Smaragdová deska

Základní dogmata hermetismu jsou obsažena v tezích tzv. Smaragdové desky, která je údajně dílem staroegyptského boha Thovta, nazývaného Řeky Hermes Trismegistos (Hermes Třikrát mocný), a která 

byla podle legendy nalezena v jeho hrobě. O skutečném původu Smaragdové desky existuje ovšem řada dohadů (J. Ruska 1926). Originál je v arabštině, avšak existuje několik variant jejího textu (E. J. Holmyard 1920). Teze desky byly vyryty na tabulce ze zeleného skla, odtud název „smaragdová". Ať už je původ Smaragdové desky jakýkoli, je nesporné, že vyjadřuje tresť původního staroegyptského hermetismu a je proto základním pramenem studia hermetické filosofie. Za středověku byla klíčem evropské alchymie a stávala se předmětem nesčetných komentářů. Její první komentář podal již v XI. st. mnich Gerlandius (Hortulanus) a je zmíněna již v díle Alberta Velikého. V Evropě se deska nicméně výrazně rozšířila až v XV. stol. V překladu českého hermetika P. de Lasenika (1936) zní text desky takto:
„Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co je do' le, je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře, je jako to, co je dole, aby byly dokonány divy jediné věci. A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením. Slunce je jeho otcem, měsíc je jeho matkou, vítr nosil jej ve svých útrobách, země je jeho živitelkou. On je otcem univerzálního telesmatu celého světa.
Jeho síla je celá, když byla proměněna v zemi. Oddělíš zemi od ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře. On vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje z nebe na zemi a přijímá sílu věcí hořeních i doleních. Takto budeš mít slávu celého vesmíru; veškerá temnota prchne před tebou. Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou. Tak stvořen byl vesmír.
Odtud vzejdou přizpůsobení podivuhodná, jichž způsob je zde. Proto jsem byl nazván Hermes Trismegistos, maje tři části filosofie celého vesmíru. Co jsem pověděl o magistériu slunce, je úplné." Uvedené teze Smaragdové desky vyjadřují základní principy hermetického pojetí světa, ale jejich interpretace je velmi obtížná. Již první teze vyjadřuje klíčový princip analogie mikrokosmu a makrokosmu, tj. člověka a světa. Klíčovým pojmem desky je dále univerzální vesmírný činitel, v desce nazývaný „on", který je základem jednoty veškerých forem bytí. H. Biedermann (1969) překládá pojem „univerzální telesma" čtvrté teze desky jako „veškerá dokonalost" a ani překlad ostatních tezí není ve všech pramenech zcela jednotný. Deska obsahuje celkem dvanáct tezí, třináctá věta je jen jakousi proklamací na závěr. Teze desky odpovídají v podstatě dvanácti klíčům moudrosti Basilia Valentina. Avšak desku je možno interpretovat v několika rovinách, především v rovině kosmologické a antropologické. Vynikající francouzský interpret Smaragdové desky R. Allendy (1921) shledal v obsahu jejích tezí nejen základní zákony hermeticky pojaté ontologie (resp. metafyziky), ale i vymezení dvanácti fází Velkého díla alchymie, a to jak v rovině fyzické, tak i spirituální alchymie. V první tezi desky je obsažen velký hermetický princip analogie, který je základní metodou hermetického poznávání tajemných souvislostí mezi věcmi a jevy. Jedná se tu především o analogii mezi člověkem a vesmírem (mikrokosmem a makrokosmem), což znamená, že vesmír je „velký člověk" a že stejné zákony ovládají život vesmíru i člověka  a že vesmír je vlastně živoucí organismus. V kabale je to vyjádřeno pojmy „nebeský" a „pozemský" Adam. Další teze pak vyjadřuje genetickou jednotu veškerého jsoucna a vývoj jeho dění, uskutečňující se jako polarizace mužského a ženského (symbolizovaného sluncem a měsícem), materializaci božských idejí a cestu zpět, k reintegraci, vyznačenou alchymistickým „solve et coagula" (odděluj a zhušťuj). Hovoří se zde o tajemné síle vystupující od země k nebesům a sestupující z nebes k zemi: tělo je materializaci duše, ta je materializaci ducha a ten opět je objektivací božské ideje, neboť mimo boha vše duchovní je ještě tělesné a projevuje se silou a látkou (F. Kabelák). Vesmír je inteligibilní řád, výraz substanciální vůle, která mu propůjčuje účelnou strukturu a člověku propůjčuje imperativ k reintegraci. Organizace světa a proměny, které se v něm uskutečňují, mají trojí formu: trojnost je organizací jednoty, vše vychází z mystické triády a existuje jako trojjednota, jako napětí a vyrovnávání „mužského" a „ženského", „denní" a „noční" stránkou věcí a jevů. Všechny věci zrozené z jednoty trojností jsou modelovány čtverností, což je v přírodě vyjádřeno existencí a poměrem čtyř živlů, ale také čtyřmi stavy hmoty, čtyřmi temperamenty, čtyřmi základními fyziologickými funkcemi, čtyřmi vlastnostmi ducha, čtyřmi rasami atd. V páté a šesté tezi desky nachází Allendy teorii vztahu mezi energií a hmotou: zdrojem vší energie je kvintesence (telesma), vyjádřená pětkou. Projevuje se pohybem, tělesností, tj. rozlehlostí. Touto kvintesencí je éter: hmota existuje jen jako vírový, do sebe uzavřený pohyb éteru a vše, co existuje jako vnímatelné bytí, jsou jen víry v éteru, které přitahují a odpuzují. Proto je vnímaný svět pouhou iluzí. Velké dílo spočívá v oddělení a zušlechtění oné duchovní potence člověka, kterou E. A. Hitchcock (1863) chápe prostě jako svědomí, a v harmonizaci tělesné a duševněastrální stránky lidského bytí, vyjádřené číslem šest, číslem karmické harmonie, trojnosíi božské a lidské aktivity; v kabale je šestá sefira Tipheret figurou rovnováhy a krásy (v. Sefiry). Onou záhadnou silou, „ze všech sil nejmocnější", je nepochybně „astrální světlo", univerzální magický činitel. Smaragdová deska je tedy univerzálním klíčem k pochopení praxe i doktríny hermetismu, je jakousi tresti hermetické metafyziky. Do souboru tzv. hermetických spisů (v. Corpus hermeticum), který je obvykle pořizován nehermetiky, však není pojímána.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Ivo Železný - Praha 1995

 

Další obsah této kategorie

Alchymistická symbolika

Alchymisté byli od samého počátku svého „umění“ zavázáni k mlčenlivosti a veškeré své znalosti zveřejňovali pouze v podobě symbolů a tajných šifer. Jejich návody na přípravu nejrůznějších látek byly zakódovány, popř. v nich byla pro pojmenování jednotlivých substancí, ale také pro popis alchymistických činností, použita krycí jména. Co se za tajemnými symboly skrývá, mate nejen dnešní alchymistické nadšence, ale vyvolávalo to zmatek i v řadách alchymistů, kteří se snažili zopakovat experimenty svých předchůdců. Nejasnosti mohly být způsobeny také tím, že mnohá tajemství alchymie se předávala ústní formou, z mistra na učně – podobně jako výrobní postupy řemeslníků. V detailu GALERIE ALCHYMISTICKÝCH SYMBOLŮ.

Alchymie

Původ slova není zcela jasný, ale zdá se, jak tvrdí někteří znalci, že je odvozen ze staroegyptského výrazu „khemi", tj. černý, nebo přeneseně Egypt (země Khemi), protože alchymie byla nazývána též „egyptské umění" a starý Egypt byl pokládán za zemi, kde byla alchymie intenzívně pěstována, nebo kde dokonce vznikla. 

Alegorie

Slovo pochází z řečtiny a znamená jinotaj nebo vyjádření něčeho, např. abstraktní ideje, obrazem. Příkladem je alegorie spravedlnosti, vyjádřená postavou ženy držící v jedné ruce váhy, v druhé meč a mající zavázané oči. 

Alkahest

Alchymistický termín pro roztok, jehož se užívalo jako univerzálního rozpouštědla, čímž Paracelsus a van Helmont rozuměli substanci, která rozkládá látky a odděluje v nich jejich pralátku (v. materia prima). 

Androgyn

Oboupohlavní jedinec, vystupující často jako symbol v alchymii v obrazu bytosti, která je z poloviny muž a z poloviny žena. Naproti tomu hermafrodit je jediná bytost s mužskými a ženskými genitáliemi. 

Anima Mundi

Latinsky duše světa, pojem vyjadřující u Paracelsa a G. Bruna jejich panpsychismus, tj. názor, že vše existující je oduševnělé, každá entita jsoucna má svou „duši", a tedy

Azóth

Alchymistický termín převzatý z arabštiny, jímž byl označován oživující princip, ztotožněný někdy s Merkurem (rtutí). Podle jiných autorů je to uměle vytvořené slovo z prvního a posledního písmene abecedy (AZ). Eliphas Lévi jej nazývá „tajemným agens velikého díla" a chápe jej jako „zmagnetizovanou elektřinu".

Caduceus

(Též Merkurova nebo Hermova hůl.) Symbol, který tvoří dva hadi obtáčející hůl směrem vzhůru. Objevuje se již ve starém Egyptě a vyjadřuje základní povahu astrálního světla (v.), jeho polarizaci ob a od (v.). E. Lévi (Dějiny magie) připojuje k tomuto symbolu bajku o Teiresiovi, který nalezl dva do sebe spletené hady a oddělil je násilím holí, domnívaje se, že spolu zápasí, avšak: 

Corpus Hermeticum

Soubor hermetických spisů, jichž původ spatřují hermetikové ve starém Egyptě a připisují je legendárnímu Hermu Trismegistovi (Třikrát mocnému Hermovi, což je řecké pojmenování egyptského zasvěcence Thovta). 

Elixír

Alchymistický termín pro kámen mudrců (v.) připravený v tekuté podobě jako všelék (tzv. panacea) a prostředek k omlazování a prodlužování života. U Indů tzv. soma (v.). 

Hermetická svatba

Podle Fulcanelliho jde o spojení dvou těl, z něhož vzniká „nebeská rosa". Latinské slovo „ros" pro rosu má etymologickou příbuznost se slovem „rosa", latinsky růže, a bratrstvo Rosae Crucis (v. Rosekruciáni) bylo nazýváno také Fraternita s Rosis Cocti (Bratrstvo sražené rosy), což

Kámen mudrců

Ústřední pojem alchymie (v.), neboť vyjadřuje nejvyšší cíl alchymického umění. Byl též nazýván „kamenem filosofů" (Lapis philosophorum), „poslední hmota" (Ulíima mateři a) či jinak. Je to konečný produkt tzv. Velkého díla (Magnum opus), případně Magisteria Slunce a existuje ve formě červeného prášku (resp. zrnek nebo granulomů) či tinktury.

Magistérium

Termín vyjadřující v alchymii tajemství procesu přípravy „filosofického kamene" (v. Kámen mudrců), resp. „filosofický kámen" sám. 

Materia Prima

(Latinsky „prvotní hmota".) Ústřední pojem alchymie (v.) a současně jedno z jejích největších tajemství, neboť co bylo prapůvodní hmotou, resp. její podstatou, je stále předmětem dohadů. 

Quinta Essentia

Vedle čtyř podstatných látek, vyjádřených termíny živlů, rozlišoval Aristoteles ještě pátou podstatnou látku, jíž rozuměl éter. Pojem se též označuje slovem kvintesence a rozumí se jím podstata nějaké věci vůbec.

Spagyrie

V termínu spagyrie se uplatňují dvě řecká slova: „spao", které znamená „vytahovat" (extrahovat), a „ageiro", které znamená sbírat, spojovat  v pojmu je tedy obsažena základní alchymická zásada „solve et coagula" (odděluj a spojuj). 

Symbol

Pojem odvozený z řec. slova „symbolon" nebo „symbalein", což znamená směs nebo sloveso smísit. Vyjadřuje se tím, že symbol, tj. nějaký předmět nebo obraz, je ve spojení s něčím, nebo přesněji, že něco zastupuje. Znamená to, že svými vlastnostmi vyjadřuje něco podstatného z toho, co zastupuje, co symbolizuje, a užívá sé ho proto, že podstaty některých věcí jsou těžko vyjádřitelné slovy. 

Theatrum Chemicum

Proslulý sborník alchymických traktátů, sestavený E. Zetznerem a vydaný latinsky r. 1659. Sborník má šest dílů a obsahuje významné alchymické spisy, jako např. G. Dornea C lavis totius philosophiae chemicticeae (v němž je zahrnuta též Physica Hermetis Trismegisti),

Transmutace

Pojem, kolem něhož se koncentruje celá alchymie (v.); ta je v podstatě naukou o přeměnách; v užším smyslu o přeměnách obyčejných kovů v ušlechtilé kovy stříbro a zlato, v antropologickém smyslu o duchovní přeměně člověka. 

Turba Philosophorum

Latinský název starého alchymistického spisu, který A. E. Waite přeložil do angličtiny pod poněkud volným názvem Sněm filosofů. Jedná se o nejstarší latinsky psaný traktát o alchymii, který

Unus Mundus

Alchymisté tímto výrazem označovali jednotu světa, existující jako jednota protikladů, která se v našem vědomí odráží jako fenomenální odlišnosti věcí a jevů, jako rozdíl mezi materiálním a duchovním atd. .....

Arkánum

Latinské slovo arcanum znamená tajemství. V hermetismu se používá ve dvojím významu: (1) ve spojení s tarotem (v.): dvaadvacet hlavních tarotových karet se označuje jako „velká arkána"; (2) ve spojení se spagyrií ....