Usir (Osiris)

Usir (řecky Osiris) byl jednou z nejvýznamnějších postav egyptského „panteonu“ bohů. Jeho životopis, jak tomu nebylo rozhodně u všech egyptských božstev, byl Egypťany dopodrobna zpracován a seznamuje nás tak s bohem, jenž i přes své božství a nadpozemskost, zůstává ve své podstatě lidským, též s bohem který zažívá, spolu se svou rodinou a dalšími bohy, osudy, které poukazují na důležité hodnoty pro obyčejný lidský život, představuje nám dobro i zlo a tím lidi nejen učí, avšak dodává jim pro jejich životy i tak potřebnou naději ve spravedlnost. Možná právě pro tyto hodnoty byl Usir po téměř čtyři tisíciletí jedním z Egypťany nejvíce milovaných bohů. 



Kdo byl Osiris (Usir) 

A stejně jako počátek Usirova života i samotné počátky jeho uctívání budeme muset hledat již na úsvitu zrození sjednocené egyptské říše a s největší pravděpodobností ještě nějaký čas před ní v době předdynastické, v době řecko-římské se potom jeho kult rozšířil až do Středomoří. 
Usir byl podle víry dávných Egypťanů synem bohyně nebes Nut a boha země Geba, a vnukem boha vzduchu Šova a Tefnut, bohyně vlhkosti.
Jeho sourozenci se naopak stali bůh Sutech, bohyně Nefthys a bohyně Ísis, jež byla současně i jeho manželkou. Podle tradičního vyprávění a dochovaných záznamů, se stal Usir králem lidí a měl je na počátku věků, kdy ještě žili jako „barbaři“, naučit zemědělství, vinařství, řemeslnictví, těžbě drahých kovů, tvorbě zbraní, ale především víře a moudrosti, která měla jejich svět učinit krásnějším. 

Jeho moc a schopnosti mu však záviděl jeho zlý bratr Sutech, který netoužil po ničem jiném, než-li aby dosedl na Usirovo místo, vymyslel tedy lest a Usira zavraždil.
Čímž zabránil Usirově snaze v kultivování celého světa, a tak tedy pouze Egypt přetvořil Usir ve svět „ na vyšší úrovni“, hodný ocenění a úcty. 



Osiris vstal z mrtvých 

Díky pomoci manželky Eset , syna Hora a boha Anubise, však znovu mrtvý Usir obživl a stal se jako první oživená – tedy nabalzamovaná mumie – bytost na světě, bohem mrtvých a králem celého podsvětí. Současně je okolnost jeho mumifikace zdůrazněna i v samotném zpodobení boha, jenž není jako mnoho dalších egyptských bohů znázorňován ve zvířecí či napůl zvířecí podobě, nýbrž jako mumie, zabalená v obinadlech a již zdobí koruna atef, posvátná kobra ureus, posvátný vous, berla a důtky.
Typickými barvami tohoto boha jsou bílá, odkazující na bílá obinadla, zelená, spjatá se znovuzrozením a jeho funkcí boha vegetace, a v neposlední řadě potom černá jako barva mrtvých. 

Vznik jeho kultu dnes klademe do dolnoegyptského města Búbastis, kde z doposud neznámých příčin vznikl z (vystřídal) boha Andžteje, od něhož zároveň převzal i jeho atributy, tedy berlu a důtky.

Jak byl Usir uctíván 

Bůh Usir byl uctíván pod mnohými jmény, což tehdy nebylo nijak neobvyklé, nejznámějším z těchto jmen je Wenofer, což lze přeložit jako „Dobrá bytost“ či „Dokončený“, avšak později v řecko-římské době, lze takovýchto jmen , označujících boha Usira, nalézt až půl druhé stovky.
Nejdůležitějšími kultovními místy Usira byla Búsiris, Héliopole, kde pařil do tzv. héliopolské enneády, dále Abydos, v němž se měla nalézat podle mýtu o Osiridovi a Eset jeho hlava, a nakonec Filae a Mendes.

MÝTUS O OSIRIDOVI A ESET

Podle legendy vládli v dávných časech na zemi bohové lidem. Jedním z mytologických králů měl být i Osiris, který na zemi panoval spravedlivě a vedl lid k blahobytu. Měl však také bratra, jenž byl jeho pravým opakem.
Jeho bratr, jménem Seth, byl zlý a krutý a Osiridovi záviděl moc nad světem. Rozhodl se tedy, že ho zavraždí a sám místo něj usedne na královský trůn. 
Seth si připravil lest, pozval svého bratra na hostinu, kde mu měl jako dar předat nádhernou rakev, avšak Seth předstíral, že si není jistý, zda je rakev dosti velká pro Osirida a tak ho požádal, aby do rakve ulehl a vyzkoušel si jí. 
Osiris, netuše zradu do rakve ulehl, v tu chvíli Seth truhlu uzavřel, rozsekal ji na mnoho kusů a ty rozházel do Nilu po celém Egyptě. 
Osiris měl ale milující manželku Eset, která všechny jeho kousky sesbírala a z lásky k němu, ho pomocí kouzel a čar vzkřísila opět k životu. Za přispění boha Anubise ho potom ještě nabalzamovala, čímž „oživila“ jeho tělo a obnovila všechny životní funkce, vytvořila tak i první mumii v dějinách světa. 
Od té chvíle, však již Osiris nemohl být králem ve světě živých, a tak se proměnil v boha podsvětí, v boha mrtvých.
Seth za svou zradu zaplatil, Osiridův syn Hór pomstil svého otce, a bůh Seth se stal bohem zla, pouště, nehostinných a cizích zemí. 



Především Abydos hrál v Usirovském kultu důležitou roli, každý rok se zde konaly slavnosti a rituály – a to veřejné i tajné - k poctě boha, doprovázené divadelními ukázkami, odrážejícími jednotlivé části mýtu o Osiridovi a Eset.

Co měl Usir na starosti 

Usir postupem času plnil nejen funkci boha mrtvých, ale současně kupříkladu i „Dárce čerstvé vody“, „Pána řeky“, „Vládce úrodné země“, „Pána potravy“ či „Velkého zeleného“, vysvětlující jeho schopnost obnovy, znovuzrození a životních cyklů obyvatel země na Nilu.
Jeho symboly tvořily také sloup džed a jako posvátné zvíře u něj figuroval černý býk Kemver.
Celkově bylo možné po celém Egyptě napočítat více jak dvacet svatyň, spojených přímo s Usirem nebo s triádou Usir – Ísis – Hor. Některé z nich se nám dochovaly až do dnešních dnů.
Ve Staré říši se věřilo, že duše mrtvého krále splyne s duší Usira, po konci Staré říše se toto právo rozšířilo i pro prostésmrtelníky, ačkoliv idea živého krále jako Hora a jeho pomrtná přeměna v Usira nadále přetvala a byla nepsaným dogmatem po celou dynastickou éru.

Další obsah této kategorie

Valentinus, Basilius (žil patrně v 15. stol.)

Záhadný benediktinský mnich, který snad žil kolem r. 1413 v Peterském klášteře v Erfurtu a jehož pravé jméno nebylo nikdy zjištěno. Patřil však k největším alchymistům středověku. Mezi jeho vynikající spisy se řadí zejména: Currus triumphans antinomi (1602; něm. Triumphwagen des Antimoni, 1646) a Practica cum duodecim clavibus (něm. Tractat vom Stein der Weissen mit den zwölf Schlüsseln, 1599). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Villars (Nicolas Pierre Henri de Montfaucon de Villarceaux či abbé Montfaucon de Villard; asi 1638 až 1673)

Francouzský spisovatel, autor knihy Comte de Gabalis ou entretiens sur les sciences secrètes (1670; ces. překl. zkr. Hrabě de Gabalis, b. 1., s komentářem K. We-infurterà), v níž mimo jiné popsal svět elementárních duchů (živlových bytostí). Kniha silně ovlivnila dílo G. Wellinga (v.), ale u mnoha hermetiků vzbudila také pochybnosti, zda tu nejde o pouhé smyšlenky či ironizování hermetického obrazu světa. Později vydal Villars další dva díly této knihy, v jednom z nich se podrobně zabýval říší gnómů. Protože byl zavražděn - patrně lupiči -na cestě z Paříže do Lyonu, říkalo se, že byl zabit gnó-my.
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vintras, Pierre Michael Eugene (1807 až 1875)

Francouzský vizionář a kazatel, mlynář, který založil vlastní sektu Elias-Karmel a podával při „mších", které sám sloužil, krvácející hostie opatřené zvláštními symboly, v nichž Eliphas Levi, jeho současník, rozpoznal „ďábelská znamení". V sektě, kterou vedl, byla praktikována perverzní sexuální magie, Vintras sám byl stíhán a žil nějakou dobu v exilu v Anglii. Po něm převzal vedení sekty abbé Boulan (v.). Vintras je autorem spisu L'Évangile éternel (1859).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vivekananda, Swami (Narenda Nath Datta; 1862 až 1902)

Indický esoterik a zakladatel Vedanta-So-ciety. Údajně studoval v Himálaji řadu let buddhismus, o němž tvrdil, že je základem křesťanství, ale uznával hodnotu každého náboženství. Napsal pojednání o rad-ža-, karma- a bhakti-józe a další díla. (Ces.: Eadža jóga čili ovládání vnitřní podstaty, 1925.) zpočátku oblíbencem jezuitů. Z řady jeho spisů vyniká: Das verbesserte System der Illuminaten mit seinen Einrichtungen und Graden (1787); Kurze Rechtfertigung meiner Ansichten (1787).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Waite, Arthur Edward (1857-1941)

Všestranný anglický okultista, člen řádu Golden Dawn, uváděl do Anglie klasiky hermetismu a dílo Eliphase Léviho (jeho Dogma a rituál vysoké magie přeložil jako Transcendentní magie). Sám napsal zejména: The book oř black magie and of pacts (1898; později pod názvem The book of ceremoniál magie, 1961); The oceult sciences (1974); The holy kabbalah (1960); The brotherhood of the Rosy Gross (b. 1.). Spolu s P. C. Smithovou sestavil novou sadu tarotových karet (Ridder-Waite-Trot-Deck) a napsal Pictorial key to the Tarot. Lze ho považovat za jakéhosi anglického Papuse (v.).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Watts, Alan (1915-1974)

Americký psycholog a filosof, autor řady populárních spisů, v nichž se snaží na bázi křesťanství integrovaného s východními esoterismy odpovídat na aktuální problémy doby se silně kritickým přístupem k současnému životu na Západě. Vydal mimo jiné: Psychotherapy east and west (1969); Myth and rituál in christianity (1970); The book on the taboo against knowing who you are (1970); The supreme identity (1972).Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Weinfurter, Karel (1870-1942) III.

K literární činnosti přivedl našeho okultistu básník Jaroslav Vrchlický. Weinfurter psal od svých čtrnácti let až do dospělosti básně, ale nikdy si netroufl prezentovat je veřejně. Vrchlický se k nim dostal náhodou a ihned některé z nich otiskl v časopise Máj, jehož byl redaktorem. 

Weinfurter, Karel (1870-1942) II.

Na Weinfurtera se chodilo, jako se chodí na populární hvězdy showbyznysu. Jako zakladatel české mystické školy se stal známým i za hranicemi naší země, jeho základní dílo bylo přeloženo do několika jazyků a domácími i zahraničními autory ezoterní literatury je dodnes citováno jako zdroj. Uctíván i opovrhován vedl mystický spolek, který s různými přestávkami trvá dodnes. 

Weinfurter, Karel (1870-1942)

Český okultista a mystik, autor četných spisů většinou kompilač-ního rázu, který je v zahraničí znám především jako zakladatel české školy praktické mystiky a autor díla Ohnivý keř,..

Weinreb, Friedrich (1910-1988)

Holandský profesor statistiky a ekonomie židovského původu, který se později plně věnoval studiu židovské mystiky a Starého zákona, astrologie a kabaly. Napsal mimo jiné: Der göttliche Bauplan der Welt: Der Sinn der Bibel nach den ältesten jüdischen Überlieferungen (4. vyd. 1973); Die Symbole der Bibelsprache: Einführung in die Struktur des Hebräischen (1970); Geistige Erfahrung und Le-benspraxis: Die ursprüngliche Bedeutung des Yoga (1983). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Weishaupt, Adolf (1748-1830)

Bavorský profesor práva; jako zakladatel řádu iluminátů (v.) v r. 1776 musel čelit perzekucím ze strany katolíků, ačkoli byl zpočátku oblíbencem jezuitů. Z řady jeho spisů vyniká: Das veresserte System der Illuminaten mit seinen Einrichtungen und Graden (1787); Kurze Rechtfertigung meiner Ansichten (1787). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Welling, Georgius (žil v 18. stol.)

Autor významného hermetického spisu syntetizující povahy Opus Mago-Cabbalisticum et Theosophicum (1735). Toto ve své době značně rozšířené dílo inspirovalo i J. W. Goetha. Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Wescott, William Wynn (1848-1925)

Londýnský lékař a spoluzakladatel řádu Golden Dawn, autor řady významných děl: An introduction to the Qua-balah (1910); The Isis tablet of cardinal Bembo (1887) a řady dalších. Do Anglie uvedl svůj překlad díla Sefer Jecirah (1877). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Wierus, Johannes (též Weier, Weyer; 1515-1588)

Brabantský lékař a žák C. Agrippy z Nettesheimu, neohrožený odpůrce čarodějnických procesů. Napsal, kromě řady lékařských pojednání, De praestigiis daemo-num et incantationibus et veneficiis libri V (1563; něm. Von Zauberern und Hexen, 1571); De lamiis (1582). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Wirth, Oswald (1860-1943)

Ve Francii žijící Švýcar, jeden z největších znalců esoterní symboliky a taro-tu. Býval sekretářem S. de Guaity (v.) a s jeho pomocí se zasloužil o rekonstrukci symboliky íarotových listů, zejm. izv. velkých arkán (Wirlhův tarot). Napsal mimo jiné: Les 22 clefs cabbalistiques du Tarot, restitué à leur pureté idéographique sur les indications de Stanislas de Guai-ta. Jeu et cartes (1889); Le Tarot des imagiers du moyen âge (1927); Le symbolisme hermétique dans ses rapports avec L'alchimie et la Franc-Maçonerie (1931); Les mystères de l'Art royal (1931). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Zoroaster (též Zarathustra; žil v 6. stol. př. n. l.)

Patří k velkým postavám světových náboženství podobně jako Ježíš, Buddha, Konfucius či Mohamed. Staroíránský prorok, zakladatel zoroastrismu. Jeho učení je založeno na dualismu dobra a zla, které spolu neustále bojují. 

Zosimos (žil ve 4. stol. př. n. l.)

Nejznámější řecký alchymista alexandrijského období, identický patrně se Zosimem z Panopolisu. Jeho velmi ceněné spisy obsahují neoplatonské a mýtické prvky a jsou podány řečí „snových vizí" (C. G. Jung se v r. 1954 tyto obrazy pokusil identifikovat v jazyce analytické psychologie). Zosimovo dílo obsahuje již prvky spirituální alchymie. Jeho cenné rukopisy O božské vodě, O posvátném umění a další, uložené v pařížské a vídeňské knihovně, jsou přetištěny v Berthelotově díle Collection des anciens alchimistes grecs (3. sv., Paris 1887). Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vigenere, Blaise De (1523-1596)

Francouzský historik a alchymista, který se zabýval i dalšími „tajnými vědami", autor spisů Traicté du feu et du sel (1618), Traité des chifres, ou secrète manière d'écrire (1587). Je považován za klasika tzv. kabalistiky, kterou však pravověrní hermetikové opovrhují jako pouhou hříčkou (v. Kabalistika).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Vaughan, Thomas (1622-1665)

Zvaný Philalethes. Alchymista, patrně anglického původu, autor velmi oceňovaného spisu Introitus apertus ad occlusum régis palatinae (1667; něm. Eröffnung der Tür zum königlichen Palast, 1667).
Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 200

Zachaire, Denis (1510-?)

Francouzský alchymista, jeden z těch, kterému se podařila transmutace olova ve zlato (v Pau 1542) a „živého stříbra" ve zlato (v Pâques 1550). Pobýval ve Francii, Německu a Švýcarsku. Zdroj: Nakonečný M.: Lexikon magie, Praha 2001

Aktuality

26.3.2018

booked.net

 

15.9.2016
14.9.2016
13.9.2016 Spuštěno: 26.3.2018

Flag Counter