Slovník teologických pojmů S - Z (+zkratky)

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

S

Sabat  Z hebr. šabbát = odpočívat, přestat pracovat.
Židovský sedmý, sváteční den týdne.
Sacerdotium  Z lat. sacer = zasvěcený, posvátný; (řec. hiereuó 
= zasvěcovat, obětovat).
Kněžství - v protikladu proti světskosti.
Sakrament  Z lat. sacrámentum = přísaha věrnosti; (řec. mysté-rion = posvěcování, tajuplné obřady).
Sedm svátostných aktů s objektivní působností: křest, biřmo-vání, pokání, eucharistie, svěcení kněžstva, manželství, po-slední pomazání. Za ‚prasvátost‘ se vyznává sám Kristus.
Sakristie   (Lat.) – správa chrámového pokladu.
Prostor pro uložení bohoslužebných předmětů a pro přípravu kněze na posvátný úkon (lidově ‚zákristie‘).
Salát  (Arab.) - povinná rituální modlitba muslimů (arkán).
(Její započetí ohlašuje z věže muezzin.)
Samaritán - obyvatel pohoří Samaria (šomrón), žido-pohanský míšenec z časů asyrské deportace Izraelitů. (J 4,9.20; L 10,30-37; 17,11-19; Sk 8,5-12.)
Samsára  (San.) - chození v kruhu.
Ústřední dogma všech indických náboženství, souvisící s cyk-lickým pojetím života.
Sanctus / Sanktus  (Lat.) - svatý.
Liturgický andělský chvalozpěv podle Iz 6,3; oddíl hudební mše.
Sanktuarium - oltářní prostor pro posvátné předměty a úkony s nimi spojené.
Sancta sedes - svatý stolec; nejvyšší katolický ‚apoštolský‘ úřad. 
Sanctissimus pater - titul papeže, Nejsvětějšího otce.
Sanctum officium - dřívější název pro inkviziční úřad, jehož nástupcem se stalo Congregatio de doctrina fidei.
Sanskrt - doslova upravený, zdokonalený, definitivní.
Jazyk árjovských kmenů, které ve 2. tisíciletí pronikly ze seve-rozápadu do Indie a obsadili ji. Tento „mrtvý jazyk“ znamená pro Indii totéž, co latina pro Evropu. Je to ‚dévanágarí‘ - jazyk bohů, a pochopitelně liturgický jazyk pro hinduismus; je 
v něm zapsána i všecka příslušná náboženská literatura.
Sarkofág  Z řec. sárx = maso, tělo; fagein = trávení.
Původně ošetření mrtvoly na bázi vápna; kamenná rakev.
Satan/áš  (Hebr.) - nepřítel, protivník Boží.
Objevuje se v židovstvu asi ze zoroastrismu; za časů Ježíšo-vých se počítalo s existencí ďábla a démonů.
Sedes apostolica  (Lat.) - apoštolský stolec.
Původně stolec biskupský, nyní papežský. 
Sedisvakance - opuštěný apoštolský trůn před další volbou (mezivládí - interregnum).
Sekta  Z lat. secó = oddělovat; nebo spíše od sequor = následovat něco důsledněji.
Oddělená skupina zdůrazňující pouze část nauky, a to na-mnoze s falešným přístupem či výkladem; společenství radi- 
kální, odchýlivší se od obecné církve a zdůrazňující nejvýše jen nějakou dílčí pravdu.
Sekularizace  Z lat. saec(u)lum = věk, úsek času (století); později ‚svět‘.
Odnětí určitého veřejného majetku z církevní dispozice v ob-dobí josefinismu.
Sekularismus - rozvazování veřejného (i soukromého) života od vazeb na církev, resp. na náboženství.
Sémantika / semasiologie / semiotika  Z řec. séma = znamení.
Nauky o významu slov a znamení.
Sentence  (Lat.) - mínění, úsudek, nauky.
Sbírky výroků z Bible a z církevních Otců i reakce na ně; scho-lastické teologické soubory (zejména Petrus Lomabardus, † 1160).
Septuaginta  (Lat.) - číslovka 70.
Řecký překlad Starého zákona (3. stol. př. n. l.), podle židov-ské legendy uskutečněný sedmdesáti oddělenými učenci, a přece shodný v textu.
Serafíni   (Hebr.) – služebné andělské bytosti před trůnem Božím (Iz 6,2.6); ve starších náboženstvích hadovití strážci božstev.
Schéma  (Řec.) - způsob, podoba, náznak.
Předloha, systém. V katol. název pro koncilní předlohu, v pra-voslaví název pro mnišský oděv.
Schematismus - statistická příručka v katolických diecézích, resp. v dalších církvích.
Schisma  Z řec. schidzó = štípat, sekat.
Škodlivé štěpení církve, oddělení se od jejího vedení. S ním často souvisí hereze - zastávání nepravých nauk.
Scholastika  Z lat. schola = škola.
Školské vědění v letech 800 až 1450, opřené o autority velkých učitelů a propracovaných textů; teologie navazující na Bibli, církevní Otce, resp. filozoficky na Aristotela.
Siddhánta  (San.) - nauka.
Zejména tibetské učebnicové zpracování tradičních indických doktrin.
Sigillum  (Lat.) - pečeť.
Potvrzení oficiálnosti dokumentu pečetí, razidlem či dnes razít-kem na místě pro to obvyklém, resp. označeném L.S. (locus si-gilli).
Sikhismus - náboženství, jež vyvolal v život kol r. 1500 guru Nának. Jde o kombinaci hinduismu a islámu. Sikhové neutíkají z reálného světa, i když věří v zákon karmy a ve znovuzrozo-vání; jejich svatou knihou je Ádigranth.
Simonie / symonia  (Lat.) - svatokupectví.
Pokus o zakoupení duchovního úřadu, jak naznačeno již ve Sk 8,18n; za tzv. boje o investituru získávání a předávání duchov-ních úřadů s politickými cíli, jež bývalo spojeno též s korupcí.
Sijón - posvátné návrší v Jeruzalémě, jež si izraelský Bůh vyvolil za „místo svého přebývání“.
Sionismus - stoleté hnutí za zřízení židovského národního státu 
v Palestině.
Skopus  (Řec.) - cíl, úmysl.
Ústřední myšlenka textu.
Smlouva  (Hebr. berit, řec. diathéké, lat. testamentum) - svazek Hospodina a mojžíšského lidu, pak spásná naděje pro ‚kristovce‘, vyplývající z Vykupitelovy spásné oběti (večeře Páně).
Soteriologie  Z řec. sotería = záchrana, spása, blaho.
Nauka o spásném díle Kristově (zástupná oběť, vykoupení, ospravedlnění, smíření, posvěcení).
Spekulace  (Lat.) - pátrání, zkoumání.
Přemýšlení o tom, co je neověřitelné.
Spiritismus  Z lat. spíritus = duch; spíró = dýchat, toužit po ně-čem.
Teorie a praktiky vycházející z přesvědčení, že ‚duše‘ člověka přežívá fyzickou smrt, dále existuje na „onom světě“ a lze s ní komunikovat (Swedenborg - 18. stol., sestry Foxovy - 1848 
a dále ‚sekty nového zjevení‘, jednotlivá ‚média‘ atd.
Spiritualita  Z lat. spíritus = dech, duch.
Duchovnost jako určitý životní způsob, zejména řeholní, ale 
i kněžský (habitus); mezi evangelíky zbožnost.
Stabat mater  (Lat.) - „stála matka“.
Scéna zpod Kristova kříže; v 13. stol. se stala tématem velko-páteční sekvence a pak i hudebním kusem.
Starci  (Rus.) - ruští pravoslavní vůdcové mladších mnichů (mo-nachů).
Stichomantie  Z řec. stíchos = řada; manteía = věštba.
Usuzování či věštění z nahodile otevřeného textu Bible.
Stigma  (Řec.) - vbodnuté nebo vypálené znamení.
Stopy na rukou a nohou odvozené od Kristových ran na kříži (medicinsky neujasněno).
Stúpa  (San.) - vrcholek.
Kopulovité mauzoleum pro Buddhovy ostatky, jak se tyto stavby rozmnožily po Indii od 3. stol. př. n. l.; hlavními typy stúp jsou indická, gandhárská a tibetská, na Dálném východě pagoda.
Sub utraque specie  (Lat.) - pod obojím způsobem.
Přijímání chleba i vína při večeři Páně.
Subsidiarita  Z lat. subsídó = být v záloze.
Pomocný, zástupný křesťanský sociální výkon. Formuloval jej Pius XI. (Quadragesimo anno, 1931) jako přenos sociální péče na co nejnižší společenskou úroveň; po státu žádal právní a fi-nanční podporu církve v tom směru.
Substance  (Lat.) - podstata, obsah, základní bytí; řec. hypostaze.
To, co existuje samo sebou, co je podstatné. Protiklad: akci-dencie - co přistupuje a k podstatě nutně nepatří.
Sufragán  Z lat. suffrágátió = doporučení, přímluva při volbě, podpůrce.
Arcibiskupův biskup-pomocník nebo zastupující biskup v die-cézi.
Sukcese  Z lat. succedó = vstoupit do něčeho, následovat, střídat. Apoštolská sukcese - následování apoštolů v jejich díle; v kla-sických církvích přenášení apoštolského úřadu na biskupy, 
v ostatních společenstvech všeobecné plnění apoštolátu.
Sunité - většina muslimů, zastávající pravověří a politickou sta-bilitu.
Superintendent  Z lat. super = nad; intendó = rozprostírat, upřít se na něco.
Vrchní dohlížitel, v evangelickém prostředí oblastní duchovní správce zejména tam, kde nemají biskupy.
Supremát - papežova svrchovanost nad biskupy.
Svědkové Jehovovi - sekta založená r. 1853 (Ch. T. Russelem).
Očekává brzy poslední soud nad protibožskými mocnostmi, 
k nimž počítala i církve a státy. Hnutí přežilo i několikerý od-klad časového odhadu. Snaží se být silně biblicistické, nicméně vybírá si z poselství Písem a dobrodružně vykládá zejména Zjevení Janovo.
Sútra  (San.) - učebnice.
Shrnutí zvěsti (bráhman) ve stručných větách, jež bez komen-táře bývají stěží srozumitelné; obsahem je ‚zjevené vědění‘, domácí rituály a základní povinnosti (podle kasty).
Svámí - titul před jménem mnicha nebo za jménem světce v asij-ských náboženstvích.
Svobodné křesťanství / svobodné církve - z tradice vybočující víra vymaňující se z nesvobody svědomí (modernisté), resp. společenstva oddělující se od ‚církve lidové‘ (baptisté, meno-nité, metodisté).
Sylabus  Z řec. syllabé = slabika, shrnutí, soupis.
Stručný výčet faktů či myšlenek. (Lat.) Syllabus errorum (se-znam omylů) - papežské vyjádření z r. 1864, obracející se proti panteismu, racionalismu ap.
Symbol  (Řec.) - spojení, shoda.
Poznávací znamení sestávající ze dvou polovin rozlomené značky; v křesťanství takto evidujeme rybu jako výraz ‚akros-tichu‘ pro jméno Ježíše - Krista, Božího syna, Spasitele.
V obecnosti šlo též o smyslový obraz znázorňující a zpřítomňu-jící neviditelné a nedostupné. Od 4. století jde o vyznání víry obecně (ekumenicky) přijímaná a zastávaná: Niceanum, vlastně Niceano-Constantinopolitanum, z Východu Apostolicum, na Západě křestní Romanum a pak Athanasianum.
Symbolika - nauka o obsahu víry; symbolické knihy - vyzna-vačské spisy reformačních církví.
Synagoga  Z řec. synageíro = sbírat, shromažďovat.
Židovské náboženské shromaždiště s pódiem pro čtení z Písem a se skříní pro uložení Tóry. V blízkosti se nacházela vodní za-řízení pro rituální omývání, resp. škola.
Synergismus  Z řec. synergéo = být pomocný v díle.
Spolupůsobení, součinnost s Bohem.
Synkretismus  Z řec. synkeranéo = slučovat, smíchávat.
Směšování názorových a náboženských náhledů a tradic, cha-rakteristické mj. pro helénismus (a nověji např. v postmoder-nismu).
Synod(-a)  (Řec./lat.) - schůze, shromáždění parlamentární povahy.
Organizované setkání duchovenstva; sněm církevních dele-gátů, vykonávající moc zákonodárnou (koncil).
Synopse  Z řec. sýn = k sobě, spolu; ópsis = zření, pohled.
Souhled; sledování paralelních textů prvních tří evangelií (sy-noptických).

Š

Šakti-smus  Hinduistická bohyně stvořitelské síly, manželka (polovina) Šivy; s ní spjatý náboženský směr v hinduismu, vy-znávající mj. sexuální energii.
Šalom  (Hebr.) - mír, blaho, spása.
Krátký izraelský pozdrav vyskytující se v obdobě i v arabském světě.
Šamanismus  (Tunguz.) - extatické zapřísahání duchů a božstev.
Původní kněžský název se rozšířil na označení domorodých medicinmanů, kouzelníků i posedlých duchovních.
Šaría - islámský zákon plynoucí z Koránu a tradice; nabízí se 
v něm jednání doporučené či žádoucí, dovolené, zavržené či zakázané a zcela vyloučené.
Šástra - hinduistické védy a vůbec svaté spisy, zákoníky i didak-ticky podané dogmatické spisy buddhismu.
Šíité  Z arab. šía = strana.
Islámské hnutí, jež uznává pouze Mohammedova bratrance 
a švagra Aliho a jeho potomky za nositele boží vůle a pohla-váry - pravé ‚kalify‘. (Vedle sunitů a šíitů je i třetí proud – ka-ridiité.)
Šíla  (San.) - povinnost, přikázání.
Etické směrnice, které v buddhismu určují chování mnichů, mnišek a laiků a tvoří předpoklad jakéhokoli pokroku na cestě k probuzení (bódhi).
Šintoismus  (Jap.) - cesta bohů.
Souhrn všech japonských představ víry (většinou čínského pů-vodu) a z nich vyplývajících kulturních jednání, jak vznikla před přijetím buddhismu.
Šiva-ismus  (San.) - milostivý, přátelský.
Vedle višnuismu a šaktismu jeden z hlavních kultů v hin-duismu s jeho až nepřehlednou členitostí. (Šiva se mj. znázor-ňuje jako pyj - linga nebo jako polonahý; pokládán je za ne-zkrotného tanečníka a ploditele, za válečníka a hrozného niči-tele světa, ale i za kajícníka a asketu.)
Štola  Snad od  řec./lat. názvu pro dlouhý šat (ženský).
Látkový pruh, položený na knězově šíji při výkonu úřadu; termín pro přijímané poplatky za kněžské úkony.
Šúnjatá  (San.) - prázdno, prázdnota.
Ústřední pojem buddhismu vyjadřující neexistenci a bezvý-znamnost všeho tváří v tvář nejvyšší pravdě.

T

Tabernákl  (Lat.) - stan, stánek, chýše.
Baldachýnovitá nadstavba nad oltářem, domeček pro svátost (pro nádobku s posvěcenými hostiemi).
Tabu  (Polynéz.) - zvlášť označené, výjimečné.
Mimořádná věc či osoba, to, na co je zakázáno hledět či se toho dotýkat. (Může jít i o zákaz obrazů.)
Talár  Z lat. talaris = po kotníky sahající.
Úřední šat kněží (kleriků), učenců a soudců.
Talisman  (Řec./arab.) - posvěcené.
Kouzelný předmět mající přinášet požehnání.
Talmud  (Hebr.) - učení.
Pro židy rovnocenná část zjevení ze Sínaje – ‚ústní tóra‘ pro každodenní život a uplatňování práva (Talmud babylónský, Talmud palestinský).
Tantrismus  Ze san. tantra = tažení vlákna, zhotovování osnovy.
Jeden z hlavních proudů jóginského „věčného náboženství“ vztahujícího se k božské energii a tvůrčí síle (šakti). K rituálu je zapotřebí pěti věcí na „m“ (česky víno, maso, ryba, mystická gesta a sexuální styk).
Taoismus  Z čín. tao = cesta.
Vychází se z ideálně myšleného prazákladu všeho jsoucího. Religiózní směr, v jehož populární formě jsou patrny nejrůz-nější ideály a lidové pověry (vč. kultu zesnulých, víry v dé-mony), i některé buddhistické myšlenky a praktiky. (Taoistický kanon vyšel v definitivní podobě na počátku 12. stol.)
Te Deum  (Lat.) - „tebe, Boha“.
Ambroziánský chvalozpěv; hudební kompozice.
Teismus  Z řec. theós = vzývaný, bůh.
Pojem zavedený v 17. století v důsledku sporů křesťanského náboženství s deismem a panteismem; víra v jednoho nad-světného, ale osobního Boha.
Templ  Z lat. templum = božstvu zasvěcený okrsek, svatyně, chrám.
Budova pro náboženské úkony. (U nás se tento termín vžil jako označení pro židovskou synagogu.)
Terciáři  Z lat. tertius = třetí.
Laici přičlenění k řádu, kteří se nezavazují slibem, zůstávají ve světském životě, leč pěstují zbožná cvičení.
Testament  (Lat.) - poslední vůle, závěť; řec. diatheké.
Biblicky ve významu smlouvy: Starý, Nový zákon.
T(h)eodicea  Z řec. díke = spravedlnost, pře, právní věc.
Ospravedlňování Boha tváří v tvář existujícímu zlu.
T(h)eofanie  Z řec. faneróo = zjevovat se. 
Boží zjevení.
T(h)eokracie  Z řec. kratéo = vládnout.
Ústava, v níž Bůh platí za vládce; často jde spíše o ‚hierokra-cii‘, klerikalismus.
T(h)eologie  (Řec.) - řeč o Bohu, bohosloví.
Pojem z antické kultury, který nebyl upotřeben v novozákon-ních textech; ujali se jej až ‚církevní otcové‘ a pak školští učitelé (bohoslovci).
Theologia crucis (kříže), gloriae (slávy), naturalis (přirozená), revelata (zjevená)…Teologie systematická, biblická, praktická. Teologie krize (dialektická), t. osvobození, t. revoluce, t.feministická...
T(h)eonomní  Z řec. nomós = obyčej, řád, zákon.
Bohu zákonitě podléhající. Protiklad: autonomní - sám sebe ur-čující.
T(h)eosofie  Z řec. sofía = zkušenost, zběhlost, moudrost.
Poznávání Boha a vhled do podstaty a cíle světového dění pro-střednictvím nějakého bezprostředního vnitřního zření nebo spekulace. (Teosofická společnost zal. 1875 v N. Yorku a brzy přesídlila do Indie; Němec R. Steiner založil Společnost antroposofickou.)
Tchaj-i  (Čín.) - nejvyšší jednota.
Tato idea, včetně své případné perzonifikace, tvoří osu tohoto převažujícího čínského filozoficko-náboženského směřování (jako božství ve vlastním těle či mysli).
Tiara  Pers.) - vysoká pokrývka hlavy perských králů; tříposcho-ďová papežská koruna.
Titul-us  (Lat.) - nápis, ozdoba jména, oprávnění.
Mj. název pro nadaci, ze které se vydržuje farní úřad se svým ‚parochem loci‘ a dalšími pracovníky v náboženské obci.
Titulární biskup - formálně ustanovený hierarcha bez fungu-jící diecéze.
Tonzura  (Lat.) - ostříhání.
Zástřih vlasů kněžstva na znamení vysvěcení, prováděný v růz-ných typech (petrovská, pavlovská, janovská tonzura).
Tóra  (Hebr.) - přikázání, zákon.
Mojžíšský Pentateuch, určující židovské náboženství a etiku; ve svitkovém provedení ústřední synagogální kultický před-mět.
Totemismus  Z indián. totam = příbuzenství, rodinný emblém.
Čerpá sice z animalismu, náboženská složka je v něm však ne-patrná.
Traktát  (Lat.) - zacházení s něčím, zpracování látky.
Pojednání, publikace náboženského obsahu.
Transcendence  Z lat. tráns = nad, za; cédó = vystupovat, pře-cházet.
To, co přesahuje zkušenost a představu, co je zásvětné, nad-světné. Opak: imanence (lat. in-maneó = setrvávám v, uvnitř).
Transsubstanciace  Z lat. substancia = podstata.
Změna podstaty; přepodstatnění prvků chleba a vína při večeři Páně (řec. metabolé) - katolické dogma od r. 1215.
Tremendum  (Lat.) - hrozné, strašné.
Hrůzné působení božského, jemuž by se člověk raději vyhnul. Ale: fascinosum - tajuplně přitahující síla božství.
Tridentinum - koncil západní církve v letech 1545 až 1563, upevňující autoritu církve a konzervující její duchovní i právní projevy. (Odstranil placené odpustky.)
Trimúrti  (San.) - trojí podoby.
Hinduistická trojice bohů Brahmy, Višnua a Šivy, kteří sym-bolizují principy stvoření, udržování a ničení.
Tripitaka  (San.) - trojí koš.
Název pro kanon buddhistických Písem - Vinajapitaka, Sútra-pitaka a Abhidharmapitaka.
Triptych  (Řec.) - trojího složení.
Třídílná oltářní malba.
Tyché  (Řec.) - osud.
Bohyně šťastné náhody; tychinismem se nazývá učení, že svět řídí náhoda.

U

Ultramontanismus  Z lat. ultrá montés = za horami.
Římské označení záalpských krajin.
Francouzské katolické směřování, jež se za revolučních poměrů 19. stol. snažilo prosadit papežskou moc nad církví vůči státu.
Unctio extrema  (Lat.) - poslední pomazání.
Svátost pro smrtelně nemocné.
Uniaté  Z lat. únitás = jednotnost, svazek.
Církve východního (pravoslavného) ritu, jež jsou svázány 
s papežstvím (tzv. řecko katolická církev).
Unionované církve - evangelické církve sjednocené z reformač-ních konfesí (lutersko - kalvínské); podnět k jejich konfedero-vání dal pruský císař v průběhu 19. století. 
Unitářství - náboženský směr uznávající jedinost Boha, vzpou-zející se křesťanské trojiční nauce (původně sociniáni), spole-čenství otevřené i dalším náboženským směrům – východním aj.
Unitas fratrum - Jednota bratří (českých a moravských) od 
r. 1457.
Univerzálie, univerzální pojmy  Z lat. úniversális = všeobecný.
Antický a pak středověký spor, zda jsou takové pojmy „před věcmi“ jako jejich předobrazy (Plato), nebo toliko „ve věcech“ (Aristoteles), či „po věcech“ - jako rozumem vytvořené (no-minalismus).
Univerzita  (Lat.) - veškerenstvo, souhrn, celek.
Zařízení pro vědecké bádání a učení; ve 12. a 13. století sdru-žení učitelů a studentů (universitas magistrorum et scholarium) do jedné korporace (Boloňa 1119, Paříž 1200); obsahovala 
3 fakulty - teologickou, medicinskou a právnickou a jako jejich předstupeň vzdělání filozofické (fak. artistickou); pozdější ‚universitas litterarum‘ označovala celek věd.
Upanišady  (San.) - posezení u...
Závěrečná část hinduistických védů, poučující o tajemné cestě k vykoupení (átman, brahma).
Úsia  (Řec.) - bytost, duše, podstata, skutečnost.
V dogmatice pojem pro vyjádření Božího a Kristova bytí (též hypostase, lat. substantia).
Úřad - (lat. officium, munus).
Tři ‚úřady‘ Kristovy a pak ‚úřady‘ církve: prorocký (učitelský), kněžský (obětní) a královský (pastýřský).
Utilitarismus  Z lat. útilis = vhodný, schopný, potřebný.
Nauka, jež ztotožňuje dobré s užitečným (pragmatismus).
Utrakvisté  Z lat. uter = kdo nebo co ze dvou; utraque = oba.
Communio sub utraque specie - přijímání ‚pod obojí způso-bou‘, tj. chleba i vína (se zdůrazněním kalicha - kalixtíni, ka-lišníci).

V

Vaganti  Z lat. vágus = neumístěný, nejistý.
Duchovní bez stálého místa, potulující se, resp. bez řádné ordi-nace.
Valdenští - chudobná církev (pauperes Christi) svolaná lyonským Petrem Valdem na konci 12. století; dodnes činná jako reformační, sociálně cítící společenství v Itálii a též v Jižní Americe.
Vánoce  (od něm. Weihnachten) - pohansky oslavované noci při zimním slunovratu.
Přeneseno na svátek Ježíšova narození (24./25. prosince).
Vatikán - papežský palác na Vatikánském pahorku v Římě; Vatikánské město, stát Vatikán.
Véda  (San.) - vědění, svaté učení.
Nejstarší indické nauky (od 15. stol. př.n.l.) dosvědčující nábo-ženství ještě nehierarchizovaně polyteistické a magické; až do minulého století byly védy předávány ústně.
Verbální inspirace (Písem)  Z lat. verbum = slovo; inspíró = vdechnout.
Doslovné vnuknutí Písem (Bible) Bohem (Duchem svatým).
Vesper / nešpory  Z lat. vesper = soumrak, večer.
Večerní klášterní a kněžské modlitební zastavení v rámci ho-dinek (hore); večerní pobožnost, zvláště a použitím hudby.
Vestfálský mír - mírová smlouva mezi Němci, Francií a Švéd-skem z r. 1648, jež ukončuje třicetiletou náboženskou válku 
a upevní nadlouho mezikonfesní poměry.
Viaticum  Z lat. via = cesta; viáticum = vybavení na cestu.
Vysluhování večeře Páně v rámci posledního pomazání umírají-cích.
Vigilie  Z lat. vigiló = bdít, nespat.
Noční nábožný úkon (modlitební hlídka).
Vikář  Z lat. vicárius = zástupný, náhradní.
Zástupce v úřadu; u evangelíků pomocník faráře v obci, resp. bohoslovec při přípravě v kazatelském semináři, u katolíků kap-lan; generální vikář - správní tajemník biskupův; apoštolský vikář - správce území opatřený biskupskými pravomocemi, nežli bude biskup zřízen.
Višnu-ismus - vedle šivaismu jeden z hlavních kultů hinduismu. Tento bůh se znázorňuje jako čtyřruký, s vlídným výrazem obličeje vyzařujícím duševní klid.
Vize  Z lat. videó = vidět.
Chtěný nebo spontánní vjem, dočasný změněný stav vědomí umožňující pohled do minulosti, nebo i kupředu (pokud nejde o stav předstíraný, delirantní, patologický).
Vokace  Z lat. vóx = hlas, volání.
V případně kněží se vyžaduje jejich vocatio interna (vnitřní po-volání) a v. externa (vnější pověření); v katolicismu se ně
kdy mluví o vokaci i v případě přidělení konkrétního úkolu. 
Voluntarismus  Z lat. voló = chtít, přát si; voluntas = vůle, touha.
Zdůrazňování úlohy vůle pro víru (františkáni v 13. stol.); upřednostňování vůle před rozumnou úvahou.
Vulgata  Z lat. vulgus = obecný lid, dav.
Latinský překlad Bible pro obecnější užití, pořízený na konci 4. stol. Jeronýmem; autorizován církví byl ještě tridentským koncilem (1590/92) a nově vyšel v r. 1926 jako Vulgata cle-mentina.

Z

Zednářství - světonázor a v jistém smyslu náboženské, utajované hnutí (lóže). Zrodilo se s osvícenstvím a usiluje o toleranci, vzájemnou podporu členů a o humanitní aktivity.
Zen  Japonská zkratka slova ‚zenna‘ z čínského ‚čchan‘, což je přepisem sanskrtského ‚dhjána‘, jež označuje soustředění du-cha a meditaci.
Zen je školou, jež se v Číně utvářela v 6. a 7. stol. ze setkání buddhismu s taoismem a je zaměřena „k vidění vlastní pod-staty“, 
k nezávislému a zcela bezprostřednímu probuzení a osvícení. Značný význam se přikládá aktivizaci těla, překonávání jedno-stranné racionality a integraci hlubinně-psychických vrstev člo-věka: strnulé tělesné polohy, hluboké dýchání, uvolňování (vyprazdňování) mysli.
Zoroaster / Zarathuštra - reformátor staroíránského náboženství založeného na představě souboje dobra se zlem, s přísnými očistnými požadavky a předpisy.
Zvěrokruh - výraz z mytické kosmologie, označující zónu obe-pínající Zemi (souhvězdí jako panství kosmických ‚živočichů‘). Představa zvěrokruhu kanonizovaná Řeky kolem r. 500 př.n.l. (od Skopce po Ryby) žije dodnes.
Zwingliáni - stoupenci curyšského reformačního proudu s tzv. pozdějším Helvetským vyznáním. 

Častější (křesťanské) zkratky a nápisy
A.D. = Anno Domini (léta Páně - našeho letopočtu)
ADMG = Ad maiorem Dei gloriam (pro větší slávu Boží)
A. v. = augšburské vyznání víry (luterské)
BMV = Beata Maria Virgo (Blažená Maria Panna)
CIC = Codex iuris canonici (Kodex kanonického práva)
CMB = Kašpar, Melichar, Baltazar
CR = Corpus reformatorum (Soubor spisů reformátorů)
CR = canonici regulares (řádní kanonikové)
CSR = Corpus Sanctissimi Redemptoris (kongregace Nejsvětěj-šího Vykupitele
DG = Dei gratia (Bohu díky)
DV / d. v. = Deo volente (bude-li Bůh chtít)
EKD = Evangelische Kirche in Deutschland (Německá evange-lická církev
EKU = Evangelische Kirche der Union (Sjednocená evangelická církev v Německu)
ERC = Ekumenická rada církví /ECC, WCC (angl.)
FM = Fratres minores (Menší bratří - františkáni)
Fr. = frater (řádový bratr)
h. v. = helvetské vyznání víry (švýcarské, kalvínské)
IBMV = Institutum Beatae Mariae Virginis (Anglické panny)
ICN = In Christi Nomine (ve jménu Kristovu)
IHS/JHS = Jesus Hominum Salvator (Ježíš Spasitel lidstva)
IND = In nomine Dei/Domini (ve jménu Boha/Páně)
INRI = Jesus Nazarenus Rex Judaeorum (Ježíš Nazaretský král židovský - nápis na kříži)
KEC = Konference evropských církví / CEC (angl.)
LSS = Luterský světový svaz (federace) / LWF (angl.)
LXX = Septuaginta (překlad hebrejských sv. Písem do řečtiny)
NZ = Nový zákon
O(FM)C(ap.) = Fratres minores capucini (řád františkánů-kapu-cínů)
OCist = Ordo Cisterciensis (řád cisterciáků)
OP = Ordo Praedicatorum (řád dominikánů)
OSA = Ordo S. Augustini (augustiniáni)
OSB = Ordo S. Benedicti (benediktini)
OSD = Ordo S. Dominici (dominikánky)
OSF = Ordo S. Francisci (františkánky)
OSM = Ordo Servorum Mariae (řád služebníků Mariiných-servíti)
P. = pater (otec)
Pa = Paralipomenon (Kniha letopisů ve Starém zákoně)
Rev = Reverend (ctihodný - duchovenská osoba)
RSS = Reformovaný (presbyterní) světový svaz (aliance) / WRA (angl.)
SJ = Societas Jesu (jezuité)
Sr. = soror (řádová sestra)
SRC = Světová rada církví / WCC (angl.)
STP = sacrae theologiae professor (profesor teologie)
Sv. = svatý
SZ = Starý zákon
ThDr. / ThD / Dth / DD = různá označení pro doktora teologie
V.D.M.I.E. = Verbum Dei manet in aeternum (Slovo boží trvá na věky - heslo reformace)
VDM = Verbi Divini minister (služebník Božího slova - du-chovní)
VELKD = Vereinigte Ev.-Luth. Kirche Deutschlands (Sjedno-cená evangelicko-luterská církev v Německu)
Vulg. = Vulgata (latinský překlad Bible)
WSCF = World Student Christian Federation (Světová federace křesťanských studentů)
XP = Christos (řec. iniciály pro Krista)
YMCA = Young Men´s Christian Association (Křesťanské sdru-žení mladých křesťanů)
YWCA = Young Women´s Christian Association (Křesťanské sdružení mladých žen).


​ZDROJ:
Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka. -- Vyd. 1.. -- Praha : Církev československá husitská, 2000. -- 96 s. ; 21 cm. -- (Blahoslav)

Další obsah této kategorie

Medaile sv. Benedikta

Mimořádně silný ochranný předmět proti démonům z 11. století. Celá medaile je pantaklem s mnoha symboly, které stojí za to znát. Celý popis medaile včetně historie v detailu. (Dov)

Rohatý Mojžíš?

Mojžíš patří mezi nejvýznamnější biblické postavy. Podle Hebrejské Bible se stal božím prostředníkem, vyvedl Izraelity z egyptského otroctví a předal jim desatero přikázání. Proč má však Mojžíš na mnoha středověkých vyobrazeních rohy? Nalezneme v Bibli vysvětlení?

Stoslabičná mantra (Vajrasattva mantra)

100slabičná mantra (Vajrasattva mantra) je silná očistná modlitba, která invokuje (vzývá) duše všech Buddhů. "Meditace na Vajrassattvu je stejné jako meditace na všechny Buddhy. Jeho 100-slabičná mantra je kvintesencí všech manter. " (Dilgo Khyentse Rinpoche)

Slovník teologických pojmů M - Ř

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Slovník teologických pojmů G - L

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Slovník teologických pojmů A - F

Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů pro školu, pracovnu a dům / Milan Salajka (vyhledávání: CTRL+F)

Kněžské svěcení (česko-latinský obřad)

Kněz dnes znamená osobu, muže nebo ženu (kněžka), která je v daném náboženském společenství oprávněna a povolána konat náboženské obřady, zejména přinášet oběti, v některých křesťanských církvích sloužit svátostmi. Tato osoba má tzv. kněžství. Kněžství je v některých společenstvích celoživotní povolání, které vyžaduje nějakou přípravu, zvláštní pověření a svěcení a případně i odlišný způsob života. Kněžská funkce se vyskytovala už v dávných civilizacích, bývala vázána k určitému chrámu a byla často rodová, čímž se liší od charismatické funkce například proroka, věštce nebo šamana.

Jáhenské svěcení (česko-latinský obřad)

Jáhen či diakon (z řeckého διάκονος diakonos, služebník, nebo také číšník) je v křesťanských církvích označení pro pověřeného člověka, který vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, aktivně se podílí na bohoslužbách, předčítá posvátné texty, vyučuje náboženství a podobně. Pro svůj úřad musí být vysvěcen. V katolické, pravoslavné a anglikánské církvi je jáhenství prvním stupněm svátosti kněžství (jáhen » kněz » biskup), v mnohých jiných tuto funkci zastávají laikové.

Křesťanský auto-exorcismus

Liturgická kniha exorcismů nabízí také několik modliteb pro soukromou potřebu. Některé z nich zde uvádíme, přičemž ve většině případů je překlad z latiny pouze překladem pracovním, nikoli církevně schváleným. Modlitby jsou však překládány nikoli přísně literárně, ale tak, aby mohly sloužit jako skutečné soukromé modlitby.