Symbolika hebrejského jazyka II. (ג-ד-ה-ו)

Pokračování k předchozí lekci symboliky. Tentokrát písmena Gimel, Dalet, Hej, Vav. Samozřejmě včetně videa i poslechu.

 

 

 

Symbolika hebrejských znaků | GIMEL, DALET, HEJ, WAW
,

Symbolika hebrejského jazyka k poslechu: Gimel - Dalet - Hej - Vav


Hebrejské pexeso ke stažení: ZDE


ג

Třetím v pořadí je Gimel. Vyslovujeme je jako G. Jeho číselná hodnota je tři a prvoplánový význam -- velbloud. (Anglistům a kuřákům se možná ihned vybaví velbloud na Camelkách -- gimelkách/?/) V přeneseném významu pak bytost, stvoření jako takové. Přesmyčkou slůvka „gimel" dospějeme ke slovu „gilem" potažmo „golem". A i Golem vypovídá o tomtéž. Šlo o bytost vícemeně bezduchou. „Gimelem" je vlastně veškeré stvoření. Tedy i člověk! To, co ho (podle tradice) odlišuje od toho velblouda /G+M+L jako „gamal" je jiné G+M+L totiž právě hebrejské gmul. Gmul znamená hebrejsky doslova milosrdenství", ale tradice tím chce jen znovu připomenout již známou pravdu o dvou srdcích resp. o dvou puzeních. (Právě jsme vyšli ze dvojky Bet!) Zatímco všechna ostatní gimel, ostatní stvoření, jednají pouze na základě vějíře svých pevně daných pudů a očekávají od svého Správce „drobečky" duchovna, člověk -gimel má dar gmulu (gmilutu) -- dar milosrdenství. Ne B-h, potažmo „nábožnost", ale gmilut odlišuje člověka od „hovádka". Symbolicky jsou všechny skutky, jejichž kořen zapouští už dnes, ale květ nese plody i v řádu, který zavládne až Mašiach „uzavře" příběh písmene Bet, vyjmenovány v ranní modlitbě Šachrit. Jsou to: úcta k rodičům (tj. i ke Stvořiteli), gmilut (tj. pomoc potřebným), návštěva školy (Života), péče o slabší, nemocné, sirotky, vdovy a „nemajetné" nevěsty, poskytnutí poslední úcty mrtvým a budování „pokoje". Přičemž talmud -- studium Života je nade vše.

Ještě jinak - i tvorové „gimelovití" (například velbloudi) mají vztah a laskavost ke svým mládatům - podle pravidla „větší chrání menšího" -tak jak také tvar písmene (znaku) gimel vypadá. „Velký WAW chrání menšího JUD". Žádný velbloud však nepozve druhého na návštěvu, nepostará se o něj při námluvách či ve smrti a nestuduje tóru. Tvarově se Gimel podobá hodně zjednodušené dětské kresbičce kráčejícího zvířete (kůň, brontosaurus, lochneska /?/). . Podle tradice je

Gimel složen ze znaků Waw a Jud Tvor kráčí zleva doprava, vidíme tělíčko, přední packy a dlouhý krk Wawu s „hlavou" otočenou zpátky do směru, odkud tvor přichází, a k němu přilípnutý malinkatý mravenčí zadeček Judu. Waw znamená mj. také cestu. Jud známe. Příběh Gimel v sobě nese zjištění, že „cesta každého tvora končí u Jud, tj. v B-hu. Tradice také popisuje tvar Gimel obrazem: Velký následuje malého (hebrejsky „dopředu“ je směrem zprava doleva!). Od Waw k Judu. A učí, že skutečným „naplněním" je v podstatě „vyprázdění". Oproštění sebe sama od zdánlivých tužeb (ve skutečnosti chtíčů) až k jakémusi „prozření", k vidění světýlka Jud. Podíváme-li se do knihy Kazatel (Kohelet) a zároveň i na oba znaky, které jakoby tvoří tělíčko znaku *gimel - pochopíme že bytost (galam) - bez ohledu na to, je-li jeho přirozenost lidská (*waw) nebo zvířecí (velbloud), skočí nakonec jako jiskérka světla (*jud) - a to přesně v okamžiku, kdy ho opustí B-ží jiskra života (*jud) a že tedy to jediné, co nás činí rozdílnými od „hovad" je právě vztahovost vůči druhým, účinná pomoc a lidský soucit, kdy velký (*waw) ochraňuje menšího (*jud)

Číselná symbolika tří hovoří o tom, že bez trojky nedokážeme být plně soudnými, dokonale lidskými bytostmi - protože nemáme „zorný úhel pohledu" ( s touto myšlenkou přichází poprvé pražský rabi Loew alias Maharal ve své knize Tiferet Jisroel / Nádhera Jisroelova) = v domě duality /Bet/ lze spolehlivě posoudit ve vztahu dvou jednotek /Alef/, která je jaká -- třeba větší nebo menší (!) -- teprve s nástupem trojky (třetího zorného úhlu - Gimel) . Ve fyzice dokazuje totéž princip páky. Zároveň se tím tedy připomíná, že díky třetímu nezávislému bodu lze za určitých okolností dosáhnout rovnováhy alias harmonie.

A samozřejmě jsou tu tři patriarchové: Abraham, Izák a Jákob (podle tradice tři zcela samostatné kapitoly dějin Izraele); tři součásti tóry tj. zákon + proroci + letopisy; tři kategorie (chcete-li „kasty") v Izraeli: kohanim + levité + Izrael, tři „matres lectionis" - matky jazyka (podle Sefer Jecira) atp.

Kabalisté a *daršanim (= učenci hloubající v Tóře) si povšimli také zvláštního výrazu „wa-jigmal" ויגמל Obsahuje „naše" g-m-l (gamal = být kompletní, dokončít, zformovat se) a co je nejzvláštnější, vyskytuje se v Zákoně poue 2 x . V gn 21:8 v souvislosti s dospívání Jicchaka a pak až v nu 17:8 v souvislosti se vzpouru Chore proti Aharonovi. Když tóra hovoří o Jicchakovi, kraličtí to překládají „byl odstaven". Tj. již ho nebylo třeba kojit (a přitom víme, že Sára kojila až do tří let dítěte, že po třech letech je „stromek" vhodný k roubování a jeho ovoce začíná být poživatelné a že ve třech letech jsou dítka Jisroele poprvé přiváděna k Zákonu (resp. zákonitostem tohoto vesmíru). Popvé se jich ujímá „větší" (rav, učitel *waw) aby se o „menšího" (*jud) postaral a naučil ho jiskérce (*jud) b-žích principů.

Druhé „wa-jigmal" nacházíme v souvislosti s tím, že jedině Aharonův prut při zkoušce o „kompetencí" vzkvetl. Z bible víme, že po Korachově (Choreho) vzpouře učí Tate-zisn (jisvorach) přemýšlivé Izraelity o tom, že každá lidská bytost má své zařazení, své poslání a svoji takříkajíc „společenskou roli". Nikdo nepochybuje o tom, že talentovaný muzikant může být na domácí práce docela „levý" anebo naprosto zručný, ale že rozhodně ne všichni dokonalí kutilové se stanou Mozartem. Že ale podobně jako se instalatér potěší krásnou muzikou, i Mozart potřebuje chleba od pekaře a víno pro inspiraci ... A podobně také „vzkvetl" jen Aharonův prut. Navíc ještě - jak učí Slovo - vypustil ze sebe pupence a vydal zralé mandloví. Myšlenkové souvislosti si může odvodit každý podle svého citu pro biblické a symbolické souvislosti (mandle pod miskami *menory, mandle a mandala apod.) Pro nás může být inspirací, že znak *gimel tvarově do jisté míry odpovídá prutu s pupencem...

Pokročilejším studentům lze ještě prozradit, že aramejské *gimel -tedy gamla, znamená nejen „géčko" a „velblouda", ale také „most". Jak se Aramejci dostali svým obrazovým vidění od velbloudích hrbů k mostním obloukům není nijak těžké uhodnout, obraz, že velbloudí bytost slouží k přemostění vzdáleností a každý „velký" slouží k přemostění problémů „menšího", to už je jenom obraz. Mosdt je také SPOJNICE - mezi dvěma břehy - a jsme tu pomaličku i u symboliky WAW - tedy komunikace a člověka.



ד

Dalet vyslovujeme jako D a symbolicky Dalet znamená dveře. V přeneseném významu plnost materiálního (nezduchovnělého) světa. Tvor Gimel, který příchází do „domu" tohoto světa, do světa Berešit reprezentovaného znakem Bet, má nyní možnost otevřít dveře (Dalet) k poznání onoho domu. I to je nám podvědomě jasné. Číselná hodnota Dalet je čtyři. Alchymisté i staří filosofové běžně počítají se čtyřmi živly (země, voda, oheň a vzduch). Jsou přeci čtyři kategorie „přírodnin" -člověk, fauna, flóra a tzv. neživá příroda, čtyři „světové strany", čtyři polohy Slunce i čtyři fáze Měsíce. Čtvero ročních období. Čtvrtého dne byla podle biblické zprávy o stvoření také „časoměrná" nebeská tělesa stvořena. (Dalet je svojí „čtyřkou" -- vlastně malou „čtyřícítkou", písmenem Mem, jež reprezentuje „čas" -- jakýmsi zmenšeným časem. Je pánem nad časem v materiálním světě, kde také čas jako takový dochází jakéhos takéhos „uznání", ačkoli v podstatě vůbec neexistuje.)

Sefer Jecira hovoří téměř o tomtéž, pouze naprosto samozřejmě počítá s b-ží přítomností v živé přírodě, coby všudypřítomnou jednotkou Alef. Pak se snadno dopočítáme dalších „přírodních" čtveřic: kyslík, vodík, uhlík a Alef, plyny, tekutiny, pevné látky a Alef... Tvarově Dalet skutečně představuje jedno křídlo starověké brány. Tehdy se brány neukotvovaly na veřeje, ale na masivní otočný čep, který se zapouštěl hluboko do země. Představíme-li si pod zesíleným horním břevnem písmene Dalet spodní část dveřního křídla a pod tenkou vertikální linkou onen čep, nebudeme se „dveřím" divit tolik.

Pro chasidy je znak *dalet kromě dveří také symbolem „přijímajícího", tedy sociálně slabšího, chudého spolubližního. Nejde o spojnici nijak násilnou. Uvědomíme-li si, kam se chudí obracejí pro almužnu - vždy ke dveřím bohatých. A podíváme-li se do vyprávěcího jazyka *alef-betu, a srovnáme-li si to, co už známe a co poznáme vzápětí, vidíme „obrázkový příběh" téměr jako na dlani. Gimel je vlastně bytost mající odpovědnost a potřebu komunikovat s druhými (je to - jak jsme se naučili *waw sklánějící se k „menšímu" *jud. Můžeme

Kabalisticky se Jud letící prostorem víry (horní břevno Dalet) prudce stáčí dolů ke stvoření (pohybujícímu se na „dolní" cestě, aby mu mohlo posloužit jako brána k poznání. Přeloženo do moderní čestiny: Milý člověče, než se ponoříš do poznávání „plnosti materiálního světa", zastav se (vertikální linka) a pochop jeho duchovní podstatu (horizontální břevno), která se vznáší někde „výše" v transcendentu. Materie a příroda nejsou tvoji nepřátelé, tak s nimi koukej zacházet z pohledu horního břevna Dalet. Cesta „spodem" nevede.



ה

He vyslovujeme jako H , má hodnotu pěti a symbolizuje v základním významu „bytí", dále okno (směřující ven z chaosu a uzavřenosti - viz i samotný tvar znaku *hej) To za předpokladu, že vyjdeme z představy o „naivistické kresbě domu". Tehdy otevření, vzniklé nedotažením druhé vertikály (ta přibyla k původnímu Dalet), jakési okno skutečně připomíná. U tohoto hebrejského znaku je pro nás ovšem daleko důležitější jeho číselná hodnota a symbolický význam, který znamená především akt, činnost, konání!

Tvarově vychází He z Dalet, ke kterému přibývá ještě jedna - menší -„nožička". Sefer Jecira učí o trojí kvalitě: sefer, sofer a sippur. My ji z nedostatku jiných výrazových prostředků překládáme jako slovo+číslo+význam. Lze si však pod tím také představit, jako by slovo /sefer/ existovalo jaksi „a priori" kdesi nahoře v databance veškerých skutečností -- stvořených i zatím nestvořených (tedy člověkem nestvořených!) skutečností, zatímco číslo /sofer/ určuje jeho kvalitu (nebo chceme-li) použitelnost směrem sem dolů, pro tento svět -- svět Berešit, a teprve význam /sippur/, tedy způsob jakým ho vyslovíme -- což je do jisté míry akt, pohnutka, náš vlastní kreativní přístup -- ho „zhmotní". Nejdůležitější je čin! Podle optiky Sefer Jecira je onou „duchovní" databází všech skutečností / slov/ horní břevno obou znaků Dalet/ Hej, směr „sem dolů" je naznačen dlouhou /spojenou/ nožičkou Dalet/ Hej zatímco to nové, nejdůležitější, je akt = malá nožička, která v Hej k Dalet přibývá.

Symboliku činu přiznává znaku *hej už pražský Maharal (rabi Loew), který učí, že přistoupíme-li ke skutečnosti, že *dalet reprezentuje „plnost materie" (čtyři živly, čtyři světové strany, čtyři přírodní cykly, čtyři dosud poznané „rozměry"), pak jedině čin (maličké *jud - možná to, kterým se podobáme B-hu) nám dává možnost plnost přírody (dalet) využít. A jedině čin (startovní okamžik vztahu a komunikace) otevírá pomyslné „okno" k poznávání, poznání a ke vztahu. Totéž říká i české přísloví o nečinných - Sedávej panenko v koutě, budeš-li mít štěstí, najdou tě...

Bible hovoří o stvoření známým: Na počátku stvořil B-h .... víme už, že hebrejsky se „Na počátku" řekne Be-rešit. בראשית můžeme však psát i Be-roš Jud = Taw בראש י ת a číst jako: (Ještě před stvořením, uzrálo) v mysli Všemohoucího všechno (co má být stvořeno).

Tradice proto učí, že k „realizaci" Stvoření dochází teprvé poté, co „uzrálo" be-roš. בראש -- v H-spodinově mysli. V bibli se také dočítáme, že v Zahradě bylo přítomno veškeré stvoření, neboť jest psáno: A viděl B-h vše, což učinil... Ne všechno však bylo pojmenováno ihned, neboť Adam dává jména pouze tomu, čemu jsme zvyklí říkat dnes tzv. živá příroda, (přeneseně vlastní vyslovenou myšlenkou „realizuje" tzv. nižší bytosti), neboť jest psáno: jakkoli Adam nazval kteroukoli duši živou, tak jmenována byla. Teprve po „pádu" odchází databáze „H-spodinem usmyslených skutečností" spolu se Šechinou směrem vzhůru, zatímco člověku dole zůstává jen cesta. (dolní břevno Bet). To co ho spojuje s „horním světem" je právě akt (zbytek Bet bez dolního břevna „reality" se nápadně podobá znaku Reš jehož symbolický význam reprezentuje „vyšší smysl", to co je někde pod temenem lebky, transcendentno.)

vztah transcendentnu — ר + ו —zbytek Bet bez dolního břevna = ה

A ještě něco. Znak He je v pořadí prvním znakem alefbetu, který nelze zaspsat jedním tahem. Akt tedy symbolizuje oddělení tvora Gimel od jeho pudové přirozenosti Dalet, čili první známku toho, co nás _odděluje od hovádek a činí plnoprávnými tomu, co B-h vlastně na počátku „stvořil ke svému obrazu"! V číselné symbolice He spatřuje tradice mj. pět prstů konající_ ruky spolu s pěti „úrovněmi" duše tvora-nehovadného, jehož právě akt a vůle připodobňují „k obrazu b-žímu". Pětice prstů a pětice úrovní duše jsou vlastně dvě He. Dalo by se tedy říci, že He + He = H-spodin, což zapsáno svatými znaky vypadá přesně jako b-ží jméno JHWH: (Znak Waw totiž znamená spojnici, spojovník nebo matematické znamínko „plus")

י = ה + ה
י = הוה
יהוה


Připustíme-li, že : malou nožičku" znaku Hej by tvořilo jakési malé Jud (podobně, jako se s ním setkáváme u tvaru znaku Gimel a přečetli-li bychom je hebrejsky tedy jako די , (Dalet-Jud = daj tj. dostatek, to stačí, dost na tom...) dospějeme k výrazu : „to, co bohatě stačí; dostatek; měřítko". Pak je ovšem čin -- He tím, co jediné vlastně potřebujeme na své cestě životem? A nebudou snad právě naše činy oním „měřítkem duše", až se jednoho dne bude soudit... He čteno coby Jud a Dalet ale pozpátku, tedy od Jud dává výraz י ד/jad/ , což je (jak už víme) „ruka", čili nástroj činu. „Poznat" se hebrejsky řekne velice podobně jako jad, totiž jodea. Psáno: ידע, a čteno jazykem symboliky hebrejštiny: Ruka /jad/ k očím (ע /Ajin/ znamená „oko“); nebo-li také, Konej a porozumíš... V této souvislosti pak mnohem snáze chápeme i přesvědčení judaismu, že není ani tak nutné dodržovat všech 613 příkazů tóry, jako spíš začít konat s plným vědomím „proč" alespoň jeden z nich, neboť (jak věří tradice) Micwa rodí další micwu. Jakoby čin (naplnění micwy) rodil další čin. Tóra je tedy v tomto ohledu tvořena samými činy a navíc dělí se na pět Mojžíšových knih,...



ו

Znamení člověka - již jsme se o něm letmo zmínili v souvislosti s Gimel. Vav byl ten „velký, vzpřímený Jud", ochránce slabších na tomto světě, bytost, od které se očekává, že se stane hospodářem na této planetě. Symbolika Vavu mj. vypovídá také o cestě člověka, tedy o jeho „údělu" nebo lépe řečeno „naplnění". Nemá smysl jít jen po lince _________ו__________ dolního břevna. Naším údělem je (a v každé lidské generaci to opakuje to kdejaký básník a především kdejaký politik) jít stále výš. Hebrejština s tím bez výjimky souhlasí. Cílem je ono Jud „tam na hoření" úrovni Vavu - tedy B-h.

Vav vyslovujeme jako V a jeho číslená hodnota je šest. Vav znamená hák, hřebík, spojovník, což ovšem nijak „nesnižuje" jeho symbolický význam znamení člověka. Přistoupíme-li na to, co píše Písmo a co již víme, tedy že by člověk měl být hospodářem na této planetě a že stvořil-li B-h tento svět svým „božským" Hej, očekává nyní od člověka (Vav) jakýsi „protiakt", je člověk skutečně jakýmsi spojovníkem mezi nebem a zemí.. A když už jsme narazili na výraz znamení, dovolil bych si jednu drobnou odbočku. Z teologického hlediska poměrně zajímavou. V Písmu svatém existuje jestě jedno poměrně známé znamení. Totiž „znamení šelmy", shodou okolností číslo šest-šest-šest. Nový zákon uvádí samozřejmě šest set šedesát šest, a většina interpretů v něm spatřuje znamení Antikrista. Ovšem matematický zápis se chtě nechtě podobá třem šestkám = 666. Také člověka /šestku/ utvářejí vlastně šestky tři -- tři složky, které nás vpravdě odlišují od hovádek / Gimelů/ -- totiž tělo, duch a duše. A stejně tak celé lidstvo je tvořeno třemi VAV. Bytostmi výjimečnými (*cadikim), bytostmi středu (*bejnonim - lidé prostřední či průměrní) a lidmi tzv. svévolnými (*rašajim). Aby tak nakonec onen Antikrist z Apokalypsy nebyl taky jen člověk...

Jestliže B-h „postavil člověka (ještě před tzv. „pádem do hříchu"!) do Zahrady Eden, aby ji dělal", a jestliže ani po „pádu" naše prarodiče od práce neosvobodil, naopak, doporučuje, abychom pěkně „v potu tváři své chléb svůj jídali", je činnost jaksi neoddiskutovatelným údělem, ale také poznávacím znakem člověka. (Nehledě na to, že byl stvořen k b-žímu obrazu, takže kreativita by měla být jeho po pánubohu doslova zděděnou přirozeností!).. Běžný týden sestává ze šesti pracovních dní a jednoho dne odpočinku. Judaismus se domnívá (a celkem oprávněně, neboť den odpočinku a jeho dodržování si nemůžeme jen tak pro nic za nic „vybírat", kdy se nám zlíbí -- je totiž památníkem stvoření!), že tou pravou „nedělí" je samozřejmě šabat. Nicméně v souvislosti se znakem Vav jde hlavně o ten poměr 6+1. Šest /VAV/ dní pracovat a sedmý /ZAJIN/ světit..

Další obsah této kategorie

Jazykový rozbor 1. žalmu

Jazykový rozbor 1. žalmu. Pokusil jsem se o vlastní překlad z hebrejského originálu. Na každým slovem je alternativní překlad, jelikož slova mají povětšinou více významů, než je přeloženo. Nechceme zde znásilňovat text, ale spíše přiblížit více k jednotlivci. Vlastní zkušenost a sestavení významu je důležitější, než stanovené dogma. Prvně rozbor a pak různé klasické překlady, abyste mohli porovnat (občas nevím, kde tam ty slova vzali). (Dov)

Symbolika hebrejského jazyka VII. (ק-ר-ש-ת)

Pokračování k předchozí lekci symboliky. Tentokrát písmena Kof, Reš, Šin, Tav. Samozřejmě včetně videa i poslechu.

 

 

 

Symbolika hebrejského jazyka VI. (ע-פ-צ)

Pokračování k předchozí lekci symboliky. Tentokrát písmena Ajin, Pe a Cade. Samozřejmě včetně videa i poslechu.

 

 

 

Symbolika hebrejského jazyka V. (נ-ס)

Pokračování k předchozí lekci symboliky. Tentokrát písmena Nun, Samech. Samozřejmě včetně videa i poslechu.

 

 

 

Symbolika hebrejského jazyka IV. (כ-ל-מ)

Pokračování k předchozí lekci symboliky. Tentokrát písmena Kaf, Lamed, Mem. Samozřejmě včetně videa i poslechu.

 

 

 

 

Symbolika hebrejského jazyka III. (ז-ח-ט)

Pokračování k předchozí lekci symboliky. Tentokrát písmena Zajin, Chet, Tet. Samozřejmě včetně videa i poslechu.

 

 

 

 

Symbolika hebrejského jazyka I. (א-ב-י) + úvod

Hebrejština je starý jazyk, který obsahuje prvky, které se v moderních jazycích a písmech již vytratily. Především jde o tzv. "פרדס‎‎ - Pardes", neboli "zahrada". Hebrejština nepoužívá samohlásky, proto se toto slovo redukuje na: P R D S. Pardes slouží jako akrostich pro čtyři druhy výkladu. P=pšat=doslovný, R=remez=alegorický, D=draš=homiletický, S=sod=mystický. Znalost symboliky hebrejských znaků je základem pro jakékoliv kabalistické pokračování.

Feder, Richard - Hasafah Haivrit, lekce 1-87 (audio)

Naše nejlepší učebnice hebrejštiny. Učebnice a jiné pomůcky ke stažení ZDE.

Feder, Richard - Haleluja, lekce 1-27 (video)

Výuková videa dle učebnice biblické hebrejštiny, z níž se učily celé generace českých Židů. Učebnice a jiné pomůcky ke stažení ZDE.