Smíchovský, Jiří Arvéd (1898-1951)

Jednou z nejvíce rozporuplných osobností českého hermetismu byl Jiří Arvéd Smíchovský. Jezuita, údajný zednář, černý mág, konfident nacistické tajné služby, konfident komunistické statní bezpečnosti. Člověk nadmíru vzdělaný, milovník knih... 
,,Pocházím z rodiny národnostně smíšené. Otec byl německého původu, s německým školním vzděláním, matka jest Češkou. Za prvního sčítání lidu v roce 1921 jsem přiznal národnost německou. Pokud jsem byl v Československu, pohyboval jsem se současně ve společnosti české i německé. De facto jsem neměl vůbec národního neb politického přesvědčení a zůstal jsem v tomto směru i později indiferentní. 

Obecnou školu jsem navštěvoval v Praze. Středoškolské studium jsem zakončil zkouškou zralosti na německém gymnasiu v Praze ve Štěpánské ulici v roce 1916. Absolvoval jsem pak právnickou fakultu německé univerzity pražské a byl jsem promován doktorem práv v roce 1920. 

Pak jsem byl nějaký čas asistentem archeologického ústavu při filosofické fakultě výše uvedené univerzity a později jsem vstoupil do německého bohosloveckého semináře v Praze, odkud jsem byl poslán za účelem dalšího studia na Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe v Římě. Po několika letech jsem přerušil studium theologie, opustil římskou kolej a studoval opět řadu let na státní univerzitě v Římě, v Toulouse v jižní Francii a v Paříži staré dějiny a srovnávací dějiny náboženské. Tato studia jsem zakončil doktoráty v Římě i ve Francii a habilitoval se jako soukromý docent pro srovnávací dějiny náboženství a náboženskou psychologii. Po návratu do Prahy jsem byl nejprve prokuristou v obchodním podniku svého otce a pak jsem se formálně věnoval povolání advokátnímu.“ 

Agent Smíchovsk

Těmito slovy začíná Jiří Arvéd Smíchovský líčit svůj život. Než budeme sledovat jeho další osudy, měli bychom ještě doplnit, že se narodil 1. 5. 1898 v Praze. (Ti, kdo znají knihu Milana Nakonečného Novodobý český hermetismus, mne možná budou chtít opravit, protože zde je jako datum narození uvedeno 1. 5. 1897. Nevím, zda jde o tiskovou chybu, ale ve Smíchovského vyšetřovacím spise figuruje rok 1898.) 

Jak naznačují jeho studia, byl velmi inteligentní (mluvil pěti jazyky). Měl však velmi zvláštní -- intrikářskou -- povahu. Zřejmě tento povahový rys jej přivedl za první světové války do služeb zpravodajské služby. Z rakouské armády Smíchovský zběhl k Italům, kde mu bylo nabídnuto, krátce po uzavření příměří, aby vstoupil do italských služeb. Mezi jeho první úkoly patřila práce mezi českými legionáři v Itálii. Především vyhledával osoby, které se zabývaly zpravodajskou činností pro Československo. Jako agent italské zpravodajské služby (později i civilní) působil s přestávkami Smíchovský až do roku 1930. 

,,Vojenskému zpravodajství jsem se později vyhýbal proto, ježto jsem poznal, že mi chybí k tomuto výkonu nepostradatelná odborná kvalifikace. Nejvíce jsem působil v cizineckém oddělení politické policie v Římě. Abych získal rozhled a dílčí vědomosti na různých úsecích zpravodajské činnosti -- tuto jsem počal považovat za své povolání, přičemž zaměstnání, která jsem při tom náhodně vykonával, měla poslání krycí -- pracoval jsem v době svých studií v Toulouse a v Paříži s některými osobnostmi francouzského politického života a seznámil jsem se se zpravodajsky zajímavými otázkami, týkajícími se tehdejších poměrů ve Francii, v severní Africe apod. 

Do roku 1932 jsem v Československu zpravodajsky nepůsobil. Přijel jsem do republiky z rodinných důvodů, neměl jsem zde žádných konkrétních zájmů a měl jsem v úmyslu vrátiti se dříve či později do Itálie, jakmile by můj spor s tehdy velmi vlivným ministrem Giovanni Gentilem, který mne donutil k odchodu, upadl v zapomnění. 
Roku 1932 jsem byl získán zdejším (tedy pražským, pozn GWN.) italským velvyslanectvím za účelem dodávání periodických zpráv z československých prostředí politických a tuto funkci jsem vykonával honorárně až do roku 1938. 

Stával jsem se dle potřeby členem různých politických stran, třeba i současně, například sociálně demokratické, národně-socialistické, lidové atd. 
Osobní známosti (s dr. B. Šmeralem a jinými) poskytovaly mi možnost sledovati dosti zblízka i činnost komunistické strany. Krom toho jsem byl přechodně členem Svazu proletářských bezvěrců, Federace proletářské tělovýchovy atd. 
Stálé spojení jsem udržoval i s pražskými Trockisty. Těchto informačních pramenů používal jsem však jen zřídka, ježto se v té době italský zájem obracel převážně k českým a německým pravicovým stranám. 
Vyhovuje danému příkazu, vstoupil jsem asi v roce 1934 do Národní obce fašistické, kde jsem působil také aktivně v několika sekcích(...) 
(...) V NOF jsem se brzy spřátelil s bývalým čsl. generálem R. Gajdou a s často se měnícím okruhem jeho bývalých spolupracovníků.“ 

Politický a národností postoj 

Smíchovský se více než Čechem nebo Němcem cítil být kosmopolitou. S českým prostředím se nikdy nesžil a jediné čeho si vážil, byli reprezentanti historických věd. Československé poměry se mu jevily jako malé a neuspokojivé. 

Obdobný postoj však zastával i k československému německému prostředí, o němž také neměl valného mínění. Dokonale je znal a přiznává, že z jeho osobního hlediska mu připadalo nezajímavé a nesympatické. V sudetoněmecké otázce se naprosto neangažoval. Sympatizoval s německými katolickými, konzervativními (+ některými šlechtici) kruhy. 
Po Mnichovu 1938 je Smíchovský rozhodnut vrátit se do Itálie. Zajímal se však o poměry na Slovensku a tak jej demobilizace zastihla 12. 12. 1938 v Prešově. 
Po návratu do Prahy zaútočil jako velitel fašistické úderky na vinohradskou synagogu. Údajně proto, aby se zmocnil cenných knih. Nad touto akcí se však vznáší otazník. I ve Smíchovského postoji k židům nacházíme mnoho rozporů:

,,Nebyl jsem antisemitou; nemohl jsem jím býti již pro svůj původ. Měl jsem stálý a hojný styk s mnoha židovskými skupinami, z nichž některé mi byly velmi blízké v jejich národním negativismu i celkové mentalitě. To mi však nebránilo dodávati občas Gajdovi a jeho tiskovinám protižidovské argumenty.“ 

Nakonec do Itálie neodjíždí. V lednu 1939 se totiž dozvěděl, že má být Gajda odsunut z republiky na nějaké čestné a lukrativní místo do zahraničí. Spekulovalo se o Anglii, Dálném východě či Sovětském Rusku. Březen 1939 však tyto úvahy přerušil. Bezprostředně po okupaci je Smíchovský v bytě své matky zadržen dvěma německými tajnými policisty. 

Výslech obsahoval tyto body: 

a) Smíchovského působení v zahraničí, kde měl poškozovat zájmy říše
b) Dezerce za první světové války. (Smíchovský byl německým říšským občanem a mohl být za dezerci souzen, protože ta podle německých zákonů nepodléhala promlčení)
c) Příslušnost Smíchovského ke svobodným zednářům. (I když v Novodobém českém hermetismu stojí, že Smíchovský byl svobodný zednář, on sám toto popírá, doslovně říká, že nebyl příslušníkem žádné československé lóže a že jeho příslušnost k této společnosti byla pouze proklamovaná. Na druhou stranu toto prohlášení dvojnásobného ,,fikaného“ doktora nemusí vylučovat příslušnost k některé za zahraničních lóží.)
d) Smíchovského informace o Gajdovi a jeho politických stycích. 
e) Smíchovského styky s některými sudetskými politiky. 

Výslech trvající do pozdních nočních hodin skončil tak, že byla Smíchovskému nabídnuta spolupráce s blíže neurčenou říšskou brannou organizací. Pro případ souhlasu měl být Smíchovský chráněn před zásahy jiných německých úřadů. K dalšímu jednání se měl dostavit do hotelu Wilson. 

Na dalších schůzce bylo už se Smíchovským jednáno mnohem důrazněji a jeho dřívější jednání označeno za nepřátelské. Chce-li je napravit, musí spolupracovat. Později se dovídá, že se jedná o SD (sicherhetsdienst). Bylo mu slíbeno, že se jeho spolupráce bude omezovat na dobrozdání v otázkách historických, politických a státovědeckých. 
Jenže Smíchovského práce je shledána jako příliš abstraktní a jeho hlášení jsou prakticky k ničemu. Smíchovský je z nejrůznějších příčin během války třikrát zatčen a vězněn. (Zájemce o podrobnosti odkazuji na Novodobý český hermetismus.) 

Smíchovský a Golem 

I když je činnost Smíchovského jako agenta SD přinejmenším sporná, jisté je, že byl jakýmsi vědeckým spolupracovníkem šéfa pražské SD Waltera Jacobiho. Hotové vědecké práce sloužily Jacobimu jako pramen k různým účelům. Na základě Smíchovského podkladů vzniklo i několik propagandisticky zaměřených spisků. Jedním z nich je i kniha ,,Golem metla Čechů, rozklad českého nacionalismu“. 

Jádrem knihy je tvrzení, že v pozadí vzniku Československa stáli svobodní zednáři, kteří potom mladou republiku různými prostředky ovládali. V knize najdete údaje o významných svobodných zednářích působících v politice první republiky. Pozornost je věnována i vzniku poválečného svobodného zednářství. Jacobi uvádí zednářský vliv i na některé mládežnické a tělovýchovné organizace (skaut a sokol), jež jsou přímo označeny za jakési zednářské přípravky. Pro zájemce o dějiny tajných společností je kniha jistě zajímavá, poněvadž obsahuje informace a dokumenty spíše nedostupné. Dnes je však nesehnatelná, a přestože jí bylo prodáno na 700 000 kusů, nachází se většinou v soukromých sbírkách. Ani nemusím zdůrazňovat, že obsah knihy je ostře antisemitsky a protizednářsky zaměřen. 

Většinu materiálů nashromáždil Smíchovský. Mezi zednářskými materiály se mu podařilo získat údajně i knihovnu dr. Josefa Volfa, významného svobodného zednáře, v níž měl objevit korespondenci prezidenta Edvarda Beneše s francouzským Velkým Orientem. M. Nakonečný tvrdí, že z této korespondence vyplývá, že Beneš jednal proti zájmům českého státu, podle instrukcí francouzských zednářů. 
Tyto dopisy měly po květnu 1945 Smíchovskému zachránit život. Výměnou za doživotní trest je předal komunistickému vyšetřovali. Tyto dopisy údajně sehrály roli v únoru 1948, kdy jimi měli komunisté donutit Beneše k odstoupení. Znovuobjevení těchto dopisů by znamenalo nutnou revizi některých předválečných a poválečných událostí 

Smíchovského osudy po válce byly ještě smutnější než za války. Plní roli falešného svědka v mnoha procesech. Sám prohlásil, že přivedl na šibenici osmačtyřicet nevinných lidí. Od dubna 1949 je prominentním vězněm na Mírově. Měl být deportován do SSSR, ale nakonec je rozhodnuto jinak a Smíchovský je zabit dozorcem ranou do týla. (Moc věděl?) Smíchovský v strašlivých mukách umíral několik hodin. Naposled vydechl 22. ledna 1951. 

Mág Smíchovský 

Vzhledem k výše uvedenému vzdělání můžeme Smíchovského považovat za jednoho z nejvzdělanějších českých (německých) hermetiků. Měl vynikající paměť a dokázal z hlavy citovat celé dlouhé pasáže knih. Smíchovského kabalistické a theurgické vědomosti oceňoval i František Kabelák, který se s ním a jeho přáteli scházel. Kabelák se zmiňuje, že Smíchovský byl nejen teoretikem, nýbrž i praktikujícím mágem. Ve sklepení U Zlaté lodi prováděl četné démonologické operace. Asistoval mu zde i další ze zapomenutých českých hermetiků de la Cámara. 

Ve Společnosti českých hermetiků Universalia Smíchovský přednášel o slovanské mystice, tajných lóžových společnostech a filozofii J. de Maistreho. Stýkal se i s dr. Janem Keferem, od nějž si půjčoval vzácné tisky z knihovny Národního muzea, nadto je spojoval zájem o theurgii. 
Jako soukromý docent přednášel v Římě o náboženských sektách, o této problematice se chystal napsat rozsáhlé dílo, ale nesehnal na něj peníze. 
Jeho znalostí si byli vědomi i nacisté, kteří jej zapojili do speciálních úkolů. Zmiňme snad jen, že měl posoudit využití magie pro válečné účely či zda mohou speciálně cvičené osoby telepaticky přenášet státní tajemství jiným osobám do ciziny. 

,,Respekt vzbuzovaly nejen jeho ohromné znalosti, ale také jeho ohromná knihovna, umístěná ve velké samostatné místnosti, opatřená spletí četných regálů, kde bylo možno nalézt mnoho vzácných spisů z mnoha oborů. Smíchovský se však věnoval především studiu hermetismu, později theurgické a bohužel posléze i černomagické praxi. Knihy sbíral všude a posílal je z Itálie a z Francie domů v celých balících, objednával je z Německa i z Francie a poslal domů dokonce -- jak mi řekla jeho sestra Blanka Č. -- i bednu knih, které získal z jakési klášterní knihovny v Itálii, když tam sloužil jako voják rakousko-uherské armády. Byl posedlý knihami a shromáždil neuvěřitelnou sbírku vzácných tisků. Nezanechal však po sobě žádné písemné dílo, kromě překladů arabského súfisty Omara Chajjáma a hebrejské liturgie.“ (Milan Nakonečný) 

Poslední svědectví spoluvězňů dokládají, že se zoufalý Smíchovský, kterému nesvítala žádná naděje na propuštění z vězení uchýlil k ďáblu. Bez ustání prý opakoval starořeckou formuli pro jeho vyvolání, kterou si pamatoval. I to později přispělo k legendě, že Smíchovského odnesl ďábel. 
Smíchovský rozhodně nebyl jednoduchou osobností, která by zasluhovala jednoduchých soudů. Do našich osobností českého hermetismu však právem patří. V tomto článku jsem se pokusil podat autentické informace, které nejsou běžně dostupné. Případné zájemce o podrobnosti odkazuji na použitou literaturu. 

Literatura: Jacobi, Walter: Golem metla Čechů, Praha 1942
Nakonečný, Milan: Novodobý český hermetismus, Praha 1995

 

Další obsah této kategorie

Villiers de l'Isle-Adam

Jean-Marie-Mathias-Philippe-Auguste, comte de Villiers de l'Isle-Adam (7. listopadu 1838 Saint-Breuc, Bretaň – 19. srpna 1889, Paříž) byl francouzský spisovatel, předchůdce symbolismu.

Jmenný slovník A - B

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník C - D - E - F

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník G - H - I - J

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník K - L - M

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník N - O - P

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník R - S - T

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Jmenný slovník U - V - Z

Jmenný slovník známých i méně známých osobností hermetických věd (alchymie, magie, astrologie, tarotu), filosofie, náboženství i mystiky. 

Baal Šem Tóv (zkr. Bešt, Israel ben Eliezer; 1699 až 1760)

Dosud žádné mystické hnutí si nepodmanilo lidovou představivost tak jako chasidismus. V době svého největšího rozkvětu mělo toto hnutí miliony stoupenců. O chasidismu bylo napsáno mnohé, jeho meditační aspekty však bývají opomíjeny, mezi jiným proto, že nejsou zjevné při prvním pohledu, bez důkladné znalosti nauky ranějších kabalistických škol. A přesto to byly právě meditační praktiky, které daly chasidismu mocný vnitřní impuls a přivedly do jeho řad mnoho význačných kabalistů.

Zoroaster (též Zarathustra; 6. stol. př.n.l.)

Perský esoterik s pověstí mága, tvůrce dualistického ná-boženského systému, tzv. zoroastrismu (v.), perského esoterismu, který je obsahem Avesty. Různí badatelé určují období Zoroastrova života různě (Plutarch je klade do doby pěti tisíc let před trójskou válkou). 
 

Rasputin, Grigorij Jefimovič (1869-1916)

Grigorij Jefimovič Rasputin (10. ledna 1869, Pokrovskoje, Rusko – 16. prosince 1916, Sankt Petěrburg, Rusko) byl ruský mystik, který měl velký vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše II., jeho ženy carevny Alexandry Fjodorovny a mladého careviče Alexeje.

Potocki, Jan (1761-1815)

... polský hrabě, známý jako autor jednoho z nejzvláštnějšího povídkového souboru XIX. století – pověsti „Manuscript trouvé a Saragossa“ – „Rukopis nalezený v Saragoze“. Je to nepravděpodobná směs historie o nejnezvyklejších událostech napsaná podobně jako arabské „Pohádky tisíce a jedné noci“. Bohatýr pověstí, mladý belgický důstojník, kapitán gardy valonské seňor Alfons van Worden vypráví o svých fantastických i podivuhodných příhodách, které zažil za 66 dní, a jsou spojené kabalisty, démony, oživlými mrtvolami, astrology i tajnými společnostmi. 

Lévi, Eliphas (1810-1875)

Největší postava novodobého hermetismu, jehož dogmata znovu objevil a zformuloval, významný kabalista, který mimo jiné provedl rekonstrukci Šalamounových klíčků. Tento „obnovitel hermetických tradic" byl původně katolickým knězem (jáhnem), ale pro své revoluční názory byl umístěn v klášterní klauzuře, kde se seznámil s hermetickou literaturou, a posléze byl zbaven kněžského svěcení. Svých svérázných názorů na podstatu katolicismu se nikdy nevzdal a pokoušel se o jistý smír mezi katolicismem a hermetisinem. 

Isis (Eset)

Egyptská bohyně Isis (Eset) byla man želkou a sestrou boha Osirida, ale je úzce spo jována též s ideou bohyně Maat, jejímž pánem byl Thoth. O bohyni Maat se praví, že se přátelí se všemi bohy a že přichází z nebes, ale „sjednocuje se s pozemským"...

 

Guaita, Stanislas De (1861-1897)

Francouzský básník symbolista, markýz, duchovní žák Eliphase Léviho (v.), přední martinista, zakladatel řádu Rose-Cro-ix-Cabbalistique (1882) a jeho velmistr, největší reprezentant hermetismu z konce minulého století. Zemřel mlád, údajně v důsledku zpětného odrazu v magickém souboji s abbém Boulanem (v.), ve skutečnosti na předávkování morfia. Autor vynikající, bohužel nedokončené trilogie Had Genese, Pojednání o prokletých vědách: S v. I.: Le temple de Satan (1891, čes. Chrám Satanův 1921), sv. IL: La clef de la magie noire (1896, čes. Klíč k černé magii. Sv. I. 1921, sv. II. 1934), sv. III.: Le problème du mal (dlouho po smrti v úpravě jeho sekretáře O. Wirtha, 1976). Dále napsal vynikající esej Au seuil du mystère (1896, čes. ve velmi zkráceném vyd. 1921). Své základní dílo koncipoval podle tarotového klíče a na fenoménech černé magie ilustroval dynamické principy astrálního světla. (Wirth O.: Stanislas de Guaita, Paris 1935.)

Cordovero, Rabbi Moše (1522-1570)

Slavný kabalista pocházející ze Španělska, posléze rabbi v Sa-fetu, autor díla Pardés rimmením (Zahrada granátových jablek), které „je systematickým úvodem clo kabaly a vý¬kladem četných míst Zoharu" (O. Eliáš 1938). Dále na¬psal mimo jiné Or Jak ar (Drahé světlo), v němž se zabý¬val komentováním Zoharu. Propracoval učení o sefirách (v.) a jejich působení v hmotném světě.

Dee, John (1527-1607)

Významný anglický příro¬dovědec a matematik, ale také jedna z největších postav renesančního hermetismu. Zabýval se prakticky magií a alchymií (také na dvoře císaře Rudolfa II. a Viléma z Rožmberka): v magii pracoval se zrcadly a s médiem Edwardem Kelleym a získal klíče k tzv. henochiánské-mu jazyku, tajemné řeči teurgických inteligencí. Jeho nejlepším dílem je Monas hieroglyfa (1564 - v.). Pro¬tokoly z jeho magické praxe byly publikovány (Casau-bon M.: Trne and faithfull relation of what passed for many years between Dr. John Dee and some spirits, London 1659). (Kiesewetter C: John Dee, ein Spiritist des XVI. Jahrhunderts, Leipzig 1893.)

Crowley, Aleister (1875-1947)

Nejvýraznější postava moderních dějin magie, sice velmi problematická, nicméně vlivná. Crowley hlásal příchod nového věku a nové pojetí lidského života v duchu jakéhosi novodobého libertinismu (čes.: Kniha zákona -Liber al vel legis, 1991). Zabýval se soustavně sexuální magií na základě dramatizace starověkých kultů spojené se sexuálními aktivitami (sicilská komunita Thelema vedená Crowleyem). Crowley se veřejnosti prezentoval nejen jako vynikající znalec magie, kabaly, tarotu, východních a západních esoterních systémů, ale také jako hypersexuální psychopat, narkoman, člověk bez morálních zábran, původce mnoha afér a pozér žijící na úkor druhých. Vystupoval pod příznačnými pseudonymy jako Mistr Therion (řecky zvíře) nebo Mega Therion (velké zvíře), „bestie 666" (z Apokalypsy) a v mnoha exhibicionistických postojích (lord Boleski-ne, ruský kníže atd.).

Cagliostro, Alexander (1743-1795)

Je sporné, zda byl tento hrabě, svobodný zednář vysokého stupně, zakladatel egyptského zednářství a legendární divo-tvůrce totožný s dobrodruhem a podvodníkem Josefem Bal samem, který zemřel ve vězení inkvizice; M. Haven (Le maítre inconnu Cagliostro: étude hisíorique et cri-tique sur la haute magie, 1964) tuto identitu na základě určitých důkazů odmítá. Cagliostro působil v mnoha evropských zemích, získávaje svými činy pověst mága a alchymisty, vystupuje jako Velký Kopta, zasvěcenec staroegyptského esoterismu, zakládaje četné lóže, ale také aféry. Na jeho egyptský zednářský ritus navazoval řád Memfis-Misraim. J. W. Goethe zpracoval jeho osudy v díle Grose Kophta (1791), A. Dumas v rozsáhlém románě Josef Balsamo psal spíše o druhém „Cagliostrovi".

Abulafia, Abraham Ben Samuel (1240-1291)

Abulafiovo dílo obsahuje bohatý autobiografický materiál, na jehož základě si o jeho životě můžeme udělat poměrně dobrou představu. Při čtení těchto životopisných pasáží před námi vyvstává portrét člověka přímého, neobyčejně nadaného, byť s mnoha lidskými chybami.
Abulafia se narodil roku 1240. Podle hebrejského kalendáře to byl rok 5000, tedy přesně počátek nového milénia. A právě tuto skutečnost Abulafia často uvádí na důkaz své předurčenosti ke zvláštnímu poslání.

Albertus Magnus (1193-1280)

Významný německý teolog, dominikán, profesor pařížské Sorbonny, učitel sv. Tomáše Akvinského, autor - mimo jiná díla - Compendium Theologiae veritatis (1473; sebr. spisy tvoří 38 sv.). Je mu přisuzována, zřejmě neprávem, řada spisů o magii a zejména alchymii, jakož i grimoáry Malý a Velký Albert, pověstná Egyptská tajemství Alberta Velikého, spis Liber de alchimia a další.

Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609)

... je zde zmíněn proto, že do rudolfinské doby a jejích legend, které ovšem mnohdy vznikaly a vyvíjely se mnoho desítek a často i stovky let po Rudolfově smrti, patří. Nikdy nevytvořil umělého člověka a nikdy se o to nejspíš ani nepokoušel. Byl to prostě jen významný učenec své doby, vzdělaný v teologii, filozofii, matematice, astrologii, astronomii. Byl to význačný znalec talmudu. Ví se, že císař ho minimálně jednou navštívil v ghetu. Setkání zorganizoval císařův bankéř. O čem si vzdělaný císař a vzdělaný rabín povídali ale nevíme. Nejpravděpobnější se zdá, že setkání bylo motivováno Rudolfovým zájmem o kabalu, ale můžeme se jen dohadovat.

Bruno, Giordano (1548-1600)

Jeden z největších filosofů v období renesance, italský dominikán, později pro kacířství z řadu vyobcovaný, činný na mnoha evropských univerzitách, posléze osm let vězněný inkvizicí a upálený jako „kníže kacířů". V rámci svého bytostně vyznávaného panteismu (bůh je nejvyšší vesmírný zákon a vesmír je oduševnělý živoucí celek, v němž vše svým způsobem žije v podivuhodných vztazích), silně ovlivněn dílem Mikuláše Kusánského a Paracelsem, se velmi přiblížil hermetickému pojetí duše světa. 

Blake, William (1757-1827)

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř a básník.

Karel Weinfurter

Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.

Oldřich Eliáš (1895-1941)

Vyrůstal v Táboře, později žil v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu. Současně navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu. Sbíral starou čarodějnickou literaturu a věnoval se i spiritismu a chiromantii. 
24.9. 1895 Tábor - 8.11. 1941 Osvětim

Jan Kefer (1906-1941)

PhDr. Jan Kefer ( 31. ledna 1906 Nový Bydžov - 3. prosince 1941 Flossenbürg) byl významný český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století.

František Kabelák (1902-1969)

František Kabelák (8. listopadu 1902 - 5. září 1969) byl významný český hermetik, mág a kabalista. Podílel se na činnosti pražské společnosti Universalia.

Josef Louda (Theophanus Abba; 1901-1975)

Výrazná osobnost z kruhu českých universalistů, znalec Tarotu a alchymista Josef Louda, píšící pod pseudonymem Theophanus Abba. Níže celý životopis z pera prof. Nakonečného a pátrání po jeho hrobě v Terezíně, vč. fotek. 

Johannes Faust - podrobný životopis II.

Dvě písemná svědectví jsou zvláště významná, neboť pocházejí od hermetiků. Nechal jsem si je proto až nakonec. Sponnsheimský opat Johannes Trithemius sděluje ve svém dopise z 20. srpna 1507 matematikovi a dvornímu astrologovi kurfiřta falckého Johannu Virdungovi o Faustovi následující:

Johannes Faust - podrobný životopis I.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník, který v touze po poznání upsal svoji duši ďáblu, je známou postavou. Jeho pohnutý osud byl v minulosti mnohokrát literárně ztvárněn. To, co se o Faustovi traduje, je z velké části jen legenda, v jejímž centru nicméně stojí skutečná historická postava. 

František Bardon (1909-1958)

Narodil se v Kateřinkách č.p. 314 jako prvorozený syn Viktora (Vítězslava) Bardona (*16. 5. 1885) , klempířského tovaryše v Hatschkově továrně na Jutu v Opavě, a jeho manželky Ludvíky (*27. 2. 1885), dcery Karla Herudka, podruha v Komárovských Chaloupkách, a jeho ženy Emilie Kubánkové. Rodiče byli sezdáni 12. 1. 1909 a měli celkem 12 dětí, z nichž dospělosti dožily syn František a dcery Štěpánka, Anna, Marie a Božena.