Slovník teologických pojmů M - Ř

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

M

Madona  (Ital.) - má paní.
Oslovení Marie, matky Ježíšovy, při jejím vzývání.
Mádhajana  (San.) - střední cesta.
Buddhistická spiritualita pro laiky propagující mj. neomezenou lásku k bližním (maitri).
Mahdi  (Arab.) - poslední prorok, který se očekává jako promě-nitel světa ve spravedlivý (mesiáš).
Mája  (San.) – klam.
Pojetí skutečnosti jako kouzlem vyvolaného fenoménu, jako klamu (védánta).
Majuskule  Z lat. maius - větší.
Z unciálního (dvouřádkového oblého) latinského písma pře-vzatá velká počáteční písmena; (protiklad: minuskule).
Maleus maleficarum  Z lat. malleus = kladivo, sekyra; malefació = činit zle, škodit.
Procesní kodex proti čarodějnictví sestavený dominikánskými inkvizitory.
Mandala  (San.) - kruh, oblouk, výseč.
Mystická kresba tantry, diagramy složené ze čtverců a kruhů, symboly kosmických sil pomáhající při meditaci.
Mandorla  (Ital.) - svatozář obklopující celou postavu.
Manicheismus - gnostický náboženský směr nazvaný podle svého zakladatele Máního (* r. 216), misijního křesťanského kazatele v Indii. Manichejská církev se dělila do pěti stavů: 12 apoštolů, 721 biskupů, 360 presbyterů, ‚vyvolení‘ a posluchači.
Mantra  (San.) - opakované (mrmlavé) kouzelné zaříkávadlo božstva.
Manu  (San.) - člověk, praotec lidstva pro hinduismus.
Manuál  Z lat. manús = ruka.
Příručka s liturgickými pokyny pro výsluhu svátostí (sakramen-tář, agenda); klávesnice u varhan.
Marduk - původně bůh ranních červánků a jarního slunovratu, který nakonec zaujal v babylónském panteonu postavení tvůrce světa a boha osudu.
Marginalia  Z lat. margó - okraj, hranice.
Poznámky na okraj(-i) textu.
Maria - matka Ježíšova
Nazývána na konci starověku Christotokos (řec.) - matka Kris-tova, později Theotokos - matka Boží; Immaculata (lat.) - ne-poskvrněná, bezhříšná; mariolatrie - uctívání Marie (hyper-dulie); mariologie - učení o Marii.
Maronité - syrští křesťané v Libanonu nazvaní podle sv. Marona († cca 423); jsou v unii s Římem.
Martyrium  (Řec.) - svědectví.
Svědectví o víře; krvavé mučednictví, začasté až k smrti; mar-tyrologia - kalendářně uspořádaná soudní akta, resp. pověsti.
Masora  (Hebr.) - podání.
Kritické poznámky, jimiž opatřovali židovští učenci text Písem, zejména s pomocí jeho vokalizace (4. - 6. stol. n.l.).
Matrika  Z lat. matrix = rodná matka.
Římský svitek o rodovém původu; veřejná kniha zápisů o pro-vedených církevních úkonech.
Matutin  (Lat.) - ranní, jitřní.
Ranní modlitební ‚hodinka‘.
Mazda Ahura - nejvyšší bůh v pársismu.
Mea culpa  (Lat.) - „moje vina“.
Výraz kajícnosti, osobní pokání.
Meditace  (Lat.) - přemýšlení, cvičení.
Soustředěné vnímání a sebeoddávání duchovním věcem.
Médium  (Lat.) - střed, prostředek.
Osoba, která ve spiritismu zprostředkovává styk s duchy.
Mendikanti  Z lat. mendicó = žebrat.
Středověcí žebraví mniši.
Menhir - keltský předhistorický náhrobek či památník božstev.
Menonité - původem holandští novokřtěnci v 16. století, nazvaní podle svého vůdce (Menno Simons); dosud společenství zavr-hující křest dětí, přísahu, rozvody a jakékoli násilí.
Menora - sedmiramenný svícen, symbol židovství (vedle hvězdi-cového hexagramu).
Mensa  (Lat.) - strava, stůl.
Svrchní plocha oltáře.
Mesiáš  (Hebr.) - mašíach; (řec. Christos).
Od Boha pomazaný očekávaný spásný král.
Mešita  Z arab. masdjid = shromaždiště modlitebníků.
Zařízení: věž - minaret, výklenek ukazující směr, kazatelna, vodní zdroj pro rituální omývání; místo zejména pro sváteční bohoslužbu v pátek odpoledne.
Metafyzika  Z řec. metá = za, po; fýsis = příroda.
V Aristotelových spisech závěrečná část díla o původu a příči-nách fyzických zjevů; věda o tom, co je „nad přírodou“, pří-rodě předzřízeno a nadřízeno, o ‚nedokazatelném‘, transcen-dujícím.
Metanoia  (Řec.) - změna smýšlení, pokání, obrat.
Metropolita  Z řec. métra = matka; pólis = město.
Biskup - představitel církevní provincie.
Midraš  Z hebr. daraš = bádat.
Soubor výkladů hebrejských Písem podle určitých pravidel (ra-bíni).
Migne - citační zkratka (podle zhotovitele) pro rozsáhlý soubor děl řeckých a latinských církevních Otců, jak vychází opako-vaně od l. 1844 / 69.
Milenarismus  Z lat. mílle = tisíc.
Údobí tisícileté vlády či říše Mesiáše, resp. dočasné nadvlády Satana (chiliasmus).
Militia Christi  (Lat.) - křesťanské žití jako služba pro Krista, 
s vojenskými rysy poslušnosti i bojovnosti. (První stopy lze na-lézt na konci starověku, pak v karolinské říši 9. století, 
v jezuitském řádu ap.; u nás husitští ‚Boží bojovníci‘, ale též nositelé protireformace v 17. stol.)
Minaret  (Arab.) - svícen.
Věž u mešity, z níž muezin pětkrát denně povolává věřící 
k modlitbě (salat).
Ministerium  (Lat.) - služba, úřad.
Služba církve; verbi Divini minister - služebník Božího slova, kazatel; ministrant - pomocník při mši.
Minoristé  Z lat. minor = menší.
Držitelé nižších svěcení v katolickém kléru; ale minorité 
- menší bratří františkáni.
Minuskule  (Lat.) - malá písmena.
Mise  Z lat. mittó = posílat.
Kanonická mise - biskupské pověření ke službě Slova.
Misie - poslání za šířením víry (k nevěřícím).
Missa  - pozdnělatinský název pro křesťanskou bohoslužbu (ne-jasného původu).
Missa catechumenorum - část bohoslužby, jíž se směli zúčastnit katechumeni a kajícníci; m. fidelium - bohoslužba pro věřící členy církve.
Missale Romanum - liturgická kniha římskokatolické církve.
Mišna  (Hebr.) - opakování.
Sbírka rabínských výkladů tóry, písemně fixovaná ve 2. stol. n. l. Člení se do šesti dílů (seder) s celkem 63 traktáty.
Mithraismus - z Persie pocházející mysterijní kult světelného boha, jenž se rozšířil po Římské říši (lat. sol invictus = nepora-zitelné Slunce).
Mitra  (Řec.) – pás, točenka okolo hlavy.
    Dnes zašpičatělá liturgická pokrývka hlavy pro biskupy, kar-dinály a opaty (se dvěma látkovými pásky v týlu).
Mladé církve - název pro víceméně osamostatněné církve na mimoevropských kontenentech, vzešlé z misie; pojem byl užit poprvé na mezinárodní misijní konferenci v Jeruzalémě 
r. 1928 a dnes je běžný v ekumenickém prostředí.
Mládežová náboženství - souhrnné soudobé označení pro nová mezinárodní náboženská hnutí a akce (přicházející většinou 
z Asie) a oslovující především mladé lidi.
Mnich  Z řec. monache = samota.
Vyznavač oddělený od světského žití; monachium/monastýr 
- mnišská cela; ( klášter / claustrum - uzavření).
Modernismus  (Lat.) - teologické směřování v katolicismu na přelomu k našemu století, usilující smířit víru a dogmata 
s duchem soudobého poznání; r. 1907 odsouzen, 1910 - 67 platil požadavek protimodernistické přísahy římskokatolického kněžstva. S tím spojený reformismus – požadavek změn ve struktuře, resp. i v dalších rozměrech života církve.
Mókša  (San.) - vykoupení, osvobození z pout.
Hinduistické vynětí z karmy, z koloběhu rození a návratů; vnitřní svoboda plynoucí z ovládnutí těla a duše; paralelní po-jem k ‚nirváně‘.
Monoteismus  Z řec. mónos = jediný, zbylý.
Víra v jednoho Boha (v protikladu proti mnohobožství - poly-teismu).
Monstrance  Z lat. monstró = ukazovat.
Schrána pro vystavování posvěcené hostie nebo svatých ostatků (relikvií).
Mormoni - populární název pro ‚církev Ježíše Krista svatých posledního dne‘, americké sekty adventisticko-chiliastického charakteru, založené J. Smithem r. 1823 (kniha zjevení ‚Mor-mon‘).
Moslem / muslim  (Arab.) - bohu oddaný.
Stoupenec islámu, mohamedán.
Motu proprio  (Lat.) - z vlastního pohnutí.
Osobní papežovo písemné sdělení nebo iniciativní podnět.
Mše – výlučný název katolické bohoslužby, v němž se většinou chce slyšet lat. „ite, missa est“ - jděte s posláním.
Mudrá - hinduistická a buddhistická symbolická gesta, zejména deset způsobů sepětí rukou, jak je můžeme vidět na božských sochách.
Mufti  (Arab.) - rozhodující.
Islámský právně-náboženský rozhodčí.
Münster  (Něm.) - klášter, klášterní kostel (od řec.-lat. monaste-rium).
Múnus  (Lat.) - závazek, úřad.
Poslání církve podle trojího úřadu Kristova: ‚úřad‘ prorocký (učitelský), kněžský (obětní) a královský (pastýřský).
Mysterium  (Řec.) - tajemné služby.
Tajemství víry spjaté s bohoslužbou a svátostným jednáním Krista v církvi.
Mystika  Z řec. myéo = zavírat (oči a rty), zasvěcovat se.
Vnímání celkové skutečnosti jako všeobjímající, tajemné jed-noty; sebeponořování do sjednocení s Bohem.
Mýtus  (Řec.) - důvěrná řeč, pověst o božstvech.
Obrazné a příběhové vyprávění o působení božstev.

N

Nanebevstoupení Páně - od konce 4. stol. liturgický svátek 40. dne po Velké noci vzkříšení, připomínající Ježíšovo vystoupení na nebe k Otci (L 24,51; Sk 1,9n; Fp 2,9nn). Ale: Nanebevzetí Mariino (assumpce).
Narativní teologie  Z lat. narró = vypravovat.
Nový teologický směr zejména pro výklad Bible, založený spíše na příběhovém vyprávění nežli na teologických pojmech.
Naturalismus  Z lat. nátúra = příroda, přirozenost, podstata.
Naturální, čili přirozené náboženství - víra u přírodních ná-rodů. Theologia naturalis - přirozená teologie (rozpracována Tomášem Akvinským). Ius naturale - Bohem dané přirozené právo.
Filozoficky: výklad světa z přírodních příčin.
Nazaréni, Nazorejci - původní židovské označení kristovců, pří-vrženců Nazaretského.
Nekrolog  Z řec. nekrós = mrtvý; lógos = slovo.
Pohřební řeč. Nekropolis (řec.) - město mrtvých, pohřebiště, hřbitov.
New Age  (Angl.) - nový věk.
Duchovně velmi členitý (synkretický) názor náboženského cha-rakteru, který se ohlásil v souvislosti s bouřlivými proměnami kol r. 1968: vizionářská fyzika, kosmologie a biologie, alternativní společenské chování, nový světový řád, ‚rozšířené vědomí‘, ezoterika, východní náboženské moudrosti...
Nirvána  (San.) - vyhasnutí, vyvanutí.
Buddhismem a jinými směry doporučovaná rezignace na po-zemsky tělesnou existenci a stálou cyklickou transmigraci; tak se dosahuje blaženosti - osvobození duše v sepětí s božstvím.
Nisan  (Hebr.) - první měsíc židovského roku (podle lunárního počítání, v březnu až dubnu).
Nominalismus  Z lat. nómen = jméno, název.
Filozofické zaměření přikládající význam slovním pojmům, ni-koli ‚univerzáliím‘. Protiklad: realismus.
Notae ecclesiae  (Lat.) - znaky církve.
Myslí se tím (podle Kreda) její jednota, svatost, obecnost, apo-štolskost.
Novic(-ka)  Z lat. novus = nový.
Člen(-ka) řádu v přípravě na složení slibů.
Novoapoštolská obec - název společenství z r. 1907, vzešlého 
z tzv. apoštolské misie (1860). Dnes Novoapoštolská církev, podléhající „kmenovým apoštolům“; projevuje se v ní sektářská tendence stran výlučné vyvolenosti vůči brzké paruzii Kristově (jeho brzkému opětovnému příchodu).
Novoplatonismus  - poslední antická, na Platona se odvolávající filozoficko-náboženská škola: Bůh je výlučným základem všeho bytí, jež je stupňovitě utvářeno a k němuž se také lze stupňovitě blížit (Plotinos, † 270).
Numinosum  Z lat. númen = pokyn, božská moc.
Božské TO, jež nepochopitelně přemáhá člověka a způsobuje mu náboženský zážitek.
Nunc dimittis  (Lat.) - „Nyní propouštíš...“
Krista oslavující chvalozpěv starce Simeona (L 2,29-32).
Nuncius  (Lat.) - posel.
Stálý diplomatický zástupce a zpravodaj římskokatolické kurie u jednotlivých vlád.

O

Obedience  (Lat.) - poslušnost.
Poslušnost plynoucí z víry (oboedentia nova). Oboedentia canonica - katolická mnišská a kněžská poslušnost předsta-veným, stvrzená slibem.
Obelisk  (Řec.) - čtyřhranný jehlan.
Kámen, v Egyptě používaný jako sluneční hodiny, kultický symbol.
Oberkirchenrat  (Něm.) - ústřední úřad v německých zemských církvích; osobní titul pro člena tohoto vedení (OKR).
Objekt  Z lat. ob-iaceó = ležet před, naproti.
Filozoficky předmět; objektivní - nezávislý od pozorujícího subjektu a jeho vědomí sebe.
Obláti - děti žijící v klášteře, budoucí mniši a mnišky. (Nenosili škapulíř - řádový oděv za obětování ze svého majetku.)
Obřízka - u několika kmenů prováděné odstranění předkožky na mužském pohlaví; též židovský iniciační obřad (1M 17,11).
Offertorium  (Lat.) - to podávané, obětované; novolat. oblátio 
= oběť, dar, hostie.
Část bohoslužby, ve starokřesťanství vyplněná přinášením hmotných obětí se sliby a modlitbami; název části římskoka-tolické mše, připomínající Ježíšovu oběť.
Oficium  (Lat.) - povinnost, úřad.
Závazek a výkon bohoslužby, resp. svátostí.
Oficiál - úředník, zástupce katolického biskupa pro právní záležitosti.
Oktáv  Z lat. octó = osm.
Osmidenní po významném církevním svátku.
Okultní  Z lat. oculus = oko; novolat. oculta - skryté věci.
Skrytý zraku, neviditelný; okultismus - nauky o skrytých vě-cech (tajné vědy, spiritismus, parapsychologie, telepatie).
Óm  (San.) - nejobsáhlejší a nejvznešenější symbol světa, snění 
a nevědomí v hinduistickém duchovním poznání (též ‚pra-nava‘).
Ómen  (Lat.) - věštné znamení.
Předzvěst, úkaz magického charakteru.
Ontický  Z řec. eimí = být.
Jsoucí; ontologie - nauka o bytí jsoucího, o nejzákladnějším bytí.
Oratorium  Z lat. óró = dojednávat, prosit, modlit se.
Místo pro modlitbu, soukromá kaple; hudební díla, jež chtěla konkurovat rozmáhající se neduchovní hudbě.
Ordo  (Lat.) - pořadí, členství, hodnost.
Společenství žijící podle určitého pořádku (regule - řehole). Za-členění do duchovenského stavu - v katolické církvi způsobem kněžského svěcení, u evangelíků způsobem ustanovení či ‚zřízení‘ (ordinace).
Ordo missae - mešní řád.
Ordinariát - biskupský správní úřad.
Orientace  Z lat. oriéns = východ (orient).
Směřování bohoslužebných staveb k východu slunce.
Ornát  Z lat. ornó = vystrojit, vyzdobit.
Slavnostní kněžský oděv (při mši).
Ortodoxní  Z řec. orthós = přímý, pravý, správný; dóxa = po-doba, pověst, sláva.
Řádně učící a bohoslužebně správně oslavující (pravoslaví); pří-vlastek církve Východu (Byzanc, Řecko, Sýrie, Arménie, Egypt).
Osiris - egyptský bůh mrtvých.

P

Pagoda  (Čín.) - buddhistická architektonická forma, jež se vyvi-nula z indické stúpy a zdomácněla především v Číně, Japonsku a Koreji; štíhlá stavba vícepatrová, čtyřhranná nebo osmi-hranná, z různého materiálu, s vybíhajícími střechami.
Palingeneze  Z řec. palin = zpět, opět; genesis = zrození, zplození.
Nové, opětovné narození.
Pan - řecké lesní božstvo, bůh pastýřů;
panická hrůza - pův. strach vycházející z tohoto božstva.
Pandit  (San.) - chytrý, učený.
Hinduistický vykladač posvátných spisů; čestný titul.
Panteismus  Z řec. pás, pan- = každý, všechen, veškerý; theós
= bůh.
Ztotožnění boha s přírodou, tj. bůh je všude a ve všem. Oproti tomu panenteismus učí, že vše je v bohu, ale bůh se ve světě neukazuje.
Pantokrator  Z řec. pante = všude, vše-; kratós = vláda, moc.
Vševládný Bůh, resp. Kristus (Ko 1,15nn; Zj 19,6).
Papež  Z řec. pas = otec; vokat. páppa = otče.
Dřívější označení pro klerika stalo se výhradním pro římského biskupa od 5. stol. (dnes ‚Svatý Otec‘). V pravoslavném řec-kém prostoru zůstalo ‚papas‘ jako označení pro běžného du-chovního; podobně ruské ‚pop‘ (od 19. stol. spíše peiorativum).
Paradisus  (Pers. / lat.) - park (ráj).
Místo pokoje a štěstí, v němž se záslužně ocitají věrní stou-penci příslušného náboženství - pársismu, židovství aj., v lido-vých představách i křesťané.
Paradoze  Z řec. paradídomi = podávat, odevzdávat.
Předávání učení církve (lat. tradice - nesení).
Parakleze  Z řec. parakaléo = přivolávat, zvát, vzývat.
Paraklet - přímluvce u soudu; v Janově evangeliu Duch svatý (Přímluvce a Utěšitel). Jeden z prostředků duchovní péče.
Pareneze  Z řec. parainéo = poučovat, radit, napomínat.
Jedna ze složek duchovní péče.
Parochie  Z řec. par-oikéo = sídlit, sousedit.
Náš výraz ‚náboženská obec‘.
Parochus - latinizované označení pro lokálního faráře.
Pársismus - staroíránské pojetí běhu světa jako soupeření dobra (ahura mazda) se zlem (ahra manju) bylo reformované Zoroas-trem (Zarathuštra ap.) na počátku 1. tisíciletí př. n. l. a na jeho sklonku se stalo státním perským náboženstvím (texty Avesty).
Paruzie  (Řec.) - přítomnost, příchod.
Příchod Kristův na konci věků.
Pastor  (Lat.) - pastýř.
Osoba vykonávající duchovní péči. Název pro duchovního správce, oblíbený u některých evangelíků; v jiných církvích převládají tituly kněz, farář, duchovní nebo kazatel.
Pašije  Z lat. passió = utrpení, umučení.
Svátky připomínající odsouzení, potupení a ukřižování Ježíše-Krista (pascha, pesah) - většinou od Květné neděle po Velký pátek.
Páter  (Lat.) - otec.
Zlidovělý katolický název pro kněze (vedle ‚velebný pán‘).
Patriarcha  Z řec. patér = otec; archós = přední, první, starší.
Biblický název pro izraelské kmenové vůdce Abrahama, Izáka 
a Jákoba. Titul pro biskupy (metropolity) v důležitých centrech 
starověké církve: Řím, Konstantinopolis, Alexandrie, An-tiochie,
Jeruzalém. Od r. 518 se metropolita konstantinopolský nazývá ekumenickým patriarchou. R. 1589 si titul patriarchy osobil biskup moskevský, nyní jej nesou mnozí vrchní představitelé národních pravoslavných církví. V CČSH se titul ujal v souvislosti s reformním požadavkem zřízení katolického patriarchátu pro ČSR (1920-24).
Patristika / patrologie - věda zabývající se spisy autoritativních ‚církevních otců‘: apoštolští otcové 95 - 150, přednicejští ot-cové 185 - 325 (řečtí, latinští), ponicejští otcové (do konce 7. stol.).
Peklo - původně podsvětí (infernum), pak trestní místo.
Apoštolské kredo mluví i o Ježíšově „sestoupení do pekel“, a to na základě jediné novozákonní zmínky (1Pt 3,19n; 4,6); míní se tím vysvobození zesnulých z říše zmaru. (Křesťanský středověk nabízel množství fantazijních představ o pekle a ta-mějších mukách.)
Pektorál  Z lat. pectus = hruď.
Náprsní kříž pro vyšší katolické duchovní.
Penáti  Z lat. penus = živobytí, potrava, spižírna.
Římské božstvo chránící rodinu, resp. stát.
Pentateuch  (Řec.) - sestava pěti knih Mojžíšových, základ izra-elského náboženství (Zákon).
Pentekostální  Z řec. pentékonta - číslovka 50).
Týkající se padesátého dne po Vzkříšení (letnic), tj. události ‚vylití Svatého ducha‘. Na to navazuje ‚letniční‘, charismatické hnutí.
Perfekcionisté  Z lat. perfectus = dokonalý.
O dokonalé křesťanství usiluje mj. americká sekta, založená 
J. H. Moyesem (†1886) derivací od Učedníků Kristových jako duchovně přísné, materiálně kolektivní společenství.
Perikopa  Z řec. perikópto = otloukat, vysekávat.
Úsek z Písem svatých, určený ke zvěstování (jako samostatný celek).
Pieta  (Ital.) - zbožnost, mateřská láska.
Zobrazení Marie s mrtvým Ježíšem (po ukřižování).
Pietismus  Z lat. pietás = svědomitost, zbožnost, věrnost, láska.
Původně evangelické hnutí za cituplnou, opravdovou zbož-nost, provázenou účinnou láskou k bližním (17. stol. - hnutí probuzenecké).
Plebán  Z lat. plebs = lid, dav, chátra.
Lidový, často nevzdělaný kněz.
Pneumatologie  Z řec. pneuma = dýchání, dech, duch.
Nauka o Svatém duchu (Duchu božím).
Pogrom  (Rus.) - ohromující zpustošení.
Nenávistné vystoupení proti skupině obyvatelstva, především proti Židům.
Pohanství  Z lat. págánus = hrubý, venkovan.
Starocírkevní označení pro primitivy neschopné skutečného duchovního života, ale též pro zastánce nekřesťanských nábo-ženství a věr.
Poimenika  Z řec. poimén = pastýř.
Nauka o pastýřském úřadě, o duchovní péči (lat. pastoraci).
Polyteismus  Z řec. polýs = hojný, mnohý, rozsáhlý.
Náboženství uctívající více nesmrtelných lidských postav 
s nadpřirozenou silou. Společenství bohů uvnitř polyteistického náboženského systému se nazývá panteon.
Pompa  (Řec. - lat.) - slavnostní průvod, okázalost.
Kultický průvod k božstvu či s božstvem při veřejných antic-kých slavnostech.
Pontifex  Z lat. pons = most.
Doslova stavitel mostu (na druhý břeh života). Nejvyšší římský (pohanský) kněz, titul římského císaře; od r. 445 titul pro řím-ského biskupa (pontifex maximus).
Postila  Z lat. „post illa verba“ = po těch slovech.
Výklad slyšených slov z Písem; sbírka kázání.
Prebenda  Z lat. prae-habeo = poskytovat, propůjčovat.
Zajištění pro určitý církevní úřad; prostředky obživy, jež spra-vuje farář (titulus, nadace).
Pr(a)edeismus  (Lat.) - náboženské představy předcházející víře v božstva, totiž vnímání sil‚ (dynamismus).
Prajňa / paňa  (San.) - moudrost.
Buddhistické poznání (intuice) v souvislosti s ‚osvícením‘, eventuálně probuzením v souvislosti s nirvánou.
Predestinace  (Lat.) - předurčení.
Božské předzřízení, vyvolení k něčemu. Predeterminace 
- předurčení týkající se možností lidského chování vůči Bohu.
Predikát  Z lat. prae-dicó = předříci, předeslat.
Předtitul, titul. Pro Ježíše např. rabbi, prorok, služebník, Syn člověka, Syn Davidův...
Predikant  (Lat.) - předříkávač, přednašeč.
Latinský název pro kazatele, poněkud opovržlivě používaný pro evangelické kazatele (kteří jako že „nejsou kněžími“).
Prefekt  (Lat.) - představený, správce, dozorce.
V katolické církvi představený určité oblasti církevního života, s částečným připodobením funkci biskupské.
Prelát  Z lat. prae-feró = upřednostňovat; praelátus = předsta-vený.
Vyšší katolický duchovní s určitým úředním pověřením, jež ne-podléhá biskupu.
Presbyter  (Řec.) - přední, starší.
Vůdčí postava prvokřesťanské obce (odtud Priest, Priester 
- kněz); druhý, vyšší stupeň katolického kněžského svěcení. Presbyterní zřízení v evangelických církvích - začlenění tzv. laiků do správy církve.
Presbyterium – místo pro presbyterstvo (kněžstvo) v kostele.
Pr(a)eses  (Lat.) - ochránce, předsedající, správce.
Prezident, moderátor synody nebo předseda nejvyšší církevní rady u německých evangelíků (ve funkci biskupa).
Primas  Z lat. prímus - první, předák; primátor.
Vrchní biskup s čestným postavením mezi ostatními biskupy, resp. metropolity; svolává národní synody a mívá i další oso-bité funkce, nikoli však pravomoci.
Primice - první mše vysvěceného katolického kněze.
Probošt  Z lat. praepositus = představený.
Představený filiálního kláštera, resp. vedoucí duchovní správce větší církevní oblasti.
Procesí   (Lat.) – postup, průvod.
Bohoslužebný, resp. prosebný průvod s hlasovými projevy, náboženskými předměty a dekoracemi.
Profánní  (Lat). - neposvátný.
Ležící mimo posvátný okrsek, neposvěcený a tedy ‚světský‘; profanace - odsvěcení, znehodnocení.
Profes  Z lat. professio = přihláška, zaměstnání, vyznání.
Slavnostní složení mnišského slibu.
Professio fidei - slib víry, její vyznání.
Promulgování  (Lat.) - prohlášení, oznámení.
Veřejné vyhlášení zákonů, resp. koncilních usnesení.
Prosfora  (Řec.) - přinášení, podávaný dar.
Bohoslužebné obětování (lat. oblatio); v pravoslaví jde o pět pšeničných chlebů, z nichž se vybírá chléb pro večeři Páně.
Proskyneze  (Řec.) - vkleče líbat královské nohy.
V křesťanství ponížená poloha (klanění), zaujímaná jen vůči Bohu.
Prostrace  Z lat. prósternó = klesat k zemi.
Liturgické sebevržení na zem při svátosti svěcení, resp. při modlitbě.
Protestantismus  Z lat. prótéstor = ujišťovat, dokazovat.
Obecné označení náboženského směru, který se obsahově opírá o přesvědčení a vyznání reformátorů; formálně se odvozuje od protestace evangelických stavů na 2. říšském sněmu ve Špýru r. 1529. Protestantským patentem byl nazván u nás výnos císaře Františka Josefa I. z r. 1861, poskytující evangelíkům po toleranci i určité zrovnoprávnění.
Providence  Z lat. próvideó = vidět kupředu, předvídat.
Prozřetelnost jako Boží vlastnost přesahující lidské chápání; často ovšem též zástupný název pro jakési božství, „předurču-jící“ určité osoby ke svévolným činům.
Provinciál  (Lat.) - provinční správce.
Vrchní činovník řádové provincie.
Prozelytismus  (Z řec. aoristu proselthein) = ubírání se jinam, přecházení, přestup.
Prozelyta byl původně cizinec, který přestoupil k židovství; dnes houževnaté, často sektářské získávání přívrženců z jedné konfese do druhé. 
Převor  Z lat. prior = přední.
Zástupce opata v klášteře nebo vedoucí menšího mnišského společenství.
Pseudoepigrafy  Z řec. pseu - = mylný, podvodný; epigrafo = přepisovat.
Spisy pod nepravým jménem, falsifikáty.
Purána  (San.) - staré vyprávění.
Listiny zachycující mýty, legendy a předpisy hinduismu (mj. zprávu o vzniku světa); jsou psány (od 6. do 16. stol.) v tisících veršů jako dialog mezi osvíceným mistrem a jeho žákem, do něhož vstupují i další osoby.
Puritanismus  Z lat. púrus = čistý, neznesvěcený.
Odpor v anglikánské církvi 16. století vůči zbytkům katoli-cismu, provázený příklonem k co nejradikálnějšímu kalvinismu.

Q

Qumrán / Kumrán - pouštní město u Mrtvého moře, kde byly ve čtyřicátých letech nalezeny svitky s texty biblickými, deutero-kanonickými a apokryfními, i vlastní literatura židovské sku-piny považované za sektu.

R

Rabbi  (Hebr.) - můj pane.
Židovské oslovení znalce Písem. Rabíny se nazývali od 2. do 18. století znalci Písma, pak duchovní správcové židovské ná-boženské obce (učitel a kazatel).
Rádža  (San.) - král, královský.
Ráma  San.) - ten, jímž se baví moudří.
Hrdina indického národního eposu Rámajana (sedmá inkarnace čili avatára Višny). Rámakrišna (1836 - 1886) - bengálský světec, jehož žáky, známými i na Západě, byli Vivékananda a Svámí Brahmánanda.
Ramadán  (Arab.) - devátý měsíc islámského kalendáře.
Jediný je pojmenovaný a dodržuje se jako sváteční. Islámský půst se prostírá od konce února po konec března a drží se od východu do západu slunce.
Raskolnici  (Rus.) - odštěpenci od ruské pravoslavné církve, zejména ‚starověrci‘, ‚bezpopovci‘, ‚jedinověrci‘.
Reformace  (Lat.) - znovuutváření, zlepšení, obnova.
Hnutí za obnovu církve a víry, zejména v 16. století (luteranis-mus, kalvinismus, anglikánství).
Reformační církve - c. vzešlé z reformace (evangelíci, protes-tanti); reformované církve - název církví „reformovaných podle slova Božího“ (helvetského vyznání).
Reformní hnutí - modernistické snahy v katolicismu na přelomu z 19. do 20. století. (Římský katolicismus nepřipouští ‚reformování‘ ústavu spásy a jeho duchovních podstat; uznává pouze obnovné snahy.) Reformní církev - c. vzešlá 
z katolického reformismu (u nás husitská CČSH).
Regálie  Z lat. rex/regalis = královský, králi patřící.
Středověká královská práva, jež se v oblasti správy církve vzta-hují k panovnické svrchovanosti nad církevními příjmy, např. z uprázdněných biskupství a opravňují vladaře k obsazování niž-ších beneficií.
Regesta  Z lat. gestó = nosit, snášet.
Chronologicky uspořádané seznamy listin se stručným uvede-ním jejich obsahu.
Regula fidei / veritatis  (Lat.) - normy pro pravdivost víry.
Ve 2. až 3. stol. se vyjádřily v křestním vyznání, později v kre-dech a dogmatických výpovědích.
Rekonciliace  (Lat.) - znovupřijetí hříšníka do společenství po prokázaném pokání.
Rekviem  Z lat. quiétus = klidný; requiescó = dojít klidu, odpočívat.
Katolická mše za zesnulé či jejich duše; lat. requiescat in pace = ať odpočívá v pokoji (závěrečná formule té bohoslužby, ná-pis na náhrobku - R. I. P.).
Relikvie  Z lat. relinquó = zanechat, zůstavit.
Pozůstatky mučedníků a svatých; uchovávají se v podzemní kryptě (event. včetně pláten a mučících nástrojů), zčásti v ol-tářní desce. Relikviář - schrána pro ostatky (řec. lipsanotéka).
Remanence  Z lat. remáneó = zůstat, udržet se.
Učení vzniklé v souvislosti s transsubstanční naukou - i po kon-sekraci zůstávají původní prvky chleba a vína nedotčeny (Wyc-liff).
Renegát  (Novolat.) - negátor, popírač.
Ten, kdo zapírá či mění své náboženství nebo svou stranu.
Reskript  (Lat.) - výnos.
Písemné vyjádření (papeže) k jednotlivé záležitosti.
Responzorium  Z lat. respondeó = odpovídat, shodovat se.
Střídavý zpěv mezi duchovním a sborem. Vedle toho antifona (protihlas) - opakovaně zpívaný rámcový verš při zpěvu žalmů.
Retábl  (Lat., fr., špan.) - umělecky vyvedená zadní stěna oltář-ního stolu.
Retret  (Franc.) - ústup.
Místo nebo čas duchovního soustředění a zotavování.
Reverend  (Angl.) - ctihodný.
Přívlastek pro duchovního (katol. ‚velebný pán‘). Reverend-issimus - titul pro opaty, biskupy a preláty (v pravoslaví: osvícený, přeosvícený). Na Západě eminence (z lat. - vynika-jící) je titul kardinálský (Výsost).
Revival  (Angl.) - probuzení, oživení.
Hnutí za procitnutí z formálního křesťanství k nové zbožnosti (pietistického až mystického charakteru, 19. stol.).
Rezidenční povinnost  Z lat. resídó = být usazený.
Závazek duchovního přebývat v místě svého působení.
Rigorózní  (Lat.) - tvrdý, přísný.
Rigorózní zkouška - přísná zkouška doktorská.
Rigorismus - přísnost (mravní); protiklad: laxnost.
Ritus  (Lat.) - obřad, posvátný řád.
Užívané kultové akty; rituál - jejich předepsané provedení (katolíci podle Rituale, evangelíci podle Agendy).
Rok lunární / solární - členění času podle fází měsíce, resp. naše běžné počítání času podle oběhu Země kolem Slunce.
Románský  (Lat.) - římský.
Stavební styl cca 900 - 1200. Oproti tomu romantika - kul-turní názor na přelomu 18. a 19. stol., věnující pozornost iraci-onálním činitelům a náladám, s obdivem pro idealizovanou minulost; podnět k historickému bádání, pozornost k lidovým tradicím, tvorba literárních románů.
Romanum  (Lat.) - římský křestní symbol (vyznání víry) ve 2. století.
Roráty  Z lat. róró = rosit, kanout.
Název pro pobožnosti v adventu s izajášovským zpěvem Ne-besa, vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost, nechť se otevře země a urodí se spása... (Iz 45,8).
Rosarium / růženec  (Lat.) - růžová zahrada.
Provázek s 6 velkými a 53 menšími perlami, podle nichž se odříkávají modlitby (Otčenáš, Ave Maria, Gloria, proplétané vybranými událostmi z života Ježíšova).
Rota romana  (Lat.) - římské kolo, kruh.
Nejvyšší soudní dvůr kurie, rozhodující zásadní církevně právní rozepře.
Rotunda (Lat.) – kulatá náboženská stavba, obvykle s kopu-lovitou střechou.
Rubriky  Z lat. ruber = červený.
Červeně tištěné pokyny v liturgických knihách.

Ř

Řády   (lat. ordines) - mnišská společenstva s určitým výrazným programem. 
Řehole (lat. regulae) - pravidla pospolného žití, k nimž se mj. počítají poslušnost, panictví, chudoba.
Viz též v závěru mezi zkratkami!

 


​ZDROJ:
Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka. -- Vyd. 1.. -- Praha : Církev československá husitská, 2000. -- 96 s. ; 21 cm. -- (Blahoslav)

Další obsah této kategorie

Evangelium Tomášovo

Tomášovo evangelium je součástí souboru gnostických spisů objevených v egyptském Nag Hammádí v roce 1945 (NHC II/2). Nejnovější výzkumy posunují vznik evangelia stále hlouběji do minulosti, do let 70 až 80 našeho letopočtu nebo i do poloviny prvního století a ještě dříve. Tři fragmenty textu jsou známy z papyru Oxyrhynchus pocházejícího z období mezi lety 130 a 250 (pOxy. 1, 654 a 655). Jako místo vzniku se nejčastěji uvádí východní Sýrie, kde se apoštol Tomáš těšil mimořádné úctě. Samotný koptský opis z Nag Hammadské sbírky je datován do poloviny 4. století.
Evangelium bylo ve starověku všeobecně rozšířené. Obsahuje 114 Ježíšových výroků (logií). Více než třetina výroků je blízká citacím v synoptických evangeliích, další třetina má gnostický charakter. Do dnešní doby se část Tomášova evangelia zachovala i ve východním čínském Turkestánu na tzv. Turfanských fragmentech (Turfan Fragment M 789) z manichejského prostředí. Existenci evangelia připomínalo mnoho představitelů prvotní církve. Na začátku 3. století (225-235) se o něm zmiňoval Hippolyt Římský. Ve 4. století před ním varoval jeruzalémský biskup Kyrillos, který ho mylně označil za dílo manicheistů. Z Kyrillovy zprávy lze vyvodit, že spis byl mezi tehdejšími křesťany oblíbený.

Evangelium Marie Magdalské

Neúplné znění Mariina evangelia se zachovalo v koptském překladu z konce 4. nebo počátku 5. století. Je součástí tzv. Berlínského kodexu (Berolinensis 8502) objeveném Dr. Carlem Reinhardtem roku 1896 v Horním Egyptě. Do dnešní doby se zachovaly i dva řecky psané zlomky z počátku 3. století (Rylandsův papyrus 463). Další dva zlomky jsou datovány do období na přelomu 2. a 3. století (papyrus Oxyrhynchus 3525). Všechny spekulace o tom, kdy bylo Mariino evangelium napsáno, musíme brát s rezervou. Někteří v něm vidí jedno z nejstarších písemných svědectví o Ježíši Kristu. Většina badatelů se však přiklání k první polovině 2. století nebo k období mezi roky 120 a 180.

Angelus Silesisus - Cherubský poutník

Angelus Silesius (vlastním jménem Johannes Scheffler, někdy uváděn jako Johannes Scheffer 25. prosince 1624 Vratislav - 9. července 1677 tamtéž) byl slezský německy píšící barokní básník a mystik. Studoval práva a lékařství, roku 1654 byl jmenován císařským dvorním lékařem. Byl synem polského luteránského šlechtice, po sporech s luterstvím ale konvertoval ke katolictví, vstoupil do Řádu menších bratří a stal se knězem. Po konverzi přijal jako biřmovací jméno jméno Angelus, k němuž připojil přídomek Silesius (lat. Slezský). Je autorem mystické duchovní poezie s prvky panteismu, typické je pro něj vnímání člověka, světa a Boha prostřednictvím paradoxů. Jeho nejznámějším dílem je Poutník cherubínský. Ukázky v detailu.

Medaile sv. Benedikta

Mimořádně silný ochranný předmět proti démonům z 11. století. Celá medaile je pantaklem s mnoha symboly, které stojí za to znát. Celý popis medaile včetně historie v detailu. (Dov)

Rohatý Mojžíš?

Mojžíš patří mezi nejvýznamnější biblické postavy. Podle Hebrejské Bible se stal božím prostředníkem, vyvedl Izraelity z egyptského otroctví a předal jim desatero přikázání. Proč má však Mojžíš na mnoha středověkých vyobrazeních rohy? Nalezneme v Bibli vysvětlení?

Stoslabičná mantra (Vajrasattva mantra)

100slabičná mantra (Vajrasattva mantra) je silná očistná modlitba, která invokuje (vzývá) duše všech Buddhů. "Meditace na Vajrassattvu je stejné jako meditace na všechny Buddhy. Jeho 100-slabičná mantra je kvintesencí všech manter. " (Dilgo Khyentse Rinpoche)

Slovník teologických pojmů S - Z (+zkratky)

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Slovník teologických pojmů G - L

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Slovník teologických pojmů A - F

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Kněžské svěcení (česko-latinský obřad)

Kněz dnes znamená osobu, muže nebo ženu (kněžka), která je v daném náboženském společenství oprávněna a povolána konat náboženské obřady, zejména přinášet oběti, v některých křesťanských církvích sloužit svátostmi. Tato osoba má tzv. kněžství. Kněžství je v některých společenstvích celoživotní povolání, které vyžaduje nějakou přípravu, zvláštní pověření a svěcení a případně i odlišný způsob života. Kněžská funkce se vyskytovala už v dávných civilizacích, bývala vázána k určitému chrámu a byla často rodová, čímž se liší od charismatické funkce například proroka, věštce nebo šamana.

Jáhenské svěcení (česko-latinský obřad)

Jáhen či diakon (z řeckého διάκονος diakonos, služebník, nebo také číšník) je v křesťanských církvích označení pro pověřeného člověka, který vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, aktivně se podílí na bohoslužbách, předčítá posvátné texty, vyučuje náboženství a podobně. Pro svůj úřad musí být vysvěcen. V katolické, pravoslavné a anglikánské církvi je jáhenství prvním stupněm svátosti kněžství (jáhen » kněz » biskup), v mnohých jiných tuto funkci zastávají laikové.

Křesťanský auto-exorcismus

Liturgická kniha exorcismů nabízí také několik modliteb pro soukromou potřebu. Některé z nich zde uvádíme, přičemž ve většině případů je překlad z latiny pouze překladem pracovním, nikoli církevně schváleným. Modlitby jsou však překládány nikoli přísně literárně, ale tak, aby mohly sloužit jako skutečné soukromé modlitby.

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter