ:
Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka. -- Vyd. 1.. -- Praha : Církev československá husitská, 2000. -- 96 s. ; 21 cm. -- (Blahoslav)

 

Další obsah této kategorie

Medaile sv. Benedikta

Mimořádně silný ochranný předmět proti démonům z 11. století. Celá medaile je pantaklem s mnoha symboly, které stojí za to znát. Celý popis medaile včetně historie v detailu. (Dov)

Rohatý Mojžíš?

Mojžíš patří mezi nejvýznamnější biblické postavy. Podle Hebrejské Bible se stal božím prostředníkem, vyvedl Izraelity z egyptského otroctví a předal jim desatero přikázání. Proč má však Mojžíš na mnoha středověkých vyobrazeních rohy? Nalezneme v Bibli vysvětlení?

Stoslabičná mantra (Vajrasattva mantra)

100slabičná mantra (Vajrasattva mantra) je silná očistná modlitba, která invokuje (vzývá) duše všech Buddhů. "Meditace na Vajrassattvu je stejné jako meditace na všechny Buddhy. Jeho 100-slabičná mantra je kvintesencí všech manter. " (Dilgo Khyentse Rinpoche)

Slovník teologických pojmů S - Z (+zkratky)

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Slovník teologických pojmů M - Ř

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Slovník teologických pojmů A - F

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Kněžské svěcení (česko-latinský obřad)

Kněz dnes znamená osobu, muže nebo ženu (kněžka), která je v daném náboženském společenství oprávněna a povolána konat náboženské obřady, zejména přinášet oběti, v některých křesťanských církvích sloužit svátostmi. Tato osoba má tzv. kněžství. Kněžství je v některých společenstvích celoživotní povolání, které vyžaduje nějakou přípravu, zvláštní pověření a svěcení a případně i odlišný způsob života. Kněžská funkce se vyskytovala už v dávných civilizacích, bývala vázána k určitému chrámu a byla často rodová, čímž se liší od charismatické funkce například proroka, věštce nebo šamana.

Jáhenské svěcení (česko-latinský obřad)

Jáhen či diakon (z řeckého διάκονος diakonos, služebník, nebo také číšník) je v křesťanských církvích označení pro pověřeného člověka, který vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, aktivně se podílí na bohoslužbách, předčítá posvátné texty, vyučuje náboženství a podobně. Pro svůj úřad musí být vysvěcen. V katolické, pravoslavné a anglikánské církvi je jáhenství prvním stupněm svátosti kněžství (jáhen » kněz » biskup), v mnohých jiných tuto funkci zastávají laikové.

Křesťanský auto-exorcismus

Liturgická kniha exorcismů nabízí také několik modliteb pro soukromou potřebu. Některé z nich zde uvádíme, přičemž ve většině případů je překlad z latiny pouze překladem pracovním, nikoli církevně schváleným. Modlitby jsou však překládány nikoli přísně literárně, ale tak, aby mohly sloužit jako skutečné soukromé modlitby.